129 ICm 1390/2014
Jednací číslo: 129 ICm 1390/2014-40 (KSPL 29 INS 18373/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Jarošovou v právní věci žalobce: BP Integralis Limited, reg. číslo 255048, se sídlem Diagorou 4, Kermia Building, 6th Floor, Nicosia, Kypr, zastoupeného Mgr. Ivem Siegelem, advokátem v Praze 1, Školská 38, proti žalovanému: štancl-insolvence v.o.s., se sídlem v Plzni, Kollárova 619/44, IČ 29105048, insolvenčnímu správci dlužníka Josefa anonymizovano , anonymizovano , IČ 87957655, bytem a místem podnikání Přívozec 42, Blížejov, o určení pohledávky

takto:

I. Určuje se, že žalobce má za dlužníkem Josefem Hrbáčkem, anonymizovano , IČ 87957655, bytem a místem podnikání Přívozec 42, Blížejov, dílčí pohledávku č. 2 ve výši 317.740,-Kč a dílčí pohledávku č. 3 ve výši 9.532,-Kč, obě přihlášené pod pořadovým číslem P-10 do insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn. KSPL 29 INS 18373/2013, obě zajištěné zástavním právem k nemovitosti, kterou je budova bydlení č. p. 42 v části obce Přívozec, na parcele 364, a pozemky parcely č. 364 a 365, vše zapsané na listu vlastnictví č. 172 pro katastrální území Přívozec, obec Blížejov.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal určení pravosti svých dílčích pohledávek č. 2 a 3, které přihlásil do insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem na majetek žalovaného. Obě pohledávky pocházely ze smlouvy o úvěru č. 1F 101470/2011 ze dne 20.07.2011, uzavřené mezi původním věřitelem a dlužníkem, a byly přihlášeny jako nevykonatelné, zajištěné zástavním právem k nemovitosti. Dílčí pohledávka č. 3 ve výši 317.740,-Kč představovala část jistiny vzniklé kapitalizací úroků. Dílčí pohledávka č. 3 ve výši 15.532,-Kč byla smluvní pokutou z důvodu prodlení s vrácením celého zesplatněného úvěru. Žalovaný popřel dílčí pohledávku č. 2 zcela a dílčí pohledávku č. 3 z části. Tento úkon odůvodnil u dílčí pohledávky č. 2 s tím, KSPL 29INS 18373/2013

že věřitel a dlužník sjednali pro kvalifikované případy zesplatnění pohledávky, jehož obsahem nebyla pouze předčasná splatnost závazku, ale také navýšení jistiny o sjednané budoucí úroky. Takové ujednání považoval za neplatné vybočení z režimu zesplatněné pohledávky, neboť se jednalo o neexistující nárok či obsahově možná o smluvní pokutu neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Dílčí pohledávku č. 3 popřel jen do částky 9.532,-Kč, která odpovídala smluvní pokutě odvozené od dílčí pohledávky č. 2 ve výši 317.740,-Kč. Žalobce však byl toho názoru, že pohledávky nebyly popřeny důvodně, neboť kapitalizace smluvních úroků do jistiny dluhu je právem přípustná, a dokonce lze z takto kapitalizovaných smluvních úroků požadovat příslušenství. V té souvislosti odkázal na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu i na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 104 VSPH 29/2014-87.

Žalovaný se k věci nevyjádřil.

Soud věc projednal a rozhodl se souhlasem účastníků bez nařízení jednání podle ustanovení § 115a o.s.ř.

Z přihlášky bylo zjištěno, že žalobce přihlásil kromě výše specifikovaných dílčích pohledávek č. 2 a 3 ještě dílčí pohledávku č. 1 na úhradu jistiny ze smlouvy o úvěru a dílčí pohledávku č. 4 na další smluvní pokutu. K přihlášce připojil kromě dalších listin také smlouvu o postoupení pohledávek, smlouvu o úvěru a podrobný výpočet celkové výše pohledávky.

Smlouvu o úvěru č. 1F 101470/2011 uzavřel dlužník s věřitelem 1. faktorská s.r.o. dne 20.07.2011. Úvěr byl určen pro podnikatelské účely. Dlužník podle smlouvy přerušil dne 18.07.2011 svoji podnikatelskou činnost, ale vzhledem k uzavření této smlouvy ji mohl obnovit a obnoví. Věřitel se zavázal poskytnout dlužníkovi úvěr ve výši 200.000,-Kč a dlužník se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit včetně úroků. Celou částku převzal v den uzavření smlouvy, část z ní si ponechal v hotovosti a zbytek měl být použit na úhradu jiných závazků. Dlužník se zavázal splácet úvěr včetně příslušenství v pravidelných měsíčních splátkách po 3.298,-Kč, příslušenstvím se rozuměly úroky a úroky z prodlení.

V článku IV. 2. smlouvy o úvěru bylo dohodnuto, že pokud úrok z úvěru nebude uhrazen v den splatnosti, hledí se na něj jako na nový úvěr věřitele dlužníkovi, který se k témuž dni slučuje s dosavadním úvěrem, tj. připočítává se k jistině dosavadního úvěru a stává se jeho součástí. Tento nový úvěr sleduje veškeré ostatní podmínky, které náležejí dosavadnímu úvěru, s tím, že novou výši dluhu věřitel může promítnout do nové výše splátek nebo do zvýšení počtu splátek. V článku VII. 1. byla pro případ prodlení s úhradou některé splatné částky dohodnuta smluvní pokuta ve výši 3 % z opožděné platby, a to za každý měsíc prodlení.

Z podrobného výpočtu celkové výše pohledávky, připojeného k přihlášce vyplynulo, že část jistiny vzniklá kapitalizací úroků za celou sjednanou dobu úvěru odpovídala částce 317.740,-Kč. Tato částka byla vypočtena vynásobením výše měsíční splátky 3.298,-Kč a dohodnutým počtem splátek 180 a od výsledku byla odečtena jistina 200.000,-Kč a uhrazená částka 75.900,-Kč. Smluvní pokuta ve výši 3 % byla vypočtena z celého zesplatněného úvěru za každý měsíc prodlení počínaje červencem 2013.

Podle protokolu o přezkumném jednání ze dne 30.10.2013 žalovaný popřel žalobcovu dílčí pohledávku č. 2 jako nevykonatelnou z důvodů uvedených v seznamu přihlášených pohledávek. Ze stejných důvodů popřel žalobcovu dílčí pohledávku č. 3 do výše 9.532,-Kč. KSPL 29INS 18373/2013

V seznamu přihlášených pohledávek žalovaný uvedl, že navýšení jistiny pohledávky o sjednané budoucí úroky považuje za neplatné vybočení z režimu zesplatnění pohledávky, neboť se jedná o neexitující nárok, když věřitel požaduje úroky za období, kdy peníze neposkytne. Žalovaný nevyloučil, že může jít i o smluvní pokutu, kterou však považoval rovněž za neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a nenaplnění funkcí smluvní pokuty. Věřitel navíc obchází ve vztahu k budoucnu přirostlým a splatným úrokům ustanovení § 170 insolvenčního zákona. Dílčí pohledávku č. 3 pak popřel pouze do výše 9.532,-Kč, která byla smluvní pokutou z popřené pohledávky č 2. Stejný popěrný důvod pro obě dílčí pohledávky pak žalovaný uvedl ve vyrozumění o popření nevykonatelné pohledávky ze dne 20.03.2014.

Mezi stranami byla sporná pouze dohoda o kapitalizaci úroku a s ní související smluvní pokuta, skutkové okolnosti byly nesporné, proto soud další dokazování ostatními listinami připojenými k přihlášce neprováděl.

Po zhodnocení provedených důkazů soud shledal, že dlužník uzavřel s původním věřitelem platnou smlouvu o úvěru, která svým obsahem odpovídala ustanovení § 497 obchodního zákoníku. Ve smlouvě byly dohodnuty všechny podstatné náležitosti předepsané citovaným ustanovením. Nejednalo se o spotřebitelský úvěr, proto se soud nezabýval hodnocením smlouvy z pohledu práv na ochranu spotřebitele.

Dohodu o kapitalizaci úroku obsaženou v článku IV. 2. smlouvy o úvěru soud považoval za platnou. V této části smlouvy účastníci výslovně a zcela srozumitelně ujednali, že včas nezaplacený úrok z úvěru přirůstá k dosavadní jistině, stává se její součástí a sdílí s ní veškeré podmínky pro ni dohodnuté. Taková dohoda není právem vyloučena, dokonce věřitel je oprávněn z takto zvýšené jistiny požadovat i úrok z prodlení. Dohoda o kapitalizaci úroku byla tedy možná a s ohledem na její zcela určité vyjádření ve Smlouvě o úvěru byla též platná (shodně NS ČR 35 Odo 101/2002).

Tato dohoda o kapitalizaci úroku současně nebyla dohodou o smluvní pokutě ve smyslu ustanovení § 544 občanského zákoníku. Jak vyplývá ze znění této dohody, nešlo zde o zajištění splnění právní povinnosti a o sankci za nesplnění zajištěné povinnosti, ale pouze o úpravu důsledků prodlení.

Tato dohoda také nemohla obcházet ustanovení § 170 insolvenčního zákona, protože v době uzavření smlouvy její účastníci neměli důvod předjímat budoucí vývoj dlužníkových majetkových poměrů, očekávat zahájení insolvenčního řízení a uzavírat dohody, které by předem obcházely insolvenční zákon.

Ze shora uvedených důvodů soud shledal, že žalovaný nepopřel žalobcovu dílčí pohledávku č. 2 po právu a že tato pohledávka trvá.

Dohoda o smluvní pokutě obsažená v článku VII. 1. úvěrové smlouvy byla uzavřena platně v souladu s ustanovením § 544 občanského zákoníku. Byla v ní vymezena zajišťovaná smluvní povinnost, výše sankce i způsob jejího výpočtu. Ostatně platnost této dohody o smluvní pokutě žalovaný nerozporoval. Protože soud shledal existenci žalobcovy dílčí pohledávky č. 2, musel dojít k závěru, že existuje též žalobcova dílčí pohledávka č. 3 v popřené výši, neboť tato pohledávka byla smluvní pokutou z existující dílčí pohledávky č. 2. Žalovaný tedy ani část dílčí pohledávky č. 3 nepopřel důvodně. KSPL 29INS 18373/2013

Protože obě popřené dílčí pohledávky byly existentní, soud podané žalobě vyhověl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 202 insolvenčního zákona.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

Krajský soud v Plzni dne 14.11.2014

Za správnost vyhotovení: Mgr. Miroslava Jarošová, v. r. Kristýna Vecková samosoudkyně