11 VSOL 59/2015-140
39 ICm 3548/2012 11 VSOL 59/2015-140 (KSBR 39 (28) 11121/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové ve věci žalobce Město Dašice, Komenského 25, PSČ 533 03 Dašice, identifikační číslo: 002 73 481, zastoupeného Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou se sídlem Mohelnice, Olomoucká 36, PSČ 789 85, proti žalované Mgr. Ivaně Rychnovské, se sídlem Brno, Palackého třída 2203/186, PSČ 612 00, insolvenční správkyni dlužníka DOMY START, a.s., identifikační číslo osoby: 276 69 700, se sídlem Hodonín, Velkomoravská 4310/79a, PSČ 695 01, o vyloučení věcí z majetkové podstaty jako incidenční spor ve věci dlužníka DOMY START, a.s., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 39 (28) INS 11121/2012, o odvolání žalobce ze dne 21. února 2015 proto rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9.12.2014, č.j. 39 ICm 3548/2012-96

t a k t o:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. m ě n í tak, že z majetkové podstaty dlužníka DOMY START, a.s., IČ 276 69 700, se vylučují pozemky, a to pozemková parcela č. 42/1 o výměře 3956 m p.č. 42/2 o v , ýměře 53 m, p.č. 42/3 (KSBR 39 (28) 11121/2012) o výměře 382 m, p.č. 1490/23 o výměře 531 m, p.č. 1490/24 o výměře 96 m, p.č. 1490/25 o výměře 236 m, p.č. 1494/1 o výměře 1971 m, p.č. 1494/4 o výměře 1124 m, p.č. 1494/5 o ýměře 2263 m p.č. 1494/8 o ýměře 662 m p.č. 1495/11 v , v , o výměře 7144 m, p.č. 1543/9 o výměře 543 m, p.č. 1543/12 o výměře 15 m a p.č. 2214/2 o výměře 83 m v katastrálním území a obci Dašice.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku ve výši 14.200 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalobce.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení částku ve výši 10.228 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalobce.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně zamítl žalobu žalobce Města Dašice, kterou se domáhal vyloučení sporných nemovitostí specifikovaných v jeho výroku I., nacházejících se v katastrálním území a obci Dašice, zavázal žalobce k povinnosti uhradit žalované náklady řízení v částce 17.000 Kč (výrok II.), rozhodl o vrácení přeplatku na soudním poplatku žalobci v částce 65.000 Kč (výrok III.) a uložil žalobci sdělit ve stanovené lhůtě čísla bankovního účtu, na který bude přeplatek žalobci vrácen (výrok IV.).

V důvodech uvedl, že žalobou podanou dne 27.11.2012 se žalobce domáhal vyloučení sporných nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka DOMY START, a.s. s tím, že dne 23.7.2012 (pozn. správně 23.7.2007) uzavřel se společností Kučera Zdeněk, s.r.o., smlouvu o převodu nemovitostí se závazkem nabyvatele zpětného převodu, jejímž výsledkem bylo to, že společnost Kučera Zdeněk s.r.o. nabyla bezúplatně od žalobce sporné nemovitosti. Před převodem pozemků žalobce zveřejnil 26.7.2007 (pozn. správně 29.6.2007) záměr obce směnit předmětné pozemky s odůvodněním, že na nich budou vybudovány inženýrské sítě. V rozporu s tímto záměrem následně zastupitelstvo obce schválilo výše uvedenou smlouvu usnesením Z 062/2007 ze dne 19.7.2007, ačkoliv jeho skutečným obsahem bylo darování pozemků , nikoliv směna. Daný postup je v rozporu s ust. § 39 zák. č. 128/2000 Sb., o obcích a způsobuje tak absolutní neplatnost právního úkonu, a to od (KSBR 39 (28) 11121/2012) samého počátku. Obsahem shora uvedené smlouvy bylo ujednání, které zavazovalo nabyvatele, tj. společnost Kučera Zdeněk, s.r.o. vybudovat do pěti let od vkladu vlastnického práva (tzn. do 23.7.2012) na pozemcích inženýrské sítě a s těmito sítěmi pozemky bezúplatně převést zpět žalobci. Čl. 3 odst. 6 této smlouvy obsahoval sdělení, že nabyvatel může předmětné nemovitosti za účelem výstavby inženýrských sítí převést na jiný subjekt pouze za podmínky předchozího písemného souhlasu žalobce. Kupní smlouvou ze dne 2.10.2007 společnost Kučera Zdeněk s.r.o. prodala předmětné nemovitosti dlužníku, ačkoliv písemný souhlas žalobce absentoval. Dané dokazuje čl. IV odst. 5 smlouvy ze dne 2.10.2007, kde je výslovně uvedeno, že písemný souhlas žalobce k převodu nemovitostí byl nahrazen přistoupením kupujícího k závazku společnosti Kučera Zdeněk, s.r.o., když text tohoto úkonu byl předběžně odsouhlasen starostou města Dašice. Žalobce tvrdil, že daný postup byl v rozporu se zákonem a smlouva ze dne 23.7.2007 je absolutně neplatná pro rozpor mezi zveřejněným záměrem a úkonem, který byl ve skutečnosti učiněn. Dále též žalobce považuje za absolutně neplatnou smlouvu ze dne 2.10.2007 pro neexistenci předchozího písemného souhlasu obce s danou smlouvou. Žalobce je přesvědčen, že vlastnické právo k předmětným nemovitostem nepozbyl. Žalovaná v písemném vyjádření namítala, že sporné pozemky do majetkové podstaty dlužníka byly sepsány z titulu jejich nabytí na základě smlouvy ze dne 23.7.20007 a 2.10.2007 a je toho názoru, že uvedené smlouvy jsou platné. Zveřejněný záměr obce, i když byl nadepsán jako směna pozemků , obsahuje záměr směnit zde specifikované pozemky za pozemky, na kterých budou vybudovány inženýrské sítě, ve skutečnosti bylo obsahem tohoto právního úkonu darování pozemků a nikoli směna. To, že právní úkon v záměru obce není označen názvem smlouvy, je nerozhodné s ohledem na zásadu interpretace projevu vůle podle jeho obsahu a ne podle jeho označení. Zvolenou formulaci v záměru obce je tedy nutno vykládat jako popis právního úkonu, který byl následně obsahem smlouvy ze dne 23.7.2007. Dále zdůraznila, že dle ust. § 39 zák. č. 128/2000 Sb., o obcích, je právní úkon zcela neplatný, pokud obec záměr nezveřejní. V daném případě byl záměr obce řádně zveřejněn na úřední desce spolu s nezbytnými údaji po dobu nejméně 15 dnů před rozhodnutím zastupitelstva obce. K platnosti smlouvy ze dne 2.10.2007 žalovaná uvedla, že nerozporuje, že souhlas zastupitelstva žalobce s převodem nemovitostí na dlužníka nebyl vydán. Avšak dle zákona není vyžadován, neboť účastníci smlouvy z 2.10.2007 nepodléhají úpravě uvedené v zákoně o obcích. Neudělení souhlasu žalobce s tímto převodem pozemků pouze založila odpovědnost převodce za porušení smlouvy ze dne 23.7.2007.

Po té, kdy soud prvního stupně podrobně zrekapituloval další jednotlivá vyjádření účastníků, vycházeje z provedených důkazů (záměrem obce, usnesením zastupitelstva ze dne 19.7.2007 a smlouvy ze dne 23.7.2007), s poukazem na ustanovení § 225 IZ a § 39 zákona č. 128/2000 Sb. a označenou judikaturu dospěl k závěru, že žaloba žalobce je sice včasná, avšak není důvodná. K námitce žalobce, že smlouva o převodu nemovitostí ze dne 23.7.2007 nekoresponduje se záměrem obce, který byl vyvěšen na úřední desce od 29.6.2007 do 18.7.2007 a následně přijatým usnesením zastupitelstva obce pod číslem Z 062/2007, soud dospěl k závěru, že smlouva ze dne 23.7.2007 dostatečně identifikuje účel smlouvy, neboť (KSBR 39 (28) 11121/2012)

čl. 3 smlouvy vymezuje účel převodu, tzn. převod nemovitostí za účelem výstavby inženýrských sítí se závazkem pro nabyvatele bezúplatného zpětného převodu na převodce. To, že samotný právní úkon v záměru obce není označen, jako smlouva není natolik závažné, že by to způsobilo absolutní neplatnost právního úkonu. Záměr obce nazvaný jako směna pozemků byl vyvěšen na úřední desce dne 29.6.2007 a sejmut dne 18.7.2007, tzn., že byla dodržena zákonná patnáctidenní lhůta dle ustanovení § 39 zákona o obcích. Namítaný nesoulad mezi záměrem obce a smlouvy ze dne 23.7.2007 nebyl takové formy, aby vyvolal neplatnost této smlouvy, uzavřené necelý měsíc od vyvěšení záměru obce směnit pozemky a přijatého usnesení zastupitelstva obce pod č. Z 062/2007, když smlouva ve svém důsledku dostatečně a zcela určitě označuje účel smlouvy, tj. převod nemovitostí za účelem výstavby inženýrských sítí se závazkem zpětného převodu. Soud je též přesvědčen, že podle textu zápisu ze schůze ze dne 19.7.2007 a souvisejících listin, zastupitelstvo obce velmi dobře vědělo, jaký převod co do určení nemovitostí a dalších smluvních náležitostí schválilo. Proto soud s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 87/2004, podle něhož závěr, že určitý právní úkon je neplatný pro rozpor se zákonem, se musí opírat o rozumný výklad dotčeného zákonného ustanovení a ne každý rozpor se zákonem má za následek absolutní neplatnost právního úkonu, soud prvního stupně dospěl k závěru, že záměr obce, ačkoliv byl jinak pojmenován , než následná smlouva ze dne 23.7.2007, je svým obsahem plně v souladu s tímto smluvním ujednáním a nejedná se o takové porušení zákona, které by mělo za následek absolutní neplatnost předmětné smlouvy . Vzhledem k tomu, že žalobce předpoklad ohledně vlastnického práva neprokázal, soud se již dalšími tvrzeními žalobce nezabýval a jelikož dospěl k závěru, že žalobní nárok není nárokem po právu, a podanou žalobu zamítl.

Proti tomuto rozsudku, výslovně proti jeho výroku v odstavci I. a II., podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že soud prvního stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a v návaznosti na to věc nesprávně právně posoudil. Shrnul, že skutkový stav se odehrál tak, že město Dašice zveřejnilo záměr směny pozemků , aby následně uzavřelo de facto darovací smlouvu s neplatnou podmínkou souhlasu s dalším převodem, a smlouvu o budoucí darovací smlouvě ke stejným pozemkům. Tímto ovšem došlo k uzavření smlouvy v naprostém rozporu se zveřejněným záměrem. Pokud žalovaná namítala, že je jedno, co bylo zveřejněno, ale podstatné je, že to zveřejněno vůbec bylo , mimo jiné proto, že úkony se posuzují podle obsahu , ne podle názvu a dále pokud byly závěry soudu takové, že ne každé porušení zákona o obcích ve vztahu k dispozicím s nemovitostmi nemusí mít nutně za následek absolutní neplatnost uzavřených smluv , zastává žalobce názor, že tyto závěry nemají oporu jak v zákoně, tak v konstantní judikatuře. Ustanovení § 39 zákona o obcích neslouží k formalistickému výkladu zákona a není pouze administrativním nárokem na samosprávu. Naopak, je zcela zásadním a hlavním pilířem obchodování samosprávy s nemovitostmi tak, aby tyto majetkové dispozice byly transparentní, veřejné, pod kontrolou občanů města. Proto je i soudní výklad tohoto ustanovení velmi přísný a judikatura soudů trvá zcela správně na tom, aby byly v naprostém souladu a totožné tyto právní úkony orgánů města: záměr-rozhodnutí o nabídkách předložených na (KSBR 39 (28) 11121/2012) základě tohoto záměru s obsahem smlouvy uzavřené na základě záměru a předložené nabídky. Zákon o obcích v ustanovení § 39 odst. 1 odlišuje zveřejnění záměru směny a darování ; nelze proto jedno zaměňovat za druhé jakýmkoliv výkladem. Není to jen o tom, aby se mohly předkládat nabídky, ale aby se mohli zájemci i vyjádřit, dále také proto, aby se mohli k záměru obce vyjádřit i občané samosprávy, třeba i tak, že s daným záměrem nesouhlasí. To je hlavním smyslem povinnosti zveřejnit. Právo občanů podávat orgánům obce návrhy, připomínky a podněty a vyjadřovat se na zasedání zastupitelstva obce v souladu s jednacím řádem svá stanoviska k projednávaným věcem, je zakotveno v ustanovení § 1 zák. č. 128/2000 Sb., o obcích. Aby se občan mohl kvalifikovaně vyjádřit či dát podnět, musí být pravdivě informován o záměrech orgánů obce. Pokud obec zveřejní záměr směnit , a myslí přitom darovat , a pokud podstatný projevů vůle vzniká mimo orgány obce, v daném případě zastupitelství obce, je zcela zásadně narušena zásada publicity veřejné správy, a daný právní úkon nemůže být platný, protože byly porušeny všechny právní zásady, text zákona, jeho účel a smysl. Dále zákon výslovně uvádí, že pokud obec záměr nezveřejní, je právní jednání absolutně neplatné . Toto jasné ustanovení zákona je proto nutno vykládat tak, že se má na mysli řádné a srozumitelné zveřejnění, nikoli zveřejnění zmatečné či obsahující zcela jiný právní úkon, než který je následně realizován. Soudu prvního stupně dále zcela uniklo ustanovení § 39 odst. 2 citovaného zákona, který zní, že Při úplatném převodu majetku se cena sjednává zpravidla ve výši, která je v daném místě a čase obvyklá, nejde-li o cenu regulovanou státem. Odchylka od ceny obvyklé musí být zdůvodněna . Pokud v daném případě došlo k faktickému darování nemovitostí, neboť bezúplatný převod je darováním, pak se jedná o absolutní odchylku od ceny v místě a čase obvyklé a odůvodnění je zcela na místě. K žádnému takovému odůvodnění zde nedošlo ani v záměru ani v usnesení orgánů města či ve smlouvě. Zcela jistě nelze připustit, aby se majetek samosprávy bez tohoto odůvodnění, kterým by bylo třetím osobám vysvětleno, proč se takto postupuje, převáděl. V daném případě byly darovány pozemky třetímu subjektu bez jakéhokoliv odůvodnění, a aniž to takto uvedl zveřejněný záměr. Tímto došlo k porušení tohoto ustanovení. Je tedy zřejmé, že v daném právním jednání bylo popřeno a porušeno zcela vše-znění zákona, jeho smysl a účel. Bylo tak zcela popřeno a znemožněno právo občanům vyjadřovat se k jednání města, protože toto jednání bylo tak zmatečné, že občané obce nemohli absolutně pochopit jaká dispozice s majetkem velké hodnoty má vlastně být-zda směna, darování, zpětné darování atd. Na tom nic nemění domýšlený záměr města patrně zajistit budování inženýrských sítí. I dobré úmysly mohou vést k neplatným právním úkonům. Pokud soud dochází k závěru, že nemůže způsobit absolutní neplatnost rozpor se záměrem spočívající v tom, že byl sice chybně nazván směna pozemků , ale následná smlouva dostatečně identifikuje účel smlouvy, pak se zcela mýlí ve smyslu a účelu zveřejňování záměrů a v podstatě potvrzuje důvodnost odvolání. Vady záměru nemohou být totiž zhojeny v jejich výstupu, tedy až ve smlouvě, ke které se již nemůže vyjádřit ani občan ani případný uchazeč, protože to už je, laicky řečeno, zcela pozdě. Zákon proto klade důraz na zveřejnění záměru proto, aby následná smlouva s tímto zveřejněním korespondovala, a ne aby chybné a zcela zavádějící zveřejnění bylo až ve smlouvě, tedy mimo zraky veřejnosti a zájemců zhojeno (KSBR 39 (28) 11121/2012) jasnou formulací, tedy pokoutně a zcela mimo zásadu publicity veřejné správy. Jasná a určitá formulace ve smlouvě má tedy nulový význam, pokud nelze tuto určitost a jasnost odvodit již ze zveřejněného záměru, který musí v tom zásadním se smlouvou zcela korespondovat. I když lze připustit, že ne každý odlišnost musí způsobovat automaticky neplatnost, avšak musí se jednat o odlišnosti nevýznamné, nikoliv naprosto zásadní, zde směna pozemků a darování pozemků . To je tak zásadní rozdíl, že jej nelze žádným výkladem, jakkoli velkorysým, zhojit. Pokud soud uvádí, že sám nalezl určitost až ve smlouvě, pak v podstatě dává za pravdu žalobci, že až v této smlouvě bylo vše ujednáno, byť odlišně od zveřejněného zájmu. Pokud jde o ochranu dobré víry a práv třetím stran, jak namítala žalovaná, pak i tento problém byl judikován, a to ve prospěch jednotky území samosprávy (usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.3.2008, sp.zn. 28 Cdo 2939/2006 a další). V neposlední řadě odvolatel namítl, že je zde i aspekt dobrých mravů. Soud svým rozhodnutím ochránil nepocitového nabyvatele, který nejenže neprojevil zvýšenou bdělost, ale sám jednal nemravně a darované pozemky zpeněžil, aniž splnil své smluvní povinnosti. Jelikož smlouva ze dne 23.7.2007 je absolutně neplatná pro vícečetný rozpor se zákonem o obcích, proto odvolatel navrhl, aby odvolací soud v napadené části rozsudek soudu prvního stupně změnil, jeho žalobě vyhověl a přiznal mu právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud především konstatuje, že s ohledem na datum zahájení insolvenčního řízení ve věci dlužníka DOMY START, a.s. (9.5.2012) a předmětného řízení (27.12.2012) a dále s ohledem na skutečnost, že s účinností od 1.1.2014 byl zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a jeho řešení změněn zákonem č. 294/2013 Sb., kdy podle článku II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, přičemž právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány, je rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014.

Podle § 7 IZ platí, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

S účinností od 1.1.2014 byl rovněž změněn zákon č. 99/1963 Sb. (občanský soudní řád) zákonem č. 293/2013 Sb.; s ohledem na shora uvedená přechodná ustanovení a znění § 7 IZ, je pro dané řízení rozhodné znění občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2014. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, že obsahuje způsobilé odvolací důvody ve smyslu § 205 odst. 2 o.s.ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části, (KSBR 39 (28) 11121/2012) včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.) a po té kdy věc projednal u odvolacího jednání a částečně zopakoval dokazování, dospěl k závěru, že odvolání žalovaných nelze upřít důvodnosti.

Odvolací soud z následujících listin zjistil:

-ze Záměru směny pozemků , že město Dašice v něm oznámilo záměr směnit pozemky p.č. 42/1 o výměře 3956 m p.č. 42/2 o v , ýměře 53 m, p.č. 42/3 o výměře 382 m, p.č. 1490/23 o výměře 531 m, p.č. 1490/24 o výměře 96 m, p.č. 1 490/25 o výměře 236 m, p.č. 1494/1 o v ýměře 1971 m, p.č. 1494/4 o v ýměře 1124 m, p.č. 1494/5 o výměře 2263 m, p.č. 1494/8 o výměře 662 m, p.č. 1495/11 o výměře 7144 m, p.č. 1543/9 o ýměře 543 m p.č. 1543/12 o ýměře 15 m a p.č. 2214/2 o v , v výměře 83 m, nacházející se v katastrálním území a obci Dašice (lokalita výstavby rodinných domů Na Valech) za pozemky, na kterých budou vybudovány inženýrské sítě, resp. se z nich stanou veřejná prostranství v rámci projektu výstavby rodinných domů Na Valech ve smyslu Rozhodnutí o umístění stavby Městského úřadu Dašice-Stavební úřad ze dne 6.2.2007, č.j. SÚ/2282/06/VI. a ve smyslu Projektu inženýrských sítí pro stavbu rodinných domů Dašice Na Valech, vypracovaného Ing. Jaroslavem Burešem. Záměr je podepsán starostou město Dašice Bc. Jiřím Horou a byl zveřejněn na úřední desce od 29.6.2007 do 18.7.2007;

-z usnesení ze dne 19.7.2007, že jím zastupitelstvo města Dašice pod č. Z062/2007 schválilo smlouvu o převodu nemovitostí se závazkem nabyvatele zpětného převodu mezi městem Dašice a firmou Zdeněk Kučera s.r.o., kterou město daruje pozemky p.č. 42/1 o výměře 3956 m p.č. 42/2 o v , ýměře 53 m, p.č. 42/3 o výměře 382 m, p.č. 1490/23 o výměře 531 m, p.č. 1490/24 o výměře 96 m, p.č. 1490/25 o výměře 236 m, p.č. 1494/1 o výměře 1971 m, p.č. 1494/4 o výměře 1124 m, p.č. 1494/5 o výměře 2263 m, p.č. 1494/8 o výměře 662 m, p.č. 1495/11 o výměře 7144 m, p.č. 1543/9 o výměře 543 m, p.č. 1543/12 o výměře 15 m a p.č. 2214/2 o výměře 83 m v katastrálním území a obci Dašice (lokalita výstavby rodinných domů Na Valech) se závazkem obdarovaného vrátit městu Dašice pozemky, na kterých budou vybudovány inženýrské sítě v rámci projektu výstavby rodinných domů Na Valech ve smyslu Rozhodnutí o umístění stavby Městského úřadu Dašice-Stavební úřad ze dne 6.2.2007, č.j. SÚ/2282/06/VI. a ve smyslu Projektu inženýrských sítí pro stavbu rodinných domů Dašice Na Valech, vypracovaného Ing. Jaroslavem Burešem. Text schválené smlouvy je přílohou tohoto usnesení;

-ze smlouvy o převodu nemovitostí se závazkem nabyvatele zpětného převodu ze dne 23.7.2007, že byla uzavřena mezi městem Dašice jako převodcem na straně jedné a společností Kučera Zdeněk s.r.o. na straně druhé jako nabyvatelem, kterou převodce převedl pozemky p.č. 42/1 o výměře 3956 m p.č. 42/2 o v měře 53 m , ý , p.č. 42/3 o výměře 382 m, p.č. 1490/23 o výměře 531 m, p.č. 1490/24 o výměře 96 m, p.č. 1490/25 o ýměře 236 m p.č. 1494/1 o ýměře 1971 m p.č. 1494/4 o v , v , výměře 1124 m, p.č. 1494/5 o v ýměře 2263 m, p.č. 149 4/8 o výměře 662 m p.č. , 1495/11 o výměře 7144 m, p.č. 1543/9 o výměře 543 m, p.č. 1543/12 o výměře 15 m a p.č. 2214/2 o v ýměře 83 m v katastrálním území a obci Dašice (lokalita (KSBR 39 (28) 11121/2012) výstavby rodinných domů Na Valech) zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Pardubice na LV č. 10004. Převodce převedl nemovitosti na nabyvatele s veškerými součástmi a příslušenstvím, účelem převodu výstavba inženýrských sítí v rámci projektu výstavby rodinných domů Na Valech, Dašice ve smyslu Rozhodnutí o umístění stavby Městského úřadu Dašice-Stavební úřad ze dne 6.2.2007, č.j. SÚ/2282/06/VI. a ve smyslu Projektu inženýrských sítí pro stavbu rodinných domů Dašice Na Valech, vypracovaného Ing. Jaroslavem Burešem, B+P Projekt, Kočí 178, 53861 vypracovaného dne 12/2004. Vestavbu inženýrských sítí zajistí nabyvatel na své náklady. Výstavba bude realizována nejpozději do pěti let od vkladu vlastnického práva nabyvatele a nabyvatel se zavázal nemovitosti převodci vrátit-bezúplatně převést v případě, že výstavba inženýrských sítí nebude realizována do pěti let, a to nejpozději do jednoho měsíce po uplynutí této lhůty. Dle čl. 3, bod 3.6. za účelem zajištění výstavby inženýrských sítí byl nabyvatel oprávněn převést nemovitosti na jiný subjekt, ale jen k tomuto účelu a s převodem všech závazků nabyvatele vůči převodci dle této smlouvy a po předchozím písemném souhlasu převodce. Dle čl. 4 se nabyvatel zavázal nejpozději do šesti měsíců po kolaudaci staveb inženýrských sítí, bezúplatně převést nemovitosti, na kterých budou vybudovány inženýrské sítě na převodce. Dále se zavázal bezúplatně převést na převodce i všechny nemovitosti, které v rámci projektu výstavby rodinných domů Na Valech, Dašice, budou mít charakter veřejného prostranství ve smyslu Rozhodnutí o umístění stavby (zejména ulice, náměstí, parky a další). V čl. 6 je konstatováno, záměr obce převést nemovitosti vymezené v této smlouvě byl zveřejněn na úřední desce od 29.6.2007 do 18.7.2007. Dle čl. 7 smlouva nabývá platnosti a účinnosti podpisem, vlastnické právo obdarovaného k daru vzniká zápisem vkladu. Tato smlouva byla zavkladována s právními účinky ke dni 23.7.2007;

-z přistoupení k závazku datovaného 2.10.2007, že obchodní společnost DOMY START, a.s. přistupuje k závazku společnosti Kučera Zdeněk s.r.o., který tato společnost převzala dle čl. 3 a 4 smlouvy o převodu nemovitostí se závazkem zpětného převodu uzavřené mezi prodávajícím a městem Dašice, tj. provést výstavbu inženýrských sítí na své náklady do 23.7.2012 a zavazuje se nemovitosti, které nabývá, bezplatně převést městu Dašice v případě, že výstavba inženýrských sítí nebude realizována do 23.7.2012. Za město Dašice je připojen nečitelný podpis s datem 14.4.2008;

-kupní smlouvou sepsanou formou notářského zápisu dne 2.10.2007 uzavřenou mimo jiné mezi společností Kučera Zdeněk s.r.o. jako prodávajícím a DOMY START, a.s. jako kupujícím, že prodávající předmětné sporné pozemky prodal dlužníku za sjednanou kupní cenu 1.000.000 Kč;

-z přípisu místostarosty města Dašice Mgr. Petra Zikmunda, adresovanému DOMY START, a.s., že zasílá ve čtyřech vyhotoveních Smlouvu o právu předkupním s tím, že dne 14.4.2008 byla uzavřena mezi DOMY START, a.s. a městem Dašice smlouva o přistoupení k závazku, kterou však nelze zaregistrovat na katastrálním (KSBR 39 (28) 11121/2012)

úřadě, proto byla sepsána nová smlouva o předkupním právu. Po podpisu této smlouvy bude společnosti zaslána smlouva zaregistrovaná.

Podle ustanovení 39 odst. 1 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích ve znění účinném do 31.3.2009 (tj. v rozhodném znění ke dni zveřejnění sporného záměru a smlouvy ze dne 23.7.2007) platí, že záměr obce prodat, směnit nebo darovat nemovitý majetek, pronajmout jej nebo poskytnout jako výpůjčku obec zveřejní po dobu nejméně 15 dnů před rozhodnutím v příslušném orgánu obce vyvěšením na úřední desce obecního úřadu, aby se k němu mohli zájemci vyjádřit a předložit své nabídky. Záměr může obec též zveřejnit způsobem v místě obvyklým. Pokud obec záměr nezveřejní, je právní úkon od počátku neplatný. Nemovitost se v záměru označí údaji podle zvláštního zákona platného ke dni zveřejnění záměru.

Odvolací soud ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení dospěl k závěru, že námitka odvolatele, že sporný zveřejněný záměr města Dašice nebyl pro občany a případné zájemce dostatečně určitý a srozumitelný, neboť ve smyslu ustanovení § 39 zák. č. 128/2000 Sb. náležitě a srozumitelně nevymezil zamýšlenou dispozici, ač byl označen jako záměr směny pozemků zde specifikovaných. Již vůbec z něj nelze dovodit, že by tyto pozemky měly být převáděny bezplatně (darovány) a že by po vybudování inženýrských sítí měly být městu Dašice vráceny. Tuto neurčitost nebylo možno odstranit ani výkladem (§ 35 obč. zák.). I když judikatura soudů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.9.2010, sen. zn. 30 Cdo 1250/2009 zveřejněný pod R 45/2011) dovodila, že zveřejněný záměr není jednostranným právním úkonem, nýbrž že jde jen o návrh (ofertu), je i přesto nezbytné, aby v zájmu oprávněné kontroly veřejnosti, byl zamýšlený záměr obce určitý. Důsledek takto zveřejněného neurčitého záměru, z něhož není nade vši pochybnost zřejmá majetková dispozice, je stejný, jako kdyby vůbec tento záměr nebyl zveřejněn. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, jaký byl skutečný záměr Města Dašice a že jeho úmysly byly dobré a v zájmu občanů.

Proto byla-li na základě takto zveřejněného (obsahově neurčitého a nesrozumitelného) záměru města Dašice uzavřena dne 23.7.2007 zmíněná smlouva o převodu sporných pozemků, pak je nutno uzavřít, že jde o smlouvu absolutně neplatnou. Z tohoto důvodu se rovněž na základě smlouvy ze dne 2.10.2007 ani dlužník, který sporné pozemky nabyl od nevlastníka, jejich vlastníkem nestal. I v případě úvahy, že dlužník jednal v dobré víře, nelze přehlédnout, že dlužník nemohl vlastnické právo ke sporným pozemkům doposud (resp. do roku 2012) vydržet. K tomu viz závěry formulované v rozsudku velkého senátu Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.11.2014, sen. zn. 31 Cdo 1168/2013 (R 16/2015).

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ustanovení § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. v napadené části v odstavci I. rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě žalobce vyhověl.

V souladu s ust. § 224 odst. 2 o.s.ř., v návaznosti na ust. § 142 odst. 1 bylo nutno s ohledem na výsledek tohoto odvolacího řízení, nově rozhodnout o nákladech (KSBR 39 (28) 11121/2012)

řízení před soudem prvního stupně. Úspěšný žalobce byl v dané věci právně zastoupen, má proto právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 14.200 Kč. To je odměna advokátky za 1 úkon (převzetí zastoupení 27.11.2012) 2.100 Kč, účast u jednání dne 4.11.2014 a 1.12.2014, to je 2x po 3.100 Kč, 3x režijní paušál po 300 Kč (vyhl. č. 177/1996 Sb. vždy v rozhodném znění), dále soudní poplatek 5.000 Kč. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. V odvolacím řízení vznikly úspěšnému žalobci náklady v celkové výši 10.228 Kč. To je na soudním poplatku z odvolání 2.000 Kč, dále odměna advokátky za 2 úkony právní služby po 3.100 Kč (odvolání, účast u odvolacího jednání), 2 x náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 cit. vyhlášky), tyto náklady na právním zastoupení navýšené o DPH 1.428 Kč.

Lhůtu k plnění a platební místo k zaplacení náhrady nákladů řízení určil odvolací soud podle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1 o.s.ř.

Jelikož žalovaní byli v tomto sporu úspěšní, nebyly splněny podmínky k přechodu poplatkové povinnosti ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb.; proto odvolací ve výroku IV. napadený rozsudek změnil tak, že se žalovaným povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2.000 Kč neukládá.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Olomouci dne 2. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu