129 ICm 1159/2012
Jednací číslo: 129 ICm 1159/2012-48 (KSPL 29 INS 23513/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Žánovou v právní věci žalobce: Insolvenční agentura v.o.s., IČ 29115540, Západní 1448/16, 360 01, Karlovy Vary, IS dlužníka Františka Giňi, zast.: JUDr. Karlem Kolářem, advokát, Klaudiánova 135/1, 293 05, Mladá Boleslav proti žalovanému : JUDr. Ondřej Mareš LL.M., soudní exekutorov, IČ 66253799, Novobranská 20, 412 01, Litoměřice, v řízení o žalobě na popření pravosti přihlášené pohledávky,

takto:

I. Žaloba na určení, že vykonatelné pohledávky žalovaného přihlášené do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp.zn. KSPL 29 INS 23513/2011 jako přihlášky P-8 V-8, P-9 V-8 a P-10 V-8 nejsou po právu, se zamítá.

II. Účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Dne 25.4.2012 podala žalobkyně proti žalovanému žalobu, kterou se domáhala vydání rozsudku, kterým by soud určil, že vykonatelné pohledávky žalovaného přihlášené do insolvenčního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. KSPL 29 INS 23513/2011 jako přihlášky P-8 V-8, P-9 V-8 a P-10 V-8 nejsou po právu. Žaloba byla odůvodněna tak, že usnesením zdejšího soudu ze dne 2.2.2012 byl zjištěn úpadek dlužníka Františka Giňi a žalobkyně byla ustanovena insolvenčním správcem. Žalovaný přihlásil do řízení své tři vykonatelné pohledávky ve výši 3 x 7.800,-kč. Tyto pohledávky byly na přezkumném jednání žalobkyní zcela popřeny co do pravosti a výše. Důvod byl ten, že nárok na paušální náhradu nákladů ničeho vymoženo a dále, že byly tyto exekuce nařízeny dle rozhodčích nálezů, které nejsou způsobilými exekučními tituly. Usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 21.6.2011 byla nařízena exekuce pro vymožení pohledávky oprávněného ve výši 2.879,70 Kč s přísl. dle rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem Bc. Petrem Valentou dne 11.5.2011. Usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 11.7.2011 byla nařízena exekuce pro vymožení pohledávky oprávněného ve výši 4.594,40 Kč s přísl. dle rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem Bc. Petrem Valentou dne 18.5.2011. Usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 29.6.2011 byla nařízena exekuce pro vymožení pohledávky oprávněného ve výši 13.877,50 Kč s přísl. dle rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem Bc. Petrem Valentou. Nebylo ničím doloženo, že na pohledávky oprávněného č. 1 či 2 bylo vymoženo alespoň částečné plnění. Žalobkyně odkazuje zejména na závěry Ústavního soudu ČR uvedené v rozhodnutí sp.zn. II US 3726/11, kde stojí: protože již soudní exekutor nemohl vymoci nic, byla základem pro určení jeho odměny částka nulová. Z tohoto důvodu nebylo relevantní ani ust. § 6 odst. 3 předmětné vyhlášky stanovící exekutorovi odměnu 3.000,-Kč, jako odměnu nejnižší. Tato částka by se mohla uplatnit jen tehdy, bylo-li v exekučním řízení vymoženo alespoň něco . Stejný režim pak Ústavní soud ČR v tomto rozhodnutí stál i na paušální náhradu nákladů exekutora. Žalobkyně má dále za to, že výše uvedené rozhodčí nálezy nejsou způsobilými exekučními tituly. Rozhodčí doložky byly sjednány v rámci smluv o úvěru. V rozhodčích doložkách nebyl sjednán konkrétní rozhodce, který bude spor rozhodovat, ale rozhodčí doložky uvádí, že rozhodce si může žalobce vybrat tak, že ho zvolí předseda rozhodčího soudu při hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR, nebo-li je vybere žalobce ze tří uvedených rozhodců. Takto sjednanou rozhodčí doložku je nutno považovat za neplatnou. Žalobkyně odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 31 Cdo 1945/2010 a dále na judikaturu ESD.

Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Popřené pohledávky byly soudním exekutorem přihlášeny do insolvenčního řízení na základě příkazu k úhradě nákladů ze dne 8.2.2012, pravomocného dne 20.2.2012, příkazu k úhradě nákladů ze dne 8.2.2012, taktéž pravomocného 20.2.2012 a dalšího příkazu k úhradě nákladů ze dne 8.2.2012, pravomocného taktéž 20.2.2012. Výše zmíněné pohledávky představují nárok soudního exekutora na náhradu exekuce, které jsou podle § 87 zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů odměna exekutora, náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce, náhrada za doručení písemností, odměna a náhrada nákladů správce podniku, a je-li exekutor nebo správce podniku plátcem daní z přidané hodnoty, je nákladem exekuce rovněž příslušné DPH podle zvláštního právního předpisu. Žalovaný nesouhlasí s názorem žalobce, že soudnímu exekutorovi nárok nevznikl, neboť v průběhu exekuce ničeho nevymohl. Povinnost k úhradě nákladů exekuce byla povinnému stanovena již usnesením Okresního soudu v Chebu ze dne 21.6.2011, ze dne 29.6.2011 a ze dne 11.7.2011, přičemž tyto povinnosti byly příkazy k úhradě nákladů exekuce pouze konkretizovány. Dle § 1 vyhl. č. 330/2011 Sb a § 3 shora uvedeného zákona je činnost prováděna soudním exekutorem úplatná. Již před samotným provedeným vznikají soudnímu exekutorovi náklady spojené se zmapováním majetku povinného. Dle zmíněných ustanovení je exekuční činnost vykonávána exekutorem za odměnu, v níž je mimo jiné zahrnuta i náhrada za běžné administrativní a jiné práce vykonávané v souvislosti s exekuční činností. Zákonným postupem při provádění exekuce, ať už úspěšné či bezvýsledné, pak vznikají náklady spočívající v hotových výdajích, jež je exekutor nucen vynaložit. Soudní exekutor má právo na uspokojení nákladů exekuce i v případě, že v průběhu exekuce nebylo ničeho vymoženo, když exekutor je v podstatě honorován za provedení exekuce. Zahájení insolvenčního řízení a jeho trvání není zákonným důvodem pro zastavení exekuce a není tedy zde dán ani důvod, aby exekutor uplatňoval náklady exekuce prostřednictvím usnesením o provedení exekuce. Přihlášením pohledávky do insolvenčnímu řízení postupuje soudní exekutor zcela v souladu se zásadou hospodárnosti a efektivity řízení. Příkazy k úhradě nákladů exekuce vyčíslil soudní exekutor náklady exekuce ze všech řízení následovně: odměna exekutora byla stanovena dle § 6 odst. 3 vyhlášky č. 330/2001 Sb. minimálně již 3.000,-Kč, hotové výdaje dle § 13 odst. 1 vyhlášky v paušální výši 3.500,-Kč. S ohledem na skutečnost, že soudní exekutor je plátcem DPH byla k výše uvedeným nákladům exekuce byla připočtena i zákonná sazba DPH.

Podle § 7 odst. 1 insolvenčního zákona se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 199 odst. 1 insolvenčního zákona, insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty k soudu.

Z důkazů provedených v tomto řízení má soud za prokázané, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení za dlužníkem Františkem Giňou tři pohledávky, každou ve výši 7.800,-Kč. Jako důvod vzniku pohledávky je vždy uvedena úhrada nákladů exekučního řízení provedeného na základě pověření Okresního soudu v Chebu. V prvém případě bylo dne 29.6.2011 vydáno shora uvedeným soudem usnesení sp.zn. 23 Exe 8508/2011, kterým byla nařízena exekuce vykonatelného usnesení Bc. Petra Valenty k uspokojení nákladů předcházejícího řízení ve výši 13.877,50 Kč a k uspokojení nákladů oprávněného v exekučním řízení a k uspokojení nákladů oprávněného v exekučním řízení a k uspokojení nákladů exekutora. Na základě tohoto usnesení byl pak dne 8.2.2012 vydán příkaz k úhradě exekuce. Další pohledávka byla opřena o usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 11.7.2011 sp.zn. 23 Exe 8920/2011, kterým byla nařízena exekuce vykonatelného rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem Bc. Petrem Valentou k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 4.594,40 Kč, nákladů předcházející řízení ve výši 14.500,-kč a k uspokojení nákladů oprávněného v exekučním řízení a k uspokojení nákladů exekutora. Na základě tohoto usnesení byl pak dne 8.2.2012 byl pak vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce. Poslední pohledávka byla pak opřena o usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 21.6.2011 sp.zn. 23 Exe 8378/2011, kterým byla nařízena exekuce vykonatelného rozhodčího nálezu rozhodce bc. Petra Valenty ze dne 11.5.2011 k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 2.879,70 Kč, nákladů předcházejícího řízení ve výši 11.500,-kč, k uspokojení nákladů oprávněného v exekučním řízení a k uspokojení nákladů exekutora. Na základě tohoto usnesení bylo pak dne 8.2.2012 vydán příkaz k úhradě nákladů exekuce. Soud měl k dispozici všechny tři smlouvy o úvěru, které uzavřel dlužník František Giňa s věřitelem a to Eurobenefit, a.s., společnosti Money 24. CZ a společností Domácí půjčky, a.s. Všechny smlouvy byly uzavřeny 8.12.2010 a obsahovaly všeobecné obchodní podmínky věřitelů. Ve všech případech se strany smlouvy o úvěru dohodly o tom, že spory vyplývající ze smluv budou řešeny v rozhodčím řízení, přičemž rozhodčí doložka byla nedílnou součástí smlouvy. Strany se dohodly tak, že spory budou řešeny jedním rozhodcem, a to buď u rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR podle jeho řádu a pravidel nebo jedním z níže uvedených rozhodců, na nichž mezi nimi si zvolí žalobce Mgr. Lenku Kolačkovskou, JUDr. Milana Kutnara nebo Bc. Petra Valentu. Z aktuálních rozhodnutí Vrchního soudu v Praze je patrné, že takto uzavřené rozhodčí doložky jsou uzavřeny platně a nejsou uzavřeny v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu v Brně sp.zn. 31 Cdo 1945/2010. Resp. rozhodoval-li spor rozhodce Bc. Petr Valenta, který je v ujednáních o rozhodčím řízení přímo vyjmenován, jedná se o rozhodce, který byl k vydání rozhodčího nálezu pravomocný. Soud taktéž odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu v Brně sp.zn. 20 Cdo 1854/2010. V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud uvádí, že podmínkou tohoto, aby majetkový spor mezi účastníky vinět z pravomoci soudu a mohl být rozhodnut v rozhodčím řízení, je existence rozhodčí smlouvy. Není-li rozhodčí smlouva uzavřena, není vydaný rozhodčí nález způsobilým exekučním titulem bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím řízení neexistenci rozhodčí smlouvy nenamítal. Jiná situace by nastala v případě, že by rozhodčí smlouva uzavřena byla, byť neplatně v takovém případě by pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu založena byla; obrana žalovaného by spočívala v podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu.

Podle § 87 zákona č. 120/2001 Sb. náklady exekuce jsou odměna exekutora, náhrada paušálně určených či účelně vynaložených hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provedení exekuce, náhrada za doručení písemností, odměna a náhrada nákladů správce podniku a je-li exekutor nebo správce podniku plátcem DPH, je nákladem exekuce rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu.

Podle § 87 odst. 4 uvedeného zákona náklady exekuce a náklady oprávněného vymůže exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce, a to některým ze způsobů určených v exekučním příkazu provedení exekuce ukládající zaplacení peněžité částky.

Podle § 90 uvedeného zákona za exekuční činnost a další činnost podle tohoto zákona náleží exekutorovi odměna, náhrada hotových výdajů, náhrada za ztrátu času při provádění exekuce, náhrada za doručení písemností, a je-li exekutor plátcem DPH, rovněž příslušná daň z přidané hodnoty podle zvláštního právního předpisu.

Podle § 13 vyhlášky č. 300/2001 Sb. exekutorovi náleží v souvislosti s výkonem exekuční činností náhrada hotových výdajů v paušální částce 3.500,-Kč. Tato náhrada zahrnuje zejména soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, úhrady osobám provádějící přepravu zásilek, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady, opisy, fotokopie a náhrady nákladů na vložení či získání do centrální informačních systémů.

Podle § 13 odst. 2 téže vyhlášky překročí-li výše hotových výdajů exekutora účelně vynaložených v souvislosti s prováděním exekuční činnosti částku 3.500,-Kč, náleží mu místo náhrady podle odst. 1 náhrada hotových výdajů v plné výši. Tyto náklady je exekutor povinen prokázat.

Dle názoru soudu, insolvenční správce pokud pohledávku žalovaného přihlášenou do insolvenčního řízení za dlužníkem popřel, neučinil správně. Soud se neztotožňuje s argumentací žalobkyně o tom, že za situace, kdy soudní exekutor neučinil faktické kroky vedoucí k vymožení exekuované pohledávky nemá nárok na odměnu, neboť nárok za odměnu vzniká na základě provedení exekuční činnosti. Soud odkazuje zejména na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. 102 VSPH 15/2011 ze dne 17.3.2011 dále pak na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. 41 ICm 1923/2011 ze dne 26.1.2012. V posuzované věci je nesporné, že insolvenční řízení bylo zahájeno podáním první přihlášky dne 15.12.2011. Dále je nesporné, že o nákladech exekučního řízení bylo již příkazem k úhradě nákladů exekuce pravomocně rozhodnuto a proto pohledávky žalovanému vznikly. Exekutor má právo na uspokojení nákladů exekuce i v případě, že v průběhu exekuce nebylo k uspokojení pohledávky oprávněného nic vymoženo, když exekutor je v podstatě honorován za to, že byl exekucí pověřen. Názor, že náklady exekuce mohou být vyčísleny až po jejím skončení a že exekutor má nárok na náhradu nákladů exekuce jen v případě, že na uspokojení pohledávky oprávněného něco vymůže, nevyplývá dle názoru soudu ani z exekutorského řádu ani z vyhlášky. Soud dále odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ( sp.zn. 20 Cdo 2553/2007), ze které vyplývá, že příkazem k úhradě nákladů exekuce soudní exekutor určuje konkrétní výši a jednotlivé složky nákladů exekuce, aniž by stanovil způsob, kterým budou vymoženy. Příkaz je ve spojení s usnesením o nařízení exekuce-exekučním titulem, který se vymáhá v exekučním řízení, v němž byl vydán, přičemž způsob provedení exekuce je stanoven v exekučním příkazu. Pouze v případě podání námitek proti tomuto příkazu některým z účastníků, jestliže jim zcela nevyhoví sám exekutor přenáší se rozhodování o nákladech exekuce na soud, který rozhodne o důvodnosti námitek. Náklady exekuce nejsou ničím jiným než náklady exekučního řízení, přičemž rozhodování o ní zákon primárně svěřuje soudnímu exekutorovi, který tak činí příkazem k úhradě nákladů exekuce. Jinými slovy-má soud za to, že exekutor má právo na uspokojení nákladů exekuce i v případě, že v průběhu exekuce nebylo k uspokojení oprávněného nic vymoženo. Z uvedených důvodů soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 202 odst. 1 IZ.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím, Krajského soudu v Plzni, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.

Krajský soud v Plzni dne 15.10.2012

Za správnost vyhotovení: Mgr. Ivana Žánová, v.r. Petra Menclová samosoudkyně