11 VSOL 6/2016-57
33 ICm 1611/2014 11 VSOL 6/2016-57 (KSOS 33 INS 2539/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Táni Šimečkové v právní ve věci žalobce Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj, územní pracoviště Ostrava III., se sídlem Ostrava-Poruba, Opavská 6177, PSČ 708 00, IČ: 72080043, proti žalovanému Ing. Michal Machek, se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Dlouhá 6, PSČ 702 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka PROMATECH CZ s.r.o., se sídlem Ostrava-Mariánské Hory, Novinářská 1254/7, PSČ 709 00, IČ: 25910779, o určení pořadí uplatněné pohledávky jako incidenční spor v insolvenčním řízení dlužníka PROMATECH CZ s.r.o. ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. KSOS 33 INS 2539/2012, k odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12.10.2015, č.j. 33 ICm 1611/2014-41 (KSOS 33 INS 2539/2012)

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se m ě n í tak, že se určuje, že uplatněná pohledávka žalobce ve výši 115.473 Kč, vzniklá na dani isir.justi ce.cz (KSOS 33 INS 2539/2012) z přidané hodnoty opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle § 44 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty v platném znění, ve zdaňovacím období měsíce dubna roku 2013, je pohledávkou za majetkovou podstatou dlužníka.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl návrh, aby soud určil, že uplatněná pohledávka žalobce ve výši 115.473 Kč, vzniklá na dani z přidané hodnoty opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle § 44 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty v platném znění, ve zdaňovacím období měsíce dubna roku 2013, je pohledávkou za majetkovou podstatou dlužníka (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Soud prvního stupně vyšel zejména z toho, že : 1) Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7.3.2012, č.j. KSOS 33 INS 2539/2012-A-7, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 7.3.2012 v 10:40 hodin a nabylo právní moci 7.3.2012, byl mimo jiné zjištěn úpadek dlužníka PROMATECH CZ s.r.o., IČ: 25910779 a insolvenčním správcem ustanoven Mgr. Michal Machek. 2) Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.6.2012, č.j. KSOS 33 INS 2539/2012-B-5, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 11.6.2012 v 14:43 hodin a nabylo právní moci 10.7.2012, byl na majetek dlužníka PROMATECH CZ s.r.o. prohlášen konkurs. 3) Přihláškou pohledávky ze dne 3.3.2012, doručenou soudu dne 5.3.2012, přihlásil věřitel č. 3 Saint-Gobain Construction Products CZ a.s., IČ: 25029673, dílčí pohledávky v celkové výši 745.099,67 Kč a u přezkumného jednání dne 11.6.2012 byly tyto pohledávky v přihlášené výši uznány insolvenčním správcem, jakož i dlužníkem. 4) Věřitel č. 3 provedl podle ustanovení § 44 odst. 4 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDPH ), opravu výše daně z přidané hodnoty na výstupu z hodnoty zjištěných pohledávek za dlužníkem a opravené doklady doručil insolvenčnímu správci v dubnu 2013. Oprava daně z přidané hodnoty provedená ve zdaňovacím (KSOS 33 INS 2539/2012) období duben 2013 se týkala plnění v období 22.9.2011 až 1.11.2011. Touto opravou výše daně z přidané hodnoty byla pohledávka snížena o 115.473 Kč Insolvenční správce proto podal dne 19.6.2013 dodatečné daňové přiznání k DPH za zdaňovací období duben 2013. 5) Žalobce jako správce daně v důsledku postupu věřitele ve smyslu § 44 odst. 1 ZDPH vyměřil žalovanému dodatečným platebním výměrem ze dne 4.7.2013, č.j. 2137977/13/3203-24801-805722 daňovou povinnosti ve výši 115.473 Kč a tuto pohledávku jako pohledávku za majetkovou podstatou uplatnil vůči insolvenčnímu správci dlužníka. 6) Žalovaný insolvenční správce tuto pohledávku žalobce vzniklou opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty nepovažoval za pohledávku za majetkovou podstatou, a proto žalobce podal dne 25.9.2013 předmětnou žalobu, kterou se původně domáhal zaplacení částky 115.473 Kč. Následným podáním ze dne 28.4.2015 změnil žalobu tak, že se domáhal podle ustanovení 203a IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, určení, že pohledávka žalobce ve výši 115.473 Kč vzniklá opravou výše daně z přidané hodnoty je pohledávkou za majetkovou podstatou dlužníka.

Na tomto základě soud prvního stupně dospěl k závěru, že byť se ve výčtu obsaženém v ustanovení § 168 odst. 2 písm. e) IZ po novele účinné od 1.1.2014 výslovně objevily i pohledávky vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle ZDPH, nedošlo k žádnému rozšíření výčtu pohledávek, jež by mohly být pohledávkami za majetkovou podstatou. Za situace, že se touto novelou nezměnil charakter posuzovaných pohledávek, je nutné trvat na závěrech obsažených ve Výkladovém stanovisku č. 6, které také převzal do své rozhodovací praxe Nejvyšší soud, tj. že pohledávka vzniklá státu tím, že dlužník je povinen v průběhu insolvenčního řízení snížit svoji daň na vstupu u přijatého zdanitelného plnění podle ustanovení § 44 odst. 5 ZDPH, není pohledávkou za majetkovou podstatou, a proto se tato pohledávka v průběhu insolvenčního řízení neuspokojuje.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce včas odvolání z důvodu, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť soud prvního stupně vyloučil aplikaci výslovného ustanovení § 168 odst. 2 písm. e) IZ ve znění účinném od 1.1.2014. Své rozhodnutí opřel o neaktuální Výkladové stanovisko č. 6, které přijala expertní pracovní skupina pro insolvenční právo v době před novelou IZ účinnou od 1.1.2014. Navrhoval, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhoví.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. (KSOS 33 INS 2539/2012)

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, která v odvolání použila způsobilý odvolací důvod podřaditelný pod ustanovení § 205 odst. 2, písm.g) o.s.ř., přezkoumal odvolací soud odvoláním napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 3IZ), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle ustanovení § 168 odst. 2 písm. e) IZ ve znění účinném od 1.1.2014 pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku, jsou daně, poplatky a jiná obdobná peněžitá plnění, pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na veřejné zdravotní pojištění a pojistné na důchodové spoření, pohledávky vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty.

Podle ustanovení § 44 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, (ZDPH), plátce, kterému při uskutečnění zdanitelného plnění vůči jinému plátci vznikla povinnost přiznat a zaplatit daň a jehož pohledávka, která vznikla nejpozději 6 měsíců před rozhodnutím soudu o úpadku z tohoto plnění doposud nezanikla (dále jen věřitel ), je oprávněn provést opravu výše daně na výstupu z hodnoty zjištěné pohledávky v případě, že a) plátce, vůči kterému má věřitel tuto pohledávku (dále jen dlužník ), se nachází v insolvenčním řízení a insolvenční soud rozhodl o prohlášení konkursu na majetek dlužníka, b) věřitel přihlásil tuto svoji pohledávku nejpozději ve lhůtě stanovené rozhodnutím soudu o úpadku, tato pohledávka byla zjištěna a v insolvenčním řízení se k ní přihlíží, c) věřitel a dlužník nejsou a ani v době vzniku pohledávky nebyli osobami, které jsou 1. kapitálově spojenými osobami podle § 5a odst. 3 s tím, že výše podílu představuje alespoň 25 % základního kapitálu nebo 25 % hlasovacích práv těchto osob, 2. osobami blízkými, nebo 3. osobami, které podnikají s plátcem společně na základě smlouvy o sdružení nebo jiné obdobné smlouvy, d) věřitel doručil dlužníkovi daňový doklad podle § 44 odst. 1 (odstavec 1). Opravu výše daně na výstupu je věřitel oprávněn provést nejdříve ve zdaňovacím období, v němž byly splněny podmínky podle odstavce 1. Opravu nelze provést po uplynutí tří let od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo původní zdanitelné plnění a v případě, že dlužník přestal být plátcem (odstavec 3). Pokud provede věřitel opravu výše daně podle odstavce 1, je dlužník povinen snížit svoji daň na vstupu u přijatého zdanitelného plnění o částku daně opravenou věřitelem, a to ve výši, v jaké uplatnil odpočet daně z přijatého zdanitelného plnění. Tuto opravu výše daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění je dlužník povinen provést ve zdaňovacím období, v němž byly splněny podmínky podle odstavce 1 (odstavec 5). Je-li pohledávka, u níž věřitel provedl opravu výše daně podle odstavce 1, následně plně či částečně uspokojena, vzniká (KSOS 33 INS 2539/2012) věřiteli povinnost přiznat z přijaté úplaty daň, a to ke dni, v němž k plnému nebo částečnému uspokojení pohledávky došlo, a doručit dlužníkovi daňový doklad, který je věřitel povinen vystavit podle § 46 odst. 2 do 15 dnů ode dne přijetí úplaty. V případě uspokojení pohledávky se daň vypočte podle ustanovení § 37 odst. 2. Dlužník je oprávněn uplatnit odpočet daně přiznané věřitelem podle tohoto odstavce nejdříve ve zdaňovacím období, v němž mu byl doručen doklad podle § 46 odst. 2 (odstavec 6). Opravy výše daně podle odstavců 1, 6, 7 nebo 8 se považují za samostatná zdanitelná plnění uskutečněná nejpozději k poslednímu dni zdaňovacího období, ve kterém byly opravný daňový doklad podle § 46 nebo písemné oznámení doručeny dlužníkovi. U opravy výše daně se uplatní sazba daně platná ke dni uskutečnění původního zdanitelného plnění (odstavec 9).

Novela zákona o DPH účinná od 1. dubna 2011 zavedla možnost opravy výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení. Na základě tohoto nového ustanovení zákona je při splnění určitých zákonem stanovených podmínek umožněno plátci (dodavateli) provést opravu výše daně na výstupu, pokud mu plátce (odběratel) nezaplatil za dodané zboží nebo poskytnutou službu a následně bylo proti němu zahájeno insolvenční řízení. V praxi se však objevily značné výkladové problémy tohoto nového ustanovení zákona, mimo jiné týkající se i toho, zda se předmětné ustanovení zákona vztahuje i na pohledávky vzniklé před 1.4.2011. Z tohoto důvodu vydalo Generální finanční ředitelství informaci-Informace GFŘ k aplikaci § 44 ZDPH-Oprava výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení, ve které potvrzuje, že opravu výše daně podle § 44 ZDPH lze provést i u těchto starších pohledávek ( v posuzované věci se jedná o pohledávky splatné v období po datu 1.4.2011). Dále Generální finanční ředitelství v této informaci konstatuje, že pohledávka správce daně odpovídající vzniklé povinnosti dlužníka je pohledávkou za majetkovou podstatou, neboť se jedná se o uspokojení pohledávky na dani vzniklé po rozhodnutí o úpadku.

Podle ustanovení § 203a IZ, ve znění účinném od 1.1.2014, v pochybnostech o tom, zda pohledávka uplatněná věřitelem podle § 203 je pohledávkou za majetkovou podstatou nebo pohledávkou postavenou jí na roveň anebo pohledávkou, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje (§ 170), uloží insolvenční soud i bez návrhu věřiteli, který ji uplatnil, aby do 30 dnů podal u insolvenčního soudu žalobu na určení pořadí uplatněné pohledávky; na návrh insolvenčního správce tak učiní vždy. Žaloba musí být vždy podána proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba o určení pořadí pohledávky uplatněné jako pohledávka za majetkovou podstatou nebo jako pohledávka postavená na roveň pohledávce za majetkovou podstatou ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nebo není-li žalobě vyhověno, považuje se podání, jímž věřitel takovou pohledávku uplatnil, za přihlášku pohledávky a uspokojení pohledávky jako pohledávky za majetkovou podstatou nebo pohledávky postavené jí na roveň je v insolvenčním řízení vyloučeno. Nedojde-li žaloba o určení pořadí pohledávky, která se v insolvenčním řízení neuspokojuje, ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu nebo není-li žalobě (KSOS 33 INS 2539/2012) vyhověno, je uspokojení takové pohledávky v insolvenčním řízení vyloučeno (odstavec 1). Řízení o žalobě podle odstavce 1 je incidenčním sporem podle § 159 odst. 1 písm. a); ustanovení o popření pořadí přihlášené pohledávky platí obdobně (odstavec 2).

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. a podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným znění insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014, a proto nelze ignorovat ustanovení § 168 odst. 2 písm. e) IZ, které po novelizaci od 1.1.2014 výslovně upravuje, že pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po rozhodnutí o úpadku, jsou též pohledávky vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty.

V otázce použitelnosti Výkladové stanovisko č. 6 expertní pracovní skupiny pro insolvenční právo ze dne 4.10.2011 po přijetí novely insolvenčního zákona účinné od 1.1.2014 není rozhodovací praxe soudů jednotná.

Například Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci se v rozsudku ze dne 30.3.2016, č.j. 76 ICm 12/2016-100, KSLB 76 INS 14670/2011 ztotožnil se závěry Krajského soud v Hradci Králové ze dne 20.8.2015 č.j. 42 ICm 3176/2014 o tom, že lze i po 1.1.2014 aplikovat výkladové stanovisko č. 6 ze zasedání expertní pracovní skupiny pro insolvenční právo ze dne 4.10.2011 k opravě výše daně u pohledávek za dlužníky v insolvenčním řízení. Argumentace, z níž vychází závěr obsažený ve Výkladovém stanovisku č. 6 ani pro dobu před 1.1.2014 neupírala pohledávce státu vzniklé opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty, povahu daňové pohledávky. Tím, že od 1.1.2014 jsou pohledávky vzniklé opravou výše daně z přidané hodnoty v § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona zmíněny výslovně, tedy k žádnému rozšíření výčtu pohledávek, jež mohou být pohledávkami za majetkovou podstatou nedošlo. Naopak výkladové stanovisko č. 6 nepokládalo takové pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku Tato rozhodnutí soudu prvního stupně nebyla napadena odvoláním, takže jejich správnost nebyla přezkoumávána odvolacím soudem.

Naopak Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 24.9.2015, čj. 101 VSPH 343/2015-49, KSHK 41 626/2011 potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13.2.2015 s odůvodněním, že pokud by odvolací soud přisvědčil argumentaci žalovaného o zvýhodňování státu jako věřitele a porušování zásady zakotvené v ustanovení § 5 písm.b) IZ , musel by nutně dovodit, že je třeba podat (KSOS 33 INS 2539/2012) návrh na zrušení celého ustanovení § 168 a 169 IZ ve stávajícím znění, neboť celá tato ustanovení zvýhodňují jen některé věřitele na úkor ostatních a jsou proto neústavní. Takový výklad však nelze připustit jen proto, že poslední novela insolvenčního zákona (zák. č. 294/2013 Sb.) rozšířila v ustanovení § 168 odst. 1 písm. a/ tam uvedené pohledávky za majetkovou podstatou o další jednu takovou pohledávku, konkrétně o pohledávku vzniklou opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle zákona upravujícího DPH. Tato pohledávka je v insolvenčním zákonu uvedena a specifikována zcela jednoznačně a neumožňuje tak žádný výklad znění tohoto ustanovení insolvenčního zákona ve smyslu § 555 a násl. nového občanského zákoníku a při jeho aplikaci nelze vycházet z názorů pracovní skupiny, jejíž stanovisko bylo vypracováno před přijetím novely insolvenčního zákona platné od 1.1.2014, která se vztahuje i na insolvenční řízení zahájená před její účinností, jak na to správně poukázal soud prvního stupně ve svém rozsudku a jak vyplývá z čl. II přechodného ustanovení zákona č. 294/2013 Sb. Za této situace je pak nerozhodné, že novela zákona o DPH účinná od 1.1.2014 nemá zpětnou účinnost. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně v závěru, že sporné daňové pohledávky vznikly až po rozhodnutí o úpadku dlužníka neboť, jak z předložených platebních výměrů žalobce vyplývá, daňová povinnost se vztahuje k období spadajícímu do doby po rozhodnutí insolvenčního soudu o úpadku. Navíc odvolací soud je toho názoru, že daňová povinnost podle těchto platebních výměrů dlužníku nově vznikla až dnem právní moci a vykonatelnosti platebních výměrů vydaných finančním úřadem v době po zjištění úpadku dlužníka a prohlášením konkursu na jeho majetek.

V posuzované věci se odvolací soud přiklonil k rozhodovací praxi Vrchního soud v Praze a dospěl k závěru, že byly splněny podmínky ustanovení § 44 ZDPH pro opravu výše daně ve zdaňovacím období duben 2013, neboť dlužník PROMATECH CZ s.r.o., IČ: 25910779 se nachází v úpadku (srov. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7.3.2012, č.j. KSOS 33 INS 2539/2012-A-7, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 7.3.2012 v 10:40 hodin a nabylo právní moci 7.3.2012) a na jeho majetek byl prohlášen konkurs (srov. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8.6.2012, č.j. KSOS 33 INS 2539/2012-B-5, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 11.6.2012 v 14:43 hodin a nabylo právní moci 10.7.2012). Věřitel č. 3 Saint-Gobain Construction Products CZ a.s., IČ: 25029673 přihlásil přihláškou pohledávky ze dne 3.3.2012, doručenou soudu dne 5.3.2012 (ve lhůtě stanovené rozhodnutím o úpadku) dílčí pohledávky v celkové výši 745.099,67 Kč a u přezkumného jednání dne 11.6.2012 byly tyto pohledávky v přihlášené výši uznány insolvenčním správcem, jakož i dlužníkem. Věřitel doručil dlužníkovi daňový doklad podle § 46 odst. 1 ZDPH. Oprava daně provedená ve zdaňovacím období duben 2013 se týkala plnění v období 22.9.2011 až 1.11.2011, tedy plnění uskutečněného nejpozději šest měsíců před rozhodnutím o úpadku. Tato oprava byla v souladu s ustanovením § 44 odst 3 ZDPH provedena před uplynutím tří let od konce zdaňovacího období, ve kterém se uskutečnilo původní zdanitelné plnění a v případě, že dlužník přestal být plátcem. Žalobce jako správce daně v důsledku postupu věřitele č. 3 ve smyslu § 44 odst. 1 ZDPH vyměřil (KSOS 33 INS 2539/2012) žalovanému dodatečným platebním výměrem ze dne 4.7.2013, č.j. 2137977/13/3203-24801-805722 daňovou povinnosti ve výši 115.473 Kč a tuto pohledávku jako pohledávku za majetkovou podstatou uplatnil vůči insolvenčnímu správci dlužníka. Opravy výše daně podle ustanovení §44 odstavců 1, 6, 7 nebo 8 ZDPH se považují za samostatná zdanitelná plnění uskutečněná nejpozději k poslednímu dni zdaňovacího období, ve kterém byly opravný daňový doklad podle § 46 nebo písemné oznámení doručeny dlužníkovi (§ 44 odst. 9 ZDPH).

Odvolací soud nemá žádnou pochybnost o tom, že předmětná pohledávka žalobce vyměřená dodatečným platebním výměrem ze dne 4.7.2013, č.j. 2137977/13/3203-24801-805722, která vznikla opravou výše daně u pohledávek za dlužníkem v insolvenčním řízení podle zákona upravujícího daň z přidané hodnoty, je pohledávkou za majetkovou podstatou podle ustanovení § 168 odst. 2 písm. e) IZ.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 220 odst. 1 změnil tak, že žalobě vyhověl.

Žalobci, který byl v odvolacím řízení úspěšný, nebylo podle ust. § 142 odst. 1, § 224 odst. 2 o.s.ř. přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, neboť mu podle obsahu spisu žádné náklady v řízení před soudy obou stupňů nevznikly.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Olomouci dne 7. září 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu