122 ICm 699/2013
Jednací číslo: 122 ICm 699/2013-30 (KSPL 27 INS 11178/2012) .

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Žánovou v právní věci žalobce: AGENTURA PRO REVITALIZACI A SPRÁVU PODNIKŮ-ARES, v.o.s., IČ 26330351, Jáchymovská 41/73, 360 04, Karlovy Vary, IS dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , adresa Plzeňská 395, 364 01 Toužim proti žalovanému Home Credit, a.s., IČ 26978636, Moravské náměstí 249/8, 602 00, Brno, zast.: JUDr. Petrem Pečeným, Purkyňova 2, 110 00, Praha 1 o Žalobě na popření vykonatelné pohledávky

takto:

I. Určuje se, že žalovaná Home Credit, a.s., IČ 26978636, se sídlem Moravské náměstí 249/8, 602 00, Brno nemá za dlužníkem Petrem Gašicou, r anonymizovano , bytem Toužim, Plzeňská 395, nezajištěnou pohledávku č. 3 ve výši 25.151,43 Kč.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III.Účastníci nemají právo na úhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Dne 28.02.2013 podal žalobce proti žalovanému ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhal určení, že žalovaná nemá za dlužníkem Petrem Gašicou nezajištěnou pohledávku ve výši 50.302,86 Kč přiznanou jí vykonatelným rozhodčím nálezem ze dne 13.10.2010, vydaným rozhodcem JUDr. Radimem Kuchtou, přestavující smluvní pokutu uplatněnou na základě smluvních ujednání-úvěrových podmínek-jako dílčí pohledávku č. 3. Žaloba byla odůvodněna tak, že žalovaný svou přihláškou ze dne 12.12.2012 uplatnil v insolvenčním řízení pohledávky v celkové výši 313.239,44 Kč, a to nezajištěnou dílčí pohledávku č. 1 ve výši 216.618,58 Kč z titulu uzavřené úvěrové smlouvy č. 3801173538, z čehož jistina činila 95.835,31 Kč, dále nezajištěnou dílčí pohledávku č. 2 ve výši 46.318,--Kč z titulu nákladu nalézacího řízení přiznané rozhodčím nálezem a dále nezajištěnou pohledávku č. 3 ve výši 50.302,86 Kč z titulu smluvní pokuty na základě smluvních ujednání-úvěrových podmínek. Žalobce popřel pravost a výši pohledávky č. 3 představující smluvní pokutu. Smluvní pokutu přihlašuje žalovaný jako ušlý úrok z úvěru č. 3801173538 na základě hlavy 7 § 3 úvěrových podmínek. O smluvní pokutě je dle úvěrových podmínek ujednáno v § 5 a to tak, že: V případě, vzniku kterékoliv ze skutečností uvedených pod písm. a), b), c) § 3 této hlavy (7), je-li jejím důsledkem vznik povinnosti klienta uhradit společnosti celý poskytnutý úvěr, je klient povinen uhradit společnosti současně s úvěrem i smluvní pokutu ve výši ušlého úroku, tedy částku, na kterou by společnosti vznikl z titulu úvěru nárok, pokud by byl úvěr řádně splácen v dohodnutých splátkách. Společnost je oprávněna v těchto případech úvěr po zesplatnění neúročit. Žalovaná své oprávnění po zesplatnění úvěru úvěr neúročit nevyužila a úroky přihlásila jako dílčí pohledávku č. 1. Budeme-li smlouvu o úvěru posuzovat jako spotřebitelský úvěr, když tento charakter úvěrová smlouva má, jsou ujednání o smluvní pokutě též v rozporu s ustanovení § 55 odst. 1 a § 56 odst. 1 občanského zákoníku, především, že spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran-ujednání o tak vysokých smluvních pokutách vedle uplatňovaných smluvních úroků. Žalobce považuje za nepřiměřené požadovat úrok a úrok z prodlení ve výši 100,--Kč a částky ve výši téměř 30% p.a. úroku z dlužné částky-část dílčí pohledávky č. 1 ve výši 120.783,27 Kč, která byla uznána a zároveň uplatňovat smluvní pokutu, která představuje výši přes 50% z částky poskytnuté dlužníkovi na jistině úvěrovou smlouvou č. 3801173538 ve výši 50.302,86 Kč. Navíc smluvní pokutu žalovaný uplatňuje a zdůvodňuje jako ušlý úrok z úvěru . Žalobce po celkovém zhodnocení úvěrové smlouvy porovnal výši poskytnutého úvěru-100.000,--Kč a součet smluvních úroků, smluvních úroků z prodlení a smluvní pokut, které dosahovaly částky ve výši 217.404,13 Kč. Zjistil tedy, že shora uvedený součet představuje 217% navýšení původně poskytnutého úvěru.

Žalovaný navrhoval žalobu zamítnout. Zesplatněný úrok, resp. ušlý úrok, v souladu s hlavou 7 § 3 úvěrových podmínek je tzv. ušlý úrok, tedy částka, na kterou by měl žalobce nárok, kdyby ze strany úpadce došlo k řádnému splácení úvěru. Jde o příslušenství úvěru, které se stalo splatným ke dni zesplatnění úvěru, tedy dne 06.04.2009. Na tuto část smluvní pokuty má žalobce nárok až poté, co se stal splatný celý úvěr, tedy po tom, co byl úpadce v prodlení s placením alespoň dvou splátek nebo splacením jediné splátky po dobu delší tří měsíců. Vzhledem k výši poskytnutého úvěru, době splácení úvěru, dlužníkovo platební morálce, když z celkem 84 splátek uhradil pouze 7 splátek, a ke skutečnosti, že u úvěrové smlouvy nebylo sjednáno žádné zajištění a to ať už ručením, případně zástavním právem, je výše smluvní pokuty pro případ neuhrazení poskytnutého úvěru ze strany dlužníka zcela přiměřená. Věřitel poukazuje, že dohodnutá smluvní pokuta, resp. smlouva o ní, není součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru a svým obsahem není spotřebitelskou smlouvou. Jde o samostatnou smlouvu a o zajištění závazku z úvěrové smlouvy, takže na obsah smlouvy o smluvní pokutě nelze vztahovat ustanovení daná k ochraně spotřebitele v občanském zákoníku, či ve speciálních předpisech o ochraně spotřebitele. Smlouva o úvěru uzavřená s dlužníkem, nepodnikatelem, je tzv. absolutním obchodem a vztahují se proto na ni, jakož i na vztahy vzniklé ze zajištění, ustanovení obchodního zákoníku o závazkových vztazích.

Na úvod soud konstatuje, že žaloba byla podána v zákonem stanovené lhůtě. Přezkumné jednání, při kterém byla pohledávka popřena, se konalo dne 29.01.2013 a žaloba byla podána dne 28.02.2013.

Z přihlášky pohledávky žalovaného do insolvenčního řízení má soud za prokázané, že žalovaný přihlásil pohledávky v celkové výši 313.239,44 Kč, přičemž se jednalo o 3 pohledávky. Žalobcem byla popřena pohledávka č. 3 ve výši 50.305,86 Kč. Jako důvod vzniku této pohledávky je uvedeno, že se jedná o smluvní pokutu, přestavující ušlý úrok z úvěru č. 3801173538. Smluvní pokuta byla sjednána smlouvou, a to ustanovením hlavy 7 § 3 úvěrových podmínek, které jsou nedílnou součástí smluvních ujednání smlouvy. Dlužník neuhradil sjednané splátky řádně a včas, nesplnil tak své povinnosti ze smlouvy a proto věřitel využil svého práva, k datu 06.04.2009, úvěr zesplatil a dlužníka vyzval, aby vrátil celý poskytnutý úvěr, který nebyl splacen a zaplatil v souladu s úvěrovými podmínkami smluvní pokutu ve výši ušlého úroku, na který by věřiteli vznikl nárok, pokud by dlužník úvěr řádně splácel v dohodnutých splátkách. Dále má soud za prokázané, že mezi dlužníkem a žalovaným byla uzavřena dne 24.01.2008 úvěrová smlouva č. 3801173538, na základě které věřitel poskytl dlužníkovi úvěr ve výši 100.000,--Kč. Tento úvěr měl být splacen po 1.999,--Kč po dobu 84 měsíců. RPSN byla stanovena na 17,5%. Součástí smlouvy byly i úvěrové podmínky žalovaného. Ve věci dlužníka a věřitele byl dne 13.10.2010 vydán rozhodčí nález sp. zn. BUL-J 923/2010, kterým vydal rozhodce JUDr. Radim Kuchta rozhodl o povinnosti dlužníka uhradit věřiteli společnosti Home Credit, a.s. částku 95.835,31 Kč s úrokem z úvěru ve výši 8.742,83 Kč, úrok z prodlení vyčíslený součtem částky 100,--Kč a částky ve výši 0,08% denně z částky 104.578,14 Kč ode dne 07.04.2009 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 50.302,86 Kč vč. nákladů řízení ve výši 46.318,--Kč. Rozhodčí nález nabyl právní moci dne 24.05.2010. Z obsahu rozhodčího nálezu vyplývá, že se dlužník k podané rozhodčí žalobě nevyjádřil.

Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba byla podána pouze z části. Předně soud vychází z toho, že platnost rozhodčího nálezu nebyla napadena, rozhodčí nález považuje za platný a tedy je vykonatelný. S ohledem na § 199 IZ však žalobce, jakožto IS, mohl popřít i vykonatelnou pohledávku. Vzhledem k tomu, že dlužník, v rámci rozhodčího řízení, žádné námitky nepodal, k žalobě se nikterak nevyjádřil, proto lze námitku žalobce ohledně nepřiměřenosti smluvní pokuty přezkoumat v insolvenčním, resp. v incidenčním řízení. Soud se ztotožňuje se žalobcem v tom, že smlouva o úvěru je smlouvou spotřebitelskou, na kterou je nutno aplikovat mimo jiné i ustanovení občanského zákoníku vztahující se ke spotřebitelským smlouvám. Nicméně soud se ztotožňuje také s názorem žalované strany o tom, že smlouva o smluvní pokutě není součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru a svým obsahem není spotřebitelskou smlouvou, neboť jde o samostatnou smlouvu o zajištění závazku z úvěrové smlouvy, takže na obsah smlouvy o smluvní pokutě, byť je uzavřena současně se smlouvou o úvěru v jedné listině, nelze vztahovat ustanovení daná k ochraně spotřebitele v občanském zákoníku či v jiných právních předpisech o ochraně spotřebitele. Dle ustálené soudní praxe není možno ujednání o smluvní pokutě v obchodně-právních vztazích považovat za neplatné podle § 39 občanského zákoníku pouze z důvodu případné nepřiměřenosti sjednané výše smluvní pokuty, když takovouto situaci řeší § 301 obchodního zákoníku upravující moderační oprávnění soudu, dle kterého může soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta, a dále, že na rozdíl od právní úpravy smluvní pokuty v občansko-právních vztazích z důvodu v rozporu s dobrými mravy podle § 39 občanského zákoníku, pouze v případech, kdy se dobrým mravům příčily okolnosti, za kterých byla smluvní pokuta sjednána, a to i v případě ve spojení se skutečností, že byla sjednána v nepřiměřené výši. Soud má za to, že přiměřenou smluvní pokutou, ve vztahu k okolnostem daného případu, je smluvní pokuta v poloviční výši, tedy že je akceptovatelná částka 25.151,43 Kč. S tímto názorem se de facto strany při jednání ztotožnily. Proto soud rozhodl tak, že žalovaný má za dlužníkem pohledávku č. 3 pouze ve výši 25.151,43 Kč a nikoliv ve výši 50.302,86 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.

Krajský soud v Plzni dne 19.08.2013

Za správnost vyhotovení: Mgr. Ivana Žánová, v. r. Eva Havlíčková samosoudce