122 ICm 4388/2014
Jednací číslo: 122 ICm 4388/2014-47 (KSPL 27INS 23695/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Jarošovu v právní věci žalobce JUDr. Lenky Žídkové, Slezská 11, Praha 2, Vinohrady, insolvenční správkyně dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , trvale bytem v Plané, Tachovská 490, IČ 01617923, zastoupené JUDr. Věrou Chandryckou, advokátkou v Praze 2, Vinohrady, Slezská 11, proti žalovanému Společenství vlastníků jednotek pro dům Tachovská čp. 490, Planá, se sídlem v Plané u Mariánských Lázních, Tachovská čp. 490, IČ 73711373, zastoupeného JUDr. Pavlem Zálišem, advokátem v Mariánských Lázních, Nádražní náměstí 299, o popře ní vykonatelné pohledávky

takto:

I. Určuje se, že příslušenství za prodlení se zaplacením jistiny pohledávky č. P-2-1, přihlášené žalovaným do insolvenčního řízení vedeného zde jším soude m pod sp.zn. KSPL 27 INS 23695/2013, bylo zjištěno ve výši Kč 5.723,10.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám je jí zástupkyně JUDr. Věry Chandrycké, advokátky v Praze 2, Slezská 11, náklady řízení výši Kč 19.036,-, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice prostřednictvím Krajského soudu v Plzni na účet číslo 3703-4321311/0710, VS 4300438814 soudní poplatek ze žaloby ve výši Kč 5.000,-, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Od ůvo d ně n í

Žalobkyně podanou žalobou uplatnila popření vykonatelné pohledávky přihlášené žalovaným pod č. P-2-1 do insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem pod sp.zn. KSPL 27 INS 23695/2013. Přihlášená pohledávka sestávala z jistiny ve výši Kč 14.753,-a příslušenství v celkové výši Kč 80.747,24. Příslušenství zahrnovalo poplatek z prodlení ve KSPL 27INS 23695/ 2013 výši Kč 60.988,14 a dále náklady nalézacího a exekučního řízení. Žalobkyně popřela nárok na poplatek z prodlení ve výši Kč 55.265,04 pro pravost a výši, ve zbývající části Kč 5.723,10 pohledávku uznala, uznaná část příslušenství odpovídala zákonnému úroku z prodlení. Žalobkyně dále uznala nárok na jistinu a na náklady nalézacího a vykonávacího řízení.

Žalobkyně popřela nárok na příslušenství z následujících důvodů. Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení nárok vůči insolvenčnímu dlužníkovi, který byl spolu s manželkou vlastníkem bytové jednotky a členem společenství vlastníků, ale nehradil řádně zálohy na služby spojené s užíváním bytové jednotky. Okresní soud v Tachově uložil dlužníkovi a jeho manželce povinnost uhradit věřiteli kromě jistiny Kč 14.753,-i poplatek z prodlení ve výši 2,5 promile denně z jednotlivých dlužných částek. Poplatek z prodlení však byl povinen podle dříve platného občanského zákoníku hradit pouze nájemce pronajímateli bytu. V daném případě nešlo o nájemní vztah, a uložená povinnost byla tedy v rozporu s platnou zákonnou úpravou. Žaloba podaná u okresního soudu musela trpět nedostatkem skutkových tvrzení. Žalovaný měl vůči dlužníkovi právo pouze na úrok z prodlení, nikoli na poplatek z prodlení. Popřená výše přihlášeného příslušenství Kč 55.265,04 byla rozdílem mezi poplatkem z prodlení a zákonným úrokem z prodlení ze stejné jistiny a za stejné období, po které prodlení trvalo.

Žalovaný namítl, že v řízení před okresním soudem neuplatnil nárok na poplatek z prodlení podle ust. § 697 tehdy platného občanského zákoníku, ale nárok na poplatek z prodlení, o němž se dohodli sami vlastníci jednotek ve společenství. Shromáždění vlastníků totiž schválilo povinnost k úhradě poplatku z prodlení ve výši 2,5 promile denně za prodlení s úhradou za plnění poskytnutá s užíváním bytu. Žalovaný mínil předložit rozhodnutí shromáždění o povinnosti k placení poplatku z prodlení k přihlášce, ale tento doklad nedohledal.

Žalovaný dále namítl, že žalobkyně popřela nárok na poplatek z prodlení v rozporu s ust. § 199 odst. 2 insolvenčního zákona, neboť brojila proti jinému právnímu posouzení věci a neuplatnila žádné nové skutkové okolnosti. V dané souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 ICdo 7/2013, podle něhož platební rozkaz v sobě zahrnuje i právní posouzení, přestože není odůvodněn. Podle citovaného rozhodnutí také pokud soud přizná věřiteli jiné, než zákonem předepsané příslušenství pohledávky tím, že chybně určí právní předpis stanovící, jaký druh příslušenství k pohledávce náleží (místo úroku z prodlení přizná poplatek z prodlení), je kritika takového rozhodnutí kritikou správnosti právního posouzení.

Z důkazů bylo zjištěno, že žalovaný přihlásil výše popsanou pohledávku jako vykonatelnou podle platebního rozkazu Okresního soudu v Tachově sp.zn. 22 C 811/2009. V přihlášce popsal nárok jako dluh na zálohách za služby spojené s užíváním bytu podle platných právních předpisů a dohody. K přihlášce přiložil platební rozkaz, usnesení o nařízení exekuce a výpočet poplatku z prodlení.

Podle protokolu z přezkumného jednání ze dne 18.11.2014 žalobkyně popřela zcela vykonatelnou pohledávku číslo P-2-1 pro pravost a výši v celkové částce Kč 55.265,04 a uznala ji co do jistiny ve výši Kč 14.753,-, zbytku příslušenství ve výši Kč 5.723,10. V důvodech popření odkázala na seznam přihlášených pohledávek, podle něhož popřela předmětnou pohledávku s tím, že příslušenství přiznané platebním rozkazem ve výši 2,5 promile denně bylo v rozporu s ust. § 697 obč. zák., podle něhož je poplatek z prodlení povinen hradit pouze nájemce pronajímateli bytu, ale dlužník byl spolu s manželkou vlastníkem bytové jednotky a členem společenství. KSPL 27INS 23695/ 2013

Okresní soud v Tachově uložil insolvenčnímu dlužníkovi a jeho manželce platebním rozkazem č.j. 22C 811/2009-14 ze dne 29.9.2010 zaplatit žalovanému částku Kč 14.753,-s poplatkem z prodlení ve výši 2,5 promile denně z jednotlivých částek. Platební rozkaz nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 17.12.2010.

Ze shora popsaných důkazů soud získal dostatek skutkových poznatků o průběhu nalézacího řízení pro rozhodnutí ve věci, proto k důkazu neprovedl spis Okresního soudu v Tachově sp.zn. 22 C 811/2009.

Soud žalovaného vyzval podle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř., aby prokázal rozhodnutí shromáždění společenství o povinnosti hradit v případě prodlení s platbami poplatek z prodlení ve výši 2,5 promile denně. Žalovaný však důkaz k tomuto tvrzení neměl.

Po zhodnocení provedených důkazů soud shledal, že žalobkyně byla oprávněna popřít přihlášenou vykonatelnou pohledávku žalovaného podle ust. § 199 insolvenčního zákona. Jak vyplynulo z tvrzení žalovaného i z obsahu přihlášky, součástí uplatněného nároku před Okresním soudem v Tachově nebyl poplatek z prodlení podle ust. § 697 obč. zák., který je povinen platit nájemce bytu pronajímateli, ale poplatek z prodlení, který měli být podle rozhodnutí shromáždění společenství povinni platit jeho členové v případě opožděných úhrad záloh na služby.

Výše poplatku přijatého rozhodnutím žalovaného se zčásti shodovala s poplatkem z prodlení podle ust. § 697 obč. zák. a nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ale výše zákonného poplatku činila 2,5 promile denně, nejméně však Kč 25,-za každý i započatý měsíc prodlení. Z tvrzení žalovaného a z obsahu výroku platebního rozkazu Okresního soudu v Tachově, který nepřiznával poplatek ve výši nejméně Kč 25,-za každý i započatý měsíc prodlení, je zřejmé, že předmětem nároku nebyl zákonný poplatek z prodlení, ale poplatek z prodlení podle rozhodnutí shromáždění. Stejný nárok také žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení.

Jestliže žalovaný v nalézacím řízení před Okresním soudem v Tachově nepožadoval zákonný poplatek z prodlení, pak nemohlo u Okresního soudu v Tachově dojít k nesprávnému právnímu posouzení tím, že by soud chybně určil právní předpis stanovící, jaký druh příslušenství k pohledávce náleží.

Okresní soud v Tachově v souladu s ust. § 172 o.s.ř. vyšel ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě a na jejich základě vydal platební rozkaz, jímž uložil povinnost k úhradě jistiny včetně poplatku z prodlení. Žalovaný ale zjevně okresnímu soudu nemohl doložit rozhodnutí shromáždění o povinnosti hradit poplatek z prodlení, když takový důkaz k dispozici neměl.

Před vydáním platebního rozkazu neprobíhá důkazní řízení, platební rozkaz je podle ust. § 172 o.s.ř. vydáván na základě skutkových tvrzení. Kdyby důkazní řízení proběhlo, pak by žalovaný nemohl s nárokem na poplatek z prodlení uspět, avšak nikoli z důvodů aplikace (ne)správného právního předpisu, ale proto, že by neprokázal rozhodnutí shromáždění o povinnosti hradit poplatek z prodlení.

Žalobkynin popěrný úkon tedy nesměřoval do právního posouzení, ale do skutkových okolností uplatněného nároku. Pokud žalobkyně brojila proti přiznanému druhu příslušenství, nenapadala právní posouzení uplatněného nároku, provedené okresním soudem, ale skutkový KSPL 27INS 23695/ 2013 základ nároku. Když tu nebyla dohoda či rozhodnutí společenství o povinnosti k úhradě poplatku z prodlení, pak tento nárok nemohl být uplatněn důvodně. Výše popsaný obsah popěrného úkonu, podle něhož dlužník jako člen SVJ nebyl povinen platit poplatek z prodlení, přitom zahrnuje i námitku neexistence nároku na poplatek z prodlení pro absenci příslušného rozhodnutí společenství.

Protože žalovaný neprokázal, že by společenství shromáždění platně rozhodlo o povinnosti k úhradě poplatku z prodlení a platným způsobem zavázalo své členy k placení této sankce, žalobkyně popřela pohledávku žalovaného podle ust. § 199 insolvenčního zákona důvodně. Žalovaný neměl nárok na úhradu poplatku z prodlení ve výši, která přesahovala zákonný úrok z prodlení, proto soud žalobě vyhověl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že právo na jejich náhradu bylo přiznáno plně úspěšné žalobkyni. Náklady na její straně v celkové výši Kč 19.036,-zahrnují čtyři úkony právní služby po Kč 3.100,-, čtyři režijní paušály po Kč 300,-, cestovní výdaje Kč 2.132,-za dvě cesty Praha-Plzeň a zpět v celkové vzdálenosti jedné zpáteční cesty 184 km automobilem o kombinované spotřebě 5,8 litru nafty na 100 km při ceně PHM Kč 36,10 a výši základní náhrady Kč 3,70 a 21% DPH.

S ohledem na to, že žalobkyně byla ze zákona osvobozena od soudních poplatků, soud podle ust. § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích uložil neúspěšnému žalovanému, aby státu zaplatil soudní poplatek ze žaloby, jehož výše byla stanovena podle položky 13 sazebníku soudních poplatků.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí.

Krajský soud v Plzni dne 15.07.2015

Mgr. Miroslava Jarošová, v.r. Za správnost vyhotovení: samosoudce Hana Hrdličková