122 ICm 953/2013
Jednací číslo: 122 ICm 953/2013-19 (KSPL 27 INS 17064/2012) .

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Josefem Střeštíkem v právní věci žalobce: Insolvenční agentura v.o.s., IČ 29115540, Západní 1448/16, 360 01, Karlovy Vary, IS dlužníka: CAFE FÉ s.r.o., IČ: 26400464, tř. Dr. Davida Bechera 151/24, Karlovy Vary, zast.: JUDr. Karel Kolář, advokát, Klaudiánova 135/1, 293 05, Mladá Boleslav proti žalovanému: Komerční banka, a. s., IČ 45317054, Na Příkopě 33/969, 114 07, Praha 1, zast. JUDr. Josef Kešner, advokát, Lukavecká 1732, 193 00, Praha 9-Horní Počernice, v řízení o žalobě na popření pravosti přihlášené pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalované, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u KS v Plzni pod sp. zn. KSPL 27 INS 17064/2012 přihláškou P- 8 v částce 25.632,-Kč, neexistuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobkyně se žalobou doručenou 18. 03. 2013 domáhala určení, že pohledávka žalované přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka přihláškou P-8 v částce 25.632,--Kč neexistuje. Pohledávka byla přihlášena jako vykonatelná, avšak žalobkyně při přezkumném jednání pohledávku popřela s odůvodněním neplatnosti rozhodčí doložky, v té totiž nebyl sjednán konkrétní rozhodce. V žalobě je citace z rozhodnutí NS ČR 31 Cdo 1945/2010, ze kterého vyplývá, že v daném případě je rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 občanského zákoníku.

Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 10. 09. 2013 nikterak nezpochybnila argumentaci žalobkyně a uvedla, že přihlášenou pohledávku v částce 25.632,--Kč bere zpět. V dalším pak žalovaná namítala neoprávněnost žalobkyně na přiznání nároku na náhradu nákladů řízení. Ve vyjádření odkazuje na nález ÚS ČR I. ÚS 988/12 ze dne 25. 07. 2012, a posléze pak na ustanovení § 202 odst. 1 IZ.

Při ústním jednání, ze kterého se žalovaná omluvila, konstatoval soud z úředního záznamu na č. l. 16 p. v. výsledek šetření v přihláškové kanceláři, a to, že ve složce P ani B insolvenčního spisu se nenachází podání žalované, ať už z data 10. 09. 2013 či jiného, kterým by žalovaná brala zpět přihlášku předmětné pohledávky 25.632,--Kč.

Soud proto věc posoudil s přihlédnutím na judikát NS ČR 31 Cdo 1945/2010, když ani žalovaná nikterak nerozporovala, že rozhodčí smlouva neobsahovala přímé označení rozhodce, resp. konkrétní způsob jeho určení. Protože předmětná pohledávka spočívala v dosud neuhrazených nákladech rozhodčího řízení, je pak odůvodněn závěr, že popření této částky bylo relevantní a určit, že pohledávka v popřené výši neexistuje.

Pokud pak jde o náhradu nákladů řízení, ztotožnil se soud s argumentací žalované s oporou nejen ve vyjádření žalované, citovaném nálezu ÚS ČR, ale též s přihlédnutím k odkazu žalované na ust. § 202 odst. 1 IZ. Soud tuto otázku posoudil též dle § 39 odst. 2, 3 IZ a dospěl k závě

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, a to ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.

Nebude-li povinnost žalovaného splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.

V Plzni dne 24. 10. 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Josef Střeštík, v. r. Eva Havlíčková samosoudce