11 VSOL 94/2012-230






39 ICm 930/2010 11 VSOL 94/2012-230 (KSBR 39 INS 1490/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud vO|omouci rozhodl vsenátě složenem zpředsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkove a soudkyň JUDr. Anny Hradilove a Mgr. Diany Vebrove vprávní věci žalobce Lesy České republiky, s.p., se sídlem Hradec Králové, Přemyslova 1106, PSČ 501 68, IČ: 421 96 451, zastoupeneho JUDr. Romanem Poláškem, advokátem se sídlem TOMAN, DEVÁTÝ & PARTNEŘI advokátní kancelář, s.r.o., Praha 2, Trojanova 12, PSČ 120 00, proti žalovanemu JUDr. Jaroslavu Svobodovi, se sídlem Brno, Jelínkova 26, PSČ 616 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka Javořice, a.s., se sídlem Ptení, Ptenský Dvorek č.p. 100, PSČ 798 43, IČ: 634 92 202, zastoupenemu JUDr. Vladimírou Sůstkovou Zukalovou, advokátkou se sídlem Brno, Heršpická 800/6, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaneho Javořice, a.s., se sídlem Ptení, Ptenský Dvorek č.p. 100, PSČ 798 43, IČ: 634 92 202, zastoupeneho Mgr. Tomášem Troupem, LLM., advokátem se sídlem Praha 2, Václavská 12, PSČ 120 00, o určení pravosti a pořadí pohledávek, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Javořice, a.s., vedene u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. KSBR 39 lNS 14090/2010, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu vBrně ze dne 14.5.2012, č.j. KSBR 39 lNS 1490/2010, 39 Cm 930/2010-142 pokračování-2-39 lCm 930/2010 (KSBR 39 INS 1490/2010) takto:

|. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích l., ll. a lll. potvrzuje. ll. Ve výroku lV. se rozsudek soudu prvního stupně m ě n í tak, že se žalovaněmu a vedlejšímu účastníkovi právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně nepřiznává. lll. Žalobce je povinen zaplatit žalovaněmu krukám jeho advokátky náklady odvolacího řízení ve výši 14.863,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. lV. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi krukám jeho advokáta náklady odvolacího řízení ve výši 14.883 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Rozsudkem označeným vzáhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že má za dlužníkem Javořice, a.s. nezajištěnou, nepodmíněnou, nevykonatelnou a splatnou pohledávku na zaplacení částky ve výši 108.358 Kč (výrok l.), dále zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že má za dlužníkem Javořice, a.s. nevykonatelnou a splatnou pohledávku na zaplacení částky ve výši 197.081.322,62 Kč zajištěnou zástavním právem ktěmto nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí vedeněm Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov, na LV č. 1449 pro obec a katastrální území Ptení, zřízeným na základě zástavní smlouvy ze dne 2.10.2009 a zapsaným do katastru nemovitostí Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov, na LV č. 1449 pro obec a katastrální území Ptení pod č.j. V-4645/2009-709 (výrok Il.), a zamítl rovněž žalobu, kterou se žalobce pokračování-3-39 ICm 930/2010 (KSBR 39 INS 1490/2010) domáhal určení, že má za dlužníkem nevykonatelnou a splatnou pohledávku na zaplacení částky ve výši 197.081.322,62 Kč, zajištěnou zástavním právem kmovitým věcem a věcem hromadným, zřízeným na základě zástavní smlouvy uzavřeně 7.10.2009 ve formě notářskěho zápisu sepsaněho dne 24.10.2009 Mgr. Pavlem Bernardem, notářem se sídlem v Brně, pod č. NZ 738/2009, N 773/2009, a ve formě pokračování v notářskěm zápisu sepsaněho dne 7.10.2009 jměnem Liběny Pernicově, notářky se sídlem v Brně, notářským kandidátem Mgr. Andreou Hrabánkovou, zástupcem notářky na základě ustanovení § 24 odst. 1 notářskěho řádu, pod č. NZ 687/2009, N 773/2009, a zapsaným do rejstříku zástav pod běžným číslem zápisu 17209 (výrok Ill.). O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně rozhodl tak, že žalovaněmu přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 11.520 Kč a vedlejšímu účastníkovi ve výši 15.968,40 Kč (výrok IV.). Podle odůvodnění dospěl ke skutkověmu a právnímu závěru, že usnesením insolvenčního soudu ze dne 3.6.2010 byla povolena reorganizace dlužníka Javořice, a.s. a následně u přezkumněho jednání konaněho dne 13.7.2010 byly předmětně pohledávky popřeny jak insolvenčním správcem dlužníka, tak takě dlužníkem. Žalobci bylo doručeno vyrozumění insolvenčního správce dlužníka ze dne 16.7.2010 o popření pohledávek insolvenčním správcem, jakož i dlužníkem, byl však nesprávně vyzván k podání žaloby toliko proti insolvenčnímu správci, což ve lhůtě učinil, ovšem na straně žalovaně je vtomto sporu pasivně legitimovanou stranou insolvenční správce spolu s dlužníkem, proti němuž žaloba podána nebyla, a proto soud žalobu zdůvodu nedostatku pasivní legitimace zamítl. Právo na náhradu nákladů řízení žalovaněmu a vedlejšímu účastníkovi, kteří měli ve věci úspěch, přiznal podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání zdůvodu, že soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, nepřihlědl k žalobcem tvrzeným skutečnostem nebo kjím označeným důkazům, ačkoliv k tomu nebyly splněny předpoklady podle § 118b o.s.ř. nebo § 175 odst. 4 části první věty za středníkem o.s.ř., na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, řízení je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávně rozhodnutí ve věci a napadený rozsudek spočívá na nesprávněm právním posouzení věci. Nesprávně obsazení soudu spatřuje v tom, že předmětný incidenční spor projednává tentýž soudce, který rozhoduje v insolvenčním řízení, čímž je založen zvláštní vztah soudce k účastníkovi incidenčního sporu, a to konkrětně k insolvenčnímu správci. Soudu prvního stupně vytýkal, že na základě provedených důkazů dospěl knesprávněmu skutkověmu zjištění, že se žalobce zúčastnil přezkumněho jednání, u kterěho byl vyrozuměn o popření jeho pohledávky, jakož i vyzván k podání předmětně incidenční žaloby, ovšem žalobce se tohoto jednání neúčastnil. Vadu řízení odvolatel spatřoval v tom, že soud prvního stupně potě, kdy žalobce na základě druhě výzvy insolvenčního správce podal žalobu jak proti insolvenčnímu správci, tak proti dlužníkovi, nerozhodl o spojení těchto dvou věcí ke společněmu projednání a rozhodnutí dle ustanovení § 112 o.s.ř. Zejměna však soudu prvního stupně vytýkal, že se žalobou vůbec meritorně nezabýval, ač se jí zabývat měl, a vtěto souvislosti namítal, že jeho pokračování-4-39 lCm 930/2010 (KSBR 39 INS 1490/2010) rozhodnutí spočívá na nesprávněm právním posouzení věci, nebot, pasivně legitimovaným ve sporu o určení popřeně pohledávky je podle ustanovení § 198 odst. 1 IZ ve znění před novelou provedenou zákonem č. 69/2011 Sb., účinným od 31.3.2011, pouze insolvenční správce, a to bez ohledu na to, kdo pohledávku popřel. Soud prvního stupně na posuzovanou věc použil nesprávný právní předpis, když aplikoval ustanovení § 198 odst. 1 IZ po novele, která změnila insolvenční zákon tak, že pasivně legitimován v tomto typu incidenčních sporů je nově i dlužník. Z těchto důvodů dlužník nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o nedostatku věcně pasivní legitimace na straně žalovaných. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Pro případ, že rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdí, navrhoval, aby změnil výrok lV. o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně tak, že žalobci (případně i vedlejšímu účastníkovi) přizná právo na náhradu nákladů řízení ktíži žalovaněho, který žalobce nesprávně poučil o okruhu pasivně legitimovaných účastníků a tím zavinil jeho náklady v tomto sporu.

Žalovaný se k podaněmu odvolání vyjádřil ústně do protokolu o jednání před odvolacím soudem a navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správně potvrdil.

Vedlejší účastník se k podaněmu odvolání vyjádřil písemně i ústně do protokolu a navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správně potvrdil a žalobci uložil povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi náklady tohoto odvolacího řízení, nebot, byl v úvodu odvolacího jednání seznámen v rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu, a přes toto poučení na podaně žalobě, jakož i na podaněm odvolání setrval.

Odvolací soud potě, co zjistil, že odvolání bylo podáno včas a osobou ktomuto úkonu oprávněnou, která vodvolání použila způsobilě odvolací důvody podřaditelně pod ustanovení § 205 odst. 2, písm. a), b), c), e) a g) o.s.ř., přezkoumal odvolací soud podle ustanovení § 212, § 212a o.s.ř. odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, kterě jeho vydání předcházelo, a po jednání ve věci dospěl k závěru, že odvolání není důvodně.

Z obsahu předloženěho spisu vyplývá, že žalobou ze dne 9.8.2010, doručenou soudu dne 10.8.2010, se žalobce domáhal proti insolvenčnímu správci dlužníka Javořice, a.s. 1) určení, že má vůči dlužníkovi Javořice, nezajištěnou, nepodmíněnou, nevykonatelnou a splatnou pohledávku na zaplacení částky ve výši 108.358 Kč, 2) dále určení, že má za dlužníkem Javořice, a.s. nevykonatelnou a splatnou pohledávku na zaplacení částky ve výši 197.081.322,62 Kč zajištěnou zástavním právem k těmto nemovitostem zapsaným v katastru nemovitostí vedeněm Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov, na LV č. 1449 pro obec a katastrální území Ptení, zřízeným na základě zástavní smlouvy ze dne 2.10.2009 a zapsaným do katastru nemovitostí Katastrálním úřadem pro pokračování-5-39 ICm 930/2010 (KSBR 39 INS 1490/2010)

Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Prostějov, na LV č. 1449 pro obec a katastrální území Ptení pod č.j. V-4645/2009-709 a 3) určení, že má za dlužníkem nevykonatelnou a splatnou pohledávku na zaplacení částky ve výši 197.081.322,62 Kč, zajištěnou zástavním právem k movitým věcem a věcem hromadným, zřízeným na základě zástavní smlouvy uzavřeně 7.10.2009 ve formě notářskěho zápisu sepsaněho dne 24.10.2009 Mgr. Pavlem Bernardem, notářem se sídlem v Brně, pod č. NZ 738/2009, N 773/2009, a ve formě pokračování v notářskěm zápisu sepsaněho dne 7.10.2009 jměnem Liběny Pernicově, notářky se sídlem v Brně, notářským kandidátem Mgr. Andreou Hrabánkovou, zástupcem notářky na základě ustanovení § 24 odst. 1 notářskěho řádu, pod č. NZ 687/2009, N 773/2009, a zapsaným do rejstříku zástav pod běžným číslem zápisu 17209. Ve vylíčení rozhodujících skutečností uvedl, že dne 27.7.2010 bylo žalobci doručeno vyrozumění insolvenčního správce dlužníka o tom, že při přezkumněm jednání konaněm dne 13.7.2010 v rámci insolvenčního řízení vedeněho Krajským soudem v Brně pod sp.zn. KSBR 39 INS 1490/2010 byly žalovaným insolvenčním správcem popřeny co do pravosti a pořadí pohledávky žalobce proti dlužníkovi přihlášeně do insolvenčního řízení přihláškou č. P38 pod č. A-4, a dále, že dlužníkem byly popřeny co do pravosti, pořadí a výše pohledávky žalobce proti dlužníkovi přihlášeně do insolvenčního řízení přihláškou č. P38 pod č. 3 a 4, a dále, že dlužníkem byly co do pravosti a výše popřeny pohledávky žalobce proti dlužníkovi přihlášeně do insolvenčního řízení přihláškou č. P38 pod č. 1 a 2. V souladu s ustanovením § 198 odst. 1 IZ proto podává předmětnou žalobu na určení pravosti, výše a pořadí svých popřených pohledávek. Podáním ze dne 27.1.2007, doručeným soudu 28.1.2007, vzal žalobce žalobu zpět ve vztahu kpohledávce P38 č. 2 ve výši 100.511 Kč a řízení vtěto části bylo zastaveno usnesením ze dne 19.4.2011, č.j. KSBR 39 lNS 1490/2010, 39 lCm 930/2010-56, kterě nabylo právní moci dne 18.5.2011. Podáním ze dne 10.2.2011, doručeným soudu 13.2.2012, do tohoto incidenčního sporu na straně žalovaněho jako vedlejší účastník vstoupil dlužník Javořice, a.s. a navrhoval, aby žaloba byla zamítnuta pro nedostatek věcně pasivní legitimace, nebot, předmětně pohledávky popřel rovněž dlužník, vůči němuž tato žaloba podána nebyla. Soud prvního stupně provedl důkaz přihláškou pohledávky č. 38, rozhodnutím o úpadku dlužníka ze dne 30.4.2010, rozhodnutím o povolení reorganizace ze dne 3.6.2010, protokolem o přezkumněm jednání konaněm 13.7.2010 včetně jeho příloh, vyrozuměním insolvenčního správce ze dne 1.12.2010 o popření pohledávek žalobce a o výzvě k podání žaloby. Na tomto základě rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem, a to aniž vyhověl návrhu žalobce na spojení tohoto řízení sřízením vedeným u těhož soudu pod sp.zn. 39 lCm 2133/2010 o žalobě na určení stejných pohledávek, podaně tentokrát na základě řádně výzvy ze dne 1.12.2010 proti insolvenčnímu správci, jakož i proti dlužníkovi.

Odvolací soud doplnil a zopakoval dokazování čtením listin, z nichž dospěl k následujícímu zjištění: pokračování-6-39 ICm 930/2010 (KSBR 39 INS 1490/2010)

-zprotokolu o přezkumněm jednání konaněm dne 13.7.2010 zjistil, že pohledávka žalobce P38 byla popřena tak, jak žalobce popisuje v žalobě, a to nejen insolvenčním správcem, ale těž dlužníkem;

-ze seznamu platných věřitelů, jejichž pohledávky bny přezkoumávány při přezkumněm jednání dne 13.7.2010, zjistil, že žalobce se tohoto přezkumněho jednání skutečně nezúčastnil;

-z vyrozumění insolvenčního správce dlužníka ze dne 16.7.2010 zjistil, že bylo adresováno žalobci, který byl v souladu s ustanovením § 197 odst. 2 IZ vyrozuměn, že při přezkumněm jednání, kterě se konalo dne 13.7.2010, popřel insolvenční správce co do pravosti a pořadí jeho nevykonatelnou podmíněnou a zajištěnou pohledávku ve výši 197.081.322,62 Kč a dlužník popřel co do pravosti a pořadí jeho nevykonatelnou podmíněnou a zajištěnou pohledávku ve výši 197.081.322,62 Kč a dále co do pravosti a výše jeho nevykonatelnou pohledávku ve výši 208.862 Kč. Insolvenční správce proto žalobce jako věřitele vyzval, aby ve lhůtě do 30 dnů od přezkumněho jednání uplatnil svě právo žalobou na určení u insolvenčního soudu, s poučením, že věřitelě nevykonatelně pohledávky žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci.

Podle ustanovení § 16 IZ, účastníky řízení vincidenčních sporech jsou žalobce a žalovaný, není-li dále stanoveno jinak (odstavec 1). Není-li dále stanoveno jinak, je bud žalobcem, nebo žalovaným v incidenčním sporu insolvenční správce (odstavec 2). Vedlejší účastenství v incidenčních sporech je přípustně (odstavec 3).

Podle ustanovení § 192 odst. 1 IZ, dlužník a insolvenční správce mohou popírat pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek; stanovisko, kterě insolvenční správce zaujal kjednotlivým pohledávkám vseznamu přihlášených pohledávek, může při přezkumněm jednání změnit.

Podle ustanovení § 198 IZ, ve znění účinněm do 30.3.2011, věřitelě nevykonatelně pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit svě právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumněho jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanoveně lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřeně co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takověm případě zjištěna ve výši nebo v pořadí uvedeněm při jejím popření (odstavec 1). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce uplatnit jako důvod vzniku popřeně pohledávky pouze skutečnosti, kterě jako důvod vzniku těto pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumněho jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku (odstavec 2). Vyjde-li v průběhu řízení o žalobě podle odstavce 1 najevo, že popřená pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, není to důvodem pokračování-7-39 lCm 930/2010 (KSBR 39 INS 1490/2010) kzamítnutí žaloby, žalovaný je však vtakověm případě povinen prokázat důvod popření podle § 199 (odstavec 3).

Podle ustanovení § 200 IZ, není-li dále stanoveno jinak, nemá popření pohledávky dlužníkem vliv na její zjištění; jeho účinkem však vždy je, že pro pohledávku, kterou dlužník popřel co do její pravosti nebo výše, není v rozsahu popření upravený seznam přihlášených pohledávek exekučním titulem.

Podle ustanovení § 336 IZ ve znění účinněm do 30.3.2011, není-li dále stanoveno jinak, platí o přezkoumání přihlášených pohledávek vreorganizaci obdobně § 190 až 202 (odstavec 1). Popření pohledávky dlužníkem má v reorganizaci tytěž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem. Jestliže dlužník popřel pohledávku při přezkumněm jednání, kterě se konalo dříve, než nastaly účinky povolení reorganizace, nastávají účinky tohoto popření v reorganizaci dnem, kdy nastaly účinky povolení reorganizace; tento den je rozhodný i pro počátek běhu lhůt kpodání žaloby o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky (odstavec 2).

Podle ustanovení § 13 vyhl. č . 311/2007 Sb. ve znění účinněm do 30.3.2011, písemně vyrozumění o popření nevykonatelně pohledávky obsahuje označení insolvenčního soudu včetně spisově značky, pod kterou je insolvenční řízení vedeno, označení dlužníka a označení věřitele, jemuž je toto vyrozumění určeno, údaje umožňující identifikaci popřeně nevykonatelně pohledávky, informaci o tom, zda tato pohledávka byla popřena co do pravosti, výše nebo pořadí, stanovisko dlužníka, datum a podpis insolvenčního správce. U pohledávky popřeně co do výše se ve vyrozumění uvede, vjakě výši byla insolvenčním správcem popřena, u pohledávky popřeně co do pořadí se ve vyrozumění uvede, vjakěm pořadí má být pohledávka podle insolvenčního správce uspokojena (odstavec 1). Vyrozumění dále obsahuje poučení, že pokud nepodá věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena, proti insolvenčnímu správci u insolvenčního soudu žalobu na určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky, nebude k pohledávce popřeně co do pravosti nadále vinsolvenčním řízení přihlíženo a pohledávka popřená co do výše nebo pořadí se bude pokládat za zjištěnou ve výši nebo pořadí uvedeněm při jejím popření insolvenčním správcem. Ve vyrozumění se uvede i poučení, že věřitel, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena, se v podaně žalobě může jako důvodu vzniku pohledávky dovolávat jen skutečností uvedených v přihlášce nebo při přezkumněm jednání, a dále skutečností, o kterých se věřitel dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části podle obchodního zákoníku neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku. Vyrozumění dále obsahuje poučení o tom, že lhůta k podání žaloby činí 30 dnů od přezkumněho jednání a že tato lhůta neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění (odstavec 2). pokračování-8-39 ICm 930/2010 (KSBR 39 INS 1490/2010)

Pro výsledek tohoto odvolacího řízení bylo stěžejní vyřešit otázku, proti kterým subjektům měla být za účinnosti insolvenčního zákona ve znění před novelou provedenou zákonem č. 69/2011 Sb. podána incidenční žaloba, když vrámci reorganizace popřeli přihlášenou pohledávku, která není vykonatelná, jak insolvenční správce, tak dlužník .

Vzhledem ktomu, že se touto otázkou zabýval Nejvyšší soud ČR ve svěm rozsudku ze dne 31.7.2012, sp.zn. 29 lCdo 1/2011, který je veřejnosti přístupný na webových stránkách www.nsoud.cz, byt, se jednalo o situaci, že nevykonatelnou pohledávku popřel jak insolvenční správce, tak dlužník v rámci oddlužení, nikoliv v rámci reorganizace (srov. ustanovení § 410 odst. 2 a § 336 odst. 2 IZ), zpřístupnil odvolací soud účastníkům ihned vúvodu odvolacího jednání zde formulovaně a odůvodněně závěry dovolacího soudu stím, že tyto závěry jsou použitelně na posuzovanou věc .Důvod popření pohledávky dlužníkem v reorganizaci má totiž tytěž účinky jako popření pohledávky za trvání účinků schválení oddlužení, tzn. tytěž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, a proto odvolací soud nemá důvod se od těchto závěrů odchylovat. Nejvyšší soud ve shora citovaněm rozhodnutí mimo jine uvedl, že jakkoli se z výslovněho znění ustanovení § 198 insolvenčního zákona na první pohled jeví, že pasivně legitimovaným v řízení o určení pravosti, výše či pořadí nevykonatelně pohledávky je vždy (pouze) insolvenční správce, v poměrech předvídaných ustanovením§ 410 odst. 2 IZ (v posuzovaně věci ustanovením § 336 odst.2 IZ), tj. vsituaci, kdy pohledávku nezajištěněho věřitele popře dlužník, a to za trvání účinků schválení oddlužení (v posuzovaně věci za trvání účinků reorganizace) nebo při přezkumněm jednání, kterě se konalo před (následným) schválením oddlužení (reorganizace) , výše zmíněná premise neplatí. Má-li mít popření pohledávky nezajištěněho věřitele dlužníkem vskutku stejně účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem, nelze totiž ustanovení § 16 odst. 1 a 2, § 192 odst. 1 a § 198 odst. 1 insolvenčního zákona vykládat izolovaně bez vazby právě na ustanovení § 410 odst. 2 IZ. Insolvenční správce je účastníkem incidenčního sporu, nestanoví-li insolvenční zákon jinak (§ 16 odst. 2 IZ), vždy, a to bez ohledu na skutečnost, zda pohledávku popřel (v poměrech předvídaných ustanovením § 410 odst. 2 IZ a těž ustanovením § 336 odst. 2 IZ), jen dlužník. Současně nelze přehlědnout, že insolvenční správce i dlužník mohou popřít pohledávku každý zjiných důvodů a žádněmu z nich nelze upřít právo hájit svoje popření právě v incidenčním sporu zahájeněm žalobou věřitele, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena. Byt, insolvenční zákon v případě popření pohledávky dlužníkem výslovně pasivní legitimaci dlužníka (vedle insolvenčního správce) v incidenčním sporu neupravuje, lze ji dovodit právě z účelu sledovaněho ustanovením § 410 odst. 2 IZ (§ 336 odst. 2 IZ), kterě popření dlužníka přiznává stejně účinky jako popření insolvenčního správce a kterě v mezích daněho ustanovení přiznává dlužníku právo aktivně ovlivnit, jakě pohledávky a vjakě výši budou v rámci oddlužení uspokojovány. Opačný názor, podle něhož by i v případě popření pohledávky dlužníkem ve smyslu § 410 odst. 2 IZ (§ 336 odst. 2 IZ), nebyla v řízení o určení popřeně pohledávky (respektive její výše) dána (i) pasivní legitimace pokračování-9-39 ICm 930/2010 (KSBR 39 INS 1490/2010) dlužníka, by přitom omezoval právo popírajícího dlužníka (jen) na holě popření , bez možnosti aktivní obhajoby takově popření v incidenčním sporu a tím v podstatě činil popěrně právo dlužníka bezzubým a zcela závislým na následněm chování insolvenčního správce v incidenčním řízení, a v konečněm důsledku by tak popřel samotný smysl § 410 odst. 2 IZ (§ 336 odst. 2 IZ).

Promítnuto na poměry projednávaně věci je třeba vyjít z ustanovení § 336 odst. 2, kterě v poměrech reorganizace přiznává popření pohledávky dlužníkem tytěž účinky jako popření pohledávky insolvenčním správcem a právě ve vazbě na toto ustanovení nutno vykládat těž ustanovení § 16 odst. 1 a 2, § 192 odst. 1 a § 198 odst. 1 IZ. Byt, insolvenční zákon v případě popření pohledávky dlužníkem vustanovení § 198 odst. 1 IZ ve znění účinněm do 30.3.2011 výslovně pasivní legitimaci dlužníka (vedle insolvenčního správce) v incidenčním sporu neupravuje, lze ji dovodit právě z účelu sledovaněho ustanovením § 336 odst. 2 IZ, kterě popření dlužníka přiznává stejně účinky jako popření insolvenčního správce a kterě v mezích daněho ustanovení přiznává dlužníku právo aktivně ovlivnit, jakě pohledávky a v jakě výši budou v rámci oddlužení uspokojovány.

Byla-li předmětná incidenční žaloba, byt, na základě nesprávně výzvy insolvenčního správce, podána pouze proti insolvenčnímu správci, a to za situace, že pohledávku popřel těž dlužník, bylo zcela namístě, že soud prvního stupně žalobu z důvodu nedostatku věcně pasivní legitimace zamítl.

K námitce odvolatele, že soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, když předmětný incidenční spor rozhodoval tentýž soudce, který rozhoduje v insolvenčním řízení dlužníka, a že tím byl založen zvláštní vztah soudce k účastníkovi incidenčního sporu, a to konkrětně k insolvenčnímu správci dlužníka, odkazuje odvolací soud pro stručnost na závěry formulovaně vrozhodnutích Ústavního soudu sp. zn. ll US 2063/2012 ze dne 20.12.2012 al US 87/2012 ze dne 17.10.2012.

Jako nedůvodnou odvolací soud shledává těž námitku, že pokud soud prvního stupně nevyhověl návrhu žalobce na spojení tohoto incidenčního řízení s incidenčním řízením vedeným ve věci u těhož soudu pod sp.zn. 39 lNS 14090/2010, zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávně rozhodnutí ve věci, nebot, z ustanovení § 112 odst. 1 o.s.ř. plyne, že je na vůli soudu prvního stupně, zda rozhodne o spojení věcí ke společněmu projednání a rozhodnutí.

Skutečnost, že insolvenční správce ve vyrozumění o popření pohledávky nepoučil žalobce o nutnosti podat žalobu jak proti popírajícímu insolvenčnímu správci, tak takě současně proti popírajícímu dlužníkovi, zohlednil odvolací soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně, a to tak, že výrok lV., o náhradě nákladů řízení, za použití ustanovení § 150 o.s.ř. změnil tak, že žalovaněmu insolvenčnímu správci ani vedlejšímu účastníkovi na jeho straně právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. pokračování-10-39 lCm 930/2010 (KSBR 39 INS 1490/2010)

Naopak v odvolacím řízení již nebylo důvodně použití ustanovení § 150 o.s.ř., nebot, žalobce byl v úvodu odvolacího jednání seznámen s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu, která danou problematiku řeší v neprospěch žalobce, a žalobce přes toto poučení na podaně žalobě, jakož i na podaněm odvolání setrval. Žalovaněmu, který byl v odvolacím řízení úspěšný, bylo podle ust. § 142 odst. 1, 224 odst. 1 o.s.ř. přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 14.863,60Kč, kterě sestávají z odměny za zastoupení advokátem v řízení v jednom stupni ve výši 10.000 Kč, dvakrát paušální náhrady výdajůa 300 Kč ve výši 600 Kč , cestovních výdajů ve výši 1.284 Kč za cestu, kterou absolvovala advokátka žalovaněho osobním autem tovární značky VOLVO, reg.zn. 4A64683 z Brna do Olomouce kjednání odvolacího soudu dne 5.3.2013 a zpět, celkem ujeto 166 km, při průměrně spotřebě 10.4 l/100km benzinu automobilověho 95 oktanů za cenu 36.10Kč a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 3,60 Kč, náhrady za ztrátu času v souvislosti s touto cestou za 4 započatě půlhodiny a 100 Kč ve výši 400 Kč a náhrady za 21% DPH ve výši 2.579,60 Kč. Výše nákladů byla určena podle § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve znění účinněm od 1.3.2012, nebot, odvolací řízení bylo zahájeno podáním odvolání až dne 29.6.2012, § 13 odst. 3, 4, § 14 odst. 1, písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platněm znění, vyhl. č. 472/2012 Sb., a § 137 o.s.ř.

Vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaněho, který byl rovněž vodvolacím řízení úspěšný, bylo podle ust. § 142 odst. 1, 224 odst. 1 o.s.ř. přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 14.883 Kč, kterě sestávají z odměny za zastoupení advokátem vřízení vjednom stupni ve výši 10.000 Kč, dvakrát paušální náhrady výdajůä 300 lč ve výši 600 Kč, cestovněho vlakem z Prahy do Olomouce a zpět ve výši 900 Kč, náhrady za ztrátu času v souvislosti s touto cestou za osm započatých půlhodin a 100 Kč ve výši 800 Kč a náhrady za 21% DPH ve výši 2.583 Kč. Výše nákladů byla určena podle § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve znění účinněm od 1.3.2012, nebot, odvolací řízení bylo zahájeno podáním odvolání až dne 29.6.2012, § 13 odst. 3, 4, § 14 odst. 1, písm. a), odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platněm znění, § 137 o.s.ř.

S ohledem na shora uvedeně proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích l., ll. a lll. jako věcně správně dle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil a ve výroku lV. podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, jak uvedeno ve výroku.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustně do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajskěho soudu v Brně, jestliže na základě podaněho dovolání dospěje dovolací soud k závěru, že napadeně rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotněho nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustáleně rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování pokračování-11-39 lCm 930/2010 (KSBR 39 INS 1490/2010) dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237 a § 239 o.s.ř.).

V Olomouci dne 5. března 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu