122 ICm 576/2012
Jednací číslo: 122 ICm 576/2012-25 (KSPL 27 INS 16938/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Žánovou v právní věci žalobce: BP Integralis Limited, reg. č. 255048, se sídlem Diagorou 4, Kermia Building, 6th Floor, Office 601, Nikosia, Kypr, zast.: Mgr. Ivo Siegel,advokát, Školská 38, 110 00, Praha 1 proti žalované: JUDr. Dagmar Mixové, IS , Opletalova 5, Praha 8, IS dlužníků Petra Petřáše a Marty Petrášové, zast.: JUDr. Davidem Uhlířem, advokát, Opletalova 5, 110 00, Praha , o určení výše pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že žalobce má za dlužníky Martou Petrášovou a Petrem Petrášem pohledávku ve výši 552.600,-Kč s úrokem z prodlení ve výši 7.738,67 Kč z titulu kapitalizovaných úroků smluvních úroků, zajištěnou zástavním právem k budově rodinného domu č.p. 663 stojícím na pozemku parc.č. st. 739, k budově rodinného domu č. p. 685, stojícím na pozemku parc. č. St. 759, obě budovy v části obce Hranice, a pozemky č. 739, 759,1050/9 a 1050/12, vše zapsané na LV č. 351 pro k.ú. Hranice u Aše, obec Hranice, dále pohledávku ve výši 70.434,-Kč z titulu smluvní pokuty dle článku VII. odst. 1 Smlouvy o úvěru č. 1F101457/2011 ze dne 25.7.2011, zajištěnou zástavním právem v budově rodinného domu č.p. 663 stojící na pozemku č. 739, v budově rodinného domu č.p. 685, stojícm na pozemku č. 759, obě budovy v části obce hranice, a pozemky č. 739, 759, 1050/9 a 1050/12, vše zapsané na LV č. 351 pro k.ú. Hranice u Aše, obec Hranice, pohledávku ve výši 46.000,-Kč, z titulu smluvní pokuty dle článku VII. odst. 9 Smlouvy o úvěru č. 1F101457/2011 ze dne 25.7.2011., zajištěnou zástavním právem k budově rodinného domu č.p. 663 stojícím na pozemku č. 739, k budově rodinného domu č.p. 685, stojící na pozemku č. 759, obě budovy v části obce Hranice, a pozemky č. 739, 759, 1050/9 a 1050/12, vše zapsané na LV č. 351 pro k.ú. Hranice u Aše, obec Hranice.

II. Účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Dne 28.2.2012 podal původní žalobce 1.faktorská, s.r.o. ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhal vydání shora uvedeného rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tak, že přihláškami doručenými insolvenčnímu soudu dne 28.11.2011 žalobce uplatnil v insolvenčním řízení dlužníků Marty a Petra Petrášových pohledávku v celkové výši 909.993,61 Kč, která byla tvořena 4 dílčími pohledávkami. Přihlášené pohledávky vznikly v souvislosti s poskytnutím úvěru podle smlouvy o úvěru č. 1F101457/2011 ze dne 25.7.2011. Dne 24.1.2012 se v rámci insolvenčního řízení dlužníků konalo přezkumné jednání, kterého se žalobce jako věřitel nezúčastnil. Žalovaná jako insolvenční správkyně dlužníků na tomto přezkumném jednání popřela dílčí pohledávky žalobce tak, že pohledávku č. 2 ve výši 552.600,-Kč s úrokem z prodlení popřela zcela, stejně tak pohledávku č. 3 a 4 znázorňující smluvní pokuty. Žalobce má za to, že popření pohledávek je neoprávněné. Dne 25.7.2011 uzavřela společnost 1.faktorská,s.r.o. s dlužníky smlouvu o úvěru, podle které se věřitel zavázal poskytnout dlužníkům úvěr ve výši 230.000,-Kč a dlužníci se zavázali takto poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěr měl být splacen ve 240 měsíčních splátkách ve výši 3.290,-Kč, splatný vždy k 28. dni v měsíci, poprvé dne 28.8.2011 a naposledy dne 28.7.2031. Podle ust. článku III. odst. 9 Smlouvy o úvěru bylo sjednáno, že v případě porušení smluvních závazků dlužníků, zejména v případě prodlení s úhradou jakékoliv splatné částky, které přesáhne 60 dnů, nebo jestliže celková částka prodlení přesáhne 5 % půjčené částky, či v případě zhoršení zajištění úvěru, jsou dlužníci povinni zaplatit celou dosud nesplacenou část úvěru včetně dosud nesplacených úroků za celou sjednanou dobu úvěru a včetně veškerého dalšího dosud nespláceného přísl. a ostatních dosud nesplacených nároků věřitele, tj. úroků z prodlení, smluvních pokut a dalších oprávněných nároků věřitele vzniklých v souvislosti s úvěrem, např. nároků ze zástavní smlouvy či z jiného zajištění úvěru, nebo nároků na úhradu oprávněných nákladů vzniklých s věřiteli v souvislosti s vymáháním dlužných částek, nebo-li všech sjednaných splátek, případně úroků z prodlení, smluvních pokut a ostatních oprávněných nároků věřitele, snížených o již zaplacenou část pohledávky věřitele za dlužníkem. Celý úvěr se stane okamžitě splatným, jakmile nastane, byť jen jedna z uvedených podmínek. Podle článku VII. odst. 3 smlouvy o úvěru, pak bylo sjednáno, že právo věřiteli na okamžité splacení celého úvěru vzniká, vedle důvodů uvedených v bodu III./9 této smlouvy, také tehdy, když kterákoliv ze zavázaných osob podá insolvenční návrh sama na sebe, a to k okamžiku, kdy byl insolvenční návrh doručen soudu. Podle ust. článku III. odst. 2 smlouvy bylo mj. sjednáno, že sjednané pravidelné splátky v sobě zahrnují splátky jistiny a splátky úroků z úvěru, který běží ode dne poskytnutí úvěru, do úplného vrácení jistiny včetně úroků. Jestliže dlužníci dne 20.9.2011 oba podali vlastní insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, došlo ke splnění podmínek předvídaných v uvedených ustanoveních článků III. odst. 9 ve spojení s článkem VII. odst. 3 smlouvy o úvěru, tj. ke vzniku práva žalobce jako věřitele na okamžité splacení celého úvěru, a to včetně části úroků za celé sjednané období úvěru, která byla žalobcem do insolvenčního řízení dlužníků přihlášena jako pohledávka č. 2. Úroková sazba ve výši 1,35 měsíčně a z ní vycházející RPSN 17,78 % jsou podle žalobce sjednány v souladu se zákonem a nejsou v rozporu s dobrými mravy a to s ohledem na skutečnost, že průměrná úroková sazba z korunových klientských úvěrů, jak je uvedeno ve statistické ročence ČSÚ za rok 2010, u nově uzavřených dlouhodobých úvěrů domácnostem na spotřebu činila 14,280 % p.a. Úroková sazba sjednaná ve smlouvě o úvěru sice uvedenou průměrnou sazbu převyšuje, avšak tento rozdíl odpovídá tomu, že úvěr je poskytován nebankovním subjektem, tedy subjektem, který není oprávněn získávat peněžní prostředky k obchodování vkladů od veřejnosti. Na základě prodlení dlužníků s úhradou celého dluhu ze smlouvy o úvěru žalobce vzniklo též právo na smluvní pokutu podle článku VII. odst. 1 smlouvy o úvěru ve výši 3 % opožděné platby, a to za každý započatý měsíc prodlení ode dne vzniku prodlení do zaplacení celé opožděné splatné částky. Tento nárok žalobce byl uplatněn v dílčí pohledávce č. 3. Výše celého zesplatněného úvěru včetně přísl. činí 789.600,-Kč, po odečtení již splacené částky pak 582.600,-Kč z čehož 3 % činí 23.478,-Kč. Jestliže prodlení počalo dne 21.9.2011 a až do prohlášení úpadku neskončil, byl dne 1.12.2011 započat třetí měsíc v běhu tohoto prodlení. Celkový nárok ze smluvní pokuty je proto jako násobek smluvní pokuty za jednotlivý měsíc a celkového počtu započatých měsíců prodlení tj. 3 x 23.487,-Kč, tj. 70.434,-Kč. Žalovaná namítá rozpor smluvního ujednání s dobrými mravy. Žalobce má za to, že porušení kterékoliv povinnosti zajištěných smluvní pokutou mohou mít za následek výrazné ztížení či dokonce znemožnění uspokojení zajištěných pohledávek žalobce. Všechna ujednání o smluvní pokutě ve smlouvě o úvěru byla formulována v reakci na reálně hrozící riziko neplněných závazků dlužníků. Podle ust. článku VII. odst. 9 smlouvy o úvěru bylo ujednáno, že podá-li některý z dlužníků insolvenční návrh sám na sebe, je povinen tuto skutečnost oznámit věřiteli nejpozději do 3 dnů ode dne , kdy byl předmětný návrh doručen soudu. Pro případ nedodržení těchto lhůt účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 20 % půjčené částky. Vzhledem k tomu, že ani jeden z dlužníků neoznámil žalobci zahájení insolvenčního řízení do 3 dnů ode dne zahájení tak, jak byli povinni podle smlouvy, vzniklo žalobci právo na smluvní pokutu ve výši 46.000,-Kč, jedná se o pohledávku č. 4.

Žalovaná navrhla žalobu v plném rozsahu zamítnout. Žalobce jako věřitel jednal při uzavírání a plnění smlouvy o půjčce v rámci své podnikatelské činnosti a dlužník ji neuzavíral jako podnikatel. Po právní stránce se závazkový vztah uvedených smluvních stran řídí režimem občanského zákoníku. Jde přitom o spotřebitelskou smlouvu dle § 52 a násl. občanského zákoníku. Žalovaná považuje ujednání o smluvním úroku za neplatné ujednání. Jak § 55 odst. 1 občanského zákoníku, tak § 56 odst. 1 občanského zákoníku upravující právní režim spotřebitelských smluv byl také přijat v souvislosti implementací směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5.4.1993 o zneužívajících klausulích ve spotřebitelských smlouvách do českého právního řádu. Tato směrnice považuje za nepřiměřený požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Takový výklad obecně lze aplikovat i na ujednání o smluvních pokutách. Obecně je nutno přezkoumání platnosti o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů uvážit funkce smluvní pokuty. V souvislosti s výší smluvní pokuty je třeba, aby pokuta zahrnovala všechny škody, které lze rozumně v konkrétním vztahu s porušením určité povinnosti očekávat. V úvahu je rovněž vzít i výši zajištěné pohledávky. Žalovaný popřel přihlášenou smluvní pokutu ve výši 116.343,-Kč z toho důvodu, že se celková výše příčí dobrým mravům a je tedy podle § 39 občanského zákoníku neplatná.

Z listin provedených v tomto řízení má soud za prokázané, že dne 20.9.2011 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníků, a to z jejich vlastního podnětu. Dne 30.5.2012 soud usnesením povolil řešení úpadku dlužníků oddlužením. Dále bylo zjištěno, a to ze seznamu přihlášených pohledávek, že celkem se do insolvenčního

řízení přihlásilo 10 věřitelů s celkovou výší pohledávek 2.989.193,18 Kč s tím, že zajištěné pohledávky jsou ve výši 1.915.549,60 Kč. Z uvedeného seznamu dále vyplývá, že právní titul téměř všech přihlašovaných pohledávek je neuhrazený závazek ze smluv o úvěru, přičemž všechny byly uzavřeny mezi jednotlivými věřiteli a dlužníky ještě před uzavřením smlouvy, která se řeší v tomto sporu. Z přihlášky pohledávky soud zjistil, že právní předchůdce žalobce přihlásil za dlužníky pohledávku v celkové výši 909.993,61 Kč. Pohledávka č. 1 činila 233.220,94 Kč a jako důvod vzniku je uvedena jistina úvěru poskytnutého podle smlouvy o úvěru č. 101457/2011 ze dne 25.7.2011. Tato pohledávka byla přihlášena jako zajištěná majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužníka a je uplatňováno právo na uspokojení. Pohledávka č. 2 byla přihlášena ve výši 560.338,67 Kč a jejím právním titulem jsou úroky za celou sjednanou dobu úvěru, splatné z důvodu podání vlastního insolvenčního návrhu dlužníka (240 splátek po 3.290,-Kč-230.000,-Kč-uhrazena částka v celkové výši 7.000,-Kč). Dlužná částka ze smluvních úroků tedy činí 552.600,-Kč + zákonný úrok z prodlení ode dne vzniku prodlení do dne usnesení o úpadku ve výši 7.738,67 Kč. I tato pohledávka byla přihlášena jako zajištěná. Pohledávka č. 3 byla přihlášena ve výši 70.434,-Kč a jako právní titul je uvedena pokuta ze smlouvy o úvěru. Pohledávka č. 4 byla přihlášena ve výši 46.000,-kč a jejím právním titulem je pokuta ze smlouvy o úvěru ve výši 20 % půjčené částky dle ujednání bodu VII./ 9 smlouvy o úvěru. Soud provedl důkaz smlouvou o úvěru č. 1F101457/2011, kterou dlužníci se společností 1.faktorská, s.r.o. uzavřeli dne 25.7.2011. Předmětem této smlouvy je závazek věřitele poskytnout dlužníkům úvěr ve výši 230.000,-Kč a závazek dlužníků poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 3.290,-Kč za jeden měsíc trvání úvěru, přičemž strany byly dohodnuty na splátkách po dobu 20 let. V článku IV. odst. 2 je uvedeno, že úroky z úvěrů se počítají a jsou splatné vždy jednou měsíčně, a to v den pravidelné splátky úvěru, nebude-li úrok z úvěru uhrazen den splatnosti hledí se na něj jako nový úvěr věřitele dlužníkovi, který se k témuž dni slučuje s dosavadním úvěrem, tj. připočítává se k jistině dosavadního úvěru a stává se jeho součástí. V článku IV. je uvedena RPSN 17,78 %. V případě sporu o vypočtenou hodnotu tohoto údaje účastníci prohlašují, že toto se počítá ze sjednaných splátek, tj. splátky se nestanovují s hodnoty RPSN. Podle článku VII. odst. 3 právo věřitele na okamžité splacení celého úvěru vzniká vedle důvodů uvedených v bodu II./9 této smlouvy také tehdy, když kterékoliv zavázané osobě, kterou se rozumí dlužník či vedlejší účastník bude vydáno usnesení o exekuci na její majetek či na usnesení o jejím úpadku. Právo věřitele na okamžité splacení celého úvěru vzniká také marným uplynutím lhůty k úhradě dle jakéhokoliv jiného rozhodnutí, kterým dojde ke snížením majetku, kterékoliv zavázané osoby o částku, která převyšuje 10 % částky půjčené této smlouvy. Podle článku VII. smlouvy pro případ prodlení dlužníka s úhradou některé splatné částky účastníci sjednávají smluvní pokutu ve výši 3 % opožděné platby, a to za každý měsíc prodlení, ode dne vzniku prodlení do zaplacení celé opožděné splatné částky. Podle článku VII. odst. 9 smlouvy jestliže skutečnosti, která by mohla mít za následek ohrožení řádného splacení úvěru a veškerého jejího příslušenství a ostatních oprávněných nároků věřitele, je vydání usnesení vůči kterékoliv zavázané osobě o exekuci jejího majetku, o jejím úpadku, či jakékoliv jiné pravomocné rozhodnutí, kterým dojde ke snížení majetku o částku, která převyšuje 10 % částky půjčené dle této smlouvy, dlužník se zavazuje oznámit tuto skutečnost věřiteli nejpozději do 3 dnů ode dne, kdy se o podání příslušné žaloby či návrhu dozvěděl, avšak nejpozději do 3 dnů ode dne, kdy předmětné usnesení či rozhodnutí bylo příslušným orgánem vydáno. Podá-li jakákoliv zavázaná osoba insolvenční návrh sama na sebe, dlužník je povinen tuto skutečnost oznámit věřiteli nejpozději do 3 dnů ode dne, kdy byl návrh doručen soudu. Pro případ nedodržení těchto lhůt účastníci sjednávají smluvní pokutu 20 % z půjčené částky. Mezi stranami je nesporné, že dlužníci uhradili prostřednictvím příkazu k úhradě dne 3.8.2011 částku 182.010,-Kč, částku 18.400,-Kč a dne 23.8.2011 částku 20.000,-Kč. Dále má soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 25.7.2011 uzavřena též zástavní smlouva o zřízení zástavního práva k zajištění všech peněžitých pohledávek a jejich příslušenství vyplývajících ze shora citované smlouvy o úvěru, jejímž předmětem jsou nemovitosti zapsané ve výpisu z katastru nemovitostí na čl. 351 pro k.ú. Hranice u Aše.

Dne 14.10.2011 byla mezi 1.faktorská, s.r.o. a současným žalobcem uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, mezi kterými byla postoupena pohledávka předmětná. Dne 14.5.2012 bylo vydáno Krajským soudem v Plzni rozhodnutí sp.zn. KSPL 27 INS 16938/2011-P-9-5, kterým bylo rozhodnuto o tom, že místo dosavadního věřitele č. 9 1.faktorská s.r.o. vstupuje do insolvenčního řízení nabyvatel jeho pohledávky, a to žalobce. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 16.5.2012.

Podle § 193 insolvenčního zákona o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla, nebo že již zcela zanikla, anebo že se zcela promlčela.

Podle § 194 IZ o popření pohledávky co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši pohledávky musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky.

Podle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci.

Na úvod soud konstatuje, že žaloba byla podána v zákonem stanovené lhůtě. Dne 13.2.2012 byla žalobci doručena výzva žalované k podání žaloby na určení pravosti výše nebo pořadí přihlášené pohledávky, přičemž žaloba byla podána dne 28.2.2012.

Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu. Jak již bylo uvedeno shora, žalobce, resp. právní předchůdce žalobce přihlásil do insolvenčního řízení za dlužníky, které bylo zahájeno dne 20.9.2011, pohledávky v celkové výši 909.993,61 Kč. Pohledávku č. 1, která byla přihlášena ve výši 233.220,94 Kč a zohledňovala jistinu úvěru poskytnutého podle shora uvedené úvěrové smlouvy včetně zákonného úroku z prodlení ode dne vzniku prodlení do dne usnesení o úpadku, žalovaná uznala. Neuznala pohledávku č. 2, 3 a 4. Jako důvod popření uvedla neplatnost ujednání smlouvy o úvěru vztahující se k úroku z prodlení pro rozpor s dobrými mravy a dále pro neplatnost úvěrové smlouvy ve vztahu k ujednání ohledně smluvních pokut. Žalovaná tedy tvrdila částečné neplatnosti úvěrové smlouvy, a to podle § 39 občanského zákoníku. Soud se s tímto stanoviskem žalované neztotožnil. Je třeba si uvědomit, že smlouva o úvěru byla uzavřena mezi zúčastněnými stranami dne 25.7.2011. Jak vyplynulo z přihlášky pohledávek do insolvenčního řízení, v této době měli dlužníci již několik věřitelů, vůči nimž měli závazky zejména z uzavřených úvěrových smluv. Vzhledem k tomu, že dlužníci sami na sebe podali insolvenční návrh dne 20.9.2011, tedy necelé 2 měsíce po uzavření této úvěrové smlouvy, která byla uzavřena na dobu 20 let, je otázkou, zda vůbec dlužníci počítali s tím, že budou své závazky ze smlouvy plnit. Soud nepovažuje ujednání o smluvním úroku za rozporný s dobrými mravy, a to i přes to, že vůči jednomu z dlužníků se bezpochyby jednalo o spotřebitelskou smlouvu. Úroková sazba ve výši 1,35 měsíčně a z ní vycházející RPSN ve výši 17,78 % jsou podle soudu sjednány v souladu se zákonem a nejsou v rozporu s dobrými mravy. Soud odkazuje i na judikaturu Nejvyššího soudu, např. na rozhodnutí sp.zn. 21 Cdo 1484/2004. Pokud se jedná o požadavek žalobce ohledně úhrady smluveného úroku od doby poskytnutí úvěru až do konce úvěru, i zde má soud za to, že tento požadavek je akceptovatelný. Je třeba si uvědomit, že si dlužníci vzali úvěr u nebankovního subjektu, který není oprávněn získávat peněžní prostředky k obchodování z vkladů od veřejnosti. Dlužníci měli zcela jistě možnost požádat o poskytnutí úvěru u kterékoliv z bank, z nějakého důvodu se pro tuto možnost nerozhodli. Museli tedy dle názoru soudu počítat s tím, že sankce za prodlení a úroková míra bude jistě pro ně méně výhodná, než kdyby si vzali úvěr u banky. Také je třeba mít na paměti, že úvěr byl sjednán na dobu 20 let, kdy je otázkou-jaká by byla situace a jakou hodnotu by měla za 20 let částka 230.000,-Kč. Soud má tedy za to, že smlouva o úvěru není v části ohledně jednání o úrocích v prodlení rozporná s dobrými mravy. Pokud se jedná o pohledávku č. 3 a 4, soud se neztotožňuje s názorem žalované strany ohledně toho, že i ujednání o smluvních pokutách jsou spotřebitelskými smlouvami. Jedná se o samostatné typy smlouvy o zajištění závazku z úvěrové smlouvy, takže na obsah smlouvy o smluvní pokutě, byť uzavřené současně se smlouvou o úvěru v jedné listině, nelze vztahovat ustanovení daná k ochraně spotřebitele v občanském zákoníku. Je na místě postupovat podle § 301 OZ a soud má možnost stranami dojednanou smluvní pokutu ev. moderovat. Soud zde odkazuje na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp.zn. 101 VSPH 071/2012. Pokud se jedná o smluvní pokutu ve výši 20 % z poskytnutého úvěru z důvodu, že dlužník neoznámí dle smlouvy, že na sebe podal insolvenční návrh, zde má soud za to, že takto stanovená smluvní pokuta je zcela namístě. Je třeba domyslet, jaké následky by pro věřitele mohlo mít, že by se včas o zahájení insolvenčního řízení nedozvěděl. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce poskytoval úvěry mnoha klientům, tak aby nemusel právě každého dne zkoumat na internetu, zda ten či který dlužník není v insolvenci, zakotvil do smlouvy toto ustanovení, a to ke své ochraně. Pokud by věřitel nezjistil, že je na dlužníka podán insolvenční návrh a včas by nepodal přihlášku do insolvenčního řízení, obzvlášť v případě, kdy bylo povoleno oddlužení, bylo by pravděpodobné, že by jeho případná škoda byla podstatně vyšší než stanovená smluvní pokuta. Pokud se jedná o další ujednání o smluvní pokutě ve výši 3 % z opožděné platby za každý měsíc prodlení do zaplacení, toto ujednání se také soudu s ohledem na shora uvedené nejeví jako nepřiměřené. Soud odkazuje i na judikát Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005. Ze všech uvedených důvodů soud žalobě vyhověl.

O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 202 odst. 1 IZ

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím, Krajského soudu v Plzni, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.

Krajský soud v Plzni dne 30.10.2012

Za správnost vyhotovení: Mgr. Ivana Žánová, v.r. Petra Menclová samosoudce