122 ICm 142/2013
Jednací číslo: 122 ICm 142/2013-72 (KSPL 27 INS 16632/2012) .

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Žánovou v právní věci žalobce: Ing. Jaroslav Buračinský, nar. , bytem: Žlutická 1674/19, 323 00, Plzeň proti žalovanému: Ing. Petr Bendl, insolvenční správce, nar. , se sídlem: Soukenická 5, 305 51, Plzeň, IS dlužníka: REMUS CZ, a.s., IČ: 26316994, Žlutická 9, 323 29, Plzeň o Žalobě o určení pravosti a výše pohledávky

takto:

I. Určuje se, že žalobce má za dlužníkem REMUS CZ, a.s. nezajištěnou pohledávku ve výši 150.000,--Kč s právem na uspokojení v insolvenčním řízením projednávaném Krajským soudem v Plzni pod sp. zn. 27 INS 16632/2012.

II. Účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Dne 15. 01. 2013 podal žalobce ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhal shora uvedeného rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tak, že žalobce uzavřel s dlužníkem dne 02. 01. 2008 licenční smlouvu, na základě které žalobce, jako poskytovatel, poskytl dlužníkovi, jako nabyvateli, oprávnění k výkonu práva užívat ochrannou známku Remus, a to ve sjednaném rozsahu a na sjednaném území. Předmětem této smlouvy bylo tedy poskytnutí licence. Ochranná známka s názvem Remus je zaregistrovaná dnem 28. 12. 1998 u Úřadu průmyslového vlastnictví ČR pod číslem zápisu 214612. V článku IV. licenční smlouvy byla dohodnuta cena za poskytnutí licence. Dlužník se zavázal za poskytnutí licence zaplatit

žalobci odměnu ve výši 50.000,--Kč / každý rok trvání licence poskytnuté na základě uvedené smlouvy. Do dne podání žaloby nezaplatil dlužník žalobci odměnu ve výši 150.000,--Kč za období od 01. 07. 2009 do 30. 06. 2012. Tuto pohledávku žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka. Žalovaný v rámci insolvenčního řízení pohledávku popřel, a to bez jakéhokoliv podrobnějšího odůvodnění, pouze uvedl, že pohledávka údajně nevznikla.

Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Uvedl, že nerozporuje skutečnost, že dne 02. 08. 2008 byla mezi dlužníkem a žalobcem uzavřena licenční smlouva. Pro posouzení této právní věci je podle něho důležitý článek IV. smlouvy, kde se uvádí, že za poskytnutí licence zaplatí žalovaný za každý rok 50.000,--Kč a že se jedná o paušální odměnu. Rozhodnutím ustanovení licenční smlouvy z pohledu insolvenční přihlášky je článek V. odst. 1 a konstatování, že cena za poskytování licence je splatná pololetně do 7 kalendářní dnů od vystavení dokladu žalobcem. Jak je zřejmé z účetnictví dlužníka v insolvenčním řízení, žalobce žádný daňový doklad, kterým by uplatňoval cenu za poskytnutí licence v rozhodném období, nevystavil a ani to v žalobním návrhu netvrdí.

V dané věci má soud za prokázané, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku ve výši 150.000,--Kč a jako právní důvod této pohledávky uvedl pohledávku vzniklou v důsledku neuhrazení odměny za poskytnutí licence dlužníku věřitelem dle licenční smlouvy ze dne 02. 01. 2008. Soud provedl důkaz licenční smlouvou uzavřenou mezi žalobcem a dlužníkem dne 02. 01. 2008, jejímž předmětem bylo poskytování oprávnění k výkonu práva užívat ochrannou známku Remus, a to ve sjednaném rozsahu a na sjednaném území. Předmětem smlouvy je tedy poskytnutí licence. Ochranná známka s názvem Remus je zaregistrována dnem 28. 12. 1998 u Úřadu průmyslového vlastnictví ČR pod číslem zápisu 214612. V článku IV. byla dohodnuta cena za poskytnutí licence ve výši 50.000,--Kč / každý rok trvání licence poskytnuté na základě této smlouvy. V čl. V. je uvedeno, že cena za poskytování licence je splatná pololetně do 7 kalendářní dnů od vystavení příslušného dokladu poskytovatelem. V článku VI. je uvedeno, že zánikem právnické osoby či smrtí fyzické osoby, které byla licence na základě této smlouvy udělena, práva a povinnosti z této licenční smlouvy zanikají.

Soud provedl důkaz listinou ze dne 09. 07. 2012, ve které žalobce účtuje dlužníku poplatek za užívání ochranné známky Remus v částce 25.000,--Kč za kalendářní pololetí, jedná se o zúčtovací období od 01. 07. 2009 do 30. 06. 2012, tedy 6 x 25.000,--Kč. Na listině je razítko dlužníka s podpisem účetního. Tento účetní převzal tuto výzvu 11. 07. 2012. Žalobce k věci uvedl, že účetní se jmenuje Mauer. Z insolvenčního spisu bylo zjištěno, že insolvenční řízení na majetek dlužníka bylo zahájeno dne 10. 07. 2012, na majetek dlužníka byl prohlášen konkurz Usnesením ze dne 24. 10. 2012.

Podle § 198 odst. 1 IZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti IS.

V daném případě soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu. Na majetek dlužníka bylo dne 10. 07. 2012 zahájeno insolvenční řízení. Dne 24. 10. 2012 bylo vydáno zdejším soudem Usnesení, kterým byl zjištěn úpadek dlužníka a na majetek dlužníka byl prohlášen konkurz. Žalobce do insolvenčního řízení dlužníka přihlásil svoji shora uvedenou pohledávku. Dle názoru soudu argument žalovaného o tom, že pohledávka nevznikla, nemůže obstát. Pohledávka vznikla již na základě samotné licenční smlouvy, její splatnost pak závisela na vystavení příslušného dokladu žalobcem. Kdyby zahájení insolvenčního řízení, tedy pohledávka žalobce, skutečně nebyla splatnou, nebo dle smlouvy splatnost nastává až 7 dnem po té, kdy bude příslušný doklad žalobcem vystaven. Nicméně v době, kdy pohledávka byla popřena IS, byla již splatnou. Soud odkazuje na § 250 IZ, ve kterém se uvádí, že nesplatné pohledávky proti dlužníku se prohlášením konkurzu se považují za splatné, nestanoví-li zákon jinak. Jinými slovy tedy, i kdyby žalobce nevyzval dlužníka k úhradě odměny za poskytnutou licenci, nastala by splatnost jeho pohledávky dnem prohlášení konkurzu. Soud tedy shledal žalobu za zcela oprávněnou.

O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 202 odst. 1 IZ. Podle tohoto ustanovení ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti IS.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Plzni ve lhůtě do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.

Krajský soud v Plzni dne 25. 10. 2013

Za správnost vyhotovení: Mgr. Ivana Žánová, v. r. Eva Havlíčková samosoudce