122 ICm 3530/2012
Jednací číslo: 122 ICm 3530/2012-32 (KSPL 27 INS 12790/2012) .

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Žánovou v právní věci žalobce: Insolvenční agentura v.o.s., IČ 29115540, Západní 1448/16, 360 01, Karlovy Vary, IS dlužnice Evy anonymizovano , anonymizovano , zast.: JUDr. Karel Kolář, advokát, Klaudiánova 135/1, 293 05, Mladá Boleslav proti žalovanému: PROFI CREDIT Czech, a.s., IČ 61860069, Jindřišská 24/941, 110 00, Praha 1, zast.: JUDr. Ervín Perthen, advokát, Velké náměstí 135/19, 500 03, Hradec Králové o Žaloba na popření přihlášené pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalované přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 27 INS 12790/2012 jako dílčí pohledávka č. 1 co do částky 88.940,--Kč neexistuje.

II. Co do určení částky 24.524,--Kč se žaloba zamítá.

III. Určuje se, že pohledávka žalované přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 27 INS 12790/2012 jako dílčí pohledávka č. 2 co do částky 80.739,--Kč neexistuje.

IV. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení ve výši 19.239,--Kč.

Odůvodnění

Dne 29.11.2012 podala žalobkyně proti žalované ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala určení, že pohledávka žalované přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 27 INS 12790/2012 jako dílčí pohledávka č. 1 ve výši 113.464,--Kč a dílčí pohledávka č. 2 ve výši 80.739,--Kč neexistuje. Žaloba byla odůvodněna tak, že usnesením zdejšího soudu ze dne 05.09.2012 byl zjištěn úpadek dlužnice Evy anonymizovano a insolvenčním správcem byla ustanovena žalobkyně. Žalovaná přihlásila do insolvenčního řízení své pohledávky v celkové výši 314.226,--Kč. Konkrétně se jednalo o dvě dílčí pohledávky. Dílčí pohledávka č. 1 nesplacený úvěr včetně úroků (181.005,--Kč), úroků z prodlení (4.919,--Kč) a nákladů rozhodčího řízení (24.524,--Kč) a dílčí pohledávka č. 2 smluvní pokuta ve výši 103.778,--Kč. Dílčí pohledávka č. 1 byla při přezkumném jednání žalobkyní popřena co do částky 113.464,--Kč-nesplacený úvěr včetně úroků popřeno v částce 111.882,07 Kč (uznáno z tohoto důvodu 69.122,93 Kč), úroky z prodlení popřeno v částce 1.581,93 Kč (uznáno z tohoto důvodu 3.337,07 Kč). Dílčí pohledávka č. 2 byla při přezkumném jednání žalobkyní popřena co do částky 80.739,--Kč (uznáno 23.039,--Kč). Důvodem popření pohledávek žalované byl jejich rozpor s hmotným právem. Dílčí pohledávka č. 1: žalovaná uzavřela s dlužníkem smlouvu o úvěru, a to akceptací žádosti dlužníka dne 25.10.2011. Dle této smlouvy poskytla žalovaná dlužníkovi úvěr ve výši 77.000,--Kč. Ve smlouvě byla sjednána splatnost úvěru v 36 měsíčních splátkách, a to jistiny 77.000,--Kč a úroků za toto období ve výši 120.460,--Kč. Úroková sazba takto sjednaného úroku činí 109,24 % p.a. Taková výše úroku zakládá neplatnost tohoto ujednání podle § 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy. Podle § 502 obchodního zákoníku, pokud není sjednána výše úroku, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Obvyklý úrok za nezajištěné úvěry činil 15 % p.a. Dlužník několik splátek na úvěr uhradil. Žalobkyně tedy uznala závazek vůči dlužníku z titulu vrácení úvěru ve výši 77.000,--Kč s 15 % úrokem p.a. zohledňující uhrazené splátky a běh úroku do 05.09.2012, kde byl zjištěn dlužníkův úpadek. Kromě částky 69.122,93 Kč má žalovaná nárok také na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši ze zůstatku jistiny, tedy z části 63.439,45 Kč, a to ve výši 3.337,07 Kč. Zbylý nárok přihlášený jako dílčí pohledávka č. 1 není dle žalobkyně po právu. Dílčí pohledávka č. 2: žalovaná přihlásila jako dílčí pohledávku č. 2 do insolvenčního řízení pohledávku z titulu smluvní pokuty zajišťující závazek dlužníka vrátit úvěr s úroky. Konkrétně žalovaná požaduje smluvní pokuty za prodlení dlužníka se splácením úvěru ve výši 8 % z výše splátky a 13 % z výše splátky ve výši 2.302,--Kč. Nárok z těchto smluvních pokut byl žalobkyni uznán. Dále žalovaná přihlásila nárok ze smluvní pokuty ve výši 50 % z celkové částky úvěru ve výši 98.730,--Kč (žalovaná počítá jako celkovou výši úvěru částku 197.460,--Kč, tedy součet jistiny a celkové částky úroku sjednaných ve smlouvě). Takováto smluvní pokuta je zcela nepřiměřená. Žalobkyně uznává nárok z této smluvní pokuty pouze v moderované výši 20.737,--Kč (30 % dlužné částky jistiny) a úroku 69.122,93 Kč. Zbylá výše smluvní pokuty je nepřiměřená a jako podléhající režiím obchodního práva připadá v úvahu její moderace.

Žalovaná navrhla žalobu zcela zamítnout. Uvedla, že obě pohledávky byly přihlášeny jako vykonatelné a vykonatelnost byla doložena rozhodčím nálezem. Dlužník obě, žalovanou přihlášené pohledávky, v plném rozsahu uznal. Žalovaná se s právním názorem žalobce na své vykonatelné pohledávky neztotožňuje a žalobu považuje za nedůvodnou. Žalovaná odkazovala na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 02.02.2012 sp. zn. 12 VSOL 35/2011, rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16.02.2012 sp. zn. 12 VSOL 59/2011 a na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 01.03.2012 sp. zn. 12 VSOL 44/2011.

Vzhledem k tomu, že pohledávky žalované jsou vykonatelné, není možno v rámci incidenčního řízení, aby byly meritorně přezkoumávány.

Z přihlášky pohledávky žalované do insolvenčního řízení má soud za prokázané, že žalovaná přihlásila pohledávku za Evou anonymizovano v celkové výši 314.226,--Kč. Pohledávka č. 1 byla přihlášena ve výši 210.448,--Kč, přičemž jistina činila 181.005,--Kč. Jako důvod vzniku této pohledávky byly uvedeny nezaplacené a zesplatněné splátky dle smlouvy o úvěru č. 9100472367 v celkové výši 181.005,--Kč. Částka 29.443,--Kč zahrnovala zákonný úrok z prodlení a náklady rozhodčího řízení. Náklady rozhodčího řízení činily 24.524,--Kč. Pohledávka č. 2 byla přihlášena v celkové výši 103.778,--Kč. Jistina činila 101.032,--Kč, zákonný úrok z prodlení činil 2.746,--Kč. Jako důvod vzniku pohledávky byl uveden nedoplatek na smluvních pokutách z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru podle článku 13 odst. 13.1 písmeno a) a písmeno b), článku 13 odst. 13.4 smluvních ujednání. Soud provedl důkaz návrhem smlouvy na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 19.10.2011. Smlouva pak byla mezi stranami uzavřena dne 25.10.2011 ve formě oznámení o schválení úvěru. Po posouzení schopnosti dlužnice splácet úvěr došlo ke schválení úvěru v základní celkové výši úvěru 77.000,--Kč. Základní doba trvání spotřebitelského úvěru byla stanovena na 36 měsíců, výše revolvingu činila 47.390,--Kč, celková výše úvěru po poskytnutí úvěru činila 124.390,--Kč. Výpůjční úroková sazba úvěru činila 109,24 % p.a. a byla dohodnuta jako pevná výpůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru bez revolvingu. Výpůjční úroková sazba u revolvingu pak byla stanovena na 89,48 % p.a. a byla dohodnuta jako pevná pro celou dobu splácení všech případně poskytnutých revolvingů. Výše procentní sazby nákladů RPSN na spotřebitelský úvěr činila 113,19 %. Základní celková částka splatná klientem pak byla stanovena na 197.460,--Kč. Takováto částka pak byla splatná po 5.485,--Kč měsíčně po dobu již zmíněných 36 měsíců. Součástí smlouvy o revolvingovém úvěru byl i splátkový kalendář do 15.10.2014. Současně se smlouvou byla dlužnicí podepsána rozhodčí smlouva. Smluvní strany se dohodly, že pravomoc k řešení veškerých sporů o nároky, které přímo nebo odvozeně vznikly či v budoucnu vzniknou ze shora uvedeného návrhu na uzavření smlouvy, má dle zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení v jednoinstančním písemném rozhodčím řízení samostatně kterýchkoliv z níže uvedených rozhodců, kterému žalobce doručí žalobu, a to dle níže uvedených pravidel rozhodčího řízení. V článku 3 rozhodčí smlouvy bylo dojednáno, že rozhodci pro účel možných sporů jsou JUDr. Eva Vaňková, Mgr. Marek Landsmann, JUDr. Martin Týle, JUDr. Jiří Kolařík, Mgr. Jan Fišer, Mgr. Michal Wiedermann, Mgr. Kristýna Maršálková, JUDr. Ing. Pavel Fabian. V článku 3.6 rozhodčí smlouvy je uvedeno, že na rozhodčí řízení se nevztahují jednací a poplatkové řády uveřejněné na internetových stránkách společnosti Rozhodčí společnost Pardubice s.r.o. Rozhodčí řízení se bude vždy řídit pravidly sjednanými v této rozhodčí smlouvě a podpůrně řádem Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky s vnitrostátní působností ve znění platném ke dni uzavření této rozhodčí smlouvy. V rozhodčí smlouvě jsou pak vyspecifikovány pravidla, podle kterých bude rozhodováno, včetně ujednání o nákladech rozhodčího řízení. Soud provedl důkaz kopií rozhodčího nálezu, který vydal rozhodce JUDr. Jiří Kolařík se sídlem Pardubice, Masarykovo nám. 1544. Tímto rozhodčím nálezem, který pochází ze dne 04.07.2012 bylo dlužnici Evě anonymizovano uloženo zaplatit společnosti PROFI CREDIT Czech, a. s. částku 282.037,--Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ode dne 30.04.2012 do zaplacení a dále náklady rozhodčího řízení ve výši 24.524,--Kč. Z rozhodčího nálezu vyplývá, že dlužnice neuplatnila v rozhodčím řízení žádné námitky.

Podle § 199 odst. 1 a 2 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci.

V daném případě soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba byla z podstatné části podána oprávněně. Podle smlouvy o revolvingovém úvěru č. 9100472367 ze dne 25.10.2011 poskytla žalovaná dlužnici úvěr v celkové výši 197.460,--Kč, přičemž jí fakticky byla vyplacena pouze částka 77.000,--Kč a smluvní odměna za poskytnutí úvěru tedy činila 120.460,--Kč. Společně s úvěrovou smlouvou byla mezi žalovanou a dlužnicí uzavřena též rozhodčí smlouva, podle které budou spory ze smlouvy rozhodovány jedním z osmi vyjmenovaných rozhodců, přičemž jedním ze jmenovaných rozhodců byl i JUDr. Jiří Kolařík, advokát zapsaný v České advokátní komoře se sídlem Pardubice, Škroupova 561. Podle rozhodčího nálezu, který byl soudu předložen a který nabyl právní moci dne 18.07.2012 vyplynulo, že jej vydal JUDr. Jiří Kolařík a bylo jím uloženo dlužnici zaplatit žalované částku 282.037,--Kč spolu s ročním úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ode dne 30.04.2012 do zaplacení a náklady rozhodčího řízení ve výši 24.524,--Kč. Jak již bylo uvedeno, rozhodčí nález nabyl právní moci a v průběhu rozhodčího řízení nevznesla dlužnice žádné námitky. Podle § 7 zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení není-li za rozhodce určen stálý rozhodčí soud, musí být rozhodce, který má rozhodovat spory mezi účastníky, ve smlouvě uveden. Pro posouzení toho, zda je rozhodčí doložka platná, či nikoliv, je podstatné to, zda byl rozhodčí nález vydán rozhodcem, který byl oprávněn spor rozhodnout. Vzhledem k tomu, že JUDr. Kolařík byl jako rozhodce ve smlouvě řádně určen, byl oprávněn vydat rozhodčí nález. Tento rozhodčí nález jak již bylo uvedeno shora, nabyl právní moci. Žalované proto vznikla pohledávka z důvodu nákladů rozhodčího řízení ve výši 24.524,--Kč. V tomto ohledu se soud neztotožňuje se žalující stranou v tom, že by rozhodčí nálet byl neplatný z důvodu neplatně sjednané rozhodčí doložky. Pokud šlo o přezkoumání důvodnosti popření pohledávky ve výši 88.940,--Kč a 80.739,--Kč, skládající se ze smluvní odměny, smluvních pokut a úroku, považuje soud v první řadě za potřebné uvést, že podle § 199 IZ je insolvenční správce oprávněn popřít i vykonatelné pohledávky. Popřením vykonatelné pohledávky se totiž nedomáhá zrušení rozhodčího nálezu, ale popření pohledávky přiznané pravomocným rozhodčím nálezem pouze znamená, že soud v incidenčním řízení zkoumá pravost, výši nebo pořadí přihlášené vykonatelné pohledávky. Právním důsledkem úspěšného popření je pak pouze to, že pohledávka nebude v insolvenčním řízení uspokojena, nikoliv však to, že se tímto rozsudkem ruší rozhodčí nález. V takovém případě je insolvenční správce povinen prokázat důvod svého popřené. Vzhledem k tomu, že z rozhodčího nálezu vyplývá, že v rozhodčím řízení neuplatnila dlužnice proti nároku žalované žádné skutečnosti, kterými by zpochybnila právo na zaplacení pohledávky, byla žalobkyně oprávněna uplatnit v řízení o určení pravosti této pohledávky kauzální námitku neplatnosti smlouvy v části zakládající povinnost zaplatit smluvní pokutu, smluvní odměnu pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 občanského zákoníku. Nejde tedy o jiné právní posouzení věci a taková námitka může vést k popření pohledávky, protože rozhodce se v rozhodčím řízení otázkou platnosti ujednání o smluvní odměně a pokutě vůbec nezabýval (rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 102 VSPH 154/2012 ze dne 21.06.2012). Ohledně zbývajícího nároku s výjimkou nákladů rozhodčího řízení se soud zcela ztotožňuje s argumentací žalobkyně, která částečně pohledávky žalobce žalované popřela. Soud se ztotožňuje s tím, že ve smlouvě byla sjednána splatnost úvěru v 36 měsíčních splátkách, a to jistiny ve výši 77.000,--Kč a úroků za toto období ve výši 120.460,--Kč. Úroková sazba takto sjednaného úroku pak činí 109,24 % p.a., což je zcela nepřiměřené a takováto výše úroku jistě zakládá neplatnost tohoto ujednání dle

§ 39 občanského zákoníku pro rozpor s dobrými mravy. (Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Žalobkyně odkázala na § 502 obchodního zákoníku s tím, že banky v uvedené době poskytovaly úvěry s úrokem zhruba 15 % p.a. Vzhledem k tomu, že dlužnice nějakou částku ze skutečně půjčené částky uhradila, je pak, počítáme-li 15 % úrok z dlužných částek, akceptovatelná částka 69.122,93 Kč. K této částce pak žalobkyně uznala zákonný úrok ze zůstatku jistiny ve výši 63.439,45 Kč ve výši 3.337,07 Kč. Zbylý nárok přihlášený jako pohledávka č. 1 pak žalobkyně zcela po právu popřela. Pokud se jedná o nepopřenou pohledávku č. 2, i zde se soud zcela ztotožňuje s právní argumentací žalobkyně. Krajský soud je přesvědčen o tom, že ujednání o smluvní pokutě ve výši 50 % z nereálně půjčené částky je taktéž v rozporu s dobrými mravy a tudíž je toto ujednání opětovně neplatné podle § 39 občanského zákoníku. V daném případě jde pouze o částečnou neplatnost smlouvy podle § 41 občanského zákoníku, neboť důvod neplatnosti se vztahuje výlučně na shora uvedená ujednání. Žalobkyně však částečně nárok na smluvní pokutu akceptovala a uznala nárok ze smluvní pokuty v moderované výši 20.737,--Kč, což je 30 % dlužné části jistiny a úroku-69.122,93 Kč. Vzhledem k tomu, že ujednání o smluvní pokutě se řídí ustanoveními obchodního zákoníku, je takováto moderace možná. Zbylá výše smluvní pokuty, jak již bylo uvedeno shora je nepřiměřená a nemravná.

O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyně měla v podstatné části ve věci úspěch a proto jí náleží náhrada nákladů řízení v plné výši. Částka 19.239,--Kč zahrnuje odměnu za zastupování advokátem dle vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 15.000,--Kč, 3 x RP po 300,--Kč plus 21 % DPH:

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.

Krajský soud v Plzni dne 26.02.2013

Za správnost vyhotovení: Mgr. Ivana Žánová, v.r. Bc. Jana Viktorie Šeinerová samosoudkyně