11 VSOL 61/2015-167
36 ICm 155/2012 11 VSOL 61/2015-167 (KSOS 36 INS 12724/2010)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v právní věci žalobkyně JUDr. Evy Janíkové, se sídlem Frýdek-Místek, Farní 19, PSČ 738 01, insolvenční správkyně dlužníka interdecor s.r.o., se sídlem Ostrava -Přívoz, Špálova 413/2, PSČ 702 00, IČ: 26790777, proti žalovanému Jaromíru anonymizovano , anonymizovano , bytem Horní Bludovice 430, PSČ 739 37, zastoupenému Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Čs. legií 1719/5, PSČ 702 00, o odpůrčí žalobě, jako incidenční spor v insolvenčním řízení dlužníka interdecor s.r.o., se sídlem Ostrava-Přívoz, Špálova 413/2, PSČ 702 00, IČ: 26790777, vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 36 INS 12724/2010, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.10.2014, č.j. 36 ICm 155/2012-132 (KSOS 36 INS 12724/2010),

takto:

Rozsudek soudu prvního stupně s e zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně určil, že darovací smlouvy uzavřené mezi dlužníkem interdecor s.r.o. jako dárcem a žalovaným jako obdarovaným, na základě kterých se stal žalovaný k datu 11.11.2010 vlastníkem a provozovatelem vozidel: tovární značky Fiat, obchodního (KSOS 36 INS 12724/2010) označení DUCATO 10, RZ 3T87536, bílé barvy, VIN: ZFA23000005640371, tovární značky Fiat, obchodního označení DUCATO 10, RZ 3T87534, bílé barvy, VIN: ZFA23000006012452, tovární značky Fiat, obchodního označení DUCATO 14, RZ 3T86706, bílé barvy, VIN: ZFA23000005691367, tovární značky Ford, obchodního označení TRANSIT, RZ 3T87539, bílé barvy, VIN: WFOLXXGBVLXU30310, tovární značky a typu FORD TRANSIT EAS, RZ 3T56208, bílé barvy, VIN: WFOLXXGBVLWA14978, tovární značky AVIA a typu PM 0160, RZ 2T60967, VIN: TNAA31NH006221, tovární značky Ford, obchodního označení TRANSIT, RZ 3T87546, VIN: WF0WXXGBVWVD43150, tovární značky JCB, typu NAKLADAČ, RZ T012386, VIN: 3CX-4/418287, jsou vůči věřitelům dlužníka interdecor s.r.o., proti kterému je vedeno u Krajského soudu v Ostravě insolvenční řízení pod sp.zn. KSOS 36 INS 12724/2010, právně neúčinné (výrok I.), uložil žalovanému vydat do majetkové podstaty dlužníka interdecor s.r.o. částku ve výši 470.100 Kč (výrok II.), uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 584 Kč (výrok III.) a uložil žalovanému zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Ostravě soudní poplatek ve výši 2.000 Kč (výrok IV.).

V odůvodnění usnesení soud prvního stupně uvedl, že ve věci dlužníka interdecor s.r.o. bylo dne 29.10.2010 zahájeno insolvenční řízení. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18.1.2011 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a insolvenční správkyní byla ustanovena žalobkyně, která je ve věci aktivně věcně legitimována. Žalovaný je ve věci pasivně věcně legitimován, neboť v jeho prospěch byly neúčinné právní úkony učiněny. Žalobkyně žalobu podala včas, tj. ve lhůtě jednoho roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Dlužník byl do 11.11.2010 vlastníkem výše uvedených vozidel a dne 11.11.2010 je převedl na žalovaného, který vozidla (vyjma vozidla značky Ford TRANSIT, RZ 3T87546, vyřazeného z provozu) následně prodal za sjednanou kupní cenu 470.100 Kč třetím osobám. Žalovaný ani přes poučení soudu dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. neprokázal své tvrzení o tom, že vlastnické právo k předmětným vozidlům nabyl dne 23.11.2010 od společnosti REAL MORAVA-CZ a.s. Žalovaný k prokázání svého tvrzení předložil dva daňové doklady, které však nejsou způsobilé existenci závazkového vztahu mezi žalovaným a společností REAL MORAVA-CZ a.s. prokázat. Naopak kopiemi velkých technických průkazů a výpisy z registru vozidel bylo prokázáno, že žalovaný vlastnické právo k předmětným vozidlům nabyl od dlužníka. Technický průkaz je veřejnou listinou, která osvědčuje vlastnictví k vozidlu a dokládá pravdivost toho, co je v ní osvědčeno nebo potvrzeno, není-li prokázán opak (viz nález Ústavního soudu ze dne 16.7.2013, sp.zn. I. ÚS 2906/2012 -ustanovení § 134 o.s.ř.). Žalovaný vznesl důkazní návrhy až po koncentraci řízení dle ustanovení § 118b odst. 1 o.s.ř., tj. u druhého jednání po připuštění změny žaloby, dle ustanovení § 118b odst. 2, věty první o.s.ř. však připuštěním změny žaloby nejsou účinky koncentrace dotčeny, a proto soud prvního stupně důkazní návrhy žalovaného zamítl. Žalovaný nabyl vlastnické právo k vozidlům bezúplatně, na základě darovacích smluv dne 11.11.2010, tj. v době, kdy již nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dlužník byl proto při nakládání s majetkovou podstatou omezen v rozsahu stanoveném v ustanovení § 111 odst. 1 (KSOS 36 INS 12724/2010) IZ. Insolvenční soud přitom nevydal rozhodnutí, kterým by účinky vyplývající z ustanovení § 111 IZ zmírnil a převod osmi vozidel za částku 470.100 Kč nelze ani považovat za zanedbatelné zmenšení majetku, na které by se omezení dané ustanovením § 111 odst. 1 IZ nevztahovalo. Bezúplatný převod vozidel nelze podřadit ani pod žádný z úkonů, na něž ustanovení § 111 odst. 1 IZ nedopadá (§ 111 odst. 2 IZ) a převod vozidel je tudíž vůči věřitelům dlužníka dle ustanovení § 111 odst. 3 IZ neúčinný. Z obsahu insolvenčního spisu je zřejmé, že uspokojení přihlášených věřitelů bude v insolvenčním řízení dlužníka mizivé, a proto darovací smlouvy jsou i zkracujícími právními úkony dle ustanovení § 235 odst. 1 IZ, neboť nebýt těchto úkonů, došlo by k vyššímu uspokojení věřitelů. Darovací smlouvy jsou i neúčinným právním úkonem dle ustanovení § 240 IZ, neboť byly uzavřeny v době, kdy byl dlužník v úpadku a dlužník převedl vlastnické právo na žalovaného bez přiměřeného protiplnění. Na tomto základě soud prvního stupně žalobě vyhověl a zavázal žalovaného vydat do majetkové podstaty dlužníka částku 470.100 Kč, když vyšel ze závěru, že žalovaný následně vozidla prodal třetím osobám právě za tuto částku, kterou považuje za cenu obvyklou, a proto z důvodu hospodárnosti řízení neprováděl dokazování znaleckým posudkem. Soud prvního stupně uvedl, že je obecně známým faktem, že vozidla ztrácejí v čase hodnotu, a pokud vyšel při stanovení obvyklé ceny z ceny skutečně realizované i u dvou dražších vozidel, u nichž byl prodej zrealizován až 23.4.2012 a 31.7.2013, nemůže to jít k tíži žalovaného, neboť s časem obvyklá cena vozidel klesá. Nadto pro účely zpracování znaleckého posudku by byla třeba prohlídka vozidla, která je výrazně ztížena, neboť dvě vozidla byla vyvezena mimo území republiky a jedno vozidlo bylo trvale vyřazeno z provozu.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání. Namítal, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním, neboť nepřipustil jím navržené důkazy uplatněné poté, co žalobkyně změnila tvrzení ohledně způsobu nabytí vlastnického práva žalovaným k předmětným vozidlům. Na základě změny tvrzení došlo k prolomení koncentrace řízení a soud prvního stupně měl k novým tvrzením a k novým důkazním návrhům žalovaného přihlédnout. Nadto žalobkyně neprokázala, že mezi dlužníkem a žalovaným došlo k uzavření jakékoliv smlouvy. Soud prvního stupně pochybil rovněž tím, že při stanovení hodnoty vozidel vycházel z ceny uvedené v kupních smlouvách a neprovedl dokazování znaleckým posudkem a poškodil žalovaného, neboť jej nepoučil, že technický průkaz je důkazem o vlastnictví vozidla. Závěr soudu prvního stupně, že technický průkaz je dostatečným důkazem o vlastnictví vozidla, je neudržitelný a je v rozporu s praxí, neboť běžně dochází k přepisu vozidla až na dalšího nabyvatele a předcházející převodce se v technickém průkazu nezobrazí a tvrzený převod vlastnictví k vozidlům z dlužníka na žalovaného měl být tudíž předmětem dokazování. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k odvolání žalovaného vyjádřila tak, že odvolání žalovaného je nedůvodné a účelové a rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný. Uvedla, že soud prvního stupně věc posoudil správně po stránce skutkové i právní, neboť (KSOS 36 INS 12724/2010) žalovaný relevantním způsobem nezpochybnil závěry plynoucí z veřejných listin-příslušného výpisu z registru vozidel a ačkoliv byl žalovaný u jednání dne 30.4.2014 vyzván k doplnění tvrzení a důkazů a byl poučen o koncentraci řízení, na výzvu soudu včas nereagoval. Žalobkyně přistoupila ke změně žaloby v reakci na výsledek jednání dne 30.4.2014, neboť vyplynulo, že smlouvy mezi dlužníkem a žalovaným byly uzavřeny jako ústní. Postup soudu prvního stupně, který vyšel při určení obvyklé ceny z prodejů vozidel realizovaných žalovaným, aniž by zadával znalecký posudek, byl racionální, v souladu se zásadou ekonomie a rychlosti řízení a navíc tento postup byl k tíži žalobkyně, neboť vozidla byla žalovaným prodána až po určité době, přičemž je obecně známo, že v čase obvyklá cena vozidel klesá. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb. změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je v posuzované věci občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 17.1.2012 žalobou, jíž se žalobkyně domáhala určení, že právní úkony-kupní smlouvy uzavřené mezi dlužníkem interdecor s.r.o. a žalovaným, na základě nichž se stal žalovaný dne 11.11.2010 vlastníkem a provozovatelem výše uvedených vozidel, jsou vůči věřitelům dlužníka v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 36 INS 12724/2010 právně neúčinné a domáhal se vydání výše uvedených vozidel do majetkové podstaty dlužníka. Žalobu odůvodnila (KSOS 36 INS 12724/2010) tím, že dne 29.10.2010 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka a dne 18.1.2011 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka. Žalobkyně jako insolvenční správkyně z účetnictví dlužníka zjistila, že žalovaný na základě kupních smluv dne 11.11.2010 nabyl z majetku dlužníka předmětná vozidla. Žalobkyně požádala žalovaného o poskytnutí součinnosti a o předložení potřebných dokladů, žalovaný však žalobkyni kupní smlouvu ani zaplacení kupní ceny nedoložil, pouze navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že s dlužníkem žádnou kupní smlouvu neuzavřel. Předmětná vozidla nabyl od společnosti REAL MORAVA-CZ a.s. na základě ústní kupní smlouvy ze dne 23.11.2010, téhož dne od této společnosti předmětná vozidla převzal a uhradil v hotovosti kupní cenu, a to v dobré víře, že společnost REAL MORAVA-CZ, a.s., byla jejich vlastníkem. V současnosti již není jejich vlastníkem, neboť je prodal třetím osobám, vyjma vozidla Ford TRANSIT RZ 3T87546, které bylo vyřazeno z registru silničních vozidel a bylo sešrotováno pro technickou nezpůsobilost. Dne 30.4.2014 se konalo u soudu prvního stupně jednání za účasti obou účastníků. Soud prvního stupně provedl dokazování listinami založenými účastníky k důkazu do spisu, mimo jiné výpisy z evidence motorových vozidel, po jejichž provedení žalovaný namítal, že neprokazují nabytí vlastnického práva k vozidlům. Soud prvního stupně po té vyzval žalobkyni dle ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení a k označení důkazů, jimiž upřesní identifikaci vozidel, která jsou předmětem žaloby, k předložení čitelných velkých technických průkazů, k doplnění tvrzení, na základě čeho a dokdy byl dlužník vlastníkem předmětných vozidel, k upřesnění právních úkonů, jejichž neúčinnosti se dovolává, zejména k uvedení data a formy kupních smluv mezi dlužníkem a žalovaným a kupní ceny a k doplnění tvrzení týkajících se data převzetí každého vozidla žalovaným, k označení důkazů k prokázání tvrzení, že žalovaný nabyl vlastnické právo k předmětným vozidlům od dlužníka, k předložení kupních smluv uzavřených mezi dlužníkem a žalovaným, k doplnění tvrzení, v čem spatřuje neúčinnost právního úkonu, tj. zda a jakou částku dlužník z tvrzeného prodeje předmětných vozidel od žalovaného obdržel a jaká byla obvyklá cena předmětných vozidel v době jejich prodeje, zda a jak dlužník zkrátil možnost uspokojení věřitelů dlužníka, zda se jednalo v případě prodeje o podstatnou změnu ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku, anebo o jeho nikoliv zanedbatelné zmenšení a současně poučil žalobkyni, že v případě nesplnění své povinnosti neunese břemeno tvrzení, případně břemeno důkazní. Soud vyzval žalovaného dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. k označení důkazů k prokázání tvrzení, že nabyl vlastnické právo k vozidlům od společnosti REAL MORAVA-CZ a.s. na základě ústní kupní smlouvy ze dne 23.11.2010, a že od této společnosti předmětná vozidla převzal a uhradil kupní cenu a současně žalovaného poučil o následcích pro případ nesplnění této povinnosti, tj. o neunesení břemene důkazního k jeho obraně. Současně soud poučil oba účastníky o podmínkách koncentrace řízení dle ustanovení § 118b odst. 1 o.s.ř. Účastníci shodně požádali o poskytnutí lhůty 30 dnů k doplnění skutkových tvrzení a k označení důkazů a soud prvního stupně žádosti vyhověl a účastníkům poskytl k doplnění skutkových tvrzení a k označení důkazů lhůtu v délce 30 dnů. Podáním doručeným soudu dne 29.5.2014, ve spojení s podáním doručeným soudu dne 29.7.2014 a upřesněným u jednání soudu dne (KSOS 36 INS 12724/2010) 1.10.2014, žalobkyně změnila žalobu tak, že se nově domáhá určení neúčinnosti právních úkonů-darovacích smluv uzavřených mezi dlužníkem interdecor s.r.o. a žalovaným, na základě nichž se stal žalovaný dne 11.11.2010 vlastníkem a provozovatelem výše uvedených vozidel a vydání do majetkové podstaty dlužníka částky 470.100 Kč. Změnu žaloby odůvodnila tím, že žalovaný s dlužníkem uzavřel k jednotlivým vozidlům ústní darovací smlouvy s tím, že důvodem zastření těchto úkonů byla úpadková situace dlužníka a nemožnost v této situaci darovací smlouvu uzavřít, a proto žalovaný tvrdí nabytí vozidel od společnost REAL MORAVA-CZ a.s., která však vozidla nikdy nevlastnila. Datum převzetí vozidel vyplývá z velkých technických průkazů vozidel, k nabytí vlastnictví žalovaným došlo dne 11.11.2010. Žalovaný následně prodal vozidla třetím osobám za částku 470.100 Kč, a proto žalobkyně z důvodu procesní hospodárnosti považuje tuto částku za cenu obvyklou. Pro případ, že by takto určená obvyklá cena nebyla pro soud dostačující, navrhla zpracování znaleckého posudku. Dlužník se nacházel v úpadku již v roce 2009, neboť v té době již měl závazky po splatnosti vůči věřitelům Česká pojišťovna, a.s., Stanislav Ponikva, ACO Stavební prvky spol. s r.o., UNIMAL Color s.r.o., RTS, a.s., Jan Mazal. Souhrn zjištěných závazků dlužníka činí 243.202.715,87 Kč, přičemž tyto závazky mnohonásobně převyšují majetek dlužníka, nejhodnotnější majetek dlužníka -nemovitosti byly zpeněženy ve veřejné dražbě za částku 800.000 Kč. Darem vozidel tedy dlužník zkrátil uspokojení věřitelů v insolvenčním řízení, nadto darovací smlouvy jsou neúčinnými úkony bez přiměřeného protiplnění. Soud prvního stupně nařídil opakovaně jednání na den 1.10.2014, k němuž se dostavili oba účastníci. Soud prvního stupně připustil změnu žaloby a provedl důkazy výpisy z evidence motorových vozidel a technickými průkazy, které si před jednáním vyžádal. Žalovaný po provedení dokazování namítal, že velký technický průkaz neprokazuje vlastnické právo, neboť zápisy v něm mají pouze evidenční charakter a učinil sporným tvrzení žalobkyně, že částka 470.100 Kč je obvyklou cenou předmětných vozidel a tvrdil, že obvyklá cena vozidel činila k datu jejich nabytí od společnosti REAL MORAVA-CZ a.s. částku 10.000 Kč. Žalovaný navrhl doplnit dokazování vyžádáním kompletních spisů z registru vozidel týkajících se předmětných vozidel, s tím, že vozidla mohla být převedena opakovaně, aniž by byl prodávající-společnost REAL MORAVA-CZ a.s.-zapsán jako vlastník, výslechem úředníka z odboru registru vozidel Magistrátu města Frýdek-Místek, popřípadě Havířova za účelem vysvětlení, jakým způsobem se zapisují údaje do registru vozidel, výslechem jednatele dlužníka Zbyňka Fabíka k otázce uzavření darovacích smluv, výslechem statutárního zástupce společnosti REAL MORAVA-CZ a.s. k otázce uzavření kupní smlouvy ohledně předmětných vozidel se žalovaným a k prokázání nabytí vlastnického práva k vozidlům touto společností a navrhl vyzvat žalobkyni k předložení účetních dokladů dlužníka, na základě nichž zjistil, že došlo k uzavření kupních smluv mezi dlužníkem a žalovaným. Žalovaný nově tvrdil, že po nabytí vozidel investoval řadu finančních prostředků do jejich oprav a jejich technický stav v době pořízení neodpovídal technickému stavu vozidel v době, kdy je prodával třetím osobám, a proto je třeba určit obecnou cenu vozidel znaleckým dokazováním. Soud prvního stupně zamítl důkazní návrh žalobkyně na vypracování znaleckého posudku i důkazní návrhy žalovaného a poté ve věci rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem. (KSOS 36 INS 12724/2010)

Podle ustanovení § 118b o.s.ř., ve věcech, v nichž byla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností (§ 114c odst. 4). Pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3 (odst. 1). Byla-li připuštěna změna žaloby (§ 95), nejsou tím účinky podle odstavce 1 dotčeny. Došlo-li k přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) nebo záměně účastníka (§ 92 odst. 2), nastávají ve vztahu s novými účastníky účinky podle odstavce 1 skončením prvního jednání, které bylo nařízeno po přistoupení nebo záměně účastníka a které se ve věci konalo; o tom musí být účastníci poučeni v předvolání k tomuto jednání (odst. 2). Omezení podle odstavců 1 a 2 neplatí v případě, že účastníci nebyli řádně poučeni podle odstavce 2 části druhé věty za středníkem nebo podle § 114c odst. 5 (odst. 3).

Předně je třeba uvést, že není správný závěr soudu prvního stupně o tom, že po prvním jednání ve věci nastaly účinky koncentrace řízení dle ustanovení § 118b odst. 1 o.s.ř. i ve vztahu k tvrzením, která žalobkyně doplnila až na základě výzvy soudu uskutečněné dle ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. u jednání dne 30.4.2014.

Odvolací soud v této souvislosti poukazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.9.2013, sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, které je zveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 98/2013, podle nichž poté, co nastaly účinky tzv. koncentrace řízení podle ustanovení § 118b o. s. ř., účastníci (nejde-li o výjimky stanovené zákonem) nemohou uvádět jen takové rozhodné skutečnosti o věci samé, ohledně nichž mají podle hmotného práva povinnost tvrzení, a označovat jen takové důkazy, jimiž plní svou důkazní povinnost; účinky tzv. koncentrace řízení nebrání účastníkům popírat správnost tvrzení protistrany o skutečnostech významných pro rozhodnutí o věci samé nebo se vyjadřovat k důkazům označeným druhou stranou sporu. K projevu, jímž účastník vyjadřuje svůj žalobní požadavek nebo stanovisko k němu, jímž uplatňuje své procesní námitky, jímž shrnuje své návrhy učiněné za řízení, jímž se vyjadřuje k dokazování a ke skutkové a právní stránce věci nebo jímž sděluje svůj názor, jak (KSOS 36 INS 12724/2010) má být věc soudem rozhodnuta, soud vždy přihlédne, i když je účastník učinil až poté, co nastaly účinky tzv. koncentrace řízení podle ustanovení § 118b o. s. ř. Účinky tzv. koncentrace řízení podle ustanovení § 118b o. s. ř. nenastanou, jestliže účastníci nebyli o tzv. koncentraci řízení a o jejích účincích poučeni jednak v předvolání k přípravnému jednání, k jednání nebo k dalšímu jednání, jednak před skončením přípravného jednání, jednání nebo dalšího jednání, má-li v této době nastat tzv. koncentrace řízení. První jednání lze pokládat ve smyslu ustanovení § 118b odst. 1 věty druhé, o. s. ř. za skončené jen tehdy, byly-li při něm provedeny alespoň všechny úkony uvedené v ustanoveních § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř.

Z výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vyplývá, že podmínkou pro to, aby nastala po prvním jednání koncentrace řízení, je, že první jednání lze považovat za skončené, tj. tehdy, byly-li při něm provedeny alespoň všechny úkony uvedené v ustanoveních § 118 odst. 1 a 2 o. s. ř. I když se v zákoně výslovně neuvádí, co předseda senátu provede při "prvním jednání", jehož skončením nastává (má nastat) tzv. koncentrace řízení, je nepochybné, že obsahem (předmětem) "prvního jednání" uvedeného v ustanovení § 118b odst. 1 větě druhé o.s.ř. jsou (musí být) takové úkony, které je soud povinen při jednání provést dříve, než přistoupí k dokazování (k provádění důkazů) o věci samé. Podstatné tu nemůže být jen to, že bylo skončeno (odročeno) jednání, které soud nařídil jako první k projednání věci samé, a které se také uskutečnilo, jestliže při něm nebyly provedeny nebo nemohly být provedeny (soudem nebo účastníky) všechny úkony, které by účastníkům reálně umožnily včas a řádně splnit povinnost tvrzení a povinnost důkazní. V posuzované věci tížilo břemeno tvrzení a břemeno důkazní žalobkyni, která musela tvrdit a prokázat skutečnost, že mezi dlužníkem a žalovaným byly uskutečněny neúčinné právní úkony, a nikoliv žalovaného, který uskutečnění tvrzených neúčinných úkonů v rámci své obrany popíral. Jelikož dostatečná tvrzení a důkazy neobsahovala již žaloba, vyzval soud prvního stupně správně žalobkyni u jednání dne 30.4.2014 dle ustanovení § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a k označení důkazů a žalobkyni poskytl k doplnění lhůtu 30 dnů, aniž by však žalovanému současně stanovil lhůtu k reakci na doplněná tvrzení a důkazní návrhy protistrany. Žalovanému tudíž nebylo možné upřít právo reagovat na doplněná tvrzení a důkazní návrhy žalobkyně u dalšího nařízeného jednání dne 1.10.2014, neboť, jak vyplývá z výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, účinky tzv. koncentrace řízení nebrání účastníkům popírat správnost tvrzení protistrany o skutečnostech významných pro rozhodnutí o věci samé nebo se vyjadřovat k důkazům označeným druhou stranou sporu.

Stejný závěr platí i pro hodnocení námitek žalovaného, které vznesl až u jednání dne 1.10.2014 poté, co soud prvního stupně provedl k důkazu výpisy z evidence předmětných vozidel a velké technické průkazy vozidel. Žalovaný po provedení těchto důkazů v souladu s ustanovením § 123 o.s.ř. zpochybňoval jejich obsahovou správnost s tím, že nabytí vlastnického práva k předmětným vozidlům žalovaným od dlužníka nedokládají. Soud prvního stupně sice správně konstatoval, že velký technický průkaz je veřejnou listinou, která osvědčuje vlastnictví (KSOS 36 INS 12724/2010) k vozidlu, pokud není prokázán opak a správně odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 16.7.2013, sp. zn. I. ÚS 2906/12, nicméně důsledně nerespektoval ustanovení § 134 o.s.ř., když žalovaného po uplatnění výše uvedených námitek neseznámil s tímto svým právním názorem a nepoučil jej o přenosu břemene důkazního na žalovaného a nevyzval žalovaného dle ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. k prokázání opaku, tj. k prokázání tvrzení, že žalovaný od dlužníka předmětná vozidla nenabyl. Pokud soud prvního stupně vyzval žalovaného k označení důkazů o tom, že nabyl vlastnictví k předmětným vozidlům od společnosti REAL MORAVA-CZ a.s. již u prvního jednání, pak se jednalo o postup předčasný, neboť v té době břemeno důkazní žalovaného netížilo a k jeho přechodu na žalovaného došlo až po té, co zpochybnil obsahovou správnost k důkazu provedených veřejných listin-velkých technických průkazů vozidel. Dle ustanovení § 134 o.s.ř. totiž platí, že listiny vydané soudy České republiky nebo jinými státními orgány v mezích jejich pravomoci, jakož i listiny, které jsou zvláštními předpisy prohlášeny za veřejné, prokazují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li prokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno. Pravá veřejná listina může být zbavena své důkazní síly jen tím, že účastník tvrdí skutečnosti a nabídne důkazy, jimiž bude prokázána nepravdivost obsahu listiny, tedy u veřejné listiny leží důkazní břemeno na tom, kdo popírá její správnost. V posuzované věci tedy leželo důkazní břemeno k vyvrácení správnosti veřejné listiny na žalovaném a soud prvního stupně měl žalovaného v tomto směru poučit a poskytnout mu možnost prokázat opak.

Soud prvního stupně navíc zcela přehlédl, že žalovaný v rámci své obrany proti doplněným skutkovým tvrzením žalobkyně a v rámci obrany proti změněné žalobě, doplnil svá tvrzení u jednání dne 1.10.2014 tak, že kupní cena vozidel při prodeji třetím osobám neodpovídá obvyklé ceně vozidel k datu jejich tvrzeného nabytí, tj. k datu 11.11.2010, neboť žalovaný investoval řadu finančních prostředků do jejich oprav, čímž vozidla zhodnotil. S ohledem na shora uvedené, ve vztahu k těmto tvrzením, která byla vznesena v rámci obrany žalovaného proti doplněným skutkovým tvrzením žalobkyně, nemohla nastat koncentrace řízení dle ustanovení § 118b odst. 1 o.s.ř. a soud prvního stupně se měl i touto obranou žalovaného zabývat.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně dle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil dle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem (KSOS 36 INS 12724/2010) rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

V Olomouci dne 8. října 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu