129 ICm 3354/2012
Jednací číslo: 129 ICm 3354/2012-305 (KSPL 29 INS 15471/2011) .

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Žánovou v právní věci žalobce: JUDr. Daniel Kaplan LL.M., IČ: 71468382, , Revoluční 1003/3, 110 00, Praha, IS dlužníka: AC START Karlovy Vary, občanské sdružení, IČ: 18226248, Západní 1781/69, 360 01, Karlovy Vary, proti žalovanému: Quatro Ltd.-organizační složka v České republice, IČ: 28988353, Bořivojova 878/35, 130 00, Praha 3, Žižkov v řízení o žalobě o popření pravosti, výše a pořadí vykonatelných pohledávek, odpůrčí žaloba podle § 235 a násl. insol. zákona

takto:

I. Určuje, že žalovaný nemá za dlužníkem pohledávky přihlášené v rámci insolvenčního řízení dlužníka přihláškami pohledávek č. 15 (přihlášená pohledávka ve výši 6.500.000,--Kč) a č. 16 (přihlášená pohledávka ve výši 4.500.000,--Kč.)

II. Žalovaný je povinen žalobci na účet jeho zástupce ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 700,--Kč.

Odůvodnění

Dne 15. 11. 2012 podal žalobce ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhal vydání shora uvedeného rozsudku s tím, že pokud by soud posoudil pohledávky žalovaného jako pravé, navrhl, aby soud určil, že smlouva o půjčce ze dne 26. 01. 2011 uzavřená mezi žalovaným, jako věřitelem, a dlužníkem, dále smlouva o půjčce uzavřená tentýž den mezi stejnými subjekty, uznání závazku učiněné dlužníkem vůči žalovanému dne 23. 01. 2011 a 06. 04. 2011, uznání závazku se svolením přímé vykonatelnosti učiněné dlužníkem vůči žalovanému učiněné na základě notářského zápisu sepsaného dne 24. 05. 2011, zástavní smlouva 1 a zástavní smlouva 2, jsou vůči věřitelům dlužníka neúčinnými právními úkony, a že žalovaný má za dlužníkem pohledávky přihlášené v rámci insolvenčního řízení dlužníka ve výši 8.000.000,--Kč, jež jsou bez práva žalovaného na jejich uspokojení v majetku dlužníka. Žaloba byla odůvodněna tak, že žalobce byl na základě usnesení zdejšího soudu ze dne 11. 07. 2012 ustanoven IS dlužníka AC START Karlovy Vary, přičemž stejným usnesením byl i zjištěn úpadek dlužníka. Usnesením zdejšího soudu ze dne 07. 08. 2012 byl na majetek dlužníka prohlášen konkurz. Na přezkumném jednání, které se konalo dne 17. 10. 2012, popřel žalobce pohledávky specifikované v přihláškách č. 15 a 16 žalovaného. Žalobce pohledávky popřel co do pravosti, výše i pořadí. Žalovaný, jako věřitel č. 13, přihlásil do IŘ pohledávku za dlužníkem ve výši 19.500.000,--Kč a to přihláškou č. 15, doručenou nadepsanému soudu dne 09. 08. 2012. Pohledávka se dle přihlášky č. 15 měla skládat z jistiny ve výši 4.500.000,--+ příslušenství ve výši 2.000.000,--Kč, kterou žalovaný označil jako pevný úrok. Dále pohledávka sestávala z částek odpovídajících smluvních pokutám v celkové výši 13.000.000,--Kč. Žalovaný svým podáním, doručeným soudu dne 17. 10. 2012, vzal svou přihlášku částečně zpět, a to ohledně uplatněných smluvních pokut, tedy do výše 13.000.000,--Kč. Nadále tak žalovaný trvá jen na pohledávce z titulu poskytnuté půjčky ve výši 4.500.000,--Kč a pevného úroku ve výši 2.000.000,--Kč, celkem tedy 6.500.000,--Kč. Právním důvodem vzniku pohledávky měla být půjčka poskytnutá dlužníkovi na základě smlouvy o půjčce ze dne 26. 01. 2011 uzavřená mezi žalovanou, jako věřitelem, a dlužníkem, jejíž kopie tvoří přílohu č. 4 přihlášky č. 15. Tato půjčka ve výši 4.500.000,--Kč měla být dle tvrzení žalovaného poskytnuta v celkem 13 platbách uskutečněných postupně v období od 02. 01. 2011 do 14. 01. 2011. Žalovaný v příloze č. 12 přihlášky č. 15, kterou nazval důvod vzniku a další okolnosti vzniku pohledávky , nijak nepopisuje, na základě jakého právního titulu se domáhal právě částky 19.500.000,--Kč. Výzvou ze dne 21. 09. 2012 žádal žalobce, jako IS, žalovaného mj. o to, aby vyjasnili nesoulad mezi jednotlivými částkami uváděnými v přihlášce, když z přihlášky nebylo zřejmé, proč se žalovaný domáhá pohledávky právě v přihlášené výši. Ve vysvětlení ze dne 25. 09. 2012 žalovaný uvádí, že částka 19.500.000,--Kč má původ ve vykonatelném notářském zápisu ze dne 24. 05. 2011 na základě uznání dlužníka se svolením přímé vykonatelnosti. Úředně ověřená kopie notářského zápisu sice tvoří přílohu č. 11 přihlášky č. 15, nicméně není právním titulem vzniku pohledávky ve výši 19.500.000,--Kč. Odkazuje pouze na dohodu o narovnání uzavřenou mezi žalovaným a dlužníkem dne 10. 02. 2011 a dodatek dohody o narovnání ze dne 20. 02. 2011. Tyto dokumenty nebyly součástí přihlášky č. 15, která na ně ani nijak neodkazovala, nebyly v ní ani nijak osvětleny okolnosti jejich vzniku či jejich obsah. Proto žalobce, jako IS, žalovaného vyzval k doplnění přihlášky předložením obou dokumentů, což žalovaný učinil dne 02. 10. 2012. Podstatou dohody o narovnání, která nahradila smlouvu o půjčce č. 1, je závazek dlužníka uhradit žalovanému částku 6.500.000,--Kč s příslušenstvím do 10 dnů od podpisu dohody o narovnání, jinak by byl dlužník povinen zaplatit žalovanému, jako smluvní pokutu, částku 15.000.000,--Kč a dále pak 0,20% z částky 6.500.000,--Kč za každý den prodlení ode dne 20. 02. 2011 do zaplacení. Protože k uhrazení celé dlužné částky dlužníkem nedošlo, uzavřely smluvní strany dne 22. 02. 2011 dodatek, jímž se dlužník zavázal žalobci zaplatit částku 18.000.000,--Kč do 30. 03. 2011 a pro případ, že se tak nestane, zavázal se dlužník uhradit žalovanému smluvní pokutu ve výši 0,20% z částky 18.000.000,--Kč za každý den prodlení. Dále se smluvní strany dohodly, že k zajištění pohledávky bude zřízeno smluvní zástavní právo ve prospěch žalovaného na nemovitostech dlužníka pro částku ve výši 18.000.000,--Kč s příslušenstvím. Uzavřením dohody o narovnání závazek dlužníka ze smlouvy o půjčce ve výši 6.500.000,--Kč zanikl a byl nahrazen závazkem novým, jak vyplývá z ustanovení § 585 občanského zákoníku. Žalovaný však do insolvenčního řízení nepřihlásil pohledávku vzniklou z dohody o narovnání a dodatku, ale zaniklou pohledávku ze smlouvy o půjčce č. 1. Přihlášená pohledávka z titulu smlouvy o půjčce č. 1 tedy neexistuje a žalobce ji popírá co do pravosti. Dále je třeba poukázat na skutečnost, že okolnosti poskytnutí půjčky vč. otázky, zda vůbec byla půjčka poskytnuta, jsou řešeny u Okresního soudu v Karlových Varech v rámci trestního řízení, sp. zn. 2 T 43/2012 vůči žalovaným Ing. Vítu Hořejšovi a J. Moravcovi. Žalobce je přesvědčen o tom, že dosavadní výsledky trestního řízení nasvědčují závěru, že dlužník ve skutečnosti od žalovaného žádnou půjčku neobdržel a příjmové doklady byly dlužníkem vystaveny pouze fiktivně. Jedná se tedy o další důvod neexistence přihlášené pohledávky. Žalobce dále poukazuje na skutečnost, že smlouva o půjčce je reálný kontrakt, k jehož uzavření dochází okamžikem předání finančních prostředků věřitelem dlužníkovi. K uzavření písemné smlouvy o půjčce ovšem došlo v daném případě až s časovým odstupem minimálně 12 dnů, tj. ve skutečnosti došlo smlouvou o půjčce k modifikaci uzavřeného reálného kontraktu v ústní podobě. Žalobce přitom poukazuje na skutečnost, že uzavřením smlouvy o půjčce došlo ke zvýhodnění žalovaného věřitele oproti ostatním věřitelům, neboť byl dodatečně sjednán pevný úrok ve výši 2.000.000,--Kč, a to za situace, kdy dlužník byl již zcela nepochybně v úpadku. Dlužník tedy změnil svůj závazek ve svůj neprospěch v době, kdy byl již v úpadku, čímž byla naplněna skutková podstata zvýhodňujícího právního úkonu ve smyslu § 241 odst. 3 písm. b) insolvenčního zákona. I pokud by tedy snad přihlášená pohledávka žalovaného existovala, žalobce ji popírá co do výše pevného úroku 2.000.000,--Kč, neboť tato pohledávka vznikla v důsledku neúčinného právního úkonu dlužníka. Zároveň žalobce odporuje smlouvě o půjčce č. 1 jakožto neúčinnému právnímu úkonu. Existence úpadku, jakožto předpokladu odporovatelnosti právního úkonu dlužníka v době uzavření smlouvy, tedy k datu 26. 01. 2011 žalobce uvádí následující skutečnosti. Dlužník měl k datu 26. 01. 2011 nejméně 2 závazky za různými věřiteli, jež byly k uvedenému datu splatné po dobu více než 3 měsíců. Jedná se o závazek vůči věřiteli Slovarm CZ, a.s. (nyní Tubex CZ Group, a.s.), vůči věřiteli Finančnímu úřadu v Karlových Varech-splatné nedoplatky v řádu desetitisíců Kč. Žalobce se tedy domnívá, že dlužník nebyl schopný splnit své peněžité závazky, je tak odůvodněn závěr o existenci úpadku dlužníka v době uskutečnění napadeného právního úkonu. V rozhodné době byl dlužník též předlužen ve smyslu § 3 odst. 3 IZ. Dlužník měl k datu 26. 01. 2011 převážně nesplatné závazky, které trvají v rozšířené podobě do dnes. Jedná se o závazek společnosti Tubex CZ Group, a.s. ve výši 8.520.000,--Kč, vůči společnosti Divitia s.r.o. ve výši 60.000,--Kč, vůči městu Karlovy Vary 6.000.000,--Kč, vůči Finančnímu úřadu Karlovy Vary 19.931.000,--Kč, vůči Ministerstvu obrany ve výši 2.000.000,--Kč a vůči žalovanému ve výši 8.000.000,--Kč. Jedná se tedy o pohledávky v celkové výši 43.581.931,--Kč. Zkoumání případné neúčinnosti odporovatelného právního úkonu dlužníka má smysl pouze tehdy, pokud soud zjistí pravost přihlášené jistiny pohledávky žalovaného, proto je mezi výše uvedenými pohledávkami věřitelů uvedena též jistina pohledávky žalovaného. Dlužník měl v rozhodné době majetek se stávající pouze z nemovitostí v k. ú. Tuhnice, obec Karlovy Vary. Hodnota tohoto majetku byla stanovena stejným znalcem na 35.000.000,--Kč, přičemž není vyloučeno, že reálná tržní hodnota je ještě nižší a definitivně bude známa až poté, co nemovitosti budou transparentně zpeněženy v rámci insolvenčního řízení. Hodnota nemovitosti zjištěná v roce 2012 nebo 2013 se zcela jistě nemůže výrazně odlišovat od hodnoty týchž nemovitostí k datu 26. 01. 2011-jedná se převážně o pozemky, tj. plnění stále aktivní, jehož cena se časy spíše zvyšuje, než naopak. Nemovitosti jsou sepsány v soupisu majetkové podstaty dlužníka, žalobce dále odporuje uznání závazku učiněnému dlužníkem na listině ze dne 06. 04. 2011 a dále uznání závazku a svolení k přímé vykonatelnosti ze dne 24. 05. 2011, o němž byl pořízen notářský zápis sepsaný JUDr. Danuší Svobodovou. Evidentně se jedná o neúčinné právní úkony ve smyslu § 241 odst. 3 IZ. Pokud jde o existenci úpadku dlužníka v době učinění těchto právních úkonů, žalobce odkazuje na shora uvedené. Žalovaný uplatňuje přihláškou pohledávku č. 15 též právo na uspokojení své pohledávky z majetku dlužníka, a to konkrétně smluvní zástavní právo k nemovitostem dlužníka vzniknuvší na základě smlouvy o zřízení zástavního práva s dohodou o smluvní pokutě uzavřené mezi žalovaným a dlužníkem dne 23. 02. 2011. Zástavní právo pro pohledávku ve výši 18.000.000,--Kč, bylo vloženo do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu k datu 25. 02. 2011. Žalobce tímto odporuje zástavní smlouvě č. 1, neboť se jedná o zvýhodňující právní úkon ve smyslu § 241 odst. 3 písm. d) IZ, jelikož dlužník zástavní právo zřídil v době, kdy byl v úpadku. V důsledku zřízení zástavního práva by se žalovanému, jako věřiteli, dostalo na úkon ostatních věřitelů, vyššího uspokojení, než jakého by se mu pak dostalo v konkurzu. Žalovaný jako věřitel č. 13 přihlásil do IŘ pohledávku za dlužníkem ve výši 17.500.000,--Kč a to přihláškou č. 16, doručenou zdejšímu soudu dne 09. 08. 2012. Pohledávka se dle přihlášky měla skládat z jistiny ve výši 3.500.000,--Kč a příslušenství-částky ve výši 1.000.000,--Kč, kterou žalovaný označil jako pevný úrok. Dále pohledávka se stávala z částek odpovídající smluvním pokutám ve výši 13.000.000,--Kč. Žalovaný svým podáním, doručeným zdejšímu soudu dne 17. 10. 2012, vzal svou přihlášku částečně zpět, a to ohledně smluvních pokut, tj. co do výše 13.000.000,--Kč. Nadále tak trvá jen na pohledávce z titulu poskytnuté půjčky ve výši 3.500.000,--Kč a pevného úroku ve výši 1.000.000,--Kč, celkem tedy ve výši 4.500.000,--Kč. Právním důvodem vzniku pohledávky měla být půjčka poskytnutá na základě smlouvy o půjčce ze dne 26. 01. 2011, uzavřená mezi žalovaným, jako věřitelem, a dlužníkem, jejíž kopie tvoří přílohu č. 4 přihlášky č. 16. Tato půjčka ve výši 3.500.000,--Kč měla být dle tvrzení žalovaného poskytnuta v celkem 10 platbách určených v období od 16. 01. 2011 do 26. 01. 2011. Je třeba poukázat na skutečnost, že okolnosti poskytnutí půjčky včetně otázky, zda vůbec byla půjčka poskytnuta, jsou také řešeny u Okresního soudu v Karlových Varech v rámci trestního řízení. Žalobce je přesvědčen o tom, že dosavadní výsledky trestního řízení nasvědčují závěru, že dlužník ve skutečnosti od žalovaného žádnou půjčku neobdržel a příjmové doklady byly dlužníkem vystaveny pouze fiktivně. Jedná se tedy o důvod neexistence přihlášené pohledávky. Žalobce dále poukazuje na skutečnost, že druhá smlouva o půjčce je taktéž reálný kontrakt, k jehož uzavření dochází okamžitým předáním finančních prostředků věřitelem dlužníkovi. K uzavření písemné smlouvy o půjčce č. 2 ovšem došlo v daném případě až s časovým odstupem, tj. ve skutečnosti došlo smlouvou o půjčce k modifikaci uzavřeného reálného kontraktu. Žalobce přitom poukazuje na skutečnost, že uzavřením smlouvy došlo ke zvýhodnění žalovaného věřitele oproti ostatním věřitelům, neboť byl dodatečně sjednán pevný úrok ve výši 1.000.000,--Kč, a to za situace, kdy dlužník byl již zcela nepochybně v úpadku. Dlužník tedy změnil svůj závazek ve svůj neprospěch v době, kdy byl již v úpadku, čímž byla naplněna skutková podstata zvýhodňujícího právního úkonu ve smyslu § 241 odst. 3 písm. b) IZ. I pokud by tedy snad přihlášená pohledávka žalovaného existovala, žalobce ji popírá co do výše pevného úroku 1.000.000,--Kč, neboť tato pohledávka vznikla v důsledku neúčinného právního úkonu dlužníka. Zároveň žalobce odporuje smlouvě o půjčce č. 2, jakožto neúčinnému právnímu úkonu. Žalobce dále též ohledně přihlášky č. 16 žalovaného odporuje uznání závazku učiněnému dlužníkem na listině ze dne 21. 03. 2011 a dále uznání závazku se svolením k přímé vykonatelnosti ze dne 24. 05. 2011, o němž byl pořízen notářský zápis sepsaný JUDr. Danuší Svobodovou.

Evidentně se jedná o neúčinné právní úkony ve smyslu § 241 odst. 3 IZ. Žalovaný uplatnil přihláškou pohledávky č. 16 též právo na uspokojení své pohledávky z majetku dlužníka, a to konkrétně smluvní zástavní právo k nemovitostem dlužníka vzniknuvší na základě smlouvy o zřízení zástavního práva s dohodou o smluvní pokutě uzavřené mezi žalovaným dlužníkem dne 21. 02. 2011. Zástavní právo pro pohledávku ve výši 4.500.000,--Kč bylo vloženo do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu k datu 21. 02. 2011. Žalobce tímto odporuje i druhé zástavní smlouvě, neboť se jedná o zvýhodňující právní úkon ve smyslu § 241 IZ. Dle žalobce se, v případě zástavní smlouvy č. 2, jedná zároveň o úmyslně zkracující právní úkon ve smyslu § 242 IZ. Žalovaný věděl o předlužení dlužníka a to již s ohledem na výši svých pohledávek v celkové domáhané výši 37.000.000,--Kč a právě proto si prosadil zajištění pohledávky zástavním právem.

Žalovaný navrhoval žalobu zamítnout. K přihlášce č. 15 uvedl, že žalovaná prokazatelně poskytla dlužníkovi hotovostní finanční půjčku v celkové výši jistiny 4.500.000,--Kč, a to hotově na základě výdajových dokladů řádně podepsaných statutárním zástupcem-jednatelem dlužníka Ing. Vítem Hořejšem, a to po dílčích sumách. Po vzniku půjčku, která je žalobcem označována ve vazbě na předložené výdajové doklady jako fiktivní, žalovaná uvádí, že tomu tak není. Žalovanou ke konci roku 2010 oslovil dlužník s tím, že nutně potřebuje finanční prostředky za účelem vyplacení dosud nesplacené pohledávky svého věřitele Tubex CZ Group, a.s. ve výši 8.000.000,--Kč z titulu půjčky; této půjčky se chtěl dlužník zbavit a nahradit ji jinou s příznivějšími parametry. Žalovaná disponovala vlastními finančními prostředky zhruba ve výši 3.000.000,--Kč s tím, že za účelem doplnění dlužníkem požadované výše oslovil zmocněnec žalované Jiří Moravec další známé a investory se žádostí o poskytnutí financí. Po osvětlení rámce půjčky s jejím poskytnutím souhlasil pan Milan Žemlička, který v té době disponoval potřebnou sumou zhruba 6.000.000,--Kč. Pan Milan Žemlička tedy následně poskytl žalované finanční hotovostní půjčku ve výši 6.000.000,--Kč a to na základě řádné smlouvy o půjčce ze dne 03. 01. 2011. Žalovaná půjčené prostředky přijala v hotovosti a účtovala o nich v pokladně, nicméně prakticky okamžitě začala s vyplácením denních limitů k rukám jednatele dlužníka Ing. Víta Hořejše tak, aby co nejdříve složila dohodnutou sumu 8.000.000,--Kč, k čemuž pak následně také došlo. Teprve následně došlo k uzavření smlouvy o půjčce, v níž dlužník převzetí půjčky v celé výši výslovně potvrdil a byl sjednán pevný úrok za poskytnutí půjčky ve výši 2.000.000,--Kč úročený sazbou ve výši 18% p. a. a termín vrácení do 10. 02. 2011. Dlužník první termín k vrácení nesplnil. Poté, konkrétně 10. 02. 2011 byla mezi stranami uzavřena dohoda o narovnání sjednáním o smluvní pokutě, v níž strany činily nesporným fakt, že dlužník dluží ke dni podpisu žalované sumu 6.500.000,--Kč. Strany se dohodly o posunutí termínu vrácení půjčky do 22. 02. 2011 a ujednaly si smluvní pokutu. Po uplynutí v pořadí druhého termínu pro vrácení půjčky, tj. do 22. 02. 2011, k uvedené dohodě o narovnání byl uzavřen dodatek, v němž dlužník a žalovaná vyčíslili celkovou dlužnou částku na 18.000.000,--Kč, dohodli v pořadí třetí termín pro vrácení půjčky a ujednali zajištění závazku dlužníka vůči žalované zástavním právem k nemovitostem ve výlučném vlastnictví dlužníka. Dne 23. 02. 2011 byla, po souhlasu řádné valné hromady dlužníka v návaznosti na uvedený dodatek k dohodě o narovnání s ujednáním o smluvní pokutě, uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva s dohodou o smluvní pokutě, na jejímž základě se dlužník pro případ nevrácení půjčky v další poskytnuté lhůtě zavázal k úhradě smluvních pokut a současně došlo ke zřízení zástavního práva k celkem 6 pozemkům ve vlastnictví dlužníka v katastrálním území Tuhnice, okres Karlovy Vary, zapsané na LV č. 329. Smluvní zástavní právo bylo zřízeno k celé, dlužníkem uznané pohledávce. Protože dlužník nedodržel závazek nezatížený zastavených nemovitostí bez písemného souhlasu žalované, jako zástavního věřitele, byla mu žalovanou dne 16. 03. 2011 adresována výzva k zaplacení smluvní pokuty ve výši 3.000.000,--Kč. Dlužník tuto písemnost téhož dne osobně převzal prostřednictvím svého jednatele Ing. Víta Hořejše. Dlužník posléze nedodržel ani třetí termín k vrácení poskytnuté půjčky, což bylo 30. 03. 2011, a proto mu žalovaná adresovala dne 01. 04. 2011 druhou výzvu k zaplacení smluvní pokuty. Tuto výzvu dlužník rovněž řádně převzal. Dne 06. 04. 2011 dlužník vůči žalované výslovně uznal celkovou pohledávku vyplývající z postupně činěných právních jednání ve výši 21.000.000,--Kč na základě řádného uznání závazku, a to opět v reakci na skutečnost, že nesplnil ani v pořadí třetí daný termín pro vrácení půjčky. Po dalších neúspěšných jednáních o vrácení dluhu se dlužník a žalovaná dohodli utvrdit pohledávku formou sepsání notářského zápisu obsahujícího uznání dluhu a dohodu o svolení k přímé vykonatelnosti. K sepisu notářského zápisu došlo dne 24. 05. 2011 v notářské kanceláři notářky JUDr. Danuše Svobodové v Sokolově. V tomto notářském zápisu dlužník výslovně uznal a svolil k vykonatelnosti pohledávky ze shora uvedených titulů v celkové výši 19.500.000,--Kč s tím, že k vykonatelnosti dojde marným uplynutím lhůty k plnění závazně stanovené do 31. 05. 2011. Dnem 01. 06. 2011 se tak pohledávka žalované stala vykonatelnou a žalovaná v postavení oprávněného zahájila řádné exekuční řízení prostřednictvím soudního exekutora JUDr. Dalimila Miky. Dnem 30. 08. 2011 byl věřitelem Tubex CZ Group, a.s. podán insolvenční návrh a dne 11. 07. 2012 pak byl nadepsaným soudem zjištěn úpadek dlužníka. Následně byl na majetek dlužníka prohlášen konkurz. Žalovaná řádně přihlásila své pohledávky za dlužníkem do insolvenčního řízení. Pokud se jedná o přihlášku č. 16, žalovaná prokazatelně poskytla další hotovostní finanční půjčku v celkové výši jistiny 3.500.000,--Kč, a to hotově na základě výdajových dokladů řádně podepsaných jednatelem dlužníka Ing. Vítem Hořejšem. K hotovostnímu převodu došlo opět po dílčích sumách. Po vzniku půjčky, která je žalobcem označována ve vazbě na předložené výdajové doklady jako fiktivní, žalovaná uvádí, že s tímto nesouhlasí. Dlužník oslovil žalovanou zhruba ke konci roku 2010, že nutně potřebuje finanční prostředky za účelem vyplacení dosud nesplacené pohledávky svého věřitele Tubex CZ Group, a.s. ve výši 8.000.000,--Kč z titulu půjčky. Této půjčky se chtěl dlužník zbavit a nahradit ji jinou s příznivějšími parametry. Žalovaná disponovala vlastními finančními prostředky zhruba ve výši 3.000.000,--Kč, jak již bylo uvedeno. Oslovila pana Žemličku, který v té době disponoval potřebnou sumou 6.000.000,--Kč a tato suma byla žalované půjčena. Teprve následně, po poskytnutí hotových peněz výše popsanou firmou, až 26. 01. 2011 došlo k uzavření smlouvy o půjčce, v níž dlužník převzetí půjčky v celé výši výslovně potvrdil. Následně byla po souhlasu řádné valné hromady dlužníka uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva s dohodou o smluvní pokutě, na jejímž základě se dlužník pro případ nevrácení půjčky ve sjednané lhůtě zavázal k úhradě smluvních pokut a současně došlo ke zřízení zástavního práva následujícím k celkem 6 pozemkům ve vlastnictví dlužníka v katastrálním území Tuhnice. Následně, protože dlužník nedodržel závazek vrátit jistinu s příslušenstvím včas, došlo k výzvě k zaplacení smluvní pokuty ve výši 13.000.000,--Kč. 21. 03. 2011 dlužník vůči žalované výslovně uznal celkovou pohledávku vyplývající z postupně činěných právních jednání ve výši 17.500.000,--Kč. Došlo k sepisu notářského zápisu dne 24. 05. 2011 u JUDr. Danuše Svobodové v Sokolově. Žalovaný nesouhlasí s tím, že by uvedené právní úkony byly neúčinnými. Žalovaný je přesvědčen, že dlužník nemohl být předlužen a v argumentaci žalobce tak nemá místa ani konstrukce postavená na existenci úpadku ve formě předlužení dlužníka. Závazek dlužníka vůči společnosti Tubex nemohl být nikdy tak vysoký, jak žalobce uvádí, neboť smyslem půjčky žalované dlužníkovi bylo právě jeho vyplacení. Jednatel dlužníka vypověděl, že z půjčené sumy putovalo na uhrazení závazku minimálně 6.000.000,--Kč, závazek vůči městu Karlovy Vary byl ve výši 6.000.000,--Kč, co se týče závazku dlužníka vůči Finančnímu úřadu Karlovy Vary, jeho důvodem mělo být tvrzené porušení rozpočtové kázně, přičemž rozhodnutí o jeho výši byla vydána dílčími rozhodnutími ve dnech 11. a 12. 04. 2011, bezmála 3 měsíce po poskytnutí obou půjček ze strany žalované a proto tuto pohledávku není možné reálně zahrnovat do skupiny závazků se závěrem, že dokládá údajné předlužení dlužníka jako další formy úpadku co by esenciálního předpokladu neúčinnost právních úkonů činěných mezi dlužníkem a žalovanou. Pohlédneme -li na žalobcem prezentované údaje objektivně, je nutnost uváděného nominálního objemu závazků dlužníka odečíst minimálně sumu 25.000.000,--Kč. Co se pak majetku týče, uvádí-li sám žalobce, že jeho hodnota činila alespoň 30.000.000,--Kč je zřejmé, že v konfrontaci s celkovou sumou závazků v té době lze dospět pouze k závěru shora uvedenému.

Při jednání, které se konalo dne 26. 03. 2013, k dotazu soudu v kontextu s vyjádřením žalovaného zástupce žalované jednatel Jiří Moravec uvedl, že s panem Hořejšem se zná zhruba 8 let, tykají si, v minulosti fungovali pracovně. Před půjčkou se znali asi 5 let, firmy AC START Karlovy Vary a žalovaná spolu nikdy nespolupracovali. Pana Hořejše zná z restaurace, kterou žalovaný vlastnil a kam pan Hořejší chodil jako host. Hořejš vystupoval jako solventní muž, jezdil v drahém autě, byl de facto v Karlových Varech osobou známou. Dokonce dělal radního v Karlových Varech. Pokud se jedná o finanční situaci, řešil ji pouze zevrubně, v minulosti si vzájemně vypomáhali různými částkami. Jednalo se o období 5-6 let před uzavřením těch půjček. Vždycky se jednalo o půjčky fyzických osob, nikoliv společností. Ty předmětné půjčky nejsou mezi fyzickými osobami, neboť se tam jednalo právě o dluhy úpadce. V roce 2010 ho oslovil pan Hořejš s tím, že by potřeboval 8.000.000,--Kč na vyplacení Slováků, což byla firma Tubex. Jednalo se o jeho příbuzné ze Slovenska. Říkal, že zhruba takovou částku má od nich půjčenou, že jim ji chce vrátit z vlastní iniciativy, a to s ohledem na soubor smluv, který s ním Tubex podepsal. Peníze půjčoval Hořejšovi po 350.000,--Kč, neboť byl omezen zákonem. Další důvod, proč vyplácel půjčku po částech, je ta, že si chtěl v podstatě průběžně ověřovat informace od Hořejše ohledně vrácení částek Tubexu. Zjistil si v průběhu na katastru nemovitostí, že na nemovitostech ve vlastnictví úpadce jsou zástavní práva pro Tubex na 2.000.000,--Kč, pro město Karlovy Vary na 8.000.000,--Kč a pro armádu na 6.000.000,--Kč. Neměl pochybnosti, neboť věděl, že hodnota tich nemovitostí je vyšší. Smlouvou pak zúčastněné strany stvrdili pouze to, co bylo mezi nimi vyjednáno. K dotazu, proč byly uzavřeny dvě, de facto identické smlouvy, Jiří Moravec uvedl, že aby mohl žalovaný půjčit peníze Hořejšovi na tuto akci, musel si peníze půjčit od pana Milana Žemličky, jednalo se o 6.000.000,--Kč. Žemličkovi měl peníze vrátit do konce roku 2011. Proč byly uzavřeny dvě smlouvy, to skutečně neví, ale vyhotovoval je on. Jiří Moravec uvedl, že tam bylo něco s Rusem, nebylo jasné, kolik ten Rus může Hořejšovi půjčit, zda to bude 400.000 Eur nebo méně. K výslovnému dotazu soudu Jiří Moravec potvrdil, že skutečně na 3 týdny panu Hořejšovi půjčil 8.000.000,--Kč s tím, že mu vrátí tuto částku s úrokem + z každé smlouvy ještě 2.000.000,--Kč, tedy celkem 11.000.000,--Kč s úrokem. K dotazu soudu, z jakého důvodu, když společnost Tubex nepožadovala vrátit částku, proč se Jiří Moravec kvůli panu Hořejšovi zadlužoval částkou 6.000.000,--Kč, když si podle jeho slov mohl pan Hořejš půjčit rovnou za 3 týdny od nějakého Rusa kolem 7.000.000,--Kč, zda si toto Jiřímu Moravcovi nezdá nelogické. Jiří Moravec uvedl, že ne, žádný problém v tom nevidí. Dále Jiří Moravec uvedl, že ví, že peníze Tubexu vráceny nebyly, ale Hořejš mu tenkrát tvrdil, že je má na pokladně. Kde jsou peníze dnes a kam se poděly, to neví. Při jednání, které se konalo dne 21. 05. 2013, sdělil Jiří Moravec, že v době uzavření půjček věděl, že má dlužník dluh za Tubexem, že se jedná o 8.000.000,--Kč, dále věděl o dluhu armádě, to všechno bylo zjistitelné z výpisu z katastru nemovitostí. Dále věděl o dluhu vůči městu Karlovy Vary, mělo se jednat o 6.000.000,--Kč. Pan Hořejš mu ale říkal, že v podstatě už byla podepsána kupní smlouva na pozemky, a že vlastně tohle je de facto záloha na tu kupní cenu, že tam již nic nehrozí, že nenabíhá žádná penalizace. O dalších dluzích úpadce žalovaný neměl tušení, nebyly zjistitelné z dostupných rejstříků a Hořejš mu nic neřekl. On samozřejmě počítal s tím, že tich jeho 8.000.000,--Kč přijde na Tubex. Ten Rus, o kterém hovořil při minulém jednání, se jmenoval Rochniak, vypovídal u Okresního soudu v Karlových Varech v rámci trestního řízení. Dále žalovaný Jiří Moravec soudu k dotazu sdělil, že vůbec netuší, jak byla koncipována smlouva mezi úpadcem a Tubexem, předpokládá, že tu smlouvu nikdy neviděl a nic o ní nevěděl. Připustil, že rozhodně neznal parametry té smlouvy ani žádné podmínky, nevěděl nic o úrocích, sankcích, nic. Ani neví, zda byla smlouva nebo jestli bylo smluv více. Ale Hořejš vyslovil obavy, že Tubexu podepsal řadu různých dokumentů včetně zástav a následně dokonce zjistil v katastru nemovitostí, že je tam zápis o předkupní právo Tubexu ve vztahu k pozemkům právě k těm 8.000.000,--Kč.

Z přihlášky pohledávky žalovaného do IŘ dlužníka AC START Karlovy Vary má soud za prokázané, že žalovaný přihlásil v přihlášce P-16 pohledávku č. 1 v celkové výši 17.500.000,--Kč. Jistina pohledávky byla stanovena na 3.500.000,--Kč, jako důvod vzniku pohledávky je zde uvedeno poskytnutí hotovostních finančních prostředků na základě smlouvy o půjčce ze dne 26. 01. 2011, přičemž následně byla dne 21. 02. 2011 uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva s dohodou o smluvní pokutě. V kolonce další okolnosti je pak uvedeno, že půjčka byla poskytnuta původně jako nezajištěná, přičemž notářským zápisem NZ 77/2011 ze dne 24. 05. 2011 obsahujícím uznání dluhu a dohodu o vykonatelnosti dlužník tuto pohledávku uznal co do důvodu a výše včetně příslušenství a sankcí. Celá suma měla být vrácena do 31. 05. 2011. Pevný úrok z prodlení byl stanoven na 1.000.000,--Kč. Pohledávka byla přihlášená jako nepodřízená, peněžitá, nepodmíněná, splatná a zajištěná majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužníka-zástavní právo sjednané na základě smlouvy o zřízení zástavního práva s dohodou o smluvní pokutě ze dne 21. 02. 2011. Ve vztahu k této pohledávce pod pořadovým číslem P-16 vzala žalovaná částečně pohledávku zpět do výše 13.000.000,--Kč. Částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky P-16 žalovaného ve výši 13.000.000,--Kč vzal soud na vědomí svým usnesením ze dne 22. 10. 2012. Druhá pohledávka žalovaného, P-15, byla přihlášena v celkové výši 19.500.000,--Kč, přičemž jistina byla přihlášena ve výši 4.500.000,--Kč. Jako důvod vzniku pohledávky bylo uvedeno poskytnutí hotovostních finančních prostředků na základě smlouvy o půjčce ze dne 26. 01. 2011. Následně byla dne 23. 02. 2011 uzavřena smlouva o zřízení zástavního práva s dohodou o smluvní pokutě. V kolonce další okolnosti je pak uvedeno, že půjčka byla poskytnuta původně jako nezajištěná, přičemž notářským zápisem NZ 77/2011 ze dne 24. 05. 2011 obsahujícím uznání dluhu a dohodu o vykonatelnosti dlužník tuto pohledávku uznal co do důvodu a výše včetně příslušenství a sankcí. Celá suma měla být vrácena do 31. 05. 2011. Současně s jistinou byl přihlášen pevný úrok za poskytnutí půjčky ve výši 2.000.000,--Kč. Pohledávka byla přihlášená jako nepodřízená, peněžitá, nepodmíněná, splatná a zajištěná majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužníka-zástavní právo sjednané na základě smlouvy o zřízení zástavního práva s dohodou o smluvní pokutě ze dne 23. 02. 2011. I tato pohledávka byla částečně vzata zpět do výše 13.000.000,--Kč s tím, že zdejší soud vzal toto na vědomí svým usnesením ze dne 22. 10. 2012. Z insolvenčního spisu zdejšího soudu bylo zjištěno, usnesení zdejšího soudu, sp. zn. KSPL 29 INS 15471/2011-A-62 ze dne 11. 07. 2012 byl zjištěn úpadek dlužníka-AC START Karlovy Vary, IS byl ustanoven žalobce. Na majetek dlužníka byl prohlášen konkurz a to usnesením stejného soudu KSPL 29 INS 15471/2011-B-1 ze dne 07. 08. 2012. Dále bylo zjištěno, že dne 03. 10. 2012 proběhlo přezkumné jednání, kde byla pohledávka žalovaného IS popřena co do důvodu, výše i pořadí. Jako důvod popření v seznamu přihlášených pohledávek je uvedeno, že je otázkou, zda vůbec byla půjčka poskytnuta a v jaké výši, což je řešeno v rámci trestního řízení u Okresního soudu v Karlových Varech. Na základě přihlášeného právního důvodu vzniku pohledávky-tj. smlouvy o půjčce ze dne 26. 01. 2012 a smlouvy o zřízení zástavního práva s dohodou o smluvní pokutě ze dne 23. 02. 2011 měl vzniknout toliko závazek ve výši 6.500.000,--Kč. Vznik žádného jiného nároku ve skutečnosti z těchto dokumentů nevyplývá. Závazek z titulu půjčky ovšem zanikl, neboť byl nahrazen jiným závazkem na základě dohody o narovnání ze dne 10. 02. 2011. Tento nový závazek ovšem již v rámci insolvenčního řízení uplatněn nebyl. I pokud by půjčka dlužníku skutečně byla poskytnuta a nárok věřitele na její vrácení by nezanikl v důsledku uzavření dohody o narovnání, v případě uzavřené smlouvy ze dne 26. 01. 2011, jakož je v případě uznání závazku se dle správce jedná o neúčinné právní úkony. Částka odpovídající rozdíly mezi celkovou přihlášenou pohledávkou a údajnou půjčkou + příslušenství nevyplývá z uplatněného právního důvodu, a pokud by se mohlo jednat o smluvní pokutu, tak by beztak odporovala dobrým mravům a byla by proto dle správce v rozporu se zákonem a tedy neplatná. Navíc by se jednalo o neúčinný právní úkon. V řízení zástavního práva představuje dle správce neúčinný právní úkon a i pokud by jinak pohledávka existovala, jednalo by se o pohledávku nezajištěnou. Stejný důvod popření pohledávky se vztahuje i k pohledávce č. přihlášky 16. Soud provedl důkaz listinou označenou jako smlouva o půjčce, která měla být uzavřena dne 26. 01. 2011 mezi úpadcem a žalovaným. Předmětem smlouvy byla částka 4.500.000,--Kč, přičemž půjčka měla být úročena smluvní úrokovou sazbou 18% p. a. Dlužník se nad to zavázal zaplatit společně s úroky také smluvní odměnu za poskytnutí půjčky a to smluvními stranami sjednanou paušální částku ve výši 2.000.000,--Kč. Dlužník se zavázal přenechané peněžní prostředky vrátit a zaplatit nejpozději do 10. 02. 2011. Za žalovanou stranu podepsal smlouvu Jiří Moravec, za dlužníka Vít Hořejš. Dále soud provedl důkaz notářským zápisem NZ 77/2011, N 84/2011, který byl sepsán dne 24. 05. 2011 notářkou JUDr. Danuší Svobodovou. Obsahem tohoto notářského zápisu bylo uznání dluhu a dohoda o vykonatelnosti, ze které vyplývá, že zástupci obou účastníků prohlásili, že žalovaná má pohledávku za dlužníkem z titulu půjčky ve výši 4.500.000,--Kč na základě smlouvy o půjčce ze dne 26. 01. 2011, dle níž byla tato částka navýšena o smluvní odměnu ve výši 2.000.000,--Kč + 18% roční úrok. Zástupce účastníků dále prohlásili, že žalovaná a dlužník uzavřeli dne 10. 02. 2011 dohodu o narovnání s ujednáním o smluvní pokutě, která se váže k výše uvedené smlouvě o půjčce. Z této dohody plyne, že k 10. 02. 2011 dlužil úpadce žalovanému 6.500.000,--Kč, kterou se zavázal uhradit nejdéle do 20. 02. 2011, dále se dohodli, že pokud dlužník tuto částku nezaplatí do 20. 02. 2011, je dlužník povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 15.000.000,--Kč. Zástupci účastníků prohlásili, že dlužník uhradil věřiteli k 20. 02. 2011 částku 3.558.350,--Kč. Dále zástupce účastníků prohlásili, že žalovaná a úpadce uzavřeli dne 22. 02. 2011 dodatek č. 1 k dohodě o narovnání s ujednáním o smluvní pokutě ze dne 10. 02. 2011, dle kterého se dlužník s věřiteli mj. dohodli, že pokud úpadce zaplatí žalovanému 18.000.000,--Kč do 30. 03. 2011, budou jejich vzájemné závazky a pohledávky z výše citovaných dohod zcela vypořádány. Účastníci prohlásili, že z výše uvedené dlužné částky nebylo k 30. 03. 2011 uhrazeno nic. Naopak v rozporu s ujednáním v zástavní smlouvě s dohodou o smluvní pokutě zatížil dlužník své nemovitosti v k. ú. Tuhnice věcnými břemeny užívání. Dne 16. 03. 2011 proto v souladu se zástavní smlouvou s dohodou o smluvní pokutě, uplatnil žalovaný dlužníkovi smluvní pokutu ve výši 3.000.000,--Kč. Dne 06. 04. 2011 bylo sepsáno účastníky uznání závazku ve výši 21.000.000,--Kč. Dne 19. 05. 2011 uhradil dlužník 1.500.000,--Kč. Dále zástupci účastníků prohlásili, že žalovaný má pohledávku za dlužníkem ve výši 3.500.000,--Kč z titulu půjčky, která vznikla na základě smlouvy o půjčce, kterou uzavřeli dne 26. 01. 2011, dle níž byla tato částka poskytnuta ze smluvní odměny ve výši 1.000.000,--Kč a s úrokem 18% p. a. s tím, že dlužník byl povinen splatit žalovanému částku včetně příslušenství nejdéle do 15. 03. 2011. Zástupci účastníků také prohlásili, že žalovaný a dlužník uzavřeli dne 21. 02. 2011 smlouvou o zřízení zástavního práva s dohodou o smluvní pokutě, která se váže k výše uvedené smlouvě o půjčce. Z této dohody mj. plyne, že nezaplatí -li dlužník žalovanému částku 4.500.000,--Kč s příslušenstvím nejdéle do 15. 03. 2011, je dlužník povinen zaplatit žalovanému smluvní pokutu ve výši 10.000.000,--Kč. Zástupce účastníků dále prohlásili, že žalovaný a dlužník se dohodli, že výše citovaná pohledávka ve výši 14.500.000,--Kč bude uhrazena nejpozději do 18. 03. 2011. Účastníci dále prohlásili, že z výše uvedené dlužné částky nebylo k datu 30. 03. 2011 uhrazeno nic, naopak v rozporu s ujednáním v zástavní smlouvě s dohodou o smluvní pokutě zatížil dlužník své nemovitosti na LV č. 329 k. ú. Tuhnice. Dne 16. 03. 2011 proto v souladu se zástavní smlouvou s dohodou o smluvní pokutě ze dne 21. 02. 2011 uplatnil věřitel-žalovaný dlužníkovi smluvní pokutu ve výši 3.000.000,--Kč. Dne 21. 03. 2011 bylo sepsáno účastníky uznání závazku ve výši 17.500.000,--Kč. Strany se dohodly, že povinný-dlužník-souhlasí s tím, aby v případě nesplnění povinnosti shora, tj. zaplacení částky ve výši 19.500.000,--Kč, bude tento notářský zápis vykonatelný bez nalézacího soudního řízení, aby žalovaný mohl uspokojit svoji pohledávku vzniklou z nezaplacení dluhu specifikovaného shora ve smyslu § 274 písm. e) o.s.ř. jako exekuční titul. Soud provedl důkaz dohodou o narovnání s ujednáním o smluvní pokutě ze dne 10. 02. 2011. Tuto dohodu opět podepsal Ing. Vít Hořejš za dlužníka a Jiří Moravec za žalovanou stranu. V této dohodě se uvádí, že věřitel, na straně jedné, a dlužník, na straně druhé, uzavřeli dne 26. 01. 2011 smlouvu o půjčce, dle které zapůjčil věřitel dlužníkovi 4.500.000,--Kč. Dlužník se zavázal, že poskytnuté finanční prostředky spolu se smluvní odměnou a úrokem vrátí věřiteli k 10. 02. 2011. Mezi účastníky je nesporné, že na základě smlouvy o půjčce ze dne 26. 01. 2011 dluží ke dnešnímu dni dlužník věřiteli částku ve výši 6.500.000,--Kč s příslušenstvím. Účastníci této dohody, vedeni snahou o vzájemné narovnání a předejití dalšímu zcela zbytečnému, časově i finančně náročnému procesu, shodli se touto dohodou na následující: dlužník tímto zaplatí věřiteli částku v celkové výši 6.500.000,--Kč s příslušenstvím, a to do 10 dnů od podpisu této dohody o narovnání. Smluvní strany se dále dohodly, že v případě, že dlužník neuhradí věřiteli půjčenou částku ve výši 6.500.000,--Kč společně s příslušenstvím nejpozději do 20. 02. 2011, je dlužník v takovém případě povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 15.000.000,--Kč. Dne 22. 02. 2011 byl uzavřen mezi stejnými účastníky dodatek č. 1 k dohodě o narovnání ze dne 10. 02. 2011. Účastníci této dohody se shodli na následujícím: dlužník tímto zaplatí věřiteli částku v celkové výši 18.000.000,--Kč do 30. 03. 2011 a pokud tuto částku neuhradí, dohodly se smluvní strany, že je dlužník v takovém případě povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,20% z dlužné částky za každý den prodlení. Ze správy státního zástupce KZS v Plzni ze dne 16. 10. 2012 má soud za prokázané, že Okresní státní zastupitelství v Karlových Varech ze dne 25. 04. 2012 podalo k Okresnímu soudu v Karlových Varech obžalobu, z níž vyplývá důvodné podezření, že obě pohledávky věřitele-žalovaného-P 15, P 16, jsou v celém rozsahu zdánlivými, neboť všechna smluvní ujednání o vzniku závazku, o jejich příslušenství a o jejich zajištění byla simulována s úmyslem zmařit uspokojení věřitele Tubex CZ Group, a.s., se sídlem Hodonín, Brandlova 36. Popření obou pohledávek IS je v souladu se stavem dokazování v trestním řízení. Řízení je vedeno u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 2 T 43/2012. Žalobce soudu doložil kopie výdajových pokladních dokladů vystavených od 02. 01. 2011 do 14. 01. 2011, kde byla uvedena vždy částka 350.000,--Kč za účelem platby poskytnutí půjčky, přičemž výdajový doklad je na straně výstavce podepsán Jiřím Moravcem a na straně příjemce Ing. Vítem Hořejšem. Dále žalobce soudu doložil smlouvu o půjčce s dohodou o změně v obsahu závazku ze smluv o půjčce, která byla uzavřena dne 04. 11. 2009 mezi dlužníkem, na straně jedné, a společností Slovan CZ, a.s., na straně druhé, a panem Vítem Hořejšem, na straně třetí. Touto smlouvou smluvní strany prohlásily a učinily nepochybným, že dlužník-AC START Karlovy Vary-uzavřel s panem Ing. Lubomírem Halabrínem dne 13. 04. 2007 písemnou smlouvu o půjčce, na základě které půjčil věřitel dlužníkovi 2.000.000,--Kč, když příslušenstvím pohledávky je úrok ve výši 4,7% p. a. z dlužné částky, splatnou do 31. 10. 2007, když ručitelem je pan Ing. Vít Hořejš, dále dne 15. 05. 2008 písemnou smlouvou o půjčce, na základě které půjčil věřitel dlužníkovi 1.000.000,--Kč, když příslušenství pohledávky je úrok ve výši 5% p. a. z dlužné částky na dobu neurčitou, dále 06. 05. 2009 ústní smlouvu o půjčce, na základě které půjčil věřitel dlužníkovi 1.000.000,--Kč, když příslušenstvím pohledávky je úrok ve výši 5% p. a. z dlužné

částky. Dlužník tuto půjčku přijal a zavázal se ji splatit za podmínek ve výše uvedených smlouvách dohodnutých. Dne 01. 11. 2009 postoupil věřitel jako postupitel věřiteli č. 1 jako postupníkovi své výše uvedené pohledávky z výše uvedených smluv o půjčce ve výši 4.000.000,--Kč s příslušenstvím, které měl za dlužníkem, o čemž byl dlužník věřitelem vyrozuměn, což dlužník potvrzuje podpisem na této smlouvě. Smluvní strany se dohodly, že výše uvedené smlouvy o půjčce mezi dlužníkem a věřitelem nahradí s účinností od uzavření této smlouvy, touto smlouvou. Dlužník tímto uznává, že půjčku ve výši 4.000.000,--Kč přijal od věřitele a zavazuje se ji tímto splatit věřiteli č. 1 za podmínek níže uvedených. Mezi zúčastněnými stranami byl uzavřen dne 15. 03. 2010 dodatek č. 1 ke smlouvě o půjčce s dohodou o změně v obsahu závazku ze smluv o půjčce ze dne 04. 11. 2009. Pan Ing. Hořejš figuroval na straně třetí jako ručitel, Slovarm CZ, a.s. jako věřitel 1 a AC START Karlovy Vary jako dlužník. Účastníci se dohodli, že dlužník splatí věřiteli půjčku ve výši 4.000.000,--Kč na účet věřitele vedený u Raiffeisen bank, a.s. Hodonín. Smluvní strany tímto prohlašují a činí nepochybným, že se dohodly na změně bodu IV. smlouvy o půjčce s dohodou o změně v obsahu závazku ze smluv o půjčce ze dne 04. 11. 2009 tak, že prohlašují, že ke dni uzavření této smlouvy převzal věřitel č. 1 od dlužníka směnku vlastní, kterou dlužník vystavil na řad věřitele č. 1 s doložkou bez protestu na částku 4.000.000,--Kč splatnou u věřitele č. 1 dne 30. 11. 2010, a to jako zajišťovací institut k této smlouvě o půjčce, kterou je věřitel č. 1 oprávněn soudně uplatnit v případě, že půjčka z této smlouvy mu nebude dlužníkem do 30. 06. 2011 uhrazena. Soud provedl důkaz smlouvou o půjčce ze dne 15. 03. 2010, kterou uzavřel dlužník, na straně dlužníka, a společnost Slovarn CZ, a.s., na straně věřitele. Věřitel se zavázal poskytnout dlužníkovi půjčku ve výši 2.000.000,--Kč a to do 1 týdne od podpisu této smlouvy a zapsání zástavního práva k nemovitostem ve smyslu smlouvy o zřízení zástavního práva s dohodou o smluvní pokutě ze dne 15. 03. 2010 mezi dlužníkem, na straně jedné, a společností Slovarn CZ, a.s., na straně druhé. Ze dne 17. 05. 2010 pak pochází další smlouva o půjčce uzavřená mezi dlužníkem a Slovarnem CZ, a.s., jejichž předmětem je půjčka ve výši 2.000.000,--Kč. Splatná 30. 06. 2011. Soud dále provedl důkaz listinou-znaleckým posudkem č. 172-10/2012 ZÚ ohledně ceny nemovitosti-stadionu AC START Karlovy Vary dle LV 329, k. ú. Tuhnice, přičemž objednatel znaleckého posudku byl IS JUDr. Daniel Kaplan. Posudek byl vyhotoven dne 10. 10. 2012 Ing. Otakarem Kodlem-REKO. Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na cenu zjištěnou dle vyhlášky navrhl znalec obvyklou cenu stadionu a nemovitostí dle LV 329 ve výši 35.000.000,--Kč. Ze soupisu majetkové podstaty dlužníka AC START Karlovy Vary bylo zjištěno, že majetek tvořící podstatu dlužníka činí nemovitosti na LV č. 329 pro k. ú. Tuhnice, obec i okres Karlovy Vary, přičemž do insolvenčního řízení se přihlásili zajištění věřitelé, a to Ministerstvo obrany, Tubex CZ Group, a.s., žalovaný a Finanční úřad v Karlových Varech. Ze dne 06. 04. 2011 pochází tzv. uznání závazku, které bylo sjednáno mezi dlužníkem a žalovaným, přičemž v obsahu tohoto uznání je uznání dluhu ve výši 21.000.000,--Kč, přičemž dlužník prohlásil, že tento dluh uznává co do důvodu a výše, a to i s příslušenstvím. V odůvodnění je popsáno, jakým způsobem bylo k této částce dospěno. Jednalo se o dluh ve výši 18.000.000,--Kč + obnos odpovídající úroku z prodlení ve výši 0,2% z uvedené částky od dne 01. 04. 2011 do zaplacení + obnos odpovídající smluvní pokutě ve výši 3.000.000,--Kč. Toto uznání dluhu bylo opět podepsáno panem Jiřím Moravcem a Vítem Hořejšem. Dne 23. 02. 2011 byla mezi totožnými stranami sepsána smlouva o zřízení zástavního práva s dohodou o smluvní pokutě, přičemž i tuto smlouvu podepsal na straně zástavce Ing. Vít Hořejš a na straně zástavního věřitele Jiří Moravec. Účastníci smlouvy sjednali zástavní právo k nemovitostem v majetku dlužníka na LV č. 329 v katastrálním území Tuhnice k zajištění všech pohledávek zástavního věřitele za zástavcem vzniklých na základě smlouvy o půjčce uzavřené mezi zástavním věřitelem a zástavcem dne 26. 01. 2011 a následně uzavřené dohody o narovnání ze dne 10. 02. 2011 a následně uzavřeného dodatku č. 1 výše citované dohody o narovnání ze dne 20. 02. 2011. Na základě výše citovaných smluv dluží zástavce zástavnímu věřiteli 18.000.000,--Kč, kterou se zástavce zavázal vrátit ke dni 30. 03. 2011. Zástavní právo k nemovitostem shora uvedeným bylo sjednáno pro pohledávku ve výši 18.000.000,--Kč. Vklad práva zástavního byl povolen rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Karlovarský kraj k datu 18. 03. 2011. Zástavní právo smluvní k pohledávce ve výši 18.000.000,--Kč je takhle uvedeno ve výpisu v katastru nemovitostí. Žalovaný soudu předložil čestné prohlášení Milana Žemličky, které bylo sepsáno dne 25. 03. 2013 v Ostrově. Podpis Milana Žemličky byl ověřen na České poště, s. p. V čestném prohlášení Milan Žemlička prohlásil, že již v polovině roku 2010 disponoval finančními prostředky alespoň 6.000.000,--Kč, které měl původně přichystány na koupi nemovitosti zapsané na LV č. 7850 u KÚ v Karlových Varech, pro k. ú. Ostrov nad Ohří a dále že tyto souhrnné prostředky získal, zápůjčkou od svého bratra Jiřího Žemličky a syna Pavla Žemličky a dále ze společných zdrojů jeho a své manželky Mileny Žemličkové, když jejich rodinné zdroje může doložit kopiemi daňových přiznání. Dále prohlásil, že na základě dlouhodobé známosti s panem Moravcem půjčil jeho firmě v prvních dnech roku 2011 půjčku ve výši 6.000.000,--Kč, kterou má zaevidovanou ve svém účetnictví. Žalovaný dále soudu doložil příjmový pokladní doklad, ze kterého vyplývá, že dne 03. 01. 2011 přijal od Milana Žemličky půjčku 6.000.000,--Kč. Taktéž žalovaný doložil smlouvu o půjčce uzavřenou mezi žalovaným a Milanem Žemličkou, která byla uzavřena podle § 657 občanského zákoníku a jejímž předmětem bylo 6.000.000,--Kč. Smluvní strany si výše uvedenou půjčku sjednaly jako úročenou, když smluvní úrok byl smluvními stranami dohodnut ve výši 10% ročně z celkové zapůjčené částky. Strany se dále dohodly, že dlužník vrátí tuto částku včetně úroku nejdéle do konce roku 2011 v hotovosti k rukám věřitele. V případě prodlení dlužníka s úhradou půjčky dle této smlouvy je věřitelem dále oprávněn uplatnit vůči dlužníkovi smluvní pokutu skládající se ze dvou částí, a to z paušální části ve výši 200.000,--Kč a dále z proměnné části ve výši 0,4% z dlužné částky za každý, byť jen započatý den prodlení s úhradou dlužné částky. Dále má soud za prokázané, že 25. 04. 2012 byla podána státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech na Okresní soud v Karlových Varech obžaloba na Ing. Víta Hořejše a Jiřího Moravce. Oba obvinění se měli mj. dopustit zločinu poškození věřitele a zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku. V bodu 2 obžaloby se uvádí, že oba obvinění po předchozí domluvě uzavřeli dne 26. 01. 2011 smlouvy o půjčce, které byly konstatovány k důkazu v tomto sporu, a dále dne 10. 02. 2011 dohodu o narovnání s ujednáním o smluvní pokutě, 21. 02. 2011 smlouvu o zřízení zástavního práva s dohodou o smluvní pokutě, dne 22. 02. 2011 dodatek č. 1 k dohodě o narovnání ze dne 10. 02. 2011, dne 23. 02. 2011 smlouvu o zřízení zástavního práva s dohodou o smluvní pokutě, dne 21. 03. 2011 uznání závazku a dne 06. 04. 2011 uznání závazku, dne 24. 05. 2011 uznání dluhu a dohodu o vykonatelnosti formou notářského zápisu a dne 28. 06. 2011 dohodu o narovnání, dne 28. 06. 2011 uznání závazku, 14. 07. 2011 vzdání se práva na odvolání, podle kterého se dlužník vzdává práva odvolání proti usnesení Okresního soudu Karlovy Vary, sp. zn.: 24 EXE 1667/2011 ze dne 04. 07. 2011, kterým se nařizuje exekuce k uspokojení pohledávky oprávněného-žalovaného, které dne 14. 07. 2011 doručil Exekutorskému úřadu v Klatovech, 16. 09. 2001 uznání závazku, 13. 06. 2011 návrh na nařízení exekuce proti dlužníku k vymožení povinnosti zaplatit žalovanému pohledávku ve výši 37.000.000,--Kč. Obvinění se měli dopustit jednání, kterým Vít Hořejš úmyslně porušil podle zákona mu uloženou a smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, a tím jinému způsobil škodu velkého rozsahu, a obviněný Jiří Moravec jinému umožnil a usnadnil spáchání zločinu porušením povinnosti při správě cizího majetku tím, že opatřil prostředky ke spáchání zločinu. Soud provedl v tomto řízení důkaz listinami protokoly ze všech hlavních líčení v trestní věci obžalovaných Ing. Víta Hořejše, Jiřího Moravce a Martina Hartla, ve věci 2 T 43/2012. Ve věci byla vyslechnuta svědkyně Mgr. Monika Makkiehová, která uvedla, že pana Moravce zná velmi krátce z jednání, které měli s panem

Lukmanovem, ještě dříve než se setkal s panem Hořejšem, a jinak pana Moravce zná podle jména, spíše má vztah k jejímu příteli-panu Lukmanovovi. Dne 03. 08. 2011 jí pan Hořejš telefonoval, že je ve velmi svízelné situaci, zda by mu nemohla pomoci. Ptala se ho, o co jde, říkal, že pan Moravec má uzavřenou smlouvu o postoupení pohledávky, že ho pan Moravec nějakým způsobem vydírá, tlačí a zda neznám někoho, kdo by měl částku kolem 10 nebo 11 milionů Kč a mohl by pohledávku podkoupit. Řekla mu, že nemá čas, protože odlétá, že se setkají, až se vrátí z dovolené. Toho 03. 08. 2011 se krátce setkala s panem Hořejšem a s panem Lukmanovem na AC STARTU, ona představila pana Hořejše panu Lukmanovi jako 30-ti letého kamaráda, řekla jsem, ať se spolu domluví, zda mu pan Lukmanov bude moci pomoci či ne. Poté odjela a vrátila se po 14 dnech z dovolené. Pan Lukmanov jí 17. 08. 2011 ukázal smlouvu o postoupení pohledávky za Quatro Ltd., které převzal na sebe jako Lukman Lukmanov, řekl jí, že smlouvy podepsal. Potom se ho zeptala, zda smlouvy předložil jejich advokátní kanceláři, JUDr. Ficnerovi, říkal, že ne, že spoléhal na to, že Hořejší je její dlouhodobý kamarád a věc tedy proto ani nijak výrazně neřešil. Podotkl, ale že nahlédl do všech podkladů, které mu byly předloženy ke smlouvě, a že se mu některé věci nezdají. Následně to začali rozebírat, nahlédli do dokladů a zjistili, že půjčka ze strany Quatro Ltd. směrem k AC STARTU probíhala v 300tis. tramžích, tedy tak, aby nebyl porušen zákon, kterým se může pokladní hotovost předávat a probíhalo to nějakých 20 dní, a poté za 10 dní probíhalo z AC STARTU na Quatro zhruba 1/2 té č stky okolo 4.000.000,--Kč zpátky samou á tramží, tak usoudili, že něco není v pořádku a navíc zjistili, že z té částky, která byla podložena vůči AC STARTU zhruba 4.000.000,--Kč se staly během půl roku 38.000.000,--Kč. Byly tam dlužné proměnlivé pokuty, proto se rozhodli, že zavoláme Moravce a Hořejše, aby tu věc s nimi vyřešili a sdělili, jak se tedy věci vůbec mají. Oba dva přijeli ten den na polikliniku, kde se setkali s ní i s panem Lukmanovem. Pan Lukmanov se dotazoval obou, zda jsou podklady, které mu dali pravdivé, a zda takto pohledávka vznikla. Pan Moravec tvrdil, že všechno je pravda, pan Hořejš se moc nevyjadřoval. Pan Lukmanov byl poměrně rozhořčen. Pan Lukmanov řekl panu Moravcovi, že pokud by ty papíry nebyly snad pravdivé, tak mu je nechá sníst. Poté Lukmanov řekl, že dál nemá o čem jednat, aby to svědkyně s dotyčnými řešila sama. Svědkyně pak Hořejše oslovila, zeptala se ho, jak se věci mají. On se svědkyni na chodbě přiznal, že věc je podvodná, že se za to omlouvá, ale že byl v takové situaci, že nevěděl, jak to dál řešit. Na chodbě nebyl čas moc něco vysvětlovat, protože byly společným autem, protože v té době neměl jeden z nich řidičský průkaz a druhý neměl auto. Moravec čekal na Hořejše, proto věc víc neřešil. Řekla mu, že je to pro ni velice nepříjemné, protože jednak jako kamarádovi mu věřila a věc nezkoumala a za druhé řekla, že není možné, aby její obchodní přátelé, se kterými spolupracuje, aby přivedla do této situace. Následovalo spoustu schůzek mezi svědkyní, Lukmanovem a Hořejšem. Ten začal celou věc vysvětlovat, proč to udělal, že mu chyběly peníze. Důvod toho jednání vysvětlil tak, že je zadlužený, neví, jak z té situace vyjít ven, stále tvrdil, že s panem Moravcem byl původně domluven na jiné částce, ale že Moravec tu částku neustále zvyšoval s cílem, kterým on chtěl docílit toho, že by pan Lukmanov koupil pohledávku. Na prvopočátku sděloval, že má kupce na AC START, a pokud pan Moravec bude mít kupce, tak ta pohledávka nebude 11.000.000,--Kč, ale bude chtít pan Moravec, co bylo v exekučním příkaze, tzn. 20-38 mil. Kč. Pan Hořejš tedy celou situaci přiznal, a proto i pan Moravec s tím, že panu Moravcovi byly způsobeny právní náklady, náklady na exekutora, cestovní náklady, náklady s vypracováním smluv a další, řekl, že jeho náklady činily zhruba 1.000.000,--Kč. Proto došlo ke změně smlouvy o postoupení pohledávky z 11.000.000,--Kč, která byla původně uzavřena mezi Quatrem a Lukmanovem a došlo k tomu, že byla uzavřena smlouva na 1.000.000,--Kč. O tom, že je půjčka fiktivní, svědkyni pan Hořejš řekl hned 17. 08. a následně to potom potvrdil pan Moravec před ní a před panem Lukmanovem. Pan Hořejš říkal, že má strach o sebe, že ho pan Moravec vydírá způsobem, že by mu měl ublížit na životě, něco v tom duchu, ona mu říkala, že neví, jestli by pan Moravec šel až tak daleko. Hořejš svědkyni řekl, že pohledávka je smyšlená, proto, že tam měl problém se svým příbuzným panem Vráblikem, který zastupuje společnost DIVITIA, a s panem Halabrínem, který zastupuje společnost Tubex, a tímto způsobem chtěl zabránit tomu, aby se oni nějakým způsobem dostali k majetku AC STARTU, protože svědkyni řekl, že i oni s ním jednali nečestným způsobem. Svědkyně dále uvedla, že pan Moravec jí napsal e-mail, který předala Policii, ve kterém schizofrenně psal, že má malé dítě, že nechce, aby to dítě někdo zabil, ohrozil ho na životě, ona nad tím e-mailem pouze žasla, hned mu volala, ale nezvedal jí telefon. Reagovala na to tak, že vůbec neví, kdo mu čím vyhrožuje nebo nevyhrožuje, vyhrožování není ani styl její ani pana Lukmanova, pan Lukmanov žije v této republice 15 let a naopak projevil tu dobrotu, že předal panu Moravcovi na účet 100.000,--Kč, protože pan Moravec brečel, že nemá z čeho živit své dítě, svou přítelkyni. Dále svědkyně uvedla, že pan Moravec oslovil svého bývalého příbuzného, pana Muharama Knushi, před kterým pan Moravec svědkyni žádal, aby ona a pan Lukmanov proti Moravcovi u soudu nesvědčili. Jak bylo zjištěno z trestního spisu, pan Muhar Knushi u soudu nevypovídal. Dále v trestním spise byl proveden výslech svědka Lukmana Lukmanova. Tento svědek uvedl, že ho paní Makkiehová oslovila v srpnu, že chce pomoci a požádala o schůzku. Hořejš říkal, že ho někdo vydírá a potřebuje odkoupit pohledávku. S panem Moravcem jsme probrali ten problém a bylo navrhnuto smlouvu na odkoupení pohledávky a ta částka byla 11.000.000,--Kč. Pan Hořejš u toho přítomen nebyl. Smlouvu Lukmanov nečetl, jednalo se o kamarádské vztahy, smlouvu připravoval pan Moravec. U setkání byl on, pan Moravec, který smlouvu připravil. Hořejš říkal, že ta nejistota, hodnota toho pozemku a že je zajištěna na 200%. Když si paní Makkiehová přečetla tu smlouvu, tak se mě zeptala, jestli mám rozum nebo nemám. Poté mi Hořejš řekl, že má kupce na celý AC START, že jakmile to podepíše, tak on to domluví, schůzka neproběhla. Nejprve si svědek nevšiml, že půjčka mezi AC STARTEM a Quatrem probíhala po 300.000,--Kč každý den. O svém podezření mluvil s paní Makkiehovou, ta podezření měla také. Zeptal se pana Moravce, zda ten štos papírů je pravda nebo lež, on na to neodpověděl, Hořejš pak řekl paní Makkiehové, že je to falešné. Vznik půjčky a exekuce a byly falešné, po tomto jednání začali házet jeden na druhého vinu. Následně řešili co s tím, a jak tu situaci řešit. Na jednání byli domluveni s Moravcem, a to tak, že on dostane 1.000.000,--Kč za přípravu všech exekučních smluv, zápisů, zkrátka by se jednalo o to, jaké náklady měl s tím vším. Jak to uznali, že celá ta půjčka 8.000.000,--Kč je podvod, tak s Moravcem ještě svědek jednal 2x, jednou na Zahradní ulici, to říkal, že už Hořejše vidět nechce, všechno na něj házel. Exekutor od nich dostal dopis, že pohledávka na 8.000.000,--Kč s příslušenstvím je falešná. Jméno exekutora svědek neznal, dopis exekutorovi psala paní Makkiehová. Tento svědek k dotazu obhájkyně obviněných výslovně uvedl, že pan Hořejš mu očí více než 2x řekl, že pohledávka byla vytvořena uměle. Jednou u toho byla paní Makkiehová. V trestním řízení byl vyslechnut i svědek Pavol Vráblik, který byl dotázán, zda na jednáních mezi ním, panem Lukmanovem a paní Makkiehovou, padlo někdy něco o tom, že základní půjčka mezi Hořejšem a Quatro Ltd. je fiktivní. Svědek uvedl, že tich informací bylo tak hodně, že toto nemůže ani vyvrátit, ani potvrdit. Dále byl dotázán, zda v průběhu jednání mu někdo přislíbil, že s tou pohledávkou, 38.000.000,--Kč, nebude z jejich strany nakládáno, svědek opětovně uvedl, že nemůže vůbec potvrdit, neboť informací bylo opravdu hodně. K dotazu obžalovaného Hořejše svědek Vráblik uvedl, že na schůzce v září 2011 hovořili o tom, že Hořejš Lukmanova nějakým způsobem podvedl v tom, že firma Tubex tam má tak velké pohledávky, které se dozvěděl z insolvenčního řízení, pohledávka byla ve výši kolem 23.000.000,--Kč. Také byl vyslechnut svědek Ľubomír Halabrín, majitel společnosti Tubex CZ Group, a.s. Uvedl, že Hořejš mu dal informaci, že AC START má předkupní právo na pozemek, který vlastní Ministerstvo obrany, a že by ho chtěl za AC START využít, ale nemá na to prostředky. Bylo to postavené tak, že AC START nemá tolik finančních prostředků ke koupi toho pozemku, proto on jako fyzická osoba bude pořizovat

AC STARTU splátky, AC START zaplatí 50% splátky a zaplatí se Ministerstvu obrany. Výsledným vlastníkem měl být AC START. Po jednání bylo uvažováno o společném užívání, chtěli pracovat na společné podnikatelské aktivity, ale problém byl v tom, že se svědek dozvěděl, že se AC START dostal do finančních problémů, a že nemají na splátku, a že bychom to měli nějak vyřešit. Ošetřené to bylo velice slušně až na jediný problém, který svědek trochu podcenil, že si nezkontroloval zápis na katastru. Tím se chtěl zabývat až po uplacení celé splátky s tím, že byli předběžně domluveni o tom, že se pozemek převede na společnost Tubex. Problém svědek zjistil v květnu 2011, když začaly vycházet na povrch velké problémy, do kterých byl pan Vráblik-švagr svědka-dost nešťastně zainteresovaný. Svědek chtěl zaplatit poslední splátku a převést pozemek. Hořejš dokladoval, že peníze, které svědek přeposílal na AC START byly převedeny na Ministerstvo obrany. Nakonec od pana Hořejše žádné doklady o zaplacení ale nedostal, tak mu volal, řekl, že něco ještě neposlal, ale že s tím nebude žádný problém. Svědek ale začal tušit, že problém je. Poslední splátka vůbec zaplacená nebyla, řešili, za jakou cenu by se to všechno dalo prodat, nakonec souhlasili s částkou 13.000.000,--Kč. Měli jednu schůzku, kde byla paní Makkiehová a nějaký člověk, kterého svědek nezná, a měli se dohodnout na podmínkách vzdání se či vyplacení peněz. Vše se dělo za situace, kdy svědek věděl, že splátka není zaplacená. Svědek uvedl, že neví, na koho měl být pozemek převeden, jeho zajímalo pouze jak se toho zbavit. Peníze žádné nedostal. Zjistil z výpisu z katastru, že 6.000.000,--Kč, které on dával jako fyzická osoba, zapsány nejsou. To byl pro něho obrovský šok. Společnost Quatro nezná, když potom zjistil, že pozemek úpadce je založen pro společnost Quatro, velmi ho to zarazilo. Neví, na co byly použity peníze z poslední půjčky, Ministerstvo obrany žádné peníze nedostalo. Tento svědek byl dotázán obhájcem obviněných, zda se před ním někdo někdy zmínil o tom, že by pohledávka společnosti Quatro za úpadcem ve skutečnosti neproběhla. Svědek na tuto otázku odpověděl, že o tom se mu nikdo nezmínil, neví, že by ten závazek neproběhl. Tento svědek uvedl, že by za dané situace dnes půjčku dlužníku v životě neposkytl, cítí, že věřitel Tubex je jednáním AC STARTU poškozen. V trestním řízení byl vyslechnut i pan Milan Žemlička, který potvrdil, že poskytl půjčku panu Moravcovi ve výši 6.000.000,--Kč s 10 % úrokem. Půjčka byla na 1 rok. Částka mu byla vrácena po částech, podle zákona v hotovosti proti částkám 350.000,--Kč. Ve věci byl také vyslechnut svědek Vladimír Rochnyak. Tento svědek uvedl, že chtěl dát v roce 2011 panu Hořejšovi půjčku okolo 300-400.000 Eur, bylo to za zástavu na pozemek. Chtěl výpis z katastru a ten nebyl, Hořejš mu řekl, že má práci a nemá možnost ten výpis zajistit. Půjčka tedy neproběhla. Na co peníze potřebuje, to mu neříkal. Dále svědek uvedl, že se domnívá, že v únoru 2011 žádná půjčka neprobíhala ani o žádné nejednali. Následně pak uvedl, že v tom únoru 2011 mu Hořejš telefonoval, že by měl o půjčku zájem, dále to bylo už tak, jak vypovídal. Žádná půjčka ve skutečnosti neproběhla, protože nedostal výpis z katastru. Půjčka měla být úročena 7 % na 5 let. Dále byl vyslyšen svědek Mgr. Bořek Misík, bývalý zaměstnanec a člen představenstva úpadce. Tento svědek uvedl, že tušil, že se finanční situace AC STARTU zhoršuje, neměl o tom žádný přehled, protože nebyl u žádných jednání, staral se jen o provoz koupaliště, haly a restaurace. Pokud jde o nějaké půjčky na milionové částky, kterými pan Hořejš zadlužil AC START, o tom svědek tvrdil, že nevěděl. Pana Moravce znal, měl restauraci vedle nich a byl to kamarád pana Hořejše. Pana Vráblika znal také, neboť to byl manžel nevlastní dcery pana Hořejše. Svědek uvedl, že tušil, že se AC START dostává do nějakých finančních problémů, a to proto, že nebyly peníze na uhrazení běžných provozních nákladů, jako třeba za vodu a elektřinu, nevěděl jak vážné ty problémy ale jsou. Ten stav trval 2 nebo 3 roky. Na jaře v roce 2011 mu Hořejš řekl, že si půjčí peníze v Praze, aby vyplatil Slováky, a tím, že se AC START dostane z problémů. Měl si půjčit asi 10.000.000,--Kč. Taktéž byl vyslechnut svědek Vladimír Hůrka, bývalý předseda úpadce, který se věnoval sportovní části, zajišťoval chod po sportovní stránce. Uvedl, že na konci srpna 2011 nastaly finanční problémy, zjistilo se, že peníze nejsou. Přesnou finanční situaci neznal. Vzpomněl si, že podepisoval nějaký papír o jednání s městem, možná také o jednání s nějakou slovenskou firmou, nic dalšího si nevzpomíná. Nevzpomíná si, že by seděl na výboru, kde se mělo projednávat něco o dluzích, které má AC START vůči společnosti Quatro. Některé doklady podepisoval dodatečně, dával mu je k podpisu pan Hořejš, on se ho neptal, co podepisuje. Podepsal i věci, se kterými nesouhlasil. Nevěděl, že výkonný výbor odsouhlasil závazek za Quatrem ve výši 37.000.000,--Kč. Neví, jak se tam objevil jeho podpis, na jednání vůbec nebyl, to už řekl na Policii. Hořejš ho ujišťoval, že je všechno v pořádku. Dne 17. 06. 2013 vydal Okresní soud v Karlových Varech rozsudek, sp. zn. 2 T 43/2012, který doposud není v právní moci. Žalovaný Jiří Moravec byl uznán vinným, že shora popsaným jednáním napomohl za společnost Quatro k uzavření shora uvedených smluv a uznání dluhu ve výši nejméně 43.000.000,--Kč, neboť bez osoby vystupující jako věřitel by nedošlo k uzavření smluv o půjčce, zástavních smluv s dohodou o smluvní pokutě, dohod o narovnání a uznání dluhu ze strany obžalovaného Ing. Víta Hořejše, jednajícího za občanské sdružení AC START Karlovy Vary, a dále sám podal návrh na nařízení exekuce k vymožení částky 37.000.000,--Kč a na základě tohoto návrhu vydal dne 11. 07. 2011 soudní exekutor exekuční příkaz k vymožení uvedené částky, a takto obžalovaný Moravec jednal přes to, že si musel být vědom toho, že napomáhá obžalovanému Ing. Hořejšovi k jednání, které může významně poškodit občanské sdružení AC START a způsobit mu škodu velkého rozsahu. Jiří Moravec byl obžalován ze spáchání zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku. Jiří Moravec byl zproštěn z obžaloby Okresního státního zástupce pro skutek kvalifikovaný obžalobou jako zločin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. b), § 4 a) trestního zákoníku, kterého se měli dopustit tím, že uzavřeli dne 26. 01. 2011 fiktivní smlouvy o půjčce a následně sepsali notářský zápis o uznání a dohodu o vykonatelnosti, podle které dlužník uznává svůj fiktivní závazek vůči věřiteli ve výši 37.000.000,--Kč a v případě, že do 31. 05. 2011 dluh neuhradí, stane se notářský zápis vykonatelným exekučním titulem, přičemž dluh nebyl v uvedené lhůtě uhrazen a Jiří Moravec podal dne 13. 06. 2011 návrh na výkon rozhodnutí a Okresní soud v Karlových Varech nařídil exekuci majetku sportovního klubu AC START Karlovy Vary k vymožení pohledávky Quatro Ltd. a provedení exekuce pověřil soudního exekutora Dalimila Miku, který vydal exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem nemovitostí vedených na LV č. 329 a exekuční příkaz ke zřízení exekutorského zástavního práva na nemovitostech povinného-sportovní klub AC START Karlovy Vary, to vše k vymožení částky 37.000.000,--Kč, kdy poškozenému spol. Tubex CZ Group, a.s. vznikla škoda ve výši nejméně 10.000.000,--Kč. Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech vyplývá, že jednání uvedené v § 222 odst. 1 či v § 222 odst. 2 trestního zákoníku může být spáchána pouze způsoby, uvedenými v těchto zákonných ustanoveních. Jedná se o taxativní výčet. Aby se obžalovaní mohli tohoto trestního činu dopustit tak, jak je popsáno v obžalobě, muselo by být bezpečně prokázáno, že půjčka, která proběhla mezi občanským sdružením AC START a společnosti Quatro Ltd. je půjčkou pouze fiktivní, tak jak je to v obžalobě tvrzeno. Soudce položil otázku, zda je skutečně možné na základě provedených důkazů dospět k jednoznačnému, bezpečnému závěru o fiktivnosti půjčky. Soud dospěl k závěru, že je možno konstatovat, že na základě výpovědí svědků Makkiehové a Lukmanova a na základě podivného hotovostního předávání finančních prostředků ve výši 8.000.000,--Kč po 300.000,--Kč denně, je možno konstatovat, že je zde důvodné podezření, že skutečně půjčka fiktivní býti mohla. Tomu ostatně nasvědčuje i skutečnost, že obžalovaný Ing. Hořejš částku 8.000.000,--Kč nepoužil na splacení dluhu společnosti Tubex CZ Group, a.s. a ani není zcela zřejmé, co se s těmi penězi dále stalo. Část peněz byla vrácena firmě Quatro Ltd., co se stalo se zbylou částí, není zřejmé. Soud ale uzavřel, že během trestního řízení, došlo k události, která významným způsobem znevěrohodnila výpověď jak svědkyně Makkiehové, tak Lukmanova. Oba tito klíčový svědci obžaloby jsou v současné době stíháni pro přečin poškození cizích práv a zločin podvodu, který se měli mj. dopustit tím, že 13. 10. 2012 zfingovali valnou hromadu občanského sdružení AC START, za pomoci dalších osob zvolili nový výkonný výbor AC STARTU ve složení Makkiehová, Lukmanov, Matějíček, s cílem občanského sdružení s celým jeho majetkem převzít. Soud vyhodnotil, že za této situace je třeba připustit možnost, že výpověď obou svědků mohla být vedena snahou obžalovaného Hořejše poškodit a odstranit ho z vedení AC STARTU. Obhajobu obžalovaných v tomto směru, že půjčka nebyla fiktivní, potvrdili svědek Žemlička, Bauman a Jindra. Svědku Baumanovi se měl obžalovaný Hořejš dlouhodobě svěřovat a opakovaně mu tvrdil, že půjčka je reálná. Soud provedl také důkaz usnesením Policie ČR, Krajské ředitelství Policie Karlovarského kraje ze dne 11. 10. 2012, kterým podle § 159 a) odst. 1 trestního řádu byla odložena trestní věc podezření ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1 a 5 trestního zákoníku, kterého se měli dopustit Jiří Moravec a Vít Hořejš. Z odůvodnění tohoto usnesení vyplývá, že Ing. Vít Hořejš se k věci nevyjádřil, resp. v jiné trestní věci doznal policejnímu orgánu, že pohledávka mezi AC START Karlovy Vary, jako dlužníkem, a společností Quatro Ltd.-organizační složkou v České republice, jako věřitelem, která vznikla začátkem roku 2011, je vymyšlená. Soud také provedl důkaz smlouvou o postoupení pohledávky, která byla uzavřená dne 31. 08. 2011 mezi žalovaným, na straně postupitele, a Lukmanem Lukmanovem, na straně postupníka. Předmětem smlouvy je pohledávka specifikována v čl. 2 uvedené smlouvy, přičemž smlouvy se dohodly, že s touto pohledávkou přecházejí na postupníka i její příslušenství a veškerá práva s ní spojená. Předmětem postoupení byla splatná pohledávka a budoucí pohledávka za občanským sdružením AC START Karlovy Vary, které má postupitel zajištěny, a to pravomocným exekučním příkazem vydaným JUDr. Dalimilem Mikou ze dne 11. 07. 2011, a dále na základě zřízené zástavní smlouvy s ujednáním o smluvní pokutě ze dne 21. 02. 2011 s vkladem do katastru s právními účinky vkladu k datu 21. 02. 2011, dále zástavní smlouvy s ujednáním o smluvní pokutě ze dne 23. 02. 2011 s vkladem do katastru s právními účinky vkladu k datu 23. 02. 2011, jak bylo sjednáno mezi postupitelem a dlužníkem. Splatná pohledávka ke dni podpisu této smlouvy činí 1.000.032,--Kč a je složena z nedoplatku dluhu, a to na základě uzavřené dohody o narovnání mezi dlužníkem a postupitelem, v rámci které postupitel prominul dlužníku část dluhu, přičemž se dlužník zavázal k datu 31. 07. 2011 zaplatit na účet či k rukám postupitele částku 17.000.000,--Kč, budoucí pohledávka, která se skládá z pevné části a z části proměnné, a to z části pevné ve výši 35.968.000,--Kč a části proměnné ve výši 0,2 % z částky 18.000.000,--Kč za každý den prodlení ode dne 01. 06. 2011 do zaplacení, ve výši 0,9 % z částky 4.500.000,--Kč za každý den prodlení ode dne 01. 06. 2011 do zaplacení. Dále dle smlouvy je předmětem postoupení dohoda o narovnání uzavřená mezi postupitelem a dlužníkem ze dne 10. 02. 2011. Smluvní strany se dohodly, že za postoupení pohledávky zaplatí postupník postupiteli kupní cenu ve výši 1.000.000,--Kč. Ze dne 17. 08. 2011 pochází oznámení o postoupení pohledávky, které tentýž den převzal Ing. Vít Hořejš. Ze dne 17. 08. 2011 také pochází písemný souhlas Lukmana Lukmanova o tom, že souhlasí se vstupem do řízení vedeného u Exekutorského úřadu v Klatovech pod č. j. 24 EXE 1667/2011-29 na místo oprávněného se všemi právy a povinnostmi a že přistupuje k veškerým dohodám, pokud byly sjednány předchozím oprávněným.

Podle § 199 odst. 1 a 2 IZ, IS, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty k soudu. Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu. Soud neposoudil pohledávky žalovaného jako po právu přihlášené, ato z několika důvodů. Z přihlášky pohledávky žalovaného do insolvenčního řízení jednoznačně vyplývá, že žalovaný jako důvod vzniku pohledávky uvedl smlouvy o půjčce. Pokud by poheldávka z titulu půjček skutečně vznikla, pak by však zanikla v důsledku uzavřené dohody o narovnání a jejího dodatku. Uzavřením dohody o narovnání byl totiž závazek dlužníka ze smluv o půjčce nahrazen závazkem novým, tak jak vyplývá z ustanovení § 585 a následující občanského zákoníku. Soud má za to, že již z tohoto důvodu nemůže být pohlíženo na pohledávku žalovaného jako na platnou, res. existentní, neboť nebyla přihlášena správně. Je na věřiteli, aby si svá práva ošetřoval a aby zajistil zcela správné přihlášení poheldávky. I kdyby pohledávka žalovaného byla přihlášena správně, má soud za to, že tato pohledávka nikdy nevznikla. V tomto se ztotožňuje s názorem žalobce. Soud je totiž přesvědčen o tom, že ve skutečnosti dlužník od žalovaného předmětnou půjčku neobdržel, že se jednalo o fiktivní záležitost. Je pravdou, že trestní soud zprostil Ing. Víta Hořejše a Jiřího Moravce z obžaloby okresního státního zástupce v Karlových Varech pro skutek kvalifikovaný obžalobou jako zločin poškození věřitele, přičemž si položil otázku, zda je možné na základě provedených důkazů dospět k jednoznačnému, bezpečnému závěru o fiktivnosti půjček uzavřených mezi dlužníkem a žalovaným. Trestní soud konstatoval, že je zde důvodné podezření, že skutečně půjčky fiktivní býti mohly. Uvedl, že tomu nasvědčuje skutečnost, že Ing. Hořejš částku 8.000.000,--Kč nepoužil na splacení dluhu společnosti Tubex CZ Group, a.s. a ani není zcela zřejmé, co se s těmi penězi dále stalo, neboť jenom část peněz byla vrácena žalovanému. Trestní soud pak nechtěl své rozhodnutí postavit na výpovědi svědkyně Makkiehové a svědka Lukmanova, neboť dospěl k závěru, že tito svědci byli významným způsobem znevěrohodněni tím, že jsou v současné době stíháni pro přečin poškození cizích práv, kterého se měli mj. dopustit tím, že fingovali valnou hromadu občanského sdružení AC START K Va za pomoci dalších osob zvolili nový výkonný výbor. Je nutno si uvědomit, že trestní řízení je postaveno na zcela jiných zásadách, než-li občanskoprávní řízení, přičemž tento soud má za to, že výpovědi shora uvedených svědků korespondují buď přímo či nepřímo s dalšími důkazy, které svědčí o fiktivnosti půjček. Jak například vyplynulo z usnesení Policie ČR ze dne 11. 10. 2012, kterým byla odložena trestní věc podezření ze spáchání zločinu podvodu, kterého se měl dopustit Jiří Moravec a Vít Hořejš, sám Vít Hořejš se měl v jiné trestní věci doznat policejnímu orgánu, že pohledávka mezi AC START Karlovy Vary, jako dlužníkem, a žalovaným, jako věřitelem, která vznikla začátkem roku 2011 je vymyšlená. Soud poukazuje na mnohé nesrovnalosti, ať již v trestním řízení nebo nakonec i v řízení tomto. Jiří Moravec např. ve svém velmi obšírném vyjádření k incidenční žalobě uvedl, že ho dlužník ke konci roku 2010 oslovil, že nutně potřebuje finanční prostředky za účelem vyplacení dosud nesplacené pohledávky svého věřitele Tubex CZ Group, a.s. ve výši 8.000.000,--Kč z titulu půjčky, přičemž této půjčky se chtěl dlužník zbavit a nahradit ji jinou s příznivějšími parametry. Při jednání u soudu, které se konalo dne 21. 05. 2013 však Jiří Moravec k dotazu soudu vypověděl, že vůbec nevěděl a neví, jaké měla parametry půjčka mezi dlužníkem a Tubexem, vůbec nevěděl a neví, na jakou dobu, s jakými úroky, s jakými sankcemi byla uzavřena. Dokonce uvedl, že neví, jestli tu smlouvu vůbec kdy viděl. Ani nevěděl, jestli se jednalo o jednu smlouvu nebo o několik smluv. Přesto tvrdil, že půjčka v kontextu s dalšími dohodami, která byla, de facto mezi ním a panem Hořejšem uzavřena, je pro dlužníka příznivější. V situaci, kdy dlužník má vůči společnosti Tubex dluh ve výši 8.000.000,--Kč a má další jiné milionové dluhy a zaváže se žalovanému ke konečné úhradě více než dvojnásobné částky v relativně krátkém časovém období, jen těžko lze hovořit o příznivějších parametrech. Je nepochybné, že Jiří Moravec (žalovaný) věděl v době, kdy půjčka měla být uzavřena o tom, že dlužník má několik věřitelů, že je zadlužen, o čemž mj. svědčí i fakt, že měl být Vítem Hořejšem požádán o půjčku, aby mohl splatit dluh vůči Tubexu. Je s podivem, že si Jiří Moravec, který nedisponuje tolika finančními prostředky, půjčuje 6.000.000,--Kč od pana Žemličky, kterému musí dluh splatit v horizontu zhruba 1 roku a to i úrokem. 8.000.000,--Kč pak má Jiří Moravec po 350.000,--Kč postupně denně vyplácet dlužníku, a to mj. i z toho důvodu, aby si Jiří Moravec, jak sám uvedl, mohl postupně zjišťovat, zda skutečně Vít Hořejš peníze přeposílá Tubexu. V řízení však vyšlo jednoznačně najevo, že peníze Tubexu v žádném případě posílány nebyly, což Jiří Moravec věděl. Přestože tyto platby nebyly Tubexu posílány, Jiří Moravec posílá peníze Vítu Hořejšovi dál. Vyšlo najevo, že stejným způsobem byly peníze ze strany Jiřího Moravce vráceny panu Žemličkovi. Soud se tedy domnívá, že osud peněz je takový, že tyto peníze, resp. jejich přijetí potvrzoval pan Hořejš na příjmovém dokladu a následně tyto peníze byly opět vráceny Jiřímu Moravcovi. Je to nejlogičtější vysvětlení, neboť v průběhu tohoto trestního řízení, nikdo nedokázal říci, kde vlastně těch 8.000.000,--Kč je. Nelogičnost smluv o půjčce a dalších dohod uzavřených mezi dlužníkem a žalovaným soud spatřuje i v tom, že za situace, kdy obě strany ví, jaká je finanční situace dlužníka, přesto mají uzavírat smlouvu, kde se dlužník zaváže vrátit mnohamilionové částky do 3 týdnů, následně do konce do 10 dní. Již toto nemohlo být myšleno vážně. Trestní soud uvedl, že obhajobu obžalovaných v tom směru, že půjčka byla zcela reálná a nefiktivní, na druhé straně potvrdili svědci Žemlička, Bauman i Jindra. Svědek Žemlička měl potvrdit, že obžalovanému Moravcovi půjčil 6.000.000,--Kč a byla doložena taktéž smlouva. Reálnost půjčky pak dle trestního soudu potvrzuje svědek Bauman, kterému se žalovaný Ing. Hořejš dlouhodobě svěřoval, a kterému opakovaně potvrdil, že půjčka reálně proběhla. Reálnost půjčky měl potvrdit také svědek Jindra, u kterého je dle trestního soudu možné připustit, že jeho výpověď může být ovlivněna vazbou na obžalovaného Moravce, jehož byl v předmětné době zaměstnancem. Dle náhozu soudu tito svědci nemohli potvrdit, že půjčka byla reálná, neboť tyto osoby nebyly nebo nevypovídaly o tom, že by byly u toho, když se peníze poskytovaly. Jak již bylo uvedeno shora, soud vůbec nepopírá, že by pan Žemlička panu Moravcovi peníze půjčil. Ani svěděk Žemličkja však nemůže stoprocentně potvrdit co se s jěho penězi dělo dál. Pokud se jedná o další zmíněné svědky, ti pouze vypověděli o tom, co jim říkal Ing. Hořejš. Jinými slovy ani svědek Bauman, ani svědek Jindra nebyli u toho, když se peníze půjčovaly. Svědkyně Makkiehová a svědek Lukmanov v trestním řízení jednoznačně vypověděli o tom, že jim pan Hořejš a následně i Moravec sdělili, že půjčka není reálná. To, že jsou tyto osoby trestně stíhané pro jiný trestní čin dle názoru soudu, výrazně jejich výpověď neznevěrohodňuje. Nakonec, jak již bylo uvedeno shora, soud má za to, že jejich výpovědi korespondují s dalšími důkazy, které byly provedeny. Dle názoru soudu tomuto závěru přisvědčují i další výslechy svědků v trestním řízení, např. svědka Vladimíra Rochnyaka. Tato osoba byla ochotna půjčit úpadci až 400.000 Eur. Proč se tedy za této situace Jiří Moravec sám zadluží u pana Žemličky, když de facto podstatnou částku mohl půjčit úpadci už shora uvedený svědek? Dále například svědek Pavol Vráblik, který byl dotázán trestním soudem, zda na jednáních mezi ním, panem Lukmanovem a paní Makkiehovou padlo něco o tom, že ta základní půjčka mezi Hořejšem a žalovaným by měla být fiktivní, uvedl, že to nemůže ani vyvrátit ani potvrdit. Soud je jednoznačně přesvědčen o diplomatičnosti této odpovědi, soud si může domýšlet, že tato odpověď padla i z důvodu jistých příbuzenských vazeb pana Vráblika na pana Hořejše. Ze všech uvedených důvodů má soud za to, že žalovaný nemá za dlužníkem pohledávky, které v rámci insolvenčního řízení dlužníka přihlásil, a které v průběhu řízení modifikoval na 6.500.000,--Kč a 4.500.000,--Kč. Na okraj soud podotýká, že kdyby teoreticky tyto pohledávky byly pravé, byly by bezpochyby právní úkony (smlouvy o půjčkách, uznání závazků, dohoda o narovnání, zástavní smlouva 1 i 2) zcela jistě neúčinnými právními úkony vůči věřitelům dlužníka, neboť by se bezpochyby jednalo o zvýhodňující právní úkony ve smyslu § 241 IZ.

Dále by chtěl soud podotknout, že žalovaný je sice jako organizační složka zapsán v obchodním rejstříku vedeným Městským soudem v Praze, nicméně nemá právní subjektivitu a dle názoru soudu nebyl oprávněn pohledávku jménem organizační složky přihlásit. V obchodním rejstříku je uvedna společnost Quatro Ltd, registrovaná pod číslem 6736884, 6, Bexley Square, Salford, Manchester, Spojené králosvtví Velké Británie a Severního Irska. K této problematice se vyjádřil i Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2011 sp.zn. 32 Cdo 895/2011 či 21 Cdo 1027/2010.

O nákladech řízení bylo rozhodování podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci úspěch a přísluší mu náhrada nákladů řízení v plné výši. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 14. 10. 2013 soudu sdělil, že požaduje zaplatit náklady řízení ve výši 700,--Kč, což je jízdné zástupce žalobce z místa sídla žalobce do sídla Krajského soudu v Plzni na jednání, která se konala 26. 03., 21. 05., 25. 06. a 08. 10. 2013. Soud žalobci v tomto směru vyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, a to ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.

Krajský soud v Plzni dne 08. 10. 2013

Za správnost vyhotovení: Mgr. Ivana Žánová, v. r. Eva Havlíčková samosoudce