11 VSOL 4/2013-26
30 ICm 2243/2012 11 VSOL 4/2013-26 (KSBR 30 INS 803/2012)

Usnesení Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové v právní věci žalobce JUDr. Vladimíra Plášila, soudního exekutora, identifikační číslo: 66209021, Exekutorský úřad Praha 7, se sídlem Praha 7-Holešovice, Tusarova 25, PSČ 170 00, proti žalované JUDr. Aleně Pšejové, PhD., se sídlem Kroměříž, Velehradská 507, PSČ 767 01, insolvenční správkyni dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , identifikační číslo: 64423221, bytem Morkovice-Slížany 76, PSČ 786 33, o určení pořadí pohledávky, rozhodl o odvolání žalobce ze dne 28.11.2012 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. listopadu 2012, č.j. 30 ICm 2243/2012-12, KSBR 30 INS 803/2012-C1-4,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. listopadu 2012, č.j. 30 ICm 2243/2012-12, KSBR 30 INS 803/2012-C1-4, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků.

V důvodech uvedl, že žalobce se žalobou ze dne 21.7.2012 domáhal určení, že jeho pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení za dlužníkem Zdeňkem (KSBR 30 INS 803/2012)

Přikrylem ve výši 11.604 Kč je pohledávkou zajištěnou na základě exekučního příkazu č.j. 063 EX 2965/09-34. Poté, kdy byl žalobci vyměřen soudní poplatek ve výši 5.000 Kč, žalobce požádal o osvobození od placení soudních poplatků s odůvodněním, že žaloba směřuje k nápravě chybného a hrubě nezákonného postupu žalované insolvenční správkyně, která v rozporu se zákonem označila vykonatelnou pohledávku žalobce jako pohledávku nevykonatelnou a jako takovou ji popřela co do jejího zajištění exekutorským zástavním právem. Soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 138 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen též o.s.ř. ) uzavřel, že osvobození od soudních poplatků lze účastníku přiznat pouze za splnění dvou podmínek a to v případě, kdy takový postup odůvodňují poměry účastníka (to je jeho poměry osobní a majetkové) a zároveň nejde o svévolné nebo bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Z toho je zřejmé, že důvodem pro osvobození nemůže být žalobcem tvrzená náprava nesprávného procesního postupu žalované insolvenční správkyně v insolvenčním řízení. Jestliže žalobce opřel svůj návrh o důvody, které nejsou objektivně způsobilé naplnit zákonem stanovené podmínky umožňující soudu osvobození účastníka řízení od soudních poplatků, pak soudu nezbylo, než jeho návrhu nevyhovět.

Proti tomuto usnesení podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že žalovaná porušila zákon, když popřela žalobcovou vykonatelnou pohledávku co do jejího zajištění exekutorským zástavním právem a aniž sama podala proti žalobci žalobu ve smyslu ust. § 199 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ). Ze strany insolvenční správkyně se tak jedná o účelové a hrubě nezákonné odcházení tohoto zákonného ustanovení, když záměrně volila postup dle § 198 IZ a vyhnula se tak nutnosti podat žalobu. Zdůraznil, že správkyně je od soudních poplatků osvobozena a priori a její postup může být chápán i jako určitý nátlak na věřitele. Za daného stavu je tak dán důvod k osvobození žalobce od soudních poplatků a v rozhodnutí soudu prvního stupně je nutno spatřovat porušení práva žalobce na spravedlivý proces. Termín poměry účastníka , který je uveden v ust. § 138 odst. 1 o.s.ř., je nutno, dle názoru žalobce, vykládat šířeji; nejedná se pouze o poměry majetkové, nýbrž jde o posouzení všech okolností tohoto případu. Je-li vyměření soudního poplatku zjevně přímým důsledkem nezákonné snahy žalované vyhnout se podání žaloby, pak není správné, aby povinnost hradit soudní poplatek stíhala jeho osobu. Navrhl změnu napadeného usnesení tak, že žalobce bude v této věci od placení soudního poplatku osvobozen.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1 a odst. 6 o.s.ř.) a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ) dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné. (KSBR 30 INS 803/2012)

Ze spisu vyplývá, že žalobce podal předmětnou žalobu na určení (že jeho vykonatelná pohledávka ve výši 11.604 Kč, která byla jako vykonatelná u přezkumného jednání zjištěna, je pohledávkou zajištěnou na základě exekučního příkazu č.j. 063 EX 2965/09-34) po té, kdy byl k jejímu podání vyzván žalovanou insolvenční správkyní, která mu právo na uspokojení ze zajištění u přezkumného jednání popřela. Z doložené výzvy správkyně a obsahu žaloby je nutno dovodit i to, že mezi těmito účastníky řízení (žalobcem a žalovanou správkyní) je sporné nejen to, zda je tato vykonatelná pohledávka žalobce zajištěna exekutorským zástavním právem (dle exekučního příkazu ze dne 23.11.2011, ve spojení s příkazem k úhradě nákladu exekuce ze dne 14.5.2012) a zda lze uspokojení ze zajištění žalobci v insolvenčním řízení dlužníka přiznat, nýbrž i to, který z účastníků je dle insolvenčního zákona k podání této žaloby aktivně legitimován a zda postup správkyně, která pořadí vykonatelné pohledávky žalobce popřela a následně vyzvala žalobce k podání žaloby, byl správný. Tyto dvě sporné otázky jsou předmětem žaloby žalobce a konečný výsledek tohoto řízení, včetně souvisejícího rozhodnutí o nákladech řízení, nelze v této fázi řízení předjímat.

Nicméně žalobce podal návrh na jeho osvobození od placení soudních poplatků, z důvodů uvedených shora.

Podle § 138 odst. 1 o.s.ř. platí, že na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Ze shora citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že osvobození od soudních poplatků lze účastníku na jeho žádost přiznat toliko za současného splnění dvou podmínek, jak správně uvedl již soud prvního stupně. A to, že takový postup odůvodňují poměry účastníka, to je poměry osobní (sociální) a majetkové (s přihlédnutím i k výši soudního poplatku) a současně, že nejde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Zatímco o splnění druhé podmínky nemá odvolací soud žádných pochyb, návrhu žalobce na osvobození přesto nelze vyhovět, neboť svou žádost o splnění první podmínky ani neopřel.

K odvolacím námitkám žalobce je nutno dále uvést, že rozhodnutí o neosvobození od soudních poplatků není popřeno právo žalobce na spravedlivý soudní proces, ani zásada rovnosti účastníků, neboť povinnost žalobce zaplatit soudní poplatek je podložena zákonem a naopak zákonem vymezené podmínky, za nichž lze přiznat osvobození od soudních poplatků, žalobce ve své žádosti ani netvrdil. (KSBR 30 INS 803/2012)

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

Nicméně v dalším řízení, a to ještě dříve než případně dojde k zaplacení soudního poplatku žalobcem, se bude muset soud prvního stupně zabývat i tím, zda žalobní návrh (výrok) žalobce je vykonatelný.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně (§ 237, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Olomouci dne 31. ledna 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu