11 VSOL 401/2017-156
71/45 ICm 184/2014 11 VSOL 401/2017-156 (KSBR 45 INS 2066/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Táni Šimečkové a JUDr. Karly Trávníčkové v právní věci

žalobce: Mgr. Jiří Ostravský sídlem Lešetín VI/671, 760 01 Zlín insolvenční správce dlužníka RENOMIX s.r.o., IČO 255 36 711 sídlem U Dřevnice 436, 763 02 Zlín-Louky zastoupený advokátem JUDr. Adamem Rakovským sídlem Václavská 316/12, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: DEKINVEST, uzavřený investiční fond, a.s., IČO 247 95 020 sídlem Tiskařská 257/10, 108 00 Praha 10 zastoupený advokátem Mgr. Michalem Vojáčkem sídlem Dejvická 9, 160 00 Praha 6

o odpůrčí žalobě v insolvenčním řízení dlužníka RENOMIX s.r.o. vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 45 INS 2066/2013, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24.8.2017, č. j. 71/45 ICm 184/2014-103, KSBR 45 INS 2066/2013-C8-24

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 10.036 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám advokáta. isir.justi ce.cz -2-71/45 ICm 184/2014 (KSBR 45 INS 2066/2013)

Odůvodnění:

1. Soud prvního stupně zamítl žalobu, aby bylo určeno, že kupní smlouva na nemovitosti uzavřená mezi RENOMIX s.r.o. a žalovaným dne 8.8.2012 v části, kterou zanikly započtením peněžité pohledávky RENOMIX s.r.o. vůči žalovanému ve výši 99.604 Kč je neúčinným právním úkonem (výrok I.), aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci do majetkové podstaty dlužníka RENOMIX s.r.o. částku 99.604 Kč se zákonným úrokem z prodlení (výrok II.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 17.000 Kč (výrok III.).

2. Soud prvního stupně vyšel z toho, že: -kupní smlouvou ze dne 8.8.2012 prodal dlužník žalobci nemovitosti zapsané na LV č. 910 pro k.ú. Louky nad Dřevnicí, obec Zlín vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín, obec Zlín, jak jsou specifikovány v článku II. smlouvy za kupní cenu 24.806.909 Kč plus DPH. V této smlouvě bylo sjednáno, že na žalovaného přechází povinnost vrátit kauci ve výši 99.604 Kč společnosti SULKO s.r.o., jako nájemci nebytového prostoru v budově č. p. 436, když kupní smlouvou přecházejí na žalovaného práva a povinnosti z nájemní smlouvy uzavřené mezi dlužníkem, jako pronajímatelem, a SULKO s.r.o., jako nájemcem, s tím, že tato částka se započítává na srážku kupní ceny v článku IV. odst. 4.5. kupní smlouvy. Část kupní ceny ve výši 24.553.591 Kč byla zaplacena způsobem sjednaným ve smlouvě o úhradě kupní ceny a uložena do bankovní úschovy s tím, že banka tuto částku vyplatí způsobem sjednaným ve smlouvě o úhradě kupní ceny. Část kupní ceny ve výši 2.000.000 Kč uhradil kupující prodávajícímu bankovním převodem na účet prodávajícího, část kupní ceny ve výši 99.604 Kč započítaly smluvní strany s úplatou za převzetí závazku k vrácení kauce nájemci SULKO s.r.o. podle článku 2.6 smlouvy, zbývající část kupní ceny ve výši 830.297 Kč uhradí kupující prodávajícímu do 15ti dnů od vkladu vlastnického práva kupujícího k nemovitostem do katastru nemovitostí, -smlouvou o prodeji výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů ze dne 8.8.2012 prodal dlužník žalovanému výrobnu elektřiny uvedenou ve smlouvě s tím, že kupní cena bude zaplacena zápočtem na pohledávky žalovaného za dlužníkem ve výši 4.295.345 Kč, -smlouvou o prodeji movitých věcí ze dne 8.8.2012 prodal dlužník obchodní společnosti DEKATRADE a.s. movité věci specifikované ve smlouvě za částku 2.920.364 Kč s tím, že kupní cena byla zaplacena zápočtem na pohledávky žalovaného za dlužníkem ve smlouvě uvedené, -statutárním ředitelem žalovaného je Ing. Vít Kutnar, který je rovněž předsedou představenstva obchodní společnosti DEKATRADE a.s., proto jsou tyto společnosti personálně propojeny. -insolvenční řízení na majetek dlužníka RENOMIX s.r.o. vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 45/29 INS 2066/2013 bylo zahájeno dlužnickým návrhem ze dne 21.1.2013 a účinky rozhodnutí o úpadku nastaly dne 16.4.2013, -dle přihlášky věřitele Z.I.V. plus s.r.o. tento věřitel přihlásil pohledávku ze tří faktur ve výši jistiny celkem 178.312 Kč, z nichž dvě jsou splatné 21.2.2013 a třetí dne 14.6.2012. Tato pohledávka byla u přezkumného jednání zjištěna, -dle přihlášky věřitele STAVIZOLEX s.r.o. tento věřitel přihlásil pohledávku Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová -3-71/45 ICm 184/2014 (KSBR 45 INS 2066/2013) ve výši 411.836 Kč s tím, že v částce 205.918 Kč je pohledávka vykonatelná a u přezkumného jednání byla vykonatelná část pohledávky zjištěna. -dle přihlášky věřitele TOP House s.r.o. tento věřitel přihlásil pohledávku ve výši jistiny 16.311.424,90 Kč z titulu ručitelského závazku dlužníka RENOMIX s.r.o., protože úvěrový dlužník své závazky neplnil, vyzvala banka dlužníka jako ručitele výzvou ze dne 26.6.2012 k plnění dlužníka. Tato pohledávka byla u přezkumného jednání zjištěna, -dle přihlášky věřitele MURSTAV s.r.o. tento věřitel přihlásil pohledávku ve výši jistiny 164.125 Kč splatnou dne 6.7.2012, u přezkumného jednání byla tato pohledávka zjištěna., -dle přihlášky věřitele LIKOV s.r.o. tento věřitel přihlásil 10 dílčích pohledávek, z toho dílčí pohledávka č. 6 ve výši jistiny 1.388 Kč byla u přezkumného jednání zjištěna -žaloba podaná dne 14.1.2014 je žalobou včasnou, -žalobce se domáhal určení neúčinnosti kupní smlouvy ze dne 8.8.2012 uzavřené mezi RENOMIX s.r.o. (dále jen dlužník) a žalovaným v části, kterou zanikly započtením peněžité pohledávky dlužníka za žalovaným, což odůvodnil tím, že v té době byl dlužník v úpadku a žalovaný takto získal prospěch na úkor ostatních věřitelů dlužníka, -žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, neboť tato smlouva je standardní smlouvou v obchodním styku, a pokud jde o povinnost vrácení zaplacené kauce nájemci v převáděných nemovitostech, jedná se o standardní způsob uzavření smlouvy pro případ, že práva z nájemní smlouvy přecházejí s převodem nemovitosti na jejich nabyvatele. V době uzavření kupní smlouvy a dohody o zápočtu žalovaný nemohl vědět, že se žalobce nachází v úpadku.

3. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že dne 8.8.2012 prodal dlužník třemi smlouvami (kupní smlouvou na nemovitosti, smlouvou o prodeji výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů a kupní smlouvou o prodeji movitých věcí) celý svůj provoz ve Zlíně na adrese Louky č. p. 436 žalovanému a obchodní společnosti DEKATRADE a.s., které jsou personálně propojeny osobou Ing. Víta Kutnara. Z přihlášek pohledávek v insolvenčním řízení na majetek dlužníka vzal soud za prokázané, že v době uzavření těchto tří kupních smluv měl dlužník nesplacené závazky vůči šesti věřitelům a byl v úpadku. Tím, že pohledávka žalovaného za dlužníkem ve výši 99.604 Kč zanikla započtením v plném rozsahu, došlo ke zvýhodnění žalovaného oproti ostatním věřitelům v insolvenčním řízení. Z kontextu všech tří uzavřených smluv ze dne 8.8.2012 vyplývá, že dlužník de facto likvidoval svou domovskou provozovnu, kde má dosud rejstříkové sídlo společnosti včetně jejího inventáře, proto v době prodeje nemohl být finančně v nejlepší kondici. Dle soudu prvního stupně se však nejedná o případ, kdy dlužník uklízí svůj majetek do dispozice osob s dlužníkem spřízněných. Žalovaný vypořádal kupní cenu 24.806.909 Kč + DPH dlužníkovi tak, že mu reálně uhradil část kupní ceny a část kupní ceny ve výši 99.604 Kč, která je zcela zanedbatelná ve vztahu k celkové kupní ceně, uhradil způsobem uvedeným ve smlouvě tak, že převzal závazek dlužníka k vrácení kauce stávajícímu nájemci převáděných nemovitostí SULKO s.r.o. Nemohlo tak jít o zvýhodnění žalovaného na úkor ostatních věřitelů, neboť dlužník byl od této povinnosti odbřemeněn a žalovaný tímto ujednáním prospěch nezískal. Proto žalobu zamítl.

4. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž namítal, že soud konstatoval neúčinnost zvýhodňujícího právního úkonu, neboť dospěl k závěru, že dlužník byl v době učinění napadeného úkonu v úpadku, že před účinností napadeného úkonu měl žalovaný vůči dlužníkovi pohledávku ve výši 99.604 Kč a započtením pohledávka žalovaného ve výši Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová -4-71/45 ICm 184/2014 (KSBR 45 INS 2066/2013)

99.604 Kč zanikla, nikoliv však splněním, ale došlo ke stejnému účinku, jakoby dlužník pohledávku žalovaného ve výši 99.604 Kč uhradil. Takové uspokojení zcela zjevně představuje mnohem vyšší uspokojení, než jaké by se žalovanému dostalo v konkursu. Nebýt napadeného ujednání o započtení, mohl mít dlužník vůči žalovanému pohledávku ve výši 99.604 Kč a plnění z ní mohlo být použito na poměrné uspokojení dalších věřitelů. Napadený úkon představoval mimořádný obchod mezi účastníky, kterým dlužník fakticky likvidoval svou provozovnu a nepředstavuje úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku mezi účastníky. V daném případě uzavření tří smluv s žalovaným a DEKATRADE a.s. a vypořádání části kupní ceny formou zápočtu představuje zcela ojedinělou transakci, která se vymyká obvyklému obchodnímu styku. Skutková podstata zvýhodňujícího úkonu míří na situaci, kdy jeden z mnoha dlužníkových věřitelů dosáhne určitým úkonem dlužníka lepšího postavení z hlediska možnosti uspokojení své pohledávky. Smyslem odporujících zvýhodňujících právních úkonů je zabránit zvýhodnění jednoho věřitele na úkor druhých. Pro žalobce je argumentace soudu, že je napadena jen marginální úhrada (zápočet) v porovnání s celkovou výší kupní ceny nepřiléhavá. Žalobce nerozporuje skutečnost, že žalovaný převzetím povinnosti vrátit kauci převzal zákonnou povinnost, napadal však nikoli převzetí této povinnosti, ale to, že jednomu z věřitelů se dostalo uspokojení jeho pohledávky v plné výši, byť prostřednictvím zápočtu, což na věci samotné ničeho nemění. Napadeným úkonem žalovaný jako věřitel dosáhl toho, že jeho pohledávka ve výši 99.604 Kč za dlužníkem byla uspokojena ve 100 % výši. Takové jednání je vůči ostatním věřitelům nespravedlivé. Z uvedených důvodů se žalobce domáhal změny napadeného rozhodnutí tak, aby napadené žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno.

5. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce navrhoval potvrzení napadeného rozhodnutí jako věcně správného. Poukázal na skutečnost, že dlužník jako prodávající a žalovaný a jeho sesterská prodejní společnost DEKATRADE a.s. jako kupující uzavřeli v jeden den 8.8.2012 tři závislé smlouvy-jedna bez druhé by neměla smysl pro koncern DEK a jeho záměr otevřít v areálu prodejní pobočku, jak k tomu později došlo. Obsahem smluv byla koupě různých částí areálu a to nemovitostí (smlouva v tomto řízení), místní výrobny elektřiny z obnovitelných zdrojů (smlouva v řízení 71/45 ICm 186/2014) a movitého vybavení areálu (smlouva v řízení 71/45 ICm 189/2014). Smlouvy nelze hodnotit izolovaně a přehlédnout pozitivní dopad všech tří smluv a celé transakce na dlužníka a jeho majetkovou situaci a věřitele. Celková částka za areál náležející dlužníku jako součet tří smluvních cen včetně DPH byla 34.699.201 Kč, ze kterých žalovaný a DEKATRADE a.s. dlužníkovi uhradil 27.383.888 Kč, tedy 78,92 %, započteno bylo 7.315.313 Kč včetně DPH, tedy 21,08 %, což je nyní předmětem sporu ve třech žalobách. Nelze říci, že by žalovaný a DEKATRADE a.s. pouze brali a snižovali uspokojení pohledávek ostatních věřitelů (zkracovali tuto možnost), fakticky dlužníkovi poskytli značnou částku okamžitě z likvidních prostředků k případnému vyrovnání tehdejších dluhů. V tomto směru žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR 29 ICdo 12/2015 ze dne 28.2.2017, dle nějž započtení pohledávek nelze považovat za nějaký jiný způsob či formu plnění dluhu, jde o způsob zániku nesplněného závazku, při němž naopak dvojí plnění odpadá. Pokud dohoda o vzájemném zápočtu tvoří nedílnou součást smlouvy, jde pro posouzení důvodnosti žaloby o rozhodnou skutečnost zhodnocení obsahu celé smlouvy při koupi areálu třemi smlouvami. Dílčí započtení 21 % ceny areálu při reálném doplacení zbytku 79 % dlužníkovi nelze v kontextu akvizice Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová -5-71/45 ICm 184/2014 (KSBR 45 INS 2066/2013)

nového obchodního areálu Zlín-Louky bez dalšího považovat za neúčinný, zvýhodňující právní úkon ve smyslu § 241 IZ. Pro případ, že by se odvolací soud neztotožnil s důvody pro zamítnutí žaloby, žalovaný uvedl, že nesouhlasí se závěry insolvenčního soudu o existenci úpadku dlužníka již ke dni uzavření předmětné smlouvy, tedy k 8.8.2012, a o neexistenci liberačního důvodu dle § 241 odst. 5, písm. b) IZ. Soud kromě právního posouzení nesprávně zjistil skutkový stav především v důsledku nedostatečně provedeného dokazování. Soud množství důkazů navržených žalovaným k těmto otázkám vůbec neprovedl, aniž by blíže osvětlil, z jakého důvodu. Tyto vady ale neměly vliv na správnost výroku rozhodnutí napadeného nyní odvoláním žalobce. Dále žalovaný podrobně rozvedl důvody, pro které je nesprávný závěr soudu prvního stupně o úpadku dlužníka ke dni 8.8.2012 a které naplňují liberační důvod dle § 241 odst. 5 písm. b) IZ u odporovaného jednání. Dle názoru žalovaného bylo dlužníkovi poskytnuto započtením přiměřené protiplnění a setrval na předcházejících vyjádřeních, že případný úpadek dlužníka ani při náležité pečlivosti nemohl poznat. Předmětné započtení se týkalo z vypořádané kupní ceny jen zanedbatelné části 99.604 Kč. Žalovaný převzal závazek dlužníka k vrácení kauce v uvedené výši stávajícímu nájemci převáděných nemovitostí (SULKO s.r.o.). Převzetí je zákonnou povinností a splněním této zákonné povinnosti a následným započtením výše kauce na kupní cenu nemohlo dojít ke zvýhodnění žalovaného na úkor ostatních věřitelů, neboť dlužník byl od této povinnosti odbřemeněn (a získal tak prospěch), žalovaný tímto ujednáním prospěch nezískal. Práva a povinnosti účastníků smluv o prodeji areálu byly vyvážené.

6. Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále IZ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ) týkající se sporného řízení a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

7. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, že odvolání splňuje veškeré náležitosti dle § 205b o.s.ř., odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), při odvolacím jednání částečně zopakoval dokazování a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Podle § 235 odst. 1 IZ neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí.

9. Podle odst. 2 neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak.

10. Podle § 241 odst. 1IZ zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová -6-71/45 ICm 184/2014 (KSBR 45 INS 2066/2013)

11. Podle odst. 2 zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku.

12. Podle odst. 3 zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník a) splnil dluh dříve, než se stal splatným, b) dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch, c) prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva, d) poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné.

13. Podle odst. 5 písm. b) zvýhodňujícím právním úkonem není právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka.

14. Odvolací soud zopakoval důkaz kupní smlouvou ze dne 8.8.2012, kterou dlužník žalovanému prodal nemovitosti zapsané na LV č. 910 pro k.ú. Louky nad Dřevnicí, obec Zlín vedeném Katastrálním úřadem pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín, obec Zlín z níž zjistil, že v bodu 2.6. smlouvy prodávající prohlásil, že k nebytovému prostoru, který se nachází v budově č.p. 436 je uzavřena nájemní smlouva ze dne 25.9.2009 se společností SULKO s.r.o. S převodem vlastnického práva k nemovitosti přechází na kupujícího i práva a povinnosti pronajímatele z této nájemní smlouvy. Na kupujícího přechází i povinnost k vrácení zaplacené kauce dle článku IV. nájemní smlouvy ve výši 99.604 Kč. Za převzetí tohoto závazku je prodávající povinen zaplatit kupujícímu částku 99.604 Kč, a to zápočtem s kupní cenou dle článku IV. smlouvy. V bodu 4.5. smlouvy se strany dohodly, že část kupní ceny 99.604 Kč započítávají smluvní strany s úplatou za převzetí závazku k vrácení kauce nájemci dle ustanovení 2.6. smlouvy.

15. Podle § 534 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku účinného do 31.12.2013 (dále jen OZ ) kdo se s dlužníkem dohodne, že splní jeho závazek vůči jeho věřiteli, má vůči dlužníkovi povinnost poskytovat plnění jeho věřiteli. Věřiteli z toho však přímé právo nevznikne.

16. Odvolací soud konstatuje, že v § 534 OZ je upraveno převzetí plnění, k němuž dochází dohodou mezi dlužníkem a třetí osobou, kterou se třetí osoba dlužníkovi zavazuje, že splní jeho závazek vůči věřiteli. Věřitel se dohody o převzetí plnění neúčastní, zůstává mimo závazkový vztah založený touto dohodou, z dohody o převzetí plnění mu nevznikají ani práva, ani povinnosti. Pro dohodu o převzetí plnění zákon formu nestanoví, lze ji tedy uzavřít i ústně, popřípadě konkludentně. Pokud není dohoda o převzetí plnění zamýšlena jako bezúplatná, je třeba úplatu v dohodě sjednat. Třetí osobě, která splnila závazek dlužníka, nevzniká vůči dlužníkovi ze zákona právo na náhradu za poskytnuté plnění, nevzniká jí ani právo požadovat na dlužníkovi vydání bezdůvodného obohacení podle § 454 OZ (plnění Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová -7-71/45 ICm 184/2014 (KSBR 45 INS 2066/2013)

za toho, kdo po právu měl plnit sám). Dohoda o převzetí plnění je svým účelem blízká dohodě o převzetí dluhu podle § 531 odst. 1 OZ. Dohoda o převzetí dluhu nezakládá mezi dlužníkem a třetí osobou nový závazkový vztah, ale ve spojení se souhlasem věřitele působí změnu závazku, který mezi věřitelem a dlužníkem již existuje (srov. § 531 odst. 1 OZ), dohoda o převzetí plnění zakládá závazkový vztah mezi dlužníkem a třetí osobou odlišný od vztahu dlužníka a věřitele, obsahem tohoto vztahu je povinnost třetí osoby poskytnout věřiteli plnění za dlužníka. Není-li v dohodě o převzetí plnění sjednáno něco jiného, je dlužník oprávněn požadovat po třetí osobě, aby za něj poskytla plnění věřiteli, nemá však právo požadovat, aby předmětné plnění poskytla přímo jemu; dlužník proto nemůže plnění po třetí osobě vymáhat, a to ani tehdy, pokud závazek věřiteli splní on sám.

17. Podle § 680 odst. 2 OZ dojde-li ke změně vlastnictví k pronajaté věci, vstupuje nabyvatel do právního postavení pronajímatele a nájemce je oprávněn zprostit se svých závazků vůči dřívějšímu vlastníku, jakmile mu byla změna oznámena nebo nabyvatelem prokázána.

18. Ustanovení § 680 odst. 2 OZ upravuje zvláštní důvod zákonné sukcese práv a povinností. Na nabyvatele nepřechází dle § 679 OZ veškerá práva a povinnosti, ale jen ty, které jsou svým charakterem svázány přímo s předmětem nájmu, tj. nejsou existenčně osamostatněny. Takovou povinností, která je svázána s předmětem nájmu je nepochybně povinnost vrátit kauci, kterou nájemce složil pronajímateli. Pronajímatel není vlastníkem předmětného peněžního plnění a právo na vrácení kauce (§ 686a odst. 4 OZ) je přímo svázáno s předmětem nájmu (kauce má garantovat po celou dobu nájmu zaplacení nájemného v případě, že se nájemce dostane do prodlení), proto přechází i na nového nabyvatele.

19. Na základě zopakovaného dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že v bodu 2.6. kupní smlouvy ze dne 8.8.2012 dlužník konstatoval, že v souvislosti s nájmem prodávaných nemovitostí drží kauci ve výši 99.604 Kč, kterou složil nájemce. Současně konstatoval zákonný přechod povinnosti pronajímatele vrátit kauci složenou nájemcem, která je s nájmem spojena. Obecně k přechodu této povinnosti dojde dnem vkladu vlastnického práva na nabyvatele, v tomto případě na žalovaného, do katastru nemovitostí. V době prodeje tak byla nemovitost zatížena nájemním právem a povinností pronajímatele vrátit kauci složenou nájemcem, tzn. měla právní vadu. Žalovaný a dlužník se proto již v kupní smlouvě dohodli na převzetí povinnosti vrátit kauci žalovaným nájemci místo dlužníka a zcela logicky v bodu 4.5. o výši této kauce snížili kupní cenu za převáděné nemovitosti. Tímto úkonem nedošlo ke krácení majetkové podstaty dlužníka, neboť kauce ve výši 99.604 Kč nikdy nenáležela do majetku dlužníka. Proto o tuto částku nebyla zkrácena práva ostatních věřitelů dlužníka na uspokojení svých pohledávek, ani jím žalovaný nebyl na úkor ostatních věřitelů dlužníka zvýhodněn, neboť převzal povinnost plnění za dlužníka, což je závěr, k němuž dospěl i soud prvního stupně. Nemohlo se tedy jednat o zvýhodňující právní úkon podle § 241 IZ a skutečnost, zda dlužník byl ke dni 8.8.2012 v úpadku, tak není pro posouzení neúčinnosti zániku pohledávky dlužníka na kupní cenu do výše 99.604 Kč, která je svou povahou snížením kupní ceny o částku 99.604 Kč, důležitá.

20. Ze shora uvedených důvodů proto odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. jako věcně správné, včetně náhrady nákladů prvostupňového řízení. Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová -8-71/45 ICm 184/2014 (KSBR 45 INS 2066/2013)

21. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a procesně úspěšnému žalovanému přiznal na náhradě nákladů odvolacího řízení celkovou částku 10.036 Kč za právní zastoupení advokátem sestávající z odměny za dva úkony právní pomoci dle § 9 odst. 4 písm. c) ve spojení s § 7 bod. 5 a § 11 odst. 1, písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále AK) po 3.100 Kč, a to vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání, celkem 6.200 Kč, dále 2 x paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AK, celkem 600 Kč, cestovného vlakem Praha-Olomouc a zpět v ceně prokázaného jízdného 598 Kč, dále náhrady nákladů za promeškaný čas za 10 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 2 AK ve výši 1.000 Kč, vše (kromě jízdného vlakem, které již DPH obsahuje) navýšeno o 21 % DPH ve výši 1.638 Kč., celkem 10.036 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Olomouc 10. ledna 2018

JUDr. Anna Hradilová, v.r. předsedkyně senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Jitka Jahodová