11 VSOL 72/2016-77
47 ICm 2528/2014 11 VSOL 72/2016-77 (KSBR 47 INS 9860/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA ROZS UDEK

J MÉ NE M RE P UBL IK Y

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Táni Šimečkové a JUDr. Anny Hradilové v právní věci žalobce Mgr. Lukáše Pachla, se sídlem Čechyňská 419/14a, 602 00 Brno, insolvenčního správce dlužníků Danuty anonymizovano , anonymizovano a Josefa anonymizovano , anonymizovano , oba bytem 588 05 Dudín 71, proti žalovanému Intrum Justitia Czech, s.r.o., identifikační číslo osoby 27221971, se sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha, zastoupenému JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, o určení pravosti a výše pohledávek ve výši 167.609,58 Kč jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníků Danuty anonymizovano a Josefa anonymizovano vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 47 INS 9860/2014, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11.2.2016, č.j. 47 ICm 2528/2014-43, ve znění doplňujícího usnesení ze dne 11.2.2016, č.j. 47 ICm 2528/2014-45a isir.justi ce.cz (KSBR 47 INS 9860/2014) tak to :

I. Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odův odně ní:

Soud prvního stupně určil, že žalovaný nemá v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 47 INS 9860/2014 dílčí pohledávku č. 2 ve výši 101.478,03 Kč a dílčí pohledávku č. 4 ve výši 66.131,55 Kč (odstavec I. výroku), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (odstavec II. výroku) a žalovanému uložil z titulu soudního poplatku zaplatit České republice na účet Krajského soudu částku 5.000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (odstavec III. výroku). Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že -žalobou doručenou soudu dne 23.7.2014 se žalobce domáhal určení, že žalovaný nemá v insolvenčním řízení dlužníků dílčí pohledávky č. 2 a 4 specifikované ve výroku I. rozsudku, neboť se jedná o pohledávky duplicitní a náklady související s vymáháním pohledávky ze zajišťovací směnky byly vynaloženy v rozporu s dobrými mravy. -Žalovaný založil svoji obranu na tvrzení, že se nejedná o pohledávky duplicitní, neboť se jedná o sankce, smluvní pokuty, vzniklé na základě porušení dvou dohod o uznání dluhu, které dlužnice podepsala. Takto vzniklé nároky byly vtěleny do dvou zajišťovacích blankosměnek a byly žalovanému přiznány dvěma vykonatelnými rozhodčími nálezy. -Účastníci učinili nesporným, že v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 47 INS 9860/2014 podal žalovaný přihlášku č. 5, doručenou soudu dne 10.6.2014, v níž sporné pohledávky označil jako dílčí pohledávky č. 2 a č. 4, a to jako pohledávky vykonatelné na základě rozhodčích nálezů. -Žalobce u přezkumného jednání dne 8.7.2014 popřel dílčí pohledávky č. 2 a č. 4 co do pravosti a výše. -Dne 1.7.2007 uzavřeli žalovaný jako věřitel a dlužnice Danuta anonymizovano (dále jen dlužnice) Dohodu o uznání dluhu č. 1367910062 a Dohodu o uznání dluhu č. 1367810067. Součástí obou dohod byla Smluvní ujednání , v nichž v článku 5 ve spojení s článkem 7 byla sjednána smluvní pokuta a dále v článku 8 (zajištění) bylo sjednáno zajištění blankosměnkou. V článku 10 byla sjednána rozhodčí doložka. (KSBR 47 INS 9860/2014) Tato smluvní ujednání nejsou dlužnicí podepsána. V této rozhodčí doložce bylo mj. sjednáno, že rozhodčí řízení bude jednoinstanční a písemné (článek 10 odst. 10.1.). -Rozhodce JUDr. Eva Vaňková rozhodla rozhodčím nálezem ze dne 30.11.2009 č.j. Va-PD 2469/2009-8 tak, že zavázala zaplatit dlužnici žalovanému směnečný peníz ve výši 64.840,67 Kč s 6 % úrokem z prodlení a náklady řízení. Tento rozhodčí nález je opatřen doložkou vykonatelnosti dnem 25.12.2009. -Rozhodce JUDr. Eva Vaňková rozhodla rozhodčím nálezem ze dne 30.11.2009 č.j. Va-PD 2470/2009-8 tak, že zavázala zaplatit dlužnici žalovanému směnečný peníz ve výši 39.130,69 Kč s 6 % úrokem z prodlení a náklady řízení. Tento rozhodčí nález je opatřen doložkou vykonatelnosti dnem 25.12.2009.

Na tomto skutkovém základě učinil soud prvního stupně právní závěr, že se nejedná o vykonatelné pohledávky, neboť rozhodčí smlouva ze dne 1.7.2007 je absolutně neplatná, když rozhodčí řízení bylo sjednáno jako jednoinstanční a písemné. V této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 10.5.2011 sp. zn. II.ÚS 2164/2010 a rozhodnutí NS ČR ze dne 26.2.2014 sp. zn. 21 Cdo 3819/2013 a konstatoval, že rozhodce JUDr. Eva Vaňková neměla pravomoc spor rozhodnout a jí vydané rozhodčí nálezy ze dne 30.11.2009 č.j. Va-PD 2469/2009-8 a č.j. Va-PD 2470/2009-8 nezakládají vykonatelnost pohledávky žalovaného. Toto hodnocení otevřelo popírajícímu insolvenčnímu správci právo námitek jak věcných, tak právních bez jakéhokoliv omezení daného ust. § 199 odst. 2 a 3 IZ. Dále soud prvního stupně konstatoval, že smluvní pokuty, stejně tak jako ručení blankosměnkou, nebyly sjednány v samotném textu Dohod o uznání dluhu ze dne 1.7.2007, nýbrž jsou obsaženy ve Smluvním ujednání. Dohoda o uznání závazku je sepsána na formuláři formátu jedné strany A4, Smluvní ujednání pak jsou sepsána drobným písmem na předtisku formátu A4 dlužnicí nepodepsaných, a proto ujednání o smluvních pokutách, stejně jako ujednání o ručení blankosměnkou jsou absolutně neplatná a nemůže být takto sjednaná smluvní pokuta, ani právo ze zajišťovací směnky, kterou je vymáhána, po právu. Proto žalobě vyhověl. Tento závěr opřel o nález Ústavního soudu ze dne 11.11.2013 sp. zn. I.ÚS 3512/11, a nález Ústavního soudu ze dne 26.1.2012 sp. zn. I.ÚS 199/11.

Proti uvedenému rozhodnutí podal žalovaný odvolání, v němž namítal, že žalobce, který je insolvenční správce, se smí v žalobě dovolávat pouze těch skutkových a právních námitek, které proti pravosti nebo výši vykonatelné pohledávky uplatnil v popěrném úkonu. Žalobce po celou dobu uváděl jako jediný důvod pro popření žalovaným přihlášených pohledávek její duplicitu. Až při ústním jednání namítl údajnou neplatnost rozhodčích doložek, což však v daném případě představovalo nepřípustné rozšiřování popěrného úkonu. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi zdůraznil, že soud nemůže v občanském soudním řízení žalující straně přiznat více, než požadovala v žalobním petitu a žalované straně nemůže uložit jinou než žalobcem navrhovanou povinnost. Insolvenční správce svým popěrným úkonem vymezí rozsah žalobních tvrzení. Dle § 199 odst. 3 IZ může v incidenční žalobě uplatnit žalobce proti popřené vykonatelné pohledávce pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel. Žalovaným přihlášené pohledávky č. 2 a č. (KSBR 47 INS 9860/2014) 4 byly popřeny z důvodu duplicity, z žádného jiného důvodu popřeny nebyly. Přesto krajský soud posuzoval, zda byly platně sjednány rozhodčí doložky, či smluvní pokuty. Nepřípustnou modifikací popěrného úkonu insolvenčního správce zatížil řízení vadou. Proto se žalovaný domáhal změny napadeného rozhodnutí tak, že žaloba bude zamítnuta a žádnému z účastníků řízení nebude přiznána náhrada nákladů řízení.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ) týkající se sporného řízení a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je v posuzované věci občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, a že odvolání splňuje veškeré náležitosti, včetně uvedení způsobilého odvolacího důvodu, odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), s ohledem na odvolací námitky žalovaného doplnil dokazování a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

Skutková zjištění soudu prvního stupně uvedená shora jsou správná, proto na ně odvolací soud pro stručnost odkazuje.

Odvolací soud k odvolacím námitkám žalovaného částečně zopakoval a doplnil dokazování listinami, z nichž zjistil: -Z přihlášky pohledávky žalovaného č. 5 doručené insolvenčnímu soudu dne 10.6.2014, že jako pohledávka č. 1 byla přihlášena pohledávka ze smlouvy o úvěru GE Money Bank, a.s. ze dne 10.6.2003, č. úvěru 0165103518 ve výši 98.766,67 Kč vykonatelná na základě rozhodnutí č.j. 22C 233/2007-33, kdy příslušenství ve výši 31.642 Kč tvoří náklady právního zastoupení ve výši 11.328,80 Kč, soudní poplatek ve výši 3.300 Kč a úrok z prodlení ve výši 16.983,20 Kč, jako pohledávka č. 2 byla přihlášena pohledávka ve výši 101.478,03 Kč s uvedeným důvodem vzniku nedoplatek směnečné sumy ze zajišťovací směnky k Dohodě o uznání dluhu č. 1367910062 ze dne 1.7.2007, která je uznáním dluhu ze Smlouvy o úvěru GE Money Bank, a.s. ze dne 10.6.2003, č. úvěru 0165103518, vykonatelná na základě Va-PD 2469/2009-8. Příslušenství pohledávky ve výši 20.427,70 Kč tvoří rozhodčí poplatek ve výši 500 Kč a úrok z prodlení ve výši 19.927,70 Kč, (KSBR 47 INS 9860/2014)

jako pohledávka č. 3 byla přihlášena pohledávka ze smlouvy o úvěru GE Money Bank, a.s. ze dne 5.8.2002, č. úvěru 0161697849 ve výši 55.816,31 Kč vykonatelná na základě rozhodnutí č.j. 25Ro 1190/2007-31, kdy příslušenství ve výši 12.651,69 Kč tvoří soudní poplatek ve výši 2.010 Kč a úrok z prodlení ve výši 10.641,69 Kč, jako pohledávka č. 4 byla přihlášena pohledávka ve výši 66.131,55 Kč jako nedoplatek směnečné sumy ze zajišťovací směnky k Dohodě o uznání dluhu č. 1367810067 ze dne 1.7.2007, která je uznáním dluhu ze Smlouvy o úvěru GE Money Bank, a.s. ze dne 5.8.2002, č. úvěru 0161697849, vykonatelná na základě Va-PD 2470/2009-8. Příslušenství pohledávky ve výši 14.036,17 Kč tvoří rozhodčí poplatek ve výši 500 Kč a úrok z prodlení ve výši 12.026,17 Kč. Přihlášené pohledávky byly odkoupeny od GE Money Bank, a.s. na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 30.5.2005 a seznamu postupovaných pohledávek ze dne 7.3.2006. -Z dohody o uznání dluhu č. 1367910062 ze dne 1.7.2007 uzavřené mezi Profidebt, s.r.o. jako věřitelem a dlužnicí Danutou anonymizovano , že jejím předmětem byla postoupená pohledávka od GE Money Bank, a.s ze smlouvy č. 0165103518, výše odkoupené pohledávky 87.510,67 Kč, žalována je částka 83.124,67 Kč žalobou podanou dne 24.5.2007, uhrazeno 4.386 Kč. Konečný závazek ve výši 86.454,67 Kč, smluvní pokuta 21.613,33 Kč, konečný závazek 108.068 Kč. Byl sjednán splátkový kalendář na 55 splátek po 2.000 Kč. Dohoda obsahuje ujednání, že nedílnou součástí Dohody o uznání dluhu jsou Smluvní ujednání uvedená na zadní straně tohoto listu. Dohoda je na titulní straně podepsána dlužnicí a věřitelem. Smluvní ujednání na rubu listiny jsou bez podpisu. Ve zbytku obsahu listiny (čl. 5 porušení ustanovení čl. 3 dohody, čl. 7 porušení ustanovení č. 5, čl. 8 zajištění a čl. 10 rozhodčí doložka) odvolací soud odkazuje na skutková zjištění soudu prvního stupně uvedená shora. -Z dohody o uznání dluhu č. 1367810067 ze dne 1.7.2007 uzavřené mezi Profidebt, s.r.o. jako věřitelem a dlužnicí Danutou anonymizovano , že jejím předmětem byla postoupená pohledávka od GE Money Bank, a.s. ze smlouvy č. 0161697849, výše odkoupené pohledávky 53.994,62 Kč, žalována je částka 50.164,62 Kč žalobou podanou dne 24.5.2007, uhrazeno 3.830 Kč. Konečný závazek ve výši 52.174,62 Kč, smluvní pokuta 13.043,38 Kč, konečný závazek 65.218 Kč. Byl sjednán splátkový kalendář na 44 splátek po 1.500 Kč. Dohoda obsahuje ujednání, že nedílnou součástí Dohody o uznání dluhu jsou Smluvní ujednání uvedená na zadní straně tohoto listu. Dohoda je na titulní straně podepsána dlužnicí a věřitelem. Smluvní ujednání na rubu listiny jsou bez podpisu. Ve zbytku obsahu listiny (čl. 5-porušení ustanovení čl. 3 dohody, čl. 7-porušení ustanovení č. 5, čl. 8-zajištění a čl. 10-rozhodčí doložka) odvolací soud odkazuje na správná skutková zjištění soudu prvního stupně uvedená shora. -Z přezkumného listu k přihlášce č. 5 věřitele Profidebt, s.r.o., že tento věřitel přihlásil celkem 5 pohledávek: pohledávka č. 1 ve výši 98.766,67 Kč, jistina ve výši 67.124,67 Kč, příslušenství 31.642 Kč byla přihlášena z titulu smlouvy o úvěru GE Money Bank, (KSBR 47 INS 9860/2014) a.s. ze dne 10.6.2003, č. úvěru 0165103518 ve výši 98.766,67 Kč vykonatelná na základě rozhodnutí 22C 233/2007. Insolvenčním správcem i dlužnicí zcela uznána, pohledávka č. 2 ve výši 101.478,03 Kč, výše jistiny 81.050,33 Kč, příslušenství 20.427,70 Kč byla jako nedoplatek směnečné sumy ze zajišťovací směnky k dohodě o uznání dluhu č. 1367910062, která je uznáním dluhu ze smlouvy o úvěru č. 0165103518, ve výši 101.478,03 Kč vykonatelná na základě rozhodnutí Va-PD 2496/2009. Dlužnice pohledávku uznala. Insolvenční správce pohledávku popřel do výše 101.478,03 Kč, důvod popření: Nárok ze zajišťovací směnky je totožný jako nárok uplatněný v rámci pohledávky č. 1 z titulu smlouvy o úvěru č. 0165103518 k jehož zajištění byla směnka vystavena. Jak uvedl NS v rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 3716/2007 v konkursním řízení může věřitel přihlásit do konkursu ve smyslu § 20 zák. č. 328/1991 Sb. jak pohledávku směnkou zajištěnou, tak i pohledávku ze zajišťovací směnky. V rozsahu, v němž se tyto pohledávky kryjí, je na ně nutno pohlížet jako na pohledávku jednu a v této části se pohledávky nesčítají ani pro účely hlasování na schůzi konkursních věřitelů podle § 10 odst. 2 ZKV, ani pro účely rozvrhu podle § 30 a násl. uvedeného zákona. Identický postup je nutno aplikovat také v podmínkách insolvenčního řízení. Jedná se de facto o duplicitní přihlášení identického nároku. Jedná se o náklady na vymáhání pohledávky, která již byla věřiteli přiznána soudním rozhodnutím při vymáhání nároku z titulu smlouvy o úvěru č. 0165103518. Postup věřitele je tak v rozporu s dobrými mravy. Rozhodčí doložka uzavřená s dlužníkem je neplatná , pohledávka č. 3 ve výši 55.816,31 Kč, jistina ve výši 43.164,62 Kč, příslušenství 12.651,69 Kč byla přihlášena z titulu smlouvy o úvěru GE Money Bank, a.s. č. úvěru 0161697849, vykonatelná na základě rozhodnutí 25 Ro 1190/2007. Insolvenčním správcem i dlužnicí zcela uznána, pohledávka č. 4 ve výši 66.131,55 Kč, výše jistiny 52.095,38 Kč, příslušenství 14.036,17 Kč byla přihlášena jako nedoplatek směnečné sumy ze zajišťovací směnky k dohodě o uznání dluhu č. 1367810067, která je uznáním dluhu ze smlouvy o úvěru č. 0161697849, ve výši 66.131,55 Kč vykonatelná na základě rozhodnutí Va-PD 2470/2009. Insolvenční správce pohledávku popřel do výše 66.131,55 Kč, důvod popření je zcela shodný s důvodem uvedeným u pohledávky č. 2. s tím rozdílem, že se jedná o nárok ze zajišťovací směnky z titulu smlouvy o úvěru č. 0161697849.

-Z rozhodčího nálezu JUDr. Evy Vaňkové č.j. Va-PD 2469/2009-8 ze dne 30. 11. 2009, že v souladu s vyplňovacím prohlášením vyplnil žalovaný blankosměnku na směnečný peníz v celkové částce 81.050,33 Kč, sestávající se z neuhrazené části závazku ve výši 0 Kč, neuhrazené části smluvní pokuty ve výši 21.613,33 Kč, z neuhrazených smluvních úroků ze smluvní pokuty ve výši 16.209,66 Kč a smluvní pokuty ve výši 43.227,34 Kč. -Z rozhodčího nálezu JUDr. Evy Vaňkové č.j. Va-PD 2470/2009-8 ze dne 30. 11. 2009 odvolací soud zjistil, že v souladu s vyplňovacím prohlášením vyplnil žalovaný blankosměnku na směnečný peníz v celkové částce 52.095,38 Kč, sestávající se z neuhrazené části závazku ve výši 0 Kč, neuhrazené části smluvní (KSBR 47 INS 9860/2014) pokuty ve výši 13.043,38 Kč, z neuhrazených smluvních úroků ze smluvní pokuty ve výši 12.964,69 Kč a smluvní pokuty ve výši 26.087,31 Kč.

Podle § 192 odst. 2 IZ insolvenční správce může při přezkumném jednání změnit stanovisko, které zaujal k jednotlivým pohledávkám v seznamu přihlášených pohledávek.

Podle § 193 IZ o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela. Podle § 199 odst. 1 IZ insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu (odstavec 1). Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci (odstavec 2). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel (odstavec 3).

Předně odvolací soud konstatuje, že odvolací námitka žalovaného, že důvod popření pohledávky uvedený žalobcem do přezkumného listu je odlišný od důvodu uvedeného v žalobě, není důvodná.

Z provedeného dokazování je zřejmé, že důvody popření pohledávek žalovaného insolvenčním správcem v přezkumném listu k přihlášce č. 5 k pohledávkám č. 2 a č. 4 jsou totožné s důvody uvedenými v žalobě o pravost pohledávek žalovaného ze dne 23.7.2014, která má náležitosti řádné žaloby podle ust. § 79 odst. 1 o.s.ř. Žalobce uplatnil v přezkumném listu jako důvod popření pohledávky žalovaného mimo jiné i neplatnost rozhodčí smlouvy uzavřené žalovaným s dlužnicí v Dohodách o uznání dluhu. Tvrzení o neplatnosti sjednané rozhodčí doložky obsahuje doplnění žaloby ze dne 17.2.2015 čl. 16, stejně jako doplnění žaloby ze dne 25.6.2015 č.l. 26.

Podle § 3 zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů ve znění novely zákona č. 245/2006 Sb. účinném do 31.12.207, tedy v době sjednání projednávané rozhodčí doložky dne 1.7.2007 rozhodčí smlouva musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná. Písemná forma je zachována i tehdy, je-li rozhodčí smlouva sjednána telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení jejich obsahu a určení osob, které rozhodčí smlouvu sjednaly (odstavec 1). Tvoří-li však rozhodčí doložka součást podmínek, jimiž se řídí smlouva hlavní, k níž se rozhodčí doložka vztahuje, je rozhodčí doložka platně ujednána i tehdy, jestliže písemný návrh hlavní smlouvy s rozhodčí doložkou byl druhou stranou (KSBR 47 INS 9860/2014) přijat způsobem, z něhož je patrný její souhlas s obsahem rozhodčí smlouvy (odstavec 2).

Odvolací soud se ztotožňuje s právním závěrem soudu prvního stupně, že na přezkoumávané pohledávky č. 2 a č. 4 je nutno pohlížet jako na nevykonatelné pro neplatnost sjednané rozhodčí smlouvy a nedostatek pravomoci rozhodce JUDr. Evy Vaňkové k vydání rozhodčích nálezů, na jejichž podkladě přihlásil žalovaný pohledávky č. 2 a č. 4 jako vykonatelné. Podle rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 3819/2013 rozhodce nemá pravomoc k vydání rozhodčího nálezu podle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích řízení, jestliže by měl rozhodovat spor na základě rozhodčí doložky, která je neplatná podle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb. Soud prvního stupně odkázal na závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2164/10, dle něhož to, aby mohla být rozhodčí doložka ve spotřebitelských smlouvách platně dojednána, v prvé řadě předpokládá transparentní a jednoznačná pravidla pro určení osoby rozhodce. Jde-li o ujednání v rámci spotřebitelské smlouvy, musí rozhodčí řízení obecně zaručovat procesní práva srovnatelná s řízením, které by bylo na místě v případě, kdy by se spotřebitel k ujednání ve spotřebitelské smlouvě nezavázal (ústnost, přímost jednání, odvolací instance, absence jiných překážek v uplatnění spotřebitelova práva). Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že rozhodčí doložky sjednané pouze v předtištěném, formulářovém Smluvním ujednání na rubu Dohody o uznání dluhu ze dne 1.7.2007 jsou absolutně neplatné pro sjednání rozhodčího řízení pouze jako písemného a odvolací soud dále shledal absolutní neplatnost sjednané rozhodčí smlouvy též pro absenci zákonné podmínky písemné formy rozhodčí smlouvy.

Požadavek na ústní projednání nároku, při němž rozhodce provádí dokazování a plní poučovací povinnosti vůči účastníkům, a to nejen v řízeních, v nichž je projednáván nárok ze spotřebitelské smlouvy, zdůraznil Ústavní soud v nálezu sp. zn. I.ÚS 3227/2007 ze dne 8.3.2011 dle něhož projednání věci v rozhodčím řízení neznamená vzdání se právní ochrany, nýbrž představuje její přesunutí na jiný rozhodující orgán, jenž nalézá právo. Rozhodce nemůže být pouze pasivním činitelem, ale způsobem vedení řízení musí zajistit, aby jeho rozhodnutí nebylo překvapivé. K dosažení tohoto cíle se v civilním soudním řízení uplatňuje poučovací povinnost soudu; není důvodu, proč by poučovací povinnost neměl mít rozhodce, jenž v rozhodčím řízení plní roli rozhodovacího orgánu místo soudu. ZRŘ poučovací povinnost rozhodce neupravuje, a proto je namístě přiměřeně použít občanského soudního řádu (§ 30 ZRŘ). Otázku, zda byla s ohledem na rovné postavení stran rozhodčího řízení poskytnuta stranám možnost věc před rozhodci projednat, respektive, zda byla řádně poskytnuta dostatečná možnost k uplatnění procesních práv účastníků rozhodčího řízení, je pak třeba dle Nejvyššího soudu ČR zkoumat nejen z toho hlediska, zda byly procesní postupy dodrženy po formální stránce, nýbrž též z hlediska materiálního, totiž zda skutečně měly obě strany rovnou a dostatečnou možnost uplatnění svých procesních práv (srov. např. rozsudky ze dne 11. 7. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1201/2007, ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2570/2007, ze dne 25.1.2012, sp. zn. 23 Cdo 4386/2011, ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2950/2010, (KSBR 47 INS 9860/2014) ze dne 28.3.2012 sp. zn. 32 Cdo 4706/2010, ze dne 31.10.2012 sp. zn. 33 Cdo 3183/2010 a ze dne 18.12.2012 sp. zn. 32 Cdo 4968/2010). V rozsudku ze dne 11. 6. 2008, sp. zn. 32 Cdo 1201/2007 pak Nejvyšší soud vyložil, že možnost projednat věc před rozhodcem zahrnuje nejen požadavek, aby stranám byla poskytnuta možnost navrhnout důkazy k prokázání jejich tvrzení, nýbrž i příležitost tyto důkazy provést.

Důvody absence písemné formy rozhodčí smlouvy odvolací soud rozvádí podrobně níže, neboť jsou shodné s důvody absence písemné formy ujednání o smluvní pokutě, která byla přezkoumávanými rozhodčími nálezy žalovanému přiznána.

Soud prvního stupně učinil správný závěr, že v případě neplatnosti rozhodčích nálezů je nutno pohledávky přihlášené žalovaným přezkoumat jako nevykonatelné, bez omezení daného ustanovením § 199 odst. 2 a 3 IZ. Proto se správně zabýval platností ujednání o smluvních pokutách v Dohodách o uznání dluhu ze dne 1.7.2007.

Žalovaný tvrdil, že přihlášená pohledávka č. 2 ze směnky na směnečný peníz 81.050,33 Kč sestávala z neuhrazené části smluvní pokuty ve výši 21.613,33 Kč, z neuhrazených smluvních úroků ze smluvní pokuty ve výši 16.209,66 Kč a smluvní pokuty ve výši 43.227,34 Kč. Přihlášená pohledávka č. 4 ze směnky na směnečný peníz v celkové částce 52.095,38 Kč sestávala z neuhrazené části závazku ve výši 0 Kč, neuhrazené části smluvní pokuty ve výši 13.043,38 Kč, z neuhrazených smluvních úroků ze smluvní pokuty ve výši 12.964,69 Kč a smluvní pokuty ve výši 26.087,31 Kč.

Podle § 544 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku (dále obč. zák.), účinného v době uzavření Dohody o uznání dluhu dne 1.7.2007, platí, že sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda (odstavec 1). Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení (odstavec 2).

Podle § 40 odst. 1 obč. zák. nebyl-li právní úkon učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon nebo dohoda účastníků, je neplatný.

Smluvní pokutou lze zajišťovat jakoukoliv právní (smluvní nebo zákonnou) povinnost, ať již se týká např. peněžitého plnění či jiného plnění. Pro smluvní ujednání o smluvní pokutě předepisuje zákon obligatorně písemnou formu, jejíž nezbytnou náležitostí je uvedení výše pokuty, příp. alespoň způsobu, jakým bude stanovena. Určení výše smluvní pokuty je zásadně věcí vzájemné dohody účastníků tohoto ujednání. Nejvyšší soud v rozsudku z 30. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 43/2001, uveřejněném pod C 2035 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck, (KSBR 47 INS 9860/2014) ročník 2004, uvedl, že "písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí-písemnosti (spočívající v tom, že obsah právního úkonu je zachycen v textu listiny) a podpisu jednající osoby". Na rozdíl od textu písemností musí být podpis zásadně vlastnoruční, tím je zaručena určitá jedinečnost (viz. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1 až 459. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 363). K těmto závěrům se Nejvyšší soud ČR dále přihlásil v rozhodnutí ze dne 24.11.2010 sp. zn. 26 Cdo 3363/2008 a ze dne 17.2.2011 sp. zn. 33 Cdo 3371/2009, dostupných na www. nsoud.cz.

Písemná forma právního úkonu znamená, že projev vůle (právní úkon) jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný projev musí být zároveň podepsán, tj. je platný až po podpisu jednající osoby. Smlouva, která musí mít písemnou formu, avšak nebyla jejími účastníky podepsána, nemůže vyvolat ani zamýšlené právní následky. K těmto závěrům se Nejvyšší soud přihlásil v rozhodnutí ze dne v rozhodnutí ze dne 10.4.2012 sp.zn. 23 Cdo 1593/2012, dostupném na www.nsoud.cz.

Promítnuto na poměry projednávané věci dospěl odvolací soud k závěru, že ujednání o smluvních pokutách zahrnuté do Smluvních ujednání v Dohodách o uznání dluhu ze dne 1.7.2007, požadavek písemnosti nesplňuje. Sjednání smluvní pokuty není součástí samotného textu Dohody o uznání dluhu, ale je pouze součástí formulářových Smluvních ujednání, z nichž je zřejmé, že nebyly dohodnuty individuálně. Ačkoliv měla smluvní pokuta zajišťovat závazek uznaný Dohodou o uznání dluhu, nebyla Smluvní ujednání žádnou ze stran Dohody o uznání dluhu podepsána. Na podporu tohoto závěru lze připomenout i soudem prvního stupně zdůrazněný nález Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3512/11, který obsahuje jednoznačný závěr, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).

Dalšími námitkami se proto odvolací soud již pro nadbytečnost nezabýval.

Závěr soudu prvního stupně, že žalovaný nemá v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 47 INS 9860/2014 dílčí pohledávku č. 2 a dílčí pohledávku č. 4 je věcně správný, a proto odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Žalobci, který měl v odvolacím řízení plný úspěch, nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení podle ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť mu dle obsahu spisu v odvolacím řízení žádné náklady nevznikly.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského (KSBR 47 INS 9860/2014) soudu v Brně pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici a insolvenční správkyni se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne zvláštního doručení usnesení.

V Olomouci dne 12. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu