11 VSOL 98/2015-102
38 ICm 2895/2012 11 VSOL 98/2015-102 (KSOS 38 INS 9971/2012)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v právní věci žalobce PUREALFIN s.r.o., IČ: 286 10 792, se sídlem Frýdlant nad Ostravicí, Elektrárenská 125, PSČ 739 11, zastoupeného Mgr. et Mgr. Simonou Pavlicovou, advokátkou, se sídlem Frýdek-Místek, Foerstrova 712, PSČ 738 01, proti žalovaným č. 1) JUDr. Evě Janíkové, se sídlem Frýdek-Místek, Farní 19, PSČ 738 01, insolvenční správkyni dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Frýdek-Místek, Radniční 1148, PSČ 738 01, č. 2) Miroslavu Šebestovi, anonymizovano , bytem Frýdek-Místek, Radniční 1148, PSČ 738 01, o určení popřené pohledávky, o odvolání žalobce ze dne 20.3.2015 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3.3.2015, č.j. 38 ICm 2895/2012-84,

t a k t o:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku III. m ě n í tak, že žalovaný č. 2 je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 10.213 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky žalobce.

II. Žalovaný č. 2 je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku ve výši 1.850 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokátky žalobce. (KSOS 38 INS 9971/2012)

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě zastavil řízení (výrok I.), dále rozhodl, že mezi žalobce a žalovanou č. 1 nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) zavázal žalovaného č. 2 k povinnosti zaplatit žalobci ve stanovené lhůtě na náhradě nákladů řízení částku ve výši 9.213 Kč k rukám advokátky žalobce (výrok. III.) a rozhodl o vrácení části soudního poplatku ve výši 4.000 Kč.

V důvodech uvedl, že incidenční žalobou doručenou soudu 4.10.2012, se žalobce domáhal určení, že má za dlužníkem Miroslavem Šebestou pohledávku z titulu nákladů soudního řízení ve výši 47.338 Kč, která byla do insolvenčního řízení dlužníka (vedeno pod sp. zn. KSOS 38 INS 9971/2012) přihlášena a vedena pod č. P6 a která byla na přezkumném jednání konaném dne 5.9.2012 popřena insolvenční správkyní a dlužníkem. Podáním doručeným soudu 2.3.2015 vzal žalobce žalobu v celém rozsahu zpět s odůvodněním, že ze strany žalovaných došlo ke zpětvzetí popěrného úkonu, čímž odpadl předmět sporu. Ze spisu sp. zn. 38 INS 9971/2012 soud dále zjistil, že podáním došlým soudu 27.1.2015 vzali žalovaní zpět popření pohledávky žalobce ve výši 47.338 Kč, čímž se tato stává zjištěnou. Soud vyhodnotil dispozitivní úkon žalobce a řízení v předmětném sporu dle ust. § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastavil, když žaloba byla vzata v celém rozsahu zpět ještě před zahájením prvního jednáním ve věci, které bylo nařízeno.

Výrok o nákladech řízení soud odůvodnil odkazem na ust. § 146 odst. 2, věta druhá o.s.ř., v návaznosti na ust. § 7 odst. 1 a § 202 odst. 1 insolvenčního zákona. V řízení bylo prokázáno, že žaloba byla vzata zpět pro chování žalovaných, když tito vzali podáním došlým soudu 27.1.2015 svůj popěrný úkon zpět. Žalobci tedy vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalovaná č. 1 ve sporu o popření pohledávky v souladu s ust. § 202 odst. 1 IZ požívá nákladové imunity, rozhodl soud tak, že žalobce a žalovaná č. 1 nemají vůči sobě navzájem právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný č. 2 však nákladové imunity nepožívá, proto jej soud zavázal zaplatit žalobci v souladu s ust. § 146 odst. 2, věta druhá o.s.ř. náklady řízení, které žalobce účelně vynaložil k uplatnění svého práva. Soud přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 9.213 Kč, sestávající z nákladů právního zastoupení a to z mimosmluvní odměny advokáta za 2 úkony právní služby v částce 6.200 Kč, při sazbě 3.100 Kč z tarifní hodnoty 50.000 Kč za 1 úkon právní služby dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s ust. § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhl.č. 177/1996 Sb., a to za přípravu a převzetí věci a sepis zpětvzetí žaloby a z 1 úkonu právní služby ve výši 1.550 Kč představující mimosmluvní odměnu ve výši 1/2 dle ust. § 11 odst. 2 písm. g) citované za účast u jednání, které nebylo zahájeno a ze tří režijních paušálů ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč) dle ust. § 13 odst.1 a 3 citované vyhlášky. Dále soud přiznal žalobci v souladu s ust. § 14 odst. 1 a 3 této vyhlášky náhradu za promeškaný čas celkem za 2 půlhodiny strávené cestou ze sídla (KSOS 38 INS 9971/2012) advokáta ve Frýdku-Místku do místa konání jednání v Ostravě a to ve výši 200 Kč (2x 100 Kč). Dále soud přiznal žalobci cestovné na trase Frýdek-Místek-Ostrava a zpět celkem 60 km, když právní zástupce žalobce cestoval k nařízenému jednání dne 13.1.2015 vozidlem HONDA CIVIC, reg. č. 3T0 8595 o průměrné spotřebě 6,56 l na 100 km, vyhláškové ceně benzinu 95 Kč 35,90 Kč za 1 l a náhradě 3,70 Kč za 1 km dle vyhl. č. 328/2014 Sb., tj. celkem 363 ,-Kč. Soud přiznal právnímu zástupci žalobce celkem částku 9.213,-Kč bez 21% DPH, jelikož právní zástupce žalobce neprokázal, že je jejím plátcem. Právní zástupce žalobce požadoval náhradu nákladů řízení ve výši 13.948,-Kč. Soud konstatuje, že plná moc byla právnímu zástupci žalobce udělena 13.1.2015, proto soud nepřiznal mimosmluvní odměnu ve výši 3.100 Kč za sepis žaloby.

Proti tomuto usnesení, výslovně proti jeho výroku III., podal žalobce včasné odvolání. Především namítal, že mu bude soudem vrácena jen část soudního poplatku, který platil ve výši 5.000 Kč, vráceno mu bude toliko 4.000 Kč, zbývající částka 1.000 Kč mu proto měla být v nákladech řízení přiznána. Dále namítal, že soud mu nepřiznal odměnu advokáta za sepis žaloby. S tím nesouhlasí, neboť náklady jeho předchůdci, který mu pohledávku postoupil, vznikly, a podle smlouvy o postoupení, žalobce vstoupil do všech práv jeho předchůdce. Dále ponechává odvolatel na uvážení, zda účast na jednání, které bylo odročeno bez jednání, za účelem mimosoudního vyřešení, mu rovněž neměla být přiznána náhrada v plné výši. V neposlední řadě namítl, že pokud vše správně pochopil, náklady mu budou hrazeny v rámci insolvenčního řízení, kdy obdrží 30%, ačkoliv mu v tomto řízení byla přiznána náhrada v plné výši. Proto ponechává na uvážení odvolacího soudu, zda tato úprava není protiústavní a zda věc nepředloží k posouzení této otázky Ústavnímu soudu.

Dlužník ve vyjádření namítl, že pohledávku odvolatele nepopřel, popřela ji jen žalovaná č. 1, proto nevidí důvod k tomu, aby žalobci platil náklady tohoto řízení.

Odvolací soud především konstatuje, že předmětný incidenční spor byl zahájen žalobou právního předchůdce žalobce, podanou 4.10.2012. S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení, včetně incidenčních sporů, zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ust. § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu (KSOS 38 INS 9971/2012) rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal odvolací rozhodnutí soudu prvního stupně v napadené části, to je ve výroku III., o nákladech řízení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání, dospěl k závěru, že odvolání žalobce je částečně důvodné.

Skutková zjištění, jak jsou uvedena v odůvodnění napadeného usnesení, jsou správná a úplná a rovněž pro posouzení odvolacího soudu zcela dostačující. Soud prvního stupně správně uzavřel, že žalovaná č. 1, co by insolvenční správkyně požívá nákladové imunity ve smyslu ust. § 202 odst. 1 IZ. Proto správně přiznal úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení jen vůči žalovanému č. 2. Dle závěru odvolacího soudu soud prvního stupně zcela správně provedl i propočet nákladů řízení, které žalobci vznikly, až na to, že opomněl k těmto nákladům připočíst 1.000 Kč, za část soudního poplatku, který nebude žalobci vrácen. Ve zbývajícím rozsahu proto odvolací soud na tento propočet v celém rozsahu odkazuje.

Namítá-li žalobce, že soud mu nepřiznal náklady za 1 úkon právní služby (advokáta jeho právního předchůdce) za sepis žaloby, s tím, že mu byla jeho předchůdcem postoupena pohledávka (jež byla předmětem žaloby), včetně příslušenství, pak s tím, na základě obsahu přihlášky č. 6 nelze souhlasit. Podle obsahu postupní smlouvy ze dne 5.10.2012 založené v přihlášce žalobce vyplývá, že žalobci byla postoupena pouze pohledávka ve výši 47.338 Kč, bez příslušenství. K poznámce odvolatele ohledně protiústavnosti úpravy, obsažené v ust. § 202 odst. 1 IZ, věty druhé, odvolací soud dodává, že dlužníku bylo schváleno oddlužení, jde o dobrodiní zákonodárce (viz důvodová zpráva k zákonu č. 182/2006 Sb., včetně novel) a odvolací soud v této úpravě protiústavnost neshledává.

Ze všech uvedených důvodů proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku III. změnil (§ 220 odst. 1 o.s.ř.).

K námitce dlužníka dlužno dodat, že dle obsahu přezkumného listu přihlášky P6 a protokolu o přezkumném jednání (ze dne 5.9.2012), pohledávku žalobce (resp. jeho předchůdce) popřel i dlužník.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl se svým odvoláním úspěšný, proto mu odvolací soud přiznal právo na náhradu za 1 úkony právní služby ve výši 1.550 Kč (tj.1/2 z 3.100 Kč -§ 9 odst. 4, písm. c/, § 7 bod 5., § 11 odst. 2 písm. c/ shora citované vyhlášky), 1x režijní paušál 300 Kč. Celkem 1.850 Kč. (KSOS 38 INS 9971/2012) P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné (§ 238 odst. 1, písm. c/ o.s.ř.).

V Olomouci dne 30.června 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu