129 ICm 266/2011
Číslo jednací: 129 ICm 266/2011-121 KSPL 29 INS 11008/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Ing. Pavlem Šaškem, Ph.D., ve věci žalobce: Ing. Pavel Tatíček, IČ: 72536403, se sídlem: Pražská 45, 301 00 Plzeň, insolvenční správce dlužníka: IMPORTEX Czech, a.s., IČ: 26060671, se sídlem: Valcha 139, 320 00 Plzeň, zastoupeného Mgr. Janem Blažkem, advokátem se sídlem: Dominikánská 16, 301 00, proti žalovanému: ENVI & CULTURE INSTITUTE, IČ: 22829288, se sídlem: Jiráskova 296, 331 41 Kralovice, za účasti Krajského státního zastupitelství v Plzni, se sídlem: Veleslavínova 38, 306 36 Plzeň, o žalobě na neúčinnost právních úkonů bez přiměřeného protiplnění

takto :

I. Určuje se, že právní úkon dlužníka, kterým byla uzavřena dne 8.9.2010 mezi žalobcem a žalovaným Smlouva o zřízení věcného břemene, kterou zatížil žalobce nemovitosti ve vlastnictví IMPORTEX Czech, a.s., Valcha 139, 320 00 Plzeň, IČ: 26060671, nacházející se v k.ú. Valcha, obec Plzeň, nemovitosti jsou zapsané na LV č. 1644 pro k.ú. Valcha, obec Plzeň, vedeném u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Plzeň-město:

-pozemky St.p.č. 2559 o výměře 605 m2 zastavěná plocha a nádvoří St.p.č. 2560 o výměře 435 m2 zastavěná plocha a nádvoří St.p.č. 2561 o výměře 74 m2 zastavěná plocha a nádvoří St.p.č. 2562 o výměře 404 m2 zastavěná plocha a nádvoří St.p.č. 2563 o výměře 403 m2 zastavěná plocha a nádvoří St.p.č. 2564 o výměře 403 m2 zastavěná plocha a nádvoří -pokračování-2 KSPL 29 INS 11008/2010

St.p.č. 2565 o výměře 224 m2 zastavěná plocha a nádvoří St.p.č. 2566 o výměře 55 m2 zastavěná plocha a nádvoří St.p.č. 2567 o výměře 526 m2 zastavěná plocha a nádvoří St.p.č. 2568 o výměře 400 m2 zastavěná plocha a nádvoří St.p.č. 2569 o výměře 9 m2 zastavěná plocha a nádvoří St.p.č. 2689 o výměře 9 m2 zastavěná plocha a nádvoří, stavba LV 1763 p.č. 2282/2 o výměře 2213 m2 ostatní plocha, ostatní komunikace p.č. 2282/3 o výměře 225 m2 ostatní plocha, ostatní komunikace p.č. 2282/4 o výměře 71 m2 ostatní plocha, manipulační plocha p.č. 2429/4 o výměře 2058 m2 ostatní plocha, manipulační plocha p.č. 2429/5 o výměře 4697 m2 ostatní plocha, manipulační plocha p.č. 2429/6 o výměře 33495 m2 ostatní plocha, manipulační plocha p.č. 2429/9 o výměře 453 m2 ostatní plocha, ostatní komunikace p.č. 2429/10 o výměře 203 m2 ostatní plocha, manipulační plocha p.č. 2429/11 o výměře 1406 m2 ostatní plocha, manipulační plocha p.č. 2429/12 o výměře 1953 m2 ostatní plocha, manipulační plocha p.č. 2429/13 o výměře 989 m2 ostatní plocha, manipulační plocha p.č. 2429/14 o výměře 1447 m2 ostatní plocha, manipulační plocha p.č. 2429/15 o výměře 456 m2 ostatní plocha, manipulační plocha p.č. 2429/16 o výměře 1702 m2 ostatní plocha, manipulační plocha p.č. 2429/38 o výměře 101 m2 ostatní plocha, manipulační plocha p.č. 2429/39 o výměře 22 m2 ostatní plocha, manipulační plocha

-budovy Valcha, č.p. 139 obč.vyb. na parcele St. 2559 bez čp/če obč.vyb. na parcele St. 2560 St. 2570, LV: 1 bez čp/če obč.vyb. na parcele St. 2561 bez čp/če jiná st. na parcele St. 2562 bez čp/če jiná st. na parcele St. 2563 bez čp/če jiná st. na parcele St. 2564 bez čp/če jiná st. na parcele St. 2565 bez čp/če jiná st. na parcele St. 2566 bez čp/če jiná st. na parcele St. 2567 bez čp/če jiná st. na parcele St. 2568 bez čp/če jiná st. na parcele St. 2569

Právem neomezeného užívání na dobu určitou 40let ve prospěch žalovaného ENVI & CULTURE INSTITUTE, Jiráskova 296, 331 41 Kralovice, IČ 22829288, občanského sdružení registrovaného u MV ČR, č.j. VS/1-1/77469/09-R, jednajícího-předsedou představenstva panem Josefem anonymizovano , anonymizovano , bytem Jiráskova 296, Kralovice, za sjednanou úplatu 100.000,--Kč/ročně, je s ohledem na ustanovení § 240 IZ, vůči věřitelům, kteří uplatňují svá práva v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp.zn. KSPL 29 INS 11008/2010, neúčinný. -pokračování-3 KSPL 29 INS 11008/2010

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13.080,--Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

Odůvodnění : Žalobce se podanou žalobou ze dne 4.2.2001 a jejím upřesněním ze dne 11.5.2011 a 6.12.2011 domáhal určení, že právní úkon dlužníka, kterým byla uzavřena dne 8.9.2010 Smlouva o zřízení věcného břemene (dále jen předmětná smlouva ) mezi společností IMPORTEX Czech, a.s. a žalovaným ENVI & CULTURE INSTITUTE týkající se práva neomezeného užívání po dobu 40 let nemovitostí uvedených ve výroku I. (dále jen předmětné nemovitosti ) je vůči věřitelům uplatňujícím svá práva v insolvenčním řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 29 INS 11008/2010 neúčinný. Svoje tvrzení pak opřel o naplnění všech ustanovení § 240 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), dále jen IZ a skutečnost, že sjednaná úplata 100.000,--Kč ročně za sjednané věcné břemeno není přiměřeným plnění, když tyto skutečnosti jednoznačně vyplývají z předkládaných znaleckých posudků (dle znaleckého posudku Ing. V. Nováčka odpovídá pouhým 5,12% obvyklé ceny plnění), což potvrdily též znalecké posudky Renáty Havířové a výslechy obou znalců. Dále namítal, že nelze vyloučit možnost vztahu statutárního orgánu žalovaného k dlužníku, resp. panu Michalu Plevovi, jež je společníkem dlužníka, a to ani ke společnosti MR-ENVI, s.r.o., jež má částečnou shodu v názvu s dlužníkem a jíž je pan Michal Pleva společníkem. Dále poukázal na skutečnost, že žalobce odstoupil od předmětné smlouvy, když nastala fikce v souladu s ustanovením § 253 odst. 2 IZ.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že názor žalobce je nesprávný, neboť smlouva byla uzavřena řádně, osobami oprávněnými jednat za dané smluvní subjekty, s tím, že každá třetí osoba tak mohla po dobu správního řízení o vkladu práva před katastrálním úřadem brojit proti požadovanému zápisu. V odvolání proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 11.5.2011, č.j.-35, namítal, že soudem vnímané upřesnění žaloby žalobcem ze dne 11.5.2011 mělo být soudem posouzeno jako změna žaloby. Dále zpochybnil postupy a výpočty znalce Ing. Vladimíra Nováčka, a vyslovil, že jím zpracované znalecké posudky jsou vzhledem ke zřejmé neodbornosti znalce pro účely tohoto soudního řízení zcela nepoužitelné, neboť jeho závěry v nich nejsou jakkoli konkrétně zdůvodněny. Uvedl, že vztah žalovaného, resp. jeho statutárních orgánů k dlužníkovi, ani ve vztahu k panu Michalu Plevovi není vztahem blízkým, vztah pana Plevy a pana Csukáse je možno hodnotit pouze jako obchodní. Poukázal na skutečnost, že žalovaný neměl v době uzavření předmětné smlouvy žádné konkrétnější informace o hospodářské situaci dlužníka a tedy ani při náležité pečlivosti nemohl poznat, že se dlužník nachází v úpadku. Uvedl, že měl od pana Plevy informace pouze v tom směru, že pro dlužníka je provoz areálu příliš nákladný a že předmětné nemovitosti jsou nabízeny k pronájmu prostřednictvím realitní kanceláře. Pan Csukás mu na to sdělil, že žalovaný jakožto nezisková organizace by měl zájem areál užívat (mimo jiné ke společensky prospěšnému účelu výzkumu lesní biodiverzity a výzkumu zamezení škod na lesních dřevinách, především škůdci a parazity. Pan Pleva si vzal určitý čas na rozmyšlenou, během kterého se i nadále snažil najít jiného potenciálního zájemce o užívání areálu tak, aby za případný pronájem společnost obdržela co nejvyšší -pokračování-4 KSPL 29 INS 11008/2010

částku. Vzhledem ke skutečnosti, že se mu jiného zájemce nalézt nepodařilo a společnost již neměla na nákladný provoz areálu dostatek finančních prostředků, došlo mezi stranami k dohodě. Dále uvedl, že částka 100.000,--Kč, která byla ze strany žalovaného nabídnuta za zřízení věcného břemene, byla nejvyšší možná nabídka, jakou byl žalovaný schopen zaplatit. Dále vznesl námitku věcné nepříslušnosti s odůvodněním, že jde o určovací žalobu, jejímiž účastníky jsou fyzická osoba a občanské sdružení a jedná se tak o řízení, ve kterém by v I. stupni měly rozhodovat okresní soudy, a současně podal na soudce vyřizující tuto věc námitku podjatosti z důvodu procesních postupů.

Krajské státní zastupitelství v Plzni, které vstoupilo do řízení na straně žalobce, uvedlo, že předmětný úkon uspokojení věřitelů velice zkracuje. Došlo ke snížení obvyklé ceny nemovitostí tímto břemenem zatížených z původní částky 18.500.000,--Kč na současnou hodnotu 5.500.000,--Kč. Hodnota věcného břemene podle očekávaného užitku pro žalovaného činí nejméně 19.498.000,--Kč, přičemž o minimální hranici jde proto, že oceňovací metodika dovoluje užitek ocenit na dobu 10 let a po uplynutí této doby jej znovu oceňovat, neboť sjednaná délka trvání věcného břemene činí 40 let. V podání ze dne 10.5.2011 uvedlo, že námitka žalovaného ohledně možnosti třetích osob napadnout vklad věcného břemene do katastru nemovitostí mohla být učiněna již ve správním řízení, je nevýznamná, neboť v tomto řízení katastrální úřad zkoumá zákonem stanovené náležitosti. Navrhlo, aby soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.

Odvolací Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného proti rozsudku zdejšího soudu ze dne 11.5.2011, č.j.-35, citovaný rozsudek výrokem II. usnesení ze dne 17.10.2011, č.j., 101 VSPH 117/2011-89, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně výrokem I. rozhodl o tom, že soudce JUDr. Ing. Pavel Šašek, Ph.D. vyřizující tuto věc není vyloučen z projednání a rozhodování této věci. Dále pak odvolací soud rozhodl usnesením ze dne 17.10.2011, č.j., 101 VSPH 117/2011-94, o tom, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupni příslušné krajské soudy.

Poté, co soud (po zrušení rozsudku ze dne 11.5.2011, č.j.-35) nařídil ve věci první jednání na den 7.12.2011, obdržel před tímto jednáním dne 5.12.2011 námitku podjatosti vyřizujícího soudce. V ní pak, stejně tak jako v předchozí námitce podjatosti, namítal nesprávnost procesního postupu vyřizujícího soudce, doplněnou o skutečnost podání žaloby na ochranu osobnosti fyzické osoby a dobré pověsti právnické osoby ze strany p. Josefa Csukáse a žalovaného. Podle § 15b o.s.ř. k rozhodnutí o námitce podjatosti soud věc předloží s vyjádřením dotčených soudců (přísedících) svému nadřízenému soudu. V řízení lze zatím učinit jen takové úkony, které nesnesou odkladu (odst. 1). Podle odst. 2 ustanovení odstavce 1 neplatí, byla-li námitka uplatněna před nebo v průběhu jednání, při němž byla věc rozhodnuta, a má-li soud za to, že námitka není důvodná. Podle odst. 3 ustanovení odstavce 1 neplatí také tehdy, uplatnil-li účastník v námitce stejné okolnosti, o nichž bylo nadřízeným soudem (jiným senátem Nejvyššího soudu) již rozhodnuto, nebo je-li námitka zjevně opožděná. Soud shledal, že ani další námitka žalovaného podaná u zdejšího soudu dne 5.12.2011 není důvodná. Především je třeba konstatovat skutečnost, že předmětná námitka se týká procesních postupů vyřizujícího soudce. Jsou v něm namítány skutečnosti, jimiž se již odvolací soud ve výše uvedených rozhodnutích zabýval a na -pokračování-5 KSPL 29 INS 11008/2010 základě nichž dospěl k výše uvedeným závěrům. Jedinou novou skutečností je pak snad to, že proti vyřizujícímu soudci byla podána žaloba na ochranu osobnosti fyzické osoby a dobré pověsti právnické osoby. Soud, potažmo i vyřizující soudce, dospěl k závěru, že jsou zde dány důvody, kdy soud k námitce podjatosti nepřihlíží (§ 15b odst. 2 o.s.ř.). Jak vyplývá z komentáře k o.s.ř. k § 15b (Drápal, L.-Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád I., C.H. Beck, 1. vydání, 2009, ISBN 978-80-7400-107-9), jestliže námitka podjatosti není důvodná, je v zájmu rychlé a účinné ochrany práv, aby průběh řízení nebyl tříštěn předkládáním věci k formálnímu rozhodnutí, a aby otázka podjatosti soudce (přísedícího) byla řešena až při rozhodování o (řádných nebo mimořádných) opravných prostředcích. Z povinnosti předložit věc k rozhodnutí o námitce podjatosti proto stanoví zákon výjimky v případech, kdy by bylo v rozporu se zásadou rychlé a účinné ochrany práv připustit uplatnění této námitky tam, kde by to znamenalo postup neúčelný, popřípadě ryze formální. Je o následující případy: -účastník námitku uplatnil před jednáním, v němž má být věc rozhodnuta, nebo v průběhu tohoto jednání; má-li soud za to, že námitka není důvodná, nebude věc odročovat a předkládat svému nadřízenému soudu a věc projedná a rozhodne. Zde je třeba mít na zřeteli, že je-li zásadou, zejména v řízení před soudem prvního stupně, že ve věci soud rozhodne při jediném jednání, bylo by jen průtahem v řízení, kdyby soudce, který sám nemá námitku podjatosti své osoby (přísedících či dalších soudců v senátu) za důvodnou, musel věc předkládat nadřízenému soudu k rozhodnutí o této námitce . -V námitce jsou jako důvod vyloučení znovu uplatněny okolnosti, které již dříve při rozhodování podle § 16 odst. 1 posoudil nadřízený soud ; ve své podstatě se jedná o obdobu překážky věci rozhodnuté, neboť nelze připustit, aby účastník účelově protahoval řízení námitkami podjatosti založenými na důvodech, které již byly posouzeny....

Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaný opětovně uplatnil okolnosti podjatosti, které již dříve posoudil nadřízený soud. Pokud jde snad o nově podanou žalobu na ochranu osobnosti fyzické osoby a dobré pověsti právnické osoby, a jejího možného vlivu na podjatost soudce, pak ani tato není na místě, neboť zde nejsou shledány vyřizujícím soudcem důvody pro jeho vyloučení ve věci, nejsou tak naplněny důvody uvedené v § 14 odst. 1 o.s.ř., tj. poměr soudce k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupců; naopak je zde naplněno ust. § 14 odst. 4 os.ř., podle něhož důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Soud veden výše uvedenými skutečnostmi proto ve věci jednal a na tomto jediném jednání dne 7.12.2011 věc rozhodl.

Žalovaný byl k tomuto jednání řádně předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil, a proto soud jednal v jeho nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

Pokud jde o námitky žalovaného týkající se prvního upřesnění žaloby vyplývající z podání žalobce ze dne 11.5.2011 (zpřesnění okruhu věřitelů na ty, kteří uplatňují svá práva v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 29 INS 1008/2010), pak již z odůvodnění usnesení odvolacího soudu ze dne 17.10.2011, č.j., 101 VSPH 117/2011 je zřejmé, že -pokračování-6 KSPL 29 INS 11008/2010 odvolací soud uvedené podání žalobce vnímá, shodně jako soud prvního stupně, jako upřesnění žaloby, jež nevyžaduje změnu žaloby.

Pokud jde o podání žalobce ze dne 6.12.2011 týkající se obsahu žalobního návrhu (konkretizaci subjektu v souvislosti s právními úkony, jimž je odporováno), pak i v tomto případě soud shledal, že jde (shodně jako v předešlém případě) též o upřesnění žaloby, a nikoli o jeho změnu. V tomto směru soud odkazuje jednak na závěry vyplývající z odůvodnění usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.10.2011, č.j., 101 VSPH 186/2011-94 a dále pak na samotnou existenci uvedení § 240 IZ v žalobním petitu; v uvedeném ustanovení § 240 IZ se totiž hovoří o neúčinnosti právních úkonů konkrétního subjektu, tj. dlužníka.

Z provedeného dokazování soud dospěl k následujícím zjištěním:

Vyhláškou ze dne 23.9.2010 č.j. KSPL 29 INS 11008/2010-A-2 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka.

Usnesením č. j. KSPL 29 INS 11008/2010-A-20 ze dne 18.11.2010, které nabylo právní moci dne 18.12.2010, byl zjištěn úpadek dlužníka IMPORTEX Czech, a.s., IČ: 26060671, se sídlem Valcha 139, 32000 Plzeň a usnesením č. j. KSPL 29 INS 11008/2010-B-24 ze dne 10.1.2011 (ve smyslu opravného usnesení č. j. KSPL 29 INS 11008/2010-B-41 ze dne 16.5.2011), které nabylo právní moci dne 4.3.2011, byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs.

Usnesením č.j. KSPL 29 INS 11008/2010-A-17 ze dne 1.11.2010 bylo vydáno předběžné opatření, kterým byla omezena dlužníkovi dispozice při nakládání s majetkovou podstatou dlužníka. Usnesení nabylo právní moci dne 30.11.2010.

Insolvenční správce sepsal do majetkové podstaty dlužníka předmětné nemovitosti.

Podle smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 8.9.2010 uzavřené mezi dlužníkem IMPORTEX Czech, a.s., IČ: 26060671, se sídlem: Valcha 139, 320 00 Plzeň (jednajícím panem Michalem Plevou jako předsedou představenstva) jako povinným z věcného břemene a žalovaným jako oprávněným z věcného břemene (jednajícím panem Josefem anonymizovano jako předsedou představenstva) zřídil povinný z věcného břemene ve prospěch oprávněného z věcného břemene k předmětným nemovitostem právo neomezeného užívání a oprávněný toto právo přijal. Věcné břemeno bylo zřízeno na dobu určitou, a to 40 let ode dne právní moci vkladu práva odpovídajícího věcnému břemeni do katastru nemovitostí za úplatu, která činí 100.000,--Kč ročně. Právní účinky vkladu práva vznikly dne 8.9.2010.

Z obsahu výpisu z listu vlastnictví č. 1644 pro k.ú. Valcha vedeného u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň-město, vyplynulo, že dlužník-společnost IMPORTEX Czech, a.s., IČ: 26060671, se sídlem: Valcha 139, 32000 Plzeň-je vlastníkem předmětných nemovitostí. Pod oddílem C-omezení vlastnického práva-je na tomto listu vlastnictví mimo jiné zaznamenán zápis věcného břemene užívání po dobu 40-ti let ve prospěch žalovaného a zápis zástavních práv ve prospěch 1) Československé obchodní banky, a.s. pro -pokračování-7 KSPL 29 INS 11008/2010 pohledávky ve výši 3.000.000,--Kč, 28.000.000,--Kč a příslušenství, budoucí pohledávky do výše 5.000.000,--Kč, 500.000,--Kč a příslušenství a podmíněné pohledávky ve výši 90.000,--Kč, dále pak pohledávky ve výši 4.760.000,--Kč, dále pak pohledávky ve výši 31.000.000,--Kč, a budoucí pohledávky do výše 10.000.000,--Kč, 2) GE Money Bank, a.s. pro pohledávku ve výši 9.000.000,--Kč, 3) Raiffeisenbank a.s. pro pohledávku ve výši 29.400.000,--Kč a pro budoucí pohledávky do výše 26.250.000,--Kč a 15.750.000,--Kč.

Z provedených důkazů vyplývá, že v insolvenčním řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. KSPL 29 INS 11008/2010 ve věci dlužníka IMPORTEX Czech, a.s., IČ: 26060671, se sídlem Valcha 139, 32000 Plzeň insolvenční správce podal incidenční žalobu v podobě odpůrčí žaloby na neúčinnost právního úkonu dlužníka (§ 235 IZ), kterým navrhl určit, aby právní úkon dlužníka směřující k uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene na předmětné nemovitosti (zapsané v majetkové podstatě dlužníka a na listu vlastnictví dlužníka 1644 v k.ú. Valcha) se žalovaným byl ve vztahu k věřitelům přihlášených do daného insolvenčního řízení neúčinný z důvodu nepřiměřeného plnění podle § 240 IZ. Jak vyplývá z výše uvedeného, povaha daného řízení ani podaná žaloba tak nebrojí proti platnosti uzavřené smlouvy, jak zpochybňuje žalovaný ve svém vyjádření, nýbrž proti její neúčinnosti ve vztahu k třetím osobám-věřitelům přihlášeným do daného insolvenčního řízení.

Tvrzení žalobce, že insolvenční správce odstoupil od předmětné smlouvy postupem podle § 253 odst. 2 IZ, podle něhož jestliže se insolvenční správce do 15 dnů od prohlášení konkursu nevyjádří tak, že smlouvu (o vzájemném plnění ve smyslu § 253 odst. 1 IZ) splní, platí, že od smlouvy odstupuje; do té doby nemůže druhá strana od smlouvy odstoupit, není-li v ní ujednáno jinak , neshledal opodstatněné. V souvislosti s touto námitkou považuje soud za nezbytné uvést, že jde sice o smlouvu o vzájemném plnění (synallagmatická smlouva) a nedošlo dosud k naplnění jejího účelu, avšak tato je průběžně plněna. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný nehradil sjednanou úplatu 100.000,--Kč ročně, když nebyla vyvrácena skutečnost vyplývající z čl. III. odst. 2 předmětné smlouvy, podle níž za první dva roky trvání této smlouvy byla tato uhrazena dlužníkovi v hotovosti při podpisu této smlouvy. Z tohoto důvodu tak nemohlo dojít k odstoupení od smlouvy insolvenčním správcem postupem podle § 253 odst. 2 IZ, z čehož vyplývá závěr, že předmětná smlouva je nadále platná a účinná. Soud si v této souvislosti dovoluje poznamenat, že projednávaná žaloba se týká určení neúčinnosti předmětného právního úkonu dlužníka ve vztahu k věřitelům uplatňujícím práva v daném insolvenčním řízení, nikoli neplatnosti či neúčinnosti smlouvy jako takové.

V řízení nebylo shledáno, že by dlužník, resp. jeho statutární orgán pan Michal Pleva, byl ve vztahu k žalovanému, resp. jeho statutárnímu orgánu, osobou blízkou; žalobce v průběhu řízení přehodnotil svůj postoj k navrhovaným důkazům k prokázání této jím tvrzené skutečnosti a důkazy v tomto směru pak dále nenavrhoval.

Pokud jde o sporný právní úkon dlužníka, který byl učiněn dne 8.9.2010, pak tomuto úkonu lze při splnění dalších podmínek úspěšně odporovat, neboť do -pokračování-8 KSPL 29 INS 11008/2010 zahájení insolvenčního řízení dnem 23.9.2010 neuplynula doba delší než 1 rok (§ 240 odst. 3 IZ, podle něhož právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby). Předmětná žaloba tak byla podána včas a v daném sporu je aktivně legitimován insolvenční správce dlužníka, pasivně pak žalovaný.

Oněmi dalšími podmínkami, jež definují skutkovou podstatu neúčinnosti právních úkonů bez přiměřeného protiplnění v pozitivním slova smyslu je 1) právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník (§ 240 odst. 1 IZ) a 2) takový právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku (§ 240 odst. 2 věty první IZ).

K prokázání nepřiměřeného protiplnění (§ 240 odst. 1 IZ) předložil žalobce listinný důkaz-znalecké posudky č. 903/191/2010 a č. 904/192/2010 zpracované Ing. Vladimírem Nováčkem.

Z obsahu znaleckého posudku č. 903/191/2010 vyplynulo, že byly oceněny pozemky : st. p.č.. 2559 o výměře 605 m2 zastavěná plocha a nádvoří, st.p.č. 2560 o výměře 435 m2 zastavěná plocha a nádvoří, st.p.č. 2561 o výměře 74 m2 zastavěná plocha a nádvoří, st.p.č. 2562 o výměře 404 m2 zastavěná plocha a nádvoří, st.p.č. 2563 o výměře 403 m2 zastavěná plocha a nádvoří, st.p.č. 2564 o výměře 403 m2 zastavěná plocha a nádvoří, st.p.č. 2565 o výměře 224 m2 zastavěná plocha a nádvoří, st.p.č. 2566 o výměře 55 m2 zastavěná plocha a nádvoří, st.p.č. 2567 o výměře 526 m2 zastavěná plocha a nádvoří, st.p.č. 2568 o výměře 400 m2 zastavěná plocha a nádvoří, st.p.č. 2569 o výměře 9 m2 zastavěná plocha a nádvoří, p.č. 2282/2 o výměře 2213 m2 ostatní plocha, ostatní komunikace, p.č. 2282/3 o výměře 225 m2 ostatní plocha, ostatní komunikace, p.č. 2282/4 o výměře 71 m2 ostatní plocha, manipulační plocha, p.č. 2429/4 o výměře 2058 m2 ostatní plocha, manipulační plocha, p.č. 2429/5 o výměře 4697 m2 ostatní plocha, manipulační plocha, p.č. 2429/9 o výměře 453 m2 ostatní plocha, ostatní komunikace, p.č. 2429/10 o výměře 203 m2 ostatní plocha, manipulační plocha, p.č. 2429/11 o výměře 1406 m2 ostatní plocha, manipulační plocha, p.č. 2429/12 o výměře 1953 m2 ostatní plocha, manipulační plocha, p.č. 2429/13 o výměře 989 m2 ostatní plocha, manipulační plocha, p.č. 2429/14 o výměře 1447 m2 ostatní plocha, manipulační plocha, p.č. 2429/15 o výměře 456 m2 ostatní plocha, manipulační plocha, p.č. 2429/16 o výměře 1702 m2 ostatní plocha, manipulační plocha, p.č. 2429/38 o výměře 101 m2 ostatní plocha, manipulační plocha, p.č. 2429/39 o výměře 22 m2 ostatní plocha, manipulační plocha, a to cenou obvyklou-bez zatížení věcného břemene a se zatížením věcného břemene. Jak vyplynulo z obsahu znaleckého posudku, znalec použil při stanovování obvyklé ceny tři metody-metodu věcné hodnoty (pro výpočet reprodukční ceny použil ukazatel průměrné orientační ceny na měrovou a účelovou jednotku ÚRS PRAHA, a.s. a pro výpočet opotřebení lineární metody, přičemž venkovní úpravy byly vyčísleny procentním podílem z cen staveb), metodu výnosovou (jež vychází s ohledem na charakter nebytových prostor z reálných nájmů) a metodu porovnávací (tato dává nejpřesnější obraz o skutečně realizovaných cenách, je založena na porovnání předmětné nemovitosti -pokračování-9 KSPL 29 INS 11008/2010 s obdobnými, jejichž ceny byly v nedávné době realizovány na trhu), a dospěl k závěru, že v předmětném případě se jedná o výrobní areál na okraji města v průmyslové zóně. Na základě vlastních zkušeností a konzultace s realitními kancelářemi se jedná o nemovitost, která svou polohou a dispozičním uspořádáním je na trhu s nemovitostmi průměrně žádána. S ohledem na zjištěné skutečnosti dospěl k závěru, že věcná hodnota neodpovídá obvyklé ceně nemovitosti, zejména s ohledem na velikost budov a jejich možného využití. Výnosová a porovnávací metoda dávají přesnější obraz o obecné ceně nemovitosti, a proto je jim dána rozhodující váha při stanovení obvyklé ceny. Silnými stranami oceňovaných nemovitostí je to, že se jedná o provozní areál s administrativním, skladovacím i manipulačním zázemím. Poloha objektu zajišťuje kvalitní dopravní obslužnost i rozvojové komerční možnosti. Slabou stránkou je horší zasíťování pozemku, neexistence kanalizace, plyn je řešen nájmem PB zásobníků, horší stav některých objektů z roku 1975, nebyl provedený ekologický audit, útlum trhu nemovitostí a váznoucí věcná břemena. Nelze opominout ani to, že daná oblast má předpoklady stálé atraktivity a rozvoje pro komerční využití. Na základě provedených analýz, s použitím uvedených metod ocenění pro návrh obvyklé hodnoty k datu 14.12.2010 dospěl k závěru, že obvyklá hodnota nemovitostí bez věcného břemene činí 13.000.000,--Kč. V předmětném znaleckém posudku se znalec též zabýval oceněním předmětného věcného břemene užívání ve prospěch žalovaného. Uvedl, že toto věcné břemeno má zásadní vliv na obvyklou cenu nemovitosti. Jelikož se smlouvy o věcném břemeni není zřejmá částka za užitek z jednotlivých objektů a pozemkové parcely č. par. 2429/6, je výše užitku stanovena dle obvyklých cen v daném čase a místě. Vycházel přitom z ročního nájemného (ročního užitku z věcného břemene) a vypočetl celkovou hodnotu věcného břemene za období 10 let tak, že hodnota věcného břemene užívání činí 15.478.000,--Kč. Na základě provedené analýzy tak dospěl k závěru, že při použití uvedených metod ocenění pro návrh obvyklé hodnoty k datu 14.12.2010, je navržena obvyklá hodnota nemovitostí s věcným břemenem užívání ve výši 0,--Kč.

Z dalšího znaleckého posudku č. 904/192/2010 vyplynulo, že byly oceněny tyto pozemky: st. p. č. 2689 o výměře 9 m2 zastavěná plocha a nádvoří (stavba na LV č. 1763), a p.č. 2429/6 výměře 33495 m2 ostatní plocha, manipulační plocha, a to cenou obvyklou-bez zatížení věcného břemene a se zatížením věcného břemene. Jak vyplynulo z obsahu znaleckého posudku, znalec použil při stanovování obvyklé ceny dvě metody-metodu zjištěné hodnoty (je podpůrně použita administrativní cena dle platného cenového předpisu) a metodu porovnávací (tato dává nejpřesnější obraz o skutečně realizovaných cenách, je založena na porovnání předmětné nemovitosti s obdobnými, jejichž ceny byly v nedávné době realizovány na trhu), a dospěl k závěru, že v tomto případě se jedná o sousední pozemky k administrativně skladovacímu areálu ve vlastnictví dlužníka. Jde o nemovitosti, které lze podle platného územního plánu užívat ke smíšené funkci výrobní a služeb. Porovnáním výsledků obou metod dospěl znalec při zohlednění především porovnávací metody k závěru, že hodnota posuzovaných nemovitostí (tj.obvyklá cena) činí ke dni 14.12.2010 bez věcného břemene částku 5.500.000,--Kč. Zohlednil při tom i silné stránky (volný pozemek, stavební pozemek dle územního plánu, elektřina a vodovod v dosahu) a slabé stránky (přístup přes pozemky třetích vlastníků-Město Plzeň, ČR -Lesy ČR, dořešení připojení inženýrských sítí a věcných břemen). Současně se v předmětném znaleckém posudku znalec též zabýval oceněním předmětného věcného břemene užívání ve prospěch žalovaného. Uvedl, že toto věcné břemeno -pokračování-10 KSPL 29 INS 11008/2010 má zásadní vliv na obvyklou cenu nemovitosti. Jelikož se smlouvy o věcném břemeni není zřejmá částka za užitek z jednotlivých objektů a pozemkové parcely č. par. 2429/6, je výše užitku stanovena dle obvyklých cen v daném čase a místě. Vycházel přitom z ročního nájemného (ročního užitku z věcného břemene) a vypočetl celkovou hodnotu věcného břemene za období 10 let tak, že hodnota věcného břemene užívání činí 4.020.000,--Kč. Na základě provedené analýzy tak dospěl k závěru, že při použití uvedených metod ocenění pro návrh obvyklé hodnoty k datu 14.12.2010, činí navržená obvyklá hodnota nemovitostí s věcným břemenem užívání ve výši 1.480.000,--Kč.

Znalec Ing. Vladimír Nováček se v rámci své svědecké výpovědi vyjádřil v tom směru, že postup při objednávání a zpracování znaleckého posudku byl standardní. Po provedení prohlídky posuzovaných nemovitostí a po seznámení se s potřebnými podklady vypracoval znalecké posudky č. 903/191/2010 a č. 904/192/2010. Na místě samém zjistil, že areál je opuštěn, nebyl užíván ani nikým hlídán. Úkolem znaleckého posudku bylo ocenění nemovitostí obvyklou cenou bez zatížení věcného břemene a obvyklou cenou na trhu (tj. se zatížením věcným břemenem). Při zpracování znaleckého posudku vycházel zejména z porovnání dvou realizovaných nemovitostí, přičemž oceňoval především obvyklé ceny nemovitostí s nebo bez věcného břemene. Při zpracování znaleckého posudku se řídil postupy a metodami uvedenými v těchto znaleckých posudcích, přičemž dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že nemovitosti jsou zatíženy věcným břemenem po dobu 40 let, znamená to, že vlastník nemovitostí je po tuto dobu de facto nemůže náležitě užívat.

Dále pak byly předloženy soudu znalecké posudky znalkyně Renáty Havířové č. 769/2011 a č. 770/2011, oba ze dne 30.11.2011. Tyto znalecké posudky mají charakter znaleckých posudků vyžádaných soudem, neboť obsahují v čl. 5.1. doložku znalce o jeho srozuměním s následky vědomě nepravdivého posudku (§ 127a o.s.ř.).

Z obsahu znaleckého posudku č. 769/2011 bylo zjištěno, že byly oceněny pozemky : st. p.č.. 2559 o výměře 605 m2 zastavěná plocha a nádvoří, st.p.č. 2560 o výměře 435 m2 zastavěná plocha a nádvoří, st.p.č. 2561 o výměře 74 m2 zastavěná plocha a nádvoří, st.p.č. 2562 o výměře 404 m2 zastavěná plocha a nádvoří, st.p.č. 2563 o výměře 403 m2 zastavěná plocha a nádvoří, st.p.č. 2564 o výměře 403 m2 zastavěná plocha a nádvoří, st.p.č. 2565 o výměře 224 m2 zastavěná plocha a nádvoří, st.p.č. 2566 o výměře 55 m2 zastavěná plocha a nádvoří, st.p.č. 2567 o výměře 526 m2 zastavěná plocha a nádvoří, st.p.č. 2568 o výměře 400 m2 zastavěná plocha a nádvoří, st.p.č. 2569 o výměře 9 m2 zastavěná plocha a nádvoří, p.č. 2282/2 o výměře 2213 m2 ostatní plocha, ostatní komunikace, p.č. 2282/3 o výměře 225 m2 ostatní plocha, ostatní komunikace, p.č. 2282/4 o výměře 71 m2 ostatní plocha, manipulační plocha, p.č. 2429/4 o výměře 2058 m2 ostatní plocha, manipulační plocha, p.č. 2429/5 o výměře 4697 m2 ostatní plocha, manipulační plocha, p.č. 2429/9 o výměře 453 m2 ostatní plocha, ostatní komunikace, p.č. 2429/10 o výměře 203 m2 ostatní plocha, manipulační plocha, p.č. 2429/11 o výměře 1406 m2 ostatní plocha, manipulační plocha, p.č. 2429/12 o výměře 1953 m2 ostatní plocha, manipulační plocha, p.č. 2429/13 o výměře 989 m2 ostatní plocha, manipulační plocha, p.č. 2429/14 o výměře 1447 m2 ostatní plocha, manipulační plocha, p.č. 2429/15 o výměře 456 m2 ostatní plocha, manipulační plocha, p.č. 2429/16 o výměře 1702 m2 ostatní plocha, manipulační plocha, p.č. 2429/38 o výměře 101 m2 ostatní plocha, manipulační plocha, p.č. 2429/39 o výměře 22 m2 -pokračování-11 KSPL 29 INS 11008/2010 ostatní plocha, manipulační plocha, a to cenou obvyklou a posouzení hodnoty věcného břemene. Jde přitom o výrobní areál v Plzni na Valše na okraji města v průmyslové zóně. Tyto oceňované nemovitosti byly oceňovány těmito metodami: nákladovou (stanovení věcné hodnoty), výnosovou a komparativní. Z tohoto znaleckého posudku vyplynulo, že jde o výrobní areál na okraji města v průmyslové zóně. Na základě vlastních skutečností a konzultace s realitním kancelářemi se jedná o nemovitost, která svou polohou a dispozičním uspořádáním je na trhu s nemovitostmi průměrně žádána. Metoda věcného hodnoty neodpovídá obvyklé ceně nemovitosti, zejména s ohledem na velikost budov a jejich možné využití. Výnosová a porovnávací metoda dávají přesnější obraz o obecné ceně nemovitosti, a proto je jim dána rozhodující váha při stanovení obvyklé ceny. Znalkyně vycházela přitom z faktorů, jež mají vliv na cenu obvyklou (jedná se o provozní areál s administrativním, skladovacím i manipulačním zázemím, poloha objektu zajišťuje dobrou dopravní obslužnost i rozvojové komerční možnosti), negativní vliv má pak horší zasíťování pozemku, neexistence kanalizace, plyn je řešen nájmem PB zásobníků, horší stav některých objektů z roku 1975, nebyl proveden ekologický audit, útlum trhu nemovitostí, váznoucí věcná břemena, zcela nefunkční rozvody instalací vlivem vandalismu a krádeže. Při stanovení tržní hodnoty-ceny obvyklé znalkyně přihlédla ke všem vlivům působícím na cenu obvyklou, zejména stav objektu a vybavení, stav a prognózy ekonomického vývoje odvětví. Po zvážení všech okolností byla současná cena obvyklá-tržní hodnota stanovena z důvodu obezřetnosti a možnosti negativního dopadu skutečnosti, že v okolí města se prodává několik obdobných objektů, na úrovni nejnižší z pomocných hodnot, tj. výnosové hodnoty, a porovnáním výše vypočtených pomocných hodnot a po přihlédnutí ke všem vlivům na obvyklou cenu odhadla cenu obvyklou výše uvedených nemovitostí bez odečtení věcného břemene ke dni ocenění 29.11.2011 ve výši 12.000.000,--Kč. Pokud jde o ocenění samostatného věcného břemene, pak z posudku vyplývá, že toto věcné břemeno má zásadní vliv na obvyklou cenu nemovitosti. Výše užitku byla vypočítána z obvyklých cen v daném čase a místě. Znalkyně vycházela přitom z ročního nájemného (ročního užitku z věcného břemene) a vypočetla celkovou hodnotu věcného břemene za období 10 let tak, že hodnota věcného břemene užívání činí 7.200.000,--Kč.

Z dalšího znaleckého posudku č. 770/2011, v němž byly oceňovány pozemky st. p. č. 2689 o výměře 9 m2 zastavěná plocha a nádvoří (stavba na LV č. 1763) a p.č. 2429/6 výměře 33495 m2 ostatní plocha, manipulační plocha, a to cenou obvyklou, byly využity dvě metody oceňování-metoda nákladová-metoda věcné hodnoty a metoda komparativní-srovnávací. Tyto pozemky se nachází v okrajové části Plzně v k.ú. Valcha, přičemž v sousedství pozemků je administrativně skladovací areál ve vlastnictví společnosti IMPORTEX Czech, a.s. Z obsahu znaleckého posudku vyplynulo, že znalkyně hodnotila oceňované nemovitosti za pomoci uvedených metod, přičemž posoudila i vlastnosti a okolnosti, jež mají vliv na cenu obvyklou. Zjistila, že pozitivní vliv na cenu nemovitosti má existence volného pozemku, že jde o stavební pozemek dle územního plánu a je zde možnost napojení na elektřinu a vodovod. Negativním vlivem je pak přístup přes pozemky třetích vlastníků, dořešení otázky připojení, odlehlá plocha, porosty ve větším množství a dostatečná nabídka obdobných pozemků. Při stanovení obvyklé ceny přihlédla i k vlivům vycházejícím z prognóz ekonomického vývoje odvětví. Stanovila proto současnou cenu obvyklou, z důvodu obezřetnosti a možnosti negativního dopadu vzhledem ke skutečnosti, že v okolí města se prodává několik obdobných pozemků -pokračování-12 KSPL 29 INS 11008/2010 na úrovni nejnižší z pomocných hodnot, tj. porovnávací hodnoty. Uvedla, že tržní hodnota byla stanovena porovnáním všech pomocných hodnot, s tím, že věcná hodnota má pouze orientační význam, přičemž porovnáním výše vypočtených pomocných hodnot a po přihlédnutí ke všem vlivům působícím na obvyklou cenu odhadla cenu obvyklou posuzovaných nemovitostí bez odečtení věcného břemene ke dni ocenění na částku 5.000.000,--Kč. Ve znaleckém posudku se zabývala též hodnotou předmětného věcného břemene. Uvedla, že věcné břemeno má zásadní vliv na obvyklou cenu nemovitosti, a využila pro výpočet ceny věcného břemene nájemní cenu (8% ceny obvyklé) a vypočítala roční užitek z věcného břemene vynásobené počtem 10 let. Dospěla pak k závěru, že hodnota věcného břemene činí 4.000.000,--Kč.

Znalkyně Renáta Havířová ve své výpovědi uvedla, že pro oceňování předmětných nemovitostí měla dostatek podkladů a na místě samém zjistila stav nemovitostí. Znalecké posudky zpracovala postupy a metodami v nich uvedenými. Posuzovala samostatně i věcné břemeno užívání a v návaznosti na výslednou hodnotu nemovitostí, tj. obvyklou cenou nemovitostí se zatížením věcným břemenem, přičemž dospěla k závěru, že existence věcného břemene má zcela zásadní vliv na hodnotu oceňovaných nemovitostí. Z výpovědi vyplynulo, že s takto sjednaným věcným břemenem by předmětné nemovitosti nikdo s největší pravděpodobností nekoupil, neboť vlastník tohoto objektu by měl povinnost se o objekt starat, opravovat, provádět na něm údržbu a platit daně z nemovitostí, jakož i vykonávat další povinnosti. Navíc by pak byl omezen i tím, že nemůže užívat areál v důsledku jeho možného zahájení užívání (kdykoli v průběhu trvání předmětné smlouvy) žalovaným.

Soud uvádí v návaznosti na návrh žalovaného, že by ve věci měl být zpracován revizní znalecký posudek k posudkům Ing. Vladimíra Nováčka, že tento byl proveden, když za něho považuje znalecký posudek, resp. znalecké posudky znalkyně Renáty Havířové, což je odůvodněno i jí uvedenou oceňovací doložkou (§ 127a o.s.ř.). Soud, jak je uvedeno výše, vyhověl též žalovanému ohledně důkazního návrhu na výslech znalce Ing. Vladimíra Nováčka, kterého pak vyslechl ve věci, stejně tak jako provedl důkaz výslechem znalkyně Renáty Havířové.

Pokud jde o zhodnocení znaleckých posudků, pak je z nich patrno, že znalci se náležitým způsobem zabývali otázkou oceňování předmětných nemovitostí, seznámili se s jejich stavem a podklady a za použití uváděných metod dospěli k výše uvedeným závěrům. Soud neshledal, že by, jak tvrdí žalovaný, znalecké posudky Ing. Vladimíra Nováčka nebyly ke zřejmé neodbornosti znalce pro účely tohoto soudního řízení zcela nepoužitelné, neboť jeho závěry v nich nejsou jakkoli konkrétně zdůvodněny. Naopak žalovaný na podporu tohoto tvrzení nenavrhl provedení žádných důkazů. Uvedení znalci, kteří zpracovali znalecké posudky a vypovídali u soudu, byli jmenováni pro základní obor ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, jejímž předmětem je oceňování nemovitostí, a nelze než uvést, že v řízení nevyvstaly žádné konkrétní pochybnosti k provedeným posudkům či výslechům znalců, a k prokázání jejich případné neobjektivnosti nebyly účastníky dány konkrétní důvody, resp. navrženy konkrétní důkazy.

Ze závěrů znaleckých posudků pak jednoznačně vyplynulo, že obvyklá cena předmětných nemovitostí činí dle znalců Ing. Vladimíra Nováčka částku 18.500.000,---pokračování-13 KSPL 29 INS 11008/2010

Kč (13.000.000,--Kč + 5.500.000,--Kč) a Renáty Havířové 17.000.000,--Kč (12.000.000,--Kč + 5.000.000,--Kč). Dále bylo zjištěno, že hodnota věcného břemene dle znalců Ing. Vladimíra Nováčka činí 19.498.000,--Kč (15.478.000,--Kč a 4.020.000,--Kč) a dle Renáty Havířové 11.200.000,--Kč (7.200.000,--Kč a 4.000.000,--Kč).

V posuzovaném případě tak bylo zjištěno, že mezi znalci nedochází k výrazným odlišnostem při zpracování a vyhodnocování znaleckých posudků, ani při jejich výpovědích před soudem.

Současně se soud zabýval nejen otázkou ocenění samostatného věcného břemene a obvyklé ceny předmětných nemovitostí, ale i oceněním předmětných nemovitostí zatížených věcným břemenem, tj. stávající obvyklou cenou. Zjistil ze znaleckého posudku Ing. Vladimíra Nováčka, že obvyklá cena předmětných nemovitostí se zatížením věcného břemene je nulová, shodný závěr pak učinila i Renáta Havířová ve své výpovědi; oba znalci se shodli na tom, že s takto zatíženým věcným břemenem je velice málo pravděpodobné zcizení předmětných nemovitostí, neboť pro nového vlastníka zde vyplývá řada povinností (udržovat, opravovat, vykonávat další povinnosti-např. hradit daně) a přitom musí být srozuměn se skutečností, že kdykoli třetí osoba, v jejíž prospěch bylo předmětné věcné břemeno zřízeno, může tohoto práva kdykoli po dobu trvání smlouvy, tj. 40 let, využít.

Při zohlednění takto zjištěných cen v návaznosti na sjednanou úplatu ve smlouvě o zřízení věcného břemene ve výši 100.000,--Kč ročně za zřízení tohoto práva, nelze než dospět k závěru, že jde o protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník (§ 240 odst. 1 IZ). Tato skutečnost pak vychází z jednoduché kalkulace hodnoty věcného břemene 19.498.000,--Kč, resp. 11.200.000,--Kč v porovnání se sjednanou úplatou za toto věcné břemeno ve výši 4.000.000,--Kč za dobu 40 let. Nepřiměřenost protiplnění je pak vedle toho dána i porovnáním cen obvyklých bez věcného břemene (18.500.000,--Kč, resp. 17.000.000,--Kč) se stávající cenou obvyklou (nulová, resp. minimální vzhledem k celku). Z toho vyplývá, že plnění z věcného břemene pokryje pouze v minimu obvyklou hodnotu (prospěch) vyplývající z tohoto věcného břemene. Toto tvrzení je podloženo i tím, že zcela zásadní vliv na ocenění věcného břemene má i skutečnost, že znalci vycházeli z oceňování věcného břemene z metodik, jež se běžně užívají (postupem podle odst. 4 zák. č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů), tj. z oceňování věcných břemen po dobu 10 let a s touto dobou kalkulují ve svých znaleckých posudcích, avšak sjednaná délka trvání věcného břemene činí 40 let. Při posuzování hodnoty věcného břemene při takto sjednané délce jeho trvání by pro případ oceňování věcného břemene, resp. obvyklé ceny nemovitostí bez a se zatížením takovýmto věcným břemenem, hrálo bezesporu roli více faktorů, zřejmě pak i jistý násobek hodnoty věcného břemene vycházející z počtu let nad desetiletou oceňovanou dobu, míra inflace, vývoj ekonomiky apod. S přihlédnutím k takovýmto úvahám je proto namístě dovodit, že hodnota věcného břemene bude bezesporu vyšší než činí hodnoty uvedené ve znaleckých posudcích pro dobu 10 let.

V řízení tak bylo prokázáno, že ze strany dlužníka šlo o právní úkon bez přiměřeného protiplnění, čímž byla splněna první z podmínek pro pozitivně -pokračování-14 KSPL 29 INS 11008/2010 vymezenou definici skutkové podstaty neúčinnosti právních úkonů bez přiměřeného protiplnění (§ 240 odst. 1 IZ).

Soud se dále zabýval okolnostmi, které se mohou dotýkat ust. § 240 odst. 2 IZ, tj. skutečností, zda v době, kdy dlužník učinil předmětný úkon, byl tento v úpadku nebo tento úkon vedl k úpadku.

Podle § 3 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen "platební neschopnost"). Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Soud z obsahu předmětného insolvenčního spisu zjistil, že dlužník v době, kdy činil předmětný právní úkon, měl závazky minimálně u těchto věřitelů: č. 17-České dráhy, a.s. (přihláška P-17), č. 26-DESINSEKTA s.r.o. (P-26), č. 50-Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví (P-50), č. 51-PUMAS, s.r.o. (P-51), č. 65-Karlovarské minerální vody, a.s. (P-66), č. 66-.A.S.A. České Budějovice, s.r.o. (P-67), č. 67-HAMLET NV (P-68) a č. 78-ČR-Finanční úřad v Plzni (P-81).

V případě přihlášených pohledávek pak minimálně u P-17 neuhradil dlužník minimálně nedoplatek nájemného za měsíce 12/2009 a 1/2010 za pronájem nebytových prostor v k.ú. Ústí nad Labem (budovy bez č.p./č.e. na st. p.č. 4306/31, nebytové prostory v objektu č.p. 654 na st.p.č. 4320 a část pozemku p.č. 4306/1), dle smlouvy č. 2967112409 o pronájmu nebytových prostor Českých drah (ČD) ze dne 26.10.2009, a to v návaznosti na předložený splátkový kalendář a rozpis dlužných částek a jejich splatnosti na nájemném za měsíc 12/2009 v částce 19.206,81 Kč (splatnost 10.12.2009) a na nájemném za měsíc 1/2010 ve výši 48.813,57 (splatnost 10.1.2010); u P-26 neuhradil dlužník částku 38.434,--Kč za provedení díla, tedy desinfekci, desinsekci a deratizaci dle Smlouvy o dílo ze dne 1.5.2004, které bylo vyúčtováno např. fakturou č. 20093025 ze dne 16.11.2009 (splatnost dne 30.11.2009) na částku 10.234,--Kč, jakož i dalšími fakturami č. 201000428, 20101082 a 20101083; u P-50 neuhradil dlužník částku 189.943,--Kč (po částečném zpětvzetí pohledávky) dlužné pojistné za pojištění zaměstnanců na veřejném zdravotním pojištění a penále z dlužného pojistného, přičemž dle přehledu dlužného pojistného a penále má k datu 20.1.2010 splatný např. na pojistném dluh ve výši 83.939,--Kč a penále dluh ve výši 419,70 Kč. Tyto dluhy, jak vyplývá z tohoto přehledu, postupně narůstaly, přičemž ke dni 21.11.2010 tyto činily 156.349,--Kč; u P-51 neuhradil dlužník nájemné za měsíc březen 2009 a duben 2009 dle smlouvy o nájmu nebytových prostor ze dne 21.8.2007 a dodatku č. 1 ze dne 29.2.2008, ani spotřebu elektřiny za leden až březen 2009 a nájemné -pokračování-15 KSPL 29 INS 11008/2010

elektroměru, tedy neuhradil fakturu č. FAV09048 na částku 61.880,--Kč se splatností 30.3.2009, fakturu č. FAV09074 na částku 61.880,--Kč se splatností dne 30.4.2009 a fakturu č. FAV09052 na částku 26.307,--Kč se splatností dne 30.4.2009; u P-66 neuhradil dlužník částku 29.717,--Kč za nedoplatek kupní ceny dodaného zboží vyplývající z rámcové kupní smlouvy ze dne 16.9.2009 dle dodacího listu č. 202032069 a 200116255 (zboží převzal dlužník dne 3.11.2009) a předmětné zboží bylo vyúčtováno fakturou č. 709122987 se splatností dne 4.11.2009 (ve věci byl dosud vydán nepravomocný platební rozkaz Okresního soudu Plzeň-město ze dne 10.11.2010, č.j. 14 C 626/2010- 20); u P-67 neuhradil dlužník částku 1.131,--Kč vyplývající ze Smlouvy o nakládání a přepravě odpadu č. S 05 70 00007 a vyúčtovanou fakturou č. 0241007688 za odvoz a likvidaci odpadu znějící na částku 1.131,--Kč splatnou dne 14.6.2009; u P-68 dlužník neuhradil zbývající část faktury č. VFG10/11117 znějící na částku 8.128,72 eur, a to ve výši 77.460,--Kč (po přepočtu na Kč), splatnou dne 4.3.2010; u P-81 dlužník neuhradil mimo jiné úrok z prodlení, daň z přidané hodnoty ve výši 345,--Kč, a to na základě vykonatelného platebního výměru č.j. 31861/10/026911204997, splatné dne 4.3.2010.

Ze všech těchto uváděných faktů má soud za osvědčené, že v době, kdy dlužník činil předmětný právní úkon, tj. dne 8.9.2010, měl více věřitelů (č. 17-České dráhy, a.s., č. 26-DESINSEKTA s.r.o., č. 50-Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, č. 51-PUMAS, s.r.o., č. 65-Karlovarské minerální vody, a.s., č. 66-.A.S.A. České Budějovice, s.r.o., č. 67-HAMLET NV a č. 78-ČR-Finanční úřad v Plzni) /§ 3 odst. 1 písm. a) IZ/, u těchto věřitelů měl výše uvedené peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti /§ 3 odst. 2 písm. b) IZ/ a tyto závazky nebyl schopen splnit /§ 3 odst. 1 písm. c) IZ v návaznosti na § 3 odst. 2 písm. b) IZ), neboť je neplnil po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Nelze zde nepoznamenat, že dlužník se k těmto přihláškám pohledávek v rámci přezkumného jednání, které se konalo dne 10.1.2010, nevyjádřil, stejně tak se nevyjádřil k insolvenčnímu návrhu. Dále soud uvádí, že insolvenční správce v rámci přezkumného jednání všechny tyto přihlášené pohledávky uznal.

Dalším důvodem pro existenci úpadku dlužníka v době, kdy předmětný úkon činil, byla skutečnost, že dlužník nehradil podstatnou část svých závazků, neboť výše pohledávek největších věřitelů ke dni tohoto úkonu po splatnosti představuje minimálně částku 81.680.181,55 Kč (29.867.627,63 Kč + 3.048.305,49 Kč + 15.000.000,--Kč + 23.264.248,43 + 10.500.000,00 Kč), tj. 68,25 % všech přihlášených pohledávek (119.684.388,81 Kč) včetně popřených. Z tohoto důvodu je soud toho názoru, že jde o podstatnou část jeho peněžitých závazků.

V tomto případě jde minimálně o věřitele č. 1 Československou obchodní banku, a. s. (přihláška P-1), č. 24 Raiffeisenbank a.s. (P-24) a č. 48 Českomoravskou záruční a rozvojovou banku, a.s. (P-48).

V případě věřitele č. 1 u pohledávky č.1 u přihlášky č. P-1-1 nedošlo ke snížení úvěrového limitu vycházejícího ze smlouvy o úvěru č. 2229/05/5230 ze dne -pokračování-16 KSPL 29 INS 11008/2010

14.9.2005 ve znění pozdějších dodatků, čímž ke dni 25.8.2010 byl zesplatněn poskytnutý úvěr s jistinou ve výši 29.867.627,63 Kč; pohledávka č. 2 u přihlášky č. P-1-1 představující částku 3.048.305,49 Kč představuje též zesplatněný úvěr ze smlouvy o úvěru č. 2227/05/5230 ze dne 14.9.2005 ve znění pozdějších dodatků, neboť dlužník nevrátil poskytnutý úvěr ve výši 3.000.000,--Kč a další smluvní úroky z prodlení. V případě věřitele č. 24 tento přihlásil pohledávku č. 1 ve výši 15.000.000,--Kč z titulu úvěrové smlouvy č. 301022 ze dne 23.12.2009. Tento úvěr dlužník čerpal dne 30.6.2010 a stal se splatným dne 30.7.2010. Dále pak dlužník čerpal částku 23.264.248,43 Kč (pohledávka č. 2) z titulu rámcové smlouvy na poskytování úvěrů a ostatních bankovních produktů č. 300444 ze dne 23.12.2009 ve znění pozdějších dodatků. Dlužník na tento úvěr čerpal částku 25.000.000,--Kč. Nastavení limitu pro čerpání nezávazných kontokorentních úvěrů s dobou splatnosti maximálně 1 měsíc mělo být prováděno na základě navrhovatelem potvrzených žádostí o nastavení limitu. Poslední žádost o nastavení kontokorentního úvěru podal dlužník dne 29.6.2010. Vzhledem k tomu, že dlužník následně úvěr neuhradil ani nepodal další žádost o jeho prodloužení, staly se pohledávky z úvěru splatné ke dni 30.7.2010. Věřitel č. 48 přihlásil podmíněnou pohledávku 10.500.000,00 Kč z titulu Smlouvy o poskytnutí bankovní záruky za provozní úvěr v Programu ZÁRUKA č. 2009-5155-FE ze dne 4.12.2009, Záruční listina č. 2009-5155-PIK ze dne 4.12.2009. Pro úplnost poznamenává, že sice došlo k částečnému zpětvzetí pohledávky věřitelem č. 24 o částku 10.500.000,--Kč podáním ze dne 17.2.2011, neboť tato částka byla uhrazena Českomoravskou záruční a rozvojovou bankou, a.s. z titulu bankovní záruky, avšak uvedená skutečnost nastala až poté, kdy dlužník učinil předmětný úkon. Nelze ani zde nepoznamenat, že dlužník se k těmto přihláškám pohledávek v rámci přezkumného jednání, které se konalo dne 10.1.2010, nevyjádřil; i v těchto případech insolvenční správce v rámci přezkumného jednání všechny tyto přihlášené pohledávky uznal.

Z těchto skutečností má soud za osvědčené, že vedle důvodu platební neschopnosti uvedeného v § 3 odst. 2 písm. b) IZ je zde dán důvod osvědčující neschopnost dlužníka plnit své závazky pro zastavení plateb podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a) IZ).

V návaznosti na ust. § 240 odst. 2 věty první IZ tak soud přijímá i závěr, že předmětný právní úkon dlužníka, vedle již popsaného existujícího úpadku v době tohoto úkonu, přispěl k prohloubení jeho úpadku (tj. přispěl k úpadku). Lze přitom vycházet ze skutečnosti, že dle soupisu majetkové podstaty, tak jak vyplynulo ze seznamu zpracovaného insolvenčním správcem dne 17.1.2011 a následně pak aktualizovaného dalšími podáními (7.1.2011, 17.2.2011, 30.5.2011, 15.8.2011, 22.9.2011), jde v případě předmětných nemovitostí bezesporu o majetek, jehož hodnota značně převyšuje hodnotu ostatních věcí. Předmětným právním úkonem tak dlužník zatížil předmětné nemovitosti představující a de facto tvořící velmi podstatnou část majetkové podstaty, navíc zatíženou zástavními právy více výše uváděných věřitelů se značnými pohledávkami. Lze uzavřít, že nejen tito věřitelé jsou poškozeni z úbytku majetku dlužníka, ale i jeho právním znehodnocením-hodnotou věcného břemene. V tomto směru tak nelze přehlédnout ani chátrající stav předmětných nemovitostí, což mimo jiné vyplynulo z vyjádření znalců a jejich znaleckých posudků, ani dle informací insolvenčního správce v pravidelných -pokračování-17 KSPL 29 INS 11008/2010 zprávách o stavu řízení snižující se vyvolávací ceny, za kterou byly předmětné nemovitosti nabízeny k prodeji. V tomto směru se soud přiklání a odkazuje na judikaturu NS ČR, sp. zn. 29 Odo 820/2005, podle níž se dlužník v tomto případě nevyvaroval zmenšení majetku, tj. majetku, jenž by po prohlášení konkursu na majetek dlužníka byl využitelný k uspokojení pohledávek konkursních věřitelů, tedy majetek náležející do konkursní podstaty (v tomto případě majetkové podstaty).

V řízení tak bylo prokázáno, že ze strany dlužníka šlo o právní úkon bez přiměřeného protiplnění, byla splněna vedle první z podmínek pro pozitivně vymezenou definici skutkové podstaty neúčinnosti právních úkonů bez přiměřeného protiplnění (§ 240 odst. 1 IZ) i druhá (vyplývající z ust. § 240 odst. 2 věty první IZ) v podobě právního úkonu, který vedl k dlužníkovu úpadku nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku.

Poslední podmínka (negativně vymezená skutková podstata neúčinnosti právních úkonů bez přiměřeného protiplnění) vyplývá z ust. § 240 odst. 4 IZ. Podle ní právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není a) plnění uložené právním předpisem, b) příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka.

Podle názoru soudu nebylo v řízení tvrzeno ani účastníky prokazováno, že by předmětný úkon, resp. jednání dlužníka spočívalo v plnění uložené právním předpisem (§ 240 odst. 4 písm. a) IZ) ani že by se jednalo o příležitostný dar v přiměřené výši (§ 240 odst. 4 písm. b) IZ) ani o poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti (§ 240 odst. 4 IZ písm. c) IZ), tedy že by se nejednalo o neúčinný právní úkon bez přiměřeného protiplnění.

Soud se tak zabýval skutečnostmi vyplývajícími z ust. § 240 odst. 4 písm. d) IZ, nejprve pak okolnostmi posuzovaného případu v návaznosti na právní úkon dlužníka učiněný dne 8.9.2011. Zjistil z výpisu z obchodního rejstříku, že od 20.8.2010 se jediným akcionářem dlužníka stal pan Michal Pleva. Současně tato osoba je též zapsána v obchodním rejstříku jako předseda představenstva, který, a to pokud jde o jednání a podepisování jménem společnosti, jedná a podepisuje za společnost zcela samostatně. Z uvedeného je tak zřejmé, že předmětný právní úkon dlužníka, který jménem dlužníka učinil Michal Pleva, tak učinila osoba, která musela jakožto jediný akcionář a současně předseda představenstva mít výborný přehled o stavu společnosti IMPORTEX Czech, a.s., zejména pokud jde o otázku hospodaření. Pan Michal Pleva tedy musel vědět o existenci všech závazků společnosti, především pak o existenci těch nejvyšších, shora popsaných, tj. ve vztahu k Československé obchodní bance, a. s. a Raiffeisenbank a.s., jež měly s dlužníkem sjednány zástavní práva k předmětným nemovitostem (v případě Československé obchodní banky, a.s. šlo úvěry přesahující částku 30 mil. Kč zesplatněné dne 25.8.2010, u Raiffeisenbank a.s. o úvěry přesahující 35 mil. Kč zesplatněné dne -pokračování-18 KSPL 29 INS 11008/2010

30.7.2010; v obou případech tak úvěry byly zesplatněny krátkou dobu před předmětným úkonem, tj. v době, kdy již dlužník byl v úpadku).

Soud shledává zcela nestandardní, vzhledem k okolnostem, i délku trvání věcného břemene (40 let). V daném případě byly dlužníkem zatíženy nemovitosti tvořící jeho nejvyšší hodnotu majetku na značně dlouhou dobu, na něž ani v právních předpisech týkajících se oceňování nemovitostí (viz výše) neexistuje odpovídající metodika. Těchto skutečností si musel být vědom i dlužník, resp. pan Michal Pleva, a bylo zapotřebí v takovémto případě klást důraz na odpovídající protiplnění. Tomu se však v daném případě nedostálo.

Je zřejmé, že dlužník jednající panem Michalem Plevou nepřistupoval k předmětnému právnímu úkonu majícímu úpadkový charakter s náležitou péčí, tedy jako řádný hospodář, ačkoli mu tuto povinnost ukládá ust. § 194 odst. 5 zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění, podle něhož členové představenstva jsou povinni vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře a zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích a skutečnostech, jejichž prozrazení třetím osobám by mohlo společnosti způsobit škodu. Je-li sporné, zda člen představenstva jednal s péčí řádného hospodáře, nese důkazní břemeno o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře, tento člen představenstva. Ti členové představenstva, kteří způsobili společnosti porušením právních povinností při výkonu působnosti představenstva škodu, odpovídají za tuto škodu společně a nerozdílně. Smlouva mezi společností a členem představenstva nebo ustanovení stanov vylučující nebo omezující odpovědnost člena představenstva za škodu jsou neplatné. Členové představenstva odpovídají za škodu, kterou způsobili společnosti plněním pokynu valné hromady, jen je-li pokyn valné hromady v rozporu s právními předpisy.

Pojem péče řádného hospodáře lze přitom chápat tak, že řádný hospodář činí právní úkony týkající se obchodní společnosti odpovědně a svědomitě a stejným způsobem rovněž pečuje o její majetek, jako kdyby šlo o jeho vlastní majetek. Taková péče tedy nepochybně zahrnuje péči o majetek akciové společnosti nejen v tom smyslu, aby nevznikla škoda na majetku jeho úbytkem či znehodnocením, ale také aby byl majetek společnosti zhodnocován a rozmnožován v maximální možné míře, jaká je momentálně dosažitelná. V tomto směru tak lze uzavřít, že dlužníkem učiněný předmětný právní úkon představuje tzv. exces (tj. vybočení z míry přiměřenosti), neboť zcela zásadním způsobem zatěžuje jeho majetek a zvýhodňuje tak nepřiměřeným způsobem žalovaného a současně omezuje přístup dlužníkovým věřitelům dosáhnout z tohoto majetku uspokojení; dlužník tak se zřetelem ke všem okolnostem tak nemohl důvodně předpokládat, že z předmětného právního úkonu bude mít přiměřený prospěch.

Soud proto zamítl pro nadbytečnost výpověď pana Michala Plevy, neboť z ostatních provedených důkazů byl jednoznačně zjištěn skutkový stav věci.

Pokud jde o posouzení pečlivosti žalovaného v souvislosti s jeho znalostmi, resp. poznáním o existenci dlužníkova úpadku, příp. vědomí, že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka, pak soud vzal za prokázané, že dlužník byl obchodním partnerem žalovaného, resp. vztah pana Plevy a pana Csukáse lze hodnotit jako obchodní. Tato skutečnost vyplývá i z vyjádření žalovaného, který uvedl, že měl od p. Plevy informace pouze v tom směru, že pro dlužníka je provoz areálu příliš -pokračování-19 KSPL 29 INS 11008/2010 nákladný a že předmětné nemovitosti jsou nabízeny k pronájmu prostřednictvím realitní kanceláře . Vzhledem ke skutečnosti, že se mu jiného zájemce nalézt nepodařilo a společnost již neměla na nákladný provoz areálu dostatek finančních prostředků, došlo mezi stranami k dohodě . Již z tohoto vyjádření žalovaného vyplývá, že si musel být vědom toho, že dlužník je ve svízelné ekonomické situaci, a zcela logicky by tak měl vzhledek k uvedené situaci přistupovat zcela jistě obezřetněji.

Již povědomí o těchto skutečnostech tak podle názoru soudu měly zintenzivnit snahy žalovaného o získání bližších informací, resp. znalostí o druhém obchodním partnerovi-dlužníkovi. Soud vycházel z toho, že žalovaný měl bezesporu činit kroky k tomu, aby v případě zájmu o předmětné nemovitosti, nebyly zpochybněny postupy či úkony, k nimž v daném okamžiku či v budoucnu může dojít. Měl tak bezesporu vyvíjet snahu o získání informací např. od svých obchodních partnerů či od obchodních partnerů dlužníka. Již k samotné skutečnosti uzavření smlouvy o věcném břemeni, jež vyžaduje podání návrhu na vklad a následný vklad do katastru nemovitostí, by řádný hospodář přistupoval bezesporu tak, že by se snažil získat veškeré možné dostupné informace, a to především za situace, kdy byla navržena délka sjednání věcného břemene po dobu 40 let. S největší pravděpodobností by tak v tomto směru bylo snahou vyžádání výpisu z katastru nemovitostí, jež je veřejnou listinou a jež může získat kdokoli, z něhož by pak byl zjištěn stav (vč. omezení vlastnického práva) k předmětným nemovitostem.

Z tvrzení žalovaného však žádné snahy k tomu, že by činil kvalifikované kroky k ověření skutečností, že dlužník je či není v úpadku, nevyplývají, ani žádné důkazy v tomto směru nenavrhl.

Z jednání dlužníka tak žalovaný mohl zcela jistě dovodit, že dlužník činí právní úkon úpadkového charakteru. Tento úkon spočíval nejen v okolnostech, jež vedly k uzavření předmětné smlouvy, tedy zcela nestandardní popsané postupy, ale i v jejích podmínkách. V případě okolností tak jde mimo jiné o charakter užívání, kdy namísto neúspěšné snahy o pronájem nemovitostí třetím osobám (jak tvrdí žalovaný, avšak bez doložení důkazů k tomuto tvrzení), jež má závazkový charakter, mu dlužník měl nabídnout zřízení práva odpovídající věcnému břemeni (jde o věcné právo k cizí věci). Nelze nepoznamenat, že existence věcných práv je právem silnějším , v což svědčí i možnost jeho zrušení či omezení, daná např. z insolvenčního zákona (nutnost prokázat neúčinnost právního úkonu z tohoto práva vyplývajícího namísto postupů vyplývajících z ust. § 256 a násl. IZ)

V případě podmínek smlouvy pak žalovaný měl a mohl při náležité péči poznat, že dlužník nepřistupuje ke svému majetku s péčí řádného hospodáře, a že takovýto úkon může přispět k jeho úpadku, neboť je zcela zásadním způsobem zatížen jeho majetek bez přiměřeného protiplnění. Jde především o zmiňovanou nestandardní délku trvání věcného břemene a neúměrně nízká výše úplaty za toto věcné břemeno. S jistou mírou nadsázky tak lze říci, že sjednané věcné břemeno mělo po sjednanou dobu s přihlédnutím ke sjednanému minimálnímu protiplnění charakter vlastnického práva.

Soud uvádí, že podle jeho názoru na uvedené skutečnosti nemá vliv okolnost nabízené částky 100.000,--Kč ročně, jež podle žalovaného tvoří nejvyšší možnou -pokračování-20 KSPL 29 INS 11008/2010

částku, jakou byl schopen zaplatit, neboť tato částka je, jak je uvedeno shora, částkou zcela nepřiměřenou. Nelze zde nepoznamenat, že žalovaný nenabídl soudu důkazy k výším nájemného, za něž měl dle jeho tvrzení dlužník předmětné nemovitosti nabízet k pronájmu, ani nenabídl soudu např. možné projekty k využívání areálu (mimo jiné ke společensky prospěšnému účelu výzkumu lesní biodiverzity a výzkumu zamezení škod na lesních dřevinách, především škůdci a parazity) po dobu 40 let.

Soud tak neuvěřil tvrzení žalovaného, že nemohl ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka.

Soud vzhledem k provedeným důkazům, zejména pak z již podrobného písemného vyjádření žalovaného, zamítl pro nadbytečnost účastnickou výpověď pana Josefa Csukáse, předsedy představenstva žalovaného, přičemž dalším důvodem pro jeho neprovedení je snížená vypovídací hodnota tohoto provedeného důkazu s ohledem na její charakter.

V řízení tak soud shledal, že skutková podstata předmětného právního úkonu nenaplňuje jeho negativní vymezení vyplývající z ust. § 240 odst. 4 IZ, a to ani v písm. d) tohoto ustanovení.

Soud z důvodu opatrnosti zamítl návrh žalovaného na provedení revizního posudku k posudkům znalce Ing. Vladimíra Nováčka pro nadbytečnost, neboť má za to, jak již uvedl výše, že za něj považuje znalecký posudek, resp. znalecké posudky znalkyně Renáty Havířové.

Po provedeném dokazování tak soud dospěl k jednoznačnému k závěru, že dlužníkův právní úkon je úkonem bez přiměřeného protiplnění, neboť byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty, tj. 1) jde o právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění za protiplnění, jehož cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník (§ 240 odst. 1 IZ), 2) jde o právní úkon který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku (§ 240 odst. 2 IZ), 3) právní úkon byl učiněn v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby (žalovaného) (§ 240 odst. 3 IZ) a 4) nejednalo se o negativní vymezení právního úkonu bez přiměřeného protiplnění (§ 240 odst. 4 IZ), přičemž jde o právní úkon, kterým dlužník zkrátil možnost uspokojení přihlášených věřitelů (§ 235 odst. 1 věty první IZ).

Soud neshledal námitku žalovaného ohledně skutečnosti, že každá třetí osoba mohla po dobu správního řízení o vkladu práva před katastrálním úřadem brojit proti požadovanému zápisu, důvodnou, neboť katastrální úřad, jak správně krajské státní zastupitelství poukázalo ve svém podání ze dne 10.5.2011, se zabývá pouze zákonem stanovenými povinnostmi vyplývajícími z ust. § 5 odst. 1 zák. č. 265/1991 Sb., o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem, a zákon v případě jejich splnění mu neukládá jinou možnost (§ 5 odst. 2 cit. zák.), než vklad práva (v tomto případě věcného břemene) povolit.

Soud veden výše uvedenými závěry proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a výrokem I. určil, že právní úkon dlužníka, kterým byla uzavřena dne 8.9.2010 mezi -pokračování-21 KSPL 29 INS 11008/2010

žalobcem a žalovaným Smlouva o zřízení věcného břemene, kterou zatížil žalobce předmětné nemovitosti ve vlastnictví IMPORTEX Czech, a.s., IČ: 26060671, se sídlem: Valcha 139, 320 00 Plzeň, nacházející se v k.ú. Valcha, obec Plzeň, nemovitosti jsou zapsané na LV č. 1644 pro k.ú. Valcha, obec Plzeň, vedeném u Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Plzeň-město, Právem neomezeného užívání na dobu určitou 40 let ve prospěch žalovaného ENVI & CULTURE INSTITUTE, IČ: 22829288, se sídlem: Jiráskova 296, 331 41 Kralovice, občanského sdružení registrovaného u MV ČR, č.j. VS/1-1/77469/09-R, jednajícího-předsedou představenstva panem Josefem anonymizovano , anonymizovano , bytem Jiráskova 296, Kralovice, za sjednanou úplatu 100.000,-Kč/ročně, je s ohledem na ustanovení § 240 IZ, vůči věřitelům, kteří uplatňují svá práva v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp.zn. KSPL 29 INS 11008/2010 neúčinný.

Na závěr lze pouze podotknout, že sjednaná úplata 100.000,--Kč ročně, jež byla žalovaným dle čl. III. odst. 2 předmětné smlouvy za první dva roky trvání této smlouvy uhrazena dlužníkovi v hotovosti při podpisu této smlouvy, nebyla zapsána insolvenčním správcem do majetkové podstaty (viz seznamy majetkové podstaty ze dne 7.1.2011-B-18, 17.2.2011-B-32, 30.5.2011-B-42, 15.8.2011-B-45, a 22.9.2011-B-47), když stav pokladny činí-4.000,--Kč.

Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., podle něhož má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci úspěch, a proto mu přísluší plná náhrada nákladů řízení. Ta se sestává z odměny advokáta 10.000,--Kč podle § 5 vyhl. 484/2000 Sb., v platném znění, neboť předmětem plnění je určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka v souvislosti se smlouvou týkající se věcného břemene (nikoli právního vztahu nebo práva k nemovitosti), dále pak 3 režijních paušálů á 300,--Kč (příprava a převzetí věci, podání vyjádření a účast na jednání) a 20 % DPH z částky 10.900,--Kč ve výši 2.180,--Kč, celkem 13.080,--Kč. Soud proto zavázal žalovaného uhradit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13.080,--Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

Poučení : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, Veleslavínova 40, 306 14 Plzeň, ve trojím vyhotovení.

V Plzni dne 7.12.2011

JUDr. Ing. Pavel Šašek, Ph.D., v.r. Za správnost: samosoudce Jitka Nedvídková