11 Zp 30/98
Datum rozhodnutí: 08.07.1998
Dotčené předpisy:



U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci navrhovatelky JUDr. E. T. , proti odpůrcům 1) PhDr. J. V. a 2) Ústřední volební komisi se sídlem v Praze 1, U Obecního domu 3, o stížnosti proti vydání osvědčení o zvolení poslancem Poslanecké sněmovny, t a k t o :

Stížnost s e z a m í t á .

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Podáním doručeným prostřednictvím pošty Nejvyššímu soudu dne 7. 7. 1998 označeným jako stížnost na porušení zákona č. 247/95 Sb. v platném znění o volbách do parlamentu § 16 odst.3 a 5 citovaného zákona se navrhovatelka domáhala zrušení poslaneckého mandátu PhDr. J. V. Z obsahu podání vyplývá, že stížnost směřuje proti vydání osvědčení o zvolení poslancem Poslanecké sněmovny PhDr. J. V. Stížnost je odůvodněna především tvrzením, že navrhovatelka dne 25. 6. 1998 našla v poštovní schránce barevný volební leták kandidáta US PhDr. J. V. K této záležitosti se jmenovaný vyjádřil dne 3.7.1998 prostřednictvím Českobudějovických listů tak, že je pro navrhovatelku nepřijatelné, aby člen zákonodárného sboru porušoval zákon a navíc se hájil způsobem, který má demagogický podtext.
Podle výsledků voleb do Poslanecké sněmovny, které se konaly ve dnech 19. a 20. června 1998, schválených Ústřední volební komisí v Praze dne 21.června 1998 byl PhDr. J. V. zvolen poslancem Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ve volebním kraji Jihočeském. Výsledky voleb uveřejnila Ústřední volební komise podle § 52 odst. 3 zák. č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 212/1996 Sb. ( dále jen zákon ) dne 23. června 1998.
Ze zprávy Okresního úřadu v Českých Budějovicích ze dne 8. 7. 1998 bylo zjištěno, že navrhovatelka je v Českých Budějovicích zapsána ve stálém seznamu voličů pro volební okrsek č. 84.
Nejvyšší soud shledal, že stížnost byla podána opožděně.
Podle § 88 odst.1 zákona platí, že se stížností proti vydání osvědčení o zvolení poslancem Poslanecké sněmovny může mimo jiné každý občan zapsaný v seznamu voličů ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen, domáhat nejpozději do deseti dnů po uveřejnění výsledků voleb Ústřední volební komisí rozhodnutí soudu podle zvláštního zákona ( tímto zvláštním zákonem je ustanovení § 200n občanského soudního řádu). Podle § 89 zákona je k řízení příslušný Nejvyšší soud, který o stížnosti proti vydání osvědčení o zvolení poslancem rozhodne bez jednání usnesením do deseti dnů ( § 200n odst.1 o. s. ř.). Účastníkem tohoto řízení je navrhovatel, poslanec, jehož osvědčení o zvolení je stížností napadeno, a příslušný volební orgán ( § 200n odst. 2 o. s. ř.).
Nejvyšší soud především zjistil, že navrhovatelka je zapsána v seznamu voličů ve volebním okrsku, který je ve volebním kraji, v němž byl PhDr. J. V. volen poslancem Poslanecké sněmovny, a má tedy způsobilost být navrhovatelkou v tomto řízení.
Již výše bylo uvedeno, že Ústřední volební komise uveřejnila výsledky voleb dne 23. 6. 1998.
Vzhledem k uvedenému datu vyhlášení voleb uplynula lhůta deseti dnů stanovená v § 88 odst. 1 zákona dnem 3. 7. 1998.
Ze zákonné dikce, podle které se navrhovatel může domáhat nejpozději do deseti dnů po uveřejnění výsledků voleb Ústřední volební komisí rozhodnutí soudu vyplývá, že v této lhůtě musí být stížnost proti vydání osvědčení o zvolení poslancem učiněna u příslušného soudu, resp. musí být příslušnému soudu doručena. K dodržení této zákonné desetidenní lhůty nestačí , že je v této lhůtě stížnost pouze podána na poštu a adresována soudu. Ustanovení § 57 odst. 3 o. s .ř., že lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit, se týká pouze lhůt stanovených v občanském soudním řádu (lhůt procesních). Naproti tomu lhůta k podání stížnosti proti vydání osvědčení o zvolení poslancem není lhůtou procesní, která by byla upravena občanským soudním řádem (popř. jiným procesním předpisem), a proto se ustanovení § 57 odst. 3 o. s. ř. na ni nevztahuje. Jde o lhůtu, která je stanovena v příslušných ustanoveních hmotněprávních norem (tj. v § 88 odst. 1 zákona, § 122 odst. 1 obč. zák.). Tato lhůta má tedy hmotněprávní povahu. Hmotněprávní lhůta je zachována jedině tehdy, jestliže v jejím průběhu je podání u příslušného soudu učiněno, resp. příslušnému soudu doručeno.
Navrhovatelka sice podala zásilku, jejímž obsahem je posuzovaná stížnost dne 3. 7. 1998 na poště v Českých Budějovicích pod podacím číslem R 077637 (tedy v poslední den lhůty), avšak Nejvyššímu soudu byla tato zásilka doručena dne 7. 7. 1998 (tedy po uplynutí zákonné lhůty).
Nejvyšší soud tuto stížnost z důvodu opožděného podání zamítl, aniž z jejího podnětu meritorně přezkoumával její důvodnost. Navrhovatelka podáním opožděného návrhu z procesního hlediska způsobila, že stížnost byla zamítnuta. Odpůrcům ovšem v souvislosti s řízením o této stížnosti žádné náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá výrok o nákladech řízení opírající se o analogické použití ustanovení § 146 odst. 2, věta první, o. s. ř., tj. že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není žádný opravný prostředek přípustný (§ 200n odst. 3 o. s. ř.).
V Brně dne 8. července 1998
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík