11 VSOL 39/2012-79
40 ICm 126/2010 11 VSOL 39/2012-79 (KSBR 40 INS 6055/2009)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové ve věci žalobce IVECO Poland Sp. z o.o., se sídlem Al. Jerozolimskie 224, 02-495, Varšava, Polská republika, zastoupeného Mgr. Ondřejem Peterkou, advokátem se sídlem Na Příkopě 15, Praha 1, PSČ 110 00, proti žalovanému JUDr. Stanislavu Keršnerovi, se sídlem Orlí 18, Brno, PSČ 602 00, insolvenčnímu správci dlužníka Petra anonymizovano , anonymizovano , bytem Mikulovská 1014, Valtice, PSČ 691 42, IČ: 44131500, o určení pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 40 INS 6055/2009, 40 ICm 126/2010-55 ze dne 7.3.2012

takto:

Rozsudek soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem značeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl žalobu (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že žalobce podal včasnou žalobu o určení své pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka. Spornou mezi účastníky zůstala otázka, zda dohoda ze dne 7.8.2009 obsahuje ručitelské prohlášení dlužníka, zda toto ručitelské prohlášení je platné, případně zda je dán nárok žalobce z titulu náhrady škody. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že z této dohody, elektronické komunikace mezi účastníky a tvrzení (KSBR 40 INS 6055/2009) žalobce je prokázáno, že uzavření dohody předcházelo vyjednávání účastníků zamýšleného právního úkonu, dlužník nebyl tím, kdo koncipoval návrh dohody a nebyl ani prvním, kdo použil výrazu a slovních spojení obsažených v článku 8 dohody. Z obsahu článku 8 dohody nelze dovodit platné ručitelské prohlášení a vzhledem ke skutečnosti, že dlužník nebyl tím, kdo jako první při jednání použil výraz připouštějící různý výklad, nelze ani dlužníku přičítat odpovědnost za zmaření ručitelského prohlášení, které mělo být do textu dohody vtěleno.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce odvolání. Namítal, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a v důsledku toho nesprávně právně věc posoudil, když dospěl k závěru, že dle článku 8 předmětné dohody nevznikl platný ručitelský závazek dlužníka. Podle jeho názoru při výkladu právního úkonu je třeba v daném případě vyjít z toho, že právní úkon účastníci činili v jazyce, který pro žádného z nich není jazykem mateřským a že určitý výraz v anglickém jazyce může být do českého jazyka přeložen několika ekvivalenty a při výkladu cizojazyčného textu (i za situace, kdy takový výklad provádí soud) je třeba postupovat tak, že v situaci, kdy se nabízí několik možností překladu, bude preferován ten překlad, který bude co nejvíce odpovídat relevantnímu kontextu a bude co nejsrozumitelnější. K tomu poukázal na nález Ústavního soudu I. ÚS 625/03. Žalobce se dále v odvolání poukazoval na jednotlivá slovní spojení v dohodě a jejich možný překlad. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví.

Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), byl s účinností od 1.1.2008 zrušen zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy, tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání ve znění účinném do 31.12.2007 i občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.) ve znění účinném do 31.12.2007.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, že obsahuje odvolací důvody podřaditelné pod ustanovení § 205 odst. 1 písm. e) a g) o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, odst. 3 a odst. 5 o.s.ř.), a bez nařízení jednání za splnění podmínek dle § 214 odst. 2 písm. d) o.s.ř. dospěl k závěru, že odvolání žalobce je nutno vyhovět, byť z jiných důvodů.

Z obsahu spisu vyplývá, že žalobce podal u soudu prvního stupně dne 16.4.2010 žalobu, kterou se domáhal určení, že jeho pohledávka ve výši 18.197.040,13 Kč uplatněná přihláškou č. P 58 do insolvenčního řízení dlužníka je pravá a pro účely insolvenčního řízení nezajištěná a nevykonatelná. V žalobě uvedl, že právním titulem přihlášené pohledávky je ručitelský závazek dlužníka, který plyne z jednostranného prohlášení obsaženého v článku 8 dohody o narovnání uzavřené dne 7.8.2009 mezi dlužníkem, společností Molčík, s.r.o. a společností Molcik Polska (KSBR 40 INS 6055/2009) Sp. z. o. o., případně z titulu náhrady škody způsobené neplatným právním úkonem podle ustanovení § 268 obchodního zákoníku, přičemž žalovaný jako insolvenční správce jeho přihlášenou pohledávku u přezkumného jednání dne 17.3.2010 popřel co do pravosti a výše. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že dlužník, který předmětnou dohodu uzavíral, nevládne anglickým jazykem a na jednání o uzavření dohody mu byl text ostatními účastníky pouze rámcově přeložen, z překladu nevyplynula existence ručitelského závazku dlužníka, přičemž dlužník sám účastníkem dohody ani nebyl, smlouvu podepsal toliko jako jednatel společnosti Molčík, s.r.o. Nárok žalobce není dán ani z titulu náhrady škody, neboť dlužník dohodu nekoncipoval, a proto není za její vadné zpracování odpovědný, tedy nezpůsobil neplatnost tohoto právního úkonu. Soud prvního stupně nařídil k projednání věci jednání na den 7.3.2012, u kterého provedl důkaz čtením listiny založené v přihlášce pohledávky žalobce č. P 58, a to dohody ze dne 7.8.2009 sepsané v anglickém jazyku tak, že tuto dohodu u jednání sám přeložil do českého jazyka, přičemž protokol o jednání obsahuje část tohoto překladu provedeného soudem tak, že pan Petr Molčík garantuje provedení vrácení vozidel MOLCIKEM CZ a zavazuje se k odpovědnosti za nedbalé plnění nebo neplnění jakýchkoliv povinností MOLCIK CZ uvedených v této dohodě . Jiné důkazy u jednání soud prvního stupně neprovedl.

Z ustanovení § 115 o.s.ř. vyplývá, že věci náležející do civilní pravomoci soudu se zásadně projednávají při ústním a veřejném jednání, k čemuž soud předvolá účastníky a všechny, jejichž přítomnosti je třeba. Z ustanovení § 122 o.s.ř. pak vyplývá, že dokazování provádí soud při jednání a podle ustanovení § 129 odst. 1 o.s.ř. důkaz listinou se provede tak, že ji nebo její část při jednání předseda senátu přečte nebo sdělí její obsah. Přitom úředním jazykem všech soudů České republiky je jazyk český. V přezkoumávané věci soud prvního stupně sice správně nařídil k projednání věci jednání podle ustanovení § 115 o.s.ř., avšak u tohoto jednání provedl důkaz listinou vyhotovenou v anglickém jazyce tak, že nepořídil oficiální překlad této písemnosti, ale tuto listinu u jednání sám přeložil a na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl k závěrům uvedeným v odůvodnění svého rozhodnutí, tedy dospěl k závěru, že předmětná listina neobsahuje platné ručitelské prohlášení. Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně shora popsaným způsobem neprovedl řádné (procesně správné) dokazování. Soudce si sám nemůže předložit listinu, byť sám znal jazyk, v němž je vyhotovena. Proto dospěl-li soud prvního stupně k závěru, že dohodou v cizím jazyce je třeba provést důkaz, měl nejprve nechat vyhotovit oficiální překlad takové listiny. Stejně tak měl soud prvního stupně postupovat v případě potřeby dokazování dalšími listinami předloženými účastníky k důkazu (elektronickou korespondencí v cizím jazyce), ze kterých soud prvního stupně učinil skutkové závěry, byť z obsahu spisu nevyplývá, že by je k důkazu u jednání prováděl.

Na základě shora uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a proto je podle ustanovení § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně podle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení. (KSBR 40 INS 6055/2009)

Za situace, že v posuzované věci bude soud prvního stupně v dalším řízení provádět dokazování cizojazyčnými listinami, je třeba, aby nejprve ustanovil tlumočníka, který provede oficiální překlad těchto listin a teprve poté jimi provede důkaz (§ 129 odst. 1 o.s.ř.) Pouze na základě takto provedeného dokazování lze učinit relevantní a z pohledu odvolacího soudu přezkoumatelné skutkové a právní závěry.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 29. října 2012

Za správnost vyhotovení : JUDr. Karla Trávníčková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu