122 ICm 679/2012
Číslo jednací: 122 ICm 679/2012-126 (KSPL 27 INS 15147/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Žánovou ve věci žalobce: PROFI CREDIT Czech, a.s., IČ: 61860069, se sídlem Praha 1, Jindřišská 24/941, zast. JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, proti žalovanému: JUDr. Bc. Veronice Weigl, se sídlem v Praze 4, Nuselská 499/132, insolvenční správkyni dlužníka-Jolana Krbcová-zast. JUDr. Josefem Wajglem, advokátem se sídlem v Praze 4, Nuselská 199/132, v řízení o žalobě na určení pravosti popřené pohledávky,

takto :

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že žalobcova pohledávka č. 1) ve výši 105.506,-Kč, která byla do insolvenčního řízení vedeného s dlužníkem Jolanou Krbcovou, r. č. 685825/0311, bytem Dobřív 180, PSČ 337 01, přihlášena a jejíž pravost a výše byla na přezkumném jednání insolvenčním správcem popřena, byla do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. KSPL 27 INS 15147/2011, přihlášena po právu, a to jako pohledávka nezajištěná a vykonatelná, a dále žalobcova pohledávka č. 2) ve výši 31.830,-Kč, která byla do insolvenčního řízení vedeného s dlužníkem přihlášena, která byla do insolvenčního řízení vedeného s dlužnicí Jolanou Krbcovou, r. č. 685825/0311, bytem Dobřív 180, PSČ 337 01, přihlášena a jejíž pravost byla na přezkumném jednání insolvenčním správcem popřena, byla do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. KSPL 27 INS 15147/2011, přihlášena po právu, a to jako pohledávka nezajištěná a nevykonatelná, a dále část žalobcovi pohledávky č. 3) ve výši 36.410,-Kč, která byla do insolvenčního řízení vedeného s dlužníkem Jolanou Krbcovou, r. č. 685825/0311, bytem Dobřív 180, PSČ 337 01, přihlášena a jejíž pravost a výše byla na přezkumném jednání insolvenčním správcem popřena, byla do insolvenčního řízení vedeného

Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. KSPL 27 INS 15147/2011, přihlášena po právu, a to jako pohledávka nezajištěná a vykonatelná a žalobcova pohledávka č. 4) ve výši 11.741,-Kč, která byla do insolvenčního řízení vedeného s dlužníkem Jolanou Krbcovou, r. č. 685825/0311, bytem Dobřív 180, PSČ 337 01, přihlášena a jejíž pravost byla na přezkumném jednání insolvenčním správcem popřena, byla do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. KSPL 27 INS 15147/2011, přihlášena po právu, a to jako pohledávka nezajištěná a nevykonatelná a žalobcova pohledávka č. 5) ve výši 100.977,-Kč, která byla do insolvenčního řízení vedeného s dlužníkem Jolanou Krbcovou, r. č. 685825/0311, bytem Dobřív 180, PSČ 337 01, přihlášena a jejíž pravost a výše byla na přezkumném jednání insolvenčním správcem popřena, byla do insolvenčního řízení vedeného Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. KSPL 27 INS 15147/2011, přihlášena po právu, a to jako pohledávka nezajištěná a vykonatelná, se zamítá. II. Žalobce je povinen uhradit žalované na účet jejího zástupce náklady řízení v celkové výši 28.986,76,-Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění :

Žalobce se žalobou podanou k tomuto soudu dne 09. 03. 2012 domáhal vydání rozsudku, kterým by soud určil, že jeho pohledávky ve výši 105.506,-Kč, 36.410,-Kč, 100.977,-Kč byly do řízení dlužníka přihlášeny jako vykonatelné a po právu a pohledávky ve výši 31.830,-Kč a 11. 741,-Kč jako po právu a nevykonatelné. Žaloba byla odůvodněna tak, že při přezkumném jednání konaném dne 14. 02. 2012 popřela žalovaná pohledávky žalobce 1-5 v částkách, jak je uvedeno v petitu rozsudku. Žalobce opírá důvodnost své žaloby zejména o 4 argumenty, z nichž jeden považuje za nejzásadnější, a to je skutečnost, že pohledávky byly přihlášeny jako vykonatelné dle přiložených rozhodčích nálezů. Podle IZ měl insolvenční správce, který popřel pohledávky podat incidenční žalobu k insolvenčnímu soudu, což ale neučinil. Soud by tedy měl k pohledávkám žalobce přistupovat jako ke zjištěným. Tato žaloba je tedy podána ze strany věřitele z opatrnosti. Označí-li věřitel v přihlášce svou pohledávku jako vykonatelnou a vykonatelnost prokáže, má insolvenční správce povinnost popřít věřitelovu přihlášenou pohledávku jako vykonatelnou a nikoli ji posuzovat jako nevykonatelnou, přičemž má následně postupovat podle § 199 IZ, tj. uplatnit důvod svého popření žalobou u soudu. Pravomocný rozhodčí nález zakládá překážku věci rozsouzené. Není tedy možné, aby insolvenční soud meritorně přezkoumával nároky, o nichž bylo rozhodčím nálezem pravomocně rozhodnuto. Žalobce považuje rozhodčí doložku za platně sjednanou, český právní řád nezakazuje rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách. Žalobce odkázal například na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. ÚS 539/10, Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 1222/2005, 23 Cdo 1201/2009, Vrchního soudu v Praze sp. zn. 5 Cmo 52/2011 či 9 Cmo 309/2011. Dlužník pohledávku žalobce uznal v plné výši. Ke vzniku pohledávky č. 2 žalobce uvedl, že dne 3. 12. 2007 uzavřel s dlužníkem smlouvu o revolvingovém úvěru č. 9100278226, na jejímž základě byl dlužníkovi poskytnut úvěr s nominální výší 120.696,-Kč. Protože dlužník řádně neplnil své povinnosti z uzavřené smlouvy, vyplnil žalobce zajišťovací směnku a uplatnil svůj nárok u rozhodce JUDr. Evy Vaňkové, která vydala pod č. j. Va 39-136/2010-9 dne 12. 11. 2010 rozhodčí nález. Rozhodčím nálezem, který se stal vykonatelným, byla přiznána i pohledávka č. 1. V souvislosti s rozhodčím řízením žalobce uzavřel s dlužníkem dne 22. 11. 2010 dohodu o uznání dluhu č. 9100183108 se splátkovým kalendářem, na základě které dlužník svůj dluh uznal co do důvodu i výše-tento uznaný dluh byl do insolvenčního řízení věřitelem přihlášen jako pohledávka č. 1. Význam dohody o uznání dluhu pro dlužníka spočíval primárně v tom, že na jejím základě nebyl věřitel oprávněn podat proti dlužníkovi návrh na nařízení exekuce či výkon rozhodnutí. Na základě uznání dluhu se zároveň dlužník zavázal dluh zaplatit do tří pracovních dnů ode dne podpisu dohody. Podle článku 4 smluvních ujednání dohody pak v případě, že nezaplatí svůj dluh do 3 pracovních dnů, se dlužník zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 31.830,-Kč (pohledávka č. 2). K pohledávce č. 4 věřitel uvádí, že žalobce uzavřel dne 25. 7. 2008 s dlužníkem smlouvu o revolvingovém úvěru č. 9100229667, na jejímž základě byl dlužníkovi poskytnut úvěr s nominální výší 34.448,-Kč. Protože dlužník řádně neplnil své povinnosti ze smlouvy, vyplnil žalobce zajišťovací směnku a uplatnil svůj nárok u rozhodce JUDr. Evy Vaňkové, která vydala pod č. j. Va 39-166/2010-9 dne 12. 11. 2010 rozhodčí nález. Rozhodčím nálezem, který se stal pravomocným a vykonatelným, byla přiznána pohledávka č. 3. V souvislosti s rozhodčím nálezem i zde žalobce uzavřel s dlužníkem dne 17. 1. 2011 dohodu o uznání dluhu č. 9100229667 se splátkovým kalendářem, na základě které dlužník uznal svůj dluh co do důvodu i výše. Na základě dohody o uznání dluhu se dlužník zároveň zavázal svůj dluh uhradit do 3 pracovních dnů. Podle článku 4 smluvních ujednání dohody pak v případě, že nezaplatí svůj dluh do 3 pracovních dní, se dlužník zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 11.741,-Kč (pohledávka č. 4).

Žalovaná IS navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout. Uvedla, že na přezkumném jednání popřela pohledávky žalobce č. 1, 2, 3, 4 a 5. Pohledávka č. 1 byla popřena co do pravosti i výše, s tím, že skutečná výše pohledávek je nula. Jako důvod popření žalovaná uvádí absolutní neplatnost ujednání o smluvní pokutě, o smluvní odměně. Ani náklady rozhodčího řízení nejsou na místě, neboť konání rozhodčího řízení nebylo přípustné. Ani směnečný úrok nebyl na místě, neboť směnka nebyla prezentována. Vykonatelnost rozhodčího nálezu nebyla doložena, neboť konání rozhodčího řízení nebylo přípustné. Pohledávka č. 2 byla popřena co do pravosti pro absolutně neplatné ujednání o smluvní pokutě. Pohledávka č. 3 byla popřena co do pravosti i výše, s tím, že skutečná výše pohledávky je 6.380,-kč. Žalovaná shledává absolutně neplatným ujednání o smluvní pokutě i smluvní odměně. Jelikož nebylo přípustné konání rozhodčího řízení, není možno požadovat náklady rozhodčího řízení a ani na směnečný úrok není nárok. Pohledávka č. 4 byla popřena zcela pro absolutně neplatné ujednání o smluvní pokutě. Pohledávka č. 5 byla popřena do pravosti i výše s tím, že skutečná výše pohledávky činí nula. Jako důvod popření žalovaná uvádí absolutně neplatné ujednání o smluvní pokutě i odměně, není nárok ani na směnečný úrok ani na náklady rozhodčího řízení, neboť konání rozhodčího řízení nebylo přípustné. Pohledávky č. 1, 3 a 5 žalovaná vyhodnotila jako nevykonatelné, a takto je i přezkoumala. Žalovaná považuje rozhodčí doložku za neplatnou, má za to, že je v rozporu s dobrými mravy. Je naprosto nepřípustné, aby jmenování rozhodce záviselo jen na vůli jedné strany. Ohledně posouzení rozhodčí doložky odkázala na usnesení Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011 či na rozhodnutí Soudního dvora ES.

Žalovaná navrhla, aby, za situace, kdy soud bude považovat pohledávku č. 1, 3, 5 za vykonatelnou, řízení přerušil do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu v Brně o dovolání ve věci KSBR 30 INS 685/2011, 12 VSOL 59/2011, neboť jím může být vyřešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu, tj. zda žalovaná byla oprávněna vykonatelné pohledávky popřít z uvedených důvodů.

Žalobce s přerušením řízení souhlasil.

Dne 17. 9. 2012 bylo vydáno Krajským soudem v Plzni usnesení č. j. , kterým bylo řízení přerušeno do doby pravomocného rozhodnutí ve shora uvedených věcech. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 5. 10. 2012.

Dne 30. 9. 2014 rozhodl Nejvyšší soud ČR ve shora uvedených věcech pod č. j. 29 Icdo 18/2012-137. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 2. 2012 č. j. 30 ICm 1056/2011, 12 VSOL 59/2011-102 (KSBR 30 INS 685/2011) zrušil a věc vrátil uvedenému soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud uložil Vrchnímu soudu v Olomouci, aby při řešení otázky platnosti či neplatnosti rozhodčí doložky nepřehlédl závěry obsažené v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, uveřejněného pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i v důvodech rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2014, sp. zn. 29 Icdo 28/12 a ze dne 29. 9. 2014, sp. zn. 33 Cdo 2504/2014.

Podle § 7 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona, dále také jen IZ ) se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení o.s.ř., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 199 odst. IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu.

Podle § 199 odst. 2 IZ jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

Podle § 201 odst. 2 IZ vykonatelná pohledávka je zajištěna také tehdy, nebyla -li včas podána žaloba podle § 198 nebo byla-li taková žaloba zamítnuta anebo řízení o ní skončilo jinak než rozhodnutím ve věci samé.

Z přihlášky pohledávek žalobce do insolvenčního řízení dlužnice Jolany Krbcové soud zjistil, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení pohledávky ve výši 292.844,-Kč. Pohledávka č. 1 byla přihlášena ve výši 105.506,-Kč, jistina byla vyčíslena na 96.123,-Kč a příslušenství ve výši 9.383,-Kč (1600,-Kč-náklady rozhodčího řízení, 7.783-směnečný úrok). Jako důvod vzniku pohledávky byl uveden nedoplatek na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100183108. Pohledávka č. 2 byla přihlášena ve výši 31.830,-Kč, právním důvodem vzniku této pohledávky byl uveden nedoplatek z Dohody o uznání dluhu č. 9100183108. Pohledávka č. 3 byla přihlášená ve výši 42.790,-Kč, jistina činila 38.112,-Kč a příslušenství 4.678,-Kč (1600,-Kč náklady rozhodčího řízení a 3.078,-Kč směnečný úrok). Jako důvod pohledávky byl uveden nedoplatek na směnečné sumě ze zajišťovací směnky ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100229667. Pohledávka č. 4 byla přihlášena ve výši 54.531,-Kč. Jako důvod vzniku pohledávky byl uveden nedoplatek z Dohody o uznání dluhu č. 9100229667. Pohledávka č. 5 byla přihlášena ve výši 100.977,-.Kč, z čehož jistina činila 91.565,-Kč, 1600,-Kč činily náklady rozhodčího řízení a 7.812,-Kč činil směnečný úrok. Pohledávka č. 1, 3 a 5 byla přihlášena jako vykonatelná na základě rozhodčích nálezů. Soud provedl důkaz Smlouvou o revolvingovém úvěru č. 9100183108, která byla uzavřena dne 3. 12. 20707 mezi společností PROFIREAL, a.s. a dlužnicí. Ze smlouvy vyplývá, že se strany dohodly na vyplacení částky 70.000,-Kč, smluvní odměně za poskytnutí úvěru ve výši 50.696,-Kč. Dlužnice měla úvěr splatit do 24 měsíců po 5.029,-Kč. Předpokládaná RPSN činila 77,93%. Součástí smlouvy byla i tzv. smluvní ujednání, ve kterých je mimo jiné zakotvena v článku 18) rozhodčí doložka. Dle této doložky se strany dohodly, že pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly z této smlouvy nebo v návaznosti na ni, má dle zákona o rozhodčím řízení v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení samostatně kterýkoliv z uvedených rozhodců, kterému žalobce doručí žalobu. Rozhodci pro tyto účely jsou: JUDr. Eva Vaňková, Mgr. Marek Landsmann, pro případ, že by žádný z uvedených rozhodců nebyl ochoten nebo nebude moci funkci rozhodce přijmout či vykonávat, dohodly se strany na náhradním způsobu rozhodce. Dle rozhodčí doložky může rozhodce nařídit ústní jednání, jestliže se předložené písemnosti ukáží jako nedostačující pro rozhodnutí ve věci samé. V článku 18.5 se strany dohodly, že lhůta k vyjádření se k žalobnímu návrhu, protinávrhu či jinému podání ve věci samé činí 5 dnů. Ze dne 15. 9. 2010 pochází oznámení společnosti PROFI CREDIT (dříve Profi real) o tom, že ze strany dlužnice došlo k porušení smlouvy č. 9100183108, tudíž se staly splatnými všechny závazky vyplývající ze smlouvy, přičemž celková výše pohledávek dlužnice byla vyčíslena na 125.723,-Kč. Tato částka má zahrnovat částku 60.347,-Kč coby zbývající dlužné splátky dle splátkového kalendáře, částku 5.028,-Lč coby penalizační faktury a částku 60.348,-Kč coby smluvní pokutu ve výši 50% z výše půjčky. Žalobce doložil fakturu č. 910045386 ohledně částky 60.348,-Kč (SP) splatnost 29. 5. 2010. Dále byl proveden důkaz kopií směnky vystavené dlužnicí dne 3. 12. 2007, znějící na částku 125.723,-Kč splatnou dne 26. 9. 2010. Soud provedl důkaz Rozhodčím nálezem č. j. Va 39-136/2010-9, který vydala ve věci žalobce PROFI CREDIT Czech, a.s. proti žalované Jolaně Krbcové dne 12. 11. 2010 JUDr. Eva Vaňková. Tímto nálezem bylo žalované uloženo, aby do tří dnů od doručení nálezu zaplatila žalobci směnečný peníz ve výši 125.723,-Kč spolu s 6 % úrokem z prodlení od 27. 9. 2010 do zaplacení a náklady rozhodčího řízení ve výši 1600,-Kč. Z odůvodnění RN vyplývá, že rozhodce vyzval žalovanou, aby se k věci vyjádřila. Žalovaná se vyjádřila a ve svém vyjádření uvedla, že vzhledem ke zhoršení její finanční situace a radikálnímu snížení mzdy nebyla schopna uhradit tři splátky. Uvedla, že se nevyhýbá úhradě částky. Požádala o možnost úhrady dluhu formou splátkového kalendáře. Na základě shora uvedeného RN byla mezi žalobcem a dlužnicí uzavřena dne 22. 11. 2010 Dohoda o uznání dluhu se splátkovým kalendářem. V tomto uznání dluhu dlužnice uznává dluh vůči žalobci ve výši 159.153,-Kč vzniklý ze smlouvy č. 9100183108. Nedílnou součástí Dohody byly Smluvní ujednání na zadní straně dohody. Strany se dohodly na splátkách 5.100,-Kč měsíčně po dobu 32 měsíců. Dále byla soudem k důkazu provedena Smlouva o revolvingovém úvěru č. 9100229667, která byla uzavřena dne 25. 7. 2008 mezi žalobcem a dlužnicí. Předmětem úvěru byla částka 34.488,-Kč, resp. k výplatě dle smlouvy byla stanovena částka 20.000,-Kč a částka 14.488,-Kč činila odměnu za poskytnutí úvěru. Strany se dohodly na splácení úvěru po 1437,-Kč po 24 měsíců. Součástí smlouvy byly Smluvní ujednání, kde byla opět v článku 18) totožným způsobem jako u předešlé smlouvy dojednána rozhodčí doložka. Ze dne 15. 9. 2010 pochází oznámení žalobce o porušení shora uvedené smlouvy ze strany dlužnice, obsahující sumarizaci dlužné částky na 47.416,-Kč. Dále byla žalobcem předložena faktura č. 910045400 splatná k datu 25. 9. 2010 znějící na částku 17.732,-Kč (penalizující částky). Dále byl proveden důkaz směnkou vystavenou dlužnicí dne 25. 7. 2008, znějící na částku 47.416,-Kč, splatnou dne 26. 9. 2010. Dne 12. 11. 2010 byl vydán JUDr. Evou Vaňkovou rozhodčí nález č. j. Va-166/2010-9, a to ve věci žalobce a dlužnice. Tímto nálezem byla dlužnici uložena povinnost zaplatit žalobci částku 47.416,-Kč s 6% směnečným úrokem od 27. 9. 2010 do zaplacení a náklady rozhodčího řízení ve výši 1600,-Kč. Z odůvodnění nálezu vyplývá, že dlužnice byla v řízení činná, vyjádřila se k návrhu žalobce, a opět s ohledem na nepříznivou finanční situaci, navrhla splátky. Na základě uvedeného RN uzavřely strany dne 17. 1. 2011 Dohodu o uznání dluhu č. 9100229667 se splátkovým kalendářem. V tomto uznání dluhu dlužnice uznala závazek ze smlouvy č. 9100229667 ve výši 58.707,-Kč, který se zavázala uhradit žalobci za 41 měsíců po 1450,-Kč. Strany ve vztahu k uznání dluhu č. 9100229667 se splátkovým kalendářem uzavřely samostatnou rozhodčí smlouvu, a to dne 17. 1. 2011. Smlouvou se strany dohodly, že pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které by vznikly z Dohody, bude řešit jeden z dále jmenovaných rozhodců, a to: JUDr. Eva Vaňková, Mgr. Marek Landsmann, JUDr. Martin Týle, JUDr. Jiří Kolařík, Mgr. Jan Fišer, Mgr. Michal Wiedermann, Mgr. Kristýna Maršálková a JUDr. Pavel Fabian. Dne 3. 5. 2007 uzavřela dlužnice v pozici spoludlužnice se společností PROFIREAL revolvingovou smlouvu č. 9100140705. Maximální výše úvěru byla stanovena na 108.000,-Kč, z čehož smluvní odměna byla vyčíslena částkou 54.000,-Kč. Úvěr byl poskytnut na 36 měsíců po 3000,-Kč měsíčně. Dne 10. 5. 2007 byl k naposledy uvedené smlouvě uzavřen dodatek, kterým byly upřesněny některé parametry smlouvy. RPSN úvěru byla vyčíslena na 70.28%. Smluvní odměna zůstala ve výši 54000,-Kč + za každý další revolving vždy 33840,-Kč.

Ze dne 16. 9. 2010 pochází oznámení žalobce o tom, že Alexandra Polesná (dlužnice z naposledy uvedené smlouvy) závažným způsobem porušila Smlouvu č. 9100140705, tudíž se stal splatným celý dluh ve výši 127.980,-Kč (69.000,-Kč činí zbývající část dlužné částky, 4.980,-Kč činí penalizační faktury a 54.000,-Kč činí smluvní pokuta). Žalobce předložil fakturu č. 910045609 znějící na částku 55.020,-Kč, splatnou dne 26. 9. 2010. Ze dne 3. 5. 2007 pochází směnka, kterou podepsala dlužnice jako avalistka, a která byla vystavena na částku 127.980,-Kč, splatnou 28. 9. 2010. Ze dne 17. 1. 2011 pochází Rozhodčí nález č. j. Va 39-181/2010-12, který vystavila JUDr. Eva Vaňková ve věci žalobce proti Alexandře Polesné a Jolaně Krbcové. Rozhodčím nálezem byla uložena oběma žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 127.980,-Kč s 6 % úrokem z prodlení a náklady rozhodčího řízení. Z obsahu rozhodčího nálezu vyplývá, že Jolana Krbcová nic proti nároku nenamítá, pouze s ohledem na její nepříznivou finanční situaci požaduje splátky.

Dne 6. 3. 2015 vydal Krajský soud v Plzni ve věci rozsudek, kterým žalobě zcela vyhověl. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že přihláška pohledávek žalobce byla podána oprávněně. Pohledávky žalobce č. 1, 3 a 5 byly přihlášeny jako vykonatelné dle přiložených rozhodčích nálezů, a dle názoru soudu byly takto přihlášeny správně. Měla to být žalovaná insolvenční správkyně, která měla podat žalobu proti věřiteli, jehož vykonatelnou pohledávku popřela. V době, kdy popěrný úkon učinila, neexistovalo ještě ustanovení § 191 odst. 2 IZ, které nyní řeší situace, kdy jsou pochybnosti o tom, zda má být pohledávka přezkoumána jako vykonatelná nebo nevykonatelná a kdo bude odkázán na podání incidenční žaloby. Žalobce coby popřený věřitel podal žalobu z důvodu, že byl insolvenční správkyní vyzván. Soud s odkazem na aktuální judikaturu zejména Vrchního soudu v Praze, považuje všechny sjednané rozhodčí doložky, které se týkají popřených pohledávek, za platně sjednané. V článku 18) smluvních ujednání, která byla součástí revolvingových smluv, si strany dojednaly, že veškeré spory, které přímo nebo nepřímo, nebo odvozeně vzniknou z uvedených smluv, budou řešeny v jednoinstančním rozhodčím řízení. Uvedené smluvní ustanovení také uvádí, že k rozhodování sporů jsou povolání rozhodci-JUDr. Vaňková či Mgr. Landsmann. Výběr rozhodce je tedy vždy na tom, kdo žaluje, tzn., že výběr mohla v pozici žalobce mít i dlužnice. Jde tedy o ujednání o rozhodcích ad hoc, které je zcela v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1945/2010. Spory rozhodoval právě v doložce uvedený rozhodce. Soud podotýká, že i ve spotřebitelských smlouvách, kterými všechny předmětné revolvingové smlouvy jsou, lze sjednat rozhodčí doložku, ovšem je nutné, aby chránila spotřebitele jakožto slabší stranu ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 2146/2010. Takto ujednané rozhodčí doložky nejsou v rozporu se shora uvedených nálezem. Ani formulářová povaha smlouvy sama o sobě nemůže způsobit neplatnost rozhodčí doložky. Dle názoru soudu nejsou předmětné rozhodčí doložky ujednáními jednostranně výhodnými jen pro žalobce, resp. věřitele. Dle názoru soudu není ani v předmětné věci na místě poukazovat na nedostatek rozhodčího řízení ve formě písemné. Rozhodčí doložka umožňovala v každém případě rozhodci event. provést ústní jednání, pokud by písemnosti nebyly dostatečným podkladem pro vydání rozhodčího nálezu. V daných případech však ničeho takového nebylo nutno, neboť ve všech případech se dlužnice rozhodci vyjádřila k žalobě, ve všech případech de facto nárok uznala, pouze požadovala splátkový kalendář. Pokud se jedná o jednoinstančnost řízení, dle názoru ani to nemůže učinit rozhodčí doložky neplatnými. Soud poukazuje, že i například občanský soudní řád má v bagatelních věcech řízení pouze v jednom stupni. (23 Cdo 2447/2011). Dvojinstančnost rozhodčího řízení by možná byla vhodná, nikoli však nezbytně nutná. Ohledně posouzení rozhodčí doložky mimo jiné soud vycházel například z rozhodnutí VS v Praze sp. zn. 5 Cmo 382/2011, 5 Cmo 20/2012, 5 Cmo 97/2012, 40 Cmo 40/2012, 6 Cmo 152/2012, 9 Cmo 181/2012). U přihlášené vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu (tedy i rozhodčím nálezem), lze uplatnit jako důvod popření její pravosti nebo výše jen skutkové námitky, konkrétně jen skutečnosti, které dlužník neuplatnil v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí. Přitom je lhostejné, zda takové skutečnosti dlužník neuplatnil vlastní vinou například proto, že zcela rezignoval na svou procesní obranu v příslušném řízení, čímž přivodil vznik exekučního titulu založeného rozhodnutím, jež se neodůvodňuje vůbec (například platební rozkaz nebo směnečný platební rozkaz), nebo rozhodnutím, jež se odůvodňuje, ale jen minimálně (rozsudek pro zmeškání či uznání). Právní posouzení věci není vyloučeno jako důvod popření pravosti nebo výše přihlášené vykonatelné pohledávky, jestliže z pravomocného rozhodnutí příslušného orgánu, jímž byla pohledávka přiznána, žádné právní posouzení neplyne. V dané věci měl rozhodce vždy (podle obsahu rozhodčích nálezů) z předložených listin za prokázané, že nárok žalobce je dán , žalovaná nárok uznala, rozhodčí nálezy tudíž v sobě zahrnují úsudek, že přiznané nároky neodporují právním předpisům a tudíž je takový úsudek postačující pro závěr, že zkoumané rozhodčí nálezy obsahují právní posouzení věci ohledně přiznaných částek. Soud zde odkazuje zejména na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 392/2013 a 29 Icdo 7/2013. Ohledně pohledávek č. 1, 3 a 5 byl soud jednoznačně za to, že pohledávky je třeba považovat za zjištěné. Tyto pohledávky byly přihlášeny jako vykonatelné, vykonatelnými skutečně jsou a žalovaná IS měla, pokud je popřela, sama podat příslušnou žalobu proti věřiteli. I kdyby soud připustil, že mohl či měl podat incidenční žalobu věřitel, i za této situace má soud za to, že ze shora uvedených důvodů nelze pohledávky přezkoumávat. Pokud se jedná o pohledávky č. 2 a 4, tyto byly přihlášeny žalobcem jako nevykonatelné a jako důvod jejich vzniku byly uvedeny nedoplatky z Dohody o uznání dluhu dle článku 4 odst. 4. 1 Smluvních ujednání. Obě pohledávky, jak vyplývá z Dohod o uznání dluhu, dlužnice uznala co do důvodu i výše. Dle ustanovení § 558 občanského zákoníku, platného v době uzavření Dohod, se u uznaného závazku co do důvodu i výše má za to, že dluh v době uznání trval. V daném případě tedy nelze již tyto pohledávky napadat. Obě pohledávky úzce souvisí s pohledávkou č. 1 a 3, které byly přiznány rozhodčími nálezy. O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 202 odst. 1 IZ .

Žalovaná insolvenční správkyně se proti rozsudku v zákonné lhůtě odvolala.

Dne 21. 7. 2015 vydal Vrchní soud v Praze usnesení, kterým rozsudek soudu prvého stupně zrušil a věc soudu vrátil k dalšímu řízení. Vrchní soud ve svém rozhodnutí dal tomuto soudu za pravdu v tom, že sporné pohledávky č. 1, 3 a 5 jsou pohledávkami směnečnými k zajištění smluvních pokut a odměn dohodnutých ve smlouvách o revolvingovém úvěru, poskytnutém dlužnici žalobcem, jež byly žalobci přiznány pravomocnými a vykonatelnými rozhodčími nálezy vydanými JUDr. Evou Vaňkovou, a to na základě platné dohody o rozhodčí doložce sjednané mezi žalobcem a dlužnicí ve smlouvách o revolvingovém úvěru. Současně Vrchní soud sdělil, že odkaz tohoto soudu na rozsudek Nejvyššího soudu by byl přiléhavý, kdyby rozhodkyně v rozhodčích nálezech posuzovala i pohledávku z titulu smluvní pokuty a z titulu smluvní odměny. To se však nestalo. Z předložených rozhodčích nálezů tudíž žádné právní posouzení pohledávky z titulu smluvní pokuty a odměny neplyne. Jelikož se v dané věci ohledně sporných pohledávek rozhodce nezabýval kauzou směnky, neboť dlužnice žádné kauzální námitky nevznesla, pak z tohoto důvodu oprávněnost smluvní pokuty a odměny rozhodce nehodnotil a směnečný nárok posoudil jen ze směnky samotné, tedy hodnotil jen platnost směnky. Vrchní soud uložil Krajskému soudu v Plzni zabývat se kauzálními námitkami žalované, jež byly právním důvodem popření směnečných pohledávek.

S ohledem na právní názor Vrchního soudu se prvostupňový soud zabýval v další fázi řízení námitkami insolvenční správkyně, které byly příčinou popření předmětných pohledávek. K důkazu byly konstatovány karty klienta ve vztahu ke všem třem revolvingovým smlouvám. Z karty klienta ke smlouvě č. 9100140705 vyplynulo, že celkem včetně revolvingu bylo Alexandře Polesné (hlavní dlužnici) vyplaceno žalobcem 92.160,-Kč a splacena na tento úvěr bylo 147.415,-Kč. Z karty klienta-dlužnice, ve vztahu ke smlouvě č. 9100183108 vyplynulo, že na tuto smlouvu včetně revolvingu bylo žalobcem poskytnuto celkem 120.692,-Kč a splaceno bylo 180.471,-Kč. Z karty klienta ve vztahu ke smlouvě č. 9100229667 vyplynulo, že celkem včetně revolvingu bylo dlužnici vyplaceno 34.485,-Kč a splaceno bylo 40.921,-Kč.

Soud po provedeném dokazování, respektujíc názory Vrchního soudu v Praze, dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána oprávněně. K tomu, že žalobcem doložené rozhodčí nálezy byly vydány v souladu se zákonem a tudíž žalobce má právo na částky odpovídající nákladům rozhodčího řízení, se soud již vyjadřovat nemusí, neboť toto je již posvěceno nadřízeným soudem v rámci zrušovacího usnesení. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100183108 ze dne 3. 12. 2007 bylo zjištěno, že dlužnici byl poskytnut úvěr ve výši 70.000,-Kč, smluvní odměna byla vyčíslena na 50.696,-Kč. Dlužnice se tedy zavázala za tento úvěr uhradit celkem 120.696,-Kč, s tím, že smluvní odměna za každý další revolving bude 39.830,-Kč. Další smlouvu o revolvingovém úvěru uzavřela dlužnice dne 25. 7. 2008. Na tuto smlouvu jí bylo vyplaceno 20.000,-Kč, a zavázala se zaplatit smluvní odměnu ve výši 14.488,-Kč. Smluvní odměna za poskytnutí dalšího revolvingu byla stanovena na 11.381,-Kč. Třetí smlouvu č. 9100140705 uzavřela dne 3. 5. 2007 Alexandra Polesná, dlužnice zde figuruje jako spoludlužnice. Na tuto smlouvu bylo vyplaceno žalobcem 52.100,-Kč, smluvní odměna byla sjednána na 54.000,-Kč, poplatek za uzavření smlouvy činil 1900,-Kč. Součástí všech smluv byla tzv. Smluvní ujednání žalobce, kde je v článku 6 obsaženo sdělení o vystavění blankosměnky s tím, že se žalobce pro případ prodlení domluvil s klientem na vyplňovacím právu. V článku 13 Smluvních ujednání se pro případ prodlení s úhradou splátek strany dohodly na smluvní pokutě ve výši 8% a 13% z dlužné splátky pro případ prodlení delšího než je 15 a 30 dnů a podle článku 13.4 se klient zavázal, že v případě prodlení dvou splátek uhradí ještě jednorázovou smluvní pokutu ve výši 50%, a to z celého schváleného úvěru, tedy z částky včetně odměn pro žalobce. Soud s odkazem na judikaturu zejména Vrchního soudu v Praze (např. 102 VSPH 154/2012) konstatuje, že na uvedené smlouvy dopadají ustanovení zákona č. 321/2001 Sb., neboť se v daném případě jedná o půjčky za úplatu a šlo o smlouvy tzv. spotřebitelské. Na takovýto typ smlouvy se proto v uvedené době vztahovala ustanovení občanského zákoníku o spotřebitelských smlouvách a o platnosti právních úkonů dle § 39 o. z. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí splňovat požadavky vymezené v § 4 odst. 2 zákona č.

321/2001 Sb., kdy mimo jiné musí být roční procentní sazba nákladů stanovena způsobem uvedeným v příloze tohoto zákona. V daných případech však ani v jedné smlouvě nebyly dohodnuty procentní sazby úroků, ale byly sjednány odměny za poskytnutí úvěru. Soud zde odkazuje na ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákoníku ohledně dobrých mravů a na § 499 obchodního zákoníku v tehdy platném znění. Ve všech třech případech smluv odměna za poskytnutí úvěrů vysoce přesahovala horní hranici tehdy obvyklé úrokové míry, a proto soud ujednání ohledně smluvních odměn považuje za absolutně neplatná ujednání dle § 39 o. z. Jedná se o rozpor s dobrými mravy, a to stejně tak u smluvní pokuty za prodlení ve výši 50% z celkové částky úvěru, která zahrnuje i neplatně sjednané odměny, tedy částky, které dlužnice nikdy nedostala. Dlužno dodat, že jde jen o částečnou neplatnost všech tří smluv. Naproti tomu, jak již bylo avizováno shora, žalobce má nárok na náklady související s rozhodčím řízením, a také na smluvní pokuty ve výši 8% a 13%, neboť jak sama žalovaná ve svém vyjádření potvrdila, dlužnice v prodlení se splátkami byla. Nicméně, jak vyplynulo z již citované karty klienta ve vztahu ke všem třem smlouvám, dlužnice uhradila na všech třech smlouvách více než-li si půjčila. Neboť, jak bylo vysvětleno shora, úroky řádně sjednány nebyly, do částek, které byly uhrazeny, byly započítány jak náklady na rozhodčí řízení, tak i drobné tzv. penalizační pokuty. Z uvedených důvodů soud žalobu zcela zamítl.

O nákladech řízení bylo rozhodováno dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla zastoupena advokátem a měla ve věci úspěch, tudíž jí svědčí právo na náhradu nákladů řízení. Částka 28.986,76,-Kč zahrnuje odměnu za zastupování advokátem za 6 úkonů právní služby dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 2x 2100,-Kč + 4x 3.100,-Kč + paušální náhrada hotových výdajů ve výši 1.800,-Kč. Dále částka zahrnuje náhradu cestovních výdajů za cestu z místa sídla advokáta k soudu, tedy z Prahy do Plzně a zpět ve výši 1.252,-Kč za jednu cestu, přičemž cesty byly uskutečněny tři. Dále náhrada za promeškaný čas při úkonech prováděných v místě, které není sídlem advokáta, za čas strávený cestou do tohoto místa, tedy 18 x 100,-Kč + 21 % DPH.

Poučení : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do patnácti dnů ode doručení jeho písemného vyhotovení, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, Veleslavínova 40, Plzeň, ve trojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Plzni dne 20. 10. 2015

Mgr. Ivana Žánová, v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Eliška Kučerová