11 VSOL 78/2012-62
27 ICm 670/2011 11 VSOL 78/2012-62 (KSBR 27 INS 13239/2010)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v právní věci žalobce Komerční banka, a.s., se sídlem Praha 1, Na Příkopě 33, č.p. 969, PSČ 110 00, proti žalovanému Mgr. Ing. Ondřeji Malému, se sídlem Brno, Purkyňova 99, PSČ 612 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka Lubomíra Bouchala, bytem Hodonín, 12. dubna 46/1225, PSČ 695 01, o určení pořadí pohledávky, k odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13.3.2012 č.j. 27 ICm 670/2011-38

takto:

Rozsudek soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem, označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí, soud prvního stupně zamítl žalobu na určení, že pohledávka žalobce za dlužníkem ve výši 973.859,54 Kč vzniklá na základě smlouvy o úvěru reg. č. 67002240013 ze dne 29.1.2002, přihlášená do insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 27 INS 13239/2010 proti dlužníkovi Lubomíru anonymizovano , anonymizovano , se zjišťuje jako pohledávka zajištěná s právem přednostního uspokojení z výtěžku zpeněžení budovy č.p. 1225 postavené na pozemku st. parc. č. 2270 a pozemek st. parc. č. 2270 v katastrální území Hodonín ve výši 1.070.644,09 Kč, který byl sepsán do majetkové podstaty (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo (KSBR 27 INS 13239/2010) na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Podle odůvodnění dospěl soud prvního stupně ke skutkovému a právnímu závěru, že žalobce přihláškou doručenou soudu dne 9.11.2010 přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka svoji pohledávku ve výši 973.859,54 Kč jako nezajištěnou majetkem dlužníka a zajištění dodatečně uplatnil až u přezkumného jednání dne 15.3.2011, tedy po skončení lhůty pro přihlašování pohledávek dle ustanovení § 136 odst.1, písm. d), odst. 3 IZ. Insolvenční správce popřel pořadí pohledávky oprávněně a žaloba je proto nedůvodná. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 NSČR 16/2011, 29 NSČR 21/2011 a 29 NSČR 18/2009 s tím, že úprava § 192 IZ ve znění před novelou dovolovala dle citovaných judikátů Nejvyššího soudu věřiteli měnit výši, důvod i pořadí své přihlášky-dovoluje tedy vzít přihlášku pohledávky nebo její část zpět, věřitel může disponovat i uplatněním svého práva ze zajištění tím, že je vezme zpět-což může být ve lhůtě po skončení termínu pro přihlašování, leč dodatečné uplatnění zajištění možné není.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání z důvodu, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že změnit pořadí, tedy dovolat se zajištění může věřitel nejpozději do uplynutí lhůty pro přihlašování pohledávek dle ustanovení § 136 odst. 1, písm. d), odst. 3 IZ a namítal, ustanovení § 192 IZ ve znění účinném do 30.3.2011 umožňovalo věřiteli dovolat se zajištění nejpozději do uplynutí lhůty určené mu insolvenčním zákonem ke změně pořadí přihlášené pohledávky dle ustanovení § 192 odst. 2 IZ. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhoví.

Žalovaný se k podanému odvolání žalobce nevyjádřil.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, která v odvolání použila způsobilý odvolací důvod podřaditelný pod ust. § 205 odst. 2, písm. g) o.s.ř., přezkoumal odvolací soud podle ust. § 212, § 212a o.s.ř. odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o.s.ř.) dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že žalobou ze dne 16.3.2011, doručenou soudu 18.3.2011, se žalobce domáhal proti žalovanému insolvenčnímu správci dlužníka Lubomíra Bouchala určení, že žalobce má proti dlužníkovi pohledávku ve výši 973.859,54 Kč zajištěnou s právem přednostního uspokojení z výtěžku zpeněžení budovy č.p. 1225 postavené na pozemku st. parc. č. 2270 a pozemku st. parc. č. 2270 v katastrálním území Hodonín, který byl sepsán do majetkové podstaty ve výši 1.070.644,09 Kč. V odůvodnění uvedl, že žalobce podal dne 9.11.2010 insolvenční návrh proti dlužníkovi Lubomíru anonymizovano , ke kterému připojil přihlášku pohledávky na předepsaném formuláři. Na přezkumném jednání dne 15.3.2011 byla jeho pohledávka zjištěna co do výše a pravosti, ale insolvenčním správcem popřena co do pořadí. Žalobce byl proto vyzván, aby (KSBR 27 INS 13239/2010) ve lhůtě do 30 dnů podal tuto incidenční žalobu. V žalobě zdůraznil, že pokud jde o existenci zajištění a skutečnosti rozhodné pro stanovení jeho pořadí coby zástavního věřitele (respektive zajištěného věřitele ve smyslu insolvenčního zákona), bylo vše rozhodné uvedeno již v původní přihlášce, ve které žalobce uvedl, že jde o pohledávku zajištěnou (byť majetkem osoby odlišné od dlužníka) a uvedl skutečnosti týkající se vzniku zajištění a označil listiny, na jejichž základě zajištění vzniklo a tyto listiny rovněž doložil. Skutkový stav byl netypický v tom, že ke dni podání přihlášky byly nemovitosti zpeněženy v dražbě, v katastru nemovitostí byl zapsán vlastník odlišný od dlužníka a výtěžek zpeněžení byl deponován na účtu exekutora. Ke dni podání přihlášky tedy byly nemovitosti ve vlastnictví třetí osoby, ale zástavní právo ve prospěch žalobce na nich stále vázlo. Výtěžek zpeněžení zapsal insolvenční správce do majetku dlužníka až den před konáním přezkumného jednání, tj. až 14.3.2011. Pokud tedy žalobce u přezkumného jednání využil postup dle ustanovení § 192 odst. 2 IZ a pohledávku doplnil (nebo spíše upřesnil, co se týče jejího pořadí), jedná se o postup, který toto ustanovení ve znění účinném do 30.3.2011 umožňovalo. Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na názoru, že dispozice přihláškou co do změny pořadí je přípustná jen ve lhůtě pro přihlašování pohledávek všech věřitelů a později uplatněná změna je nutně změnou opožděnou, a proto správně nepřihlédl k zajištění, kterého se věřitel dovolával až u přezkumného jednání. Soud prvního stupně provedl důkaz přihláškou pohledávky doručenou soudu dne 9.11.2010 včetně příloh, protokolem o přezkumném jednání ze dne 15.3.2011 ve věci sp. zn. KSBR 27 INS 13239/2010-B-10, soupisem majetkové podstaty a zprávou insolvenčního správce ze dne 14.3.2011, seznamem přihlášených pohledávek a na tomto základě rozhodl odvoláním napadeným rozhodnutím.

Odvolací soud především přezkoumal závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobce svoji pohledávku přihlásil přihláškou doručenou insolvenčnímu soudu dne 9.11.2010 jako pohledávku nezajištěnou, a dále pak závěr, že změnit pořadí přihlášené pohledávky, tedy dodatečně se dovolat jejího zajištění, lze pouze ve lhůtě stanovené insolvenčním zákonem pro přihlašování pohledávek dle ustanovení § 136 odst. 1, písm. d), odst. 3 IZ a nikoliv ve lhůtě stanovené insolvenčním zákonem ke změně pořadí pohledávky dle ustanovení § 192 odst. 2 IZ, a to i ve znění účinném do 30.3.2011, takže u přezkumného jednání dne 15.3.2011 již nebylo možno se dovolat zajištění, neboť již marně uplynula lhůta pro přihlašování pohledávek dle ustanovení § 136 odst.1, písm. d), odst. 3 IZ.

Lze souhlasit se závěrem soudu prvního stupně o tom, že žalobce v přihlášce doručené insolvenčnímu soudu dne 9.11.2010 přihlásil svoji pohledávku jako nezajištěnou majetkem dlužníka, byť do přihlášky uvedl, že pohledávka je zajištěna jinak, než majetkem, který náleží do majetkové podstaty dlužníka a odkázal na zástavní smlouvu k nemovitostem reg. č. 67002600013 ze dne 29.1.2002. Z takto formulované přihlášky skutečně nelze bez dalšího dovodit, že svoji pohledávku přihlásil jako zajištěnou, a ani jako podmíněně zajištěnou. (KSBR 27 INS 13239/2010) Naopak odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce, který zajištěnou pohledávku včas a řádně přihlásil do insolvenčního řízení, aniž se dovolal zajištění, se mohl dovolat zajištění i později, ale musel by tak učinit nejpozději do uplynutí lhůty určené mu insolvenčním zákonem k přihlášení pohledávek dle ustanovení § 136 odst.1, písm. d), odst. 3 IZ a nikoliv s odkazem na ustanovení § 192 IZ až u přezkumného jednání, které proběhlo po skončení této lhůty. Soud prvního stupně opírá svůj názor mimo jiné o usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.11.2011, sp. zn. 29 NSČR 16/2011, publikované ve Sbírce rozhodní a stanovisek NS pod 54/2012, ve kterém je formulován a odůvodněn závěr, že ustanovení § 195 věty první insolvenčního zákona vysvětluje, že o popření pohledávky co do jejího pořadí jde i tehdy, je-li popíráno právo na uspokojení pohledávky ze zajištění. Úprava obsažená v ustanovení § 192 odst. 2 IZ (ve znění účinném do 30.3.2011) pak věřiteli dovoluje, až do přezkoumání jím přihlášené pohledávky, dokud jeho pohledávka není zajištěna nebo účinně popřena, měnit i pořadí přihlašované pohledávky a ustanovení § 184 ve spojení s § 188 insolvenčního zákona dovoluje přihlášenému věřiteli vzít přihlášku pohledávky nebo část přihlášené pohledávky zpět kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení. Tato ustanovení dokládají, že tam, kde věřitel přihlásil pohledávku do insolvenčního řízení s právem na uspokojení ze zajištění, může ve vymezeném rámci s takto přihlášeným (přednostním) pořadím pohledávky disponovat, včetně toho, že právo na takové přednostní uspokojení vezme zpět. Právo věřitele na uspokojení ze zajištění může být (v intencích ustanovení § 195 a § 196 insolvenčního zákona) též odděleno od přihlášené pohledávky samostatným popřením takto uplatněného pořadí pohledávky. Odtud logicky plyne, že zajištěný věřitel, který zajištěnou pohledávku včas a řádně přihlásil do insolvenčního řízení, aniž se dovolal zajištění, se může dovolat zajištění samostatným podáním (doplněním přihlášky) i později; musí tak ale učinit nejpozději do uplynutí lhůty určené mu insolvenčním zákonem ke změně pořadí přihlášené pohledávky (srov. § 192 odst. 2 insolvenčního zákona). Přihlášení práva na uspokojení pohledávky ze zajištění tedy může mít i v tomto ohledu samostatný právní osud. Jestliže tedy zajištěný věřitel, který zajištěnou pohledávku včas a řádně přihlásil do insolvenčního řízení jako osobní dlužníkův věřitel, aniž se dovolal zajištění, uplatní právo na uspokojení pohledávky ze zajištění samostatným podáním (doplněním přihlášky) až po uplynutí lhůty stanovené insolvenčním zákonem ke změně pořadí pohledávky, insolvenční soud odmítne (nikoliv zamítne) opožděně přihlášené pořadí pohledávky podle § 185 věty první insolvenčního zákona. Ve smyslu § 173 odst. 1 věty druhé insolvenčního zákona totiž nastala skutečnost, na základě které se k přihlášenému právo na (přednostní) uspokojení ze zajištění nepřihlíží.

Promítnuto na poměry projednávané věci lze uzavřít, že žalobce, který svoji zajištěnou pohledávku včas a řádně přihlásil do insolvenčního řízení, současně s podáním insolvenčního návrhu, aniž se dovolal zajištění, se mohl dovolat zajištění samostatným podáním (doplněním přihlášky) i později, a to nejpozději do uplynutí lhůty určené mu insolvenčním zákonem ke změně pořadí přihlášené pohledávky, tedy lhůty určené ke změně pořadí přihlášené pohledávky v ustanovení § 192 odst. 2 (KSBR 27 INS 13239/2010) IZ ve znění účinném do 30.3.2011, tj. až do přezkoumání jím přihlášené pohledávky u přezkumného jednání 15.3.2011, a nikoliv nejpozději do uplynutí lhůty určené mu insolvenčním zákonem k přihlášení pohledávek, tedy lhůty stanovené v § 136 odst.1, písm. d), odst. 3 IZ, tj. do uplynutí lhůty stanovené v rozhodnutí o úpadku.

Dlužno dodat, že ustanovení § 192 IZ bylo od účinnosti insolvenčního zákona měněno dvakrát, a to nálezem pléna Ústavního soudu ze dne 1.7.2010, sp. zn. Pl. ÚS 14/10 vyhlášeným pod č. 241/2010 Sb., kterým Ústavní soud zrušil s účinností od 31.3.2011 v ustanovení § 192 odst. 1 IZ úpravu, která vycházela ze zásady, že právo popírat pravost, výši a pořadí přihlášených pohledávek mají jen dlužník a insolvenční správce, nikoliv jednotliví věřitelé. Neústavním shledal odepření této možnosti jednotlivým věřitelům. Dále doznalo toto ustanovení změn zákonem č. 69/2011 Sb., účinným od 31.3.2011, který není-li dále stanoveno jinak, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jestliže v nich dosud nebylo vydáno rozhodnutí o úpadku; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány (článek II., Přechodná ustanovení). Tento zákon dle důvodové zprávy reaguje především na shora citovaný nález Ústavního soudu s tím, že v zájmu rychlosti insolvenčního řízení bylo z ustanovení § 192 IZ bez náhrady vypuštěno pravidlo umožňující přihlášenému věřiteli měnit až do přezkoumání jím přihlášené pohledávky důvod vzniku přihlašované pohledávky, nebo její pořadí. V tomto ohledu se jeví oprávněným požadavek nepřipustit kvalitativní změny skutečností, na nichž se přihlášená pohledávka zakládá (změny důvodu vzniku přihlašované pohledávky) ani změny pořadí (uplatněním dřívějšího pořadí). Pohledávka založená na zcela jiných skutkových okolnostech případu (na jiném skutku) je z obsahového hlediska novou pohledávkou a není rovněž důvod se domnívat, že by správné pořadí pohledávky nemohl věřitel přihlásit již ve lhůtě k tomu určené za použití § 136 odst.1, písm. d), odst. 3 IZ. Přitom nebylo přehlédnuto, že ponechání dosavadního znění § 192 odst. 2 v insolvenčním zákoně by přinejmenším problematizovalo možnost účinného popření pohledávky přihlášeným věřitelem.

Ze shora citované důvodové zprávy vyplývá, že od účinnosti zák. č. 69/2011 lze dodatečně uplatnit právo na uspokojení pohledávky ze zajištění ve lhůtě stanovené insolvenčním zákonem k přihlašování pohledávek dle ustanovení § 136 odst.1, písm. d), odst. 3 IZ, což ovšem na posuzovanou věc nedopadá, neboť žalobce změnil pořadí přihlášené pohledávky, tedy uplatnil právo na uspokojení pohledávky ze zajištění u přezkumného jednání dne 15.3.2011, tedy v souladu s ustanovením § 192 odst. 2 IZ ve znění účinném do 30.3.2011

Pro úplnost odvolací soud dodává, že soud prvního stupně svůj názor opíral o usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16.12.2009, sp. zn. 29 NSČR 18/2009, publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 64/2010, ovšem závěry zde formulované jsou na posuzovanou věc nepoužitelné, neboť zde se dovolací soud zabýval účinky zpětvzetí popření pravosti nevykonatelné pohledávky a nikoliv účinky změny pořadí přihlášené pohledávky. Nepoužitelné je rovněž (KSBR 27 INS 13239/2010) usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.10.2011, sp. zn. 29 NSČR 21/2011, neboť zde byla řešena otázka, zda pohledávka byla přihlášena ve lhůtě a byl zde vysvětlován rozdíl mezi lhůtou k přihlášení pohledávek v rozhodnutí o úpadku dle ustanovení § 136 odst. 1, písm. d) IZ a lhůtou ve výzvě dle ustanovení § 136 odst. 2, písm. f) IZ.

Ze shora uvedeného vyplývá, že žalobce uplatnil právo na uspokojení pohledávky ze zajištění včas a soud prvního stupně se v dalším řízení bude muset zabývat otázkou, zde existuje právo na uspokojení pohledávky ze zajištění.

Nelze souhlasit se závěrem soudu prvního stupně o tom, že insolvenční správce popřel pořadí pohledávky oprávněně, neboť ze zápisu o přezkumném jednání je zřejmé, že tak učinil z důvodu, že přihlášené pořadí pohledávky považoval za opožděné. Za této situace mělo být ovšem postupováno podle ustanovení § 185 věty první insolvenčního zákona a rozhodnuto o odmítnutí opožděně přihlášeného pořadí pohledávky (viz. usnesení NSČR ze dne 30.11.2011 sp. zn. 29 NSČR 16/2011), a nikoliv popíráno zajištění u pohledávky, která byla přezkoumávána jako nezajištěná.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219a odst. 2 o.s.ř. zrušil a podle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

V Olomouci dne 31. ledna 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu