122 ICm 1253/2012
Jednací číslo: 122 ICm 1253/2012- (KSPL 27 INS 21065/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivanou Žánovou v právní věci žalobce: KOBLÍŽEK PLZEŇ s.r.o., IČ 29062543, Kollárova 32, 301 00, Plzeň, zast.: JUDr. Josefem Pelechem, advokátem, Kardinála Berana 1157/32, 301 00, Plzeň 3 proti žalovanému: 1) Ing. Antonínu Divišovi, Plzeň, Žlutická 31, Plzeň, IS dlužníka Miloslava anonymizovano , anonymizovano , 2) Miloslavu Švajcrovi, bytem Chlumčany, Na Paledách 438,v řízení o žalobě o určení pravosti pohledávky,

takto:

I. Určuje se, že žalobce má za dlužníkem Miloslavem Švajcrem, anonymizovano pohledávku ve výší 26.479,-Kč.

II. Mezi žalobcem a prvým žalovaným nemají účastníci právo na náhradu nákladů řízení.

III. Mezi žalobcem a druhým žalovaným nemají účastníci právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Dne 4.5.2012 podal žalobce proti žalovanému ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud určil, že žalobce má za dlužníkem pohledávku ve výši 84.997,-Kč. Žaloba byla odůvodněna tak, že vyhláškou Krajského soudu v Plzni ze dne 16.11.2011 bylo zahájeno insolvenční

řízení dlužníka Miloslava anonymizovano . Insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný č 1. Přihláškou přihlásil žalobce řádně a včas svoji pohledávku v celkové výši 84.997,-Kč. Pohledávka vyplývala ze smlouvy o půjčce ze dne 30.12.2010-neuhrazené jistiny ve výši 46.000,-Kč, smluvní pokuty ve výši 26.500,-Kč, souhrnného poplatku ve výši 12.497,-Kč. Přihláška žalobce byla zaevidována pod č. 6. Vyrozuměním ze dne 6.4.2012 byl žalobce vyrozuměn, že žalovaní pohledávku shora uvedenou při přezkumném jednání, které se konalo dne 5.4.2012 popřeli co do pravosti a výše zcela, a to s odůvodněním, že pohledávka nevznikla, neboť druhý žalovaný žádné peníze-půjčku-od žalobce nikdy neobdržel. Žalobce s tímto názorem nesouhlasí. Žalobce uzavřel dne 30.12.2010 s dlužníkem smlouvu o půjčce, na jejímž základě mu byla dne 30.12.2010 poskytnuta částka 46.000,-Kč. V souvislosti s uvedenou půjčkou se dlužník zavázal zaplatit žalobci souhrnný poplatek ve výši 32.018,-Kč. Celková částka (půjčka + souhrnný poplatek), kterou měl dlužník na základě uvedené smlouvy zaplatit činí 78.018,-Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit ve 12 měsíčních splátkách po 6.501,50 Kč. První splátka byla splatná 7 kalendářní den od data uzavření smlouvy a každá následující splátka byla splatná do konce následujícího měsíce. Dlužník žalobci uhradil celkem 19.521,-Kč. Zbývající dlužnou částku ve výši 58.497,-Kč neuhradil. Dlužník se na základě uvedené smlouvy o půjčce v souladu se článkem 4 smluvních podmínek zavázal v případě prodlení s uhrazením splátky zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 250,-kč za každý ukončený týden zpoždění týkající se dané splátky. Dlužník byl s obsahem smlouvy o půjčce, tak se smluvními podmínkami smlouvy o půjčce seznámen. Celkem se dlužník se dostal do prodlení 104 týdnů. Výše smluvní pokuty za jednotlivé splátky uhrazené po splatnosti činí ke dni 14.11.2011 částku 26.000,-Kč.

Žalovaní se k žalobě vyjádřili v tom smyslu, že žalobu považují za nedůvodnou. Důvodem popření pohledávky je skutečnost, dlužník-žalovaný č. 2) od žalobce žádnou půjčku neobdržel. Žalobce nedoložil žádný doklad o tom, že by k převzetí peněz ze strany žalovaného č. 2 došlo. Žalovaný č. 2) tvrdil, že si od žalobce již v minulosti půjčoval, vždy vše zařizovala paní Belšánová. Smlouvu podepsal, asi si ji i přečetl, ale peníze od paní Belšánové neobdržel. Žalovaný č. 2 taktéž popřel, že by na tuto smlouvu cokoli uhradil.

Z přihlášky pohledávky soud zjistil, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení za Miloslvem Švajcrem pohledávku ve výši 84.997,-Kč, z čehož jistina činila 46.000,-Kč a příslušenství 38.997,00 Kč. Příslušenství bylo pak tvořeno smluvní pokutou ve výši 26.500,-Kč (250 Kč za každý ukončený týden zpoždění s danou splátkou) a částkou 12.479,-Kč jako poplatku za půjčku. Z obsahu žaloby má soud za prokázané, že dlužník měl uhradit na shora uvedenou půjčku do 25.3.2011 částku 19.521,-Kč. Dne 16.11.2011 bylo zahájeno insolvenční řízení. Dne 5.4.2012 se konalo přezkumné jednání, na kterém IS i dlužník popřeli pohledávku žalobce zcela, neboť pohledávka nevznikla. Vyrozumění o popření pohledávky žalobce pochází z 6.4.2012. Soud měl k dispozici listinu označenou jako smlouva o půjčce, kterou uzavřel žalobce s dlužníkem dne 30.12.2010. Na základě této smlouvy, která byla uzavřena podle občanského zákoníku, žalobce mšl poskytnout dlužníku částku 46.000,-Kč. Celková částka, kterou se dlužník zavázal na základě této smlouvy zaplatit žalobci činila 78.018,-Kč. Dlužník se zavázal zaplatit žalobci v souvislosti s touto půjčkou souhrnný poplatek ve výši 32.018,-Kč. Souhrnná částka pak měla být uhrazena v hotovosti ve 12 měsíčních splátkách po 6.501,50 Kč. V článku 4 smlouvy si strany dojednaly, že v případě, že je zákazník v prodlení s uhrazením splátky, má

Koblížek nárok na smluvní pokutu ve výši 250,-Kč za každý ukončený týden zpoždění týkající se dané splátky. Ve smlouvě je uvedeno, že zákazník podpisem této smlouvy potvrzuje, že od Koblížku v hotovosti převzal výše uvedenou částku. Žalobce soudu doložil žádost dlužníka o půjčení částky 46.000,-kč, ve které žadatel -dlužník uvedl příjmy ve výši 30.500,-kč a výdaje ve výši 12.500,-Kč. Žalobce dále soudu předložil kopie potvrzení o úhradě splátek, které se týkají Miloslava anonymizovano . Z těchto potvrzení vyplývá, že žalovaný č. 2) zaplatil žalobci v souvislosti s touto smlouvou 3 splátky, a to dne 28.1.2011, dne 20.2.2011 a dne 25.3.2011. Zaplatil 6.501,-Kč + 6510,-Kč + 6.519,-Kč. Tyto platby byly započítány na odměnu za poskytnutí úvěru. Zástupce žalobce při jednání soudu potvrdil, že všechny tři platby koblížek eviduje, byly mu obchodní zástupkyní předány. Žalovaný navrhoval jako důkaz svědeckou výpověď paní Belšánové. Tuto svědkyni se však nepodařilo zajistit a proto tento důkaz nebyl proveden.

Podle § 198 odst. 1 insolvenčního zákona věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci.

V daném případě soud na úvod konstatuje, že žaloba byla podána v zákonem stanovené lhůtě. Žalobce byl vyrozuměn o popření pohledávky vyrozuměním ze dne 06.04.2012, incidenční žaloba byla podána dne 04.05.2012.

Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen částečně. Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení za dlužníkem svoji pohledávku z titulu půjčky v celkové výši 84.997,-Kč. Jistina této částky činila 46.000,-Kč, smluvní pokuta pak 26.500,-Kč a 12.497,-Kč měl být souhrnný poplatek za půjčku. IS i dlužník na přezkumném jednání popřeli pohledávku žalobce zcela, a to s odůvodněním, že žalobce nikdy 46.000,-kč na základě této smlouvy žalovanému č. 2 neposkytl. Žalovaným se však tvrzení shora uvedené nepodařilo prokázat. Ve smlouvě, kterou žalovaný č. 2) podepsal, bylo jasně uvedeno, že podpisem stvrzuje převzetí peněz. Tomu, že k předání peněz došlo koresponduje i tvrzení žalobce podložené potvrzeními o úhradě, že natuto smlouvy bylo uhrazeno celkem 19.521,-Kč. Jiné důkazy navrhovány a provedeny nebyly a tvrzení žalovaného č. 2) tak zůstalo osamoceno. Je pravdou, že nemohla být objektivně provedena svědecká výpověď p. Belšánové, soudu se však jeví nepravděpodobným, že by se tato svědkyně přiznala k tomu, že peníze event. žalovanému neposkytla. Soud tedy nemohl jinak, než vycházet z toho, že peníze byly žalovanému č. 2) reálně poskytnuty a to ve výši 46.000,-Kč. Soud je však toho názoru, že smlouva o půjčce je částešně neplatná, a to v částech týkajících se ujednání o souhrnném poplatku a o smluvní pokutě. Smluvní pokuta má činit 250,.Kč za každý týden prodlení. Zde se má jednat o prodlení 104 týdnů po 250,-Kč. Podle § 544 občanského zákoníku sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše smluvní pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. Smluvní pokuta, resp. smlouva o ní, není součástí smlouvy o půjčce, jde o samostatnou smlouvu o zajištění závazku ze smlouvy o půjčce. Z listinných důkazů provedených při jednání bylo zjištěno, že dlužnici bylo půjčeno 46.000,-Kč, které spolu se souhrnným poplatkem ve výši 32.018,-Kč měl uhradit ve 12 splátkách po 6.501,50 Kč. V době, kdy půjčku dlužník uzavíral, činil jeho příjem 30.500,-Kč měsíčně a výdaje 12.500,-Kč. jako použitelný příjem dlužník uvedl 18.000,-Kč měsíčně. Jak vyplynulo z žaloby, dlužník zaplatil zcela řádně první tři splátky, dohromady 19.521,-Kč. U dlužníka nelze dospět k závěru, že by k půjčce přistupoval od samého začátku s úmyslem ji nesplácet, splácet přestal v březnu 2011 (tedy dle žalobce). Soud má tedy za to, že takto koncipovaná smluvní pokuta je neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 39 o.z. Žalovaný uhradil více než 50% z půjčené částky, přesto by měl hradit smluvní pokutu ve výši 26.000,-Kč. Takto stanovená výše smluvní pokuty se soudu jeví jako naddimenzovaná. Soud považuje za částečně neplatnou smlouvu, pokud se jedná o ujednání o poplatku za půjčku, tzv. souhrnný poplatek. Ze zákona vyplývá možnost při uzavření smlouvy o půjčce, sjednat si úrok z prodlení. Výše takového úroku však nemůže výrazně přesahovat obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovnímui subjekty. Takovýmto způsobem žalobce nepostupoval. Ze smlouvy nevyplývá, že souhrnný poplatek je paušalizovaným úrokem z prodlení, naopak, z přihlášky vyplývá, že je složen ještě z dalších položek, které však ve smlouvě rozšifrovené nejsou. Takovýto způsob stanovení odměny občanský zákoník neumožňuje. Proto soud neakceptuje právo žalobce na takovýto poplatek a nebylo ani možné žalovaná´ým zaplacené částky na tento poplatek započítat. Soud má tedy za to, že žalobce má nárok na úhradu jistiny půjčky, a to po odečtení toho, co bylo na půjčku uhrazeno.

O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 202 IZ a podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl ve věci úspěch jen částečný a proto soud rozhodl, že účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím, Krajského soudu v Plzni, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.

Krajský soud v Plzni dne 12.11.2012

Za správnost vyhotovení: Mgr. Ivana Žánová, v.r. Petra Menclová samosoudkyně