122 ICm 3248/2013
Jednací číslo: 122 ICm 3248/2013-178 KSPL 27INS 22054/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem Karlem Svobodou v právní věci žalobce Tomáše Šestáka, IČO 43309721, Karlovy Vary, Vítězná 1701/23, právně zastoupeného JUDr. Janem Kollárem, advokátem se sídlem Obce Ležáky 972/1, Sokolov proti žalovaným 1. Ing. Bc. Marián Tomko, IČO 72266180, Plzeň, Purkyňova 547/43, insolvenčního správce dlužníka BTCA ALLIANCE s.r.o., právně zastoupeného Mgr. Barborou Novotnou Opltovou, advokátkou se sídlem v Praze, Karlovo náměstí 671/24, 2. BTCA ALLIANCE s.r.o., IČO 45351619, se sídlem Karlovy Vary, Nábřeží Jana Palacha 1332/56, o určení pravosti a výše pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že pohledávka žalobce-konkursního věřitele č. 8, Tomáše Šestáka, ve výši 285.039,90 Kč je po právu platná.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou podanou u tohoto soudu dne 30.09.2013 a doplněnou podáním z 31.07.2014 domáhal určení pravosti výše uvedené pohledávky. Žalobu odůvodnil tím, že na 2. žalovaného byl prohlášen úpadek usnesením Krajského soudu v Plzni z 24.06.2013, když usnesením téhož soudu z 25.09.2013 byl na majetek 2. žalovaného prohlášen konkurs. Žalobce do insolvenčního řízení dne 12.07.2013 přihlásil pohledávku ve výši 222.926 Kč na jistině a 62.113,90 Kč na úroku z prodlení. Přitom tento nárok má ze smlouvy o dílo ze dne 08.10.2008 a z jejího dodatku z 20.01.2009, které žalobce uzavřel coby podnikatel se 2. žalovaným a jejímž základě pro 2. žalovaného provedl tyto práce dle smlouvy. 1. žalovaný při přezkumném jednání dne 10.09.2013 popřel přihlášenou pohledávku žalobce, když o této skutečnosti byl žalobce vyrozuměn přípisem z 11.09.2013, který mu byl doručen 13.09.2013. Žalobce se neztotožňuje s argumentací strany žalované, že práce ze strany žalobce byly KSPL 27INS 22054/2012 provedeny chybně. Práce naopak byly téměř dokončeny, minimální zbytek nebyl dokončen proto, že 2. žalovaný znemožnil žalobci přístup na staveniště. Právě proto žalobce od smlouvy o dílo dne 22.09.2010 odstoupil, když projev odstoupení 2. žalovaný převzal 17.02.2011. Nárok žalobce přitom sestává z celkové smluvní ceny provedených stavebních prací ve výši 519.313 Kč, když od této částky je třeba odečíst 9.259 Kč na neprovedených klempířských prací a 30.305 Kč za neprovedený hromosvod. Vyjde tedy částka 479.749 Kč, k níž je třeba přičíst 9% DPH ve výši 43.177 Kč (vyjde součet 522.926 Kč). Od této částky je třeba odečíst 300.000 Kč, kterou 2. žalovaný zaplatil jako zálohu na provedení stavebních prací. Na jistině tedy zbývá k úhradě 222.926 Kč. Žalobce dále v rámci pohledávky v insolvenčním řízení uplatnil zákonný úrok z prodlení od 20.03.2009 do zahájení insolvenčního řízení, tedy do 10.09.2012 ve výši 62.113,90 Kč. Úhrnem tedy bylo uplatněno v insolvenčním řízení vůči 2. žalovanému 285.039,90 Kč.

První žalovaný uvedl, že podle informací, které jako insolvenční správce obdržel od 2. žalovaného, byly stavební práce spočívající v provedení střešní konstrukce a krytiny ze strany žalobce pro 2. žalovaného natolik nekvalitní, že není namístě čehokoli doplácet. 2. žalovaný byl tedy v právu, pokud odmítl převzít dílo ze strany žalobce, protože toto dílo vykazovalo podstatné vady nedodělky. Pokud 2. žalovaný reagoval na vadné provedení díla ze strany 1. žalovaného tak, že nechal dokončit dílo třetí osobou, zanikl tím závazek zhotovitele provést dílo pro dodatečnou nemožnost plnění (viz rozhodnutí NS sp.zn. 23 Cdo 4092/2007). Za takových okolností je třeba vycházet z § 354 v návaznosti na § 351 obch. zák. a přihlédnout k tomu, v důsledku čeho vznikla nemožnost plnění a kdo ji způsobil. Za daných okolností je majetkovým vyjádřením prospěchu žalobce nikoli peněžitá částka, která odpovídá částce vynaložené na zhotovení díla, ale peněžitá náhrada odpovídající skutečnému majetkovému prospěchu 2. žalovaného, přičemž současně je nutno přihlédnout také k vadnosti díla prováděného žalobce. Žalobce si tak může nárokovat pouze plnění vycházející ze zásad o bezdůvodném obohacení (tady je nutno dle § 351 odst. 2 obch. zák. zjistit a zúčtovat plnění, které poskytla dlužnice žalobci na plnění ze smlouvy o dílo a peněžitou náhradu odpovídající hodnotě plnění, které dlužnice obdržela od žalobce a jež nemůže vrátit). 1. žalovaný poté, co byl ve věci vyslechnut znalec Ing. Jan Balihar dodal, že tento posudek nezpochybňuje, nicméně výsledek znaleckého posouzení je poznamenán tím, že znalec nemohl provést místní šetření v době, kdy žalobce dokončil stavební práce pro 2. žalovaného.

Druhý žalovaný se k věci nevyjádřil.

Podle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona věřitele nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve, než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 insolvenčního zákona. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

V daném případě soud z insolvenčního spisu zjistil, že insolvenční návrh ve vztahu ke 2. žalovanému byl Českou spořitelnou a.s. podán u Krajského soudu v Plzni dne 10.09.2012. Insolvenční řízení bylo oznámeno vyhláškou téhož soudu z 11.09.2012. Ze soupisu přihlášek pohledávek vyplývá, že žalobce svoji pohledávku ve výši 285.039,90 Kč z důvodů, které jsou uvedeny v žalobě, skutečně řádně a včas uplatnil. Z protokolu z prvního přezkumného jednání KSPL 27INS 22054/2012 a ze zápisu ze schůze věřitelů z 10.09.2013 vyplývá, že 1. žalovaný jako insolvenční správce popřel pohledávku P-8 žalobce výši 285.039,90 Kč s tím, že nebyla řádně a včas splněna smlouva o dílo, když v této souvislosti je podána i žaloba (dřívější řízení vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp.zn. 45 Cm 244/2011). Vyrozumění ze strany 1. žalovaného o popření pohledávky je datováno dnem 11.09.2013, právnímu zástupci žalobce bylo doručeno 13.09.2013. Návrh na určení pravosti pohledávky byl podán dne 30.09.2013, tedy ve lhůtě stanovené v § 198 odst. 1 insolvenčního zákona. Proto se soud musí návrhem věcně zabývat. Pro úplnost se dodává, že konkurs vůči 2. žalovanému byl prohlášen usnesením Krajského soudu v Plzni č.j. 27 INS 22054/2012-B-8 ze dne 25.09.2013.

Pro posouzení věci je podstatné, zda požadavek žalobce na zaplacení prací, které provedl na základě smlouvy o dílo uzavřené se 2. žalovaným 08.10.2008, včetně dodatku ke smlouvě z 20.01.2009, je důvodný. Pokud ano, je namístě uzavřít, že žalobce vůči 2. žalovanému má pohledávku ve výši 222.926 Kč na jistině za provedené práce, případně i právo na zaplacení úroku z prodlení z těchto provedených stavebních prací minimálně do 10.09.2012, tedy do dne předcházejícího zahájení insolvenčního řízení.

Ze smlouvy o dílo mezi žalobcem a 2. žalovaným ze dne 08.10.2008 a z připojené cenové kalkulace, jež odpovídá celkové sjednané ceně díla ve výši 561.691 Kč (viz předběžný cenový rozpočet, oprava střechy nábřeží Jana Palacha 1), jakož i z dodatku z 20.01.2009 vyplývá, že žalobce se 2. žalovaným skutečně předmětnou smlouvu o dílo uzavřel s tím, že žalobce jako zhotovitel provede ve smlouvě o dílo a cenovém rozpočtu specifikovanou opravu střechy v Karlových Varech, nábřeží Jana Palacha 1 a 2. žalovaný se naproti tomu zaváže zaplatit částku 561.691 Kč. Z dodatku vyplývá, že dne 20.01.2009 došlo k navýšení sjednané ceny za dílo s tím, že objednatel zaplatí navíc 15.000 Kč a zhotovitel oproti tomu provede zednické opravy stávajících komínových těles a tesařské práce na krovu nad rámec projektové dokumentace. Skutečnost, že k tomuto navýšení došlo, vyplývá i z dopisu jednatele 2. žalovaného Stanislava Beneše ze dne 16.02.2009.

Z výše uvedeného tedy vyplývá, že mezi účastníky byla řádně sjednána smlouva o dílo ve smyslu § 536 a násl. obch. zák. s tím, že z této smlouvy rovněž vyplývá, že dílo mělo být provedeno a předáno objednateli do 08.12.2008.

Ze stavebního deníku dodaného žalobcem soud zjistil, že dne 08.12.2008 stavební práce dokončeny nebyly. Dne 10.12.2008 byl proveden kontrolní den za přítomnosti jednatele 2. žalovaného a Ing. Weilgunyho, když byly konstatovány závady na krovu s tím, opravy nebo úpravy budou realizovány po domluvě s panem Weilgunym a odsouhlaseny jednatelem 2. žalovaného. Ze záznamu z 18.12.2008 vyplývá, že činnost žalobce pro 2. žalovaného byla ukončena s tím, že chybí osadit svody, k čemuž dojde až po dokončení fasády, prozatím nebyla provedena montáž hromosvodu z téhož důvodu a nebyly provedeny kl. prvky + lišta, hřeben na nároží. Dlužno dodat, že došlo k provedení stavebních prací až na výše uvedené výjimky a závady spočívající v konstrukci krovu. Ty jsou patrny z výpovědi svědka Ing. Pavla Klíra, jakož i z posouzení stávajícího stavu krovu ze strany téhož svědka z 21.12.2008. Fakt, že krov byl proveden, ostatně potvrzuje svědek Ing. Viktor Weilguny ve své výpovědi, jakož i své zprávě o kontrole krovu z 10.12.2008 (ke zprávě soud podotýká, že v rámci tohoto řízení nebyla přiložena jako znalecký posudek, takže tuto listinu nelze jako znalecký posudek posoudit, když v rámci této listiny ani není uvedeno sdělení znalce o tom, že se ji případně vědom trestních následků případného nesprávného znaleckého posudku, jde tedy o důkaz listinou nikoli znaleckým posudkem). Rovněž z výpovědi svědka Zdeňka Broma, Rudolfa Brožíka a Viktora Antla, vyplývá, že dílo bylo k 18.12.2008 prakticky KSPL 27INS 22054/2012 dokončeno až na částečné neprovedené klempířské práce a na hromosvod, když rovněž přetrvávaly neshody ohledně správnosti provedení krovu.

Z korespondence mezi účastníky 16.02., 05.03., 15.05.2009 a 19.07.2010 vyplývá, že 2. žalovaný odmítl dílo ze strany žalobce převzít s tím, že není dokončeno a není bez vad. Z dopisů žalobce 2. žalovanému z 05.03.,12.05. a 19.07.2010 vyplývá, že žalobce opakovaně 2. žalovaného vyzýval k tomu, aby mu umožnil přístup na staveniště za účelem odstranění případných vad a nedodělků. Ze zápisu ve stavebním deníku z 09.08.2010 podepsaného nejen žalobcem ale i Tomášem Vojtíškem vyplývá, že 2. žalovaný se ani prostřednictvím svého jednatele na místo staveniště nedostavil a staveniště tak zůstalo pro žalobce nepřístupno a tedy neměl možnost případné vady a nedodělky odstranit. Pokud tedy žalobce dopisem ze dne 22.09.2010 odstoupil od smlouvy s poukazem na článek 15 odst. 2 písm. h) smlouvy o dílo s tím, že objednatel neposkytl vyžadovanou součinnost, jednal na základě důkazů, jež byly provedeny, po právu, když projev odstoupení byl 2. žalovanému doručen dne 17.02.2011. Možnost žalobce odstoupit od smlouvy byla přitom ve smlouvě sjednána v souladu s ust. § 371 odst. 2 obch. zák.

Z faktury vystavené žalobcem dne 05.03.2009 vyplývá, že žalobce 2. žalovanému vyúčtoval doplatek na provedeném díle po odečtení nedodělků a zálohy ve výši 300.000 Kč a to ve výši 222.926 Kč. Tato faktura přitom byla splatná dne 19.03.2009, byla zpracována na základě dílčího vyúčtování k 21.01.2009. Z dopisu jednatele 2. žalovaného na č.l. 22 připojeného spisu Krajského soudu v Plzni sp.zn. 45 Cm 244/2011 vyplývá, že 2. žalovaný tuto částku odmítl zaplatit s tím, že má za to, že vady díla dosahují takové závažnosti, že žalobce nemá mít na doplacení podle 2. žalovaného právo, dokud vady a výše uvedené nedodělky nejsou odstraněny. Ze stavebního deníku a z jeho zápisu ze 16.03.2009 jakož i posléze 09.08.2010 vyplývá, že 2. žalovaný od 16.03.2009 však žalobci neposkytoval součinnost potřebnou k odstranění případných vad nedodělků, když nebyl na místě provádění díla navzdory výzvám k zastižení. Za výše uvedených okolností má soud za to, že žalobce byl oprávněn vystavit konečnou fakturu ve smyslu článku 5.6 smlouvy o dílo, když touto konečnou fakturou byla právě již zmíněná faktura z 05.03.2009. Od doby splatnosti této faktury do doby zahájení insolvenčního řízení má žalobce rovněž právo v rámci insolvenčního řízení uplatnit i zákonný úrok z prodlení z jistiny ve výši 222.926 Kč.

Z výpovědí svědků Pavla Klíra, Viktora Antla, Zdeňka Broma a Rudolfa Brožíka vyplývá, že stavební práce byly až na nepatrné nedodělky v klempířských pracích a hromosvodu (viz faktura z 05.03.2009) k 18.12.2008, kdy žalobce opustil staveniště a staveniště zůstalo k dispozici výhradně 2. žalovanému, provedeny. Jde-li o vadnost provedených prací, svědek Ing. Viktor Weilguny ve své výpovědi a v posouzení z 13.12.2012 uvedl, že provedená tesařská práce je z hlediska statického působení nulová. Pokud by tomu tak skutečně bylo, mohl by soud dospět k závěru, že žalobcem požadovaný doplatek na jistině ve výši 222.926 Kč a případně i požadavek na zaplacení úroků z prodlení je nedůvodný, neboť práce provedené ze strany žalobce byly natolik nekvalitní, že jejich hodnotu zcela pokrývá 2. žalovaným poskytnutá záloha ve výši 300.000 Kč. Za účelem posouzení této otázky soud ustanovil znalcem Ing. Jana Balihara.

Ing. Jan Balihar měl k dispozici obsah spisu a rovněž i provedl dvojí šetření přímo namístě. Dospěl k závěru, že obvyklá cena stavebních prací, které žalobce pro žalovaného provedl, činila včetně DPH v roce 2008 670.667 Kč, po provedení srážek za nekvalitu ve výši 12.839 Kč částku 657.828 Kč. Pokud tedy ve smlouvě o dílo si účastníci sjednali cenu provedených prací částkou 561.691 Kč (dodatkem smlouvy navýšena dne 20.1.2009 o KSPL 27INS 22054/2012

15.000 Kč), jednalo se o cenu za práce, která byla pod úrovní obvyklé ceny těchto prací a to i s přihlédnutím ke kvalitě těchto prací. Pokud tedy žalobce po 2. žalovaném požadoval zaplacení nezaplacené části kupní ceny, jedná po právu a v souladu se sjednanou cenou za dílo.

Právě uvedený závěr by platil i pro případ, že by soud shledal, že věc je třeba posoudit dle § 354 a 351 obch. zák. s přihlédnutím k postoji Nejvyššího soudu vyjádřeném v rozhodnutí sp.zn. 23Cdo 4092/2007, tedy že k zániku závazku zhotovitele provést dílo pro dodatečnou nemožnost plnění a tedy i ke vzniku povinnosti 2. žalovaného k zaplacení hodnoty díla zaniklo až ve chvíli, kdy objednatel nechal dokončit dílo třetí osobou (tato skutečnost je předmětem shodného tvrzení stran a vyplývá rovněž i z posudku znalce Ing. Balihara). Za takových okolností by totiž soud uzavřel, že hodnota plnění, které má 2. žalovaný žalobci poskytnout, se neodvíjí od smlouvy o dílo, ale z obvyklé ceny stavebních prací, které 2. žalovaný u žalobce ve svůj prospěch nechal provést, když obvyklá cena těchto stavebních prací po odečtení zálohy ve výši 300.000 Kč činí 357.828 Kč, tedy daleko vyšší částku, než žalobce v úhrnu požaduje (285.039,90 Kč včetně úroku z prodlení).

Jde-li o posudek znalce Ing. Balihara, soud nemá důvod z něho nevycházet, když ani žalobce strana žalovaná tento posudek nezpochybňuje. Znalec Ing. Balihar logicky ve svém posudku i ve výpovědi odůvodnil, z jakého důvodu došel k obvyklé ceně stavebních prací po odečtení srážek za nekvalitu ve výši 657.828 Kč. Jestliže Ing. Balihar vyšel z místních šetření a z obsahu spisu jakož i ze stavebních deníků a projektové dokumentace dodané žalobcem a z fotodokumentace dodané svědkem Ing. Weilguny, tato jeho východiska soud pokládá za správná. Bylo totiž věcí 2. žalovaného, aby náležitě zdokumentoval situaci, v níž se krov nacházel po vyhotovení ze strany žalobce, a to ještě předtím, než přistoupil k vytvoření zcela nového krovu. Soud nemá důvod pochybovat o postoji znalce Ing. Balihara, že dokumentace, kterou měl dispozici, jej nevede k závěru, který by byl ve shodě se závěry svědka Ing. Weilguny o tom, že krov vyhotovený žalobcem měl ze statického hlediska nulovou hodnotu. Sdělení znalce o tom, že statickou hodnotu krovu je třeba posuzovat i s ohledem na další stavební prvky a o jeho závěru, že krov byl ze statického hlediska silně naddimenzován, a proto zcela plnil svoji statickou roli, i když nebyl proveden naprosto řádně, je z pohledu soudu logický a odůvodněný. Znalec Ing. Balihar se v rámci posudku z pohledu soudu logicky vypořádal s veškerými otázkami, které mu položily strany, jakož i s podklady, které měl k dispozici. Proto soud neměl důvod neakceptovat závěry znalce Ing. Balihara.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti soud má za to, že dle § 548 odst. 2 obch. zák. žalobci jako zhotoviteli vzniklo právo požadovat po 2. žalovaném jako objednateli tu část ceny za dílo, která odpovídá stavebním pracím, které žalobce jako zhotovitel provedl. Proto soud žalobě vyhověl, když žalobcem uplatněný požadavek na doplatek ceny za dílo sjednané ve smlouvě je důvodný.

O tom, že úspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení, soud rozhodl ve smyslu § 202 odst. 1, 2 insolvenčního zákona. Žalobce ve své podstatě směřuje vůči insolvenčnímu správci, protože právě insolvenční správce (1. žalovaný) popřel pravost a výši předmětné pohledávky.

V rámci tohoto řízení vznikly dosud nepokryté náklady státu a to v souvislosti s podáním znaleckého posudku Ing. Janem Baliharem. Ing. Baliharovi bylo přitom přiznáno znalečné včetně nákladů souvisejících s vypracováním znaleckého posudku 13.067 Kč a to usnesením z 11.05.2015. Tyto náklady byly co do 8.000 Kč pokryty zálohou zaplacenou KSPL 27INS 22054/2012

žalobcem, takže zbývá k doplacení 5.067 Kč. Jde-li o náklady řízení, které platil stát, stát má právo na jejich náhradu podle výsledku řízení (§ 148 odst. 1 o.s.ř.). Nicméně v daném případě žalobce byl úspěšný, takže jemu nelze zálohu nepokryté náklady předepsat, na straně žalované vystupuje jednak konkursní správce, jednak insolvenční dlužník, takže ani zde není prostor k tomu, aby tyto náklady státy nahradily. Proto soud o nákladech státu nerozhodoval.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je přípustné podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

Krajský soud v Plzni dne 12.08.2015

JUDr. Karel Svoboda, v.r. Za správnost vyhotovení: samosoudce Petra Černá