122 ICm 2284/2011
Jednací číslo: 122 ICm 2284/2011-23 (KSPL 27 IN 9312/2011) .

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mg. Ivanou Žánovou právní věci žalobce: Kiboon Electronics a.s., IČ 25724533, Politických vězňů 21/1272, 110 00, Praha 1 proti žalované Mgr. Lence Vítkové, , nar. 17.03.1976, Borská 13, 326 00, Plzeň, insolvenční správkyně dlužníka-Dany anonymizovano , v řízení o určení pravosti pohledávky

takto:

I. Žaloba o určení, že pohledávka žalobce-konkursního věřitele č. 1, společnosti Kiboon Electronics, a.s. se sídlem Politických vězňů 21/1272, Praha 1 ve výši 348.355,95,-Kč vůči dlužníkovi-Dana anonymizovano , anonymizovano , bytem Vstiš 107, je po právu, s e z a m í t á.

II. Účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Dne 26.8.2011 podal žalobce proti žalované ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhal určení, že pohledávka žalobce za úpadcem ve výši 348.355.95,-Kč je po právu a tedy platná. Žaloba byla odůvodněna tak, že žalovaná jakožto insolvenční správkyně dlužníka popřela dne 9.8.2011 na přezkumném jednání shora uvedenou pohledávku, a to co do pravosti a výše, a to z důvodu její údajné neexistence. Žalobce s dlužníkem uzavřeli dne 17.6.2008 pracovní smlouvu, na základě které se dlužník zavázal řádně hospodařit s prostředky svěřenými zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele. Zaměstnanec-dlužník uzavřel dohodu o hmotné odpovědnosti za hodnoty svěřené k vyúčtování, pokud jsou mu takové hodnoty svěřovány nebo s nimi přichází do přímého styku. Žalobce tvrdí, že jeho pohledávka ve výši 88.122,-Kč vznikla na základě chybně řešené reklamace mobilních telefonů, za které dlužnice jako vedoucí prodejny, na základě pracovní smlouvy ze dne 17.6.2008, odpovídala. Žalobce vystavil řádnou fakturu na náhradu škody za reklamace ve shora uvedené výši. Dne 31.8.2010 žalobce uzavřel s dlužnicí smlouvu o uznání dluhu na částku 250.271,-Kč. Tato pohledávka vznikla na základě chybně řešené reklamace mobilních telefonů a nedodáním smluv včetně vratek a storna, za které dlužnice jako vedoucí prodejny zodpovídala. Dlužnice do dne podání žaloby uhradila z uznaného dluhu pouze částku 10.000,-Kč, a to dne 8.11.2010, dále částku 10.000,-Kč dne 22.11.2010 a částku 985,-Kč dne 28.1.2011. Dne 21.4.2011 vydal Okresní soud Plzeň-jih ve věci platební rozkaz, kdy Daně anonymizovano uložil povinnost zaplatit žalobci částku 88.122,-Kč s přísl. Platební rozkaz nenabyl právní moci.

Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že žalobce odvozuje vznik škody z chybného řešení reklamací, z nepředání jakýchsi smluv, vratek a storna. Z obsahu žaloby je patrné, že se má jednat o jakési dílčí náhrady škody kumulované do dvou částek-jistin-a to ve výši 88.122,-Kč a 250.271,-Kč, aniž by byly jednotlivé dílčí výše škod a důvod vzniku dílčích škod blíže specifikován a dlužnice, resp. žalovaná se mohla k jednotlivým dílčím škodám blíže vyjádřit. Z obsahu žaloby je zřejmé, že případnou náhradu škody nelze podřadit pod odpovědnost vyplývající z dohody o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování, neboť se nejedná o svěřené hodnoty, které byly pro oběh nebo obrat. Pokud by tedy věřitel prokázal vznik škody zaviněným porušením povinností dlužnice, pak je výše náhrady škody limitována hranicí 4,5 násobku průměrného měsíčního výdělku před porušením povinností. Jak sám žalobce uvedl, v mezidobí dlužnice žalobci uhradila 30.000,-Kč. Žalobce neprokázal existenci pohledávky č. 1, neboť přiložená faktura není důvodem vzniku pohledávky a z ostatních listin nevyplývá, jakým způsobem žalobce dospěl k předmětné výši požadované náhrady škody a zda respektoval její zákonnou hranici. Žalobce neprokázal ani existenci pohledávky č. 2, jejíž existenci odvozuje od písemné smlouvy o uznání dluhu ze dne 31.8.2010. Podle konstantní judikatury je v dohodě o uznání dluhu nutné uvést nejen příslib zaplacení dluhu, výši dluhu, ale i jeho důvod. Uznávací projev musí obsahovat takové údaje, v nichž za případné pomoci výkladů § 35 občanského zákoníku důvod dluhu nepochybně vyplývá. Žalovaná má za to, že žalobcem dodané uznání dluhu zákonné podmínky nesplňuje.

Na úvod soud konstatuje, že žaloba byla podána v zákonem stanové lhůtě, neboť byla podána dne 26.8.2011 a k popření pohledávky došlo dne 9.8.2011.

Z přihlášky pohledávky má soud za prokázané, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení za dlužnicí Danou anonymizovano pohledávku č. 1 v celkové výši 91.265,42 Kč, sestávající z jistiny ve výši 88.122,-Kč a úroků z prodlení ve výši 3.143,42 Kč. Jako důvod vzniku je v přihlášce uvedena neuhrazená faktura č. FV-133/1011. Druhá pohledávka byla přihlášena ve výši 257.090,53,-Kč a má sestávat z nesplaceného dluhu ve výši 229.286,-Kč a příslušenství ve výši 27.804,53,-Kč. Jako důvod vzniku pohledávky je uveden nesplacený dluh na základě smlouvy o uznání dluhu, přičemž v kolonce další okolností je uvedeno, že z uznaného dluhu ve výši 250.271,-Kč dlužnice uhradila dne 8.11.2010 částku 10.000,-Kč 22.11.2010 taktéž částku 10.000,-Kč a dne 28.1.2011 částku 985,-Kč. Žalobce doložil fakturu č. FV-133/1011 znějící na částku 88.122,-Kč, která byla vystavena 1.10.2010 a splatná téhož dne. Dále

žalobce soudu dodal listinu označenou jako uznání dluhu, která měla být sepsána žalobcem a dlužnicí dne 31.8.2010. V článku 1 tohoto uznání se uvádí, že dlužník tímto co do výše, důvodu a podstaty uznává svůj dluh vůči věřiteli v celkové výši 250.271,-Kč s tím, že tento závazek dlužníka vůči věřiteli k datu podepsání uznání trvá. Dluh je úročen 6 % p.a. v případě, že splátky budou probíhat v souladu se splátkovým kalendářem popř. bude dluh splacen dříve, úrok nebude účtován. V bodu II. je uvedeno, že dlužník se zavazuje dluh v plné výši dle přiloženého splátkového kalendáře zaplatit. Součástí uznání dluhu byl i přiložený splátkový kalendář. Žalobce dále soudu předložil pracovní smlouvu uzavřenou mezi žalobcem a Danou anonymizovano ze dne 17.6.2008. Pracovní poměr Dany anonymizovano vznikl k datu 18.8.2008 a dlužnice vykonávala pracovní činnost-vedoucí prodejny. Dále žalobce soudu doložil dohodu o ukončení pracovního poměru mezi žalobcem a dlužnicí k datu 26.8.2010. Z výpisu z účtu žalobce je zřejmé, že dlužnice uhradila na účet žalobce dohromady částku 20.985,-Kč. Dále žalobce soudu doložil dohodu o odpovědnosti za schodek na svěřených hodnotách, která byla uzavřena mezi žalobcem a Danou anonymizovano dne 17.6.2008. Žalobce taktéž soudu předložil kopie emailové korespondence mezi dlužnicí a zástupcem žalobce, který se týkal jakýchsi reklamací a nedodání smluv.

Podle § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. věřitele nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení insolvenčního soudu do 30. dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15. dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci.

Podle § 193 uvedeného zákona o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo, že již zanikla nebo, že se zcela promlčela.

V daném případě soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána po právu. Žalobci se nepodařilo prokázat, že pohledávky, které přihlásil do insolvenčního řízení, skutečně existují. Žalobce dovozuje existenci obou přihlášených pohledávek z titulu neuhrazené škody, za dobu, kdy byla dlužnice u žalobce v pracovním poměru. Nárok na úhradu pohledávky přihlášené pod č. 1 žalobce odvozuje z toho, že dlužnice chybně řešila reklamace mobilních telefonů a na základě toho jí vystavil fakturu znějící na částku 88.122,-Kč. Soud má za to, že faktura sama o sobě nemůže být podkladem pro vznik existenci pohledávky. Z listin doložených žalobcem nebylo prokázáno, že by dlužnice způsobila v žalobci škodu v uvedené výši, respektive, že mu způsobila vůbec nějakou škodu. Na daný případ nelze aplikovat dohodu o hmotné odpovědnosti. Lze souhlasit se žalovanou v tom, že pokud by žalobce prokázal vznik škody zaviněným porušením povinností dlužnice (existenci škody, protiprávní jednání a příčinnou souc´vislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním), pak by výše náhrady škody byla limitována hranicí danou v zákoníku práce. Nebylo tvrzeno ani prokázáno, jaká byla výše příjmů dlužnice a zda žalobce při vyčíslení údajné škody postupoval v souladu se zákoníkem práce, který stanoví maximální hranici 4,5 násobku průměrného měsíčního výdělku. Pokud se jedná o druhý nárok, odvozený od uznání dluhu, má soud za to, že ani tato pohledávka nebyla žalobcem prokázána. Uznání dluhu ve smyslu občanského zákoníku musí obsahovat výši dluhu, příslib zaplacení dluhu, ale také konkrétní důvod dluhu. Z uznání dluhu, které žalobce doložil důvod nevyplývá. Dle konstantní judikatury nestačí abstraktní vyjádření, že dlužník uznává dluh co do důvodu a výše, aniž by důvod či výše nebyl specifikován. Z listin předložených žalobcem nebylo prokázáno, že by dlužnice žalobci škodu ve výši 250.271,-Kč způsobila. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalovaná měla ve věci úspěch, náhradu nákladů řízení však nepožalovala. Proto soud rozhodl tak, že účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.

Krajský soud v Plzni dne 27.03.2012

Za správnost vyhotovení: Mgr. Ivana Žánová, v.r. Petra Menclová samosoudce