122 ICm 1573/2013
Jednací číslo: 122 ICm 1573/2013-116 (KSPL 27 INS 26628/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudcem JUDr. Karlem Svobodou Ph.D. v právní věci žalobkyně: JUDr. Lenky Žídkové, se sídlem v Praze, Slezská 11, insolvenční správkyně dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , proti žalovanému: Plzeňské městské dopravní podniky, a.s., IČ 25220683, se sídlem v Plzni, Denisovo nábř. 920/12, o popření nevykonatelné pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že pohledávka věřitele Plzeňské dopravní podniky a.s., týkající se dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , která byla insolvenčním řízením vedeném u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 27 INS 26628/2012 a označená jako P-1, nebyla zjištěna.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 2.312 Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou podanou u Krajského soudu v Plzni dne 03.05.2013 vůči žalovanému domáhala popření ve výroku uvedené pohledávky žalovaného za dlužníkem Petrem anonymizovano , která byla přihlášena do insolvenčního řízení dlužníka vedeného pod spisovou značkou Krajského soudu v Plzni KSPL 27 INS 26628/2012 jako P-1 v celkové výši 7.591 Kč. Správkyně zařadila přihlášenou pohledávku žalovaného na přezkum jako pohledávku vykonatelnou a na přezkumném jednání dne 04.02.2013 (správně mělo být

02.04.2013) popřela její pravost. Důvodem pro popření bylo uhrazení přihlášené pohledávky v rámci exekuce. Žalobkyně dodala, že pohledávka byla věřiteli přiznána platebním rozkazem Okresního soudu Plzeň-jih č. j. 8C 26/2012-7 ze dne 13.02.2012, pohledávka byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25.04.2012, která je založena u exekutora JUDr. Dalimila Miky na společnost Marsa Limited. K vymožení přihlášené pohledávky žalovaného byla usnesením Okresního soudu Plzeň-jih z 09.07.2012 nařízena exekuce a jejím provedením byl pověřen soudní exekutor JUDr. Dalimil Mika. Soudní exekutor vydal dne 18.07.2012 exekuční příkaz, kterým vyčíslil aktuální výši vymáhaného plnění. Na základě nařízené exekuce bývalý zaměstnavatel dlužníka prováděl srážky ze mzdy (od srpna 2012, tedy počínaje mzdou z července 2012) a to až do prosince 2012, kdy dlužník přestal u zaměstnavatele pracovat a sražené částky zasílal exekutorovi. Insolvenční správkyně podala žalobu z opatrnosti, neboť jí není známo, zda exekutor žalovanému (respektive postupníkovi) částku ve výši 7.591 Kč vyplatil, nebo zda ji dosud deponuje na svém účtu.

Žalobkyně dále svým podáním ze dne 28.05.2013 uvedla, že na základě její výzvy jí exekutor zaslal smlouvu o postoupení pohledávek z 25.04.2012, ze které plyne, že původní věřitel Plzeňské městské dopravní podniky a.s. touto smlouvou postoupil celou pohledávku včetně přisouzených nákladů, na JUDr. Daniela Volopicha. Je tedy zřejmé, že žalovaný věřitel nemá za dlužníkem žádnou pohledávku-z tohoto podání, které soudu došlo dne 29.05.2013, plyne, že žalobkyně jako insolvenční správkyně uplatnila další námitku, která reálně spočívá v tom, že popírá existenci předmětné pohledávky nikoli proto, že pohledávka byla zaplacena, ale proto, že žalovaný již není věřitelem dlužníka. Změnu žaloby ze dne 28.05.2013 soud připustil usnesením při jednání dne 30.07.2014. Dlužno dodat, že v podání ze dne 28.05.2013 popisovanou výzvu exekutorovi žalobkyně jako insolvenční správkyně vyhotovila a exekutorovi zaslala na základě výzvy soudu ze dne 09.05.2013.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Má za to, že skutečnost, že vůči dlužníkovi je zároveň vedena exekuce a to věřitelem (Marsa Limited), kterému byla pohledávka, kterou žalovaný uplatnil v insolvenčním řízení, postoupena, není na překážku tomu, aby žalovaný předmětnou pohledávku uplatnil v insolvenčním řízení. Po dobu insolvenčního řízení totiž exekuce nemůže probíhat a je reálně přerušena, nemohou být vydávány exekuční příkazy, nemůže být zabavován majetek, spis je pouze formálně veden. Změna žaloby, v níž žalobkyně změnila důvod pro popření pohledávky (pohledávku poté popírala nikoli pro její zaplacení, ale proto, že byla ještě před uplatněním pohledávky v insolvenčním řízení uplatněna v rámci exekuce novým věřitelem) neměla být připuštěna. Soud by se měl zabývat pouze tím, zda došlo k zaplacení předmětné pohledávky a tedy posuzovat správnost původně uplatněného důvodu pro popření pohledávky ze strany žalobkyně a nikoli to, zda jsou naplněny skutkové okolnosti pro vyhovění žalobě z toho důvodu, že pohledávku v exekučním řízení již dříve uplatnil nový věřitel.

Podle § 199 odst. 1-3 insolvenčního zákona insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Jako důvod popření pravosti nebo výše popřené pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím přiznaném příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření, však nemůže být jiné právní posouzení věci. V žalobě může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel.

Podle § 530 odst. 1 OZ 1964 na žádost postupníka může postupitel vymáhat postoupený nárok sám svým jménem na účet postupníka. Jestliže postoupení pohledávky bylo oznámeno nebo bylo prokázáno dlužníkovi (§ 526), může postupitel pohledávku vymáhat pouze v případě, že ji nevymáhal postupník a postupitel prokáže dlužníkovi souhlas postupníka s tímto vymáháním.

Podle § 530 odst. 2 OZ vymáhá-li postupitel pohledávku, může dlužník použít k své započtení způsobilé pohledávky, jež má dlužník vůči postupiteli v době jejího vymáhání, nikoli však pohledávky, jež má vůči postupníkovi.

Z platebního rozkazu Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 13.02.2012 č. j. 8C 26/2012-7 soud zjistil, že pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla skutečně přímo žalobci pravomocně přisouzena.

Z usnesení Okresního soudu Plzeň-jih č. j. 8 EXE 2471/2012-17 ze dne 09.07.2012, jakož i z exekučního příkazu JUDr. Dalimila Miky č. j. 120 EX 2975/2012-13 ze dne 18.07.2012 soud zjistil, že nový věřitel a to společnost Marsa Limited, tutéž pohledávku uplatnil ve vykonávacím řízení. Skutečnost, že předmětná pohledávka byla žalovaným postoupena nejprve JUDr. Danielu Volopichovi a poté novému věřiteli, společnosti Marsa Limited, vyplývá jak ze shodného tvrzení účastníků, tak ze smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne 25.04.2012 a ze seznamu postupovaných pohledávek, jakož i z exekutorského spisu a sdělení exekutora JUDr. Dalimila Miky ze dne 23.05.2013 adresovaného žalobkyni.

Z přihlášky pohledávky v rámci insolvenčního řízení vůči dlužníkovi Petru Mikulášovi, která Krajskému soudu v Plzni došla dne 04.02.2013, vyplývá, že přímo žalobce jako původní věřitel z pohledávky uplatnil jednu a tutéž pohledávku, tedy pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, v rámci insolvenčního řízení. Z právě uvedeného plyne, že tatáž pohledávka je uplatněna dvěma různými způsoby, jednak v rámci exekuce, která je vůči dlužníkovi vedena, a to novým věřitelem, společností Marsa Limited, tak i insolvenčním řízením na základě výše uvedené přihlášky ovšem s tím, že tuto pohledávku uplatnil s poukazem na to, že je věřitelem pohledávky, žalovaný v tomto řízení. Totéž vyplývá i z návrhu na nařízení exekuce ze dne 01.06.2012, kterou podal nikoli žalovaný, ale společnost Marsa Limited. Z exekučního spisu vyplývá, že žalovanému bylo usnesení o nařízení exekuce, kterou vedla společnost Marsa Limited, ze dne 09.07.2012 doručeno k červenci 2012. Přihláška pohledávky žalovaného jako původního věřitele byla v rámci insolvenčního řízení uplatněna až dne 04.02.2013, tedy poté, co nový věřitel zahájil vykonávací řízení a uplatnil pohledávku, která mu byla postoupena a nyní je předmětem tohoto řízení, vlastním jménem. Za takových okolností je přiléhavé ustanovení § 530 OZ 1964, podle něhož sice postupitel může od postupníka svým jménem a na účet postupníka vymáhat pohledávku, kterou postoupil novému věřiteli, avšak pouze v případě, že ji nevymáhá postupník a postupitel prokáže dlužníkovi souhlas postupníka s tímto vymáháním. K takovému průkazu však nedošlo a zároveň je na místě konstatovat, že sám postupník (společnost Marsa Limited) pohledávku vymáhá vlastním jménem. Za takových okolností je na místě konstatovat, že žalovaný nebyl aktivně legitimovanou osobou k přihlášce pohledávky, ke které v rámci insolvenčního řízení došlo dne 04.02.2013. V konečném následku by totiž mohlo dojít k tomu, že pohledávka bude zcela nebo zčásti uspokojena jak v rámci vykonávacího řízení (které za určitých okolností může pokračovat i po ukončení insolvenčního řízení), tak i v rámci insolvenčního řízení. Přitom není přípustné, aby jeden a tentýž dluh měl být plněn a realizován dvakrát. Pokud tedy insolvenční správkyně v rámci změny žaloby pohledávku co do pravosti popřela s poukazem na ustanovení § 530 odst. 1 OZ je na místě její právní argumentaci přisvědčit.

Pohledávku v rámci insolvenčního řízení měla uplatnit společnost Marsa Limited jako nový věřitel nikoli žalovaný.

Zbývá vyřešit, zda žalobkyně byla oprávněna změnit žalobu podáním ze dne 28.05.2013, a tedy v rámci této změny žaloby poukázat na jiný skutkový důvod, proč pohledávku popírá. Soud připomíná, že původním důvodem pro popření pohledávky bylo, že pohledávka byla zcela nebo zčásti v rámci exekuce vedené před JUDr. Dalimilem Mikou uhrazena, novým důvodem byla skutečnost, že pohledávku uplatnil původní věřitel, tedy žalovaný a nikoli nový věřitel, což je v rozporu s § 530 odst. 1 OZ.

Je skutečností, že žalobkyně jako insolvenční správkyně vykonatelnou pohledávku při přezkumném jednání popřela. Přezkumné jednání se uskutečnilo 02.04.2013-viz protokol o něm, žaloba byla podána dne 03.05.2013, tedy ve 30 denní lhůtě dle § 199 odst. 1 insolvenčního zákona. Nicméně žaloba i popření pohledávky při přezkumném jednání byly odůvodněny tím, že zcela nebo zčásti v rámci exekučního řízení vedeného společností Marsa Limited došlo k uhrazení předmětné pohledávky, nikoliv proto, že by přihláška pohledávky v rámci insolvenčního řízení byla uskutečněna neoprávněnou osobou (žalovaným, který byl původním, nikoli aktuálním věřitelem). Ustanovení o 30 denní lhůtě, kterou má insolvenční správce podle § 199 odst. 1 insolvenčního zákona k dispozici, je třeba vykládat podle jeho smyslu. Smyslem tohoto ustanovení je, aby insolvenční správce podal žalobu o popření vykonatelné pohledávky co nejdříve, ve 30 denní lhůtě, když tato přísná prekluzivní lhůta běží od doby, kdy se insolvenční správce měl a musel dozvědět o charakteru vykonatelné pohledávky, kterou může popřít. Okamžikem, kdy zákona předpokládá, že se insolvenční správce nejpozději o charakteru pohledávky dozví, je den, kdy se uskutečnilo přezkumné jednání. Právě v tento den totiž všichni účastníci insolvenčního řízení (žalovaného nevyjímaje) mají povinnost identifikovat své pohledávky a ozřejmit důvody svých pohledávek a doložit je. Proto zákon předpokládá, že v okamžiku ukončení přezkumného jednání insolvenční správce má k dispozici veškeré informace, aby mohl zvážit, zda je či není na místě žalobu podle § 199 insolvenčního zákona podat. Avšak za situace, kdy některý z účastníků insolvenčního řízení insolvenčnímu správci i při přezkumném jednání zatají podstatné okolnosti, které se týkají přihlášené vykonatelné pohledávky, nelze mít za to, že 30 denní lhůta, dle § 199 odst. 1 o.s.ř. insolvenčnímu správci běží, a že se ten účastník, který zaviněně podstatné okolnosti týkající se pohledávky zatajil, se může uplynutí této lhůty dovolat. Pokud by soud takto interpretoval ustanovení § 199 odst. 1 insolvenčního zákona, připustil by, že se účastník může dovolávat své vlastní nepoctivosti. Takový výklad by byl v rozporu s ustanovením § 3 odst. 1 OZ 1964. Z přihlášky pohledávky ze strany žalovaného přitom plyne, že žalovaný insolvenčního správce neinformoval o tom, že pohledávka byla v mezidobí postoupena, svoji pohledávku odůvodnil výhradně poukazem na exekuční titul-platební rozkaz Okresního soudu Plzeň-jih, aniž by zároveň dodal, že pohledávka byla již postoupena na nového věřitele, společnost Marsa Limited, která navíc tuto pohledávku již sama ještě před přihlášením pohledávky do insolvenčního řízení, uplatnila v rámci exekuce vedené u exekutorského úřadu JUDr. Miky. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že pokud žalobkyně podala (respektive změnila žalobu) dle § 199 insolvenčního zákona do 30 dnů poté, co se dodatečně dozvěděla o tom, že je na místě existenci (pravost) pohledávky za dlužníkem popřít proto, že žalovaný žádný takovou pohledávku za dlužníkem již nemá, je třeba ustanovením § 199 odst. 1 insolvenčního zákona vykládat tak, že 30 denní lhůta pro uvedení důvodu pro popření pohledávky ze strany insolvenční správkyně byla zachována.

Z výpovědi žalobkyně uskutečněné při jednání dne 07.05.2014 soud zjistil, že při přezkumném jednání dne 02.04.2013 měla od dlužníka, svědka anonymizovano , informaci pouze o tom, že dopravní podniky vůči němu skutečně disponují exekučním titulem, a že snad tato pohledávka již mohla být v rámci srážek ze mzdy zcela nebo zčásti uhrazena. Dlužník žalobkyni neinformoval o tom, že by závazek měl přejít na společnost Marsa Limited. Skutečnost, že původní pohledávku dopravních podniků vymáhá v rámci exekuce přímo společnost Marsa Limited, žalobkyně zjistila až dotazem na soudního exekutora JUDr. Miku, který odpověděl podáním ze dne 23.05.2013. Žádost o vysvětlení přitom exekutorovi zaslala dopisem ze dne 17.05.2013. Skutečnost, že žalobkyně jako insolvenční správkyně neměla v době konání přezkumného jednání vědomost o tom, kdo je původním a novým věřitelem předmětné pohledávky, vyplývá i z e-mailu ze dne 12.04.2013 (č. l. 77 spisu), z něhož je zřetelné, že na základě informací dlužníka, které byly v kuse , neboť si dlužník neuvědomoval spojitost mezi exekučním řízením vedeným mezi společností Marsa Limited a pohledávkou uplatněnou žalovaným, neměla vědomost o tom, že se jedná o jednu a tutéž pohledávku, a že je tedy třeba popřít pohledávku s odkazem na ustanovení § 530 odst. 1 OZ. Z předmětného e-mailu z 12.04.2013 vyplývá pouze to, že získala vědomost o tom, že existuje exekuční řízení vedené společností Marsa Limited, aniž však mohl s určitostí vědět, že toto řízení se koná o téže pohledávce, která byla uplatněna v rámci insolvenčního řízení. Skutečnost, že žalobkyně si dříve následkem nedostatku informací neuvědomila, že pohledávky uplatněné dvěma různými subjekty (společností Marsa Limited a žalovaným) jsou totožné, vyplývá i z výpovědi dlužníka Petra anonymizovano , který byl vyslechnut při jednání dne 30.07.2014. Při tomtéž jednání zároveň žalobkyně v rámci doplnění výpovědi vysvětlila, že podezření, že jedna a tatáž pohledávka byla uplatněna jak ve vykonávacím, tak v insolvenčním řízení, získala až na základě kopie exekučního příkazu, který jí dlužník zaslal na její žádost dne 29.04.2013. Na to reagovala tím, že dne 02.05.2013 zaslala dlužníkovi e-mail s tím, aby jí rovněž zaslal usnesení o nařízení exekuce. Aby s naprostou jistotou mohla učinit závěr o tom, že se jedná o jednu a tutéž pohledávku, byť uplatněnou různými subjekty, získala až na základě již zmíněné žádosti o poskytnutí součinnosti, kterou exekutorovi JUDr. Mikovi zaslala dne 17.05.2013, na kterou jí exekutor odpověděl přípisem ze dne 23.05.2013-soud tedy uzavírá, že pokud žalobkyně uplatnila důvod pro popření pohledávky s odkazem na ustanovení § 530 odst. 1 v rámci podání ze dne 28.05.2013, uskutečnila toto podání v rámci 30 denní lhůty běžící od doby, kdy se bez důvodných pochybností dozvěděla o tom, že jí strana žalovaná zatajila podstatné informace, vedoucí k závěru, že pohledávka uplatněná v insolvenčním řízení nemůže být žalovaným jako původním avšak nikoliv aktuálním věřitelem uplatněna (§ 530 odst. 1 OZ). Přitom žalobkyni nelze klást tíži, že si tuto informaci ověřovala tak, aby byla naprosto nepochybná (o identifikaci pohledávky) nebylo pochyb už na základě sdělení exekutora JUDr. Miky insolvenční správkyně z 23.05.2013). Žalobkyně totiž právem mohla předpokládat, že by se žalovaný neměl dopustit takového jednání, které by mohlo vést k dvojímu zaplacení téže pohledávky a proto tuto informaci měla za prověřenou až na základě naprosto jasných a jednoznačných informací ze strany exekutora (tedy až dne 23.05.2013).

Soud tedy neměl důvod nepřipustit žalobu, neboť důvod pro popření pohledávky uvedený v žalobě byl změněn v 30 denní lhůtě. V tomto konkrétním případě přitom nelze klást žalobkyni k tíži, že původní důvod pro popření pohledávky, který uvedla při přezkumném jednání, byl jiný (plné nebo částečné uhrazení pohledávky), když okolnostmi, které je třeba přičíst k tíži žalovaného, došlo k tomu, že žalobkyni bez pochybností v době konání přezkumného jednání nemohla ztotožnit pohledávku uplatněnou společností Marsa Limited s pohledávkou, na jejímž základě uplatnil pohledávku v rámci insolvenčního řízení žalovaný. V rámci původní žaloby, která soudu došla dne 03.05.2013 sice již žalobkyně poukazuje na možnou souvislost exekučního řízení vedeného společností Marsa Limited s pohledávkou uplatněnou v rámci insolvenčního řízení žalovaným, nicméně z provedených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně v době před podáním této žaloby s jistotou mohla usuzovat na to, že se jedná o jednu a tutéž pohledávku. I kdyby tedy soud dospěl k závěru, že dne 02.05.2013, tedy v době, kdy byla žaloba žalobkyní sepsána, žalobkyně již věděla o tom, že se jedná o totožné pohledávky, nelze před tímto datem s jistotou dovodit, že žalobkyně mohla tyto dvě pohledávky ztotožnit dříve. I kdyby tedy 30 denní lhůta počínala běžet od 02.05.2013, změna žaloby uskutečněná dne 29.05.2013 byla stále uskutečněna ve 30 denní lhůtě. Žalobkyně rozhodně však informace, z nichž by měla alespoň důvodné podezření, že se jedná o totožné pohledávky, nemohla mít před dnem 29.04.2013, tedy před dnem, kdy jí dlužník zaslal naskenované výplatní pásky a kopie exekučního příkazu ze dne 18.07.2012 ze strany JUDr. Miky. I kdyby tedy soud uzavřel, že žalobkyně měla k dispozici dostatek informací pro podání žaloby již dne 29.04.2013 (což soud nečiní, soud má za to, že naprostou nepochybnou vědomost o totožnosti pohledávek žalobkyně získala až 23.05.2013-viz odůvodnění výše), byla by 30 denní lhůta pro popření pravosti pohledávky ze správného důvodu dle § 530 odst. 1 OZ v době podání návrhu na změnu žaloby (dne 29.05.2013) zachována. Přitom se soud domnívá, že ustanovení § 199 odst. 1 insolvenčního zákona je na místě v tomto konkrétním případě vykládat tak, že žalobkyně s ohledem na zavinění na straně žalovaného mohla upřesnit případně změnit důvod pro popření pravosti vykonatelné pohledávky ještě do 30 dnů poté, co se o pravém důvodu pro popření pohledávky dozvěděla, a to i za situace, kdy žaloba již byla podána.

Tvrzení žalovaného o tom, že dvojí uplatnění pohledávky, jak v rámci insolvenčního, tak exekučního řízení, nemá právní význam proto, že exekuce nemůže být v průběhu insolvenčního řízení realizována, soud pokládá za liché. Nelze totiž vyloučit, že po případném skončení insolvenčního řízení by exekuční řízení nadále reálně pokračovalo. Na důvody, proč s odkazem na § 530 odst. 1 OZ 1964 nelze připustit, aby jedna a tatáž pohledávka byla vymáhána jak novým věřitelem (který přistoupil k vymáhání pohledávky dříve), tak původním věřitelem (v rámci insolvenčního řízení), soud odkazuje na argumenty, které již v rámci odůvodnění uvedl výše.

S ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti soud žalobě zcela vyhověl.

Protože žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná má podle § 202 odst. 1 a podle § 142 odst. 1, právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení. Náklady řízení sestávají z cestovní náhrady za jízdu k soudnímu jednání dne 07.05. a 30.07.2014 ve výši 2 x (703 Kč + 453 Kč), tedy 2.312 Kč. Přitom žalobkyně konala jízdu na cestě Praha-Plzeň a zpět automobilem

Mazda RZ 3AB 2817 na trase 190 km, při průměrné spotřebě 100 Km dle technického průkazu 6,67 l benzinu BA95. Sazba náhrady za užití osobního auta přitom činí 3,70 Kč/km, tedy 703 Kč, jde-li o spotřebu pohonných hmot při průměrné spotřebě benzinu 35,70 Kč/l, jde o částku ve výši 453 Kč. Úhrnem tedy náklady řízení na straně žalující činí právě 2.312 Kč. O lhůtě ke splnění těchto povinností soud rozhodoval podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a uložil ji straně žalované ve lhůtě do 3 dnů, ke stanovení delší lhůty nebyl shledán žádný důvod.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Plzni.

Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněně svého práva domáhat návrhem na soudní výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.

Krajský soud v Plzni dne 03.09.2014

JUDr. Karel Svoboda Ph.D., v. r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Kristýna Vecková