129 ICm 1731/2012
Jednací číslo: 129 ICm 1731/2012-84 (KSPL 29 INS 24682/2011) .

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Žánovou v právní věci žalobce: Factoring České spořitelny, a.s., IČ 25629352, Budějovická 1518/13B, 140 00, Praha 4, zast.: Mgr. Simona Pastrnková, Na Příkopě 9, 11, 110 00, Praha 1 proti žalovanému: JUDr. Jan Malý, insolvenční správce, IČ 66257743, rč: 770330/3179, nar. 30.03.1977, Resslova 1253, 500 02, Hradec Králové, zast.: JUDr. Milan Jelínek, advokát, Sokolovská 5/49, Praha 8, v řízení o žalobě o určení pořadí pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce č. 1 ve výši 1.080.007,46 Kč, pohledávka č. 2 ve výši 1.680.337,78 Kč, pohledávka č. 3 ve výši 6.011.400,45 Kč, pohledávka č. 4 ve výši 1.964.394,58 Kč, pohledávka č. 5 ve výši celkem 2.069.440,60 Kč, pohledávka č. 6 ve výši 65.799,13 Kč a pohledávka č. 7 ve výši 512.295,92 Kč uvedené v přihlášce věřitele v insolvenčním řízení sp. zn. KSPL 29 INS 24682/2011 dlužníka Mgr. Milana Birnera, vedené pod pořadovým číslem 16, popřené žalovaným, pokud jde o pořadí z důvodu neplatnosti zástavní smlouvy ze dne 25.10.2007 a zástavní smlouvy ze dne 06.08.2009 jsou nesporné jako pohledávky zajištěné majetkem dlužníka s právem na oddělené uspokojení ze zajištění.

II. Účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Dne 14.06.2012 podal žalobce proti žalovanému insolvenčnímu správci ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhal vydání shora uvedeného rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tak, že

žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka Milana Birnera pohledávky v celkové výši 13.383.675,90 Kč, a to jako 7 pohledávek. Žalobce přihláškou uplatnil právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, neboť všechny jeho pohledávky jsou zajištěny zástavním právem k věcem movitým a dále zástavním právem k peněžité pohledávce, které jsou součástí majetkové podstaty dlužníka. Žalobce jako věřitel tvrdí a zástavními smlouvami dokládá, že všechny pohledávky č. 1-7 jsou zajištěny jednak zástavním právem k movitým věcem-k veškerým zásobám, které zástavce vlastní nebo bude vlastnit po celou dobu existence pohledávek zástavního věřitele vůči zástavci uvedených v zástavní smlouvě uzavřené dne 25.10.2007 ve formě notářského zápisu NZ 985/2007 sepsaného JUDr. Miloslavem Peterkou, notářem v Praze, ve znění dodatku ve formě notářského zápisu NZ 15/2010 sepsaného JUDr. Marií Tláškovou, notářkou v Praze, umístěné ve skladech a prodejně na adresách Buchenwaldská 7, Karlovy Vary, Studentská 84, Karlovy Vary a Široká 11, České Budějovice; až do výše částky 4.270.000,--Kč a do výše 170.000,--USD, a současně všechny pohledávky č. 1-7 jsou zajištěny zástavním právem k pohledávce na náhradu škody za dlužníkem TESCO STORES ČR ve výši 29.995.217,--Kč, uplatněné v řízení pod sp. zn. 1 Cm 50/2008 u Městského soudu v Praze. Žalovaný dne 28.05.2012 na přezkumném jednání u Krajského soudu v Plzni všechny pohledávky uznal co do důvodu a výše, ale popřel pořadí výše pohledávek označených č. 1-7 přihlášených věřitelem č. 16. Doporučeným dopisem žalovaného doručeným žalobci dne 04.06.2012 žalovaný oznámil žalobci popření pořadí pohledávek, v dopise uvedl, že důvodem popření je ,,Neplatnost zástavních smluv ze dne 25.10.2007 a 06.08.2009, zejména pak pro nedodržení § 155 odst. 4 občanského zákoníku. U zástavní smlouvy ze dne 06.08.2009, navíc připadá v úvahu neúčinnost právního úkonu ve smyslu § 241 IZ. . Žalobce nesouhlasí s tvrzením žalovaného, že by zástavní smlouvy výše uvedené měly být neplatné a tvrdí, že má nárok na uspokojení svých pohledávek ze zajištění. Žalobce přesně neví, zda žalovaný uvedl informaci ohledně možné neúčinnosti právního úkonu jako důvod neplatnosti nebo jen jako informaci o svém názoru na zástavní smlouvu. Žalobce tvrdí, že zajištěné pohledávky nejsou pohledávkami, na které se vztahuje žalobcem uváděné ustanovení § 155 odst. 4 OZ. V daných smlouvách jsou vymezeny pohledávky konkrétní a zástavní smlouva všechny podmínky celého ustanovení § 155 OZ splňuje a je podle žalobce platná. Podle žalobce nejde o pohledávky druhově určené, které dosud neexistují a budou teprve vznikat a na uvedenou zástavní smlouvu se § 155 odst. 4 občanského zákoníku nevztahuje, a proto tvrzené nesplnění podmínek v něm uvedených nemůže vést k závěru o neplatnosti takových smluv. V zástavní smlouvě ze dne 06.08.2009 jsou určeny smluvní strany a vymezena zástava, údajem o individualizovaných smlouvách, z nichž budou pohledávky vznikat, je určen druh pohledávek v budoucnu vzniklých, je stanovena maximální výše zajištění částkou 29.995.217,--Kč-výší zastavené peněžité pohledávky a údajem ,,po dobu platnosti mezi účastníky uzavřené rámcové faktoringové smlouvy č. 100069 ze dne 08.10.2002, smluv či právních úkonů z ní odvozených či vyvolaných je vymezena doba, kdy budou pohledávky vznikat. Doba je vymezena začátkem a koncem platnosti uvedené smlouvy.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil dne 13.07.2012. Navrhl žalobu zamítnout. Dle žalovaného nelze souhlasit se žalobcem, že zástavní smlouva ze dne 25.10.2007 ve znění dodatku ze dne 02.01.2010 nespadá pod režim § 155 odst. 4. Předmětná smlouva určuje obecně velké množství různých nároků stanoveného druhu, které mohou v budoucnu vznikat a které mají být do sjednané výše 62.700.000,--Kč zajištěny. Vůle stran vyjádřená v předmětném notářském zápisu svědčí o tom, že strany měly zájem vytvořit zajištění pro široký okruh možných pohledávek, jenž, zejména v budoucnu, budou vznikat. Žalobce je toho názoru, že subsumpci pod režim § 155 odst. 4 nebrání skutečnost, že by snad část zajišťovaných pohledávek již v době vzniku zástavní smlouvy existovala. V daném případě je mezi stranami zřejmě nepochybné, že předmětná zástavní smlouva neobsahuje dobu, po kterou mají zajišťované pohledávky vznikat. Dále zástavní smlouva ze dne 25.10.2007 neobsahuje ani uvedení sjednané výše zajištění. Částka 62.700.000,--Kč je uvedením maximální částky, kterou může žalobce dlužníkovi poskytnout, není to však částka, která by představovala dohodnutou výši zajištění. Absentují tak dvě z podstatných náležitostí smlouvy. K otázce podřaditelnosti zástavní smlouvy ze dne 06.08.2009 pod § 155 odst. 4 OZ je nutno uvést vše, co bylo uvedeno shora ve vztahu ke smlouvě ze dne 25.10.2007. V této smlouvě taktéž absentuje dohodnutá doba, po které mají zajišťované pohledávky vznikat. Žalobce sice uvádí, že tou dobou je doba platnosti mezi účastníky uzavřené rámcové smlouvy ze dne 08.10.2002, nicméně je nutno si uvědomit, že platnost je právním pojmem, který představuje soulad právního úkonu se zákonem. Jedná se tedy o právní kategorii, která pokud vznikne, pak tato kategorie existuje stále tzv. nekonečně. Platně uzavřená smlouva zůstává platnou navždy. Omezena může být pouze účinnost smlouvy, nikoliv platnost. Zároveň opět absentuje dohoda o výši zajištění, tedy dohoda o maximální částce pohledávek, do které zajištění vzniká.

Na úvod soud konstatuje, že žaloba byla podána v zákonem stanovené lhůtě, neboť pořadí pohledávek žalobce bylo popřeno insolvenčním správcem dne 28.05.2012 a žaloba byla podána dne 14.06.2012 (§ 198 odst. 1 IZ).

Z přihlášky pohledávky žalobce do insolvenčního řízení úpadce Mgr. Milana Birnera soud zjistil, že žalobce přihlásil pohledávky v celkové výši 13.383.675,92 Kč, a to jako pohledávky 1-7. U všech pohledávek bylo uvedeno, že pohledávky jsou zajištěny majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužníka a je uplatňováno právo na uspokojení ze zajištění. Jako důvod zajištění bylo uvedeno zástavní právo k movitým věcem na základě smlouvy ze dne 25.10.2007 ve formě notářského zápisu ve znění dodatku a dále zástavní právo k pohledávce na náhradu škody za dlužníkem TESCO STORES ČR ve výši 29.995.217,--Kč uplatněnou v řízení pod sp. zn. 1 Cm 50/2008 u Městského soudu v Praze. Z listin, které byly připojeny k přihlášce pohledávek žalobcem má soud za prokázané, že dne 08.10.2002 byla uzavřena mezi žalobcem a Milanem Birnerem rámcová faktoringová smlouva č. 100069, jejímž předmětem byl factoring-postupování pohledávek klienta vzniklých za konkrétním zákazníkem z dodávek zboží nebo poskytování služeb na factora-žalobce. Ke smlouvě byl 10.08.2007 uzavřen dodatek č. 1. Dne 25.10.2007 byl sepsán notářský zápis NZ 985/2007, N 1037/2007, jehož obsahem bylo uzavření zástavní smlouvy mezi Milanem Birnerem jako zástavcem a žalobcem. V článku 1 je uvedeno, že účastníci prohlašují, že je mezi nimi nesporné, že dne 08.10.2002 uzavřeli rámcovou faktoringovou smlouvu č. 100069-na tuto smlouvu dosud navazoval dodatek č. 1, navazovaly na ni a v budoucnu budou navazovat též konkrétní obchodní kontrakty. Dle této rámcové smlouvy, včetně všech navazujících dodatků a obchodních kontraktů, zástavní věřitel poskytl nebo může poskytnout zástavci Milanu Birnerovi peněžní prostředky až do výše 62.700.000,--Kč a zástavce je zavázán mimo jiné poskytnuté peněžní prostředky věřiteli vrátit a zaplatit příslušenství, zejména úroky, jakož i případné náklady, které zástavní věřitel vynaloží při úkonech směřujících k uspokojení jeho pohledávky, jak tyto vyplývají z výše uvedených dohod. Milan Birner prohlásil, že vlastní, a to v souvislosti s podnikáním pod obchodní firmou Milan Birner-Bohemi sport servis s místem podnikání Karlovy Vary, Dr. Davida Bechera 27 soubor věcí movitých, a to zásoby zboží: zásoby letního zboží, zásoby zimního zboží, zásoby ostatního zboží a zásoby textilního a sportovního zboží. Veškeré zásoby zboží, jež jsou vlastnictvím Milana Birnera, jsou zaúčtovány jako jeho majetek sloužící k podnikání pod obchodní firmou Milan Birner-Bohemi sport servis. K zajištění všech pohledávek zástavního věřitele, včetně příslušenství vůči zástavci Milanu Birnerovi jako dlužníkovy uvedený shora, k zajištění všech nároků zástavního věřitele z případných dodatků a navazujících obchodních kontraktů k rámcové faktoringové smlouvě uvedené v článku 1 této zástavní smlouvy, k zajištění všech nároků zástavního věřitele vůči zástavci z důvodu případného odstoupení od rámcové faktoringové smlouvy i k zajištění všech případných nároků zástavního věřitele vůči zástavci z bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti téže rámcové faktoringové smlouvy a na ni navazujících dodatků a obchodních kontraktů zástavce tímto zřizuje ve prospěch zástavního věřitele zástavní právo k zástavě uvedené shora, a to k veškerým zásobám, které vlastní nebo bude vlastnit po celou dobu existence pohledávek zástavního věřitele vůči zástavci uvedených v této zástavní smlouvě a zástavní věřitel toto zástavní právo k zástavě v uvedeném rozsahu přijímá. Zástavní právo k zástavě vzniká zápisem do rejstříku zástav, vedeném Notářskou komorou České republiky a zavazuje každého vlastníka zástavy. Ze dne 20.01.2010 pochází notářský zápis NZ 15/2010, N 15/2010 jehož obsahem je dodatek č. 1 k zástavní smlouvě uzavřené dne 25.10.2007, kterým došlo ke změně článku 1 shora uvedené zástavní smlouvy. Zejména se dodatek č. 1 týká uzavřené smlouvy o přímém odběratelském financování-obchodní kontrakt č. 100069.022 a smlouvy o přímém odběratelském financování-obchodní kontrakt č. 100069.021. Mezi dlužníkem a zástavním věřitelem bylo sjednáno, že maximální výše prostředků vyplacených na základě uvedených dohod dlužníkovi bude činit 22.410.000,--Kč. Tento limit financování představuje horní hranici celkového součtu nominálních částek všech faktur, včetně zálohových faktur nebo předběžných tvz. pro-forma faktur vystavených schváleným dodavatelem ve vztahu, ke kterým mohou být zástavním věřitelem poskytnuty peněžní prostředky. Tímto dodatkem č. 1 došlo i ke změně článku 2 ohledně zásob Milana Birnera. Dále měl soud k dispozici zástavní smlouvu uzavřenou mezi žalobcem a Milanem Birnerem jakožto zástavcem ze dne 05.08, resp. 06.08.2009. Z této smlouvy vyplývá, že Milan Birner má za společností TESCO STORES ČR a.s. pohledávku na zaplacení náhrady škody ve výši 29.995.217,--Kč, přičemž pohledávka na náhradu škody-ušlého zisku vznikla nesplněním smluvních povinností poddlužníka jako kupujícího ze smlouvy o dohodě o všeobecných nákupních podmínkách ze dne 30.11.2005 ve znění dodatku č. 1 ze dne 30.11.2005. Zaplacení pohledávky se zástavce jako žalobce domáhá v soudním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cm 50/2008. V bodě 2.1 je uvedeno, že věřitel má a bude mít za zástavcem peněžité pohledávky z rámcové faktoringové smlouvy č. 100069 ze dne 08.10.2002, na ni navazujících smluv a právních úkonů z ní odvozených. K zajištění všech splatných, jakož i v budoucnu vzniklých pohledávek zástavního věřitele vůči zástavci, včetně příslušenství, které vznikly či budou vznikat na základě a po dobu platnosti mezi účastníky uzavřené rámcové faktoringové smlouvy č. 100069 ze dne 08.10.2002, smluv či právních úkonů z ní odvozených či vyvolaných, zřizuje zástavce zástavní právo k zástavě-pohledávce uvedené v článku 1 a zástavní věřitel zástavní právo přijímá.

Podle § 195 IZ o popření pohledávky co do jejího pořadí jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka má méně výhodné pořadí, než je pořadí uvedené v přihlášce pohledávky, nebo je-li popíráno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění. Ten, kdo popírá pořadí pohledávky, musí současně uvést, v jakém pořadí má být pohledávka uspokojena.

V daném případě soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu. Jak vyplynulo z obsahu žaloby a z vyjádření žalovaného, u všech přihlášených pohledávek žalobce došlo k popření pořadí pohledávek s tím, že insolvenční správce popíral existenci práva na uspokojení pohledávky ze zajištění. Své stanovisko insolvenční správce odůvodnil zejména neplatností zástavních smluv ze dne 25.10.2007 a 06.08.2009 v kontextu s nedodržením § 155 odst. 4 OZ. U zástavní smlouvy ze dne 06.08.2009 insolvenční správce uvedl, že připadá v úvahu neúčinnost právního úkonu ve smyslu § 241 IZ. Ve vyjádření k žalobě pak žalovaný odůvodňoval popření pořadí pohledávek žalobcem pouze neplatností právních titulů, na základě kterých je zajištění uplatňováno. Podle § 155 odst. 4 OZ zástavním právem mohou být do sjednané výše zajištěny i pohledávky určitého druhu, které zástavnímu věřiteli vůči dlužníkovi budou vznikat v určité době. Jak vyplývá z komentáře ke shora uvedenému zákonnému ustanovení, zde má zákon na zřeteli pohledávky v budoucnosti vznikající, pozornost se však nezaměřuje na pohledávku jedinou, ale na celou množinu pohledávek mezi týmiž subjekty s limitujícím kritériem co do časového rozpětí, v němž pohledávky mohou vznikat, co do jejich druhu, tj. předmětu plnění a co do úhrnné výše. Časové rozpětí vymezené požadavkem na vznik pohledávek ,,v určité době je aktuální judikaturou vztaženo na obsah zástavní smlouvy potud, že pod sankcí absolutní neplatnosti musí být v zástavní smlouvě vymezen nejen počátek, ale i konec této doby (NS SP ZN 29 Odo 423/2006). Jak dále vyplývá z komentáře k uvedenému zákonnému ustanovení, část literatury se kloní k závěru, že zajištění do určité výše není podmínkou při sjednání tohoto zástavního práva, druhá část zastává názor, že podmínky využití takového zástavního práva jsou omezeny kumulativně samostatnými požadavky: a) určení pohledávek určitého druhu, b) stanovením výše zajištění, c) vymezením doby trvání zajištění. Soud se ztotožňuje s názorem žalovaného, že obě zástavní smlouvy spadají pod režim § 155 odst. 4 OZ. Jak bylo uvedeno shora, literatura nemá zcela jasné názory ohledně interpretace uvedeného zákonného ustanovení s tím, že konkrétní řešení pro právní praxi by měla přinést judikatura. Rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Odo 423/2006 pochází z 28.05.2008. Soud se ztotožňuje se žalovanou stranou v tom, že smlouva ze dne 25.10.2007 ve znění dodatku ze dne 02.01.2010 je smlouvou absolutně neplatnou, neboť smlouva neobsahuje dobu, po kterou mají zajišťované pohledávky vznikat. Pokud se jedná o smlouvu ze dne 06.08.2009, zde soud zaujímá odlišné stanovisko od žalovaného, má za to, že smlouva je platná. Z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu si tento soud dovoluje odkázat na pasáž, kde Nejvyšší soud vysvětluje, co považuje ze přijatelné ve vztahu ke konkrétnímu určení časového úseku, ve kterém pohledávky budou vznikat. Nejvyšší soud uvádí: vymezení doby jako určité nepřekáží, není-li její konec stanoven uplynutím určitého časového období (např. měsíců) popř. uvedením konkrétního dne, k němuž běh této doby skončí, nýbrž tak, že trvání této doby je vázáno na konkrétní, datem neurčitelnou objektivně zjistitelnou skutečnosti, z níž je možné bez pochyb zjistit, kdy příslušné období skončí. V době sjednání příslušné dohody nemusí mít účastníci jistotu, kdy takto sjednaná doba uplyne, je však jisté, že daná skutečnost nastane. Jinak řečeno, požadavek vymezení určité doby, ve které mají v budoucnu vznikat zajišťované pohledávky, lze typově naplnit např. tím, že se tak bude dít po dobu trvání rámcové dohody upravující vzájemné obchodní vztahy účastníků, z nichž vznikají pohledávky určitého druhu. Není-li ovšem konce doby, ve které mohou v budoucnu vznikat zajišťované pohledávky, stanoven ani takto, je zástavní smlouva vskutku neplatná, jelikož postrádá zákonem předepsané ujednání o určité době (§ 39 OZ). S ohledem na shora uvedené se soud zabýval podrobně zástavní smlouvou ze dne 06.08.2009, a to konkrétně bodem 2.1. Je pravdou, že v dané smlouvě je dohodnutá doba, po kterou mají zajišťované pohledávky vznikat označena jako doba platnosti mezi účastníky uzavřené rámcové faktoringové smlouvy, smluv či právních úkonů z ní odvozených či vyvolaných. Soud se naprosto ztotožňuje se žalovanou v tom, že termín platnost je zcela jistě právním pojmem, který představuje soulad právního úkonu se zákonem. Nicméně, soud je jednoznačně toho závěru, a vyplynulo to i z vyjádření žalobce, že strany uzavírající zástavní smlouvu zcela jistě neměly na mysli pojem platnost jako právní kategorii, ale bez pochyby měli na mysli pojem trvání uzavřené rámcové faktoringové smlouvy. Ze zástavní smlouvy vyplývá, že tuto smlouvu za žalobce podepisoval Ing. Lubomír Civin, Radmila Jakubová a za zástavce Ing. Milan Birner. Ani v jednom případě se tedy nejedná o osoby s právním vzděláním, které by měly či mohly termín platnost a trvání odlišit. Soud má za to, že formálním výkladem článku 2.1 zástavní smlouvy ze dne 06.08.2009, kdyby si soud časový úsek trvání zástavní smlouvy nevyložil jako trvání rámcové faktoringové smlouvy, nedošlo k nespravedlivému znevýhodnění žalobce jakožto zástavního věřitele úpadce-zástavce. Z uvedených důvodů soud žalobě vyhověl.

O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 202 IZ.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.

Krajský soud v Plzni dne 04.02.2013

Za správnost vyhotovení: Mgr. Ivana Žánová, v. r. Bc. Jana Viktorie Šeinerová samosoudkyně