11 Zp 29/2002
Datum rozhodnutí: 03.07.2002
Dotčené předpisy:




11 Zp 29/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Karla Hasche a JUDr. Stanislava Rizmana rozhodl v právní věci navrhovatele J. K., proti odpůrci Státní volební komisi se sídlem v Praze 1, U Obecního domu č. 3, o návrhu na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky t a k t o:

Návrh s e z a m í t á.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :



Návrhem doručeným Nejvyššímu soudu dne 28. června 2002 v 10.45 hod. se navrhovatel domáhal rozhodnutí o neplatnosti voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaných ve dnech 14. a 15. června 2002. Návrh odůvodnil v podstatě tím, že občané nebyli dostatečně informováni o jednotlivých kandidujících politických stranách, neboť Česká televize v rámci své povinnosti vyplývající z ustanovení § 16 odst. 4 zák. č. 247/1995 Sb. zařadila vysílání pro jednotlivé politické strany v době od 14.45 do 15.45 hod., kdy většina lidí toto vysílání nemohla sledovat. Proto se voliči nemohli dostatečně seznámit s volebními programy jednotlivých politických stran. Dále poukázal na znění příslušných ustanovení volebního zákona ohledně rozsahu soudního přezkoumání voleb jednak v případě voleb do Poslanecké sněmovny, jednak v případě voleb do Senátu s tím, že rozsah soudního přezkumu musí být v obou případech stejný. Pokud by Nejvyšší soud nebyl kompetentní k posouzení jeho návrhu s ohledem na současné znění volebního zákona umožňující napadení pouze volby konkrétního kandidáta na poslance, a nikoli neplatnosti voleb do Poslanecké sněmovny jako celku, pak se domáhal přerušení řízení a předložení návrhu Ústavnímu soudu.

Podle vyjádření odpůrce - Státní volební komise je v ustanovení § 16 odst. 4 volebního zákona stanovena povinnost veřejnoprávní televize a rozhlasu poskytnout kandidujícím politickým subjektům bezplatně celkem 14 hodin vysílacího času, aniž je regulováno rozdělení (termíny) tohoto času. Podle § 87 odst. 1 volebního zákona není možné napadnout u soudu platnost voleb do Poslanecké sněmovny, ani hlasování v nich, navrhnout lze pouze neplatnost volby kandidáta. Při volbách do Poslanecké sněmovny s ohledem na znění volebního zákona se nepočítá s opakovanými volbami. Odlišná úprava soudního přezkoumání voleb pro volby do Poslanecké sněmovny a pro volby do Senátu je dána odlišnými volebními systémy volby obou komor Parlamentu.

Nejvyšší soud přezkoumal podaný návrh a dospěl k následujícím závěrům:

Podle § 87 odst. 1 zákona. č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen zákon ), se podáním návrhu na neplatnost volby kandidáta může domáhat ochrany u soudu podle zvláštního právního předpisu (tj. § 200n o. s. ř.) každý občan zapsaný do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen, a každá politická strana, politické hnutí nebo koalice, jejíž kandidátní listina ve volebním kraji byla pro volby do Poslanecké sněmovny zaregistrována, přičemž návrh je třeba podat nejpozději deset dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí.

Podle § 87 odst. 5 zákona návrh na neplatnost volby kandidáta může navrhovatel podat, má-li za to, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta.

Podle § 88 odst. 2 zákona je k řízení o návrhu na neplatnost volby kandidáta příslušný Nejvyšší soud.

Řízení se koná podle ustanovení § 200n o. s. ř., kdy účastníkem tohoto řízení je navrhovatel, Státní volební komise a ten, jehož volba poslancem byla napadena (§ 200n odst. 3 o. s. ř.).

Soud o návrhu rozhodne bez jednání usnesením, a to do dvaceti dnů; usnesení soudu nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce soudu (§ 200n odst. 4 o. s. ř.).

Oficiální výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky vyhlásila Státní volební komise dne 18. 6. 2002.

Z výpisu ze stálého seznamu voličů bylo zjištěno, že navrhovatel je zapsán ve stálém voličském seznamu pro Prahu - Smíchov, a to ve volebním okrsku č. 3.

Na základě výše uvedených skutečností může Nejvyšší soud konstatovat, že návrh byl podán ve lhůtě stanovené v zákoně a ze zákona oprávněnou osobou.

Jinak je ovšem nutno uvést, že návrh překračuje meze, které zákon pro soudní ochranu ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky stanoví. V zákonných ustanoveních citovaných shora je návrh, se kterým se může oprávněná osoba obrátit na soud, vymezen tak, že může směřovat proti platnosti volby konkrétního kandidáta (konkrétních kandidátů), který byl zvolen ve volebním okrsku,ve kterém je navrhovatel, pokud jde o voliče, zapsán do stálého seznamu voličů. Důvodem, pro který může být návrh podán, přitom může být jen kvalifikované porušení volebního zákona - porušení, které mohlo ovlivnit výsledek volby takového kandidáta, resp. kandidátů.

Soudní přezkum platnosti volby se přitom uskutečňuje ve zvláštním druhu občanského soudního řízení sporného, v němž pro navrhovatele přiměřeně platí povinnosti tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1 a § 120 odst. 1 o. s. ř.). Právě tvrzení navrhovatele, že zákon byl porušen a jakým konkrétním způsobem, vytváří rámec přezkumné činnosti Nejvyššího soudu.

Navrhovatel v této věci napadá platnost celých voleb, neboť navrhuje zrušení výsledků celých voleb, aniž vůbec namítá porušení volebního zákona a v důsledku toho pak neplatnost volby kteréhokoli kandidáta voleného ve volebním okrsku, v němž vykonával své aktivní volební právo. Pokud navrhovatel dále uvádí výhrady vůči platné zákonné úpravě stran možností soudní ochrany výkonu volebního práva, pak i v tomto směru návrh zjevně vybočuje z mezí soudního přezkumu voleb. Již z tohoto důvodu nebylo možno návrhu vyhovět. Nejvyšší soud přitom neshledává ani důvodným požadavek navrhovatele na postup podle § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř., tj. na přerušení řízení a podání návrhu Ústavnímu soudu na zrušení v návrhu uvedených ustanovení zákona. V tomto ohledu Nejvyšší sdílí argumentaci Státní volební komise o odlišnosti úpravy výkonu volebního práva do Poslanecké sněmovny a do Senátu promítající se v rozdílném rozsahu soudního přezkumu výsledku voleb.

Pro úplnost je možno dodat, že důvody, které navrhovatel jako podklad pro svůj návrh uvádí, nejsou vlastně ani porušením volebního zákona ve smyslu ustanovení § 87 odst. 1. Ostatně navrhovatel toto ani netvrdí ve vztahu k ustanovení § 16 odst. 4 zákona..

Ze všech výše uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrh zamítl.

Řízení o návrhu na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je zvláštním druhem řízení i ve vztahu k rozhodování o jeho nákladech. Nejvyšší soud má za to, že v posuzovaném případě je nutno s přihlédnutím k předmětu řízení rozhodnout o nákladech řízení podle ustanovení § 146 odst. 1 písm. a) per. analogiam o. s. ř. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není žádný opravný prostředek přípustný (§ 200n odst. 5 o. s. ř.).

V Brně dne 3. července 2002

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík