122 ICm 141/2013
Číslo jednací: 122 ICm 141/2013-97 KSPL 27 INS 13488/2012







ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Žánovou ve věci žalobce: Krasland s.r.o, IČ: 24126900, se sídlem v Praze-Vokovice, Nad Tratí 438/2, zast. JUDr. Pavlem Novákem, advokátem se sídlem v Praze 8, VHolešovičkách 24, proti žalovaným: 1) Insolvenční a správcovská v.o.s., IČ: 29314909, se sídlem v Brně, Šumavská 31, IS dlužníka Josefa Hartla, zast. JUDr. Jiřím Davidem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 8, 2) Josefu anonymizovano , anonymizovano , bytem vKraslicích, Krásná 151, zast. JUDr. Romanem Majerem, advokátem se sídlem v Plzni, Úslavská 33, o určení pravosti popřene pohledávky, takto: l. Žaloba o určení, že žalobce má za dlužníkem-Josefem Hartlem pohledávku ve výši 14.281.917,81,-Kč se zamítá. ll. Žalobce je povinen uhradit žalovanému č. 1 na účet jeho zástupce ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení v celkové výši 20.421,--Kč. lll. Žalobce je povinen uhradit žalovanému č. 2 na účet jeho zástupce ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady řízení v celkové výši 18.876,--Kč.

Odůvodnění

Žalobce se svou žalobou ze dne 14.1.2013 domáhal určení, že jeho pohledávka za úpadcem-druhým žalovaným-ve výši 14.281.917,81,-je pravá. Žalobu odůvodnil tak, že se jedná o pohledávku z titulu smluvní pokuty dle článku V. odst. 5.1 smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy ze dne 24.6.2011, na níž mu vznikl nárok písemným odstoupením od těto smlouvy z důvodů sjednaných v článku lV. odst. 4.1 písmeno a) i písmeno b) citovaně smlouvy. Při přezkumněm jednání, kterě se konalo dne 13.12.2012 popřeli oba žalovaní pohledávku žalobce, stím, že nárok na ni nevznikl. Dne 24.6.2011 uzavřel žalobce sdruhým žalovaným shora citovanou smlouvu, v níž se obě strany zavázaly, že do 31.8.2011 podepíší kupní smlouvu o převodu nemovitosti ve vlastnictví druheho žalovaněho na žalobce coby kupujícího. Uzavření citovaně smlouvy předcházela jednání mezi lng. Regnerem a žalovaným č. 2, která probíhala ještě před založením a vznikem žalobce jako obchodní společnosti. Konkrétně druhý žalovaný oslovil jmenovaněho společníka žalobce stím, že má závazky vzešlě zpodnikatelskě činnosti, kterě potřebuje uhradit, a proto mu s ohledem na svou dluhovou situaci nabídl k odkupu předmětně nemovitosti za výhodnou cenu. Dle žalovaněho měly jeho závazky představovat částku 1.400.000,-Kč, kdežto hodnota nemovitostí měla být natolik vyšší, aby pro žalobce bylo odkoupení atraktivním obchodem. Iniciátorem jednání ohledně prodeje nemovitostí byl žalovaný č. 2. Výsledkem shora uvedeněho jednání byla nejprve rámcová dohoda uzavřená dne 2.6.2011. Žalovaný č. 2 svůj závazek ze smlouvy nesplnil a dnes nemá žalobce ani prostředky použitě na úhradu kupní ceny, ani předmětně nemovitosti, na kterých tak nemůže hospodařit za účelem dosažení zisku. Je tedy zjevně, že žalobce byl jednáním druheho žalovaněho poškozen. Žalovaný č. 2 byl taktěž iniciátorem ujednání o smluvní pokutě ve výši 14.000.000,-Kč pro případ porušení smluvních podmínek jednou či druhou stranou. Žalovaný č. 2 byl navíc podnikatelem obhospodařujícím rozsáhlě pozemky v hodnotě mnoha milionů korun, tedy profesionál, který si musel být vědom rizika v případě sjednání pokuty. Vedle smluvní pokuty je ve smlouvě i zmínka o zástavním právu ve prospěch žalobce coby dalším zajištlovacím instrumentu. Obě strany si však bny vědomy toho, že k realizaci tohoto nástroje může dojít jen tehdy, budou-li pravomocně zastaveny všechny exekuce vedeně na majetek žalovaněho č. 2. Jak se však později ukázalo, závazky žalovaněho č. 2 nejen že nebyly v deklarovaně výši 1.400.000,-kč, ale dotyčný navíc přijímal stále nově a nově závazky, čímž znemožnil realizaci kupní smlouvy, tak i zajištění pohledávky žalobce zřízením zástavního práva k nemovitostem žalovaněho č. 2. Žalovaný č. 2 se na základě exekutorskěho zápisu s přímou vykonatelností zavázal zaplatit půjčku ve výši 600.000,-Kč do 11-ti dnů a nedlouho potě, dne 6.1.2012 se zavázal v dalších třech exekutorských zápisech s přímou vykonatelností zaplatit půjčky ve výši 4.370.404,-Kč, 600.000,-Kč a 1.330.000,-Kč. Žalobce je přesvědčen, že druhý žalovaný nejen vrozporu se smlouvou, ale i v rozporu se zákonem uznal neexistující závazky a svolil kpřímě vykonatelnosti uvedených exekutorských zápisů jako exekučních titulů, tj., svolil, aby podle nich byl nařízen výkon rozhodnutí nebo exekuce, pokud svě povinnosti, k nimž se v těchto zápisech zavázal, řádně a včas nesplní. Žalobce dne 19.6.2012 od smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy odstoupil. Žalobce má za to, že smluvní vztah mezi ním a druhým žalovaným podlehá režimu obchodního zákoníku.

Žalovaný č. 1 navrhoval žalobu zamítnout. Nejprve se ve svěm vyjádření zabýval tím, zda vztah mezi žalobcem a žalovaným č. 2 založený Smlouvou o smlouvě budoucí podlěhá režimu občanskěho zákoníku nebo režimu obchodního zákoníku, nebot, toto je důležitě ve vztahu kotázce posouzení přiměřenosti výše smluvní pokuty a k aplikaci ustanovení § 39 občanskěho zákoníku. Dle žalovaněho č. 1 není sporu o tom, že by obě smluvní strany nebyly v době uzavření Smlouvy o smlouvě budoucí podnikateli, když žalobce je podnikatelem-obchodní společností a žalovaný č. 2 byl vtě době skutečně těž osobou podnikající dle živnostenskěho zákona. Žalovaný č. 2 však v žádněm případě na pozemcích, ktere bny předmětem převodu, nehospodařil a nehospodaří, a ani hospodařit nemohl. Tyto pozemky totiž žalovaný č. 2 pronajal na základě nájemní smlouvy nájemci Agrofarma Krásná s.r.o. Žalovaný č. 2 předmětnou smlouvu podepsal jako fyzická osoba nepodnikatel, identifikovaná rodným číslem a bydlištěm, nikoli identifikačním číslem a místem podnikání. Zkoumaně ujednání o smluvní pokutě je pak podle žalovaněho č. 1 třeba posoudit dle příslušných ustanovení zákoníku občanskěho. Dále žalovaný č. 1 uvedl, že ujednání o smluvní pokutě je neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Pokuta ve výši 14.000.000,-Kč odpovídá 1000% dohodnutě kupní ceny nemovitostí. Pokud by reálná tržní cena nemovitostí činila, jak tvrdí žalobce 4.686.030,-Kč, činila by výše smluvní pokuty 300% obvykle ceny nemovitosti. Take má prvý žalovaný za to, je třeba otázku výše smluvní pokuty třeba posuzovat i vsouvislosti se zástavním právem k převáděným nemovitostem, jež mělo být dle smlouvy o smlouvě budoucí sjednáno k zajištění pohledávky žalobce jako budoucího kupujícího na vrácení kupní ceny, pro případ že by se žalobce vlastníkem nemovitosti nestal. V době uzavření Smlouvy o smlouvě budoucí totiž nevázlo na převáděných nemovitostech žádně zástavní právo ani jine omezení (vyjma zákonněho zástavního a předkupního práva Pozemkověho Fondu ČR) a všechny stávající závazky žalovaněho č. 2 měly být uhrazeny právě z kupní ceny přímo žalobcem. Neobstojí pak tvrzení žalobce, že ktomuto zajištlovacímu institutu nelze přihlížet z důvodu, že k realizaci tohoto nástroje by mohlo dojít až po zastavení všech exekucí na majetek žalovaněho č. 2 anebo z důvodu, že jak se teprve v budoucnu ukázalo, žalovaný č. 2 dlužil více, než původně žalobci uvedl. Oba uvedene zajišťovací instituty je třeba podle názoru žalovaněho č. 1 posuzovat ve vztahu kdobě, kdy bny sjednány a proto naopak právě ve vzájemně souvislosti. Žalovaný dále uvedl, že právo žalobce na smluvní pokutu je vázáno na odstoupení od smlouvy o smlouvě budoucí zdůvodu jejího porušení žalovaným č. 2, pro případ, že žalovaný č. 2 nesplnil svůj závazek uzavřít do 31.8.2011 kupní smlouvu anebo pro případ, že by žalovaný č. 2 zatížil nemovitosti, jež měly být předmětem převodu právní vadou, věcným břemenem, zástavním právem anebo když by je snad prodal či daroval jiněmu. Jak tvrdí žalobce, žalovaný č. 2 porušil obě tyto povinnosti. Stímto argumentem se žalovaný č. 1 neztotožňuje. Žalovaný č. 1 má dále za to, že ujednání o smluvní pokutě je neplatně dle § 39 OZ pro rozpor se zákonem. Smluvní pokuta je vodst. 5.1, článku V., koncipována tak, že vpřípadě, že budoucí kupující odstoupí od těto smlouvy zdůvodu uvedeněho včlánku |V. odst. 4.1 písmene a) anebo písmene b) těto smlouvy, je budoucí prodávající povinen uhradit budoucímu kupujícímu smluvní pokutu ve výši 14.000.000,-Kč. V rozsudku NS ČR Odo 111/2004 ze dne 31.8.2004 Nejvyšší soudu k platnosti ujednání o smluvní pokutě uvádí, že ujednání o smluvní pokutě, jejíž zaplacení je vázáno na odstoupení od smlouvy, je absolutně neplatně, i když důvodem odstoupení od smlouvy je prodlení druhe smluvní strany se splněním svě smluvní povinnosti. Ustanovení § 544 odst. 1 OZ je kogentní povahy, kterě umožňuje sjednání smluvní pokuty pouze pro případ porušení smluvní povinnosti. Odstoupení od smlouvy nemůže být porušením smluvní povinnosti. Následně žalovaný č. 1 doplnil svě argumenty proti žalobě, kdy tvrdil, že smlouva o smlouvě budoucí je neplatná, nebot, jednoznačně naplňuje znaky tzv. lichevní smlouvy. Odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu CR, například 22 Cdo 1993/200.

Žalovaný č. 2 se zcela ztotožnil s argumenty prvěho žalovaněho a de facto na ně při jednání odkázal. Taktěž navrhoval žalobu zamítnout.

Vdaně věci bylo mezi stranami nesporným, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeněho zdejším soudem na majetek druheho žalovaněho-Josefa Hartla pohledávku P1-1 v celkově výši 1.468.667,12,-Kč a pohledávku č. P4 -1 ve výši 15.400.594,52,-Kč. Následně došlo kaktualizaci pohledávek tak, že pohledávka č. 1 činila 1.508.500,-Kč, pohledávka č. 2 1.433.590,41,-kč a pohledávka č. 3 ve výši 14.281.917,81,-Kč. Pohledávka č. 3 byla přihlášena ztitulu smluvní pokuty dle článku V. odst. 5.1 Smlouvy o uzavření budoucí smlouvy ve výši 14.000.000,-Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 281 .917,81,-Kč.

Soud provedl důkaz zejmena obsahem smlouvv o uzavření budoucí kupní smlouvy. Tato smlouva byla uzavřena dne 24.6.2011 mezi Josefem Hartlem, identifikovaným ve smlouvě rodným číslem a místem bydliště-Kraslice, Krásná 151 na straně budoucího prodávajícího a dále žalobcem, identifikovaným IČ a sídlem, na straně budoucího kupujícího. Předmětem smlouvy bny nemovitosti ve výlučněm vlastnictví druheho žalovaněho na LV 1705 u KP Sokolov. Kupní cena byla sjednána na 1.400.000,-Kč. V článku |V. si strany dojednaly možnost odstoupení od smlouvy, a to konkrětně v článku 4.2 pro případ, že a) budoucí kupující poruší svoji povinnost dle čl. || odst. 2.1 těto smlouvy anebo za b) budoucí kupující poruší svoji povinnost dle článku |||. odst. 3.2 těto smlouvy. Dále byla možnost odstoupení od smlouvy sjednána včlánku ||V, 4.1, a to tak, že budoucí kupující je oprávněn od smlouvy odstoupit vpřípadě, že a) budoucí prodávající poruší svoji povinnost dle článku ll. odst. 2.1 těto smlouvy (tzn. povinnost uzavřít kupní smlouvu v uvedeněm termínu) nebo za b) budoucí prodávající poruší svou povinnost dle článku ||. odst. 2.2 těto smlouvy. V článku V.) 5.1 smlouvy si strany dojednaly, že v případě, že budoucí kupující odstoupí od smlouvy z důvodu uvedeněho v článku |V. odst. 4.1 .písmeno a) nebo b) těto smlouvy, je budoucí prodávající povinen uhradit budoucímu kupujícímu pokutu ve výši 14.000.000,-Kč, a to do 15-ti dnů ode dne doručení oznámení o odstoupení od těto smlouvy budoucím prodávajícím.



Dne 2.6.2011 byla mezi Josefem Hartlem, identifikovaným datem narození a místem bydliště, na straně jedne a lng. Václavem Regnerem, identifikovaným rodným číslem a bydlištěm, a Nikolou Regnerovou, identifikovanou stejným způsobem, na straně druhe, uzavřena rámcová dohoda, ve kterě se strany dohodly vzájmu vyřešení finančních závazků Josefa Hartla na odkupu jeho nemovitostí na LV 1705 pro k.ú. Krásná u Kraslic za 1.400.000,-Kč, stím, že kupujícím bude nově založená společnost-Krasland s.r.o., jejímiž jsou pan Regner a paní Regnerová společníky.



Dále byl proveden důkaz listinou označenou jako Odstoupení od smlouvv budoucím kupujícím. Toto odstoupení pochází ze dne 19.6.2012 a autorem je jednatelka žalobce. V odstoupení se píše, že budoucí kupující řádně a včas zaplatil dohodnutou kupní cenu, nicměně prodávající opakovaně zatížil předmětně pozemky dalšími právními vadami, když jsou stiženy dalšími exekucemi včetně zřízení zástavních práv s prodejem nemovitosti vdražbě. Budoucí prodávající přes

opakovaně výzvy budoucího kupujícího do dne odstoupení neuzavřel sjednanou kupní smlouvu.

Z kopie dodejky pošty je prokázaně, že odstoupení od smlouvy žalovaný č. 2 osobně převzal dne 25.6.2012, a to v místě svěho bydliště.

Žalobce potvrdil výpisem zúčtu, kdy a jakým způsobem byla kupní cena uhrazena. Toto ani žalovaní nerozporovali.



Ve věci bylo dále prokázáno, že žalovaný č. 2 před uzavřením předmětně smlouvy uzavřel se společností Agrofarma Krásná s.r.o. ve vztahu k nemovitostem zapsaným na LV 1705 pro obec Kraslice, k.ú. Krásná u Kraslic nájemní smlouvu, přičemž smlouva byla uzavřena dne 13.1.2010 na dobu neurčitou. Dále byla mezi žalovaným č. 2 a stejnou společností uzavřena dne 21.1.2010 podnájemní smlouva k nemovitostem zapsaným na LV 10002 pro obec Kraslice, k.ú. Hraničná, stím, že žalovaný č. 2 je nájemcem nemovitostí na základě nájemní smlouvy uzavřeně sPozemkovým fondem ČR. Dále byla mezi stejnými subjekty uzavřena dne 13.1.2010 podnájemní smlouva knemovitostem zapsaným na LV 2124 u KÚ pro karlovarský kraj, pro obec Kraslice, k.ú. Krásná u Kraslic a stejněho dne ještě podnájemní smlouva ohledně nemovitostí na LV 2114 pro obec Kraslice, k.ú. Krásná u Kraslic.

Ve věci bylo k důkazu provedeno usnesení exekutorskěho úřadu v Chebu č.j. 074 Ex 22131/11-057ze dne 30.4.2012 ohledně dražební vyhlášky o dražebním jednání, kterě se mělo konat dne 6.6.2012, přičemž předmětem dražby bny mimo jině i nemovitosti ve vlastnictví druheho žalovaněho na LV 1705 (35 zemědělských parcel).

Žalobce soudu k žalobě doložil i příslušně výpisy z Katastru nemovitostí k datu 7.3.2012, ze kterých vyplývá vlastnickě právo Josefa Hartla k dotčeným nemovitostem.

Dále byl proveden důkaz kopiemi 3 faktur, kterě vystavil žalovaný č. 2 v předmětněm období společnosti Agrofarma Krásná, s.r.o., z nichž vyplývá, že žalovaný č. 2 byl v době uzavřen smlouvy o budoucí smlouvě podnikatelem. Jednalo se o faktury za vykonaně práce v měsíci říjnu a listopadu 2011.

Při jednání, kterě se konalo dne 12.3.2013 zástupce žalobce připustil, že žalobce věděl, že hodnota předmětných pozemků je vyšší než kupní cena, nicměně neexistoval žádný znalecký posudek, který by hodnotu nemovitostí stanovil. Kupní cena byla uhrazena rovnou věřitelům žalovaněho č. 2.

Podle § 7 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona, dále takě jen IZ ) se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení o.s.ř., nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Podle § 198 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., věřitele nevykonatelně pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit svě právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumněho jednání. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci.

V daněm případě soud po provedeněm dokazování dospěl k závěru, že žaloba není po právu. Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka-druheho žalovaněho pohledávku z titulu zaplaceně kupní ceny ve výši 1.400.000,-Kč s příslušenstvím, dále pak pohledávku z titulu smluvní pokuty ve výši 14.000.000,-Kč s příslušenstvím. První pohledávka byla žalovanými uznána, druhá nikoli. Žalobce má za to, že smluvní pokuta (resp. celá smlouva) byla sjednána podle obchodního zákoníku, nebot, žalovaný č. 2 při uzavírání smlouvy vystupoval jako podnikatel a že smluvní pokuta byla sjednána v souladu se zákonem i s dobrými mravy. Žalovaní argumentovali tím, že smlouva o budoucí kupní smlouvě byla uzavřena v režimu občanskěho zákoníku, ujednání o smluvní pokutě je neplatně podle § 39 OZ jednak pro rozpor se zákonem, dále pro rozpor s dobrými mravy a navíc se jedná o typickou smlouvu lichevní. Soud se ztotožňuje s názorem žalovaných o tom, že ujednání o smluvní pokutě je ujednáním absolutně neplatným z důvodu rozporu se zákonem. Žalobce přihlásil pohledávku z titulu smluvní pokuty dle článku V. odst. 5.1 Smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy z důvodů sjednaných v článku |V. odst. 4.1 .písmeno a) i písm. b) citovaně smlouvy. V článku V. odst. 5.1 je uvedeno, že nárok na smluvní pokutu ve výši 14.000.000,-Kč je vázán na odstoupení od smlouvy zdůvodu, že budoucí prodávající poruší svoji povinnost uzavřít kupní smlouvu v uvedeněm termínu nebo poruší povinnost nezatížit předmětně nemovitosti žádnou právní vadou. Z uvedene formulace jednoznačně vyplývá, že důvodem pro zaplacení smluvní pokuty není samo porušení povinností ze strany žalovaněho č. 2, nýbrž až následně odstoupení od smlouvy, byt, protistranou realizovaně právě z důvodu porušení povinnosti ze strany žalovaněho č. 2. Lze uzavřít, že právo na zaplacení smluvní pokuty tak v posuzovaněm případě nevzniklo v okamžiku, kdy žalovaný č. 2 porušil svě povinnosti ze smlouvy, ale až vokamžiku odstoupení od smlouvy ze strany žalobce coby kupujícího. Vznik povinnosti zaplatit smluvní pokutu tedy záležel jen na tom, zda žalobce svě právo na odstoupení od smlouvy vykoná či ne. Mohla nastat situace, kdy sice žalovaný č. 2 svoji povinnost ze smlouvy poruší, avšak žalobce z nějakěho důvodu od smlouvy neodstoupí. Pro tento případ by ovšem podle ujednání stran nárok na zaplacení smluvní pokuty nevznikl. Ustanovení § 544 odst. 1 OZ, jež je kogentní povahy, umožňuje sjednání smluvní pokuty pro případ porušení povinnosti ze smlouvy vyplývající. Odstoupení od smlouvy, at, již ze zákona nebo na základě ujednání účastníků, nerozhodlo, zda k tomuto odstoupení mající za následek zrušení smlouvy, dojde jednostranným úkonem nebo na základě dohody účastníků smlouvy, nemůže být porušením povinnosti (rozsudek NS 33 Odo 111/2004, 33 Odo 771/2001). Vzhledem ktomuto závěru se soud dále výrazněji nezabýval dalšími důvody žalovaných pro zamítnutí žaloby. Na okraj soud podotýká, že z dosavadního dokazování vyplynulo, že žalovaný č. 2 uzavíral smlouvu o smlouvě budoucí kupní jako fyzická osoba, nebot, byl identifikován rodným číslem a místem bydliště. Tento názor podporuje i obsah rámcově smlouvy, která byla uzavřena mezi žalovaným č. 2 a společníky žalobce Regnerovými, ve kterě se píše, že kupní cena za nemovitosti má sloužit kúhradě dluhů žalovaněho č. 2, který je zde opět identifikován jako fyzická osoba a nikoli jako podnikatel. To že žalovaný č. 2 byl v tě době podnikatelem a pronajímal nemovitosti, není zcela relevantní. Soud se tedy přiklání k názoru, že na ujednání o smluvní pokutě se vztahují ustanovení občanskěho zákoníku, tudíž by v případě ev. neplatnosti takoveho ujednání pro rozpor s dobrými mravy nepřicházela vúvahu jakákoli moderace pokuty. Soud se ztotožňuje snázorem žalovaných i vtom, že smluvní pokuta ve výši 14.000.000,-Kč je zcela nepřiměřená v kontextu sjakoukoli potencionální škodou, která žalobci mohla v souvislosti s porušením povinností ze strany žalovaněho č. 2 vzniknout. Lze souhlasit i s posledním argumentem žalovaných o tom, že v daněm případě byla cena za převáděný majetek v hruběm nepoměru oproti výši smluvní pokuty, a to i za situace, kdy tržní cena nemovitostí by byla kolem 4.000.000,-Kč. Z uvedených důvodů má soud tedy za to, že smlouva o budoucí kupní smlouvě, resp. ujednání o smluvní pokutě je absolutně neplatně dle § 39 OZ i pro rozpor s dobrými mravy. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. S ohledem na shora uvedene názory pak soud již neprováděl další, žalobcem navrženě důkazy.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaní měli ve věci úspěch a náleží jim náhrada nákladů řízení v plne výši. Oba žalovaní byli zastoupeni advokátem, a proto jim soud přiznal odměnu za zastupování advokátem dle vyhlášky 484/2000Sb., ve výši 15.000,-kč + 21% DPH, dále 2x RP po 300,-kč + 21% DPH, náhradu za promeškaný čas-6 půlhodin ve výši 600,-Kč + 21% DPH. Žalovaněmu č. 1 pak bylo přiznáno i cestovně ve výši 1.544,93,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do patnácti dnů ode doručení jeho písemněho vyhotovení, k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, Veleslavínova 40, Plzeň, ve trojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Plzni dne 12.03.2013

Za správnost vyhotovení: Mgr. Ivana Žánová, v. r. Bc. Jana Viktorie Seinerová samosoudkyně