122 ICm 277/2014
Jednací číslo: 122 ICm 277/2014-43 KSPL 27INS 23195/2012

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Karlem Svobodou v právní věci žalobce OYSTER PLUS s.r.o., IČO 25074938, se sídlem Praha, Kutnohorská 181, právně zastoupeného JUDr. Janem Bacílkem, advokátem se sídlem v Praze, Nad Malým mýtem 615/4, proti žalované JUDr. Stanislavě Vohradské, insolvenční správkyni dlužníka GREEN POWER ENERGY s.r.o., IČO 27987051, se sídlem insolvenčního správce v Hostivicích, Čsl. armády 1, o incidenční žalobě,

takto:

I. Určuje se, že pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení pod P1-1 na majetek dlužníka GREEN POWER ENERGY s.r.o. vedeného u Krajského soudu v Plzni pod sp.zn. KSPL 27 INS 23195/2012 ve výši 30.000.000 Kč s příslušenstvím ve výši 3.989.437,46 Kč je po právu.

II. Požadavek žalobce na určení, že tatáž pohledávka žalobce přihlášená do téhož insolvenčního řízení ohledně příslušenství ve výši 1.660.000 Kč se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

Žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni dne 29.01.2014 se žalobce domáhal ve výroku uvedeného určení pravosti pohledávky. Žalobu odůvodnil tím, že Krajským soudem v Plzni byl dne 05.09.2013 zjištěn úpadek dlužníka. Žalobce do 30 dnů od prohlášení úpadku přihlásil u krajského soudu svoji pohledávku za dlužníkem ve výši 30.000.000 Kč na jistině a 5.649.437,46 Kč na zákonném úroku z prodlení z jistiny, a to z titulu smlouvy o půjčce ze dne KSPL 27INS 23195/2012

04.06.2009 (prodloužení smlouvy). Při přezkumném jednání dne 07.01.2014 popřel předchozí insolvenční správce Ing. Petr Bendl pohledávku žalobce na jistině co do výše 7.800.000 Kč a na úroku z prodlení v jeho plné výši, tedy ve výši 5.649.437,46 Kč. Jako důvod popření insolvenční správce uvedl, že pohledávka na jistině zanikla uhrazením a úrok je neoprávněný. Žalobce dále uvedl, že záležitost ohledně smlouvy o půjčce se mezi ním a úpadce odvíjela takto: Žalobce jako věřitel uzavřel s dlužníkem 04.05.2009 smlouvu o půjčce, na základě které půjčil dlužníkovi jistinu 45.000.000 Kč s úplatou ve výši 900.000 Kč. Půjčka byla splatná 04.06.2009. Půjčka byla dlužníkovi poskytnuta tak, že 40.000.000 Kč bylo zasláno dlužníkovi bezhotovostním převodem dne 30.04.2009 a 5.000.000 Kč rovněž převodem dne 04.05.2009. Na jistinu půjčky byla 20.05.2009 zaplacena částka 15.000.000 Kč. Následně došlo mezi žalobcem a úpadcem k jednání, kdy úpadce předpokládal, že nebude schopen zbytek závazku ve výši 30.000.000 Kč splnit řádně a včas, ale očekával další příjem. Proto se žalobce a úpadce dohodli tak, že zbytek dluhu ve výši 30.000.000 Kč bude vrácen 04.04.2010 s tím, že k této částce přiroste další úrok (úplata) za dobu prodloužené platnosti. Zatím účelem byla uzavřena v přihlášce uplatněná smlouva o půjčce ze dne 04.06.2009, kterou žalobce půjčil dlužníkovi částku 30.000.000 Kč, kterou se dlužník spolu s úplatou ve výši 6.000.000 Kč zavázal vrátit ve splátkách tak, že úplata bude splácena postupně ve splátkách splatných vždy ke 4. dni v kalendářním měsíci počínaje červencem 2009 a konče dubnem 2010. Žalobce má za to, že poskytnutí částky 30.000.000 Kč je mezi stranami sporu nepochybné, když nebyla popřena výše celé pohledávky ani její pravost, když pohledávka byla popřena toliko částečně z důvodu částečného uhrazení. Žalobce pouze pro procesní opatrnost dodává, že poskytnutí částky podle půjčky došlo, tak že dlužník ke dni podpisu smlouvy s touto částkou již disponoval a to na základě smlouvy ze dne 04.05.2009, když se jednalo o dluh na jistině ze smlouvy ze 04.05.2009, přičemž se žalobce a dlužník k žádosti dlužníka dohodli na nové splatnosti a nových úrocích (úplatě). Dlužníkovi tak zůstala částka 30.000.000 Kč, kterou by jinak byl povinen vrátit žalobci dne 04.06.2009. Je tedy zřejmé, že ke 04.06.2009 žalobce svůj závazek fakticky přenechat předmětnou částku splnil. Závazek dlužníka vrátit poskytnutou jistinu ze smlouvy ze dne 04.06.2009 ve výši 30.000.000 Kč s příslušenstvím však splněn nebyl a to ani částečně. Jde-li o úrok z prodlení, žalobce jej nárokuje ve výši 5.649.437,46 Kč, když se jedná o úrok z prodlení z jistiny 30.000.000 Kč za dobu od 05.04.2010 do 07.09.2012.

Žalovaná se jako nynější insolvenční správkyně k věci vyjádřila tak, že k popření pohledávky došlo ze strany jejího předchůdce a to dřívějšího insolvenčního správce úpadce Ing. Petra Bendla. Předchozí insolvenční správce přes její žádosti s ní odpovídajícím způsobem nekomunikuje, a proto se nemůže k důvodům ohledně popření pohledávky vyjádřit. Má pochybnosti o tom, zda druhá smlouva o půjčce (tedy ze dne 04.06.2009) je skutečně smlouvou o půjčce nebo novací původní smlouvy o půjčce ze 04.05.2009.

V úvodu Krajský soud v Plzni konstatuje, že předmětem incidenčního sporu vedeného pod touto sp.zn. () je jistina ze smlouvy o půjčce ze dne 04.06.2009 ve výši 30.000.000 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z této jistiny, který žalobce vyčíslil částkou 5.649.437,46 Kč a to dobu od 05.04.2010 do 07.09.2012. Z přihláškového spisu a to z přihlášky P-2 a z jejího doplňku totiž vyplývá, že uvedení původní informace v této přihlášce, že úrok z prodlení je požadován již od 05.06.2009, když i vyčíslení úroku z prodlení ve výši 5.649.437,46 Kč odpovídá tomu, že žalobce v rámci této přihlášky uplatnil úrok z prodlení pouze za dobu od 05.04.2010 do 07.09.2012. Termín 05.04.2010 je přitom termínem prvního dne prodlení úpadce s jistinou jako celkem na základě smlouvy o půjčce KSPL 27INS 23195/2012 ze dne 04.06.2009. Jde-li o úrok z prodlení za pozdější dobu, tedy od 08.09.2012 do doby vynesení usnesení o úpadku, tedy do 04.09.2013, tento není předmětem nynějšího incidenčního sporu vedeného pod sp.zn.(viz žaloba v tomto incidenčním sporu), ale byl předmětem řízení, která byla vedena u Krajského soudu v Plzni pod sp.zn. 122 ICm 298/2014 a 122 IC 299/2014 a rovněž i pod sp.zn. 122 ICm 278/2014. Tyto incidenční spory byly již zastaveny, a to usneseními Krajského soudu v Plzni ze dne 14.04.2014 (122 ICm 299/2014, 122 ICm 278/2014), případně dne 16.05.2014 (122 ICm 298/2014).

Ještě pro upřesnění Krajský soud v Plzni dodává, že z přihláškového spisu žalobce vedeného pod sp.zn. zdejšího soudu 27 INS 23195/2012 bylo zjištěno, že žalobce přihlásil vůči úpadci původně dvě pohledávky, a to pohledávku P-1, která je předmětem tohoto incidenčního sporu a dále pohledávku P-2, která byla z důvodu duplicitně uplatněného nároku vzata ze strany žalobce podáním z 06.01.2014 zpět, když toto zpětvzetí přihlášky P-2 vzal Krajský soud v Plzni na vědomí usnesení ze 04.02.2014 č.j. KSPL 27 INS 23195/2012-P-2-3. Předmětem nynějšího řízení je tedy pouze prvotní přihláška P-1, tedy právě již zmíněný požadavek na zaplacení jistiny ve výši 30.000.000 Kč a na zaplacení zákonného úroku z prodlení z této částky od 05.04.2010 do 07.09.2012 ve výši 5.649.437,46 Kč.

Podle § 192 odst. 1 insolvenčního zákona pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé.

Podle § 193 insolvenčního zákona o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla, nebo již zcela zanikla, a nebo že se zcela promlčela.

Podle § 194 insolvenčního zákona o popření pohledávky co do její výše jde tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká ve skutečnosti výše pohledávky.

Podle § 198 odst. 1, 2 insolvenčního zákona věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 insolvenčního zákona o popření pohledávky ze strany insolvenčního správce. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření.

V daném případě soud ze spisu Krajského soudu v Plzni sp.zn. KSPL 27 INS 23195/2012 zjistil, že insolvenční řízení vůči úpadci bylo zahájeno na návrh žalobce ze dne 07.09.2012. Dne 05.09.2013 zdejší soud vydal usnesení č.j. 27 INS 23195/2012-A-20, kterým zjistil úpadek dlužníka. Z téhož spisu bylo zjištěno, že dne 07.01.2014 proběhlo přezkumné jednání, při němž předchozí insolvenční správce úpadce Ing. Petr Bendl popřel pohledávku na jistině (30.000.000 Kč) co do částky 7.800.000 s tím, že zanikla uhrazením, a dále popřel i úrok z prodlení z jistiny ve výši 5.649.437,46 Kč jako neoprávněný (insolvenční správce popřel i částku 2.318.028,29 Kč jako neoprávněný úrok, soud však připomíná, že tento úrok není předmětem tohoto incidenčního sporu, spor o existenci této pohledávky byl naopak veden pod sp.zn. zdejšího soudu 122 ICm 278/2014, 122 ICm 298/2014 a 122 ICm 299/2014). KSPL 27INS 23195/2012

Vzhledem k tomu, že žaloba v tomto incidenčním sporu byla podána dne 29.01.2014, stalo se tak ve lhůtě stanovené v § 199 odst. 1 insolvenčního zákona, tedy včas a je namístě se žalobou věcně zabývat.

Z vyrozumění o popření pohledávky insolvenčním správcem vyplývá, že předmětem tohoto incidenční sporu je to, zda jistina ve výši úhrnem 30.000.000 Kč byla skutečně, jak tvrdil předchozí insolvenční správce Ing. Bendl, zčásti zaplacena (ve výši 7.800.000 Kč) a zda žalobcem uplatněný úrok z prodlení ve výši 5.649.437,46 Kč je skutečně neoprávněný. Jde-li o samotnou existenci půjčky jakož i to, zda půjčka byla či nebyla poskytnuta, toto nijak sporováno nebylo ani předchozím ani nynějším insolvenčním správcem. Ze strany žalované tedy není zpochybňováno, že by smlouva o půjčce ze dne 04.06.2009, resp. 04.05.2009 nebyla naplněna vzhledem k tomu, že jde o reálný kontrakt. Soud proto nemá důvod pochybovat o tom, že k dokonání a uzavření předmětných smluv ze dne 04.05.2009 a 04.06.2009 skutečně došlo a že předmětná částka, která je ve smlouvě ze dne 04.06.2009 uvedena, byla úpadci skutečně žalobcem poskytnuta. Proto soud pokládal za nadbytečné vyslýchat jednatele žalobce a případně jednatele úpadce o tom, že k uzavření a dokonání předmětné smlouvy o půjčce skutečně došlo. Navíc je faktem, že z předmětných smluv o půjčce soud zjistil, že smlouvu ze dne 04.06.2009 skutečně předcházela smlouva o půjčce ze dne 04.05.2009, kterou žalobce úpadci půjčil 45.000.000 Kč, když z výpisu z účtu žalobce tento soud zjistil, že půjčka ze smlouvy ze dne 04.05.2009 byla žalobcem skutečně poskytnuta a to bankovním převodem ze dne 30.04.2009 ve výši 40.000.000 Kč a dále bankovním převodem ze 04.05.2009 ve výši 5.000.000 Kč. Jde-li o smlouvu o půjčce ze 04.06.2009, v níž je uvedeno, že žalobce úpadci půjčil částku ve výši 30.000.000 Kč s tím, že za tuto půjčku je sjednávána úplata ve výši 6.000.000 Kč, jde z pohledu práva o novaci původní smlouvy o půjčce ze dne 04.05.2009 s tím, že k novaci došlo proto, že úpadce nebyl schopen dodržet svůj původní závazek, že navrátí celou na základě smlouvy o půjčce ze 04.05.2009 poskytnutou částku ve výši 40.000.000 Kč, když vrátil pouze 15.000.000 Kč. Proto zbytek půjčky ve výši 30.000.000 Kč zůstal neuhrazen. Pokud se žalobce a úpadce dohodli na posunutí termínu splatnosti této části dluhu do 04.04.2010 s tím, že úpadce se zavazuje kromě částky ve výši 30.000.000 Kč zaplatit 36.000.000 Kč, jde o dohodu, kterou není důvod respektovat, neboť takto mezi účastníky dohodnutý úrok není zjevně nepřiměřený zásadám dobrých mravů či poctivého obchodního styku a žádné takové skutečnosti ani ze strany insolvenčního správce nebyly tvrzeny. Soud se ztotožňuje s tvrzením žalobce uvedeným v žalobě, částka 6.000.000 Kč představuje smluvní úrok, který byl mezi účastníky sjednán právě ve smlouvě ze dne 04.06.2009.

Z výše uvedeného tedy plyne, že závazek (smlouva ze dne 04.06.2009), na jejímž základě žalobce podal přihlášku pohledávky do insolvenčního řízení, a který je předmětem tohoto incidenčního sporu, je skutečně reálný a nastal, není pochyb o tom, že úpadce žalobci dluží na nenavrácené půjčce 30.000.000 Kč na úplatě (reálně na úroku) za poskytnutí této půjčky částku 6.000.000 Kč.

Z insolvenčního spisu soud dále zjistil, že úpadce dne 19.05.2009 žalobci zaplatil částku ve výši 15.000.000 Kč. Přitom je zjevné, že se jedná o platbu došlou žalobci dne 20.05.2009, kterou sám žalobce v žalobě zmiňuje a zohledňuje s tím, že se jedná o platbu části jistiny z původní smlouvy o půjčce ze dne 04.05.2009, kterou byl dluh na jistině původně ve výši 45.000.000 Kč poníže na částku ve výši 30.000.000 Kč. Z výpisů z běžného účtu úpadce vedeného u České spořitelny soud dále zjistil, že dne 03.06.2009 úpadce dal ve KSPL 27INS 23195/2012 vztahu k žalobci příkaz k zaplacení částky 760.000 Kč, dále dne 18.09.2009 ve prospěch žalobce odeslal 1.200.000 Kč. Z pokladní složenky Komerční banky úpadce dále plyne, že úpadce ve prospěch žalobce dne 22.01.2010 zaslal celkem 4 platby á 300.000 Kč. Dále z výpisu z běžného účtu úpadce u České spořitelny bylo zjištěno, že úpadce ve prospěch žalobce dne 14.04.2010 plnil 600.000 Kč, z výpisů z účtů České spořitelny dále vyplývá, že úpadce dne 19.04.2010 zaplatil dalších 600.000 Kč, dále České spořitelně dne 26.04.2010 dal příkaz k platbě 1.800.000 Kč a dne 26.07.2010 příkaz k platbě 2.400.000 Kč. To znamená, že úpadce kromě částky ve výši 15.000.000 Kč ve prospěch žalobce poskytl částku v úhrnné výši 8.560.000 Kč.

Nelze přehlédnout, že v rámci původní smlouvy o půjčce ze dne 04.05.2009 se úpadce zavázal zaplatit úplatu za poskytnutí původní půjčky ve výši 45.000.000 Kč ve výši 900.000 Kč. V novaci původní smlouvy o půjčce ze dne 04.06.2009 se žalobce a úpadce dohodli na další úplatě (ve skutečnosti úroku za poskytnutí peněz, resp. za prodloužení lhůty splatnosti) ve výši 6.000.000 Kč. Úhrnem tedy byl mezi žalobcem a úpadcem sjednán úrok ve výši 6.900.000 Kč. Jestliže žalobce tvrdí, že úpadcem poskytnuté dodatečné plnění ve výši úhrnem 8.560.000 Kč nejprve (vzhledem k tomu, že nebyl určen účel platby) směřovalo na úhradu úroku, pak úroku z prodlení a teprve poté by bylo možné částečným plněním umořovat jistinu, je tento argument žalobce v souladu s ust. § 330 odst. 2 a § 330 obch. zák. Z toho plyne, že po umoření úroku v celkové výši 6.900.000 Kč zbývá z pozdějších plateb úpadce částka 1.660.000 Kč. Soud v této souvislosti zdůrazňuje, že žalobce v rámci přihlášky neuplatnil úrok ve výši 6.900.000 Kč právě proto, že dodatečnými platbami úpadce byl tento úrok zcela zaplacen.

S ohledem na skutečnosti uvedené v předchozím odstavci tedy vyplývá, že platbou, ze strany úpadce, kterou žalobce v rámci podání přihlášky nezohlednil, je částka, která představuje rozdíl mezi částkou 8.560.000 Kč (dodatečné platby úpadce v době od 03.06.2009 do 26.07.2010) a sjednaným úrokem (úhrnem 6.900.000 Kč).

Je třeba zkoumat, jakým způsobem mělo být se zbytkem dodatečného plnění žalovaného, který nebyl umořen úrok (ve výši 1.660.000 Kč) naloženo, resp. zda tato částka měla být odečtena od jistiny ve výši 30.000.000 Kč či zda měla být odečtena od žalobcem rovněž uplatněného úroku z prodlení za dobu od 05.04.2010 do 07.09.2012 ve výši 5.649.437,46 Kč.

Původní insolvenční správce Ing. Bendl uvedl, že právě popsaný úrok z prodlení byl žalobcem uplatněn neoprávněně, aniž by však insolvenční správce uvedl, proč se tak domnívá. Z § 170 insolvenčního zákona přitom vyplývá, že žalobcem uplatněné úroky z prodlení lze uspokojit ve výši, v níž vznikly do doby rozhodnutí o úpadku. Pokud tedy žalobce uplatňuje předmětný úrok z prodlení do 07.09.2012, respektuje ust. § 170 insolvenčního zákona a není důvod se domnívat, že by žalobce tento úrok z prodlení v rámci přihlášky neoprávněně. Za takových okolností tento soud uzavírá, že částku 1.660.000 Kč je třeba odečíst nikoli od jistiny ve výši 30.000.000 Kč, ale od žalobcem kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 05.04.2010 do 07.09.2012 ve výši 5.649.437,46 Kč. To tedy znamená, že přihláškou uplatněnou jistinu ve výši úhrnem 30.000.000 Kč zdejší soud pokládá za oprávněnou. Jde-li o přihláškou uplatněný úrok z prodlení ve výši úhrnem 5.649.437,46 Kč, tento byl žalobcem uplatněn z větší části (ve výši 3.989.437,46 Kč) oprávněně. Žalobu bylo tedy namístě zamítnout pouze co do části uplatněného úroku z prodlení ve výši 1.660.000 Kč. Jinak bylo žalobě vyhověno. KSPL 27INS 23195/2012

O tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, soud rozhodl podle § 202 odst. 1 insolvenčního zákona.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je přípustné podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

Krajský soud v Plzni dne 29.07.2015

JUDr. Karel Svoboda, v.r. Za správnost vyhotovení: samosoudce Petra Černá