11 VSOL 7/2014-151
55/45 ICm 1946/2012 11 VSOL 7/2014-151 (KSBR 45 INS 15115/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v právní věci žalobce TRASKO-INWEST-R SPÓLKA Z ORGANICZONA ODPOWIEDZIALNOSCIA, zastoupeného JUDr. Ivankou Posádkovou, advokátkou, se sídlem Hasskova 16, Třebíč, proti žalované Mgr. Iloně Chládkové, advokátce se sídlem Bráfova 52, Třebíč, jako insolvenční správkyni dlužníka ZEMĚDĚLSKÁ OBCHODNÍ s.r.o., o vyloučení majetku z majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55/45 ICm 1946/2012, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka ZEMĚDĚLSKÁ OBCHODNÍ s.r.o., se sídlem Slavětice 55, Hrotovice, identifikační číslo 634 97 751, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 45 INS 15115/2011, rozhodl o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17.10.2013, č. j. 55/45 ICm 1946/2012-104, KSBR 45 INS 15115/2011,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I., pokud jím byla zamítnuta žaloba na vyloučení linky na sušení vojtěšky, typ BS-6, lisovny oleje, bez typového (KSBR 45 INS 15115/2011) označení, a posklizňové linky PETKUS z majetkové podstaty dlužníka ZEMĚDĚLSKÁ OBCHODNÍ s.r.o., p o t v r z u j e .

II. Ve zbylém rozsahu se rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. m ě ní tak, že z majetkové podstaty dlužníka ZEMĚDĚLSKÁ OBCHODNÍ s.r.o. se v y l u č u j í nákladní vozidlo LAND ROVER, RZ: TRA 03-54, VIN: SALLDHM 8811614669, nákladní automobil tahač návěsu SCANIA, RZ: 2J7 5833, VIN: XLER4X20005163478 a nákladní návěs zn. BENALU, RZ: 3J0 9476, VIN: VH1 BRD 3357 BPW 0695.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Brně zamítl žalobu na vyloučení linky na sušení vojtěšky, lisovny oleje, posklizňové linky PETKUS, nákladního vozidla LAND ROVER, RZ: TRA 03-54, nákladního automobilu tahač návěsu SCANIA, RZ: 2J7 5833 a nákladního návěsu zn. BENALU, RZ: 3J0 9476 z majetkové podstaty dlužníka ZEMĚDĚLSKÁ OBCHODNÍ s.r.o. (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

V důvodech rozsudku soud prvního stupně zrekapituloval tvrzení žalobce o jeho vlastnictví k předmětným věcem na základě smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva věcí movitých ze dne 14.5.2010 (dále jen smlouva ze dne 14.5.2010 ) a námitky žalované ústící v závěr, že tato smlouva je absolutně neplatná z důvodu sjednání fiduciárního převodu práva. Ve vztahu k lince na sušení vojtěšky, lisovně oleje a posklizňové lince dospěl soud k závěru, že žalobci nesvědčí vylučovací právo, neboť podle smlouvy o převodu nemovitostí ze dne 13.4.2011 ve znění jejího dodatku č. 1 je vlastníkem těchto věcí Miroslav Powazka. Ve vztahu k motorovým vozidlům dospěl soud k závěru, že žalobce na základě smlouvy ze dne 14.5.2010 jejich vlastníkem není, neboť tato smlouva je absolutně neplatná. V podrobnostech odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.10.2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006 a s poukazem na článek III. odstavec 1 a 2 ve spojení s článkem VI. odstavec 1 smlouvy ze dne 14.5.2010 uzavřel, že v poměrech dané věci došlo k fiduciárnímu převodu práva. Zdůraznil také, že dlužník s některými věcmi, které měly být předmětem zajištění, jako vlastník nakládal (viz například kupní smlouva (KSBR 45 INS 15115/2011) ze dne 13.4.2011 uzavřená s Miroslavem Powazkou). Jelikož žalobce neprokázal vylučovací právo ke sporným věcem, je žaloba nedůvodná. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) s tím, že zcela úspěšná žalovaná se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdala.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o absolutní neplatnosti smlouvy ze dne 14.5.2010 ve znění dodatku z důvodu, že neobsahuje ujednání o tom, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že dlužník zajištěnou pohledávku řádně a včas neuhradí. Tvrdil, že takové ujednání smlouva obsahuje. Dále soudu vytýkal, že nepřihlédl k jím tvrzeným skutečnostem a označeným důkazům, když již v žalobě navrhl k důkazu spis sp. zn. KSBR 45 INS 15115/2001 a přihlášku pohledávky č. 57. Z nich by soud totiž zjistil, že jejich součástí je také Konečná výzva žalobce k zaplacení ze dne 5.2.2011. Nejedná se tedy o důkaz uplatněný až po koncentraci řízení. K závěru soudu o tom, že žalobci nesvědčí vylučovací právo k lince na sušení vojtěšky, lisovně oleje a posklizňové lince žalobce uvedl, že pokud by byl proveden důkaz spisem sp. zn. KSBR 45 INS 15115/2011, bylo by zjištěno, že žalovaná se žalobou domáhá neúčinnosti právního úkonu. Nejdříve tedy mělo být rozhodnuto ve vztahu k dodatku č. 1 ke kupní smlouvě ze dne 13.4.2011. Dále se žalovaná žalobou domáhá neúčinnosti kupní smlouvy ze dne 13.4.2011 k nákladnímu vozidlu SCANIA, RZ: 2J7 5833 a tahači zn. BENALU, RZ: 3J0 9476. Ve vztahu k nákladnímu vozidlu a návěsu žalobce tvrdil, že vlastnické právo nabyl kupní smlouvou ze dne 13.4.2011, což uvádí žalovaná i ve své žalobě. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná se ve svém vyjádření k odvolání ztotožnila se závěry soudu prvního stupně. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

Insolvenční řízení ani řízení o incidenčním sporu vedeném v rámci insolvenčního řízení není řízením zahájeným podle občanského soudního řádu, ale podle insolvenčního zákona (dále jen IZ ). V této věci se proto neuplatní (byť incidenční spor byl zahájen před 1.1.2014) přechodné ustanovení obsažené v části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a na odvolací řízení se přiměřeně aplikují ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2014.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a obsahuje odvolací důvod podle ust. § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o.s.ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 3 a 5 o.s.ř.), a dospěl k níže uvedeným závěrům. (KSBR 45 INS 15115/2011)

Podle ust. § 225 odst. 1 IZ, osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku, nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Dle odstavce 2, žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odst. 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději poslední den lhůty insolvenčnímu soudu.

Svým obsahem je citované ust. § 225 IZ srovnatelné s ust. § 19 odst. 1 a 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31.12.2007. Proto dle názoru odvolacího soudu jsou v poměrech insolvenčního řízení i nadále použitelné judikaturní závěry, které přijal Nejvyšší soud ČR při výkladu zabývajícím se předpoklady, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty ze soupisu majetkové podstaty (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod číslem 58/1999, 67/2002 a 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Po posouzení podmínek, za kterých může insolvenční soud vyhovět žalobě na vyloučení majetku z majetkové podstaty dlužníka, dospěl odvolací soud k závěru, že žaloba byla podána včas ve smyslu ust. § 225 odst. 2 IZ, podána byla proti insolvenční správkyni dlužníka ZEMĚDĚLSKÁ OBCHODNÍ s.r.o., sporné věci a vozidla jsou zapsána v soupisu majetkové podstaty a žaloba byla podána osobou odlišnou od dlužníka. Podstatou vylučovací žaloby podle ust. § 225 IZ je pro insolvenční řízení (ale i pro účastníky řízení o žalobě) závazným způsobem vyřešit otázku, zda majetek byl do majetkové podstaty zahrnut oprávněně a zda zde není silnější právo jiné osoby než dlužníka, které soupis tohoto majetku a jeho následné zpeněžení v insolvenčním řízení vylučuje.

Z pohledu úvah odvolacího soudu při právním hodnocení věci odvolací soud zopakoval dokazování smlouvu ze dne 14.5.2010. Jedná se o smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva k věcem movitým, kterou dne 14.5.2010 uzavřela společnost ZEMĚDĚLSKÁ OBCHODNÍ s.r.o. (jako dlužník) a společnost TRASKO-INWEST-R, Polská republika (jako věřitel) podle ust. § 553 občanského zákoníku České republiky. V článku I. je zajišťovaná pohledávka vymezena jako pohledávka ze smlouvy o půjčce ze dne 20.5.2009 ve výši 1.000.000 PLN a dále ze dne 21.4.2010 ve výši 200.000 PLN. Článek II. vymezuje předmět převodu s tím, že dlužník prohlásil, že do jeho výlučného vlastnictví náleží movité věci dle přiložených seznamů, které jsou přílohou této smlouvy. Článek III. upravuje převod vlastnického práva tak, že k zajištění pohledávky uvedené v článku I. smlouvy převádí dlužník smlouvou vlastnické právo k věcem specifikovaným v článku II. smlouvy, včetně všech jejích součástí a příslušenství na věřitele, který toto vlastnické právo přejímá. Účastníci si sjednali, že vlastnické právo přejde na věřitele dnem podpisu smlouvy dle § 133 odst. 1 občanského zákoníku. Předání a převzetí věci (KSBR 45 INS 15115/2011) je upraveno protokolem, který tvoří přílohu této smlouvy. V článku V. se účastníci dohodli na rozvazovací podmínce, kdy pokud dlužník řádně a včas uhradí půjčku uvedenou v článku I. smlouvy, to je vrátí věřiteli veškeré peněžité prostředky poskytnuté podle smlouvy o půjčce, pak již nastalé právní účinky dle této smlouvy pominou a vlastnické právo k předmětným věcem přejde zpět na dlužníka. V článku VI. je obsáhle vymezena realizace předmětu zajišťovacího převodu, a to pod body 1 až 6. Přílohu č. 1 smlouvy tvoří seznam věcí vyhotovený dne 14.5.2010, přílohu č. 2 protokol o předání a převzetí movitých věcí. Dodatek č. 1 ke smlouvě byl uzavřen dne 27.10.2010. Účastníci se v něm dohodli na změně přílohy č. 1 ze dne 14.5.2010, a to na změně seznamů movitých věcí, které jsou předmětem převodu vlastnického práva. Příloha č. 1 k dodatku č. 1 byla vyhotovena dne 27.10.2010 a obsahuje seznam šesti věcí. Příloha č. 2 k dodatku č. 1 je tvořena protokolem o předání a převzetí movitých věcí. Dodatek č. 2 ke smlouvě byl uzavřen dne 12.4.2011. Účastníci se v něm dohodli na změně seznamů movitých věcí, které jsou předmětem vlastnického práva. Tento seznam věcí je obsažen v příloze č. 1 k dodatku č. 2, která je datována dnem 12.4.2011. Mezi věcmi je uvedena linka na sušení vojtěšky, typ BS-6, lisovna oleje, bez typového označení, posklizňová linka PETKUS, nákladní vozidlo LAND ROVER, RZ: TRA 03-54, osobní vozidlo Škoda Octavia, RZ: 2J2 8515, osobní vozidlo Škoda Fabia, RZ: 3J0 9176, nákladní automobil, tahač na návěsu zn. SCANIA, RZ: 2J7 5833 a nákladní návěs zn. BENALU, RZ: 3J0 9476. Příloha č. 2 k dodatku č. 2 je tvořena protokolem o předání a převzetí movitých věcí.

Dále odvolací soud doplnil dokazování listinou nazvanou Konečná výzva k zaplacení. Jedná se o listinu vyhotovenou žalobcem dne 5.2.2011, adresovanou společnosti ZEMĚDĚLSKÁ OBCHODNÍ s.r.o. Obsahuje text: TRASKO-INWEST-R s.r.o. vás tímto vyzývá k okamžitému vrácení půjčky 1.000.000 PLN (smlouva z 20. května 2009), půjčky v částce 200.000 PLN (smlouva z 21. dubna 2010) společně s úroky. Konečným termínem pro vrácení výše uvedených částek je 15. březen 2011. Připomínáme vám, že je zabezpečená podmíněným postoupením vlastnictví majetkových práv na nemovitosti ze dne 14.5.2010, 27.10.2010 podle přílohy č. 1 ze dne 27.10.2010 na TRASKO-INWEST-R s.r.o. V případě, kdy půjčka nebude do 15.3.2011 zaplacena na naše bankovní konto, majetek zajištěný právem postoupení vlastnictví se stává trvalým postoupením a movitý majetek se podle smluv o zajištění stává trvalým majetkem TRASKO-INWEST-R s.r.o.

Důkaz smlouvou ze dne 14.5.2010 zopakoval odvolací soud proto, že považoval zjištění soudu prvního stupně z této smlouvy za nedostatečná. K doplnění dokazování o Konečnou výzvu k zaplacení přistoupil odvolací soud z toho důvodu, že soud prvního stupně tento důkaz odmítl provést s poukazem na jeho uplatnění v době po nastalé koncentraci řízení. Nutno však přisvědčit odvolací námitce žalobce, že již v žalobě navrhl k důkazu spis sp. zn. KSBR 45 INS 15115/2001 včetně přihlášky č. 57. Pokud by soud prvního stupně postupoval procesně správným způsobem a vyhodnotil důkazní návrhy uplatněné žalobcem (KSBR 45 INS 15115/2011) již v samotné žalobě, musel by dospět k závěru o nutnosti poučit žalobce o tom, že je třeba označit konkrétní listinu (listiny), které žalobce navrhuje provést k důkazu a které jsou součástí jím označeného insolvenčního spisu. Konečná výzva k zaplacení je totiž skutečně součástí přihlášky č. 57 a žalobce ji tedy doložil již v insolvenčním řízení dlužníka. Pochybení soudu prvního stupně tedy odvolací soud napravil a při svých skutkových závěrech vyšel i ze zjištění učiněných z této výzvy k zaplacení.

Pro posouzení důvodnosti podané žaloby se stalo předně významným náležitě vyhodnotit tvrzení žalobce, kterými odůvodňoval neoprávněnost soupisu předmětných věcí do majetkové podstaty dlužníka. Žalobce totiž tvrdil již ve své žalobě, že vlastníkem tří sporných věcí (sepsaných pod č. 6, 7 a 8-linky na sušení vojtěšky, lisovny oleje bez typového označení a posklizňové linky) je na základě kupní smlouvy ze dne 13.4.2011 Miroslav Powazka, který tyto věci poskytl do užívání. U jednání dne 1.8.2013 zástupkyně žalobce doplnila, že žalobce si výslovně uvedení těchto věcí do žaloby přál, neboť podle jeho vědomostí nebyl Miroslav Powazka o soupisu věcí do majetkové podstaty informován. Již samotné tvrzení žalobce o tom, že tři sporné věci, jejichž vyloučení se žalobou domáhá, nejsou v jeho vlastnictví (ale ve vlastnictví kupujícího Miroslava Powazky), činí ve vztahu k těmto věcem žalobu nedůvodnou. Vlastnické právo Miroslava Powazky je nepochybně silnějším právem, než užívací právo žalobce. Z úřední činnosti je odvolacímu soudu známo, že Miroslav Powazka žalobu na vyloučení předmětných linek a lisovny oleje podal u Krajského soudu v Brně v listopadu 2012.

Ve vztahu k lince na sušení vojtěšky, lisovně oleje a posklizňové lince lze tedy uzavřít, že žalobce není nositelem práva, které soupis těchto věcí do majetkové podstaty dlužníka vylučuje. Obdobný závěr učinil i soud prvního stupně, který žalobu o vyloučení těchto tří věcí shledal nedůvodnou. V tomto rozsahu je rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správné, proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Žalobce se podanou žalobou domáhal také vyloučení dvou nákladních vozidel a nákladního návěsu z majetkové podstaty dlužníka. Tvrdil, že vlastníkem těchto věcí není dlužník od jara 2010, kdy na základě smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva se jejich vlastníkem stal žalobce. Žalovaná sepsala předmětné věci do majetkové podstaty dlužníka s odůvodněním, že smlouva ze dne 14.5.2010 ve znění jejích dodatků je absolutně neplatná, neboť obsahuje pouze ujednání, podle kterého se věřitel při prodlení dlužníka s úhradou zajištěné pohledávky bez dalšího (nebo na základě jednostranného úkonu věřitele) stane trvalým vlastníkem převedeného majetku při současném zániku zajištěné pohledávky. Odkázala přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 750/2008. Pro další úvahy odvolacího soudu tedy bylo nezbytné zabývat se hodnocením smlouvy ze dne 14.5.201. (KSBR 45 INS 15115/2011)

Vymezením institutu zajišťovacího převodu práva se opakovaně zabýval Nejvyšší soud ČR. Například v rozsudku ze dne 5.12.2006, sp. zn. 33 Odo 188/2005 uzavřel, že smlouvou o zajišťovacím převodu práva postupuje dlužník věřiteli podmíněně své právo, které má proti jinému. Strany uzavírají smlouvu s úmyslem, aby nešlo o převod trvalý, nýbrž jen o převod za účelem zajištění pohledávky věřitele. Předmětem zajišťovacího převodu může být i právo vlastnické. Podstatou zajišťovacího převodu je to, že dlužník postupuje své právo s rozvazovací podmínkou, že zajištěný závazek bude splněn. Tato rozvazovací podmínka se uplatní při uspokojení zajištěné pohledávky splněním tak, že právní úkony, jimiž bylo právo převedeno, pozbývají účinnosti a právo v rozsahu, v jakém bylo převedeno, přechází zpět na dlužníka. Převod práva na věřitele tedy ze zákona zaniká. V citovaném rozsudku se Nejvyšší soud také vyslovil k otázce náležitostí smlouvy o zajišťovacím převodu práva s tím, že v této smlouvě musí být jednoznačně určen závazek, který je zajišťován, právo dlužníka, které se převádí, a jeho předmět a případně i způsob uspokojení věřitelovy pohledávky z převedeného dlužníkova práva. Z obsahu smlouvy musí být zřejmé, že se jedná jen o zajišťovací převod práva, nikoli převod trvalý. Dále lze odkázat na závěry Nejvyššího soudu uvedené v rozsudku ze dne 15.10.2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006, zejména na závěr, podle kterého zajišťovací převod práva ve smyslu § 553 občanského zákoníku nelze sjednat jako fiduciární převod práva, tedy tak, že řádným a včasným splněním zajišťované pohledávky se neobnoví vlastnické právo dlužníka k věci a ten bude mít k dispozici pouze právo dožadovat se zpětného převodu vlastnictví, které není právem věcným a pro třetí osoby rozpoznatelným.

V posuzované smlouvě ze dne 14.5.2010 je jednoznačně určen závazek, který je zajišťován (závazek dlužníka ze smluv o půjčce v celkové výši 1.200.000 PLN-článek I.), právo dlužníka, které se převádí (převod vlastnického práva-článek III.), předmět převodu (článek II., přílohy smlouvy) i způsob uspokojení pohledávky žalobce jako věřitele z převedeného dlužníkova práva. Podle obsahu smlouvy si žalobce s dlužníkem nepochybně dohodl k zajištění jeho pohledávek ze smluv o půjčkách převod vlastnického práva k předmětným sporným věcem s tím, že vlastnické právo přechází na žalobce dnem podpisu smlouvy. K předmětu převodu je nutno uvést, že nákladní vozidlo LAND ROVER, nákladní automobil, tahač na návěsu značky SCANIA a nákladní návěs značky BENALU byl vymezen v posledním dodatku ke smlouvě, kterým byl dodatek č. 2 a jeho příloha č. 1. Tento dodatek je dlužníkem i žalobcem podepsán a datován dnem 12.4.2011. Účastníci smlouvy neopomněli ani do smlouvy vtělit ujednání o rozvazovací podmínce (článek V.). Dohodli se totiž na tom, že pokud dlužník řádně a včas uhradí půjčku uvedenou v článku I. bod 1 smlouvy (vrátí věřiteli veškeré peněžité prostředky poskytnuté podle smluv o půjčce), pak již nastalé právní účinky dle smlouvy o zajišťovacím převodu práva pominou a vlastnické právo k předmětným věcem přejde zpět na dlužníka. Toto ujednání je při posouzení smlouvy z pohledu propadné zástavy zcela zásadní, neboť svědčí o tom, že nositelem práva se stal podmíněně žalobce jako věřitel a splnění závazku dlužníkem mělo mít za následek obnovení jeho vlastnického (KSBR 45 INS 15115/2011) práva. V tomto ujednání se projevuje znak typický pro zajišťovací převod na základě smlouvy uzavřené podle § 553 občanského zákoníku, neboť v případě propadné zástavy zůstává právo i po uzavření smlouvy zachováno dlužníkovi a okamžikem, kdy má bez dalšího dojít k převodu práva na věřitele, je okamžik prodlení dlužníka se splněním závazku (což ujednáno ve smlouvě nebylo).

Soud prvního stupně přisvědčil žalované, že smlouva ze dne 14.5.2010 je absolutně neplatná, neboť v ní byl sjednán fiduciární převod práva. Odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.10.2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006 a ujednání ve smlouvě ze dne 14.5.2010 obsažené v článku III., odstavec 1 a 2 a článku VI., odstavec 1. Odvolací soud názor žalované a soudu prvního stupně o neplatnosti smlouvy ze dne 14.5.2010 nesdílí a tuto smlouvu považuje za platnou.

K poukazu soudu prvního stupně na závěry Nejvyššího soudu formulované v rozsudku uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 45/2009 odvolací soud konstatuje, že posuzovaná smlouva ze dne 14.5.2010 předně obsahuje ujednání o tom, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že dlužník zajištěnou pohledávku věřiteli řádně a včas neuhradí. Toto ujednání je obsaženo v článku VI. bod 1 až 6 smlouvy. Konečnou výzvou k zaplacení bylo prokázáno, že žalobce dlužníka vyzval k úhradě finančních prostředků poskytnutých na základě smluv o půjčce do 15.3.2011. Vlastnické právo žalobce se stalo nepodmíněným v okamžiku, kdy rozvazovací podmínka splnění zajištěné pohledávky nenastala. Proto se stal žalobce plnohodnotným vlastníkem předmětných věcí. Pro případ, že dlužník zajištěnou pohledávku žalobci řádně a včas neuhradí, vymezuje článek VI. jednotlivé varianty vypořádání. Nelze tedy uzavřít, že smlouva ze dne 14.5.2010 obsahuje ve smyslu vypořádání pouze a jen ujednání, podle kterého se věřitel při prodlení dlužníka s úhradou zajištěné pohledávky bez dalšího (nebo na základě jednostranného úkonu věřitele) stane trvalým vlastníkem převedeného majetku při současném zániku zajištěné pohledávky.

Z uvedených zjištění a úvah odvolacího soudu rezultuje závěr, že žalobce prokázal, že jím označená nákladní vozidla a nákladní návěs neměly být zahrnuty do soupisu majetkové podstaty dlužníka ZEMĚDĚLSKÁ OBCHODNÍ s.r.o. proto, že to vylučuje vlastnické právo žalobce k tomuto majetku. Proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve vztahu k těmto věcem změnil podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a žalobě na vyloučení specifikovaných věcí vyhověl.

O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 2, § 142 odst. 2 o.s.ř. a § 163 IZ. Míra úspěchu žalobce či žalované v řízení závisí na poměření předmětu řízení s jeho výsledkem. Žalobce se domáhal vyloučení šesti věcí z majetkové podstaty dlužníka, úspěšný byl ve vztahu ke třem věcem. Poměr jeho úspěchu a neúspěchu v řízení před soudem prvního stupně i v řízení odvolacím je tedy stejný. Proto odvolací soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. (KSBR 45 INS 15115/2011)

P o u č e n í : Proti výrokům I. a II. tohoto rozsudku l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Proti výroku III. tohoto rozsudku n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 9. října 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu