11 Zp 21/2002
Datum rozhodnutí: 04.07.2002
Dotčené předpisy:




11 Zp 21/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky v senátě složeném z předsedy JUDr. Antonína Draštíka a soudců JUDr. Karla Hasche a JUDr. Stanislava Rizmana rozhodl v právní věci navrhovatele N. d. s. se sídlem Z., P. 4 Ch., proti odpůrci Státní volební komisi se sídlem v Praze 1, U Obecního domu č. 3, o návrhu na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, t a k t o:

Návrh s e z a m í t á.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel N. d. s. (dále jen N. ) podal dne 25. června 2002 u Nejvyššího soudu návrh na zrušení platnosti voleb z 14. a 15. června 2002, jehož součástí byl též návrh na zrušení platnosti volebního zákona, a to v částích týkajících se zejména kauce, 5% klauzule pro vstup do Poslanecké sněmovny PČR, zrušení 1,5 % limitu pro určení státních příspěvků 100 Kč za hlas . Navrhovatel poukázal na to, že byla zaregistrována Strana za zrušení senátu a vytunelování důchodových fondů (správně patří Akce za zrušení senátu a proti vytunelování důchodových fondů, dále jen AZS ) v šesti krajích, kdy krajské soudy zrušily povinnost složit kauci ve výši 15 000 Kč za jeden kraj. V důsledku toho došlo k zjevnému poškození strany N. s ohledem na to, že zaplatila kauce za všechny kraje, tj. 210 000 Kč. N. se připojuje k žalobám této strany a k dalším poškozeným politickým subjektům. Dále navrhovatel podrobně rozebírá jak historické zkušenosti N. v poválečném období, tak zejména obšírně dovozuje protiústavnost volebního zákona. Domáhá se v tomto smyslu jeho zrušení a stejně tak navrhuje vyslovení neplatnosti jím napadených voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

Z vyjádření Státní volební komise vyplývá, že navrhovatel napadá neplatnost voleb jako celku, ačkoliv podle platného volebního zákona se může domáhat toliko toho, aby Nejvyšší soud rozhodoval o neplatnosti volby kandidáta. Pokud jde o výhrady vůči ústavnosti volebního zákona, odpůrce poukázal na tu skutečnost, že problematikou volebních kaucí se Ústavní soud již zabýval (viz nález Ústavního soudu uveřejněný pod č. 64/2001 Sb.). Pokud jde o námitku týkající se 5% klauzule, i zde odpůrce odkázal na nálezy Ústavního soudu, který opakovaně neshledal protiústavnost tohoto ustanovení. Pokud jde o problematiku zaregistrování kandidátních listin AZS bez zaplacení příspěvku na volební náklady, pak odpůrce poukázal na to, že volební orgány plně respektovaly rozhodnutí příslušných krajských soudů.





Podle § 87 odst. 1 zákona. č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen zákon ), se podáním návrhu na neplatnost volby kandidáta může domáhat ochrany u soudu podle zvláštního právního předpisu (tj. § 200n o. s. ř.) každý občan zapsaný do stálého seznamu ve volebním okrsku, kde byl poslanec volen, a každá politická strana, politické hnutí nebo koalice, jejíž kandidátní listina ve volebním kraji byla pro volby do Poslanecké sněmovny zaregistrována, přičemž návrh je třeba podat nejpozději deset dnů po vyhlášení výsledků voleb Státní volební komisí.

Podle § 87 odst. 5 zákona návrh na neplatnost volby kandidáta může navrhovatel podat, má-li za to, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta.

Podle § 88 odst. 2 zákona je k řízení o návrhu na neplatnost volby kandidáta příslušný Nejvyšší soud.

Řízení se koná podle ustanovení § 200n o. s. ř., kdy účastníkem tohoto řízení je navrhovatel, Státní volební komise a ten, jehož volba poslancem byla napadena (§ 200n odst. 3 o. s. ř.).

Soud o návrhu rozhodne bez jednání usnesením, a to do dvaceti dnů; usnesení soudu nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce soudu (§ 200n odst. 4 o. s. ř.).

Oficiální výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky vyhlásila Státní volební komise dne 18. 6. 2002. Kandidátní listiny navrhovatele byly v těchto volbách zaregistrovány ve všech volebních krajích České republiky.

Je tedy zřejmé, že návrh byl podán ve lhůtě stanovené v zákoně a oprávněnou osobou.

Obsahem specifického soudního přezkumu platnosti volby kandidáta na poslance do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je zjištění, zda došlo k porušení zákona (tj. volebního zákona), a to navíc takovým způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby tohoto kandidáta.

Soudní přezkum platnosti volby se přitom uskutečňuje ve zvláštním druhu občanského soudního řízení sporného, v němž pro navrhovatele přiměřeně platí povinnosti tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1 a § 120 odst. 1 o. s. ř.). Právě tvrzení navrhovatele, že zákon byl porušen a jakým konkrétním způsobem, vytváří rámec přezkumné činnosti Nejvyššího soudu.

Z obsahu podaného návrhu je však evidentní, že z výše uvedených mezí soudního přezkumu voleb vybočuje především v tom, že navrhovatel uplatňuje zásadně jen výhrady vůči platné zákonné úpravě volebního práva. Námitky této povahy míří zcela mimo rámec přezkumného oprávnění Nejvyššího soudu v řízení o platnosti volby kandidáta na poslance. S přihlédnutím k těmto námitkám pak Nejvyšší soud nedospěl ani k závěru, že by byly dány důvody pro přerušení řízení a předložení věci Ústavnímu soudu postupem podle § 109 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Je třeba připomenout, že ústavností volebního zákona v oblastech uváděných navrhovatelem se Ústavní soud v minulosti již opakovaně zabýval, naposledy nálezem, který byl publikován pod číslem 64/2001 Sb. Proto v tomto ohledu nebyl sebemenší důvod k přerušení řízení a předložení věci Ústavnímu soudu.

K námitce navrhovatele ohledně porušení volebního zákona v tom, že v šesti volebních krajích byla zaregistrována kandidátní listina AZS, ačkoliv tento politický subjekt nezaplatil příspěvek na volební náklady ve výši 15 000 Kč, a že tato okolnost mohla ovlivnit výsledky voleb a poškodit navrhovatele, je třeba uvést následující:

Z výše již citovaného ustanovení § 87 odst. 5 zákona vyplývá, že základním předpokladem úspěšnosti návrhu na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta na poslance je zjištění, že vůbec došlo k porušení ustanovení volebního zákona. Navíc pak zákon vyžaduje, aby se tak stalo kvalifikovaným způsobem, tj. takovým způsobem, který mohl ovlivnit výsledek volby dotčeného kandidáta.

Podanému návrhu lze přisvědčit jen potud, že došlo v šesti volebních krajích k zaregistrováni kandidátní listiny AZS bez zaplacení příspěvku na volební náklady, a to na základě rozhodnutí příslušných krajských soudů.

Podle čl. 81 Ústavy vykonávají v České republice soudní moc nezávislé soudy (srov. též § 1 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudu a o změně některých dalších zákonů). Novelou volebního zákona č. 204/2000 Sb. došlo ke změně v rozhodování o registraci kandidátních listin pro volby do Poslanecké sněmovny v tom, že rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí příslušného okresního úřadu bylo svěřeno do kompetence příslušných krajských soudů (§ 86 a § 88 odst. 1 zákona). V řízení podle § 200m odst. 1 písm. a) a c) o. s. ř. rozhodují krajské soudy o návrhu politické strany, politického hnutí nebo koalice, která kandidátní listinu podala, na vydání rozhodnutí o zaregistrování kandidátní listiny pro volby do Poslanecké sněmovny odmítnuté rozhodnutím příslušného okresního úřadu, popř. o návrhu ostatních politických stran, politických hnutí nebo koalic na vydání rozhodnutí o zrušení registrace kandidátní listiny pro tyto volby provedené příslušným okresním úřadem. Podle § 200m odst. 6 o. s. ř. proti rozhodnutí soudu nejsou přípustné opravné prostředky. Z výše uvedeného ustanovení je zřejmé, že soudní ochrana v této fázi voleb je poskytována v jednostupňovém řízení před příslušnými krajskými soudy, přičemž proti rozhodnutí těchto soudů nelze uplatnit opravné prostředky. Je nutno připomenout, že pravomocné rozhodnutí soudu je nezměnitelné, závazné a vykonatelné.

Jestliže došlo na základě pravomocných rozhodnutí krajských soudů k tomu, že byly zaregistrovány kandidátní listiny volební strany (AZS), aniž tato zaplatila příspěvek na volební náklady, pak se tak stalo proto, že na základě těchto rozhodnutí vznikla povinnost příslušného volebního orgánu provést zaregistrování takové kandidátní listiny (§ 33 odst. 7 zákona). V dotčených volebních krajích byl tento postup respektován. Příslušné volební orgány na základě pravomocného rozhodnutí krajského soudu vždy zaregistrovaly kandidátní listinu AZS. V tomto směru nedošlo tedy k porušení volebního zákona, naopak tímto postupem ve skutečnosti volební zákon byl dodržen. Pravomocným rozhodnutím krajských soudů došlo k ukončení této fáze (registrační fáze) průběhu voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Tato skutečnost byla dostatečně známa před konáním voleb do Poslanecké sněmovny, a to jak voličům, tak i kandidujícím politickým subjektům. Bylo tedy předem známo, kdo a v kterých volebních krajích kandiduje, tato skutečnost byla pro voliče i kandidující subjekty zcela předvídatelná. Nejvyššímu soudu v řízení o neplatnosti volby kandidáta na poslance nepřísluší přezkoumávat pravomocná rozhodnutí krajských soudů o registraci kandidátní listiny, popř. rozhodnutí o odmítnutí takové registrace. Nejvyšší soud v tomto ohledu není funkčně nadřízeným soudem vůči krajským soudům, které mají výlučnou kompetenci rozhodovat o této otázce. Rozhodnutí o registraci, resp. soudní přezkum rozhodnutí příslušného volebního orgánu byl proveden nezávislými soudy. Nejvyššímu soudu tedy nepřísluší v tomto řízení ani posuzovat, zda je správné rozhodnutí o registraci politického subjektu, který nesložil příspěvek na volební náklady, či naopak, zda je správné rozhodnutí opačné. Pokud zákonodárce svěřil kompetenci rozhodování ohledně registračního řízení ve věci voleb do Poslanecké sněmovny krajským soudům, aniž proti jejich rozhodnutím připustil opravné prostředky, pak nelze vyloučit situaci, kdy dojde k rozdílným rozhodnutím na úrovni jednotlivých krajských soudů.

Podstatné ovšem z hlediska soudní ochrany přezkumu platnosti volby kandidáta je to, zda došlo či nedošlo k porušení volebního zákona. Podle názoru Nejvyššího soudu takový závěr učinit nelze.

Lze tedy uzavřít, že předpokladem pro vyslovení neplatnosti volby kandidáta je především zjištění, že došlo k porušení volebního zákona. Na základě tvrzení obsaženého v podaném návrhu Nejvyšší soud k takovému závěru nedospěl. Postup volebních orgánů spočívající v respektování rozhodnutí příslušných krajskýho soudů, jež byla učiněna v souladu s jejich pravomocemi, nelze pokládat za porušení volebního zákona.

Ze všech výše uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrh zamítl.

Řízení o návrhu na vydání rozhodnutí o neplatnosti volby kandidáta do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky je zvláštním druhem řízení i ve vztahu k rozhodování o jeho nákladech. Nejvyšší soud má zato, že v posuzovaném případě je nutno s přihlédnutím k předmětu řízení rozhodnout o nákladech řízení podle ustanovení § 146 odst. 1 písm. a) per. analogiam o. s. ř. Proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí není žádný opravný prostředek přípustný (§ 200n odst. 5 o. s. ř.).

V Brně dne 4. července 2002

Předseda senátu:

JUDr. Antonín Draštík