11 VSOL 42/2012-116
32 ICm 1298/2010 11 VSOL 42/2012-116 (KSBR 32 INS 1222/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové ve věci žalobce Bohumila anonymizovano , anonymizovano , bytem Kroměříž, Kotojedy 52, PSČ 767 01, zastoupeného Mgr. Radkem Vondráčkem, advokátem se sídlem Kroměříž, Jánská 25, PSČ 767 01, proti žalovanému Mgr. Ing. Petru Konečnému, advokátovi se sídlem Olomouc, Na Střelnici 1212/39, PSČ 779 00, jako insolvenčnímu správci dlužníka AWEXO s.r.o., se sídlem Kroměříž, Štěchovice 1389, PSČ 767 01, IČ: 26968134, o určení pohledávky pravosti a pořadí pohledávky jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka AWEXO s.r.o., se sídlem Kroměříž, Štěchovice 1389, PSČ 767 01, IČ: 26968134, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 32 INS 1222/2010, k odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22.2.2012, č.j. 32 ICm 1298/2010-48 (KSBR 32 INS 1222/2010) takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal určení, že pohledávka žalobce za dlužníkem AWEXO s.r.o. ve výši 5.582.228 Kč, která byla při přezkumném jednání popřena insolvenčním správcem, byla do insolvenčního řízení vedeného Krajským soude v Brně pod sp. zn. KSBR 32 INS 1222/2010 přihlášena po právu, a to jako pohledávka zajištěná do výše 5.506.792Kč (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Podle odůvodnění dospěl soud prvního stupně ke skutkovému a právnímu závěru, že insolvenční správce dlužníka popřel pohledávku žalobce přihlášenou v přihlášce P1-2 důvodně, neboť žalobce uplatnil právo na uspokojení své pohledávky vůči Vlastě anonymizovano ze smlouvy o půjčce ze dne 1.6.2009 ve výši 5.582.228 Kč, a to z majetku dlužníka poskytnutého k zajištění dle smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 1.6.2009, přičemž tato smlouva o zřízení zástavního práva je dle ustanovení § 39 ObčZ neplatná. Důvodem její neplatnosti je, že touto smlouvou jsou zajištěny pohledávky ze smlouvy o půjčce ze dne 1.6.2009 uzavřené mezi žalobcem jako věřitelem a Vlastou anonymizovano jako dlužnicí a tato smlouva není platnou smlouvou o půjčce ve smyslu ustanovení § 657 ObčZ, neboť nedošlo ke skutečnému odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi. Ve smlouvě účastníci pouze deklarovali, že v minulosti došlo k půjčení určitých částek peněz. Nevznikl-li platně vztah ze smlouvy o půjčce, nemohlo tak platně vzniknout ani zástavní právo k zajištění závazku z této smlouvy. Dále shledal smlouvu o zřízení zástavního práva neplatnou pro rozpor s ustanovením § 196a odst. 1 ObchZ, a sice pro absenci předchozího souhlasu valné hromady, neboť touto smlouvou dlužník zajišťoval svým majetkem závazky ze smlouvy o půjčce poskytnuté Vlastě anonymizovano , která byla jednatelkou dlužníka.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání z důvodu, že řízení je postiženo jinou vadnou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci, soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním, a že neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností. Jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci spatřoval v absenci poučení dle ustanovení § 118a o.s.ř., neboť žalobci nebyl zpřístupněn názor soudu, že smlouva (KSBR 32 INS 1222/2010) o půjčce ze dne 1.6.2009 není považována za platnou smlouvu o půjčce ve smyslu ustanovení § 657 ObčZ z důvodu, že nedošlo k odevzdání předmětu půjčky dlužníkovi, čímž byla porušena mimo jiné též zásada předvídatelnosti soudního rozhodnutí. Dále soudu prvního stupně vytýkal, že neprovedl žalobcem navržené důkazy potřebné k prokázání jeho tvrzení, že s poskytnutím půjčky souhlasila též minoritní společnice dlužníka Jana anonymizovano , která též finanční částky od žalobce přebírala a souhlasila s podmínkami půjčky, tedy i ze zajištěním jak ve formě zřízení zástavního práva na nemovitostech dlužníka, tak s poskytnutím směnečného rukojemství. K okolnostem uzavření smlouvy o půjčce, jakož i zástavní smlouvy žalobce navrhoval též výslech svědka JUDr. Petera Mamrilly, který byl přítomen podepisování těchto dokumentů. Na základě takto neúplně zjištěného skutkového stavu a na základě nesprávných skutkových zjištění učiněných z provedených důkazů dospěl soud prvního stupně k nesprávnému právnímu závěru o neplatnosti smlouvy o půjčce ze dne 1.6.2009 pro rozpor s ustanovením § 657 ObčZ, a tudíž o neexistenci jejího zajištění zástavním právem, jakož i o neplatnosti smlouvy o zřízení zástavního práva pro rozpor s ustanovením § 196a odst. 1 ObchZ.

Žalovaný insolvenční správce se k podanému odvolání vyjádřil ústně do protokolu o jednání před odvolacím soudem, a uvedl, že rozhodnutí ponechává na úvaze odvolacího soudu, neboť se jedná o výklad ustanovení § 196a odst.1 ObchZ a tedy o právní posouzení věci. Následně svůj právní názor podrobně vyjádřil v podaném dovolání.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly, přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro insolvenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je v posuzované věci občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, která v odvolání použila způsobilý odvolací důvod podřaditelný pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. c), d), e) a g) o.s.ř., přezkoumal odvolací soud podle ustanovení § 212, 212a o.s.ř. odvoláním napadený rozsudek soudu prvního (KSBR 32 INS 1222/2010) stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a po jednání ve věci (po rozhodnutí níže citovaným rozsudkem dovolacího soudu) dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu předloženého spisu vyplývá, že žalobou ze dne 27.9.2010, doručenou soudu dne 29.9.2010, a dále doplněnou a upřesněnou podáním ze dne 3.1.2012, se žalobce proti žalovanému insolvenčnímu správci dlužníka AWEXO s.r.o. domáhal určení, že pohledávka žalobce za dlužníkem AWEXO s.r.o. ve výši 5.582.228 Kč, která byla při přezkumném jednání popřena insolvenčním správcem, byla do insolvenčního řízení vedeného Krajským soude v Brně pod sp. zn. KSBR 32 INS 1222/2010 přihlášena po právu, a to jako pohledávka zajištěná do výše 5.506.792Kč. Ve vylíčení rozhodujících skutečností uvedl, že do insolvenčního řízení dlužníka přihlásil pohledávku ze smlouvy o půjčce ze dne 1.6.2009, na základě níž žalobce poskytl Vlastě anonymizovano (jednatelce pozdějšího dlužníka dlužníka) půjčku ve výši 5.506.792 Kč, která mu nebyla ve stanovené lhůtě vrácena. K zajištění této půjčky uzavřel s dlužníkem zástavní smlouvu ze dne 1.6.2009. Tato pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka jako pohledávka s právem na uspokojení ze zajištění byla insolvenčním správcem dlužníka popřena z důvodu neplatnosti smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 1.6.2009 pro rozpor s ustanovením § 196a odst. 1 ObchZ, tedy z důvodu absence předchozího souhlasu valné hromady k uzavření této zástavní smlouvy. V této souvislosti žalobce v žalobě tvrdil, že o poskytnutí půjčky, jakož o podmínkách, za kterých se půjčka poskytovala, byla informována i minoritní společnice dlužníka Jana anonymizovano , která se též účastnila přejímání finančních prostředků od žalobce a osobně s ním ve věci půjčky jednala. Závěr soudu, že smlouva o zřízení zástavního práva je neplatná jen proto, že společnice dlužníka (Vlasta anonymizovano a Jana anonymizovano ) neudělily předchozí souhlas k jejímu uzavření ve formě usnesení valné hromady, je zjevně nad míru pozitivistický a formalistický. Již v žalobě navrhoval provést důkaz účastnickou výpovědí žalobce, Vlasty anonymizovano a výslech svědků Jany anonymizovano a JUDr. Petera Mamrilly, CSc. Žádný z těchto navržených důkazů soud prvního stupně neprovedl. Provedl pouze důkaz listinami, a to přihláškou pohledávky ze dne 25.1.2010 včetně jejího doplňku ze dne 26.3.2010 a 13.8.2010, smlouvou o půjčce ze dne 1.6.2009, smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 1.6.2009, výpisem z katastru nemovitostí, úplným výpisem z obchodního rejstříku dlužníka AWEXO s.r.o., seznamem přihlášených pohledávek a potvrzením jednatelky ze dne 15.2.2011, a na tomto základě rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem. Odvolací soud o odvolání žalobce rozhodl původně rozsudkem ze dne 13.11.2012, sp. zn. 32 ICm 1298/2010,-78 (KSBR 32 INS 1222/2010) tak, že změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, a to tak, že určil, že žalobce má právo na uspokojení své pohledávky vůči V. W. ze smlouvy o půjčce ze dne 1. června 2009 ve výši 5.582.228 Kč pouze z majetku dlužníka poskytnutého k zajištění dle smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 1. června 2009 , a to z výtěžku zpeněžení nemovitosti do výše 5.506.792 Kč. Odvolací soud- (KSBR 32 INS 1222/2010) poté, co se přihlásil jako ke správným ke skutkovým závěrům soudu prvního stupně-korigoval závěr soudu prvního stupně o povaze smlouvy uzavřené dne 1. června 2009 mezi V. W. a dlužníkem. Dovodil, že jde o smlouvu o půjčce dle ustanovení 657 obč. zák., čemuž nebrání skutečnost, že žalobce (jako věřitel) poskytl V. W. (jako dlužnici) finanční prostředky postupně ve splátkách ještě před uzavřením smlouvy. Protože žalovaný netvrdil skutečnosti svědčící o nepředání půjčky dlužnici V. W., a ani o jejím splacení , odvolací soud uzavřel, že pohledávka ze smlouvy o půjčce, která je zajištěna zástavním právem, platně vznikla a mohlo vzniknout i zástavní právo; potud odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2010, sp. zn. 21 Cdo 390/2008. Odvolací soud dále dospěl k závěru, že absence předchozího souhlasu valné hromady dlužníka, požadovaného ustanovením § 196a odst. 1 obch. zák., nezpůsobila neplatnost smlouvy o zřízení zástavního práva. Vyšel přitom z úvahy, že pro přijetí rozhodnutí valné hromady o souhlasu k uzavření smlouvy o zřízení zástavního práva bylo potřeba nejméně 2.101 hlasů společníků (celkový počet hlasů činil 4.200), přičemž společnice V. W., která smlouvu za dlužníka uzavírala (a tudíž lze předpokládat, že s ní též souhlasila), disponovala 4.180 hlasy, zatímco další společnice J. W. pouze 20 hlasy, takže i kdyby na valné hromadě nehlasovala pro udělení souhlasu s uzavřením smlouvy o zřízení zástavního práva, kladné rozhodnutí valné hromady (přijaté 4.180 hlasy společnice V. W.) by tím stejně neovlivnila. V této souvislosti poukázal na závěry formulované Nejvyšším soudem při výkladu ustanovení § 196a obch. zák. v podobné situaci v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1780/2008, jakož i na to, že rozsudkem velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2012, sp. zn. 31 Cdo 3986/2009 (jde o rozhodnutí uveřejněné pod číslem 67/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen R 67/2012 ), došlo k rozvolnění výkladu ustanovení § 196a obch. zák. s důrazem na účel tohoto ustanovení . Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Podstatou dovolací argumentace byla především otázka výkladu ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák. Dovolatel namítal, že odvolací soud označené ustanovení aplikoval v rozporu s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu. Zdůraznil, že pro zajištění pohledávky ze smlouvy o půjčce bylo nezbytné, aby byl dán předchozí souhlas valné hromady dlužníka, a to bez ohledu na to, zda V. W. má ve společnosti dlužníka 51 % nebo 99 % . Zákon výslovně stanoví výjimku pouze pro zajištění závazků ovládané osoby ovládající osobou (což na daný případ nedopadá), nikoli naopak. Další výjimku je podle dovolatele možno dovodit z judikatury, avšak odvolacím soudem odkazovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1780/2008 pro tento případ nelze použít, neboť ve věci řešené Nejvyšším soudem posuzovanou smlouvu podepsali všichni společníci společnosti, ať už jako její účastníci, nebo v postavení statutárního orgánu. V dané věci naproti tomu smlouvu podepsal jen jeden (byť většinový) společník. Podle dovolatele nelze neudělení souhlasu valnou hromadou podle ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák. v situaci, kdy smlouvu za společnost nepodepsali všichni společníci, nahradit úvahou, jak by patrně mohla valná hromada rozhodnout, kdyby byla svolána. Nelze presumovat, jak by dopadlo rozhodnutí valné hromady, a proto ji nesvolávat. Při takovémto výkladu by obdobně (bez potřeby (KSBR 32 INS 1222/2010) svolávání valné hromady) mohlo být řešeno i schvalování odměňování statutárních orgánů, účetní závěrky, převody obchodních podílů, jmenování či odvolání jednatele apod. většinovým společníkem, který je současně jednatelem společnosti. V takovém případě by však bylo vhodnější, aby byl zákon koncipován na principu, že valná hromada se koná pouze v případech, kdy je možno hlasy ostatních společníků nějak ovlivnit její rozhodování. V případě, kdy má společnost většinového společníka, který má tolik hlasů, že hlasy ostatních společníků již nemají na rozhodování valné hromady vliv, by nebylo nutné svolávat valné hromady. Takto ovšem podle dovolatele zákon koncipován není. R 67/2012 (na které odvolací soud též odkazuje) podle dovolatele na tento případ nedopadá zcela , neboť řeší důsledky porušení povinnosti dle § 196a odst. 3 obch. zák. stanovit hodnotu převáděného majetku na základě posudku znalce jmenovaného soudem. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 26.9.2013, sp. zn.KSBR 32 INS 1222/2010, 32ICm 1298/2010, 29 ICdo 23/2013 rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. listopadu 2012, č. j. 32 ICm 1298/2010,-78 (KSBR 32 INS 1222/2010) zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení V odůvodnění uvedl, že nemá za důvodnou námitku nesprávného právního posouzení smlouvy o půjčce uzavřené dne 1. června 2009 mezi žalobcem a V. W. Napadený rozsudek je v této části v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. května 2004, sp. zn. 21 Cdo 2217/2003, který byl uveřejněn v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2004, pod číslem 110, a rozsudek ze dne 21. dubna 2010, sp. zn. 21 Cdo 333/2009) a dovolatel sám ani neformuluje žádnou konkrétní výhradu, jejímž prostřednictvím by zpochybňoval správnost právního posouzení dané otázky odvolacím soudem. Nejvyšší soud nesdílí názor odvolacího soudu, že v projednávané věci je situace velmi podobná . Naopak, mezi skutkovým stavem, jak byl zjištěn v dané věci, a skutkovým stavem, z něhož Nejvyšší soud vycházel v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 1780/2008 (a též v usnesení sp. zn. 21 Cdo 2839/2009), je podstatný rozdíl. V projednávané věci totiž neprojevily (podpisem smlouvy) souhlas s jejím uzavřením (a to nejpozději ke dni jejího uzavření) obě společnice společnosti. Již proto se závěry formulované v označených rozhodnutích, v nichž Nejvyšší soud dovodil, že v určitých případech se absence předchozího souhlasu valné hromady podle § 196a odst. 1 obch. zák. neprojeví neplatností smlouvy dle § 39 obč. zák., neuplatní. Použít nelze ani konstrukci, na níž jsou vybudována výše uvedená rozhodnutí Nejvyššího soudu. Obě rozhodnutí totiž vychází z toho, že souhlas všech společníků byl dán (podpisem dotčených smluv), nikoliv z toho, že lze odhadovat, jak by dopadlo jednání valné hromady, kdyby se uskutečnila. Dovolatel správně vystihl, že při výkladu prosazovaném odvolacím soudem by bylo smysluplné trvat na rozhodování valné hromady společnosti pouze v případech, kdy žádný ze společníků nemá stanovenou většinu, což by v důsledku u společností s většinovým společníkem znamenalo zbytečnost valné hromady jako nejvyššího orgánu společnosti. Takový výklad je zjevně neudržitelný, je na úkor práv menšinových společníků (§ 56a obch. zák.) a omezuje výkon jejich práv týkajících se řízení společnosti a kontroly její činnosti (§ 122 obch. zák.). Především, a to považuje Nejvyšší soud za nejpodstatnější, by tento výklad ve svém důsledku znemožnil (KSBR 32 INS 1222/2010) postup dle § 131 obch. zák., tedy právo menšinového společníka domáhat se u soudu vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady. Z tohoto pohledu je pak nepodstatné, zda menšinový společník disponuje podílem ve výši 49 %, či 0,5 % hlasů. Odvolací soud se nadto-při úvaze, jaké byly v době uzavření zástavní smlouvy podíly hlasů obou společnic a jak by zřejmě rozhodla valná hromada společnosti-nijak nevypořádal s ustanovením § 127 odst. 5 písm. c/ obch. zák., podle něhož v rozhodné době platilo, že společník nemůže vykonávat hlasovací právo, jestliže valná hromada rozhoduje o tom, zda mu nebo osobě, s níž jedná ve shodě, má být poskytnuta výhoda. A konečně je právní posouzení dané otázky odvolacím soudem neúplné i proto, že vůbec neposuzoval splnění další podmínky pro uzavření smlouvy, jejímž předmětem je zajištění závazků osob vyjmenovaných v ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák., a sice že smlouva musí být uzavřena za podmínek obvyklých v obchodním styku (k tomu srov. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4822/2008). Odkazoval-li odvolací soud na R 67/2012, pak tato argumentace je nepřípadná již proto, že označené rozhodnutí se zabývá výkladem ustanovení § 196a odst. 3 obch. zák. Odvolací soud tedy pochybil při výkladu ustanovení § 196a odst. 1 obch. zák. a dovolací důvod dle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. byl proto uplatněn právem. Nejvyšší soud na závěr ještě připomněl, že právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243d odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).

Odvolací soud zopakoval a doplnil dokazování čtením listin, z nichž dospěl k následujícímu zjištění : -z přihlášky pohledávky P1-2 ze dne 25.1.2010 včetně doplňků ze dne 26.3.2010 a 13.8.2010 zjistil, že žalobce jako zajištěný věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka AWEXO s.r.o. pohledávku vůči Vlastě anonymizovano ze smlouvy půjčce ze dne 1.6.2009 s tím, že tato pohledávka je zajištěna co do částky 5.506.792 Kč zástavním právem na nemovitostech dlužníka AWEXO s.r.o., a to na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 1.6.2009; -ze smlouvy o půjčce uzavřené dne 1.6.2009 mezi žalobcem jako věřitelem a Vlastou anonymizovano jako dlužnicí zjistil, že věřitel přenechává dlužnici jako půjčku peněžitou částku ve výši 5.506.792 Kč, a to tak, že peněžitou částku ve výši 5.506.792 Kč předal věřitel v hotovosti dlužníkovi postupně ve splátkách před podpisem této smlouvy o půjčce. Dlužník podpisem této smlouvy o půjčce potvrzuje a činí nesporným, že částku ve výši 5.506.792 Kč od věřitele jako půjčku postupně před podpisem této smlouvy o půjčce od věřitele převzal a zavazuje se ji věřiteli vrátit v souladu s touto smlouvou o půjčce. Věřitel a dlužník se dohodli na tom, že dlužník vrátí věřiteli půjčenou peněžitou částku v hotovosti proti podpisu písemného dokladu pod ztrátou výhody splátek nejpozději do 30.9.2012, a to ve sjednaných splátkách. Závazek dlužníka vůči věřiteli se zajišťuje zástavním právem ve druhém pořadí k nemovitostem, a to: budově č.p. 1389, postavené na pozemku p.č. (KSBR 32 INS 1222/2010) St. 406/4, pozemku p.č. St. 406/4 zastavěná plocha a nádvoří o výměře 429 m, pozemku p.č. 3475, ostatn plocha, manipulační plocha o výměře 374 m , í vše zapsáno na LV č. 5799 pro obec a k.ú. Kroměříž; -ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem uzavřené dne 1.6.2009 mezi žalobcem jako zástavním věřitelem a dlužníkem AWEXO s.r.o. jako zástavcem se zjišťuje, že zástavce zastavuje a zřizuje ve prospěch zástavního věřitele touto zástavní smlouvou zástavní právo k nemovitostem, a to budově č.p. 1389, postavené na pozemku p.č. St. 406/4, pozemku p.č. St. 406/4 zastavěná plocha a nádvoří o výměře 429,m pozemku p.č. 3475, ostatn í plocha, manipulační plocha o výměře 374 vše zapsáno na LV 5799 m, č. pro obec a k.ú. Kroměříž, k zajištění peněžité pohledávky a sjednaného úroku z prodlení zástavního věřitele vůči dlužníkovi Vlastě anonymizovano , RČ: 516001/052, bytem Talichova 3677, Kroměříž, vzniklých dle smlouvy o půjčce ze dne 1.6.2009 uzavřené mezi zástavním věřitelem a dlužníkem, na základě které zástavní věřitel poskytl dlužníkovi peněžitou půjčku ve výši 5.506.792 Kč; -ze seznamu přihlášených pohledávek zjistil, že pohledávka ve výši 5.582.228 Kč přihlášená na základě smlouvy o půjčce ze dne 1.6.2009, k níž bylo uplatněno právo na uspokojení ze zajištění do 5.506.792 Kč, byla insolvenčním správcem popřena z důvodu neplatnosti smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem pro rozpor s ustanovením § 196a odst.1ObchZ; -z úplného výpisu z obchodního rejstříku, vedeného Krajským soudem v Brně oddíl C, vložka 48847 zjistil, že obchodní firma AWEXO s.r.o., IČ: 26968134 byla do obchodního rejstříku zapsána 13.5.2005 a ke dni 1.6.2009 byla společnicí této společnosti Vlasta anonymizovano , anonymizovano s obchodním podílem 209/210 a Jana anonymizovano , nar. 29.7.1979 s obchodním podílem 1/210; -ze společenské smlouvy o založení AWEXO s.r.o., sepsané ve formě notářského zápisu NZ 69/2005, N 71/2005 dne 25.4.2005 notářskou JUDr. Alenou Vraníkovou se sídlem v Kroměříži, zjistil, že podle článku devátého je valná hromada schopná usnášení, jsou-li přítomni společníci, případně jejich zástupci, kteří mají alespoň polovinu všech hlasů. Každý společník má jeden hlas na každých 1.000 Kč svého vkladu. Valná hromada rozhoduje alespoň prostou většinou hlasů přítomných společníků, nevyžaduje- li zákon nebo společenská smlouva vyšší počet hlasů; -z rozhodnutí valné hromady společnosti AWEXO s.r.o. sepsaného ve formě notářského zápisu NZ 122/2008, N 136/2008 ze dne 10. 6.2008 notářskou JUDr. Alenou Vraníkovou se sídlem v Kroměříži, zjistil, že tato valná hromada byla způsobilá přijímat rozhodnutí, neboť byli přítomni všichni společníci mající celkem 4200 hlasů, což představuje 100 % základního kapitálu, a to: Vlasta anonymizovano , RČ: 516001/052 se svými 4.160 hlasy, Michal Waller, RČ: 751020/4394 se svými 20 hlasy a Jana anonymizovano , RČ: 795729 se svými 20 hlasy. Tato valná hromada schválila převod obchodního podílu společníka Michala Wallera ve výši 1/210 na společníka Vlastu anonymizovano , čímž napříště (KSBR 32 INS 1222/2010) získala 4180 hlasů, přičemž rozhodný počet hlasů pro přijetí usnesení valné hromady je podle společenské smlouvy a obchodního zákoníku prostá většina hlasů přítomných společníků, tj. pro přijetí usnesení musí hlasovat nejméně 2101 hlasů.

Odvolací soud (vázán shora citovaným právním názorem dovolacího soudu) ve shodě se soudem prvního stupně konstatuje, že smlouva o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 1.6.2009 je podle ustanovení § 39 ObčZ neplatná pro rozpor s ustanovením § 196a odst. 1 ObchZ, neboť k jejímu uzavření nebyl dán předchozí souhlas valné hromady dlužníka AWEXO s.r.o.. Je proto nadbytečné vyslýchat svědkyni Janu anonymizovano , neboť i kdyby potvrdila, že by na valné hlasovala pro udělení souhlasu k jejímu uzavření, předchozí nesouhlas valné hromady tím již zhojit nelze. Skutečnost, že smlouva byla uzavřena za podmínek obvyklých v obchodním styku žalobce netvrdil, a proto nebyla ani předmětem dokazování.

Proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Žalovanému, který měl ve věci plný úspěch, nebylo podle ustanovení § 142/1, § 224 odst.1 o.s.ř. přiznáno právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť mu podle obsahu spisu žádné náklady v tomto odvolacím řízení nevznikly.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

V Olomouci dne 26.března 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu