11 Zp 26/99
Datum rozhodnutí: 28.03.2000
Dotčené předpisy:



U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci navrhovatele Vlády České republiky se sídlem nábř. E. Beneše 4, Praha 1 - Malá Strana, proti odpůrci Hnutí 90 , se sídlem Praha 10, Azalková 29, o pozastavení činnosti politického hnutí t a k t o :

Činnost politického hnutí Hnutí 90 s e p o z a s t a v u j e.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odpůrce je povinen zaplatit státu na účet Nejvyššího soudu České republiky částku 1000 Kč jako soudní poplatek do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :
Navrhovatel odůvodnil návrh na pozastavení činnosti výše označené politické strany tím, že odpůrce opakovaně nesplnil povinnost vyplývající z ustanovení § 18 odst. 1 zák. č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon), když nepředložil výroční finanční zprávy za rok 1996 a 1997. V tomto směru navrhovatel poukázal na usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 11. června 1997 č. 382 a ze dne 22. května 1998 č. 825. Navrhovatel tak dovozuje, že činnost odpůrce je v rozporu s ustanovením § 4 písm. a) zákona, podle něhož nemohou vyvíjet činnost politické strany a politická hnutí, které porušují ústavu a zákony. Proto se navrhovatel domáhal, aby Nejvyšší soud rozhodl o pozastavení činnosti odpůrce.
Odpůrce se k návrhu, který mu byl doručen dne 1 8. 6. 1999 , nevyjádřil.
Podle usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z 11. schůze ze dne 11. 6. 1997 č. 382 odpůrce, tj. Hnutí 90, nepředložil v zákonné lhůtě výroční finanční zprávu za rok 1996 (viz příloha č. 1 výše citovaného usnesení). Stejná skutečnost vyplývá i z usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky z 25. schůze ze dne 22. května 1998 č. 825, pokud jde o nepředložení výroční finanční zprávy odpůrce za rok 1997 /viz bod II., str. 2 písm. a) usnesení/.
Podle sdělení Kanceláře Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky ze dne 20. 1. 2000 odpůrce nepředložil v zákonné lhůtě výroční finanční zprávu ani za rok 1998.
Podle § 4 písm. a) zákona mimo jiné platí, že vznikat a vyvíjet činnost nemohou strany a hnutí, které porušují ústavu a zákony.
Podle § 18 odst. 1 zákona jsou strany a hnutí povinny předložit každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně výroční finanční zprávu v členění konkretizovaném pod body a) až e) citovaného ustanovení.
Podle § 14 odst. 1 zákona může činnost strany a hnutí být rozhodnutím soudu pozastavena, jestliže jejich činnost je v rozporu s § 1 až § 5, § 6 odst. 5 a § 17 až § 19 zákona, nebo se stanovami.
Podle § 15 odst. 1 zákona platí, že o pozastavení činnosti strany a hnutí rozhoduje k návrhu vlády Nejvyšší soud. Řízení před Nejvyšším soudem se přitom řídí ustanovením § 200i o. s. ř., tzn. že Nejvyšší soud rozhoduje bez jednání usnesením, proti němuž nejsou přípustné opravné prostředky, přičemž z hlediska rozsahu dokazování platí, že soud je povinen provést ke zjištění skutkového stavu i jiné důkazy potřebné k náležitému objasnění věci, než které byly účastníky navrhovány (§ 120 odst. 2 o. s. ř.).
Nejvyšší soud shledal návrh důvodným, neboť jak z údajů v něm obsažených, jež ostatně ani odpůrce nezpochybnil, tak ze zpráv vyžádaných Nejvyšším soudem bylo zjištěno, že odpůrce skutečně opakovaně nesplnil zákonem uložené povinnosti. Odpůrce totiž opakovaně nepředložil příslušnému orgánu, tj. Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky výroční finanční zprávu, a to za léta 1996 a 1997. Nesplnil tedy zákonnou povinnost stanovenou v § 18 odst. 1 zákona, přičemž nesplnění této povinnosti představuje zvláštní a samostatný důvod, pro který může Nejvyšší soud rozhodnout o pozastavení činnosti strany. O postoji odpůrce k plnění této zákonné povinnosti ostatně svědčí i to, že výroční finanční zprávu nepředložil ani za rok 1998.
Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší soud shledal, že návrh vlády České republiky je důvodný, neboť politické hnutí Hnutí 90 jak ke dni 1. dubnu 1997, tak ke dni 1. dubnu 1998 nesplnilo své povinnosti vyplývající z ustanovení § 18 odst. 1 zákona a neučinilo tak ani v době rozhodování Nejvyššího soudu (srov. § 154 odst. 1 a § 167 odst. 2 o. s. ř.). Podle názoru Nejvyššího soudu odpovídá smyslu ustanovení § 14 odst. 1 zákona závěr, že za situace, kdy politická strana nebo politické hnutí výroční finanční zprávu nepředložila vůbec a kdy se tak stalo opakovaně, pak takové porušení ustanovení § 18 odst. 1 zákona opodstatňuje pozastavení činnosti takové strany nebo hnutí.
Proto Nejvyšší soud rozhodl na podkladě návrhu oprávněného subjektu o pozastavení činnosti politického hnutí - Hnutí 90, a to z důvodu uvedeného v ustanovení § 18 odst. 1 zákona.
Pro úplnost lze dodat, že při pozastavení činnosti mohou strana a hnutí činit pouze takové úkony, které jsou zaměřeny na odstranění stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich činnosti, avšak nejdéle po dobu jednoho roku (§ 14 odst. 2 zákona). Nedojde-li v této době ke sjednání nápravy, může dojít k podání návrhu na rozpuštění takové strany nebo takového hnutí.
Navrhovatel měl sice v řízení ve věci úspěch, avšak je zřejmé, že mu žádné náklady nevznikly. Proto Nejvyšší soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o zaplacení soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení podaného navrhovatelem, který je od soudního poplatku osvobozen podle § 11 odst. 2 písm. a) zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, se opírá ustanovení § 2 odst. 3, věta první, a § 7 odst. 3 tohoto zákona a o položku 1 písm. b) Sazebníku soudních poplatků, jenž je přílohou tohoto zákona. Soudní poplatek přitom činí částku 1000 Kč, a proto bylo rozhodnuto o povinnosti odpůrce zaplatit na soudním poplatku tuto částku na účet Nejvyššího soudu České republiky, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 28. března 2000


Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík