11 VSOL 67/2012-26
26 ICm 1612/2012 11 VSOL 67/2012-26 (KSBR 26 INS 22177/2011)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové ve věci žalobce JUDr. Arnošta anonymizovano , anonymizovano , se sídlem Brno, tř. Kpt. Jaroše 19, PSČ 602 00, insolvenčního správce dlužnice Sylvie anonymizovano , anonymizovano , bytem Sudoměřice nad Moravou, Sudoměřice 437, PSČ 696 66, IČ: 72339985, zastoupeného JUDr. Josefem Pernicou, advokátem se sídlem Brno, tř. Kpt. Jaroše 19, PSČ 602 00, proti žalovanému Jaroslavu anonymizovano , anonymizovano , bytem Dolní Bojanovice, Řadovky 851, PSČ 696 17, zastoupeného Mgr. Monikou Tesařovou, advokátkou se sídlem Brno, Bohunická 517/55, PSČ 619 00, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 26 ICm 1612/2012, 26 INS 22177/2011-13 ze dne 18.7.2012

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zastavil řízení (výrok I.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 13.080 Kč včetně DPH (výrok II.). (KSBR 26 INS 22177/2011) V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení vykonatelnou pohledávku ve výši 4.130.000 Kč z titulu smlouvy o půjčce, kterou nabyl smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 9.4.2010. Na přezkumném jednání konaném dne 30.5.2012 insolvenční správce popřel pohledávku žalovaného ve výši 2.065.000 Kč a podal proti žalovanému v zákonné lhůtě žalobu o popření výše vykonatelné pohledávky. Žalovaný podáním ze dne 30.5.2012 vzal přihlášku pohledávky ve výši 2.065.000 Kč zpět s odůvodněním, že tuto část pohledávky přihlásil PaeDr. Jiří Procházka, o čemž žalovaný nevěděl. Usnesením č.j. KSBR 26 INS 22177/2011-P6-3 ze dne 5.6.2012 (pravomocným dne 30.6.2012) vzal soud zpětvzetí části přihlášené pohledávky žalobce ve výši 2.065.000 Kč na vědomí. Na základě této skutečnosti vzal žalobce podáním ze dne 12.7.2012 svou žalobu zpět. Soud proto postupoval podle ustanovení § 96 odst. 2 občanského soudního řádu a řízení zastavil. O nákladech řízení rozhodl podle ustanovení § 146 odst. 2 věty druhé občanského soudního řádu, dle něhož byl-li pro chování žalovaného vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný. Žalobce podal důvodně v zákonné lhůtě žalobu, pro následné chování žalovaného ji vzal zpět, a proto mu soud přiznal náhradu nákladů řízení spočívající v nákladech právního zastoupení ve výši 13.080 Kč (odměnu ve výši 10.000 Kč, tři režijní paušály ve výši 900 Kč, včetně DPH).

Proti tomuto usnesení podal žalovaný odvolání. Uvedl, že dne 1.6.2012 bylo Krajskému soudu v Brně doručeno částečné zpětvzetí přihlášené pohledávky, dne 5.6.2012 bylo vydáno usnesení, kterým soud vzal na vědomí toto částečně zpětvzetí a incidenční žaloba byla podána dne 6.6.2012, tedy den po vydání tohoto usnesení. Podle jeho názoru se tak ze strany insolvenčního správce jednalo o bezúčelné uplatňování nebo bránění práva, neboť vzhledem ke zpětvzetí přihlášky bylo celé incidenční řízení již bezpředmětné. Poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2777/11 ze dne 27.12.2011 s tím, že soud měl vzít v potaz skutečnost, že žalobce má sám právnické vzdělání, je aktivním advokátem, a proto mu neměla být přiznána náhrada nákladů za zastupování advokátem, neboť má sám dostatečnou odbornou způsobilost pro sepsání incidenční žaloby, a tudíž náklady vzniklé v souvislosti se zastupováním jiným advokátem nelze považovat za účelně vynaložené náklady. Namítl, že návrh nebyl vzat zpět pro chování žalovaného, nýbrž z důvodu, že žalobce si uvědomil bezpředmětnost svého návrhu, kterou však měl možnost zjistit již před samotným podáním návrhu, neboť zpětvzetí přihlášky bylo provedeno již před podáním žaloby, soud prvního stupně proto nepostupoval správně. Podle jeho názoru právní zástupce žalobce JUDr. Josef Pernica nebyl k podání předmětné žaloby aktivně legitimován, neboť insolvenční správce JUDr. Arnošt Hanáček nepožádal věřitelský výbor (zástupce věřitelů) o souhlas pro právní zastoupení tímto advokátem, a proto jeho zmocnění trpí hmotněprávní vadou, pro kterou je neplatné. Soud tak měl žalobu odmítnout. Navrhuje proto, aby napadené usnesení bylo ve výroku II. změněno tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 12.720 Kč. (KSBR 26 INS 22177/2011) Podle § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

Podle § 146 odst. 2 o.s.ř., jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce podal u soudu prvního stupně dne 6.6.2012 žalobu, kterou se domáhal popření vykonatelné pohledávky žalovaného přihlášené do insolvenčního řízení dlužnice v celkové výši 4.130.000 Kč, a to co do výše 2.065.000 Kč s odůvodněním, že tuto pohledávku žalovaného u přezkumného jednání dne 30.5.2012 v této výši popřel, a proto podává včasnou žalobu podle ustanovení § 199 IZ. Žalobu žalobce podal prostřednictvím advokáta JUDr. Josefa Pernici a doložil k ní plnou moc ze dne 31.5.2012 podepsanou žalovaným a JUDr. Josefem Pernicou, který svým podpisem zmocnění k zastupování přijal. Podáním ze dne 12.7.2012 (doručeným soudu prvního stupně téhož dne) žalobce vzal svoji žalobu zpět s odůvodněním, že žalovaný dne 1.6.2012 vzal přihlášku své pohledávky v celém sporném rozsahu, tj. ve výši 2.065.000 Kč, zpět a insolvenční soud usnesením č.j. 26 INS 22177/2011-P6-3 ze dne 5.6.2012 vzal toto částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky na vědomí. Navrhuje proto, aby soud řízení zastavil s tím, že žaloba dne 6.6.2012 byla podána důvodně, neboť v době jejího podání usnesení insolvenčního soudu ze dne 5.6.2012 nebylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno a nebylo pravomocné. Zastavení řízení tak procesně zavinil žalovaný, a proto je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 13.080 Kč.

Z insolvenčního spisu vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 26 INS 22177/2011 vyplývá, že žalovaný jako věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužnice dne 16.4.2012 pohledávku v celkové výši 4.130.000 Kč z titulu smlouvy o půjčce s právem na oddělené uspokojení, splatnou dne 31.7.2010. U přezkumného jednání dne 30.5.2012 žalobce jako insolvenční správce popřel tuto přihlášenou pohledávku žalobce jako věřitele č. 6 (č. přihlášky P6) co do výše 2.065.000 Kč včetně práva na oddělené uspokojení. Podáním ze dne 30.5.2012 (doručeným insolvenčnímu soudu dne 1.6.2012) vzal žalobce svou přihlášenou pohledávku ve výši 4.130.000 Kč částečně zpět v rozsahu 2.065.000 Kč. Usnesením č.j. KSBR 26 INS 22177/20111-P6-3 ze dne 5.6.2012 insolvenční soud vzal částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky představující jistinu ve výši 2.000.000 Kč (KSBR 26 INS 22177/2011) a příslušenství ve výši 65.000 Kč na vědomí, toto usnesení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 12.6.2012 a nabylo právní moci dne 30.6.2012.

Úprava rozhodování soudu o náhradě nákladů řízení v případě zastavení řízení neumožňuje soudu rozhodnout v takovém případě bez dalšího tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Z provázanosti ustanovení § 146 odst. 1 písm. c) s ustanovením § 146 odst. 2 o.s.ř. vyplývá, že zastavuje-li soud řízení (například z důvodu zpětvzetí návrhu, pro nedostatek podmínek řízení, pro nezaplacení soudního poplatku), zabývá se při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Zavinění je třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska, tedy podle procesního výsledku, neboť nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem vyplývajícím nikoli z hmotného práva, ale z práva procesního. V případě zpětvzetí žaloby (jiného návrhu) na to, zda šlo o důvodně podanou žalobu (jiný návrh), je proto nutno usuzovat z procesního hlediska (z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce). Jde tedy o to, zda se žalobce domohl uplatněného nároku či nikoliv, přitom není významné, zda žalovaný uspokojil žalobce, ačkoliv k tomu neměl právní povinnost; podstatné je, zda žalobcův požadavek byl uspokojen. Ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) většinou tehdy, jestliže žalovaný (jiný účastník řízení) po podání žaloby (jiného návrhu na zahájení řízení) uplatněný nárok zcela uspokojil. Použití ustanovení § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř. přichází v úvahu jen tehdy, jsou-li zároveň splněny obě podmínky, tj. žaloba (jiný návrh) byla podána důvodně a ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení). V tomto případě má žalobce (navrhovatel) právo, aby mu žalovaný (jiný účastník řízení) nahradil náklady, které účelně vynaložil na uplatňování svého práva.

V přezkoumávané věci žalobce jako insolvenční správce podal v souladu s ustanovením § 199 odst. 1 IZ (ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání) žalobu vůči žalovanému, jehož vykonatelnou pohledávku přihlášenou do insolvenčního řízení dlužnice u přezkumného jednání dne 30.5.2012 částečně popřel co do výše 2.065.000 Kč. Žalobce podal žalobu sice dne 6.6.2012, tedy poté, kdy žalovaný jako věřitel v insolvenčním řízení vzal dne 1.6.2012 svoji přihlášku pohledávky částečně zpět právě co do popřené (a žalované) výše 2.065.000 Kč, avšak insolvenční soud o tomto částečném zpětvzetí přihlášené pohledávky v souladu s ustanovením § 184 IZ rozhodl dne 5.6.2012, přičemž však toto rozhodnutí vyvěsil na úřední desce soudu a zveřejnil v insolvenčním rejstříku až dne 12.6.2012 (§ 71 IZ), a toto rozhodnutí nabylo právní moci až dne 30.6.2012. Z ustanovení § 184 IZ přitom vyplývá, že teprve právní mocí rozhodnutí, kterým insolvenční soud vezme zpětvzetí přihlášky na vědomí, končí věřitelova účast v insolvenčním řízení. Za této situace odvolací soud uzavírá, že žalobce podal důvodně žalobu proti žalovanému, jehož vykonatelnou pohledávku popřel u přezkumného jednání, neboť ji podal v době, kdy dosud nebylo pravomocně rozhodnuto o částečném zpětvzetí pohledávky žalovaného, tedy jeho účast v insolvenčním řízení jako věřitele nebyla ukončena. Nelze proto přisvědčit žalovanému, že žalobce nepostupoval správně, když dne (KSBR 26 INS 22177/2011) 6.6.2012 podal žalobu. Navíc je nutno přihlédnout k tomu, že usnesení ze dne 5.6.2012 (kterým vzal insolvenční soud na vědomí částečné zpětvzetí přihlášky pohledávky žalobce) bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku až dne 12.6.2012, tedy žalovaný jako insolvenční správce se ke dni podání žaloby neměl možnost ani seznámit s tímto rozhodnutím. Poté, co žalobce vzal žalobu zpět, proto bylo nutno rozhodnout o nákladech řízení podle ustanovení § 146 odst. 2 věty druhé o.s.ř., neboť pro chování žalovaného byl vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, a proto žalovaný je povinen hradit náklady řízení žalobci.

Namítl-li žalovaný, že žalobce jako insolvenční správce je osoba dostatečně odborně způsobilá pro incidenční spor, neboť je sám advokátem, a proto náklady právního zastoupení jiným advokátem nelze považovat za účelně vynaložené náklady řízení, tato jeho odvolací námitka neobstojí. Žádný právní předpis totiž nevylučuje a je běžnou praxí v incidenčních sporech, že insolvenční správce je zastoupen advokátem i v případech, je-li sám advokátem. Insolvenční správce totiž vykonává obvykle svou činnost současně v různých insolvenčních řízeních a je účasten mnoha incidenčních sporů vyvolaných těmito insolvenčními řízeními. Pokud žalovaný poukazoval na usnesení Ústavního soudu IV. ÚS 2777/11 ze dne 27.12.2011, z tohoto usnesení toliko vyplývá, že Ústavní soud nehledal postup nalézacího soudu k vydání napadených náhradově nákladových výroků za svévolný či nepřiměřený z důvodu, že rozhodnutí nalézacího soudu byla dostatečně odůvodněna v souladu s požadavky spravedlivého procesu, které lze vztáhnout i na rozhodování o nákladech řízení, tedy že své závěry o tom, že náklady právního zastoupení ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. nelze považovat za náklady potřebné k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, nalézací soud v napadeném rozhodnutí ústavně relevantně odůvodnil, a proto jej nelze označit za svévolné . Věcnou správností napadeného rozhodnutí se však Ústavní soud nezabýval.

Pokud žalovaný dále namítl, že advokát žalobce (insolvenčního správce) neměl pro řízení udělenu řádnou plnou moc z důvodu absence souhlasu věřitelského výboru (zástupce věřitelů) k jeho zmocnění, k tomu odvolací soud uzavírá, že případná absence takového souhlasu sama o sobě nezpůsobuje neplatnost plné moci udělené žalobcem jeho advokátu dne 31.5.2012 k zastupování v přezkoumávané věci (§ 25 odst. 1 a § 28 odst. 1 o.s.ř.) a může mít případně toliko dopad dle ustanovení § 37 IZ (odpovědnost insolvenčního správce za škodu nebo jinou újmu) nebo ustanovení § 38 a § 39 IZ (nárok insolvenčního správce na odměnu a náhradu jeho hotových výdajů).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení ve výroku II. jako věcně správné potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř. s tím, že soud prvního stupně rozhodl správně i o výši nákladů řízení.

O nákladech odvolacího řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů (KSBR 26 INS 22177/2011) odvolacího řízení, neboť žalovaný se svým odvoláním nebyl procesně úspěšný, a proto by měl žalobci hradit náklady odvolacího řízení, tomuto však dle obsahu spisu v odvolacím řízení žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 29. října 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu