11 VSOL 30/2015-95
ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY 47 ICm 3933/2013 11 VSOL 30/2015-95 (KSBR 47 INS 5834/2013)

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Karly Trávníčkové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a Mgr. Diany Vebrové v právní věci žalobkyně Lenky Procházkové, nar. 14.3.1968, bytem Vracov, V Koutě 1565, PSČ 696 42, zastoupené JUDr. Marcelou Andrýskovou, advokátkou se sídlem Hodonín, Masarykovo náměstí 22, PSČ 695 01, proti žalovanému Mgr. Michalu Večeřovi, advokátovi se sídlem Brno, Orlí 36, jako insolvenčnímu správci dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , bytem Vracov, V Koutě 1565, PSČ 696 42, o vypořádání společného jmění manželů jako incidenční spor v insolvenčním řízení dlužníka Pavla anonymizovano , anonymizovano , vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 47 INS 5834/2013, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13.11.2014, č.j. 47 ICm 3933/2013-59 (KSBR 47 INS 5834/2013-C2-8)

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e . (KSBR 47 INS 5834/2013)

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 902 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně zamítl žalobu na vypořádání společného jmění dlužníka Pavla anonymizovano a jeho manželky Lenky Procházkové (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V odůvodnění uvedl, že společné jmění dlužníka a jeho manželky zaniklo dle ustanovení § 262 odst. 1 IZ prohlášením konkursu na majetek dlužníka. Vypořádání takto zaniklého společného jmění manželů nelze provést, protože závazky dlužníka, které z něho mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který náleží do společného jmění manželů, a proto se v souladu s ustanovením § 274 IZ zahrne do majetkové podstaty celý majetek náležející do společného jmění manželů. V této souvislosti uvedl, že ze soupisu majetkové podstaty dlužníka Pavla anonymizovano a ze znaleckého posudku č. 2263-017/2014 ze dne 20.2.2014 zjistil, že hodnota nemovitého majetku náležejícího do společného jmění manželů činí 2.599.515 Kč, hodnota movitého majetku činí 28.312 Kč, zatímco celková výše pohledávek přihlášených a zjištěných v insolvenčním řízení činí 5.257.766,84 Kč.

Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně včas odvolání, ve kterém brojila proti závěru soudu prvního stupně, že celková výše přihlášených pohledávek v insolvenčním řízení dlužníka převyšuje hodnotu majetku v SJM a soudu vytýkala, že neúplně zjistil skutkový stav věci, když vycházel pouze ze znaleckého posudku předloženého insolvenčním správcem, aniž znalce vyslechl, případně sám zadal zpracování znaleckého posudku, který by stanovil cenu obvyklou. Namítala, že při přepočtení dle cen srovnatelných nemovitostí, nabízených na webových stránkách www.sreality.cz, se výsledná hodnota majetku náležejícího do SJM pohybuje ve výši 7.982.243 Kč. Navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb. změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014. (KSBR 47 INS 5834/2013)

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je v posuzované věci občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a po jednání ve věci dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

Odvolací soud projednal odvolání dlužnice v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v její nepřítomnosti, neboť předvolání k jednání, jí bylo doručeno a dlužnice se k tomuto jednání bez včasné a důvodné omluvy nedostavila.

Podle ustanovení § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

Z předloženého spisu vyplývá, že žalobkyně se žalobou ze dne 15.11.2013, doručenou soudu dne 18.11.2013, domáhala proti žalovanému insolvenčnímu správci dlužníka Pavla anonymizovano , aby v rámci vypořádání zaniklého společného jmění manželů bylo podle ustanovení § 268 IZ určeno, že žalobkyně je vlastníkem nemovitostí specifikovaných v petitu žaloby. Žalovaný insolvenční správce dlužníka ve vyjádření k žalobě uvedl, že zaniklé společné jmění žalobkyně a dlužníka (jejího manžela) nelze vypořádat, neboť dle znaleckého posudku ze dne 20.2.2014 č. 2263-017/2014 (který k vyjádření připojil) činí obvyklá cena nemovitostí, které jsou předmětem vypořádání, částku 2.266.515 Kč, výše zjištěných pohledávek přihlášených věřitelů činí 5.257.766,84 Kč, přičemž podle ustanovení § 274 IZ nelze-li provést vypořádání společného jmění manželů proto, že závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší, než majetek, který náleží do společného jmění manželů, zahrne se celý majetek náležející do společného jmění manželů do majetkové podstaty. K projednání žaloby nařídil soud prvního stupně jednání a v předvolání k jednání žalobkyni poučil, že v projednávané věci může uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení tohoto jednání. V případě, že došlo k přistoupení dalšího účastníka nebo záměně účastníka, do skončení prvního jednání, které bylo nařízeno po přistoupení nebo záměně účastníka a které se ve věci konalo. Z důležitých důvodů může soud na žádost poskytnout lhůtu k doplnění tvrzení o skutečnostech rozhodujících pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností (KSBR 47 INS 5834/2013) s tím, že k později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důvody, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností předsedou senátu v průběhu jednání podle § 118a odst. 2 o.s.ř. Soud v úvodu jednání účastníky (včetně přítomné žalobkyně a její advokátky) poučil, že řízení bude probíhat v režimu ustanovení § 118b odst. 1 o.s.ř., takže účastníci mohou uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání nejpozději do skončení dnešního prvního jednání, které se ve věci koná, k později uvedeným skutečnostem a důkazům se nepřihlíží. Soud prvního stupně provedl důkaz sdělením podstatného obsahu listin z insolvenčního spisu KSBR 47 INS 5834/2013, a to zejména seznamu 16 věřitelů s přihlášenými pohledávkami v celkové výši 5.257.766,84 Kč, zápisu z přezkumného jednání a ze schůze věřitelů, soupisu majetkové podstaty dlužníka ke dni 19.8.2014 a dále znaleckým posudkem znaleckého ústavu-Nemovitost s.r.o., pracoviště Hodonín ze dne 20.2.2014 č. 2263-017/2014. Advokátka žalobce v rámci vyjádření podle ustanovení § 123 o.s.ř. pouze namítala, že cena pozemku v rozmezí 50 Kč až 76 Kč za metr čtvereční je značně podhodnocena, což dovozuje z XV. zasedání zastupitelstva města Vracov a usnesení zastupitelstva ze dne 27.9.2013, z něhož vyplývá obvyklá kupní cena pozemků v dané lokalitě ve výši 450 Kč za metr čtvereční. Před skončením jednání byli účastníci poučeni podle ustanovení § 119a o.s.ř., že v odvolacím řízení již nelze uplatnit nové skutečnosti a důkazy a že později uplatněné skutečnosti a důkazy mohou být odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a o.s.ř., přičemž advokátka žalobkyně žádné důkazy neoznačila (nenavrhla výslech znalce ani ustanovení znalce soudem). Na tomto základě rozhodl soud prvního stupně odvoláním napadeným rozhodnutím.

Podle ustanovení §118b o.s.ř. ve věcech, v nichž byla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností (§ 114c odst. 4). Pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3 (odstavec 1). Byla-li připuštěna změna žaloby (§ 95), nejsou tím účinky podle odstavce 1 dotčeny. Došlo-li k přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) nebo (KSBR 47 INS 5834/2013) záměně účastníka (§ 92 odst. 2), nastávají ve vztahu s novými účastníky účinky podle odstavce 1 skončením prvního jednání, které bylo nařízeno po přistoupení nebo záměně účastníka a které se ve věci konalo; o tom musí být účastníci poučeni v předvolání k tomuto jednání (odstavec 2). Omezení podle odstavců 1 a 2 neplatí v případě, že účastníci nebyli řádně poučeni podle odstavce 2 části druhé věty za středníkem nebo podle § 114c odst. 5 (odstavec 3).

Podle ustanovení § 119a o.s.ř. před skončením jednání je předseda senátu povinen účastníky přítomné při jednání poučit, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a. Ustanovení § 118b a § 175 odst. 4 část první věty za středníkem tím nejsou dotčena (odstavec 1). Jestliže účastníci ani po poučení podle odstavce 1 nové skutečnosti a důkazy neuvedou, jestliže nové skutečnosti a důkazy byly uplatněny v rozporu s § 118b nebo § 175 odst. 4 část první věty za středníkem nebo jestliže soud rozhodl, že navrhované důkazy neprovede, předseda senátu účastníky vyzve, aby shrnuli své návrhy a aby se vyjádřili k dokazování a ke skutkové a k právní stránce věci (odstavec 2).

Podle ustanovení § 205 o.s.ř. skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže a) se týkají podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce (přísedícího) nebo obsazení soudu; b) jimi má být prokázáno, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; c) jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně; d) jimi má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, že pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle § 118a odst. 1 až 3; e) odvolatel nebyl řádně poučen podle § 119a odst. 1; f) nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně.

Odvolací soud obecně konstatuje, že ke koncentraci řízení podle shora citovaného ustanovení § 118b o.s.ř. dochází k okamžiku skončení prvního jednání, které se ve věci konalo. Zásada koncentrace se projevuje v tom, že ke skutečnostem a důkazům, které v rozporu se zákonem účastník uplatní později, nelze přihlížet. Jde o zákonný zákaz adresovaný soudu, nikoliv o prostor pro soudcovo uvážení, který se promítne do rozhodnutí o věci závěrem, zda účastník splnil povinnost tvrzení a povinnost důkazní. Tato direktiva zásadně ovlivňuje úvahu soudce o tom, zda jsou ve sporném řízení splněny zákonem stanovené podmínky pro provádění důkazu účastníky nenavrženého. Nejde-li o řízení uvedená v § 120 odst. 2 o.s.ř., může soud provést jiné než účastníky navržené důkazy v případech, kdy potřeba jejich provedení ke zjištění skutkového stavu vyšla v řízení najevo. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. (KSBR 47 INS 5834/2013)

Promítnuto na poměry projednávané věci odvolací soud konstatuje, že žalobkyně odůvodnila žalobu na vypořádání společného jmění manželů pouze tím, že prohlášením konkursu na majetek jejího manžela zaniklo společné jmění manželů a proto je třeba provést podle ustanovení § 268 odst. 2 IZ jeho vypořádání. Žalovaný založil svoji obranu proti žalobě na tvrzení, že vypořádání společného jmění nelze provést, neboť závazky dlužníka Pavla anonymizovano (manžela žalobkyně) jsou vyšší, než majetek, který náleží do společného jmění manželů, a proto v souladu s ustanovením § 274 IZ zahrnul celý majetek náležející do společného jmění manželů do majetkové podstaty. K prokázání tohoto tvrzení předložil znalecký posudek ze dne 20.2.2014 zpracovaný společností Nemovitost s.r.o.-znalecký Ústav, který stanovila obvyklou cenu těchto nemovitostí ve výši 2.266.515 Kč. Žalobkyně v rámci vyjádření k důkazu znaleckým posudkem pouze obecně namítala, že nemovitosti jsou podhodnoceny a na podporu svého tvrzení předkládala výpis z usnesení zastupitelstva Města Vracov konaného 27.9.2013, jímž soud prvního stupně provedl důkaz a zjistil, že i při této ceně by hodnota majetku v SJM nedosahovala výše dluhů dlužníka. Žádný jiný důkaz, a to ani po poučení dle ustanovení § 119a o.s.ř., které bylo poskytnuto před skončením prvního jednání, žalobkyně nenavrhla. Za této situace probíhá předmětné odvolací řízení v systému neúplné apelace, což znamená, že skutečnosti a důkazy, které, ač mohl, před soudem prvního stupně neuplatnil, již účastník k prosazení svého nároku, či obrany proti němu, v odvolacím řízení, uplatňovat nemůže.

S ohledem na shora uvedené nelze soudu prvního stupně důvodně vytýkat, že ke zjištění obvyklé ceny majetku, který náleží do společného jmění manželů, neustanovil dle ustanovení § 127 o.s.ř. znalce a spokojil se znaleckým posudkem předloženým insolvenčním správcem dlužníka. Pokud žalobkyně hodlala prokázat, že majetek, který náleží do společného manželů, převyšuje závazky jejího manžela, měla možnost do skončení prvního jednání tuto skutečnost tvrdit a k prokázání této skutečnosti navrhnout důkazy, což neučinila. Odvolací soud pro úplnost uvádí, že nemá pochybnosti o věrohodnosti předloženého znaleckého posudku ze dne 20.2.2014 a zdůrazňuje, že podle ustanovení § 205a písm. c) o.s.ř. skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně a nikoliv správnost zjištění učiněných z těchto důkazů.

Podle ustanovení § 268 IZ prohlášením konkursu zaniká společné jmění dlužníka a jeho manžela; byl-li vznik společného jmění dlužníka a jeho manžela vyhrazen ke dni zániku manželství, má prohlášení konkursu stejné majetkoprávní účinky jako zánik manželství (odstavec 1). Po prohlášení konkursu se provede vypořádání společného jmění manželů, které a) zaniklo podle odstavce 1, b) do prohlášení konkursu zaniklo, ale nebylo vypořádáno, nebo c) bylo zúženo smlouvou nebo rozhodnutím soudu a do prohlášení konkursu nebylo vypořádáno (odstavec 2). V případech uvedených v odstavci 2 písm. b) a c) se prohlášením konkursu staví lhůta stanovená podle zvláštního právního předpisu k vypořádání (KSBR 47 INS 5834/2013) společného jmění manželů, jestliže má skončit nejpozději do 6 měsíců od prohlášení konkursu (odstavec 3).

Podle ustanovení § 274 IZ nelze-li provést vypořádání společného jmění manželů proto, že závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který náleží do společného jmění manželů, zahrne se celý majetek náležející do společného jmění manželů do majetkové podstaty.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uzavírá, že vypořádání společného jmění manželů (žalobkyně a dlužníka Pavla anonymizovano ) nelze vypořádat, neboť provedenými důkazy bylo zjištěno, že závazky dlužníka, které z něj mohou být uspokojeny, jsou vyšší než majetek, který náleží do společného jmění manželů, a proto insolvenční správce v souladu se shora citovaným ustanovením § 274 IZ zahrnul do majetkové podstaty dlužníka celý majetek náležející do společného jmění manželů.

S ohledem na shora uvedené proto odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř potvrdil.

Žalovanému, který byl v odvolacím řízení úspěšný bylo podle ust. § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o.s.ř. přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 902 Kč, představující cestovní výdaje za cestu dne 20.8.2015 z Brna k jednání odvolacího soudu do Olomouce a zpět osobním autem tovární značky MERCEDES-BENZ 204K, reg. zn. 1BA2596. Vzhledem k tomu, že Mgr. Michal Večeřa se jednání účastnil jako insolvenční správce dlužníka Pavla anonymizovano (nikoliv jako advokát), nebyla mu přiznána účtovaná odměna, resp. paušální náhrada nákladů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Olomouci dne 20.srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Karla Trávníčková v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu