11 Zp 23/2002
Datum rozhodnutí: 02.07.2002
Dotčené předpisy: § 200n předpisu č. 99/1963Sb., § 200m odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb., § 200m odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 200m odst. 6 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 87 odst. 5 písm. c) předpisu č. 247/1995Sb.




11 Zp 23/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Karla Hasche a JUDr. Stanislava Rizmana rozhodl v právní věci navrhovatele P. s. R. M. S. se sídlem R., P. 9 proti odpůrci 1. Státní volební komisi se sídlem v Praze 1, U Obecního domu č. 3, 2. kandidáti na poslance zvoleni ve volebních krajích J., V., J., O., Z. a M., o návrhu na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, t a k t o:

Návrh s e z a m í t á.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel podal dne 26. 6. 2002 u Nejvyššího soudu žalobu na prohlášení neplatnosti voleb ve výše označených volebních krajích, kterou odůvodnil v podstatě tak, že

- v 6 krajích kandidoval volební subjekt pod označením Akce za zrušení senátu a proti vytunelování důchodových fondů (dále jen AZS), aniž složil zákonem předepsaný volební příspěvek ve výši 15 000 Kč za každý kraj, a to díky rozhodnutí krajských soudů v této věci, přičemž hlasy, které připadly v těchto krajích AZS, by jinak připadly navrhovateli, neboť jedním z hlavních bodů jeho programu je právě zrušení Senátu,

- ve volebních komisích na řadě míst docházelo k výzvám občanů, aby nezalepovali volební obálky, přičemž hlasovací lístek v nezalepené nebo vypadlé obálce je neplatný,

- v Ch. u M. zástupce politické strany ČSSD nechal doručit cca 800 osobám obálky s jedinou politickou stanou,

- v T., v okresní nemocnici došlo k vybrání občanských průkazů od pacientů (což bylo svědecky prokázáno), ale těmto pacientům nebylo nakonec umožněno hlasovat, pokud nedošlo ke vhození volebních lístků do urny nemocničním personálem.

K návrhu připojil stížnost voliče M. M., kterou podal v Jirkově u Městského úřadu dne 15. 6. 2002 na okrskovou volební komisi č. 3 z toho důvodů, že byl nesprávně poučen o nemožnosti preferenčního hlasování u RMS a P. b. K této stížnosti se pak připojil i další volič M. M. s tím, že na základě upozornění M. M., je přesvědčen o nesprávné práci okrskové volební komise č. 3 v Jirkově, což zpochybňuje výsledky voleb.

Navrhovatel se domáhá vydání rozhodnutí, že volby ze dne 14. a 15. června 2002 se v krajích J., V., J., O., Z. a M. ruší.

Ve vyjádření Státní volební komise ze dne 27. 6. 2002 je uvedeno, že skutečně na základě rozhodnutí soudů o zaregistrování kandidátní listiny politické strany AZS, která nezaplatila příspěvek na volební náklady, došlo k její účasti ve volbách ve zmiňovaných volebních krajích, neboť volební orgány soudní rozhodnutí respektovaly. Názor navrhovatele, že hlas, který je v nezalepené úřední obálce, je neplatný, není správný, neboť volební zákon neupravuje, zda úřední obálka má být zalepená či nikoliv. Okrskové volební komise jen upozorňovaly voliče, aby nezalepovali úřední obálky z důvodu, že při otevírání úředních obálek při sčítání hlasů právě jejich odlepováním by mohlo dojít k poškození či přetržení hlasovacích lístků, na základě čeho by nemusely být z hlasovacích lístků patrny potřebné údaje, a tím pádem by byly hlasovací lístky neplatné. Podle § 41 odst. 2 volebního zákona jsou neplatné hlasovací lístky, které mimo jiné nejsou vloženy do úřední obálky. Je na voliči, aby vložil svůj hlasovací lístek do úřední obálky takovým způsobem, aby z této úřední obálky nevypadl. Uváděný případ v Ch. u M. byl řešen Policií České republiky a osoba, která vhazovala voličům do poštovních schránek obálky s jediným hlasovacím lístkem vybrané politické strany, byla zjištěna. Nicméně voliči v Ch. u M. byli ve volebních místnostech ve dnech voleb upozorňováni, že k tomuto případu došlo, a byly jim nové sady hlasovacích lístků k dispozici přímo ve volebních místnostech. O uváděném případu v T. není Státní volební komisi nic známo.

Z přípisu Městského úřadu v Jirkově ze dne 28. 6. 2002 Nejvyšší soud zjistil, že stížnosti M. M. a M. M. nebyly shledány důvodnými, že postup členů okrskové komise spočíval v podávání informací ohledně preferenčních hlasů, a to plně v souladu se zákonem. Podle Městského úřadu v Jirkově nedošlo při volbách do Parlamentu ČR 2002 ze strany okrskové volební komise Jirkov č. 3 k porušení zákona a tím ani k poškození voličů.

Z vyjádření Nemocnice s poliklinikou v T. vyplývá, že celý průběh voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v lůžkovém zařízení Nemocnice s poliklinikou v T. byl organizován Městským úřadem v Teplicích, a to určenou okrskovou volební komisí. Městskému úřadu v Teplicích byl předán seznam hospitalizovaných pacientů voličů. Na základě tohoto seznamu obcházela tato volební komise jednotlivá oddělení nemocnice a hospitalizované pacienty. Zdravotní personál žádné občanské průkazy od jednotlivých pacientů nevybíral a rovněž žádné volební lístky do přenosné volební urny nevhazoval.

Oficiální výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky vyhlásila Státní volební komise dne 18. 6. 2002. Kandidátní listiny navrhovatele byly v těchto volbách zaregistrovány ve všech volebních krajích České republiky.

Je tedy zřejmé, že návrh na neplatnost volby kandidátů na poslance byl podán ve lhůtě stanovené v zákoně a oprávněným subjektem. Směřuje rovněž vůči volbě kandidátů volených ve volebních krajích, v nichž navrhovatel zaregistroval svou kandidátní listinu.



Podle § 87 odst. 1 zákona. č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen zákon ), se podáním návrhu na neplatnost volby kandidáta může domáhat ochrany u soudu podle zvláštního právního předpisu (tj. § 200n o. s. ř.) každý občan zapsaný do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen, a každá politická strana, politické hnutí nebo koalice, jejíž kandidátní listina ve volebním kraji byla pro volby do Poslanecké sněmovny zaregistrována, přičemž návrh je třeba podat nejpozději deset dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí.

Podle § 87 odst. 5 zákona návrh na neplatnost volby kandidáta může navrhovatel podat, má-li za to, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta.

Podle § 88 odst. 2 zákona je k řízení o návrhu na neplatnost volby kandidáta příslušný Nejvyšší soud.

Řízení se koná podle ustanovení § 200n o. s. ř., kdy účastníkem tohoto řízení je navrhovatel, Státní volební komise a ten, jehož volba poslancem byla napadena (§ 200n odst. 3 o. s. ř.).

Soud o návrhu rozhodne bez jednání usnesením, a to do dvaceti dnů; usnesení soudu nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce soudu (§ 200n odst. 4 o. s. ř.).

Nejvyšší soud s přihlédnutím k výsledkům vykonaného dokazování neshledal návrh důvodným.

Obsahem specifického soudního přezkumu platnosti volby kandidáta na poslance do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je zjištění, zda došlo k porušení zákona (tj. volebního zákona), a to navíc takovým způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta ( či kandidátů).

Soudní přezkum platnosti volby se přitom uskutečňuje ve zvláštním druhu občanského soudního řízení sporného, v němž pro navrhovatele přiměřeně platí povinnosti tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1 a § 120 odst. 1 o. s. ř.). Právě tvrzení navrhovatele, že zákon byl porušen a jakým konkrétním způsobem, vytváří rámec přezkumné činnosti Nejvyššího soudu.

Tvrzení navrhovatele o porušení volebního zákona nebylo prokázáno. Naopak z vyjádření Státní volební komise, Městského úřadu v Jirkově a Nemocnice s poliklinikou v T. vyplývá, že tvrzení uváděná navrhovatelem neodpovídají skutečnosti. V uváděném případě v Ch. pak došlo ještě před samotným volebním aktem k dostatečnému zjednání nápravy. Lze tedy uzavřít, že Nejvyšší soud nedospěl k závěru o porušení volebního zákona, pokud jde o tvrzení navrhovatele stran postupu volebních komisí ve volebních místnostech, postupu v Ch. a v Okresní nemocnici v T.. Jiná porušení volebního zákona v tomto směru pak navrhovatel ani netvrdil, resp. blíže nijak nekonkretizoval.

K námitce navrhovatele ohledně porušení volebního zákona v tom, že v šesti volebních krajích byla zaregistrována kandidátní listina AZS, ačkoliv tento politický subjekt nezaplatil příspěvek na volební náklady ve výši 15 000 Kč, a že tato okolnost, podle tvrzení navrhovatele, mohla ovlivnit výsledky voleb, je třeba uvést následující:

Z výše již citovaného ustanovení § 87 odst. 5 zákona vyplývá, že základním předpokladem úspěšnosti návrhu na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta na poslance je zjištění, že vůbec došlo k porušení ustanovení volebního zákona. Navíc pak zákon vyžaduje, aby se tak stalo kvalifikovaným způsobem, tj. takovým způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby dotčeného kandidáta.

Podanému návrhu lze přisvědčit jen potud, že v jimi uváděných volebních krajích byla zaregistrována kandidátní listina AZS bez zaplacení příspěvku na volební náklady, a to na základě rozhodnutí příslušných krajských soudů.

Podle čl. 81 Ústavy vykonávají v České republice soudní moc nezávislé soudy (srov. též § 1 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudu a o změně některých dalších zákonů). Novelou volebního zákona č. 204/2000 Sb. došlo ke změně v rozhodování o registraci kandidátních listin pro volby do Poslanecké sněmovny v tom, že rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí příslušného okresního úřadu bylo svěřeno do kompetence příslušných krajských soudů (§ 86 a § 88 odst. 1 zákona). V řízení podle § 200m odst. 1 písm. a) a c) o. s. ř. rozhodují krajské soudy o návrhu politické strany, politického hnutí nebo koalice, která kandidátní listinu podala, na vydání rozhodnutí o zaregistrování kandidátní listiny pro volby do Poslanecké sněmovny odmítnuté rozhodnutím příslušného okresního úřadu, popř. o návrhu ostatních politických stran, politických hnutí nebo koalic na vydání rozhodnutí o zrušení registrace kandidátní listiny pro tyto volby provedené příslušným okresním úřadem. Podle § 200m odst. 6 o. s. ř. proti rozhodnutí soudu nejsou přípustné opravné prostředky. Z výše uvedeného ustanovení je zřejmé, že soudní ochrana v této fázi voleb je poskytována v jednostupňovém řízení před příslušnými krajskými soudy, přičemž proti rozhodnutí těchto soudů nelze uplatnit opravné prostředky. Je nutno připomenout, že pravomocné rozhodnutí soudu je nezměnitelné, závazné a vykonatelné.

Jestliže došlo na základě pravomocných rozhodnutí krajských soudů k tomu, že byly zaregistrovány kandidátní listiny volební strany (AZS), aniž tato zaplatila příspěvek na volební náklady, pak se tak stalo proto, že na základě těchto rozhodnutí vznikla povinnost příslušného volebního orgánu provést zaregistrování takové kandidátní listiny (§ 33 odst. 7 zákona). V dotčených volebních krajích byl tento postup respektován. Příslušné volební orgány na základě pravomocného rozhodnutí krajského soudu vždy zaregistrovaly kandidátní listinu AZS. V tomto směru nedošlo tedy k porušení volebního zákona, naopak tímto postupem ve skutečnosti volební zákon byl dodržen. Pravomocným rozhodnutím krajských soudů došlo k ukončení této fáze (registrační fáze) průběhu voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Tato skutečnost byla dostatečně známa před konáním voleb do Poslanecké sněmovny, a to jak voličům, tak i kandidujícím politickým subjektům. Bylo tedy předem známo, kdo a v kterých volebních krajích kandiduje, tato skutečnost byla pro voliče i kandidující subjekty zcela předvídatelná. Nejvyššímu soudu v řízení o neplatnosti volby kandidáta na poslance nepřísluší přezkoumávat pravomocná rozhodnutí krajských soudů o registraci kandidátní listiny, popř. rozhodnutí o odmítnutí takové registrace. Nejvyšší soud v tomto ohledu není funkčně nadřízeným soudem vůči krajským soudům, které mají výlučnou kompetenci rozhodovat o této otázce. Rozhodnutí o registraci, resp. soudní přezkum rozhodnutí příslušného volebního orgánu byl proveden nezávislými soudy. Nejvyššímu soudu tedy nepřísluší v tomto řízení ani posuzovat, zda je správné rozhodnutí o registraci politického subjektu, který nesložil příspěvek na volební náklady, či naopak, zda je správné rozhodnutí opačné. Pokud zákonodárce svěřil kompetenci rozhodování ohledně registračního řízení ve věci voleb do Poslanecké sněmovny krajským soudům, aniž proti jejich rozhodnutím připustil opravné prostředky, pak nelze vyloučit situaci, kdy dojde k rozdílným rozhodnutím na úrovni jednotlivých krajských soudů.

Podstatné ovšem z hlediska soudní ochrany přezkumu platnosti volby kandidáta je to, zda došlo či nedošlo k porušení volebního zákona. Podle názoru Nejvyššího soudu takový závěr učinit nelze.

Lze tedy uzavřít, že předpokladem pro vyslovení neplatnosti volby kandidáta je především zjištění, že došlo k porušení volebního zákona. Na základě tvrzení obsaženého v podaném návrhu Nejvyšší soud k takovému závěru nedospěl. Postup volebních orgánů spočívající v respektování rozhodnutí příslušných krajskýho soudů, jež byla učiněna v souladu s jejich pravomocemi, nelze pokládat za porušení volebního zákona.

Ze všech výše uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrh zamítl.

Řízení o návrhu na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je zvláštním druhem řízení i ve vztahu k rozhodování o jeho nákladech. Nejvyšší soud má zato, že v posuzovaném případě je nutno s přihlédnutím k předmětu řízení rozhodnout o nákladech řízení podle ustanovení § 146 odst. 1 písm. a) per. analogiam o. s. ř. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není žádný opravný prostředek přípustný (§ 200n odst. 5 o. s. ř.).

V Brně dne 2. července 2002

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík