122 ICm 3058/2011
Číslo jednací: 122 ICm 3058/2011-28 (KSPL 27 INS 5155/201)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Žánovou ve věci žalobce: Mgr. Milan anonymizovano , anonymizovano , Plzeň, Houškova 32/533, IS dlužníka-Monika Šťastná, proti žalovanému: PPF B2 B.V., soukromá společnost s ručením omezeným, Stawinskylaan 933, Amsterodam, zast. JUDr. Petrem Pečeným, advokátem se sídlem v Praze 1, Purkyňova 15, o určení pravosti pohledávky, takto :

I. Soud určuje, že žalovaný nemá nezajištěnou peněžitou pohledávku ve výši 60.595,-Kč, z titulu neuhrazených nákladů rozhodčího řízení, dále nezajištěnou pohledávku ve výši 74.835,87,-Kč z titulu neuhrazené smluvní pokuty z důvodu neuhrazení úvěru dle úvěrové smlouvy č. 3902038466, obě přihlášené v insolvenčním řízení u Krajského soudu v Plzni sp.zn. 27 INS 5155/2011/, proti úpadci Monice Šťastné.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění :

Žalobce jakožto insolvenční správce Moniky Šťastné, podal ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhal vydání shora uvedeného rozhodnutí. Žalobu odůvodnil tak, že žalovaná společnost jakožto věřitel úpadce přihlásil do insolvenčního řízení svoji pohledávku v celkové výši 332.871,92,-Kč skládající se jednak z nezajištěné vykonatelné pohledávky č. 1 ve výši 258.036,-Kč z titulu poskytnutého úvěru, přičemž součástí tohoto nároku byly i náklady rozhodčího řízení přiznané dle vykonatelného rozhodčího nálezu ve výši 60.595,-Kč. Dále věřitel uplatnil pohledávku č. 2 ve výši 74.835,87,-Kč představující smluvní pokutu z důvodu neuhrazení úvěru, jež byla rovněž přiznána rozhodčím nálezem JUDr. Kuchty. Žalobce při přezkumném jednání pohledávku č. 1 ve výši 60.595,-Kč a celý nárok č. 2. Žalobce má za to, že rozhodčí doložka obsaženou v úvěrové smlouvě za neplatnou pro obcházení zákona. Odkázal obecně na judikaturu Nejvyššího soudu. Žalobce má za to, že jím popřené pohledávky jsou nevykonatelné a navrhl přenést důkazní břemeno ohledně existence popřených částek na stranu žalovanou. Smluvní pokutu žalobce považuje za nemravnou a poroto neplatnou podle § 39 o.z.

Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Odkázal na judikaturu v této oblasti, zejména pak na Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci, sp.zn. 161 Cm 745/2010. Poukázal na to, že důvodem popření pohledávky dle insolvenčního zákona nemůže být jiné právní posouzení věci, což žalobce de facto udělal, popřel-li nároky vzešlé z vykonatelných rozhodčích nálezů. Smluvní pokutu považuje za přiměřenou.

V dané věci bylo mezi stranami nesporným, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení úpadce Moniky Šťastné svoji pohledávku č. 1) ve výši 258.036,-Kč z titulu smlouvy o úvěru ze dne 9.2.2009 ( 135.015.57,-Kč-jistina + 123.020,-Kč úrok z úvěru a úrok z prodlení a náklady předchozího řízení ve výši 60.595,-Kč) , pohledávku č.2) ve výši 74.835,87,-Kč z titulu smluvní pokuty dle úvěrových podmínek úvěrové smlouvy, přiznanou rozhodčím nálezem. Žalobce zcela popřel pohledávku č. 2 ačástečně pohledávku č. 1, pokud se jednalo o náklady rozhodčího řízení. Z důkazů provedených v řízení soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalovaného společností HOME CREDIT a dlužnicí byla dne 9.2.2009 uzavřena Úvěrová smlouva č. 39020384660000 jejímž předmětem byl úvěr ve výši 143.000,-Kč, splatných po 2.946,-Kč měsíčně po dobu 84 měsíců. Nedílnou součástí této smlouvy byly i Smluvní podmínky žalovaného. Na úvod soud konstatuje, že úvěrové podmínky jsou v tomto případě písemným úkonem pokrývající tři hustě popsané strany, vytvořeným v elektronické podobě s využitím velikosti písma, které je velmi špatně čitelné a nepřehledné, a proto již tento fakt může přispět k závěru, že ujednání ve smluvních podmínkách jsou neplatná. Nicméně při bedlivějším průzkumu podmínek lze zjistit, že si strany v hlavě čtrnácté dohodly, že veškeré jejich spory vzniklé ze smlouvy nebo v souvislosti s ní budou rozhodovány rozhodčím řízení před jediným rozhodcem a to JUDr. Radimem Kuchtou. Ve stejné, závěrečné kapitole podmínek so strany dojednaly i smluvní pokutu. V § 3 až 5 hlavy 14 je uvedeno, že v případě prodlení s úhradou splátky nebo její části nebo smluvní pokuty či další platby je klient povinen zaplatit společnosti úrok z prodlení ve výši 0.08% z dlužné částky za každý započatý den prodlení, nejméně však 300,-Kč. V případě prodlení delšího než je 7 dní je klient povinen zaplatit společnosti smluvní pokutu ve výši 8% z částky, s jejíž úhradou je v prodlení. V případě prodlení s platbou delší než je 6 měsíců je klient dále povinen zaplatit společnosti smluvní pokutu ve výši 5 % z úvěru. Žalovaný soud předložil rozhodčí nález JUDr. Radima Kuchty ze dne 29.3.2011, který nabyl právní moci dne 13.4.2011 a kterým bylo Monice Šťastné uloženo zaplatit žalovanému částku 135.015,57,-Kč, spolu s úrokem z úvěru 5.368,-Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0.08% denně z částky 140.120,13,-Kč ode dne 10.3.2010 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 74.835,-Kč a náklady rozhodčího řízení ve výši 60.595,-Kč. Proti tomuto rozhodčímu nálezu nebyla v zákonem stanovené lhůtě podána žaloba o neplatnost rozhodčího nálezu. Mezi stranami je nesporným to, že Monika Šťastná přestala plnit podmínky úvěru, dostala se do prodlení a insolvenční správce také část pohledávky týkající se nesplaceného úvěru a úroků uznal. Insolvenční správce neuznal pouze náklady rozhodčího řízení a přisouzenou smluvní pokutu.

Podle § 7 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona, dále také jen IZ ) se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení o.s.ř., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 198 odst.1 zákona č. 182/2006 Sb., věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci.

V daném případě žalovaný přihlásil svoje pohledávky do insolvenční ho řízení proti dlužníku jako vykonatelné, neboť je přesvědčen o tom, že vykonatelnost vyplývá z pravomocného rozhodčího nálezu, který považuje za platný. Je pravdou, že mezi stranami byla v úvěrových podmínkách dojednána rozhodčí doložka. Žalovaný pak v duchu těchto ujednání postupoval, výsledkem byl shora uvedený rozhodčí nález. Proti tomuto rozhodčímu nálezu nebyla podána k soudu žádná žaloba požadující jeho zrušení, Monika Šťastná nevznesla žádných námitek ani v průběhu rozhodčího řízení (Bylo zjištěno, že výzvu rozhodce nepřevzala a že bylo rozhodnuto ve smyslu fikce uznání). Soud je však toho názoru, že rozhodčí doložka, sjednaná mezi žalovaným a dlužníkem, je neplatným právním úkonem podle § 39 občanského zákoníku, a to pro rozpor se zákonem. Soud, jak již bylo naznačeno shora je toho názoru, že lze polemizovat o platnosti úvěrových podmínek, neboť je přesvědčen o tom, že text podmínek je záměrně koncipován tak, aby svými složitými konstrukcemi, velikostí písma a hustotou textu vylučoval pochopení člověka bez právního vzdělání, respektive schopnost celý text přečíst až do konce ( jak rozhodčí doložka tak ujednání o smluvní pokutě je uvedeno až v závěrečných ustanoveních). I kdyby tomu tak nebylo a úvěrové podmínky by byly shledány platnými, je soud toho názoru, že rozhodčí doložka nemůže být v takovémto případě platně sjednána, neboť se sice nachází v úvěrových podmínkách na konci textu a tyto podmínky byly součástí smlouvy, nicméně tato ujednání nejsou výslovně dána klientům k podpisu, je vysoce pravděpodobné, že spotřebitel v okamžiku uzavření úvěrové smlouvy nemá absolutně tušení, že v případě event. sporu bude věc řešit rozhodce. Ujednání o rozhodčí doložce je již v době podpisu smlouvy sjednané a spotřebitel, pokud by dospěl tak daleko, že by dočetl ujednání až do konce, nemá de facto žádnou možnost již jednostranně sjednanou rozhodčí doložku změnit. Soud je toho názoru, že na rozhodčí doložce se strany musí skutečně reálně dohodnout, což v tomto případě nenastalo. Proto není rozhodčí doložka sjednána v souladu se zákonem. Soud si je vědom ustanovení § 199 odst.2 insolvenčního zákona a taktéž rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci sp.zn. 16 Icm 745/2010, ve kterém Vrchní soud uvádí, že platnost či neplatnost existující rozhodčí smlouvy je právní kvalifikací a proto je popření vykonatelné pohledávky z důvodu neplatnosti rozhodčí smlouvy nepřijatelným důvodem popření. Soud má však za to, že tento závěr se týká pouze existentní rozhodčí doložky, a dále, že s ohledem na zkušenosti s rozhodčími řízeními, není tento názor spravedlivý a poškozuje ve svém důsledku spotřebitele. Soud se domnívá, že rozhodčí doložka z důvodů uvedených shora vůbec uzavřena nebyla, neboť se na ní strany nedohodly. Rozhodčí doložka nebyla individuálně sjednána při podpisu smlouvy. Proto nemohl být ani vydán rozhodčí nález a nemohly vzniknout náklady rozhodčího řízení. Ujednání o smluvní pokutě soud považuje za ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy. Úvěr byl poskytnut ve výši 143.000,-Kč. Pokud by dlužnice úvěr pravidelně hradila, zaplatila by v konečné fázi 247.464,-Kč. Pokud je smluvní pokuta ve výši 74.835,87,-Kč, jedná se o více než 50% úvěru. Soudu se takto stanovená smluvní odměna jeví jako nepřiměřená, a to jak ve vztahu k době prodlení, tak ve vztahu k event. škodě, která by mohla žalovanému vzniknout. Je také nasnadě, zda vůbec způsob ujednání smluvních pokut, které jsou sjednány vlastně trojím způsobem a mohou se kumulovat, nezpůsobuje sám o sobě neplatnost takovéhoto ujednání.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 202 odst. 1 insolvenčního zákona.

Poučení : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do patnácti dnů ode doručení jeho písemného vyhotovení, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, Veleslavínova 40, Plzeň, ve trojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Plzni dne 27.03.2012

Mgr. Ivana Žánová, v.r. samosoudkyně

Za správnost: Petra Menclová