122 ICm 4386/2014
Jednací číslo: 122 ICm 4386/2014-59 (KSPL 27INS 23695/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Jarošovou v právní věci žalobkyně JUDr. Lenky Žídkové, se sídlem Slezská 11, Praha 2, Vinohrady, insolvenční správkyni dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Tachovská 490, Planá, IČ 01617923, zastoupené JUDr. Věrou Chandryckou, advokátkou v Praze 2, Vinohrady, Slezská 11, proti žalovanému O.K.V. Leasing s.r.o., se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Strojírenská 396, IČ 63487063, zastoupeného JUDr. Ivo Marethem, advokátem ve Žďáru nad Sázavou, Strojírenská 2244/34, o popření vykonatelné pohledávky

takto:

I. Určuje se, že žalovaný nemá pohledávku ve výši Kč 64.642,59 za dlužníkem Pavlem Zivčákem, anonymizovano , IČ 01617923, bytem v Plané, Tachovská 490, přiznanou mu rozhodčím nálezem č.j. 3R 6596/2009 ze dne 19.10.2009, vydaným rozhodcem Ing. Václavem Brablcem, přihlášenou jako dílčí pohledávka číslo 2 přihláškou číslo P-3 do insolvenčního řízení, vedeného zdejším soudem pod sp.zn. KSPL 27 INS 23695/2013.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni k rukám její zástupkyně JUDr. Věry Chandrycké, advokátky v Praze 2, Slezská 11, náklady řízení ve výši Kč 12.342,-, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice prostřednictvím Krajského soudu v Plzni na účet číslo 3703-4321311/0710, VS 4300438614, soudní poplatek ze žaloby ve výši Kč 5.000,-, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobkyně se domáhala určení, že žalovaný nemá v popřené výši dílčí pohledávku č. 2 na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2% denně ze smlouvy o úvěru, přihlášenou přihláškou č. P-3 do insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem ve věci dlužníka Pavla anonymizovano . KSPL 27INS 23695/2013

Insolvenční dlužník uzavřel smlouvu o úvěru jako spotřebitel a smlouva měla charakter spotřebitelského úvěru, proto bylo možno sjednat úrok z prodlení pouze do výše stanovené občanskoprávními předpisy. Z tohoto důvodu žalobkyně pohledávku do výše Kč 64.642,59 popřela. Popřená část odpovídá rozdílu mezi smluvním úrokem z prodlení a zákonným úrokem z prodlení z jistiny ve výši Kč 19.646,-za období od 21.1.2009 do 6.2.2014.

Žalovaný namítl, že dílčí pohledávka č. 2 nebyla pohledávkou na smluvní úrok z prodlení, ale na smluvní pokutu. Ve smlouvě o úvěru byl uvedený nárok označen jako úrok z prodlení pouze v důsledku chyby v psaní. Žalovaný nikdy neměl v úmyslu s dlužníkem uzavřít dohodu o smluvním úroku z prodlení, jeho vůlí bylo uzavřít s ním dohodu o smluvní pokutě. Ze znění ujednání o smluvním úroku z prodlení vyplývá jasně jeho sankční charakter, a zjevně jde o smluvní pokutu.

Žalobkyně v dané souvislosti poukázala na to, že v rozhodčím řízení, v němž byla pohledávka žalovanému přiznána, žalovaný neuplatnil nárok na smluvní pokutu, ale na smluvní úrok z prodlení.

Soud projednal věc v nepřítomnosti účastníků, oba byli z jednání omluveni. Žalobkyně požádala o odročení jednání pro nemoc své právní zástupkyně, k tomu doložila rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti ze 4.1.2015 (zřejmě šlo o chybu v psaní, správné datum patrně mělo být 4.1.2016). Žádost o odročení jednání, které se konalo dne 6.1.2016 v 10.15 hod., byla soudu doručena až dne 5.1.2016 v 16.24 hod.

S ohledem na shora popsaný časový sled soud nepovažoval žalobkyninu žádost o odročení za včasnou ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. Přestože pracovní neschopnost již trvala od 4.1.2016 a žalobkyně měla možnost požádat o odročení dříve, doručila žádost o odročení soudu až den před jednáním po pracovní době, takže žádost byla reálně zpracována a předložena soudci až těsně před jednáním. Soud přihlédl také k tomu, že se jednalo již o opakovanou žádost o odročení.

Z průběhu řízení a z podání stran navíc bylo zřejmé, že při jednání nebude vedeno jiné dokazování než z listin předložených žalobkyní. Soud neměl v úmyslu poučovat podle ust. § 118a o.s.ř. žalobkyni, a bylo mu rovněž předem známo, že jednání se nebude účastnit ani žalovaný, takže ani on nemohl být citovaného ustanovení poučen. Za této situace bylo zcela zbytečné odročovat jednání na základě opožděné žádosti, neboť při jednání nemohlo dojít k jakémukoli posunu v dokazování a v právní argumentaci oproti stavu, který byl žalobkyni znám. Odročení jednání by řízení pouze prodloužilo a prodražilo, proto soud podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal věc v nepřítomnosti stran. Ostatně žalobkyni bylo ve věci samé plně vyhověno.

Z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že žalovaný podniká v oboru poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

Podle přihlášky pohledávky č. P-3 přihlásil žalovaný svoji pohledávku za insolvenčním dlužníkem jako vykonatelnou a nezajištěnou s odkazem na úvěrovou smlouvu a rozhodčí nález. Jako dílčí pohledávka č. 2 byl přihlášen smluvní úrok ve výši 0,2% denně z částky Kč 19.646,-od 21.1.2009 do 6.2.2014, který v kapitalizované výši činil Kč 72.375,-.

Podle protokolu z přezkumného jednání ze dne 18.11.2014 žalobkyně popřela dílčí pohledávku žalovaného P-3-2 pro pravost a výši do částky Kč 64.642,59 a uznala ji ve výši KSPL 27INS 23695/2013 zákonného úroku z prodlení Kč 7.732,41. V důvodech odkázala na seznam přihlášených pohledávek.

Podle seznamu přihlášených pohledávek byla pohledávka popřena proto, že smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2% denně z dlužné částky byl ve smlouvě o úvěru sjednán neplatně. Dlužník uzavřel smlouvu o úvěru jako spotřebitel, takže bylo možno platně sjednat úrok z prodlení pouze do výše stanovené občanskoprávními předpisy, tj. v dané době maximálně 9,25% ročně.

Ze smlouvy o úvěru bylo zjištěno, že ji insolvenční dlužník uzavřel pro účel vybavení domácnosti. Insolvenční dlužník byl ve smlouvě označen rodným číslem a číslem občanského průkazu, jeho IČ zde nebylo uvedeno. Ve smlouvě byla také uvedena jeho partnerka a zaměstnavatel.

Součástí smlouvy byly úvěrové podmínky. Podle jejich článku 1. bylo předmětem podmínek vymezení vztahů mezi poskytovatelem úvěru a právnickou nebo fyzickou osobou jako dlužníkem, který požádá o poskytnutí peněžních prostředků na nákup zboží nebo zařízení včetně jeho montáže nebo hotovostního úvěru. Článek 6. byl nazván Důsledky porušení povinností stran smlouvy o úvěru . Podle článku 6.1. se dlužník zavázal, že v případě prodlení s placením dohodnutých splátek zaplatí žalovanému smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2% z dlužné částky za každý započatý den z prodlení. V článku 6.2. byla pro případ prodlení se zaplacením některé ze splátek úvěru o více jak jeden měsíc dohodnuta smluvní pokuta ve výši 1% z dlužné částky denně. Podle článku 6.4. činila smluvní pokuta při prodlení delším než dva měsíce Kč 5.000,-. Další smluvní pokuty byly dohodnuty v článku 6.5. a 6.6.

Podle rozhodčího nálezu sp.zn. 3R 6596/2009 z 19.10.2009 bylo dlužníkovi uloženo zaplatit žalovanému částku Kč 19.646,-spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,2% denně od 21.1.2009 do zaplacení a nahradit náklady řízení. Podle odůvodnění rozhodčího nálezu se žalovaný domáhal vedle jistiny ve výši Kč 19.646,-také úroku z prodlení ve výši 0,2% denně z dlužné částky podle bodu 6.1. smlouvy o úvěru.

Po zhodnocení provedených důkazů soud shledal, že dílčí pohledávka č. 2 přihlášky č. P-3 byla žalobkyní popřena důvodně. Žalovaný s insolvenčním dlužníkem uzavřeli platnou smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 6 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Insolvenční dlužník tuto smlouvu nepochybně uzavřel jako spotřebitel ve smyslu ust. § 3 písm. a) uvedeného předpisu, úvěrová smlouva nebyla uzavřena při podnikání, účelem poskytnutého úvěru bylo vybavení domácnosti. Žalovaný smlouvu uzavřel jako osoba poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti zapsané v obchodním rejstříku.

S ohledem na charakter úvěru bylo podle konstantní judikatury možné dohodnout smluvní úrok z prodlení jen do výše zákonného úroku z prodlení. Protože v danou dobu odpovídal zákonný úrok z prodlení sazbě 9,25% p.a., dohoda o smluvním úroku ve výši 0,2% denně byla neplatná.

Ze smlouvy a úvěrových podmínek bylo nepochybné, že šlo o dohodu o smluvním úroku z prodlení, nikoli o smluvní pokutu, byť tato dohoda byla zařazena v článku nazvaném Důsledky porušení povinností stran ze smlouvy o úvěru . Jak je z celého tohoto článku patrné, účastníci smluvního vztahu zjevně byli schopni rozlišit mezi smluvním úrokem z prodlení a smluvními pokutami, které dohodli ještě nad rámec úroku z prodlení. KSPL 27INS 23695/2013

Žalovaný v rozhodčím řízení ani v přihlášce pohledávky nespecifikoval svůj nárok jako smluvní pokutu, vždy požadoval výhradně smluvní úrok z prodlení. Jeho nynější tvrzení o chybě v psaní a vůli uzavřít dohodu o smluvní pokutě proto soud nutně musel hodnotit jako účelové. Toto tvrzení nemělo oporu ani ve smluvních dokumentech, ani v přihlášce či v rozhodčím nálezu. Žalovaný navíc ke svému výkladu smlouvy neoznačil žádný důkaz a k jednání se nedostavil, takže jej soud nemohl ani poučit podle ust. § 118a o.s.ř.

Soud pro úplnost dodává, že popěrný důvod uplatněný žalobkyní byl skutkovou námitkou, která mohla vést k jinému právnímu posouzení. Nejednalo se o námitku odlišného právního posouzení ve smyslu ust. § 199 odst. 2 insolvenčního zákona (srovnej NS ČR 29Cdo 392/2011).

Protože žalobkyně popřela dílčí pohledávku č. 2 důvodně, soud žalobě podle ust. § 199 insolvenčního zákona vyhověl a určil, že žalovaný nemá pohledávku v popřené výši.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že právo na jejich náhradu bylo přiznáno úspěšné žalobkyni. Náklady na její straně zahrnují tři úkony právní služby po Kč 3.100,-(převzetí, podání žaloby a písemné vyjádření z 6.2.2015), tři režijní paušály po Kč 300,-a DPH Kč 2.142,-, tj. celkem Kč 12.342,-. Žalobkyni nebylo přiznáno právo na odměnu za omluvu k jednání z 5.1.2015, neboť se nejednalo o podání ve věci samé, argumentace v něm obsažená byla prakticky shodná s předchozím písemným vyjádřením z 6.2.2015.

Soud přiznal právně vzdělané žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení za právní zastoupení, protože občanský soudní řád ani insolvenční zákon nevylučují, aby osoba právně vzdělaná byla v řízení zastoupena. Právo na zastoupení má každý z účastníků bez ohledu na svoje vzdělání či zaměstnání, insolvenční správce nevyjímaje.

Protože žalobkyně byla osvobozena od soudního poplatku ze žaloby, soud podle ust. § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích uložil žalovanému, aby soudní poplatek ze žaloby uhradil. Výše poplatku byla stanovena podle položky 13, bod 1a sazebníku soudních poplatků.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí.

Krajský soud v Plzni dne 06.01.2016

Mgr. Miroslava Jarošová, v.r. Za správnost vyhotovení: samosoudce Hana Hrdličková