129 ICm 1423/2013
Jednací číslo: 129 ICm 1423/2013-33 (KSPL 29 INS 31497/2012) .

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Žánovou v právní věci žalobce: Komerční banka, a. s., IČ 45317054, Na Příkopě 33/969, 114 07, Praha 1, zast.: JUDr. Josef Kešner, advokát, Husinec 31, 250 68, Husinec proti žalovanému: Hlista & Pril, v.o.s., insolvenční správce, IČ 29059054, Křivenická 408/6, 181 00, Praha 8, IS dlužnice Libuše Staffové, Strážov 71, v řízení o Žalobě o určení popřené pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že pohledávka č. 2 ve výši 24.236,30 Kč přihlášená žalobcem do insolvenčního řízení dlužníka byla přihlášena po právu.

II. Účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Dne 19.04.2013 podal žalobce ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhal vydání shora uvedeného rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tak, že žalobce přihlásil dne 14.02.2013 své pohledávky za výše určeným dlužníkem do insolvenčního řízení. Při přezkumném jednání, které se konalo dne 20.03.2013 popřel insolvenční správce dílčí pohledávku č. 2 odpovídající částce 24.236,30 Kč a představující náklady exekučního řízení, které věřiteli vznikly v probíhajícím exekučním řízení. Jako důvod popření insolvenční správce uvedl, že příkaz k úhradě nákladů exekuce, na jehož základě věřitel předmětné náklady přihlásil, byl vydán po zahájení insolvenčního řízení, tedy v době, kdy exekuční řízení nelze provést. Dlužník pohledávku uznal. Žalobce s popřením ze strany insolvenčního správce nesouhlasí, a to proto, že příkaz k úhradě nákladů exekuce není prováděním exekuce, ale toliko konkretizuje povinnost uloženou povinnému soudem již při nařízení exekuce. Nárok věřitele na úhradu nákladů exekučního řízení vůči dlužníkovi vznikl věřiteli již usnesením o nařízení exekuce. Nárok z titulu nákladů oprávněného, jejichž výše byla stanovena v příkazu exekutora, je nárokem, který z uspokojení v insolvenčním řízení nelze vyloučit. Nad rámec výše uvedeného si žalobce dovoluje uvést, že příkaz k úhradě nákladů exekuce již nabyl právní moci, a to dne 06.03.2013. Doplnění přihlášky ohledně této skutečnosti bylo insolvenčnímu soudu zasláno.

Žalovaný navrhoval žalobu zamítnout. Uvedl, že i nadále popírá co do pravosti a výše náklady exekučního řízení ve výši 24.236,30 Kč, když příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 31.12.2012 byl vydán až po zahájení insolvenčního řízení, tedy v době, kdy podle § 109 odst. 1 písmeno c) IZ a podle § 46 odst. 6 exekučního řádu, exekutor nemůže činit žádné úkony směřující k provedení exekuce. Dále žalovaný tvrdí, že z přihlášky ani ze žaloby nevyplývá, že by v rámci exekučního řízení bylo na přihlášenou pohledávku žalobce něčeho vymoženo. Příkaz k úhradě exekuce může být vydán až při skončení exekučního řízení, když exekutor má nárok na odměnu podle skutečného vymoženého plnění, vydá-li takový příkaz dříve, jedná se o neplatný právní úkon pro obcházení zákona podle § 39 občanského zákoníku, případně tento nemůže nebýt právní moci. Žalovaný opírá svůj názor o rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 05.09.2012 sp. zn. 44 ICm 1188/2011, 103 VSPH 111/2012, ve který je mimo jiné uvedeno, že nařízenou exekuci nelze v průběhu insolvenčního řízení provést, exekuční příkaz sám není exekučním titulem a exekutor vymůže náklady exekuce a náklady oprávněného na základě příkazu, který je k námitkám účastníka exekuce přezkoumatelný soudem. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí pod sp. zn. 20 Cdo 5223/2007 pak zformuloval závěr, podle něhož je příkaz ve spojení s usnesením o nařízení exekuce exekučním titulem, který se vykonává v exekučním řízení, v němž byl vydán. Tento závěr odpovídá i právní úpravě v § 59 odst. 1 exekučního řádu, v němž vymožení pohledávky založené příkazem v insolvenčním řízení exekuční řád neupravuje. Jediným případem, kdy v průběhu insolvenčního řízení může exekutor uspokojit náklady exekuce, upravuje § 46 odst. 6 exekučního řádu, a to v situaci, kdy před zahájením insolvenčního řízení má exekutor k dispozici výtěžek exekuce a ten na základě své rozhodnutí odevzdá insolvenčnímu správci po odečtu nákladů exekuce. Náklady exekuce lze tak vymoci na povinném jen z výtěžku exekuce, a to v exekučním řízení samotném. Tam, kde bude exekuce zastavena pro nemajetnost povinného, k úhradě těchto nákladů je povinen oprávněný. V projednávané věci žalovaný vydal příkaz, který ve spojení s usnesením je exekučním titulem. V insolvenčním řízení vymáhal náklady exekuce pouze v minimální výši a neměl k dispozici žádný výtěžek exekuce, z něhož by mohl odečíst náklady exekuce.

Z přihlášky pohledávky žalobce do insolvenčního řízení má soud za prokázané, že žalobce přihlásil celkem pohledávky ve výši 238.797,63 Kč. Pohledávka č. 2 byla přihlášena ve výši 24.236,30 Kč, jako důvod vzniku pohledávky bylo uvedeno, že věřitelem byla uplatněna pravomocně přiznaná pohledávka č. 1 v exekučním řízení, které je vedeno u Exekutorského úřadu Chomutov, Mgr. Jan Peroutka, sp. zn. 135 EX 4665/10. Jedná se o náklady exekučního řízení. Soud má za prokázané, že dne 31.12.2012 vydal soudní exekutor Mgr. Jan Peroutka příkaz k úhradě nákladů exekuce na návrh oprávněného Komerční banky, a.s. proti povinné Libuši Staffové tak, že náklady oprávněného se určují částkou 24.236,30 Kč. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 06.03.2013. Z vyrozumění o popření pohledávky ze dne 23.03.2013 má soud za prokázané, že insolvenční správce neuznal pohledávku ve výši 24.236,30 Kč-náklady exekučního řízení. Zástupce žalobce převzal toto vyrozumění 25.03.2013.

Podle § 7 odst. 1 IZ pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 193 IZ o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci.

Na úvod soud konstatuje, že žaloba byla podána v zákonem stanovené lhůtě. Zástupce žalobce převzal vyrozumění o popření pohledávky dne 25.03.2013, žaloba pak byla podána dne 19.04.2013.

Po provedeném dokazování soud zaujal právní názor shodný se žalobcem. Má za to, že příkaz k úhradě nákladů exekuce není prováděním exekuce ve smyslu § 109 odst. 1 písmeno c) IZ, neboť tento úkon nesměřuje k vymožení pohledávky oprávněného, ale pouze uvádí co do výše a jednotlivých položek povinnost uloženou povinnému soudem již při nařízení exekuce. Nárok věřitele na úhradu nákladů exekučního řízení vůči dlužníkovi vzniká skutečně již usnesením o nařízení exekuce. Soud odkazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 103 VSPH 11/2011 ze dne 16.03.2011. V odůvodnění tohoto rozhodnutí se uvádí, že nařízení exekuce se vztahuje i na povinnost k úhradě nákladů exekuce. Ač to v zákoně výslovně uvedeno není, dovodil nejvyšší soud, že nařízení exekuce se vztahuje též na povinnost k úhradě nákladů oprávněného, a to bez toho, že byly specifikovány. Obdobou postupu soudu v řízení o výkon rozhodnutí je v exekučním řízení postup prostřednictvím institutu příkazu k úhradě nákladů exekuce podle § 88 exekučního řádu, k jehož vydání je povolán exekutor. Příkaz k úhradě nákladů exekuce se vykonává především v exekučním řízení, v němž byl vydán; nebyla-li nákladová pohledávka zde uspokojena, je příkaz k úhradě způsobilý sloužit co by samostatný titul pro exekuční řízení další. Odvolací soud k těmto závěrům Nejvyššího soudu dodává, že příkaz k úhradě nákladů oprávněného je též samostatným titulem vykonatelné pohledávky, kterou lze uspokojit v insolvenčním řízení za předpokladu, že byla řádně a včas přihlášena. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl.

O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 202 IZ.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.

Krajský soud v Plzni dne 22.07.2013

Za správnost vyhotovení: Mgr. Ivana Žánová, v. r. Bc. Jana Viktorie Šeinerová samosoudkyně