11 VSOL 3/2016-96
10 ICm 1900/2013 11 VSOL 3/2016-96 (KSOL 10 INS 23218/2011)

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Diany Vebrové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Pavly Tomalové v právní věci žalobce Ing. Marka Třísky, se sídlem Šumperk, Okružní 2953/20, PSČ 787 01, insolvenčního správce dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Úsov, Třeština 97, PSČ 789 73, zastoupeného JUDr. Josefem Sedláčkem, advokátem se sídlem Šumperk, Starobranská 4, PSČ 787 01, proti žalovanému UNIPETROL RPA, s.r.o., se sídlem Litvínov-Záluží 1, PSČ 436 70, IČ: 27597075, o určení, že žalovaný nemá za dlužníkem pohledávku, jako incidenční spor v insolvenčním řízení dlužníka Jiřího anonymizovano , anonymizovano , bytem Třeština 97, PSČ 789 73, vedeném u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pod sp.zn. KSOL 10 INS 23218/2011, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 24.9.2015, č.j. 10 ICm 1900/2013-73 (KSOL 10 INS 23218/2011),

takto:

Rozsudek soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně určil, že žalovaný nemá za dlužníkem Jiřím Nesétem v insolvenčním řízení vedeném isir.justi ce.cz (KSOL 10 INS 23218/2011) u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pod sp.zn. KSOL 10 INS 23218/2011, pohledávku z titulu neuhrazeného směnečného peníze ve výši 8.887.880,63 Kč a směnečného úroku z prodlení ve výši 3.068.227,18 Kč (výrok I.), uložil žalovanému zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 21.723,40 Kč (výrok II.), uložil žalovanému zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, náklady řízení ve výši 11.548 Kč (výrok III.) a uložil žalovanému zaplatit České republice na účet Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, částku 5.000 Kč představující soudní poplatek ze žaloby (výrok IV.).

V odůvodnění rozsudku soud prvního stupně uvedl, že Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 19.2.2013, č.j. KSOL 10 INS 23218/2011-B-25, rozhodl o úpadku dlužníka Jiřího anonymizovano , žalobce ustanovil insolvenčním správcem a nařídil na den 15.5.2013 přezkumné jednání. Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení vykonatelnou pohledávku v celkové výši 11.944.560,52 Kč na základě směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne 17.1.2006, č.j. 32 Sm 399/2005-15, ve spojení s usnesením ze dne 21.3.2006, č.j. 32 Sm 399/2005-31, sestávající z jistiny-neuhrazeného směnečného peníze-ve výši 8.876.333,34 Kč a z 6% ročního úroku z prodlení ve výši 3.068.227,80 Kč. Dlužník proti směnečnému platebnímu rozkazu opravný prostředek nepodal a pravost podpisu dlužníka na směnce tudíž nebyla zjišťována. Žalobce u přezkumného jednání dne 15.5.2013 popřel pohledávku žalovaného co do pravosti a vykonatelnosti s odůvodněním, že dlužník směnku nepodepsal, s žalovaným nikdy nejednal a nikdy mu ničeho nedlužil. Soud prvního stupně dále vyšel ze zjištění ze znaleckého posudku znalce JUDr. Jiřího Straky ze dne 19.7.2015, že podpis avala u jména dlužníka na předmětné směnce není pravým podpisem dlužníka, jehož srovnávací materiály měl k dispozici, a že podpis vyhotovila jiná osoba. Konstatoval tyto závěry znalce: při porovnání podpisů byly nalezeny některé neshody, jejichž význam není velký, jasně však převažují identifikačně i zcela zásadní rozdíly, absolutně nepatřící do systému psacího pohybu dlužníka. Celá jejich kombinace vylučuje nejen to, že je sporný podpis pravý spontánní, ale i to, že je sporný podpis pravý, bezděčně či záměrně zkomolený. Sporný podpis je na rozhraní mezi projevem textovým a nacvičeným a jde o projev velmi malého rozsahu, což ovšem není při zkoumání podpisů jako sporných objektů výjimečné. Tento projev je na jedné straně individualizovaný, což má za následek výskyt některých dobře využitelných identifikačních znaků, na druhé straně to není projev ani rychlý, ani příliš dynamický, což spolu s jeho velmi malým rozsahem vede k tomu, že ho celkově nelze hodnotit lépe, než jako obtížně zpracovatelný pro písmoznalecké zkoumání. Srovnávacích vzorků je velké množství, což je příznivé, velmi příznivé je také jejich časové rozložení. Pouze jeden pochází z roku datace podpisu sporného, ale časově jsou mu některé tak blízké, že je to s ohledem na věk dlužníka příznivé. Velmi důležité je, že jde v rámci přirozené proměnlivosti rukopisu o projevy velmi solidně v mnohých hlediscích stabilizované. Protože ani druhově nejsou v žádném rozporu se sporným podpisem, lze celkově hodnotit zajištěný srovnávací materiál jako vyhovující požadavkům písmoznaleckého zkoumání . Ze svědecké výpovědi otce dlužníka vzal soud prvního stupně za prokázáno, že jednání s právním předchůdcem žalovaného (KSOL 10 INS 23218/2011) vedl otec dlužníka, dlužník před ním předmětnou směnku nepodepisoval a dlužník mu řekl, že ho nikdo se žádostí o podpis směnky nekontaktoval. Svědek vlastnoručně vyplnil údaje na směnce týkající se dlužníka jako avala, tj. jeho jméno, příjmení a rodné číslo, zda zástupci žalovaného kontaktovali dlužníka za účelem podpisu směnky, nevěděl. Soud prvního stupně neprovedl žalovaným navržené důkazy výslechem svědků Petra Kotta a pana Vojtíška, neboť takové dokazování považoval s ohledem na závěry znaleckého posudku a výpověď svědka-otce dlužníka nehospodárným a nadbytečným, zamítl důkazní návrh žalovaného na vypracování revizního znaleckého posudku, neboť provádění revize shledal nehospodárným s ohledem na přesvědčivé závěry znaleckého posudku JUDr. Jiřího Straky a z důvodu nadbytečnosti neučinil zjištění ze spisu Policie České republiky, sp.zn. KRPA-27628-16/č.j./2010-000092. Soud prvního stupně posoudil žalobu jako včasnou (ustanovení § 199 odst. 1 IZ) a s odkazem na ustanovení § 199 odst. 2 IZ uzavřel, že vykonatelnost přihlášené pohledávky ze směnky má základ ve směnečném platebním rozkazu Krajského soudu v Ostravě, přičemž mezi účastníky bylo nesporné, že dlužník v tomto řízení nevznesl námitku nedostatku pravosti svého podpisu na směnce, a proto žalobce jako insolvenční správce měl možnost vznést námitky, které nebyly uplatněny v nalézacím řízení. Soud prvního stupně uvedl, že základní podmínkou vzniku závazku ze směnečného rukojemství je podle ustanovení § 31 odst. 2, část věty za středníkem zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový, vlastnoruční podpis dlužníka, který však na předmětné směnce absentoval, jak bylo prokázáno znaleckým posudkem JUDr. Jiřího Straky i výpovědí svědka, a proto shledal popěrný důvod žalobce po právu a žalobě vyhověl.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, v němž namítal, že ustanovení § 199 IZ nezahrnuje jakýkoliv argument dlužníka, který dlužník neuplatnil v řízení předcházejícím vydání popíraného pravomocného rozhodnutí, nýbrž smyslem tohoto zákonného ustanovení je možnost nápravy vadného rozhodnutí pouze v těch případech, kdy relevantní argument v předcházejícím řízení nebyl dlužníkem uplatněn z důvodu, že to fakticky nebylo možné. Smyslem tohoto zákonného ustanovení není, aby dlužník, který z důvodu své pasivity nevyužil odpovídající argumenty, ačkoliv je užít měl a mohl, dostával druhou šanci k ochraně svých práv. V době avalování směnky byl dlužník zletilý a svéprávný, a proto nelze uplatňovat argument o jeho nervovém vypětí a nízkém věku jako důvod, proč námitku nedostatku podpisu ručitelského prohlášení na směnce nevznesl již v průběhu soudního směnečného řízení. Soud prvního stupně nezkoumal, zda v rámci soudního řízení, které předcházelo vydání směnečného platebního rozkazu, byly či nebyly dlužníkem uplatněny námitky ohledně pravosti podpisu předmětné směnky a není tudíž zřejmé, zda námitka nepravosti podpisu dlužníka byla námitkou novou či nikoliv. Námitka nedostatku podpisu směnky nemůže být považována za námitku podléhající režimu ustanovení § 199 odst. 2 IZ, neboť tato skutečnost byla předmětem zkoumání řízení vedeného na základě trestního oznámení dlužníka pro tvrzené falsum jeho podpisu na směnce, tato námitka byla prošetřována policejními orgány a věc byla uzavřena z důvodu, že dlužník přiznal, že směnku (KSOL 10 INS 23218/2011) avaloval, neboť chtěl pomoci otci v podnikání, což vyplývá ze spisu Policie České republiky, sp.zn. KRPA-27628-16/č.j./2010-000092, jímž však soud prvního stupně odmítl provést důkaz, a proto tuto skutečnost nezjistil. Soud prvního stupně pochybil při dokazování, neboť některé navržené důkazy neprovedl vůbec a některé důkazy provedl pouze částečně a na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným závěrům. Soud prvního stupně neprovedl výslech svědků Petra Kotta a pana Vojtíška, tj. osob, které prováděly zajištění pohledávek včetně vymáhání, a které měly být osobně přítomny podpisu dlužníka na směnce, přičemž odmítnutí provedení tohoto důkazu je nepřiměřené, neboť znalecký posudek je toliko nepřímým důkazem, zatímco svědci mohou vypovídat o skutečnostech, které se před nimi udály. Znalecký posudek znalce JUDr. Jiřího Straky není jednoznačný, znalec se v posudku nevypořádal s řadou okolností, které mohly mít vliv na způsob provedení podpisu, a proto měl soud prvního stupně vyhovět návrhu na zpracování revizního znaleckého posudku. Žalovaný poukázal na skutečnost, že znalec nebyl přes rozporuplnost posudku a přes jeho námitky soudem dožádán, aby se k námitkám vyjádřil a svůj závěr obhájil. Soud prvního stupně znalecký posudek nekriticky přijal a automaticky vzal jeho závěry za své, aniž by se zabýval námitkami směřujícími proti jeho závěrům. Žalovaný namítal, že soud prvního stupně neprovedl řádně důkaz spisovým materiálem Policie České republiky, neboť ze spisu neučinil žádná zjištění, ačkoliv u jednání konstatoval, že je ve spise doznání dlužníka, že předmětnou směnku podepsal. Soud prvního stupně nevyvodil relevantní závěr ani ze svědecké výpovědi otce dlužníka, když tento svědek vypověděl, že na směnku vlastní rukou vypsal jméno a rodné číslo dlužníka a je těžko představitelné, že by tak učinil bez souhlasu dlužníka-svého syna. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného. Uvedl, že soud prvního stupně vyložil správně ustanovení § 199 odst. 2 IZ s tím, že výklad podávaný žalovaným je mimozákonný, neboť neodpovídá textu tohoto zákonného ustanovení. Namítal, že v odvolacím řízení se již nelze zabývat otázkou, zda dlužníkem byly ve směnečném řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě uplatněny námitky ohledně pravosti jeho podpisu na směnce, neboť řízení bylo koncentrováno. Z hlediska ustanovení § 199 odst. 2 IZ jsou irelevantní výsledky policejního šetření, neboť rozhodující jsou pouze námitky uplatněné v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí, z něhož vzešla popřená pohledávka, to je v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. 32 Sm 399/2005. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku vyložil, proč neprovedl další žalovaným navržené důkazy, přičemž na závěrech znaleckého posudku by výpovědi navržených svědků nemohly nic změnit, neboť svědci by si s časovým odstupem deseti let stěží mohli věrohodně pamatovat, co se dělo při podpisu směnky.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb. změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle čl. II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní (KSOL 10 INS 23218/2011) účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014. Právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem 1.1.2014, zůstávají zachovány a posuzují se podle dosavadní právní úpravy.

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je v posuzované věci občanský soudní řád ve znění účinném od 1.1.2014.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 o.s.ř.), aniž nařizoval odvolací jednání a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

Z obsahu spisu se podává, že řízení v posuzované věci bylo zahájeno dne 29.5.2013 žalobou, jíž se žalobce domáhal určení, že žalovaný nemá za dlužníkem Jiřím Nesétem v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod sp.zn. KSOL 10 INS 23218/2011, pohledávku z titulu neuhrazeného směnečného peníze ve výši 8.887.880,63 Kč a pohledávku z titulu směnečného úroku z prodlení ve výši 3.068.227,18 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 19.2.2013, č.j. KSOL 10 INS 232/2011-B-25, rozhodl o úpadku dlužníka a insolvenčním správcem ustanovil žalobce. Žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení vykonatelnou pohledávku v celkové výši 11.944.560,52 Kč sestávající z jistiny ve výši 8.876.333,34 Kč představující neuhrazený směnečný peníz a z úroku z prodlení ve výši 3.068.227,80 Kč představující 6% roční úrok z dlužného směnečného peníze. Vykonatelnost pohledávky žalovaný doložil směnečným platebním rozkazem Krajského soudu v Ostravě ze dne 17.1.2006, č.j. 32 Sm 399/2005-15, ve spojení s usnesením ze dne 21.3.2006, č.j. 32 Sm 399/2005-31. U přezkumného jednání dne 15.5.2013 žalobce popřel pravost pohledávky i její vykonatelnost s odůvodněním, že dlužník směnku nepodepsal, s věřitelem nikdy nejednal a nikdy mu nic nedlužil. Ke zkoumání pravosti podpisu dlužníka ve směnečném řízení nedošlo, neboť dlužník proti směnečnému platebnímu rozkazu nepodal odpor z důvodu svého nízkého věku a nervového vypětí a jsou tedy splněny podmínky pro postup dle ustanovení § 199 odst. 2 IZ. Žalovaný se domáhal zamítnutí žaloby. Uvedl, že disponuje s pohledávkou (KSOL 10 INS 23218/2011) ve výši 11.944.560,71 Kč, která byla snížena o výtěžek ve výši 83.479,20 Kč z konkursního řízení vedenému proti úpadci NESÉT s.r.o. a o výtěžek z exekučního řízení ve výši 11.547,27 Kč. Podpis dlužníka na směnce je pravým a originálním podpisem dlužníka. V rámci obchodních vztahů žalovaného je běžné, že k podpisu směnky dochází za přítomnosti obou stran právě proto, aby žalovaný zabránil zfalšování podpisů na směnkách. Služby v oblasti zajištění pohledávek a jejich vymáhání byly v době vystavení směnky realizovány dodavatelskou společností První Karlovarská bezpečnostní s.r.o. (dříve vystupující pod obchodní firmou KORVI s.r.o.), se sídlem Praha 3, Žižkov, Táboritská 880/14, PSČ 130 00, IČ: 25147188, vystavení a avalování směnky se účastnili zaměstnanci této společnosti Mgr. Petr Kott a pan Vojtíšek a žalovaný navrhl výslech těchto osob s tím, nechť soud dotazem u této společnosti ověří totožnost osob přítomných při vystavení a podpisu směnky. Žalovaný namítal, že dlužník již v minulosti neúspěšně zpochybňoval pravost svého podpisu na směnce a v této souvislosti učinil řadu trestních oznámení, přičemž žalovanému je známo, že dlužník nakonec pravost podpisu na směnce uznal s vysvětlením, že podpisem směnky chtěl pomoci svému otci v obchodních záležitostech. Směnku podepsal jako aval i otec dlužníka, který svůj podpis a podpis svého syna (dlužníka) na směnce nikdy nerozporoval. Tento byl nepochybně přítomen podpisu směnky dlužníkem, když z rukopisu na směnce vyplývá, že specifikaci avalů-jméno, příjmení a rodné číslo-na směnce provedla tatáž osoba, z čehož je zřejmé, že oba podpisy byly na směnku provedeny současně. K prokázání těchto svých tvrzení navrhl výslech svědka-otce dlužníka Jiřího anonymizovano staršího. Žalovaný dále namítal, že nejsou splněny podmínky ustanovení § 199 odst. 2 IZ, neboť účelem tohoto ustanovení není, aby dlužník z důvodu své neodůvodněné pasivity v předcházejícím řízení dostal druhou šanci k ochraně svých práv. Soud prvního stupně nařídil jednání na den 9.12.2014, u něhož účastníky poučil o koncentraci řízení, účastníci učinili nesporným skutečnosti o průběhu insolvenčního řízení dlužníka a po té, co žalovaný navrhl provést k důkazu spis Policie České republiky sp.zn. KRPA-27628-16/č.j./2010-000092, soud prvního stupně provedl k důkazu některé listiny z tohoto spisu a jednání odročil na neurčito za účelem vypracování znaleckého posudku z oboru grafologie, odvětví ruční písmo, k přezkoumání pravosti podpisu dlužníka na směnce. Soud prvního stupně usnesením ze dne 10.3.2015 ustanovil k podání znaleckého posudku znalce JUDr. Jiřího Straku, který dne 21.7.2015 podal znalecký posudek ze dne 19.7.2015, č. 2192/15. Žalobce se závěry znaleckého posudku souhlasil, žalovaný namítal, že závěry znalce jsou nesprávné a žádal o vyhotovení revizního znaleckého posudku. Poukázal na konstatování znalce, že podpis avala na směnce je obtížně zpracovatelný pro písmoznalecké zkoumání z důvodu, že se jedná o projev velmi malého rozsahu a uvedl, že je překvapující, že znalec vydal kategorický názor o nepravosti podpisu dlužníka. Žalovaný dále namítal, že ve znaleckém posudku chybí posouzení možného vlivu rozdílného materiálu listiny směnky a materiálu, na němž byly vyhotoveny srovnávací podpisy, a že ve znaleckém posudku chybí hlubší posouzení vlivu možné záměrnosti dlužníka ke zkomolení a pozměnění podpisu při avalování směnky a poukázal na skutečnost, že dlužník při podpisu směnky neopustil jeden z hlavních znaků svého podpisu, a to jeho textovou podobu (KSOL 10 INS 23218/2011) a na lokalizaci diakritické čárky a uvedl, že v rámci policejního vyšetřování bylo dlužníkem potvrzeno, že podpis avalisty na směnce je jeho pravým podpisem. Soud prvního stupně nařídil jednání na den 15.9.2015, u něhož provedl k důkazu znalecký posudek znalce JUDr. Jiřího Straky, proti jehož závěrům vznesl žalovaný shodné námitky jako v předcházejícím písemném podání s doplněním, že znalec měl k dispozici ke srovnání pouze jeden podpis z inkriminované doby, vyslechl svědka Jiřího anonymizovano (otce dlužníka), zamítl důkazní návrhy žalovaného na doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem s odůvodněním, že znalecký posudek je přesvědčivý a provádění revize by bylo nehospodárné, rozhodl, že nebude provádět ani další žalovaným navržené důkazy s odůvodněním, že takové dokazování by bylo nadbytečné a poté ve věci rozhodl odvoláním napadeným rozsudkem.

Podle ustanovení § 193 IZ, o popření pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že již zcela zanikla anebo že se zcela promlčela.

Podle ustanovení § 199 IZ, insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30 dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu (odstavec 1). Jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření však nemůže být jiné právní posouzení věci (odstavec 2). V žalobě podle odstavce 1 může žalobce proti popřené pohledávce uplatnit pouze skutečnosti, pro které pohledávku popřel (odstavec 3).

Podle ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř., účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.

Podle ustanovení § 125 o.s.ř., za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů, fyzických a právnických osob, notářské nebo exekutorské zápisy a jiné listiny, ohledání a výslech účastníků. Pokud není způsob provedení důkazu předepsán, určí jej soud.

Podle ustanovení § 127 o.s.ř., závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření, ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech spokojit s písemným posudkem znalce (odstavec 1). Je-li pochybnost o správnosti posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o vysvětlení. Kdyby to (KSOL 10 INS 23218/2011) nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat jiným znalcem (odstavec 2). Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, může soud ustanovit k podání znaleckého posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou činnost (odstavec 3). Účastníkovi, případně i někomu jinému, může předseda senátu uložit, aby se dostavil ke znalci, předložil mu potřebné předměty, podal mu nutná vysvětlení, podrobil se lékařskému vyšetření, popřípadě zkoušce krve, nebo aby něco vykonal nebo snášel, jestliže to je k podání znaleckého posudku třeba (odstavec 4).

Podle ustanovení § 132 o.s.ř., důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

Předně je třeba uvést, že se odvolací soud ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že žaloba žalobce je včasná (§ 199 odst. 1 IZ), a že jsou splněny podmínky ustanovení § 199 odst. 2 IZ pro přezkum popřené vykonatelné pohledávky žalovaného. Odvolací soud shledal nedůvodnými odvolací námitky žalovaného, že se soud prvního stupně nezabýval tím, zda dlužník uplatnil námitku nedostatku podpisu na směnce v řízení předcházejícím vydání pravomocného rozhodnutí, tj. v řízení předcházejícím vydání směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Ostravě ze dne 17.1.2006, č.j. 32 Sm 399/2005-15, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 21.3.2006, č.j. 32 Sm 399/2005-31. Soud prvního stupně v tomto směru vyšel z nesporných skutkových tvrzení účastníků, že dlužník ve směnečném řízení námitku nedostatku podpisu na směnce neuplatnil. Žalobce tuto skutečnost tvrdil v žalobě a žalovaný ji potvrdil ve vyjádření k žalobě ze dne 26.9.2014, v němž žalovaný pouze namítal, že pasivitu dlužníka ve směnečném řízení nelze zohlednit dlužníkovi ke prospěchu s odůvodněním, že ustanovení § 199 odst. 2 IZ dopadá pouze na situaci, kdy dlužník námitky v předcházejícím řízení neuplatnil, protože tak učinit nemohl. Podmínky k tomu, aby soud prvního stupně vyšel dle ustanovení § 120 odst. 3 o.s.ř. z těchto nesporných skutkových tvrzení účastníků, tedy byly splněny.

Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že z hlediska podmínek přezkumu popřené vykonatelné pohledávky dle ustanovení § 199 odst. 2 IZ je rozhodující pouze skutečnost, zda dlužník námitky v předcházejícím řízení uplatnil či nikoliv a není podstatné, z jakého důvodu dlužník námitky neuplatnil, tj. zda mu v uplatnění námitek bránila překážka či nikoliv. Musí se přitom jednat o námitky uplatněné v řízení, které předcházelo vydání vykonatelného rozhodnutí, o něž věřitel v přihlášce vykonatelnost své pohledávky opírá a nelze zohlednit námitky uplatněné dlužníkem v jiných řízeních, tj. v posuzované věci v namítaném trestním řízení. Důvodem popření vykonatelné pohledávky nemůže být dle ustanovení § 199 odst. 2 IZ ani jiné právní posouzení věci. V posuzované věci byla pravost pohledávky žalovaného žalobcem popřena z důvodu nedostatku podpisu dlužníka na směnce, což je otázka skutková a nikoliv otázka právní, a proto se jedná o přípustný důvod popření. (KSOL 10 INS 23218/2011)

Je však třeba uvést, že soud prvního stupně postupoval nesprávně, když učinil závěr o tom, že dlužník nepodepsal předmětnou směnku toliko na základě závěrů znaleckého posudku znalce JUDr. Jiřího Straky a na základě výpovědi svědka Jiřího anonymizovano -otce dlužníka, aniž by provedl další žalovaným navržené důkazy výslechem svědků k prokázání jeho tvrzení, že dlužník předmětnou směnku podepsal, aniž by zohlednil námitky žalovaného směřující proti závěrům znaleckého posudku, aniž by znalce vyslechl, a aniž by v případě přetrvávajících pochybností o závěrech znaleckého posudku (v případě přetrvávajících zásadních připomínek žalovaného ke znaleckému posudku) nařídil přezkoumání závěrů znalce jiným znalcem (§ 127 odst. 1, odst. 2 o.s.ř.).

Žalovaný navrhoval výslech svědků Petra Kotta a pana Vojtíška s tím, nechť si soud identitu těchto osob ověří u výše označené společnosti. Za této situace měl soud prvního stupně navržené důkazy provést a teprve po jejich provedení je vyhodnotit z hlediska kritérií stanovených v ustanovení § 132 o.s.ř. jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti s ostatními provedenými důkazy. Dříve, než soud důkazy provede, nelze vyhodnotit, zda a v jakém rozsahu jsou svědci informováni o podpisu dlužníka na směnce a nelze bez jejich provedení uzavřít, že takové dokazování je nadbytečné a nehospodárné. Soud prvního stupně rovněž pochybil, pokud neučinil žádná zjištění ze spisu Policie České republiky, sp.zn. KRPA-27628-16/č.j./2010-000092, respektive z listin z tohoto spisu, které provedl k důkazu, tj. pokud tento důkaz v rozporu s ustanovením § 132 o.s.ř. žádným způsobem nehodnotil, ačkoliv žalovaný tvrdil, že právě z tohoto spisu vyplývá, že dlužník předmětnou směnku podepsal.

Lze přisvědčit žalovanému, že znalec JUDr. Jiří Straka učinil kategorický závěr o tom, že podpis na předmětné směnce není podpisem dlužníka, ačkoliv ve znaleckém posudku konstatoval, že se jedná s ohledem na posuzování podpisu, tj. projevu velmi malého rozsahu, o materiál obtížně zpracovatelný pro písmoznalecké zkoumání, což vzbuzuje o tomto kategorickém závěru pochybnosti. Soud prvního stupně znalce přesto nevyslechl a nenařídil přezkoumání závěrů znalce jiným znalcem (§ 127 odst. 1 odst. 2 o.s.ř.).

Soud prvního stupně tudíž postupoval v řízení nesprávně, v rozporu s ustanoveními § 120 odst. 1, § 127 odst. 1, odst. 2, § 132 o.s.ř., čímž zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a v odvolacím řízení nemohla být zjednána náprava.

Z důvodů shora uvedených proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně dle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř. zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně dle ustanovení § 221 odst. 1, písm. a) o.s.ř. k dalšímu řízení.

V tomto dalším řízení soud prvního stupně provede všechny žalovaným navržené důkazy k prokázání jeho tvrzení, že dlužník předmětnou směnku podepsal, (KSOL 10 INS 23218/2011) důkazy vyhodnotí podle kritérií stanovených v ustanovení § 132 o.s.ř. a ve věci opakovaně rozhodne a současně neopomene nově rozhodnout i o nákladech řízení mezi účastníky před soudy obou stupňů.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Olomouc 31. srpna 2016

Za správnost vyhotovení: Mgr. Diana Vebrová, v.r. Bc. Markéta Alková předsedkyně senátu