129 ICm 2394/2012
Jednací číslo: 129 ICm 2394/2012-34 (KSPL 29 INS 7391/2012) .

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Žánovou v právní věci žalobce: PPF B2 B.V., soukromá společnost s ručením omezeným, založená dle právních předpisů Nizozemského království, IČ: 34186049, se sídlem Amsterdam, Strawinskylaan 933, WTC Twr B-9, 1077XX, zast.: JUDr. Petr Pečený, advokát, Purkyňova 2, 110 00, Praha 1 proti žalovanému: Edl a partneři, v.o.s., IČ 24203319, Na Zahrádkách 268/18, 503 41, Hradec Králové-Věkoše, IS dlužníka Radka Pillinga, bytem Cheb 2, Dřevařská 2144/15, zast.: JUDr. Jana Bednářová, advokátka, Šrobárova 2391/23, 130 00, Praha 3-Vinohrady, v řízení o žalobě o určení pravosti a výši pohledávky

takto:

I. Žaloba o určení, že pohledávka žalobce v celkové výši 25.145,76 Kč je po právu platná a stanovuje se v uvedené výši, se zamítá.

II. Žalobce je povinen uhradit žalovanému na účet jeho zástupce ve lhůtě 3 dnů od pravní moci rozsudku náklady řízení v celkové výši 14.731,75 Kč.

Odůvodnění

Dne 15.08.2012 podal žalobce ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud určil, že pohledávka žalobce ve výši 25.145,76 Kč je po právu. Žaloba byla odůvodněna tak, že žalobce podal k výše uvedenému soudu řádně a včas přihlášku svojí pohledávky ve výši 25.145,76 Kč do probíhajícího insolvenčního řízení, vedeného pod sp. zn. KSPL 29 INS 7391/2012. Při přezkumném jednání, konaném u

Krajského soudu v Plzni byla přihlášená pohledávka žalobce popřena insolvenčním správcem částečně co do výše a co do pravosti. Důvodem popření byla skutečnost, že žalovaný považuje ujednání o rozhodčí doložce sjednané v úvěrové smlouvě za neplatné, v souvislosti s tím popírá i náklady exekučního řízení. Žalobce s argumentací insolvenčního správce nesouhlasí. Žalobce uvádí, že považuje sjednanou rozhodčí doložku v úvěrové smlouvě za platnou a uzavřenou v souladu s platnými právními předpisy a rozhodčí nález byl rovněž vydaný v souladu s platnou právní úpravou. Úpadce dobrovolně uzavřel úvěrovou smlouvu se žalobcem, přičemž k jejímu znění neměl žádné výhrady a připomínky. Úpadce si mohl smlouvu přečíst, včetně jejích součástí. Na úpadce při podpisu smlouvy nebyl vyvíjen žádný nátlak. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí 23 Cdo 1201/2010 z 26.10.2010 konstatoval, že i ochrana spotřebitele má své meze a v žádném případě ji není možno chápat jako obranu jeho lehkomyslnosti a neodpovědnosti. Žádné ustanovení občanského zákoníku nezakazuje pro spory ze spotřebitelských smluv sjednat rozhodčí doložku. Možno konstatovat, že úpadce měl k dispozici několik institutů, které mohl využít a dosáhnout tak nápravu rozhodnutí, přičemž ani jeden z nich nevyužil. Žalobce má za to, že náklady rozhodčího řízení ve výši 8.640,--Kč a náklady exekučního řízení ve výši 11.868,-Kč žalobci prokazatelně vznikly, byly žalobci přiznány pravomocným a vykonatelným rozhodnutím, a proto byly žalobcem v rámci insolvenčního řízení přihlášeny po právu.

Žalovaná navrhovala žalobu zamítnout. Rozhodčí nález nebyl vydán příslušným orgánem, a proto je nicotným právním aktem. Odkazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 VSPH 46/2011, který řeší otázku v zásadě obdobnou a uzavírá, že na základě výše uvedeného odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k názoru, že rozhodčí nález, v němž byla dlužnice zavázána k náhradě nákladů rozhodčího řízení, je nicotný a nemohl se stát právním důvodem vzniku sporné pohledávky. Proto pohledávka ve výši 8.640,--Kč nemůže být po právu. Pokud se jedná o pohledávku č. 2 ve výši 11.868,--Kč představující náklady exekučního řízení, zde žalovaná uvádí, že rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem a proto dle něj exekuce nebyla nařízena platně. Odkázala na usnesení Nejvyššího soudu v ČR 20 Cdo 4394/2011 ze dne 16.01.2012.

Podle § 7 odst. 1 IZ pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 198 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do třiceti dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím patnácti dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci.

Podle § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do třiceti dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty k soudu.

Na úvod soud konstatuje, že žaloba byla podána v zákonem uložené lhůtě. Přezkumné jednání, na kterém byly pohledávky popřeny se konalo dne 08.08.2012 a žaloba byla podána dne 14.08.2012.

Z přihlášky pohledávky žalobce do insolvenčního řízení úpadce Radka Pillinga má soud za prokázané, že žalobce přihlásil pohledávku č. 1 v celkové výši 21.926,93 Kč, z čehož jistina činila 3.218,83 Kč. Jako důvod vzniku pohledávky byla uvedena úvěrová smlouva uzavřená dne 30.03.2009. Částka 21.926,93 Kč znázorňovala příslušenství a to úrok úvěru, úrok z prodlení, náklady nalézacího a exekučního řízení. Náklady nalézacího řízení činily 8.640,--Kč a náklady exekučního řízení 11.868,--Kč. Pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná. Žalobce předložil soudu rozhodčí nález vydaný dne 26.10.2011 JUDr. Michalem Marini, rozhodcem v sídle společnosti pro rozhodčí řízení, a.s., Sokolská tř. 60, Praha 2. Tímto rozhodčím nálezem bylo uloženo úpadci uhradit žalobci částku 3.444,71 Kč s příslušenstvím plus náklady rozhodčího řízení ve výši 8.640,--Kč. Dále žalobce soudu předložil usnesení Okresního soudu v Chebu sp. zn 23 EXE 15153/2011 ze dne 12.01.2012, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení exekuce a pověření exekutora tak, že byla nařízena exekuce vykonatelného shora uvedeného rozhodčího nálezu. Soudu byla předložena úvěrová smlouva uzavřená mezi úpadcem a společností HOME CREDIT č. smlouvy 3903252069. Smlouva byla uzavřena dne 30.03.2009. V článku 17 si strany dojednaly, že veškeré spory vznikající z této smlouvy a v souvislosti s ní, budou rozhodovány s konečnou platností v rozhodčím řízení jejím rozhodcem jmenovaným správcem, kterého jmenuje a odvolává představenstvo společnosti pro rozhodčí řízení a.s. a jehož funkce je upravena v organizačním řádu společnosti pro rozhodčí řízení a.s. v seznamu rozhodců vedeném společností pro rozhodčí řízení, a.s. se sídlem Sokolská třída 60, Praha 2, podle jednacího řádu pro rozhodčí řízení společnosti pro rozhodčí řízení a.s. Nutno podotknout, že obsah úvěrových podmínek společnosti HOME CREDIT je doslova vměstnán do tří velkých stránek, přičemž ujednání o rozhodčí doložce je až v závěrečné části na třetí straně a jedná se o velmi nečitelné malé písmu.

Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána oprávněně. Insolvenční správce, který popřel částečně pohledávku žalobce, pokud se jedná o náklady rozhodčího a exekučního řízení, učinil správně. Je potřebné zdůraznit, že předběžné posouzení, zda nárok přihlášený insolvenčním věřitelem je vykonatelný či nikoliv, přísluší právě insolvenčnímu správci, který svůj názor vyjádří tím, že v seznamu přihlášených pohledávek podle § 189 odst. 1 IZ vyznačí, zda považuje pohledávku za vykonatelnou či nevykonatelnou, že věřitele, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom písemně vyrozumí, nebo tím, že sám uplatní své popření. To ovšem neznamená, že by existence vykonatelného titulu neměla být ve sporu o určení pravosti, výše či pořadí pohledávky vzata v potaz, když ustanovení § 198 odst. 3 IZ řeší tuto situaci tím, že důkazní břemeno přechází na žalovaného, který bude muset prokázat důvod popření. Krajský soud je toho názoru, že na přihlášenou pohledávku (na část, která byla popřená) nelze nahlížet jako na vykonatelnou. Soud odkazuje zejména na rozhodnutí Nejvyššího soud České republiky sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, v němž se velký senát Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu odchýlil od právního názoru vysloveného usnesení sp. zn. 32 Cdo 2282/2008, podle něhož si smluvní strany mohou platně dohodnout, že spory vzniklé ze smlouvy budou rozhodovány vybraným rozhodcem žalující stranou ze seznamu rozhodců vedeného soukromým subjektem, jenž není stálým rozhodčím soudem zřízeným podle § 13 zákona, a že rozhodčí řízení bude probíhat podle pravidel vydaných takovýmto soukromým subjektem, a naopak dospěl k závěru, že pokud rozhodčí smlouva neobsahuje přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a pokud odkazuje na rozhodčí řád vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem. Podmínkou toho, aby se rozhodčí řízení mohlo vůbec konat, je existence platné rozhodčí doložky. V daném případě pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu nebyla dána, tím pádem nejsou po právu ani náklady rozhodčího řízení. Jelikož rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem, nebyla podle něj exekuce nařízena platně. Proto ani nemohou být po právu náklady exekučního řízení. Z uvedeného důvodu soud žalobu jako neoprávněnou zamítl.

O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná měla ve věci úspěch a náleží jí náhrada nákladů řízení v plné výši. Částka 14.731,75 Kč zahrnuje odměnu za zastupování advokátem dle vyhlášky 484/2000 sb. ve výši 10.000,--Kč, 3 x RP po 300,-Kč, jízdné z Prahy do Plzně a zpět (232 km), sazba za km 5,496 (v celkové výši 1.275,--Kč + 21 % DPH).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu Krajského soudu v Plzni a to ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.

Krajský soud v Plzni dne 21.01.2013

Za správnost vyhotovení: Mgr. Ivana Žánová, v. r. Bc. Jana Viktorie Šeinerová samosoudkyně