122 ICm 2520/2015
1

č. j. 122 ICm 2520/2015-61 (KSPL 27 INS 25997/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Soňou Kacovskou v právní věci žalobce: Ing. Petr Bendl, IČO 45343942 sídlem Soukenická 5, 301 00 Plzeň insolvenční správce dlužníků: Martin Novotný, IČO 72275294, rodného čísla 650831/0787 a Vladimíra Novotná, IČO 73406554, rodného čísla 725526/2080 oba bytem Dnešice 94, 334 43 Dnešice proti žalovanému: Ondřej Skála, rodného čísla 921201/2238 bytem Dnešice 94, 334 43 Dnešice zastoupen advokátem JUDr. Přemyslem Kubíčkem sídlem Kasárenská 157/4, 370 01 České Budějovice

o žalobě na neplatnost a neúčinnost právního úkonu,

takto: I. Žaloba, jíž by bylo určeno, že právní úkon, kupní smlouva ze dne 17. 2. 2014 uzavřená mezi žalovaným na straně jedné a dlužníkem Martinem Novotným, rodného čísla 650831/0787 bytem Dnešice 94, 334 43 Dnešice, a dlužnicí Vladimírou Novotnou, rodného čísla 725526/2080, bytem Dnešice 94, 334 43 Dnešice, na straně druhé je neúčinným právním úkonem, se v plném rozsahu zamítá.

II. Žaloba jíž by bylo určeno, že nemovitosti, a to pozemkové parcely č. st. 212/1 o výměře 1 151 m2 zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba Dnešice č. p. 94, rodinný dům, stavba stojící na pozemku p. č. st 212/1 a parcela parc. č. st. 212/2 o

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Vanišová isir.justi ce.cz (KSPL 27 INS 25997/2014) výměře 239 m2 zastavěná plocha a nádvoří, společný dvůr, vše zapsané na LV 497 katastrální území Dnešice, pozemkové parcely 326/3 o výměře 20 m2 a parcely č. st. 90/2 o výměře 248 m2, jejíž součástí je dům č. p. 380 v obci Dnešice (559351), katastrální území Plasy, vše vedené na LV 364 katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště Plzeň-Jih, náleží do majetkové podstaty dlužníka Martina Novotného, rodného čísla 650831/0787, bytem Dnešice 94, 334 43 Dnešice a dlužnice Vladimíry Novotné, rodného čísla 725526/2080, bytem Dnešice 94, 334 43 Dnešice, sp. zn. KSPL 27 INS 25997/2014, se v plném rozsahu zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění: Žalobce se žalobou domáhal určení neplatnosti, eventuálně neúčinnosti, právního úkonu dlužníků, a sice uzavření kupní smlouvy ze dne 14. 2. 2014 o převodu předmětných nemovitostí specifikovaných ve výroku II. tohoto rozhodnutí, uzavřené mezi žalovaným na straně jedné a dlužníky na straně druhé. Zároveň se žalobce domáhal, že výše uvedené nemovitosti náleží do majetkové podstaty dlužníků. Žalobce uvedl, že insolvenční řízení dlužníků bylo zahájeno dne 24. 9. 2014 pod sp. zn. KSPL 27 INS 25997/2014. Dne 14. 2. 2014 uzavřeli dlužníci se žalovaným kupní smlouvu, kterou došlo k převodu daných nemovitostí na žalovaného. Vklad vlastnického práva byl proveden rozhodnutím Katastrálního úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň-jih, V-651/2014 ze dne 17. 2. 2014 s právními účinky vkladu ke dni 24. 4. 2014. Žalobce ve své žalobě uvedl, že považuje kupní smlouvu za absolutně neplatnou dle ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, když je v rozporu s dobrými mravy. Ten spatřuje v tom, že dlužníci se snaží převést svůj majetek na syna dlužnice z prvního manželství, a to přes znalost svých majetkových poměrů. Žalobce též spatřuje neúčinnost právního úkonu v tom, že dlužníci byli v úpadku v době uzavření kupní smlouvy, jak vyplývá z jejich samotného insolvenčního návrhu, přihlášených pohledávek a přezkumného jednání. Žalobce závěrem konstatoval, že došlo ze strany dlužníků k plnění bez prokazatelného přiměřeného protiplnění ze strany žalovaného, což vede k neúčinnosti takového právního úkonu dle ustanovení § 235, § 240, § 242 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenčního zákona) (dále jen IZ ) a následného obnovení původního právního stavu před uzavřením kupní smlouvy dle ustanovení § 236 odst. 1 a § 237 IZ. Žalobce doplnil svoji žalobu podáním ze dne 29. 3. 2017, kde konstatoval, že dlužníci věděli, nebo mohli vědět, že převedením výše uvedených nemovitostí zapsaných na LV 497 katastrální území Dnešice na žalovaného, dochází k vědomému poškození věřitele UniCredit Bank Czech Republic and Slovakia, a.s., IČO 64948242, se sídlem Praha 4-Michle, Želetavská 1525/1, PSČ 140 92, který měl svůj nárok přiznán rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 57 C 330/2013. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 20. 4. 2017 uvedl, že uplatněný nárok v žalobě neuznává, když kupní smlouvou ze dne 14. 2. 2014 došlo k převedení předmětných nemovitostí na žalovaného, a to za úplatu ve výši 2 380 997 Kč ve prospěch dlužníků. Žalovaný sdělil, že zaplatil dlužníkům celou kupní cenu tak, že celou kupní cenu převedl na ATTIC-N Reality s.r.o., IČO 25689703, se sídlem Praha 5-Smíchov, Radlická 832/38, PSČ 150 00, jako úhradu dluhu prodávajících. Žalovaný též poukázal na skutečnost, že návrh na vklad práva do katastru nemovitostí ohledně předmětných nemovitostí byl Katastrálnímu úřadu pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště Plzeň-jih podán dne 17. 2. 2014 a dle výpisu z katastru nemovitostí ze dne 21. 7. 2014 je vlastnické právo žalovaného k těmto nemovitostem zapsáno s právními účinky vkladu k 17. 2. 2014. Žalovaný konstatuje, že k převodu daných nemovitostí došlo před zahájením insolvenčního řízení dlužníků, které bylo zahájeno dne 24. 9. 2014. Žalovaný závěrem uvedl, že došlo k protiplnění za nemovitosti ve výši jejich tržní ceny, pročež se dle něho nejedná

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Vanišová (KSPL 27 INS 25997/2014) o neúčinný právní úkon bez příslušného protiplnění dle ustanovení § 240 IZ. Žalovaný též neshledává, že by se jednalo o absolutně neplatný úkon, když výše popsaný úkon nebyl zastřený ani se nepříčil zákonu, pročež žalovaný navrhl, aby žaloba byla zamítnuta. Ke svému vyjádření připojil žalovaný potvrzení o úhradě pohledávky ve výši 2 380 997 Kč ze dne 20. 5. 2015 dlužníkem vůči společnosti ATTIC-N Reality s.r.o., a to na základě kupní smlouvu uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným. Žalobce ve svém vyjádření k replice žalovaného ze dne 4. 5. 2017 uvedl, že žalovaný prokazuje přiměřené protiplnění pouze kopií potvrzení o platbě, ze kterého však vyplývá, že žalovaný zaplatil kupní cenu formou převodu třetí osobě, konkrétně společnosti ATTIC-N Reality s.r.o., a nikoliv prodávajícímu, čímž nikterak nevyvrátil pochybnosti, že ze strany dlužníků bylo plněno bez přiměřeného protiplnění. Žalobce proto setrval na podané žalobě. Žalovaný na podporu svých skutkových tvrzení předložil kupní smlouvu ze dne 14. 2. 2014 a odhad obvyklé ceny nemovitosti pro účel úvěrového řízení v ČMSS č. 0401-2014. Za účelem projednání sporu bylo nařízeno ústní jednání. Žalovaný i jeho právní zástupce svoji neúčast omluvili, souhlasili s projednáním sporu v jejich nepřítomnosti, a proto soud jednal v nepřítomnosti žalovaného a jeho zástupce.

Z vyjádření žalovaného ze dne 27. 10. 2017 vyplývá, že setrvává na zamítnutí žaloby. Žalobce na jednání uvedl, že ve vztahu k petitu, který byl v žalobě uveden jako eventuální, se domáhá určení neúčinnosti právního úkonu. Podle ustanovení § 235 IZ jsou neúčinnými právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí (odst. 1) a neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak (odst. 2). Podle ustanovení § 240 IZ právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník (odst. 1), právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern21), je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku (odst. 2), právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby (odst. 3), právním úkonem bez přiměřeného protiplnění není a) plnění uložené právním předpisem, b) příležitostný dar v přiměřené výši, c) poskytnutí plnění, kterým bylo vyhověno ohledům slušnosti, nebo d) právní úkon, o kterém dlužník se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládal, že z něj bude mít přiměřený prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka (odst. 4). Podle ustanovení § 242 IZ odporovat lze rovněž právnímu úkonu, kterým dlužník úmyslně zkrátil uspokojení věřitele, byl-li tento úmysl druhé straně znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám (odst. 1), má se za to, že u úmyslně zkracujícího právního úkonu učiněného ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern21), byl dlužníkův úmysl této osobě znám (odst. 2), úmyslně zkracujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení (odst. 3). Soud konstatuje, že po provedeném dokazování dospěl k závěru, že dne 14. 2. 2014 byla uzavřena kupní smlouva mezi dlužníky a žalovaným, jejímž předmětem byly nemovitosti

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Vanišová (KSPL 27 INS 25997/2014) specifikované ve výroku II. tohoto rozsudku. V článku III. dané kupní smlouvy byla dohodnuta kupní cena za předmět koupě ve výši 2 380 997 Kč, kdy tato částka měla být uhrazena na bankovní účet zástavního věřitele-společnosti ATTIC-N Reality s.r.o., který vydal potvrzení o uhrazení své pohledávky dlužníky ve výši 2 380 997 Kč, a to na základě uzavřené kupní smlouvy mezi žalovaným a dlužníky, jak vyplývá z potvrzení o úhradě pohledávky ze dne 20. 5. 2015. Z doloženého odhadu obvyklé ceny nemovitosti č. 0401-2014 ze dne 28. 1. 2014, soud zjistil, že cena obvyklá za předmětné nemovitosti činí 2 500 000 Kč.

Soud při svém rozhodování přihlédl ke skutečnosti, že kupní smlouva mezi žalovaným a dlužníky byla uzavřena dne 14. 2. 2014 a vlastnické právo žalovaného k předmětným nemovitostem je zapsáno s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni 17. 2. 2014. Insolvenční řízení dlužníků bylo zahájeno dne 24. 9. 2014. Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že žalobce neosvědčil, že by předmět koupě byl poskytnut žalovanému bez prokazatelného přiměřeného protiplnění, když v kupní smlouvě byla stanovena kupní cena za předmět prodeje, která je v přiměřených mantinelech obvyklé ceny, jak vyplývá z předloženého odhadu obvyklé ceny nemovitosti. Skutečnost, že celou kupní cenu obdržel zástavní věřitel dlužníků, nikterak nezadává domněnku, že by došlo k úmyslnému zkrácení věřitelů, když dlužníci tak to uspokojili svůj závazek vůči svému věřiteli, a to v době, kdy měli plné dispoziční oprávnění k nakládání se svým majetkem. Tento majetek, jak soud popsal výše, byl zpeněžen v mantinelech obvyklé ceny, a sama skutečnost, že kupujícím byla osoba blízká, která zaplatila řádnou kupní cenu, soud nevede k závěru, že dlužníci jednali v rozporu s dobrými mravy a nedošlo k řádnému protiplnění. Dlužníci svým jednáním řešili svoji ekonomickou situaci, kdy výše popsaným prodejem předmětných nemovitostí žalovanému získali finanční prostředky na uspokojení závazků vůči svému zástavnímu věřiteli. Soud tak na základě výše uvedeného neshledal důvody vedoucí k závěru, že by kupní smlouva ze dne 14. 2. 2014, která byla uzavřena mezi žalovaným a dlužníky, byla neúčinným právním úkonem dle ustanovení § 235 a § 242 IZ, když dlužníci nikterak nezkrátili své věřitele a ani nedošlo k tomu, že by k převedení nemovitostí došlo bez řádného protiplnění ze strany žalovaného, což vylučuje užití ustanovení § 242 IZ na daný případ. Proto soud žalobu žalobce zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí. Ve výroku II. tohoto rozhodnutí soud zamítl návrh žalobce na vydání plnění z neúčinného právního úkonu, neboť se jedná o výrok navazující na výrok I. tohoto rozhodnutí dle ustanovení § 239 odst. 4 IZ. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 202 odst. 1 IZ.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného.

Plzeň 30. leden 2018

Mgr. Soňa Kacovská v. r. samosoudkyně

Shodu s prvopisem potvrzuje Jana Vanišová