11 VSOL 39/2013-109
10 ICm 354/2011 11 VSOL 39/2013-109 (KSOL 10 INS 12813/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň Mgr. Diany Vebrové a JUDr. Anny Hradilové v právní věci žalobkyně MUDr. Viktórie anonymizovano , anonymizovano , bytem Kroměříž, Havlíčkova 1265/50, PSČ 767 01, zastoupené JUDr. Vladimírem Prokopem, obecným zmocněncem, bytem Kroměříž, Havlíčkova 1265/50, PSČ 767 01 proti žalovanému Mgr. Ing. Petru Konečnému, se sídlem Olomouc, Na Střelnici 1212/39, PSČ: 779 00, insolvenčnímu správci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Lutín, Třebčín 57, PSČ 783 42, IČ 40315673, zastoupenému Mgr. Matoušem Pelikánem, advokátem se sídlem Olomouc, Na Vozovce 21, PSČ 779 00, o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty jako incidenční spor v insolvenčním řízení dlužníka Jana anonymizovano vedeném u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci pod sp. zn. KSOL 10 INS 12813/2010, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 16.1.2013, č.j. 10 ICm 354/2011-74 (KSOL 10 INS 12813/2010), (KSOL 10 INS 12813/2010)

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho advokáta náklady odvolacího řízení ve výši 6.800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl žalobu žalobkyně, aby z majetkové podstaty dlužníka Jana anonymizovano byly vyloučeny nemovitosti: budova č. e. 18 na pozemku parc. č. st. 287 a pozemky parc. č. st. 287, parc. č. 1349/1, parc č. 1350/1, parc. č. 1350/2 a parc. č. 1351/1, zapsané na LV č. 53 pro okres Prostějov, obec Slatinky, katastrální území Slatinky (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

V odůvodnění rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dne 1.11.2010 bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka Jana anonymizovano . Žalovaný jako insolvenční správce dlužníka sepsal do majetkové podstaty dne 17.1.2011 výše uvedené nemovitosti, soupis byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku dne 18.1.2011. Tyto nemovitosti byly předmětem nedobrovolné dražby konané v rámci exekučního řízení vedeného pod sp. zn. 067 EX 615/08 JUDr. Jurajem Podkonickým, Ph.D., soudním exekutorem se sídlem v Praze. V rámci dražby žalobkyně učinila dne 20.10.2010 nejvyšší podání a byl jí udělen příklep za nejvyšší podání. Dne 21.10.2010 žalobkyně oznámila soudnímu exekutorovi převzetí vydražených nemovitostí. Usnesení o příklepu však nenabylo právní moci, neboť dlužník (v exekučním řízení povinný) proti němu podal odvolání, o němž dosud nebylo rozhodnuto odvolacím soudem (Krajským soudem v Ostravě, pobočkou v Olomouci) s ohledem na skutečnost, že ve věci povinného (dlužníka) bylo dne 1.11.2010 zahájeno insolvenční řízení. Žalobkyně vyzvala žalovaného dne 24.1.2011 k vynětí předmětných nemovitostí z majetkové podstaty. Soud prvního stupně odkázal na ust. § 109 odst. 1, písm. c), § 263 odst. 1, § 225 odst. 1, odst. 2 a § 205 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) a dále na ust. § 336l odst. 1, odst. 2 a odst. 4 o.s.ř. a uzavřel, že žaloba žalobkyně byla podána včas, tj. ve třicetidenní lhůtě od zveřejnění soupisu majetkové podstaty v insolvenčním rejstříku, neboť žalobkyni oznámení o soupisu jiným způsobem doručeno nebylo. Dále uvedl, že žalobkyně se nestala vlastnicí předmětných nemovitostí, neboť usnesení o příklepu s ohledem na probíhající insolvenční řízení dosud nenabylo právní moci. V důsledku insolvenčního řízení totiž došlo k přerušení exekučního řízení, v rámci něhož měla žalobkyně v souvislosti s nedobrovolnou dražbou vlastnické právo nabýt. Žalobkyně sice byla oprávněna dle (KSOL 10 INS 12813/2010) ust. § 336l odst. 1 o.s.ř. převzít uvedené nemovitosti, jejich vlastnicí se však nestala, a proto byla dle ust. § 336l odst. 4 o.s.ř. povinna vrátit nemovitosti povinnému (dlužníku), což se stalo jejich soupisem do majetkové podstaty. Za situace, kdy ke dni zahájení insolvenčního řízení nedošlo k převodu vlastnického práva z dlužníka na žalobkyni, je nutno na nemovitý majetek, který byl předmětem dražby, pohlížet jako na majetek dlužníka (byť byl žalobkyní vydražen). Žalobkyni nepřísluší jiné právo k uvedeným nemovitostem, jež by mělo být překážkou zápisu uvedeného majetku do majetkové podstaty, a proto byl tento majetek správně žalovaným sepsán do majetkové podstaty. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že žalovanému v řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně odvolání, v němž namítala, že soud prvního stupně na základě provedených důkazů provedl nesprávná skutková zjištění a věc nesprávně právně posoudil. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že jí nenáleží právo vylučující zařazení předmětných nemovitostí do soupisu majetkové podstaty dlužníka. Uvedla, že již ke dni zahájení insolvenčního řízení na základě příklepu uděleného jí soudním exekutorem (tj. dne 20.10.2010) měla právo držby nemovitostí dle ust. § 336l odst. 1 a 2 o.s.ř. a vyslovila názor, že udělený příklep ji chrání a je třeba ho posuzovat zpětně ve vztahu k usnesení soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, PhD., ze dne 17.8.2010, č.j. 067 EX 615/08-180 (jedná se o dražební vyhlášku), v němž bylo uvedeno, že na nemovitostech neváznou práva ani závady s nimi spojené ani závady, které prodejem nemovitostí v dražbě nezaniknou a že vydražitel je oprávněn převzít vydraženou nemovitost s příslušenstvím dnem následujícím po vydání usnesení o příklepu. Z těchto důvodů nemohou předmětné nemovitosti patřit do majetkové podstaty dlužníka, neboť žalobkyni nelze odejmout příklep udělený jí před zahájením insolvenčního řízení, protože by tím došlo k porušení ochrany její dobré víry. Žalobkyně upozornila na Nález Ústavního soudu ze dne 4.2.1997, sp. zn. II ÚS 303/95, jež byl zveřejněn ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu ve svazku 7, ročníku 1997, a jež se týká okamžiku nabytí věci ve veřejné dražbě a z něhož lze dovodit, že smluvní vztah byl založen příklepem dne 20.10.2010 coby akceptací nabídky, takže při respektování principu retroaktivity nelze na tento smluvní vztah uplatnit insolvenční zákon, který se na daný případ vztahuje teprve s účinky od 1.11.2010. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně aby jej změnil tak, že se její žalobě vyhovuje.

Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného s tím, že soud prvního stupně věc posoudil správně po stránce skutkové i právní. Uvedl, že pro posouzení věci je podstatný výklad ustanovení občanského soudního řádu upravující okamžik nabytí nemovitostí v dražbě.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení. (KSOL 10 INS 12813/2010)

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že řízení v posuzované věci bylo zahájeno žalobou doručenou soudu dne 14.2.2011, jíž se žalobkyně domáhala vyloučení výše uvedených nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka Jana anonymizovano s odůvodněním, že nemovitosti jsou v majetkové podstatě zapsány neoprávněně. Uvedla, že dne 20.10.2010 se konala v Praze 6, na adrese K Tuchoměřicům 1, nedobrovolná veřejná dražba výše uvedeného majetku dlužníka podle zák. č. 26/2000 Sb. na základě dražební vyhlášky o konání dražby nedobrovolné ze dne 17.8.2010, č.j. 067 EX 615/08-180, uveřejněné JUDr. Jurajem Podkonickým, PhD., soudním exekutorem se sídlem v Praze 6. Žalobkyně učinila nejvyšší podání, a jelikož při dražbě nebyly vzneseny žádné námitky proti příklepu, udělil exekutorský kandidát žalobkyni příklep za nejvyšší podání ve výši 1.400.000 Kč, stanovil lhůtu k zaplacení nejvyššího podání a započetl na nejvyšší podání složenou jistotu ve výši 70.000 Kč. Dne 21.10.2010 žalobkyně zaslala oznámení soudnímu exekutorovi o úmyslu převzít nemovitosti a dne 22.10.2010 nemovitosti jako vydražitelka převzala. Dne 1.11.2010 podal dlužník odvolání proti usnesení o příklepu na vydražené nemovitosti a téhož dne podal insolvenční návrh. Vyhláška o zahájení insolvenčního řízení byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 1.11.2010 v 10.07 hod. Insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný. Dne 18.1.2011 byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn soupis majetkové podstaty, v němž byly uvedeny mimo jiné i sporné nemovitosti. Dne 24.1.2011 žalobkyně vyzvala insolvenčního správce k vynětí předmětných nemovitostí z majetkové podstaty, ovšem bezvýsledně. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, následně usnesením ze dne 31.1.2011, č.j. KSOL 10 INS 12813/2010-B-4, prohlásil na majetek dlužníka konkurs. Žalovaný učinil nesporným skutková tvrzení uvedená v žalobě, pouze z opatrnosti navrhoval provedení důkazů k jejich prokázání. Namítal, že dražba nemovitostí byla prováděna v exekučním řízení a ke dni prohlášení konkursu, tj. k datu 31.1.2011, usnesení o příklepu nenabylo právní moci, žalobkyně se tudíž nestala vlastníkem nemovitostí, a proto tyto nemovitosti, které byly evidovány jako vlastnictví dlužníka, zahrnul do soupisu majetkové podstaty. Soud prvního stupně věc projednal u jednání dne 29.2.2012, u něhož provedl dokazování listinami a poté rozhodl v pořadí prvním rozsudkem ze dne 29.2.2012, č.j. 10 ICm 354/2011-55, který však byl z důvodu nepřezkoumatelnosti zrušen usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22.10.2012, č.j. 10 ICm 354/2011, které nabylo právní moci dne 6.12.2012. Poté soud prvního stupně s ohledem na souhlasné stanovisko účastníků rozhodl ve věci bez jednání napadeným rozsudkem.

Odvolací soud obecně konstatuje, že podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí v poměrech zákona o konkursu a vyrovnání, který je použitelný i na poměry insolvenčního zákona (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 58/1998, 27/2003 a 9/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) (KSOL 10 INS 12813/2010) k předpokladům, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení majetku ze soupisu majetku konkursní podstaty podle § 19 odst. 2 ZKV (excindační žalobě), patří, že 1) označený majetek byl správcem konkursní podstaty příslušného úpadce vskutku pojat do soupisu majetku konkursní podstaty; 2) vylučovací žaloba podaná osobou odlišnou od úpadce došla soudu nejpozději posledního dne lhůty určené této osobě k podání žaloby výzvou soudu, který konkursu prohlásil; 3) žalovaným je správce konkursní podstaty; 4) v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení majetku, trvají účinky konkursu a sporný majetek na dále sepsán v konkursní podstatě (nebyl v mezidobí ze soupisu majetku konkursní podstaty vyloučen); 5) osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu, prokázala nejen to, že tento majetek neměl (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazen, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí.

Pro výsledek tohoto odvolacího řízení je určující, zda je dána poslední z vypočtených podmínek, tj. zda žalobkyně, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu, prokázala nejen to, že tento majetek neměl (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zařazen, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu majetkové podstaty, svědčí jí.

Odvolací soud přejímá jako správná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a na tato správná skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně pro stručnost odkazuje.

Podle ust. § 109 odst. 1, písm. c) IZ, se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky: výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nelze jej však provést.

Podle ust. § 263 odst. 1 IZ, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, prohlášením konkursu se přerušují soudní, správní a jiná řízení o právech a povinnostech, které se týkají majetkové podstaty nebo které mají být uspokojeny z majetkové podstaty, jejichž účastníkem je dlužník. V těchto řízeních lze pokračovat jen za podmínek stanovených tímto zákonem.

Podle ust. § 205 odst. 1 IZ, jestliže insolvenční návrh podal dlužník, náleží do majetkové podstaty majetek, který dlužníkovi patřil ke dni zahájení insolvenčního řízení, jakož i majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení.

Podle ust. § 225 IZ, osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty (odst.1). Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu (odst. 2). (KSOL 10 INS 12813/2010)

Podle ust. § 336l o.s.ř., ve znění účinném do 31.12.2012, vydražitel je oprávněn převzít vydraženou nemovitost s příslušenstvím dnem následujícím po vydání usnesení o příklepu; o tom je vydražitel povinen vyrozumět soud (odst. 1). Vydražitel se stává vlastníkem vydražené nemovitosti s příslušenstvím, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li nejvyšší podání, a to ke dni vydání usnesení o příklepu (odst. 2). Vydražitel, který se nestal vlastníkem vydražené nemovitosti, je povinen vrátit ji povinnému, vydat mu užitky a nahradit škodu, kterou mu způsobil při hospodaření s nemovitostí a jejím příslušenstvím (odst. 3).

Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba žalobkyně byla podána včas, v souladu s ust. § 225 odst. 2 IZ. Žalobkyni nebylo doručeno vyrozumění o soupisu předmětných nemovitostí do majetkové podstaty (§ 224 odst. 1 IZ), přičemž soupis byl proveden dne 17.1.2011, dne 18.1.2011 byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku a žaloba byla doručena soudu prvního stupně dne 14.2.2011.

Žalobkyně je ve věci dle ust. § 225 odst. 1 IZ aktivně věcně legitimována a žalovaný jako insolvenční správce je ve věci dle ust. § 225 odst. 2 IZ pasivně věcně legitimován. Je splněna i další podmínka pro podání vylučovací žaloby, totiž že předmětné nemovitosti byly zahrnuty do soupisu majetkové podstaty dlužníka Jana anonymizovano a jsou v ní zahrnuty doposud.

Odvolací soud se dále zabýval námitkou žalobkyně, že nemovitosti neměly být zahrnuty do soupisu majetkové podstaty, neboť k nim měla již v době zahájení insolvenčního řízení právo držby na základě uděleného příklepu, které jejich zahrnutí do soupisu majetkové podstaty vylučuje a dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že tato námitka žalobkyně není důvodná.

V posuzované věci je podstatné, že insolvenční řízení ve věci dlužníka Jana anonymizovano bylo zahájeno insolvenčním návrhem dlužníka dne 1.11.2010, a tudíž dle ust. § 205 odst. 1 IZ náleží do majetkové podstaty veškerý majetek, který patřil dlužníkovi ke dni zahájení insolvenčního řízení, tj. k datu 1.11.2010, jakož i majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení. Ke dni zahájení insolvenčního řízení byly předmětné nemovitosti ve vlastnictví dlužníka, neboť žalobkyně k tomuto datu vlastnické právo k předmětným nemovitostem nenabyla. Žalobkyni byl sice dne 20.10.2010 v rámci nedobrovolné veřejné dražby prováděné v rámci exekučního řízení udělen příklep za nejvyšší podání, usnesení o příklepu však k datu zahájení insolvenčního řízení nenabylo právní moci, přičemž k nabytí vlastnictví k vydraženým nemovitostem dochází dle ust. § 336l odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném do 31.12.2012, až v okamžiku, kdy usnesení o příklepu nabylo právní moci a bylo zaplaceno nejvyšší podání, a to zpětně k datu vydání usnesení o příklepu. Jelikož usnesení o příklepu právní moci ke dni zahájení insolvenčního řízení nenabylo (což bylo mezi účastníky nesporné), předmětné nemovitosti byly stále vlastnictvím dlužníka (§ 205 odst. 1 IZ) a žalovaný jako insolvenční správce je po právu zahrnul do soupisu (KSOL 10 INS 12813/2010) majetkové podstaty. Žaloba žalobkyně je tudíž nedůvodná a soud prvního stupně rozhodl správně, pokud žalobu žalobkyně zamítl.

Nepřípadný je odkaz žalobkyně na nález Ústavního soudu ze dne 4.2.1997, sp. zn. II. ÚS 303/95, neboť posuzovaná věc se týká procesu nabytí věci na základě rozhodnutí státního orgánu-usnesení o příklepu, takže o smluvním procesu nabývání vlastnictví k draženým nemovitostem zde nelze hovořit (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.5.2006, sp. zn. 29 Odo 332/2004, který byl zveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 54).

Soud prvního stupně rozhodl správně i o nákladech řízení před soudem prvního stupně, neboť žalovaný byl v řízení před soudem prvního stupně plně úspěšný a náleželo by mu tudíž dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Podle obsahu spisu však žalovanému v řízení před soudem prvního stupně náklady nevznikly.

O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že právo na jejich náhradu bylo přiznáno zcela úspěšnému žalovanému. Účelné náklady žalovaného v řízení před odvolacím soudem činí celkem částku 6.800 Kč a sestávají z odměny advokáta ve výši 6.200,-Kč za 2 úkony právní služby-přípravu a převzetí zastoupení a účast u odvolacího jednání dne 16.10.2013-dle § 9 odst. 4, písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., v platném znění (ve výši 3.100 Kč za jeden úkon právní služby) a z náhrady hotových výdajů za 2 výše uvedené úkony právní služby ve výši 600 Kč dle § 13 odst. 3 cit. vyhlášky (ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby). Judikatura soudů je přitom ustálena v závěru, že za účelně vynaložené náklady řízení účastníka-insolvenčního správce-lze považovat i náklady právního zastoupení (srov. stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.6.1998, sp. zn. Cpjn 19/98, které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu ČR pod č. 52/1998).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Olomouci dne 16. října 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu