122 ICm 3821/2012
Číslo jednací: 122 ICm 3821/2012-205 (KSPL 27 INS 20667/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Žánovou ve věci žalobce: Ing. Lukáš anonymizovano , anonymizovano , bytem v Plzni, Skautská 7, zast. Mgr. Ing. Martinou Soudkovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Mikulášské náměstí 11, proti žalovanému: JUDr. Josefu anonymizovano , anonymizovano , Praha 2, Trojanova 18, insolvenční správce dlužníka: Ing. Lubomíra anonymizovano , anonymizovano , Plzeň, Alej Svobody 60, zast. Mgr. Ing. Janou Tempírovou, AK Praha 1, Václavské náměstí 12, o vyloučení věci z majetkové podstaty dlužníka,

takto:

I. Z majetkové podstaty dlužníka Ing. Lubomíra anonymizovano v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 27 INS 2667/2011 se vylučuje obchodní podíl MUDr. Anny Soudkové ve společnosti anonymizovano , s.r.o., nyní vedený v obchodním rejstříku jako majetek Ing. Lukáše anonymizovano .

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na účet jeho zástupkyně ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 30. 072,-Kč. KSPL 27 INS 20667/2011

Odůvodnění:

Žalobce podal dne 27. 12. 2013 ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhal vydání shora uvedeného rozsudku s odůvodněním, že uvedený obchodní podíl je v jeho vlastnictví. Dne 04. 12. 2012 mu bylo doručeno vyrozumění o zahrnutí obchodního podílu do majetkové podstaty dlužníka. Jedná se o obchodní podíl MUDr. Anny Soudkové ve společnosti SOUDEK s.r.o. odpovídající vkladu 40.000,-Kč do základního kapitálu. Jedná se o podíl, který je od roku 2001 jeho vlastnictvím. Obchodní podíl převedla Anna Soudková v roce 2001 na osobu žalobce. Tvrzení, že Smlouva o převodu obchodního podílu ze dne 03. 08. 2001 je absolutně neplatná nemůže obstát ve světle toho, že na jejím základě soud zapsal tuto změnu do obchodního rejstříku. Kdyby smlouva byla neplatná a soud by na základě této skutečnosti změnu nezapsal, samozřejmě by byla uzavřena smlouva nová. Pokud soud smlouvu akceptoval, domníval se žalobce, že je v pořádku. Dle názoru žalobce má smlouva veškeré náležitosti a žalobce ani neví, proč by smlouva měla být neplatnou. Obchodní podíl nabyl žalobce po právu a vlastní jej přes 11 let. Od 26. 09. 2001 je také žalobce zapsán jako jediný společník zapsaný v obchodním rejstříku. Po celou dobu je žalobce v dobré víře, že zápis byl proveden správně a v souladu se zákonem. Dlužník obchodní podíl nikdy nevlastnil.

Žalovaný-insolvenční správce navrhoval po celou dobu řízení žalobu zamítnout. Insolvenční správce do majetkové podstaty dlužníka v souladu s ust. § 274 IZ zahrnul celý majetek náležející do společného jmění manželů Soudkových, protože vypořádání společného jmění manželů nelze provést, neboť závazky dlužníka jsou vyšší než majetek, který náleží do společného jmění manželů. Předmětný obchodní podíl v minulosti nabyla MUDr. Anna Soudková, a to za trvání manželství s dlužníkem, tedy se dle § 144 občanského zákoníku má za to, že jako majetek nabytý za trvání manželství se předmětný obchodní podíl stal součástí společného jmění manželů. Uvedený podíl měla A. Soudková Smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 03. 08. 2001 převést na žalobce. Uvedená smlouva je však absolutně neplatná, neboť nemá náležitosti stanovené zákonem. K převodu obchodního podílu tedy nedošlo a obchodní podíl byl i nadále v době zahrnutí do majetkové podstaty dlužníka součástí nevypořádaného společného jmění Soudkových. V předmětné písemné smlouvě o převodu obchodního podílu je uvedeno, že 40%-ní obchodní podíl MUDr. Soudkové ve společnosti SOUDEK s.r.o. se převádí na Ing. Lukáše anonymizovano úplatně za dohodnutou cenu 1,-Kč. Žalovaný je přesvědčen, že takto sjednaná smlouva je simulovaným právním úkonem, kterým měl být zastřen úkon jiný. Simulován byl úplatný převod obchodního podílu, ačkoli skutečnou vůlí stran bylo převést obchodní podíl bezúplatně, tedy zastřeným právním úkonem byla smlouva o bezúplatném převodu obchodního podílu. Tyto závěry plynou nejen z naprosto zjevně symbolické ceny, která nepředstavuje žádnou ekonomickou proto hodnotu pro převodce, ale také z toho, že se jednalo o převod mezi osobami blízkými, u kterých tudíž lze relevantně očekávat motivaci k bezúplatnému převodu. Nadto společnost SOUDEK s.r.o. vlastnila v dané době natolik hodnotný majetek (nemovitost na Šumavě, v k. ú. Filipova Huť, v obci Modrava, tzv. Klostermannovu chatu), že nelze uvažovat tak, že by sjednaná cena 1,-Kč alespoň přibližně odpovídala hodnotě převáděného obchodního podílu. Simulovaný právní úkon je pak zásadně neplatný pro nedostatek potřebné vážné vůle k učinění tohoto úkonu-vůle a projev jsou v rozporu. Dle § 41a OZ pak v takovém případě může platit příslušný zastřený úkon, avšak jen tehdy, pokud tento odpovídá vůli účastníků a pokud u něj jsou splněny i ostatní náležitosti požadované pro jeho platnost. V případě předmětné smlouvy ze dne 03. 08. 2001 však tyto předpoklady splněny nejsou. Smlouva o převodu obchodního podílu musí být uzavřena v písemné formě a musí v ní být obsaženy veškeré náležitosti. Může KSPL 27 INS 20667/2011 být sjednána jako úplatná či jako bezúplatná, nicméně aby byla dostatečně určitá, musí v ní být výslovně uvedeno, zda se jedná o úplatnou smlouvu či zda jde o převod bezúplatný. Aby tedy mohla být předmětná smlouva o převodu obchodního podílu platná, musela by obsahovat konkrétní ujednání o bez úplatnosti převodu, což neobsahuje. Neobsahuje tuto podstatnou náležitost pro smlouvu o bezúplatném převodu obchodního podílu, proto nemůže být platná. Uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu za zjevně symbolickou cenu 1,-Kč, též představuje jednání, kterým se obchází zákon, tedy jednání rozporné s ustanovením § 39 občanského zákoníku. I proto je třeba pohlížet na předmětnou smlouvu jako na neplatnou. Důvodem přitom není jen obcházení obchodního zákoníku, ale i daňových předpisů-zejména ustanovení o dani darovací. Žalovaný nesouhlasí s tím, že by u manželů Soudkových nastala zákonná domněnka vypořádání jejich společného jmění. V tomto směru žalovaný odkazuje na ustanovení § 269 odst. 2 IZ. Konkurz na majetek dlužníka byl prohlášen dne 04. 06. 2012, v době zahrnutí předmětného majetku ve společném jmění manželů do majetkové podstaty tedy ještě zákonná fikce vypořádání nenastala, a tedy majetek byl zahrnut do majetkové podstaty zcela po právu. Žalobce dále tvrdí, že je přes deset let zasán v obchodním rejstříku jako jediný společník společnosti SOUDEK s.r.o. a že byl celou dobu v dobré víře, že zápis byl proveden správně. Žalovaný má za to, že žalobce v dobré víře nebyl a být ani nemohl. Musel by totiž být v dobré víře i ohledně existence řádné a platné smlouvy o převodu obchodního podílu, přičemž tato dobrá víra by musela být dána se zřetelem ke všem okolnostem věci a muselo by se jednat o dobrou víru hodnocenou objektivně, nikoli ze subjektivního pohledu žalobce. Při hodnocení dobré víry žalobce je třeba též zohlednit, zda při obvyklé opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, žalobce neměl, resp. nemohl mít pochybnosti o platnosti předmětné smlouvy a správnosti zápisu v obchodním rejstříku.

Dne 03. 03. 2014 podal žalovaný další vyjádření k žalobě, kde mimo již uvedené argumenty pro zamítnutí žaloby, uvedl ještě jeden, a to, že nebyl dán souhlas valné hromady společnosti SOUDEK s.r.o. k převodu obchodního podílu mezi Annou Soudkovou a žalobcem, resp., že tento souhlas nebyl udělen ve vyžadované formě-tj. ve formě notářského zápisu, jak bylo zákonem vždy vyžadováno. Ani z tohoto důvodu tedy nemůže být převod obchodního podílu platným.

V dané věci je mezi stranami nesporné, že na majetek dlužníka-Ing. Lubomíra anonymizovano bylo zahájeno dne 10. 01. 2011 insolvenční řízení, které se vede pod sp. zn. 27 INS 20667/2011. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 03.2012 byl zjištěn úpadek dlužníka a insolvenčním správcem dlužníka byl ustanoven žalovaný. Žalovaný pojal do soupisu majetkové podstaty dlužníka i obchodní podíl specifikovaný ve výroku č. I tohoto rozsudku. Manželství Lubomíra anonymizovano a Anny Soudkové bylo uzavřeno dne 31. 08. 1968, rozvedeno bylo rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 23 C 153/2008 dne 24. 09. 2008. Rozsudek nabyl právní moci dne 12. 11. 2008.

Dne 18. 3. 2014 vydal v této věci soud rozsudek, kterým žalobě zcela vyhověl, s tím, že dospěl k závěru, že Smlouvu o převodu obchodního podílu nezhodnotil jako absolutně neplatnou ani pro absenci náležitostí stanovených zákonem ani pro obcházení daňových předpisů. Navíc soud dospěl k závěru, že zahrnutí obchodního podílu do majetkové podstaty dlužníka by bylo v rozporu s dobrými mravy a že de facto stejně došlo k vydržení.

K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze svým rozhodnutím 103 VSPH 447/2014 ze dne 24. 9. 2015 rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. KSPL 27 INS 20667/2011

Odvolací soud konstatoval, že se soud prvního stupně nezabýval neúplným tvrzením žalobce, že obchodní podíl byl MUDr. Soudkovou pořízen z jejích výlučných prostředků, přičemž pro závěr, zda obchodní podíl MUDr. Soudkové patřil do SJM bývalých manželů Soudkových, či nikoli, je pro posouzení věci podstatný. V případě, že MUDr. Soudková použila při založení společnosti své výlučné prostředky, co by peněžitý vklad do zakládané společnosti, v níž získala 40% obchodní podíl, pak by se tento podíl nemohl stát součástí SJM manželů Soudkových a nebyl ani dán důvod, aby jej žalovaný zahrnul do majetkové podstaty dlužníka. Pokud by nabyla MUDr. Soudková obchodní podíl ve společnosti z prostředků tvořících SJM v manželství s dlužníkem, pak ve smyslu = 145 o. z. účinného v době založení Společnosti žalobcem a MUDr. Soudkovou byl podmíněn souhlasem dlužníka. Proto bylo dle Vrchního soudu v Praze nutné zkoumat, zda při založení společnosti MUDr. Soudkovou (se žalobcem) za použití společných peněžních prostředků tvořící SJM manželů Soudkových ve formě vkladu do základního kapitálu Společnosti jedná o běžnou záležitost, k níž bylo třeba souhlasu druhého manžela-dlužníka, či nikoliv, resp. nešlo-li o závazek, jehož rozsah přesahuje míru přiměřenu majetkovým poměrům manželů Soudkových a které převzal jeden z manželů bez souhlasu druhého se všemi důsledky z toho plynoucími. Rovněž pak převod obchodního podílu MUDr. Soudkovou na žalobce byl podle novelizovaného znění § 145 o. z. podmíněn souhlasem jejího manžela, pokud by měl tento převod představovat překročení obvyklé správy majetku, resp. by se rovněž jednalo o závazek překračující míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů. I v takovém případě by zřejmě nebylo na místě zahrnovat majetkové podstaty dlužníka předmětný obchodní podíl, neboť se tohoto majetkového práva zbavili manželé Soudkovi již za trvání manželství a nebylo třeba jej považovat za součást jejich nevypořádaného SJM, pokud se ani součástí tohoto SJM nestal. Dále VS upozornil, že teprve v případě závěru o neplatnosti smlouvy, na jejímž základě žalobce dovozuje svou věcnou legitimaci, se bude zabývat Krajský soud, zda neplyne z titulu vydržení obchodního podílu.

Soud provedl důkaz Smlouvou o převodu obchodního podílu, která byla uzavřena dne 03. 08. 2001 mezi MUDr. Annou Soudkovou coby převodkyní a žalobcem coby nabyvatelem. Předmět smlouvy byl specifikován v bodě I. Smlouvy, a to tak, že smluvní strany se dohodly ve smyslu §115 obch. zák. na převodu obchodního podílu převodce na nabyvatele ve společnosti SOUDEK s.r.o. se sídlem Karlovarská 79, Plzeň, IČO: 25222589. Výše celkového podílu převodce činí dle platného zápisu z obchodního rejstříku společnosti SOUDEK s.r.o. 40.000,-Kč, tj. 40 % podíl na základním jmění společnosti. Touto smlouvou převodce převádí úplatně za 1,-Kč obchodní podíl ve výši 40 % základního jmění společnosti na nabyvatele a ten za dohodnutou cenu tento obchodní podíl přebírá. Tato cena je splatná při podpisu této smlouvy v hotovosti. Jelikož má společnost pouze dva společníky, přičemž se touto smlouvou převádí obchodní podíl jednoho společníka na druhého, který se tak stává 100% vlastníkem, nabývá smlouva účinnosti dnem podpisu smlouvy . Podpisy na smlouvě byly úředně ověřeny dne 05. 04. 2001. Ze dne 03. 08. 2001 pochází i Zápis z valné hromady společnosti SOUDEK s.r.o., ze kterého vyplývá, že Valná hromada obdržela smlouvu o převodu obchodního podílu společníka Anny Soudkové na dosavadního 60ti% společníka Lukáše anonymizovano , který se tak stává jediným společníkem ve společnosti SOUDEK s.r.o. a souhlasí s tímto převodem. Současně společnost přijala i abdikaci Anny Soudkové na funkci jednatele společnosti a souhlasí s touto abdikací. Zápis valné hromady nebyl pořízen formou notářského zápisu. Žalobce soudu doložil i společenskou smlouvu o založení společnosti SOUDEK s.r.o. ze dne 30. 04. 1998. Ze smlouvy mimo jiné vyplývá, že společníky společnosti jsou Anna Soudková a Lukáš anonymizovano , základní jmění společnosti činí při jejím založení 100.000,-Kč (splaceno 50.000,-Kč), vklad Lukáše anonymizovano činí 60.000,-Kč KSPL 27 INS 20667/2011

(splaceno 30.000,-Kč), vklad Anny Soudkové činí 40.000,-Kč (splaceno 20.000,-Kč). Jednateli společnosti při jejím založení jsou Lukáš anonymizovano a Anna Soudková. Dále soud provedl důkaz kupní smlouvou uzavřenou mezi Květoslavem Karhánkem coby prodávajícím a společností SOUDEK s.r.o. coby kupujícím ze dne 01. 09. 2000, jejímž předmětem byly nemovitosti: dům č. p. 4 na stavební parcele č. st. 255, stav. parc. č. st. 255, pozemky č. parc. 1037/6, 1037/7, 1037/9, 1039/2, 1040, 1045/6, 1330/9, pozemky č. 1037/8 a 1037/9, zapsané KÚ Klatovy na LV č. 22 pro obec Modrava, k. ú. Filipova huť (Klostermannova chata), a to za kupní cenu 3.000.000,-Kč. Z výpisu z katastru nemovitostí k datu 06. 11. 2012 vyplývá, že vlastnické právo k níže uvedeným nemovitostem svědčí společnosti SOUDEK s.r.o., a to na základě kupní smlouvy ze dne 01. 09. 2000, s právními účinky vkladu k datu 06. 09. 2000. Dále byl proveden důkaz fakturou č. 2-PO00067, která byla vystavena 25. 05. 2000 Projekční a realitní kanceláří Pubec pro odběratele-SOUDEK s.r.o. na částku 146.400,-Kč (cena za zajištění služeb kanceláře dle zprostředkovatelské smlouvy ze dne 15. 01. 2000-prodej rekreačního domu č. p. Klostermannova chata v k. ú. Filipova Huť s pozemky). Žalobce také soudu předložil Rozvahu ve zkráceném rozsahu společnosti SOUDEK s.r.o. k datu 31. 12. 2000. V řádku 055 rozvahy je uvedeno v kolonce vlastní jmění společnosti, že stav v běžném účetním období činil mínus 4. 619. 000,-Kč. V rozvaze k datu 31. 12. 2001 je pak v kolonce 055 uvedena částka mínus 10.879.000,-Kč. Žalovaný soudu předložil úplný výpis z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Plzni ohledně společnosti Škoda a.s., se sídlem v Plzni, Tylova 57. Z tohoto výpisu mimo jiné vyplývá, že Ing. Lubomír anonymizovano byl členem představenstva společnosti, dále pak předseda představenstva a generální ředitel a žalobce Lukáš anonymizovano byl od 28. 02. 2000 do 28. 06. 2001 místopředsedou dozorčí rady. Žalovaný má za to, že společnost SOUDEK s.r.o. coby osoba personálně propojená se Škoda a.s. usilovala získat výhodně nemovitosti, které původně patřily právě společnosti ŠKODA a.s. a že sjednaná kupní cena nebyla reálnou tržní cenou. Soud provedl i důkaz výpisem z obchodního rejstříku společnosti SOUDEK s.r.o. Z rejstříku je patrno, že jednatelem společnosti je v současné době žalobce, stejně tak jediným společníkem. Žalobce soudu předložil Čestné prohlášení Anny Soudkové, ve kterém tato uvádí, že v době, kdy prodala svůj podíl ve společnosti, neměla vůči společnosti žádné pohledávky. Je jí známo, že některé závazky, které měla společnost anonymizovano s.r.o., byly vůči jejímu synovi-žalobci. Společnost prodala v době, kdy ji čekala vysoká investice do totální rekonstrukce Klostermannovy chaty, které se s ohledem na nejistotu svého příjmu do společnosti nechtěla účastnit. Budoucnost společnosti byla nejistá a ona s ohledem na svoje dlouhodobé onemocnění potřebuje klid. Svůj podíl neměla v úmyslu nikomu darovat, a to ani synovi, ani dceři. Svým dětem v životě dala samozřejmě řadu darů, ale obchodní podíl ve společnosti za vhodný dar nepovažuje. Proto se se synem domluvila, že její obchodní podíl odkoupí. Cena za její podíl ve společnosti zohledňovala i to, že do společnosti neinvestovala žádné prostředky, tudíž se nepodílela na jejím rozvoji. Žalobce soudu také předložil 5 fotografií, na nichž je zachycen stav Klostermannovy chaty na počátku rekonstrukce.

Žalovaný soudu navrhoval provedení dalších důkazů, jako například uzávěrku společnosti SOUDEK s.r.o. s podrobnou inventarizací položek aktiv a pasiv za období let 1999-2005, včetně daňových přiznání za uvedená období, znalecký posudek k ocenění tržní hodnoty obchodního podílu Anny Soudkové a zprostředkovatelskou smlouvu ze dne 16. 01 2000. Soud tyto návrhy zamítl jako nadbytečné.

V rámci pokynů uložených ve zrušovacím rozhodnutí Vrchním soudem v Praze soud provedl další důkazy. K důkazu bylo provedeno Čestné prohlášení MUDr. Anny Soudkové ze dne 2. 11. KSPL 27 INS 20667/2011

2015, ve kterém potvrzuje, obchodní podíl ve společnosti SOUDEK s. r. o. zaplatila ze svých výlučných prostředků. Prostředky dostala od svých rodičů, manželů Poubových. Rodiče věděli, že její manželství v té době již nefunguje, jak by mělo, a chtěli, aby nebyla závislá na manželovi. Dále bylo k důkazu provedeno Čestné prohlášení Miloslava Pouby a Zdeňky Poubové (bratr a švagrová Anny Soudkové), ve kterém potvrzují, že rodiče Miloslav Pouba a Květoslava Poubová darovali své dceři v minulosti finanční obnos, který Anna Soudková použila na získání obchodního podílu ve společnosti SOUDEK s. r. o. Neboť oba žili s rodiči do jejich smrti společně v jednom domě, účastnili se všech rozhovorů, které rodiče vedli o darování a využití finančních prostředků. Soud provedl důkaz i kopií Potvrzení Ing. Lubomíra anonymizovano ze dne 30. 10. 2015, ve kterém dlužník potvrzuje, že jeho bývalá žena zaplatila veškeré platby související s nabytím obchodního podílu ve společnosti anonymizovano s. r. o., výhradně ze svých prostředků. Dále soud provedl důkaz Usnesením Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 11 C 55/2001 ze dne 4. 6. 2002, kterým bylo zastaveno řízení o rozvod manželství manželů Soudkových, které bylo zahájeno dne 27. 2. 2001 k návrhu Anny Soudkové. Z usnesení vyplývá, že řízení bylo přerušeno dle § 110 o. s. ř. Z výpisu z CEO bylo zjištěno, že Ing. Lubomír anonymizovano má tři děti, přičemž nejmladší se jmenuje Lucie Soudková a narodila se v roce 1996. K dotazu soud uvedla zástupkyně žalobce, že Lucie Soudková je dcera dlužníka a paní Majorové. Dále uvedla, že Poubovi žili v Opavě, kde v rodinném domku s rodiči Anny Soudkové žil její bratr s manželkou a tento bratr následně dům získal. Z tohoto důvodu byla Anna Soudková rodiči dorovnána finančně.

Podle § 225 odst. 1 a 2 IZ osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené shora bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo.

Podle § 141 odst. 1 obchodního zákoníku platného v době převodu obchodního podílu, ke změně obsahu společenské smlouvy je třeba souhlasu všech společníků pro rozhodnutí valné hromady, nestanoví-li zákon jinak. Rozhodování podle § 125 odst. 1 písmeno e) až i) a § 113, §115 a 117 se pro účely stanovení potřebné většiny hlasů nepovažuje za rozhodování o změně obsahu společenské smlouvy. Ustanovení § 173 odst. 2 a 3 platí přiměřeně.

Podle § 115 odst. 1 a 3 obchodního zákoníku v tehdy platném znění se souhlasem valné hromady může společník smlouvou převést svůj obchodní podíl na jiného společníka, nestanoví-li společenská smlouva jinak. Smlouva o převodu obchodního podílu musí mít písemnou formu a nabyvatel, který není společníkem, v ní musí prohlásit, že přistupuje ke společenské smlouvě, popřípadě stanovám.

Podle § 125 odst. 1) písmeno c, d, e, l obch. zák. valná hromada je nejvyšším orgánem společnosti. Do její působnosti patří: schvalování stanov a jejich změn, rozhodování o změně obsahu společenské smlouvy, rozhodování o snížení či snížení základního kapitálu společnosti nebo o připuštění nepeněžitého vkladu či o možnosti započtení peněžité pohledávky vůči společnosti proti pohledávce na splacení vkladu, schválení ovládací smlouvy, smlouvy o převodu zisku, o tichém společenství a jejich změn. KSPL 27 INS 20667/2011

Podle § 127 odst. 4) obchodního zákoníku k rozhodnutím podle § 125 odst. 1 písmeno c, d, a, e, o zrušení společnosti s likvidací je vždy zapotřebí souhlasu alespoň dvoutřetinové většiny všech hlasů společníků a k rozhodnutí podle § 125 odst. 1 písmeno l) alespoň tříčtvrtinové většiny všech hlasů společníků, nevyžaduje-li společenská smlouva vyšší počet hlasů. O těchto rozhodnutích musí být pořízen notářský zápis.

Podle § 145 odst. 1 až 4 o. z.) majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba manželé společně. Obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný. Závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně. Z právních úkonů týkajících se společného jmění manželů jsou oprávněni a povinni oba manželé společně a nerozdílně.

Po provedeném dokazování soud i tentokrát dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu, neboť žalobce je vlastníkem napadeného obchodního podílu, který žalovaný zahrnul do majetkové podstaty dlužníka Ing. Lubomíra anonymizovano (otce žalobce). Soud s ohledem na doplněné dokazování dospěl jednoznačně k závěru, že Anna Soudková pořídila obchodní podíl ve společnosti, který je předmětem tohoto sporu, ze svých výlučných prostředků a proto se ani nemohl stát společným jměním manželů Soudkových. Čestná prohlášení korespondují s tvrzením žalobce a s průběhem manželství Soudkových v období, kdy byla společnost zakládána. Již tento důvod tedy stačí, jak vyplynulo z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, k závěru, že žalovaný nebyl oprávněn tento obchodní podíl zahrnout do majetkové podstaty dlužníka. Tento soud je však toho názoru, že otázka nabytí obchodního podílu paní Soudkovou není pro tento spor až tak podstatná, a proto pro jistotu zopakuje i následující důvody, proč je toho názoru, že žaloba je oprávněná. Žalovaný je stále přesvědčen o tom, že smlouva o převodu obchodního podílu ze dne 03. 08. 2001 je absolutně neplatným právním úkonem, a to z několika důvodů. Prvním důvodem, který žalovaný uvedl, je jeho neplatnost pro absenci náležitostí stanovených zákonem. Dle žalovaného je smlouva simulovaným právním úkonem, kterým měl být zastřen úkon jiný. Simulován pak měl být dle žalovaného úplatný převod obchodního podílu, ačkoliv skutečnou vůlí stran smlouvy bylo převedení podílu bezúplatně. Jelikož písemná smlouva neobsahuje uvedení, že jde o bezúplatný převod, jedná se o absolutní neplatnost pro nedostatek potřebné vůle k tomuto úkonu a pro nedostatek podstatné náležitosti smlouvy. Soud má za to, že nebylo prokázáno, že by se jednalo o simulovaný úkon, naopak, že se žalobci podařilo prokázat, že vůlí stran bylo uzavřít smlouvu úplatnou, právě za symbolickou cenu 1,-Kč. Soud v tomto kontextu odkazuje i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 03. 2006 sp. zn. 29 Odo 3/2005, kde se uvádí, že obchodní zákoník ani jiný právní předpis neurčuje žádná pravidla pro stanovení výše úplaty za převod obchodního podílu, dohoda o její výši plně závisí na smluvních stranách. Za zmínku stojí i rozhodnutí stejného soudu ze dne 14. 12. 2005 sp. zn. 29 Odo 440/2004, kde se nejvyšší soud věnuje nesprávnému názoru soudů nižších stupňů o tom, že cena za převod obchodního podílu musí odpovídat výši vkladu společníka. Tento názor je dle dovolacího soudu neakceptovatelným již proto, že výše základního kapitálu společnosti s ručením omezeným sama o sobě nic nevypovídá o tom, jaká je hodnota obchodních podílů představujících účast jednotlivých společníků na společnosti. Listinné důkazy svědčí ve prospěch tvrzení žalobce, že skutečnou vůlí stran smlouvy byl právě převod úplatný. Zejména čestné prohlášení Anny Soudkové je pro toto posouzení důležité a de facto koresponduje s obsahem listin, které doložil žalobce. Anna Soudková je matkou žalobce, byla majitelkou 40 % podílu na společnosti SOUDEK s.r.o., a to v době, kdy společnost vykazovala ztrátu. Sama uvedla, že nechtěla dále být činnou ve společnosti, a to jednak ze KSPL 27 INS 20667/2011 zdravotních důvodů a také proto, že se společnost chystala zásadním způsobem rekonstruovat Klostermannovu chatu, čehož se účastnit nechtěla, kvůli svým nejistým příjmům. Sama žádné pohledávky vůči společnosti neměla. Bylo by asi logické, kdyby za daných okolností skutečně svůj obchodní podíl synovi darovala, ovšem jak sama uvedla, nepovažovala za vhodný dar pro svého potomka právě obchodní podíl ve společnosti. Toto tvrzení se soudu zdá být logickým, neboť dar-obecně-by měl blízké osobě přinášet vesměs pozitivní přínos, přičemž u obchodního podílu ve společnosti, která neprosperuje nebo její prosperita je nejistá či závislá na jistých okolnostech, nemusí být tak. Jelikož se společnost hodlala finančně zatížit kvůli rekonstrukci zásadního majetku společnosti (Klostermannova chata), společnost nebyla v plusu a Anna Soudková neměla žádné pohledávky vůči společnosti a na finančním zatížení společnosti se podílet nechtěla, je dle názoru soudu logické, že zvolila převod obchodního podílu formou úplatnou za nejnižší cenu, tedy za 1,-Kč. Strany si dojednaly cenu v závislosti na stavu společnosti v době realizace převodu obchodního podílu, situace společnosti se dle doložených rozvah zhoršovala. Z fotografií doložených žalobcem z období rekonstrukce Klostermannovy chaty je patrné, že tato nemovitost neměla výraznou hodnotu, tak jak se snažil tvrdit žalovaný, kupní cena 3.000.000,-Kč byla přinejmenším přiměřenou, spíše odrážela hodnotu místa nemovitosti, než-li nemovitost samu. Zda bylo cílem tzv. propojených osob (SOUDEK s.r.o., Škoda a.s.) převést nemovitosti za výhodnou cenu, je toto dle názoru soudu v daném případě nepodstatné. Dalším argumentem žalované strany pro absolutní neplatnost smlouvy o převodu obchodního podílu je obcházení zákona dle § 39 o. z., konkrétně pak daňových předpisů. Žalovaný především ve svém vyjádření vypíchl obejití darovací daně, která byla vyměřována i u převodu osobám blízkým. Ani tímto argumentem se soud neztotožňuje, neboť nešlo-li z důvodů uvedených shora o simulovaný právní úkon, nemohlo ani dojít k obcházení zákona. K námitce žalovaného, která se týká neplatnosti smlouvy o převodu obchodního podílu s ohledem na absenci notářského zápisu z valné hromady, uvádí soud, že dle jeho názoru má předmětná smlouva veškeré náležitosti, které dle tehdy platných předpisů měla mít. To potvrzuje i skutečnost, že na základě této smlouvy soud provedl zápis do obchodního rejstříku, aniž by aktéry smlouvy jakkoli vyzval k doplnění či opravě. Jak vyplývá ze shora uvedených ustanovení obchodního zákoníku, z paragrafovaného textu přímo povinnost formy notářského zápisu nevyplývala. Po prostudování uvedených ustanovení obchodního zákoníku z doby převodu, se soud přiklonil k závěru žalované, že z komentářů k ustanovením shora zmíněným, se dá dojít k závěru, že zákonodárce měl v úmyslu povinnost notářského zápisu, ale z textu zákona to přímo nevyplývalo. Pokud ani rejstříkový soud nepožadoval notářský zápis, jen těžko by mohl žalobce a Anna Soudková vědět, že notářského zápisu je pro platnost převodu třeba. Soud si nedovede představit, že by měl chtít po stranách smlouvy, aby studovaly komentáře k zákonům, když občas i samotné texty zákonů jsou nesrozumitelné i pro právníky. Soud však poukazuje na to, že v daném případě stejně ke změně společenské smlouvy vůbec nedošlo. Skutečnost, že souhlas valné hromady může být dán před i po uzavření smlouvy je formulována i v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Odo 1278/2005. V daném případě byl souhlas valné hromady udělen předem, protože valná hromada uzavření smlouvy předcházela. Jak zápis z valné hromady tak předmětná smlouva došly soudu společně dne 06. 08. 2001. Společnost měla v době rozhodování valné hromady pouze dva společníky, a k rozhodování valné hromady se tak netýkalo žádné třetí osoby. Je tedy jasné, že by souhlas mohl být a byl udělen i kdykoli dodatečně. Po převodu obchodního podílu zůstal ve společnosti jediný společník a místo společenské smlouvy tak postačovala pouze zakladatelská listina.

Žalobce v poslední řadě namítal svoji dobrou víru ohledně nabytí obchodního podílu od své matky, MUDr. Anny Soudkové. Soud je za jedno se žalobcem v tom, že právní jistotu KSPL 27 INS 20667/2011

účastníků zásadně narušuje fakt, že je vůbec možné zahrnout do majetkové podstaty dlužníka obchodní podíl, který byl převeden před více jak deseti lety. I pokud by (ovšem soud tento názor nesdílí) měl žalovaný pravdu v tom, že předmětný převod je přece jen neplatným právním úkonem, je soud přesvědčen, že došlo k jeho vydržení. Obchodní podíl je de facto movitou věcí, kdy k vydržení dochází po třech letech oprávněné víry. Jak bylo uvedeno shora, soud se přiklání k tomu, že žalobce rozhodně v dobré víře byl, neboť uzavřená smlouva o převodu obchodního podílu byla soudem zapsána do obchodního rejstříku, žalobce neměl jediný důvod se domnívat, že smlouva není platná a že zápis není po právu. K dobré víře se soud vyjadřoval již v rámci argumentace k námitce žalovaného ohledně neplatnosti z důvodu absence notářského zápisu. Ze zákona přímo povinnost zápisu z valné hromady formou notářského zápisu nevyplývala (maximálně pak dedukcí za pomoci komentáře), notářský zápis evidentně nepožadoval ani soud. Pokud tedy ani soud nerozklíčoval ustanovení obchodního zákoníku tak, aby notářský zápis požadoval, nelze toto požadovat po účastnících smlouvy, byť vysokoškolsky vzdělaných lidí (nikoli právnického vzdělání). Navíc obchodní podíl patřil Anně Soudkové a nikoli dlužníku. Celých deset let byl žalobce zapsán v rejstříku jako vlastník celého obchodního podílu, až insolventní správce v rámci insolvenčního řízení na majetek otce žalobce namítl absolutní neplatnost smlouvy. Soud je navíc toho názoru, že výkon práva (v daném případě zahrnutí obchodního podílu do majetkové podstaty dlužníka) by byl v rozporu s dobrými mravy. Žalobce byl v dobré víře, že mu patří celý obchodní podíl ve společnosti, a to celých 13 let. V době převodu měl jistě obchodní podíl jeho matky s ohledem na situaci ve společnosti, kdy bylo před rekonstrukcí Klostermannovy chaty, mnohem nižší hodnotu, než-li v současné době. Žalobce by tedy měl přijít o svůj odkoupený podíl, který v průběhu mnoha let svými investicemi zhodnotil, a to ve prospěch nikoli svých věřitelů. Toto se soudu jeví až absurdním.

Ze všech uvedených důvodů soud žalobě opětovně vyhověl.

O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1) o. s. ř. Žalovaný měl ve věci úspěch a proto mu náleží právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Částka 30.072,-Kč zahrnuje soudní poplatek ve výši 2000,-Kč, odměnu za zastupování advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., tj. 7 úkonů po 3.100,-Kč + RP + 21% DPH.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného, a to ve lhůtě 15-ti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení.

V Plzni dne 24. 11. 2015

Mgr. Ivana Žánová, v. r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Eliška Kučerová