11 VSOL 39/2015-112
8 ICm 906/2013 11 VSOL 39/2015-112 (KSOS 8 INS 27246/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a Mgr. Diany Vebrové ve věci žalobce ESSOX s.r.o., se sídlem v Českých Budějovicích, Senovážné nám. 231/7, PSČ 370 21, identifikační číslo osoby: 267 64 652, proti žalované Mgr. Dagmar Cenknerové, se sídlem v Novém Jičíně, Svatopluka Čecha 1580/25, PSČ 741 01, insolvenční správkyni dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem Odry, Skřivánčí 323/14, PSČ 742 35, o určení popřené pohledávky, jako incidenční spor v insolvenčním řízení dlužníka Zdeňka anonymizovano , anonymizovano , bytem Odry, Skřivánčí 323/14, PSČ 742 35, vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 8 INS 27246/2012, o odvolání žalované ze dne 30.1.2015 proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 5.12.2014, č.j. 8 ICm 906/2013-74,

t a k t o:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. (KSOS 8 INS 27246/2012)

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě zamítl pro předčasnost žalobu žalobce, aby bylo určeno, že žalobce má za dlužníkem Zdeňkem Juříkem pohledávku ve výši 15.322,79 Kč (výrok I.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

V důvodech uvedl, že žalobce se určení své pohledávky domáhal s odůvodněním, že uzavřel s dlužníkem 4.12.2009 smlouvu o úvěru č. 9702744259, jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru. V souladu s článkem II. obchodních podmínek smlouvy o úvěru, byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. 0120213123 a dlužníkovi byl přidělen úvěr ve výši 15.000 Kč; jednalo se o obnovitelný úvěr s úvěrovým rámcem do výše čerpání 15.000 Kč. Přihlášená pohledávka ve výši 15.322,79 Kč sestávala: 875 Kč-splátka splatná dne 15.11.2012, 14.360 Kč-nesplacená část jistiny čerpaná ke 20.11.2012, 87,50 Kč-smluvní pokuta ve výši 10% za prodlení s úhradou splátek dle Sazebníku poplatků str. 1 odstavec Smluvní pokuty , tj. 10% ze splátky splatné dne 15.11.2012 ve výši 875 Kč, tj. 87,50 Kč, což žalobce doložil historií účtu ke smlouvě č. 0120213123. Při přípravě přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení však byla nedopatřením přiložena smlouva jiná, a to smlouva č. 7692881. Žalobce tedy přihlásil správnou pohledávku ze smlouvy č. 9702744259, ale jako důkaz označil nedopatřením smlouvu č. 7692881. Skutečnost, že byla přihlášena správná pohledávka z odpovídající smlouvy, vyplývá z přihlášky pohledávky, a to konkrétně z vložené strany č. 1, která je její součástí a pohledávku konkretizuje jako smlouvu č. 0120213123, která byla svázána se vznikem úvěrového vztahu dle smlouvy č. 9702744259. Žalovaná v písemném vyjádření namítla, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka (přihláška evidovaná pod č. P7) pohledávku ve výši 15.322,79 Kč z titulu smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci č. 7692881 ze dne 27.2.2000. Z této smlouvy, avšak ani z přiložených smluvních podmínek nevyplývá žádost dlužníka o poskytnutí úvěrového rámce. Jako přílohu v seznamu příloh žalobce uvedl pouze smlouvu č. 7692881 , kterou k přihlášce předložil. Skutečnost, že žalobce doložil správnou smlouvu až dodatečně, nemůže zhojit uvedené přihlášení pohledávky z původní smlouvy ani změnit nárok na nárok, který nebyl přihlášen ve lhůtě (§ 174 odst. 2 insolvenčního zákona). Žalobce tak až po uplynutí lhůty stanovené po přihlášení pohledávek změnil právní důvod vzniku pohledávky. Dále namítla, že žalobce uvedl, že na základě smlouvy č. 7692881 vznikla další smlouva, a to dle článku III., avšak tato smlouva žádný takový článek nemá. Žalovaná tedy neměla důvod věřitele vyzývat k opravě přihlášky, když smlouva č. 7692881 , o níž bylo tvrzeno, že je právním důvodem vzniku pohledávky, existovala a byla doložena řádně. Na základě provedeného dokazování přihláškou pohledávek č. P7, smlouvou o úvěru č. 9702744259, s odkazem na ustanovení § 174 (KSOS 8 INS 27246/2012) odst. 2, § 177 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), dále na ustanovení § 21 odst. 1, písm. e) a k) vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení, kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, soud prvního stupně především uzavřel, že přihláška pohledávek žalobce byla podána na formuláři dle zákona, její obsah tak vyhovuje obecným náležitostem podání dle ust. § 42 odst. 4 o.s.ř. Nicméně z doplnění přihlášky a z listin, na které přihláška odkazovala, však vyplývá, že přihláška je vadná. Z přihlášky totiž vyplývá, že jako důvod vzniku pohledávky žalobce uvedl smlouvu o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci č. 7692881 uzavřená mezi žalobcem a dlužníkem s tím, že součástí smlouvy je i žádost dlužníka o poskytnutí úvěrového rámce v souladu s článkem III. smlouvy a vydání úvěrové karty (bod 07 přihlášky). Z doplnění přihlášky pohledávky odkazem na bod 07 vyplývá, že dlužník podpisem smlouvy o úvěru č. 7692881 zažádal o poskytnutí úvěrového rámce ve výši nejméně 3.000 Kč a zároveň zažádal o vydání úvěrové karty dle článku I. smlouvy. Doložená smlouva o úvěru č. 7692881 však neobsahuje žádost dlužníka o poskytnutí úvěrového rámce a vydání úvěrové karty, tedy bod I. Přiložené smluvní podmínky rovněž neobsahují bod III., na který žalobce v přihlášce odkázal. Navíc se jednalo o smlouvu leasingovou uzavřenou s jinou společností, a to ESSOX LEASING a.s. Rovněž z výpisu k účtu 0120213123 a upomínek vyplývá, že tyto se vztahují ke smlouvě o úvěru, a nikoliv k leasingové smlouvě. Z výše uvedeného je zřejmé, že přihláška je vadná a žalovaná měla postupovat podle ustanovení § 188 odst. 2 o.s.ř. a vyzvat žalobce k její opravě o správnou specifikaci důvodu vzniku pohledávky označením správné smlouvy a k jejímu doložení. Proto soud prvního stupně nesouhlasí s názorem žalované, že žalobou došlo ke změně právního důvodu vzniku přihlášené pohledávky a dospěl k závěru, že nebyly splněny předpoklady pro to, aby bylo možno se zabývat důvodností nároku na určení pohledávky, protože ta dosud nebyla řádně do insolvenčního řízení dlužníka přihlášena. Výrok o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. protože žaloba žalobce byla zamítnuta a ze skutečnosti, že insolvenční správkyně měla jiný názor na kvalitu přezkoumávané přihlášky pohledávek, nelze spatřovat, že by jejím zaviněním nebo náhodou, která se jí přihodila, zavinila náklady incidenčního sporu (§ 202 odst. 2 IZ). Nicméně právě v tom, že žaloba byla zamítnuta pro předčasnost, soud shledal důvody hodné zvláštního zřetele k tomu, aby úspěšné žalované vůči žalobci žádné náklady řízení před soudem prvního stupně přiznány nebyly (§ 150 o.s.ř.), když žalovaná ani žádné náklady řízení nepožadovala.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, v němž namítala, že pohledávka žalobce byla přihlášena z titulu Smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci číslo 7692881 ze dne 27.2.2000, nikoliv z titulu Smlouvy o úvěru č. 9702744259, jak uvádí žalobce. Jednalo se o bezvadnou přihlášku, která měla náležitosti dle ustanovení § 174 odst. 2 IZ a dle § 21 vyhlášky č. 311/2007 Sb. Rovněž přílohou přihlášky byla uvedená Smlouva o pronájmu s následnou koupí najaté věci a samotné doložení, resp. přiložení další smlouvy není důvodem změny důvodu přihlášky a ani není důvodem k výzvě věřitele ze strany správce k doplnění přihlášky, když dle judikatury obou Vrchních soudů se nečiní (KSOS 8 INS 27246/2012) výzva na vady příloh, ale pouze na vady přihlášky samotné. Insolvenční zákon totiž rozlišuje procesní úkon, kterým je přihláška pohledávky, a přílohy, které se považují za listinné důkazy. Postup podle ustanovení § 188 IZ, tedy výzva k odstranění vad přihlášky, se uplatní jen v případě vadnosti samotného právního úkonu, tj. podané přihlášky, nikoliv v případě vadnosti příloh. Okolnost, že věřitel nepřipojil požadované přílohy, nemůže mít jiný následek, než že uplatněný nárok neprokáže. Proto žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby napadený rozsudek změnil a ve věci rozhodl.

Předně nutno uvést, že insolvenční řízení ve věci dlužníka Zdeňka anonymizovano bylo zahájeno 2.11.2012, předmětná žaloba byla u soudu podána 14.3.2013. Dne 1.1.2014 nabyl účinnosti zákon č. 294/2013 Sb., kterým se mj. mění zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů. Podle Čl. II-přechodného ustanovení uvedeného zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Dále je třeba uvést, že insolvenční řízení ani řízení o incidenčním sporu vedeném v rámci insolvenčního řízení, není řízením zahájeným podle občanského soudního řádu, ale podle insolvenčního zákona. V této věci se proto neuplatní (byť incidenční spor byl zahájen před 1.1.2014) přechodné ustanovení obsažené v části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a na odvolací řízení se přiměřeně aplikují ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1.1.2014.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou (neboť žaloba žalobce byla zamítnuta pro předčasnost z důvodu vady přihlášky pohledávek, přičemž výsledek řízení před soudem prvního stupně jde k tíži žalované) odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a odst. 5 o.s.ř.), a po té co věc projednal u odvolacího jednání, dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

Právním důvodem žalobcem včas podané žaloby, je uplatnění jeho práva, co by věřitele, na určení v insolvenčním řízení vůči dlužníku přihlášené pohledávky, jež byla žalovanou u přezkumného jednání dne 12.2.2013 popřena. Jak správně (KSOS 8 INS 27246/2012) zdůraznil soud prvního stupně, s ohledem na právní názor žalované, bylo úkolem soudu vypořádat se s otázkou, zda předmětnou žalobou došlo ze strany žalobce ke změně tvrzeného právního důvodu vzniku přihlášené pohledávky oproti přihlášce pohledávek a z tohoto hlediska bylo namístě zabývat se i tím, zda přihláška pohledávek žalobce trpěla takovými vadami, na základě kterých bylo povinností žalované při přípravě přezkumného jednání, žalobce vyzvat k opravě přihlášky pohledávek ve smyslu ustanovení § 188 odst. 2 IZ.

Odvolací soud především konstatuje, že skutková zjištění soudu prvního stupně, která učinil na základě provedeného dokazování, jsou správná a úplná, proto odvolací soud v zájmu stručnosti rozhodnutí na tato zjištění v celém rozsahu odkazuje.

Podle ustanovení § 174 odst. 2 IZ (které nedoznalo změn ani po 1.1.2014) platí, že přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá.

Podle ustanovení § 177 IZ platí, že k přihlášce pohledávky je nutné připojit listiny, kterých se přihláška dovolává. Vykonatelnost pohledávky se prokazuje veřejnou listinou.

Ustanovení § 188 odst. 2 IZ stanoví, že nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen.

Podle ustanovení § 21 odst. 1 písm. e) a k) vyhlášky č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení, kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona platí, že přihláška pohledávky mj. obsahuje: bližší údaje o smlouvě nebo jiné skutečnosti, která je důvodem vzniku pohledávky, včetně vylíčení skutečností rozhodných pro vznik pohledávky (písm. e/), seznam příloh přihlášky pohledávky (písm. k/).

Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (ať již v poměrech dle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, či podle zák. č. 182/2006 Sb.) přihláška pohledávky je podání, které má charakter žaloby a že předmětem přezkumu budou jen přihlášky, jež mají všechny obsahové náležitosti nezbytné k tomu, aby přihlášenou pohledávku bylo možné podle přihlášky přezkoumat. K obsahovým náležitostem přihlášky patří uvedení právního důvodu vzniku přihlášeného nároku, tj. uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá, nejde o pouhou právní kvalifikaci přihlašované pohledávky. Vada přihlášky nemůže být důvodem popření přihlášené pohledávky; již proto ne, že samotná přihláška je (KSOS 8 INS 27246/2012) procesním úkonem (podáním), který popřít nelze. Situace, kdy je přihlášená pohledávka popírána pro vady přihlášky, je srovnatelná s tou, kdy soud ve sporném řízení (nesprávně) zamítne žalobu, která neobsahuje vylíčení rozhodujících skutečností (§ 79 odst. 1 o. s. ř.), místo toho, aby (správně) přikročil k odstraňování vad žaloby (dle § 43 o. s. ř.). Zjistí-li soud, který rozhoduje v incidenčním sporu o pravosti, výši nebo pořadí nevykonatelné pohledávky, řádně zahájeném včasnou žalobou přihlašovatele pohledávky, že přihláška pohledávky měla v části, o které má v incidenčním sporu rozhodnout, vady bránící přezkumu přihlášené pohledávky, pak je na něm, aby žalobu pro předčasnost zamítl. Přihlašovatel nevykonatelné pohledávky se totiž jako žalobce ve sporu o pravost, výši nebo pořadí této pohledávky nesmí dovolávat jiných skutečností (jiného právního důvodu vzniku pohledávky) než těch, které uvedl v přihlášce. Při jiném postupu soudu v incidenčním sporu (než zamítnutí žaloby pro předčasnost) by se přihlašovatel pohledávky ocitl v procesní pasti. Proto, že nebyl vyzván k odstranění vady přihlášky bránící přezkumu přihlašované pohledávky, ač k této výzvě mělo dojít, by totiž byl zbaven možnosti účinně obhájit existenci pohledávky v incidenčním sporu, prakticky by neměl možnost žalobu odůvodnit (viz např. závěry formulované v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.5.2001, sen. zn. 32 Cdo 1726/98, zveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod R 76/2002). Nutno dále zdůraznit, že věřitel není povinen podřadit nárok uplatněný v přihlášce pohledávky konkrétnímu zákonnému ustanovení, musí však úplně a určitě vylíčit skutečnosti, na nichž se jeho pohledávka zakládá.

V přezkoumávaném případě žalobce podle obsahu přihlášky pohledávek (podané na předepsaném formuláři) přihlásil vůči dlužníku svou jedinou pohledávku v celkové výši 15.235,29 Kč. Je skutečností, že v jejím bodu 06 jako důvod vzniku uvedl: Smlouva o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci č. 7692881 ze dne 27.2.2000, včetně obchodních podmínek uzavřené mezi věřitelem a dlužníkem . V rámci popisu dalších okolností vzniku jeho pohledávky (bod 07) uvedl, že součástí této smlouvy byla i žádost dlužníka o poskytnutí úvěrového rámce ve výši nejméně 3.000 Kč v souladu s článkem III. smlouvy číslo 7692881 a vydání úvěrové karty, když tento mu byl poskytnut ve výši 15.000 Kč s tím, že toto své vylíčení současně doplňuje na volně přiloženém papíře k přihlášce. Jako seznam příloh uvedl následující listiny: 1. Smlouva o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci číslo 7692881 ze dne 27.2.2000 včetně obchodních podmínek, 2. podmínky pro vydání a používání úvěrových karet ze dne 1.12.2004, 3. sazebník poplatků ze dne 1.8.2004, 4. výpisy a upomínky ke smlouvě č. 0120213123, 5. plná moc, 6. výpis z obchodního rejstříku věřitele, 7. doplnění přihlášky na volném papíře.

V doplnění k bodu 07 (viz volný vložený list, který je součástí přihlášky) žalobce dále uvedl, že uzavřel s dlužníkem dne 27.2.2000 smlouvu o úvěru č. 7692881 , jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 10.622 Kč. Dlužník se zavázal v úvěrové smlouvě hradit pravidelnými 30 měsíčními splátkami ve výši 1.592 Kč. Nicméně zároveň s podpisem shora uvedené úvěrové smlouvy klient žádal, aby byl společností zařazen do seznamu žadatelů o poskytnutí úvěrového rámce ve výši nejméně 3.000 Kč a zároveň žádal o vydání úvěrové karty (viz. článek I. předmětné (KSOS 8 INS 27246/2012) smlouvy, první strana), když jeho žádost a výše úvěrového rámce byla posuzována podle článku IV. obchodních podmínek smlouvy o úvěru a smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a úvěrové karty společnosti ESSOX s.r.o. V souladu s článkem III. obchodních podmínek smlouvy o úvěru společnosti ESSOX s.r.o. a na základě posouzení údajů sdělených klientem došlo k akceptaci žádosti ze strany žalobce a byla uzavřena předmětná smlouva o revolvingovém úvěru č. 0120213123 a byl přidělen úvěr ve výši 15.000 Kč. V obchodních podmínkách a v podmínkách pro vydání a používání úvěrových karet bylo dohodnuto, že poskytnutý úvěr ve výši 15.000 Kč bude dlužníkem uhrazen v měsíčních splátkách minimálně dle výpisu zasílaného žalobcem, splatných vždy k 15. dni příslušného kalendářního měsíce. Dlužníkovi byly pravidelně zasílány výpisy s uvedením čerpané částky, s výší úvěrového rámce a s výší splátky k datu splatnosti. Dlužník celkem pravidelně splátky dle výpisu hradil, nicméně však přestal hradit, když neuhradil věřiteli poslední splátky dle upomínek, které jsou též přílohou přihlášky pohledávky. Celková dlužná pohledávka ve výši 15.322,79 Kč sestává z částek: 875 Kč (dlužná splatná splátka ke dni 15.11.2012), 14.360 Kč (nesplacená část jistiny tj. dlužná čerpaná částka dle výpisu ze dne 5.11.2012), 87,50 Kč (smluvní pokuta z dlužné částky za prodlení s úhradou splátek, ve výši dle Sazebníku poplatků, dle upomínky (pozn. ze dne 26.9.2012, kterou žalobce k přihlášce rovněž připojil a dle jejího obsahu jde o upomínku ke smlouvě č. 0120213123.).

Ze smlouvy o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci č. 7692881 (přiložené k přihlášce) vyplývá, že byla uzavřena mezi společností ESSOX LEASING a.s., se sídlem České Budějovice, Kněžská 22, IČO: 25159909, jako pronajímatelem a dlužníkem jako nájemcem, dle níž se dohodli na finančním pronájmu svářečka s fólií s pumpou značka V-017-P v pořizovací ceně 7.7.959 Kč. Nájemce se zavázal platit měsíční leasingové splátky ve výši 301 Kč a na leasingové ceně zaplatit celkem částku 10.622 Kč (včetně DPH).

Z výpisů ze dne 5.9.2012, 5.10.2012 a 5.11.2012, týkajících se smlouvy č. 0120213123 vyplývá stav úvěrového rámce ve výši 15.000 Kč a čerpaná částka k výše uvedeným datům, jakožto i splátky k datu splatnosti, jež zahrnují jistinu, úrok, poplatky a pojištění. Ke dni 15.11.2012 splátka k datu splatnosti 15.11.2012 činila částku 875 Kč. Ve výpisu je uvedeno číslo karty 557711001****885.

Na základě těchto zjištění odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že přihláška pohledávek žalobce byla vadná z důvodu nesrozumitelnosti, neboť z ní skutečný žalobcem tvrzený právní důvod jeho pohledávky nebylo možno dovodit. Jinými slovy, zda žalobce tvrdí, že právním důvodem jeho pohledávky je smlouva o finančním pronájmu s následnou koupí najaté věci č. 7692881 či smlouva o revolvingovém úvěru č. 0120213123. Rovněž listiny, kterých se žalobce v přihlášce své pohledávky dovolával, tyto pochybnosti nemohly rozptýlit, když dokládaná byla smlouva o finančním pronájmu a ostatní listiny se týkaly výlučně úvěrového rámce ke smlouvě č. 0120213123. Šlo proto o situaci, kdy žalovaná měla žalobce na tyto nesrovnalosti upozornit, vyzvat jej k opravě přihlášky pohledávek a poučit jej o následcích, pokud vady své přihlášky neodstraní (§ 188 odst. 2 IZ). (KSOS 8 INS 27246/2012)

Proto je nutno souhlasit se soudem prvního stupně, že v tomto řízení (incidenčním sporu) nebylo možno se zabývat důvodností nároku žalobce na určení jeho pohledávky, neboť jde o žalobu předčasnou, když za tohoto stavu byl popěrný úkon žalované neúčinný.

Ze všech uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ustanovení § 219 o.s.ř. a napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. v návaznosti na ustanovení § 224 odst. 1 o.s.ř., přičemž přihlédl k tomu, že v odvolacím řízení úspěšný žalobce se svého nároku na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdal.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Olomouci dne 26. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu