129 ICm 3041/2011
Číslo jednací: 129 ICm 3041/2011-84 (KSPL 29 INS 7941/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Žánovou ve věci žalobce: Mgr. Robert Tschöpl, advokát se sídlem v Praze 2, Londýnská 59, zast. Lukášem Rakem, bytem v Kolíně, Míru 1063, proti žalovanému: 1) Ing. Josefu Sedlákovi, MBA, Kyjevská 102, Plzeň, insolvenčnímu správci společnosti SCHWACH, spol. s r.o., 2) SCHWACH , spol. s r.o, Škroupova 3, Plzeň, oběma zastoupeným JUDr. Jiřím Kacafírkem, advokátem se sídlem v Plzni, Škroupova 1/1981, v řízení o žalobě na určení popřené pohledávky,

takto :

I. Žaloba o určení, že pohledávka žalobce ve výši 35.048,16,-Kč, vůči žalovanému č. 2) existuje, se zamítá.

II. Žalobce je povinen uhradit žalovaným na účet jejich zástupce ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku náklady řízení ve výši 15.780,-Kč.

Odůvodnění : Žalobce se žalobou podanou k tomuto soudu dne 09.11.2011 domáhal vydání rozsudku, kterým by soud určil pravost pohledávky žalobce ve výši 35.048,16,-Kč. Žaloba byla odůvodněna tak, že usnesením zdejšího soudu ze dne 15.08.2011 byl zjištěn úpadek druhého žalovaného a dne 05.10.2011 byl prohlášen konkurz. Insolvenčním správcem byl ustanoven prvý žalovaný. Dne 01. 08. 2011 uplatnil žalobce v insolvenčním řízení přihlášku pohledávky, která byla zaevidována pod č. P-5, kterou svým podáním ze dne 16. 09. 2011 opravil na částku 35.048,16,-Kč včetně příslušenství. Dne 10. 10. 2011 se konalo přezkumné jednání, při kterém byla pohledávka žalobce popřena oběma žalovanými, s odůvodněním, že došlo k zániku pohledávky jejím uhrazením. Žalobce tvrdí, že mu pohledávka vznikla z titulu poskytování právních služeb advokátem dle zákona č. 85/1996Sb., které žalobce žalovanému č. 2 řádně vyfakturoval. Dlužník dne 12. 1. 2009 svůj závazek vůči žalobci ve výši 271.717,48,-Kč z titulu poskytnutí právních služeb uznal, a to k datu 31.12,2008. V mezidobí došlo ze strany žalovaného č. 2 k částečným úhradám, jež byly postupně žalobcem započítávány v souladu s § 330 odst. 1 obchodního zákoníku na vystavené faktury, a to nejprve na úroky a pak na jistinu.

Žalovaný č. 1 navrhoval žalobu v plném rozsahu zamítnout. Poukázal na skutečnost, že v původní neopravené přihlášce žalobce požadoval 403.574,76,-Kč vycházející z uznání závazku ze dne 29. 6. 2011. Tím pádem opravným podáním logicky negoval platnost údajů jím uvedených v přílohách prvního podání. Oproti opravnému podání obsahuje první podání i přílohu označenou jako Uznání závazku z 29.6.2011. V tomto dlužníkem nepodepsaném uznání závazku je uveden k danému dni aktuální seznam vystavených faktur a aktuální seznam přijatých úhrad. Oproti platnému uznání závazku ze dne 12. 1. 2009 jsou zde navíc uvedeny dvě nejstarší faktury a všechna peněžitá plnění přijatá od dlužníka s výjimkou částky 20.000,-kč, jejíž příjem potvrdil žalobce emailem. Insolvenční správce má za to, že seznam přijatých úhrad uvedený žalobcem v příloze přihlášky pohledávky a v seznamu příloh přihlášky doplněný textem zasláno na dlužníka je sám o sobě důkazem jejich přijetí. Obojí uznání závazku obsahuje početní chyby, respektive výsledné hodnoty závazků neodpovídají uvedeným částkám vystavených faktur, nárokovaných úroků z prodlení a přijatým úhradám. Součtem výší vystavených faktur uvedených v uznání závazku z 29. 6. 2011 a doložených kopiemi v přihlášce pohledávky a nárokované výše úroků z prodlení, uvedené v tomtéž uznání závazku, se dospěje k částce 374.573,48,-Kč, resp. 379.333,48,-Kč nebere li se v úvahu částečná úhrada faktury FV-6176 uvedená v podepsaném uznání závazku. Součtem jednotlivých úhrad se pak dospěje k částce 405.266,-Kč. Mezi žalobcem a dlužníkem nebyla nikdy uzavřena žádná smlouva o poskytování právních služeb a dlužník nikdy nebyl vyzván k úhradě úroků z prodlení. Povinnost úhrady úroků z prodlení je tedy pouze ve výši uznané dobrovolně dlužníkem v uznání dluhu ze dne 12. 1. 2009.

Podle § 7 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona, dále také jen IZ ) se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení o.s.ř., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání. tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci.

V dané věci soud na úvod konstatuje, že žaloba byla podána v zákonem stanovené lhůtě, neboť žalobce byl vyrozuměn o popření pohledávek dne 11. 10. 2011 a žaloba byla podána dne 09. 11. 2011.

Z přihlášek pohledávek do insolvenčního řízení soud zjistil, že žalobce jakožto věřitel přihlásil za dlužníkem pohledávku nejprve ve výši 403.574,76,-Kč (jistina 394.754,92,-Kč), přičemž jako důvod vzniku pohledávky uvedl uznání závazku ze dne 29. 6 .2011. Následně došlo k opravě přihlášky, kde žalobce přihlásil pohledávku v celkové výši 35.048,16,-Kč (jistina 29.384,41,-Kč). jako důvod vzniku pohledávky uvedl uznání závazku ze dne 12. 1. 2009. V kolonce další okolnosti uvedl, že dlužník dne 12. 1.2009 uznal k datu 31.12.2008 svůj závazek vůči věřiteli ve výši 271.717,48,-Kč za poskytnuté právní služby z titulu dlužníkem vyžádaných a věřitelem poskytnutých právních služeb. V mezidobí došlo ze strany dlužníka k částečným úhradám, jenž byly postupně věřitelem započítány na vystavené faktury a to nejprve na úroky a následně na jistinu. Z listiny označené jako Uznání závazku ze dne 12. 1. 2009 má soud za prokázané, že k datu 31. 12. 2008 dlužil žalovaný č. 2 žalobci částku 271.717,48,-Kč a to za poskytnuté a vyfakturované právní služby. V uznání jsou vyčísleny faktury, kolik z nich zbývá uhradit a kolik činí zákonný úrok z prodlení. Jistina činila 255.016,22,-Kč a úrok 16.701,26,-Kč. Při první jednání ve věci žalobce uvedl, že z uznaného dluhu druhý žalovaný uhradil 265.000,-Kč, z ledna 2009 pak zůstala ještě nezaplacena faktura znějící na částku 24.692,50,-Kč. Při jednání, které se konalo dne 13. 8. 2013, se strany shodly v tom, že mezi žalobcem a dlužníkem byla uzavřena smlouva o zastupování, nicméně se neshodly na tom, co bylo jejím obsahem. Žalobce tvrdil, že se vždy vycházelo z paušální částky 10.000,-Kč měsíčně + DPH + přísudky, zástupce žalovaných pak tvrdil, že šlo o smlouvu zřejmě ústní, kde se hradit mělo dle výsledku sporu. Žádná písemná verze smlouvy o zastupování dlužníka žalobcem soudu poskytnuta nebyla a ani nebylo nic prokázáno ohledně obsahu smlouvy. Strany učinily de facto nesporným, že v době po uznání dluhu k datu 12. 1. 2009 došlo ze strany dlužníka k platbám, a to dne 27. 1. 2009 bylo uhrazeno 20.000,-Kč, dne 17. 5. 2009 bylo zaplaceno 30.000,-Kč, dne 23. 3. 2010 a dne 26. 4. 2010 bylo uhrazeno vždy 100.000,-Kč, dne 5. 11. 2009 bylo uhrazeno 15.000,-Kč a dne 6. 12. 2009 bylo uhrazeno 20.000,-Kč. Žalobce setrvával na svém názoru, že jeho žaloba je oprávněná, že spor mezi stranami vlastně zůstal pouze o to, zda má žalobce právo na úrok z prodlení z jednotlivých částek, které žalovaný č. 2 dlužil a které byly zaplaceny průběžně. Navrhoval soudu vyhotovit tabulku se způsobem výpočtu úroků z prodlení. Soud tento návrh zavrhl, neboť dle jeho názoru tabulka není žádným důkazem, pokud chybí jakékoli důkazy o tom, jaká byla dohoda mezi dlužníkem a žalobcem ohledně placení faktur, neboť platby s fakturami evidentně nekorespondují. Žalovaní s názorem žalobce nesouhlasili, naopak mají za to, že dlužník žalobce spíše přeplatil, a to o 25. 932,52 ,-.Kč. Žalovaní tvrdili, že se vždy platilo blokově v kulatých částkách, platby nekorespondovaly s fakturami. Strany byly takto domluveny, de facto se vždycky jakoby přeplácelo, pak se částky dorovnávaly.

Soud nejprve dne 4. 5. 2012 žalobě vyhověl, neboť žalovaní se k jednání nedostavili a soud vycházel z tvrzení žalobce. K odvolání žalovaných Vrchní soud v Praze dne 29. 4. 2013 rozsudek soudu prvého stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud mimo jiné konstatoval, že z doplnění přihlášky ze dne 1. 9. 2011 není zřejmé, co přihlášená pohledávka představuje, když podle tohoto doplnění je jejím důvodem uznání ze dne 12. 1. 2009, v němž tato částka není uvedena. Za situace, kdy žalobce tvrdil, že mu byla dlužníkem uhrazena částka

385.266,-Kč, nelze dovodit výši přihlášené pohledávky, resp. dokonce ani to, zda taková pohledávka byla žalobcem do insolvenčního řízení původně vůbec přihlášena. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba není oprávněná. Ztotožnil se se závěry žalovaných zejména o tom, že za dané chaotické situace, kterou způsobil žalobce přihláškou a jejím doplňkem, je možno vycházet výhradně z toho co bylo v konečné fázi přihlášeno, z uznání dluhu ze dne 12. 1. 2009 a z plateb, které byly dlužníkem po uznání dluhu zaplaceny. Nebylo prokázáno, že by existovala písemná smlouva o zastupování dlužníka žalobcem. Také nebylo prokázáno, jakým způsobem měl být žalobce za zastupování honorován, a nebylo ani prokázáno, jaká dohoda byla mezi dotčenými stranami uzavřena ohledně způsobu placení jednotlivých faktur. Pohledávka žalobce zůstala přihlášená ve výši 35.048,16,-Kč. Jako titul pohledávky bylo uvedeno, že se jedná o platbu za poskytnuté právní služby dle zákona č. 85/1996 Sb. a uznání závazku ze dne 12. 1. 2009. Jistina byla vyčíslena na 29.384,41,-Kč a úrok na 5.663,75,-Kč. Z uznání závazku ze dne 12. 1. 2009 je patrno, že dlužník-druhý žalovaný uznal k datu 31. 12. 2008 závazek vůči žalobci ve výši 271.717,-48,-Kč, z čehož jistina měla činit 332.366,22,-Kč, z čehož zbývá uhradit 255.016,22,-Kč, úrok měl činit 16.701,26,-Kč. V uznání jsou zakomponovány úhrady ve výši 3x 20.000,-Kč a jednou 30.000,-Kč. Jak bylo uvedeno shora, dlužník po tomto datu uhradil žalobci 295.000,-Kč. Pokud tedy dluh žalovaného č. 2 k datu 12. 1. 2009 (resp. 31. 12. 2008) činil 271.717,48,-Kč (což dle názoru soudu není ani správně vypočtená částka, neboť má být 259.067,48,-Kč ) a žalovaný následně zaplatil 295.000,-Kč, jen těžko lze hovořit o jakémkoli nedoplatku druhého žalovaného. Rekapitulaci žalobce soud nepovažuje za správnou, neboť zjevně obsahuje chyby a je chaotická, stejně tak jako přihláška žalobce do insolvenčního řízení. Požadavek na úhradu úroku z prodlení nevyplývá z žádné dohody stran, není ani jasné z jakých částek a od kdy by měly úroky být počítány. Není jasné, kdy která faktura byla dlužníkovi doručena, kdy byla uhrazena a jakým způsobem. Za takovéto situace nemohlo být žalobě vyhověno.

O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 1 o.s.ř., žalovaní měli ve věci úspěch, a proto jim náleží náhrada nákladů řízení v plné výši. Částka 15.780,-Kč zahrnuje odměnu advokáta za 3 úkony právní služby dvou účastníků ve výši 14.880,-Kč + 3 x RP po 300,-Kč.

Poučení : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do patnácti dnů ode doručení jeho písemného vyhotovení, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, Veleslavínova 40, Plzeň, ve trojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Plzni dne 13. 08. 2013

Za správnost vyhotovení: Mgr. Ivana Žánová, v. r. Eva Havlíčková samosoudkyně