11 VSOL 273/2017-184
31 ICm 2085/2012 11 VSOL 273/2017-184 (KSOS 31 INS 5390/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Táni Šimečkové ve věci žalobce Horeal s.r.o., identifikační číslo osoby: 284 67 248, se sídlem v Praze 7-Holešovice, U měšťanského pivovaru 869/1, PSČ 170 00, zastoupeného Mgr. Martinem Peterkou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, PSČ 110 00, proti žalovanému Mgr. Martinu Fuchsigovi, se sídlem v Oticích, Hlavní 25, PSČ 747 81, insolvenčnímu správci dlužníka MOREA s.r.o. v likvidaci , o vyloučení nemovitostí z majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 ICm 2085/2012, jako incidenční spor v insolvenčním řízení dlužníka MOREA s.r.o. v likvidaci , identifikační číslo osoby: 640 86 658, se sídlem v Opavě, Hradecká 1576/51, PSČ 746 01, vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 5390/2012, o odvolání žalobce ze dne 26.4.2017 proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. dubna 2017, č.j. 31 ICm 2085/2012-147,

t a k t o:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. isir.justi ce.cz (KSOS 31 INS 5390/2012)

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby z majetkové podstaty dlužníka MOREA s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužníka), v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. KSOS 31 INS 5390/2012, byly vyloučeny objekt bydlení č.p. 1576, aktuálně v katastru nemovitostí zapsaný jako součást pozemku p.č. 2657/2, garáž bez č.p./č. e., aktuálně v katastru nemovitostí zapsaná jako součást pozemku p.č. 2657/37, garáž bez č.p./č. e., aktuálně v katastru nemovitostí zapsaná jako součást pozemku p.č. 2657/38, garáž bez č.p./č. e., aktuálně v katastru nemovitostí zapsaná jako součást pozemku p. č. 2657/39, garáž bez č.p./č. e., aktuálně v katastru nemovitostí zapsaná jako součást pozemku p.č. 2657/40 a garáž bez č.p./č. e., aktuálně v katastru nemovitostí zapsaná jako součást pozemku p.č. 2657/41, vše zapsané na LV č. 3702 vedeném Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Opava, pro katastrální území Opava-Předměstí, obec Opava (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

V důvodech uvedl, že vyloučení uvedených nemovitostí se žalobce domáhal s odůvodněním, že jsou v jeho vlastnictví na základě kupní smlouvy uzavřené s dlužníkem dne 16.12.2008, vklad jeho vlastnického práva byl zapsán ke dni 2.1.2009, nemovitosti zakoupil za sjednanou kupní cenu 5.000.000 Kč, kterou uhradil zápočtem datovaným 28.1.2009. K tomuto zápočtu uvedl, že dne 27.11.2008 byla uzavřena mezi ním (jako postupníkem) a Ing. Jaroslavem Konderlou (jako postupitelem) smlouva o postoupení pohledávky, když ke dni uzavření této smlouvy měl Ing. Konderla jako fyzická osoba vůči dlužníku pohledávku ve výši 6.844.394 Kč z titulu dříve poskytnutých půjček a uvedenou smlouvou o postoupení postoupil Ing. Konderla žalobci část své pohledávky ve výši 5.000.000 Kč, kterou pak žalobce započetl na svůj dluh z titulu kupní ceny. Po zjištění úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek, žalovaný dne 21.6.2012 doručil žalobci vyrozumění, že nemovitosti sepsal do majetkové podstaty, neboť dne 8.6.2012 od kupní smlouvy (ze dne 16.12.2008) odstoupil. Toto odstoupení je dle žalobce neplatné a nemůže být účinné. V podání ze dne 6.9.2013 vznesl žalobce námitku promlčení práva odstoupit od kupní smlouvy a námitku promlčení práva na zaplacení kupní ceny s tím, že u Obvodního soudu pro Prahu 7 bylo na základě žaloby dlužníka vedeno řízení o zaplacení kupní ceny, přičemž usnesením, které nabylo právní moci dne 16.4.2012, bylo řízení zastaveno z důvodu nezaplacení soudního poplatku. Žalovaný s žalobou nesouhlasil s tím, že úkonem ze dne 8.6.2012, doručeným žalobci 16.6.2012 jako insolvenční správce (dále jen správce ) od kupní smlouvy ze dne 16.12.2008 dle § 517 odst. 1 občanského zákoníku odstoupil, neboť žalobce byl již likvidátorkou dlužníka přípisem ze dne 26.9.2011 vyzván k úhradě kupní ceny, kterou žalobce ani v dodatečné přiměřené lhůtě neuhradil. Proto žalovaný 19.6.2012 nemovitosti do majetkové podstaty dlužníka sepsal, jako jeho majetek. Ve vztahu k námitce promlčení namítal, že výzva likvidátorky k zaplacení se dostala do dispozice žalobce a teprve až od poskytnutí dodatečné lhůty k plnění dle § 517 obč. zák., mohla začít (KSOS 31 INS 5390/2012) plynout tříletá promlčecí doba, navíc likvidátorka dlužníka podala 9.1.2012 u Obvodního soudu pro Prahu 7 žalobu, ve které se dlužník domáhá proti žalobci zaplacení částky 5 milionů Kč s příslušenstvím, řízení nebylo dosud pravomocně skončeno. Dále namítal, že smlouva o postoupení pohledávky ze dne 27.11.2008 je absolutně neplatná pro neurčitost z důvodu nedostatečné identifikace postupované pohledávky, není zde popis právních skutečností, z nichž postupované pohledávky vznikly, a zcela absentuje určení, jaká konkrétní část pohledávek je předmětem postoupení. Rovněž dohoda o vzájemném započtení pohledávek je ze stejných důvodů neplatným právním úkonem, proto nemohlo dojít k zániku pohledávek zápočtem, a tedy kupní cena žalobcem zaplacena nebyla; žalovaný proto oprávněně odstoupil od kupní smlouvy, čímž je smlouva zrušena s účinky ex tunc.

Dále soud prvního stupně v odůvodnění konstatoval, že první meritorní rozhodnutí ve věci bylo vydáno 18.9.2013, kdy Krajský soud v Ostravě rozsudkem pod č. j. 31 ICm 2085/2012-44 žalobě vyhověl, tento rozsudek byl potvrzen vrchním soudem (z důvodů v jeho rozhodnutí uvedených), nicméně na základě dovolání žalovaného Nejvyšší soud ČR svým rozsudkem č.j. 29 ICdo 70/2014-108 oba rozsudky zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, se závěrem, že rozhodné právo aplikovatelné na danou věc je občanský zákoník z roku 1964 a že soudy se v dosavadním řízení opomněly zabývat insolvenční rovinou věci, zejména z hlediska ustanovení § 253 insolvenčního zákona ve znění do 31.12.2013, které v konkursním režimu modifikuje práva účastníků odstoupit od smlouvy o vzájemném plnění a nezkoumaly věc způsobem plynoucím z podávaného výkladu k tomuto ustanovení, který zde Nejvyšší soud uvedl s tím, že po prohlášení konkursu na majetek dlužníka nemůže správce odstoupit od smlouvy pro prodlení druhé smluvní strany z doby před prohlášením konkursu jinak než v režimu tohoto ustanovení, které však neřeší otázku, zda a za jakých předpokladů může správce odstoupit od smlouvy v důsledku toho, že druhá smluvní strana je v prodlení s plněním (i) po prohlášení konkursu na majetek dlužníka, proto se v těchto případech posuzuje důvodnost odstoupení podle obecného právního režimu, přičemž se nepřihlíží k prodlení z doby do prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Nejvyšší soud rovněž neshledal správný závěr, že poté, co věřitel podal u soudu žalobu na zaplacení kupní ceny, již nemůže v průběhu uvedeného řízení od kupní smlouvy odstoupit z důvodu prodlení se zaplacením, neboť takový závěr nemá oporu v žádném ustanovení občanského ani obchodního zákoníku. Nejvyšší soud dále zdůraznil, že v dalším řízení soud mj. nepřehlédne úpravu § 3054 a § 3055 občanského zákoníku, účinného od 1.1.2014.

Žalobce následně v průběhu řízení doplnil, že v době podání žaloby a před soupisem nemovitostí do majetkové podstaty, se sporné stavby nacházely na pozemcích, které nebyly vlastnictvím téhož subjektu, ke sjednocení vlastnictví pozemku a stavby došlo až v roce 2014, kdy se žalobce stal vlastníkem také uvedených pozemků.

Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování učinil tato skutková zjištění: (KSOS 31 INS 5390/2012)

-z úplného výpisu z obchodního rejstříku, že společnost dlužníka byla zapsána 22.6.1995, Ing. Jaroslav Konderla byl jejím jednatelem od 22.6.1995 do 27.10.2005 a společníkem od 26.9.1996 do 23.6.2009, PhDr. Jana Konderlová byla jednatelkou od 24.1.2006 do 18.6.2009, společníkem dlužníka nebyla. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.9.2010 (v právní moci 30.9.2010), byla společnost zrušena s likvidací a usnesením ze dne 27.5.2011 byla likvidátorkou jmenována JUDr. Dagmar Jahnová;

-z úplného výpisu z obchodního rejstříku, že společnost žalobce byla zapsána 8.10.2008, jejími společníky byli od 8.10.2008-24.9.2009 Mgr. Veronika Zůberová a Mgr. Martin Peterka, od 8.10.2008 do 24.9.2009 byla jedinou jednatelkou Kristýna Zíková, od 24.9.2009 je jedinou jednatelkou PhDr. Jana Konderlová, která je od 24.9.2009 též jedním ze dvou společníků, druhým společníkem žalobce je od 24.9.2009 Ing. Jaroslav Konderla;

-ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 27.11.2008 mezi Ing. Jaroslavem Konderlou jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, že jejím předmětem je postoupení části pohledávky, kterou má postupitel za firmou MOREA s.r.o., která vznikla z titulu postoupení pohledávky ve výši 42.117.657 Kč dle Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 31.12.1997 , oznámené dlužníkovi dopisem ze dne 1.1.1998, že tato pohledávka byla dlužníkem opakovaně uznána co do důvodu i výše, ke dni 30.9.2008 je vedena v účetní evidenci dlužníka na účtu č. 365 jako zůstatek závazku vůči postupiteli ve výši 6.844.394 Kč, který je dle finančních možností dlužníka průběžně splácen, přičemž doba splatnosti celého závazku je stanovena dohodou nejpozději do 31.12.2009. Dále je zde mj. uvedeno, že doklady prokazující oprávněnost pohledávky tvoří přílohu této smlouvy a byly postupníkem převzaty a že postupitel postupuje postupníkovi část pohledávky specifikované (výše) ve výši 5.000.000 Kč bez příslušenství a že postupník postupovanou pohledávku bez výhrad přijímá a je povinen zaplatit úhradu za postoupení ve výši 5.000.000 Kč do 30.6.2009;

-z oznámení ze dne 27.11.2008, adresovaného dlužníku, že Ing. Jaroslav Konderla dlužníku oznámil, že tímto dnem postoupil část pohledávky ve výši 5.000.000 Kč, zaúčtovanou na účtu č. 365 (závazek vůči společníkovi), na společnost Horeal s.r.o., jedná se o část pohledávky bez příslušenství. Listina obsahuje v části Převzal osobně , nečitelný podpis a razítko dlužníka;

-z kupní smlouvy ze dne 16.12.2008, že byla uzavřena mezi dlužníkem jako prodávajícím, zastoupeným jednatelkou PhDr. Janou Konderlovou a žalobcem jako kupujícím, zastoupeným jednatelkou Kristýnou Zíkovou, že předmětem smlouvy je prodej nemovitostí zapsaných na LV č. 3702, k.ú. Opava-Předměstí, obec Opava, vedeném u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Opava, a to objekt bydlení č. p. 1576 na pozemku parc. č. 2657/2, objekt bez č. p./č. e.-garáž na pozemku parc. č. 2657/37, objekt bez č. p./č. e.-garáž na pozemku parc. č. 2657/38, objekt bez č. p./č. e.-garáž na pozemku parc. č. 2657/39, objekt (KSOS 31 INS 5390/2012) bez č. p./č. e.-garáž na pozemku parc. č. 2657/40, objekt bez č. p./č. e.-garáž na pozemku parc. č. 2657/41, kupní cena byla dohodnuta ve výši 5.000.000 Kč a měla být uhrazena na účet prodávajícího do 31.1.2009. Smlouva je podepsána oběma stranami a opatřena razítky obou společností;

-z listiny datované 28.1.2009 a označené jako zápočet, že žalobce je zde označen jako kupující a dlužník jako prodávající a že je v ní uvedeno, že kupující má vůči prodávající závazek vzniklý z titulu úhrady kupní ceny z kupní smlouvy ze dne 16.12.2008 ve výši 5.000.000 Kč dle článku II. bod 1. a prodávající má závazek vůči kupující, který vznikl z titulu postoupení části pohledávky za prodávající ve výši 5.000.000 Kč, který tímto prodávající opětovně uznává. Dle ujednání pod bodem II. zmíněného zápočtu započtením dlužných částek dle článku I. bod 1. a 2. navzájem je výsledný dluh kupující a prodávající 0 Kč, přičemž je takto uhrazena kupní cena dle článku I. bod 1. ;

-z výzvy ze dne 23.9.2011, adresované žalobci, že likvidátorka dlužníka žalobci sdělila, že při kontrole účetnictví zjistila, že zde není zaznamenán příjem kupní ceny za prodané nemovitosti ve výši 5.000.000 Kč, kterou se žalobce zavázal zaplatit společnosti MOREA s.r.o. v souladu s kupní smlouvou ze dne 16.12.2008, a proto byl žalobce vyzván k neprodlené úhradě částky 5.000.000 Kč;

-usnesením ze dne 2.5.2012 byl zjištěn úpadek dlužníka, na jeho majetek prohlášen konkurs a insolvenčním správcem byl ustanoven žalovaný, který dne 16.6.2012 doručil žalobci odstoupení od kupní smlouvy ze dne 16.12.2008 dle § 517 odst. 1 občanského zákoníku pro nezaplacení kupní ceny ve výši 5.000.000 Kč s poukazem na žalobu podanou likvidátorkou dlužníka u Obvodního soudu pro Prahu 7 a dále s tím, že již přípisem ze dne 26.9.2011 byl žalobce vyzván k úhradě této kupní ceny v dodatečné přiměřené lhůtě;

-do majetkové podstaty dlužníka byly sporné nemovitosti (stavby) žalovaným sepsány (pozn. dne 19.6.2012) a o jejich soupisu byl žalobce vyrozuměn dne 21.6.2012;

-ze sdělení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 6.3.2017 a z přiložené žaloby, že tato byla likvidátorkou dlužníka JUDr. Dagmar Jahnovou uvedenému soudu doručena 11.1.2012, a dlužník se jí domáhá vůči žalobci zaplacení kupní ceny 5.000.000 Kč dle kupní smlouvy ze dne 16.12.2008; řízení je přerušeno do pravomocného skončení řízení u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 ICm 2085/2012 (předmětné řízení);

-z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 12.7.2012-LV č. 3702 pro k. ú. Opava-Předměstí, obec Opava, že je zde zapsáno vlastnické právo žalobce k nemovitostem, a to objektu bydlení č. p. 1576 na pozemku parc. č. 2657/2, objektu bez č. p./č. e.-garáž na pozemku parc. č. 2657/37, objektu bez č. p./č. e.-garáž na pozemku parc. č. 2657/38, objektu bez č. p./č. e.-garáž na pozemku parc. č. 2657/39, objektu bez č. p./č. e.-garáž na pozemku parc. č. 2657/40 a objektu bez č. (KSOS 31 INS 5390/2012) p./č. e.-garáž na pozemku parc. č. 2657/41, přičemž nabývacím titulem je kupní smlouva ze dne 16.12.2008 s právními účinky vkladu práva ke dni 2.1.2009;

-z aktuální stránky veřejného seznamu nemovitostí, vytištěném z webové stránky www.nahlizenidokn.cuzk.cz, že na LV č. 3702 je zapsáno vlastnictví žalobce i k pozemkům p.č. 2657/2 a p. č. 2657/37, 2657/38, 2657/39, 2657/40 a 2657/41, kdy u všech těchto pozemků je uvedeno, že jejich součástí je stavba, dále z informací o pozemcích, pořízených z webové stránky výše uvedené, že ke dni předcházejícímu rozhodnutí soudu o věci samé jsou předmětné stavby, jejichž vyloučení ze soupisu majetkové podstaty se žalobce domáhá, všechny evidovány jako součást pozemku, tedy stavba objektu bydlení č. p. 1576 je zapsána jako součást pozemku p. č. 2657/2 a každá z pěti staveb garáží je evidována jako součást pozemku, na němž se nachází;

Na základě uvedených zjištění dospěl soud prvního stupně předně k závěru, že i když v mezidobí sporné stavby ztratily povahu samostatných právních věcí a staly se, resp. dle zákonodárce se měly stát součástí pozemků, v daném případě, s ohledem na všechny hmotněprávní i procesní souvislosti, je nezbytné na uvedené stavby nadále nazírat jako na samostatné věci v právním slova smyslu, resp. na fyzicky existující stavební objekty. Při formulaci výroku svého rozhodnutí se proto soud snažil předmětné stavby maximálně identifikovat dle současného stavu, zapsaného v katastru nemovitostí, tj. na jedné straně respektuje (minimálně pro účely tohoto řízení) řečený charakter staveb jako samostatných věcí v právním slova smyslu a na straně druhé to, že v aktuálním katastru nemovitostí jsou zapsány jako součásti pozemků, na kterých se nacházejí.

Dále soud prvního stupně po stránce právní uzavřel, že:

-kupní smlouva ze dne 16.12.2008 byla uzavřena platně a námitku žalovaného, že jde o smlouvu absolutně neplatnou (z hlediska ustanovení § 196a odst. 3 obchodního zákoníku), neshledal soud důvodnou, neboť v době uzavření této kupní smlouvy Ing. Jaroslav Konderla (pozn. ač byl v tuto dobu společníkem dlužníka), nebyl statutárním orgánem, ani společníkem žalobce;

-neshledal důvodnou námitku žalobce, že právo odstoupit od této kupní smlouvy již bylo promlčeno; toto právo se totiž promlčuje ve čtyřleté promlčecí době (pozn. § 261 odst. 6, v návaznosti na ustanovení § 397 obch. zák. ve znění účinném do 31.12.2013, neboť šlo o obchodněprávní vztah), přičemž kupní cena měla být zaplacena do 31.1.3009, prodlení mohlo nastat 1.2.2009, k odstoupení došlo již 8.6.2012, resp. 16.6.2012, kdy bylo žalobci doručeno;

-nicméně v daném případě, jak vyplývá z výkladu Nejvyššího soudu, bylo nutno posoudit, zda na věc dopadá zvláštní úprava obsažená v ustanovení § 253 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ) ve znění účinném do 31.12.2013. V mezidobí bylo judikaturou vyloženo, že toto ustanovení (§ 253 IZ) řeší otázku porušování povinností splnit smlouvu jen přede (KSOS 31 INS 5390/2012) dnem prohlášení konkursu a ke dni prohlášení konkursu, avšak neřeší otázku, zda a za jakých předpokladů může správce odstoupit od smlouvy o vzájemném plnění v důsledku toho, že druhá smluvní strana je v prodlení s plněním povinností podle takové smlouvy po prohlášení konkursu na majetek dlužníka. Přitom může jít jak o případ prodlení, které pokračuje z doby před prohlášením konkursu, tak o případ prodlení, které nastalo až po prohlášení konkursu. Nedopadá-li ustanovení § 253 IZ ve znění do 31.12.2013 na řešený případ, nutno posoudit důvodnost odstoupení od kupní smlouvy insolvenčním správcem podle obecného právního režimu. V posuzované věci jde o případ, kdy účinky prodlení s placením kupní ceny nastaly hluboce před prohlášením konkursu, nicméně s ohledem na dikci zmíněného ustanovení § 253 IZ, k době prodlení přede dnem prohlášení konkursu nelze přihlížet. V dané věci prodlení nastalo 1.2.2009, lze však přihlížet až k prodlení trvajícímu (také) po prohlášení konkursu, tj. dnem 2.5.2012, přičemž žalovaný (správce) od smlouvy pro prodlení žalobce odstoupil úkonem z 8.6.2012, který byl žalobci doručen 16.6.2012. Dle názoru soudu z uvedeného plyne, že v době od 2.5.2012 do 16.6.2012, kdy odstoupení správce bylo žalobci doručeno, uplynula doba více než přiměřená ve smyslu ustanovení § 517 odst. 1 obč. zák. v rozhodném znění. Zbývá tedy posoudit, zda je splněna i podmínka poskytnutí přiměřené lhůty. Soud zastává názor, že poskytnutí lhůty nemusí být učiněno výslovně, tedy že povinností insolvenčního správce nebylo v daném případě vyhotovit novou, tj. další výzvu ke splnění povinnosti a teprve v návaznosti na její marné uplynutí pak odstoupit od zmíněné smlouvy, ale že pro ono poskytnutí lhůty byla dostačující doba, která uplynula mezi účinky prohlášení konkursu (2.5.2012) a do doby doručení odstoupení od smlouvy (16.6.2012), kdy uběhl prakticky jeden a půl měsíce. Vyžadovat další poskytnutí lhůty jako předpoklad účinného odstoupení od smlouvy soud považuje za přepjatě formalistické, neboť v daném individuálním případě nelze ztratit ze zřetele, že již před prohlášením konkursu byla výzva ke splnění povinnosti učiněna a rovněž byla podána žaloba na plnění, vedle toho bylo zjevné, že žalobce jako kupující nemíní svou povinnost zaplatit sjednanou kupní cenu splnit, neboť po celou dobu konstantně tvrdil, že kupní cenu již zaplatil formou zápočtu. Soud tak má podmínky vyplývající z ustanovení § 517 obč. zák. v rozhodném znění, modifikované právní úpravou vyplývající z ustanovení § 253 IZ ve znění účinném do 31.12.2013 za splněné a žalovaný tak naplnil veškeré předpoklady formální povahy, za jejichž existence mohl od smlouvy důvodně odstoupit;

-při posouzení, zda byly dány podmínky pro odstoupení od kupní smlouvy (tzn. zda došlo k úhradě kupní ceny 5.000.000 Kč tak, jak to tvrdí žalobce formou zápočtu, anebo zda kupní cena uhrazena nebyla a žalobce je tak i od prohlášení konkursu dne 2.5.2012 do doby doručení odstoupení od smlouvy dne 16.06.2012 v prodlení), vyšel soud ze zjištění, že kupní cena ve výši 5.000.000 Kč, sjednaná smlouvou z 16.12.2008, měla být žalobcem uhrazena zápočtem datovaným 28.1.2009, resp. dohodou o zápočtu. V tomto směru žalobce tvrdil, že pohledávku ve výši 5.000.000 Kč za dlužníkem, kterou použil k provedení zápočtu, získal na základě smlouvy o postoupení pohledávky z 27.11.2008, uzavřené mezi Ing. Jaroslavem Konderlou (dřívějším jednatelem a společníkem dlužníka) a žalobcem. Ve smyslu nálezu Ústavního soudu I. ÚS 2276/2008 je možné se neplatností smlouvy o postoupení (KSOS 31 INS 5390/2012) pohledávek zabývat toliko tehdy, pokud je neplatný jednostranný adresovaný právní úkon v podobě oznámení o postoupení pohledávky. Teprve tehdy, je-li tato notifikace neplatná, např. pro neurčitost nebo nesrozumitelnost, je možné zabývat se platností smlouvy o postoupení pohledávky. Dle § 524 obč. zák. v rozhodném znění platí, že smlouva o postoupení pohledávky musí být písemná. Ve smyslu výše uvedeného soud posoudil oznámení o postoupení části pohledávky ve výši 5.000.000 Kč ze dne 27.11.2008, vyhotovené Ing. Jaroslavem Konderlou a adresované dlužníkovi, a dospěl k závěru, že zmíněné oznámení je neplatné pro nesrozumitelnost a neurčitost tohoto právního úkonu, což plyne z nejasného, nekonkrétního, neurčitého a nesrozumitelného označení pohledávky (resp. části pohledávky), jejíž postoupení zmíněným přípisem Ing. Konderla oznamuje dlužníkovi. Ze zmíněného oznámení není zřejmé, zda jím Ing. Konderla dlužníkovi oznamuje, že postoupil žalobci nespecifikovanou část své celkové pohledávky v hodnotě 5.000.000 Kč, nebo zda oznamuje postoupení části pohledávky , jejíž celková výše není specifikována, kdy postupovaná část pohledávky činí částku 5.000.000 Kč. Text tohoto oznámení neposkytuje nejen soudu, ale i osobě neznalé skutečných vztahů mezi Ing. Konderlou a dlužníkem, jakékoli vodítko ke správné interpretaci obsahu zmíněného oznámení. Již z tohoto důvodu je zjevné, že oznámení o postoupení části pohledávky nesplňuje náležitosti jednostranného právního úkonu potud, že se nejedná o právní úkon jednoznačný, srozumitelný a určitý a ustanovení § 37 obč. zák. v rozhodném znění spojuje s takovou vadou právního úkonu jeho neplatnost od samého počátku. Druhý důvodem, pro který bylo nutno uvedené oznámení hodnotit jako nesrozumitelné a neurčité, je způsob vymezení postupované pohledávky co do důvodu. Označení postupované pohledávky tím, že se jedná o pohledávku zaúčtovanou na účtu dlužníka č. 365 a spočívající v závazku vůči společníkovi, je bez znalostí konkrétních osobních, ekonomických a účetních vztahů mezi dlužníkem a jeho jednatelem či společníkem pro třetí osoby zcela nesrozumitelné. Rovněž tato okolnost zakládá absolutní neplatnost zmíněného právního úkonu;

-rovněž samotnou smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 27.11.2008, uzavřenou mezi Ing. Konderlou a žalobcem, shledal soud neplatnou z důvodu nesrozumitelnosti a neurčitosti smluvních ujednání. Smlouva o postoupení pohledávky musí být pod sankcí absolutní neplatnosti sjednána v písemné formě a při jejím výkladu lze přihlížet toliko k vlastnímu textu smlouvy a není možno přihlížet např. k tomu, co si účastníci dojednali ústně či co mezi sebou považovali za notorietu. Z požadavku písemnosti této smlouvy lze dovodit, že i třetí osobě musí být zjevné, jaký je obsah zmíněného právního úkonu, a tedy, co konkrétně účastníci mezi sebou dojednali. I když nelze vyloučit odkaz na jinou existující písemnost, avšak z požadavku písemné formy smlouvy o postoupení pohledávek nutno dovodit požadavek, aby takováto případná součást smlouvy v podobě jiné listiny, byla pevně a neoddělitelně spojena s vlastní smlouvou, případně aby ona listina byla oběma stranami rovněž podepsána. V daném případě se smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27.11.2008 není neoddělitelně spojena žádná listina a ani účastníky nebylo tvrzeno, že by kdykoli byl sjednán dodatek této smlouvy nebo jinou formou učiněna součástí této smlouvy další listina. Z vlastního textu uvedené smlouvy nevyplývá, jakou konkrétní pohledávku, v jakém konkrétním objemu (KSOS 31 INS 5390/2012) postupitel postupníkovi postupuje, když dle článku I. bodu 1. je předmětem smlouvy postoupení části pohledávky, která vznikla z titulu postoupení pohledávky ve výši 42.117.657 Kč, přičemž z bodu 2. se podává, že postupitel podpisem smlouvy prohlašuje, že je vůči dlužníku vlastníkem pohledávky ve výši 5.000.000 Kč bez příslušenství a v článku II. bodu 1. se pak ujednává, že na základě smlouvy postupuje postupitel postupníkovi část pohledávky ve výši 5.000.000 Kč. Ani toto ujednání není způsobilé nezasvěcené osobě objasnit, jaká je výše pohledávky na straně postupitele a jakou část této pohledávky měly strany v úmyslu postoupit. Je-li v článku I. bodu 2 uvedeno, že postupitel potvrzuje, že je vlastníkem pohledávky ve výši 5.000.000 Kč, pak ujednání pod bodem II.1., že je postupována část pohledávky ve výši 5.000.000 Kč, rovněž není způsobilé jednoznačně interpretovi uvedené smlouvy poskytnout vodítko k náležité interpretaci sjednaného textu. Stejně tak je i tato smlouva postižena neplatností z druhého důvodu, a to (stejně jako notifikace) z důvodu nedostatečného vymezení převáděné části pohledávky (či celé převáděné pohledávky či celé existující pohledávky Ing. Konderly) co do důvodu jejího vzniku. Co do důvodu vzniku je pohledávka (ať už existující nebo převáděná, případně převáděná část) specifikována toliko tak, že vznikla z titulu postoupení pohledávky ve výši 42.117.657 Kč dle smlouvy o postoupení z 31.12.1997, oznámené dlužníkovi dopisem z 1.1.1998, avšak schází vymezení stran smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 31.12.1997, jakož i vymezení důvodu vzniku pohledávky postupované smlouvou z 31.12.1997. Na tomto nedostatečném vymezení nemůže nic změnit ani konstatování, že tato pohledávka byla dlužníkem opakovaně uznána co do důvodu i výše a že ke dni 30.9.2008 je veden v účetní evidenci dlužníka na účtu 365 zůstatek tohoto závazku vůči postupiteli ve výši 6.844.394 Kč, který je dle finančních možností dlužníka průběžně splácen (samotná smlouva je přitom datována dnem 27.11.2008). V situaci, kdy součástí smlouvy o postoupení pohledávky není ani účetní rozvaha, resp. účetní evidence dlužníka s údaji o účtu č. 365, nutno považovat výše uvedené vymezení převáděné pohledávky (nebo i celé existující pohledávky, jejíž část zřejmě měla být převedena) za vymezení zcela nedostatečné. Na základě uvedené neplatné smlouvy i neplatného oznámení o postoupení pohledávky, se žalobce nestal vlastníkem pohledávky, kterou provedl 28.1.2009 zápočet na svůj závazek zaplatit dlužníkovi kupní cenu ve výši 5.000.000 Kč;

-je tedy zjevné, že zmíněným zápočtem nezanikl závazek žalobce k zaplacení kupní ceny ve výši 5.000.000 Kč dle kupní smlouvy, přičemž jeho povinnost vznikla k 31.1.2009, od 1.2.2009 byl v prodlení, které trvalo i po zjištění úpadku a prohlášení konkursu na majetek dlužníka od 2.5.2012, aniž do doby prohlášení konkursu dlužník, případně likvidátor, realizoval právo od kupní smlouvy odstoupit. Z hlediska ustanovení § 253 IZ v rozhodném znění tak nutno důvodnost odstoupení žalovaného od této kupní smlouvy posoudit dle obecného právního režimu, tedy dle § 517 obč. zák. v rozhodném znění, přičemž toto odstoupení bylo důvodné, neboť žalobce nesplnil svou povinnost zaplatit kupní cenu ani v přiměřené době následující po prohlášení konkursu, kdy k jejímu zaplacení byl vyzván již likvidátorkou dlužníka a žalovaný (správce) poskytl žalobci fakticky v době po prohlášení konkursu dostatečnou lhůtu k dodatečnému splnění závazku, a rovněž i tato lhůta uplynula marně. Důvodným odstoupením od kupní smlouvy pro prodlení, zaniklo vlastnické (KSOS 31 INS 5390/2012) právo žalobce k předmětným stavbám, které byly proto žalovaným důvodně sepsány do majetkové podstaty dlužníka.

Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu žalobce zamítl a o nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že úspěšný žalovaný se náhrady nákladů řízení výslovně vzdal.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že dne 23.9.2011 vyhotovila likvidátorka dlužníka dopis, ve kterém žádala žalobce, aby prokázal zaplacení kupní ceny, neboť z účetnictví dlužníka to nevyplývá. Dále požadovala zaplacení kupní ceny s tím, že číslo účtu sdělí následně. K tomu však nikdy nedošlo a uvedený dopis byl jediný, který likvidátorka žalobci zaslala. Soud však pracuje s dokumentem z 26.9.2011 , který však žalobce nikdy neobdržel a jeho obsah mu není znám. Likvidátorka dne 10.3.2011 ve svém podání konstatuje, že má k dispozici účetní doklady 1995-2008 a úplnost a správnost není zaručena a že se jí nepodařilo dohledat majetek dlužníka, s výjimkou pohledávky vůči žalobci. Konkurs na majetek dlužníka byl prohlášen po ujištění žalovaným, že dlužník má dostatek majetku, což nebyla pravda, konkurs tak byl prohlášen v rozporu se zákonem. Prvním úkonem žalovaného pak byl dopis ze dne 8.6.2012, ve kterém od kupní smlouvy ze dne 16.12.2009 odstoupil, přičemž k tomuto datu žádná kupní smlouva uzavřena nebyla. I takový právní úkon musí být určitý a srozumitelný, aby s ním bylo možno spojovat zamýšlené právní účinky. Nelze proto uzavřít, že od kupní smlouvy bylo odstoupeno platně, navíc žalovaný žalobce k zaplacení kupní ceny nikdy nevyzval. Dne 21.6.2012 navštívil zmocněnec žalobce-Ing. Konderla-žalovaného a doložil mu veškerou dokumentaci k řádnému zaplacení kupní ceny ve výši 5.000.000 Kč, žalovaný si vyhotovil kopie a od uvedeného dne s těmito listinami disponoval, nikdy je však nezonačil a nevyplývá, že by se jimi jakkoli zabýval, což žalobce hodnotí jako hrubé porušení povinností správce. Až v průběhu tohoto řízení se žalovaný snažil navodit dojem, že byl systematicky porušován zákon, že žalobce a společnost dlužníka jsou propojené osoby, že prodej byl neplatný pro rozpor s ustanovením § 196a obch. zák. Všechna jeho tvrzení byla vyvrácena. Žalobce dále nesouhlasí se závěrem soudu, že smlouva o postoupení ze dne 27.11.2008 je neurčitá a tudíž neplatná. V předmětu této smlouvy je jednoznačně popsaná geneze vzniku pohledávky Ing. Kondrely vůči dlužníku s tím, že touto smlouvou postupuje část této pohledávky ve výši 5.000.000 Kč., je zde odkaz na existenci pohledávky v účetnictví dlužníka na příslušném účtu účetní osnovy. Takto specifikovaná pohledávka je podle konstantní judikatury dostatečně určitá a srozumitelná i pro třetí osoby. Smlouva rovněž obsahuje sdělení, že společnost obdržela veškeré podklady týkající se tohoto postoupení. Žalobce rovněž odmítá závěr soudu, že byla neplatná i notifikace ze dne 27.11.2008. Vlastním zápočtem ze dne 28.1.2009 se soud prvního stupně rovněž náležitě nevypořádal. V doplnění svého odvolání žalobce namítal, že z dikce ustanovení § 3054 a § 3055 občanského zákoníku ve znění účinném od 1.1.2014 je nepochybné, že sporné stavby nebyly součástí pozemku, neboť pozemky patřily jinému vlastníku a že tudíž stavby jsou samostatnou věcí. Přesto dle výpisu z katastru nemovitostí byly i pozemky zahrnuty do majetkové podstaty dlužníka, a tedy bez právního důvodu. Touto otázkou se však soud prvního (KSOS 31 INS 5390/2012) stupně náležitě nezabýval. Dále žalobce opětovně namítal, že soud prvního stupně náležitě nezohlednil autonomii vůle smluvních stran, že žalobce zakoupil nemovitosti v dobré víře, že je bude užívat a starat se o ně, o čemž svědčí jeho investice, které žalobce dosud vynaložil. Navrhl změnu napadeného rozsudku tak, že se jeho žalobě vyhovuje a žalobci budou přiznány náklady tohoto řízení.

Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku z důvodu jeho věcné správnosti.

Odvolací soud především konstatuje, že s účinností od 1.7.2017 byl insolvenční zákon novelizován zákonem č. 64/2017 Sb. Dle bodu 1. přechodného ustanovení v článku II. zákona č. 64/2017 Sb. platí, že zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se použije i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány. Na danou věc je však nutno aplikovat insolvenční zákon ve znění účinném do 31.12.2013.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 IZ ve znění účinném do 31.12.2013 platí, že pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Rozhodným zněním občanského soudního řádu pro přiměřené použití podle ustanovení § 7 IZ je v daném případě občanský soudní řád ve znění účinném od 30.9.2017 (viz čl. II, bod 1. přechodného ustanovení k zákonu č. 296/2017 Sb., kterým byl novelizován občanský soudní řád).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 odst. 1 IZ, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

Předně odvolací soud konstatuje, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná, mají oporu v provedeném dokazování, proto odvolací z těchto zjištění při svých úvahách vychází.

U odvolacího jednání odvolací soud zopakoval a dále doplnil dokazování následujícími listinami, z nichž zjistil:

-ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 28.8.1996 mezi Ing. Jaroslavem Konderlou, jako postupitelem (pozn. který byl v tuto dobu byl jednatelem i společníkem dlužníka) a Josefem Kostkou jako postupníkem, že dle této smlouvy postupiteli k tomuto dni svědčila pohledávka za dlužníkem z titulu smlouvy o půjčce ze dne 2.1.1996 ve výši 9.070.000 Kč, ze dne 24.1.1996 ve výši 2.238.900 Kč, ze dne 23.2.1996 ve výši 240.000 Kč, ze dne 15.4.1996 ve výši 1.170.000Kč, ze (KSOS 31 INS 5390/2012) dne 30.4.1996 ve výši 11.300.000 Kč a ze dne 20.4.1996 ve výši 18.120.000 Kč (celkem 42.140.920 Kč). Všechny tyto pohledávky postupitel postupníkovi postoupil za úplatu 41.000.000 Kč, která měla být zaplacena nejpozději ke dni 31.12.1997. Spolu s touto smlouvou měly být postupníku předány jednotlivé smlouvy o půjčce a příjmové pokladní doklady.

-z oznámení Ing. Konderly ze dne 4.9.1996 vůči dlužníku, že všechny shora uvedené pohledávky z titulu uvedených 6 půjček v celkové výši 42.140.900 Kč postoupil Josefu Kostkovi; za dlužníka notifikaci převzal Ing. Konderla a připojil razítko dlužníka;

-ze smlouvy o zpětném postoupení pohledávky uzavřené 31.12.1997 mezi Ing. Jaroslavem Konderlou, jako postupníkem (pozn. který byl v tuto dobu byl jednatelem i společníkem dlužníka) a Josefem Kostkou jako postupitelem, že v době uzavření této smlouvy činí souhrnná výše všech pohledávek vůči dlužníku z titulu zde specifikovaných 6 smluv o půjčce ze dne 2.1.1996, 24.1.1996, 23.2.1996, 15.4.1996, 30.4.1996 a ze dne 20.4.1996 co do základu 40.790.900 Kč , když z původní dlužné jistiny v celkové výši 42.140.920 Kč bylo uhrazeno 1.350.000 Kč (na kterou z uvedených půjček bylo hrazeno 1.350.000 Kč, zde výslovně uvedeno není). Dále je zde uvedeno, že smluvní úrok z půjček činil za rok 1996 a 1997 celkem 1.326.757 Kč, přičemž Josef Kostka měl Ing. Konderlovi zaplatit za postoupení těchto pohledávek do 31.12.1997 částku 41.000.000 Kč, zaplatil pouze 1.326.757 Kč dne 29.12.1997, proto bylo ujednáno (čl. II.), že Josef Kostka převádí zpět na Ing. Konderlu zbývající nároky z uvedených půjček (pozn. tj. ve výši 42.117.657 Kč) za sjednanou úplatu 41.000.000 Kč, která měla být uhrazena vzájemným zápočtem (viz. čl. II. bod 4.). Spolu s touto smlouvou měly být postupníku (Ing. Konderlovi) předány jednotlivé smlouvy o půjčce, příjmové pokladní doklady, dohoda o úročení ze dne 1.10.1996 a další listiny k úročení dluhu;

-z oznámení Josefa Kostky ze dne 1.1.1998 adresované dlužníku, že dne 31.12.1997 postoupil pohledávky za dlužníkem ( vzniklé na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28.8.1996 a dalších zde uvedených listin) v celkové výši 42.117.657 Kč zpět Ing. Konderlovi; za dlužníka tuto notifikaci dne 1.1.1998 převzal Ing. Konderla a připojil razítko dlužníka;

-ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené dne 27.11.2008 mezi Ing. Jaroslavem Konderlou jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem, z oznámení o postoupení ze dne 27.11.2008, adresovaného dlužníku, včetně zápočtu ze dne 28.1.2009 učinil odvolací soud shodná zjištění jako soud prvního stupně.

Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen v rozhodném znění) platí, že z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu. (KSOS 31 INS 5390/2012)

Podle ustanovení § 517 odst. 1 občanského zákoníku v rozhodném znění, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění.

Ustanovení § 657 občanského zákoníku v rozhodném znění stanoví, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

Podle ustanovení § 559 odst. 1 občanského zákoníku v rozhodném znění splněním dluh zanikne.

Podle ustanovení § 330 obchodního zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013, má-li být věřiteli splněno týmž dlužníkem několik závazků a poskytnuté plnění nestačí na splnění všech závazků, je splněn závazek určený při plnění dlužníkem. Neurčí-li dlužník, který závazek plní, je splněn závazek nejdříve splatný, a to nejprve jeho příslušenství (odst. 1). Při plnění peněžitého závazku se započte placení nejprve na úroky a potom na jistinu, neurčí-li dlužník jinak (odst. 2).

Podle § 580 občanského zákoníku v rozhodném znění, mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.

Konečně ustanovení § 253 IZ ve znění účinném do 31.12.2013 stanoví, že nebyla-li smlouva o vzájemném plnění včetně smlouvy o smlouvě budoucí v době prohlášení konkursu ještě zcela splněna ani dlužníkem ani druhým účastníkem smlouvy, insolvenční správce může smlouvu splnit místo dlužníka a žádat splnění od druhého účastníka smlouvy nebo může od smlouvy odstoupit (odst. 1). Jestliže se insolvenční správce do 15 dnů od prohlášení konkursu nevyjádří tak, že smlouvu splní, platí, že od smlouvy odstupuje; do té doby nemůže druhá strana od smlouvy odstoupit, není-li v ní ujednáno jinak (odst. 2). Je-li druhý účastník smlouvy povinen plnit ze smlouvy jako první, může své plnění odepřít až do té doby, kdy bude poskytnuto nebo zabezpečeno plnění vzájemné; to neplatí, jde-li o smlouvu uzavřenou druhým účastníkem po zveřejnění rozhodnutí o úpadku (odst. 3). Odstoupí-li insolvenční správce od smlouvy, může druhý účastník smlouvy uplatňovat náhradu tím způsobené škody přihláškou pohledávky. Pohledávky druhého účastníka z pokračování smlouvy po prohlášení konkursu jsou pohledávkami za majetkovou podstatou (odst. 4). Druhý účastník smlouvy se nemůže domáhat vrácení částečného plnění, k němuž došlo před rozhodnutím o úpadku, proto, že za toto plnění neobdržel od dlužníka vzájemné plnění (odst. 5).

Odvolací soud s ohledem na shora citovaná zákonná ustanovení a uvedená zjištění (opětovně, jako v předchozím svém rozhodnutí) shodně se soudem prvního (KSOS 31 INS 5390/2012) stupně uzavírá, že kupní smlouva ze dne 16.12.2008 byla uzavřena platně a dle ní se žalobce výslovně zavázal dlužníku uhradit sjednanou kupní cenu ve výši 5 mil. Kč na zde označený účet do 31.1.2009 (tedy v penězích). Přes uvedené ujednání v kupní smlouvě, žalobce však hodlal přivodit zánik tohoto svého závazku vůči dlužníku započtením vzájemných pohledávek , což se mělo stát zápočtem ze dne 28.1.2009, kterému předcházela smlouva o postoupení pohledávek, která byla uzavřena již dne 27.11.2008 a to mezi žalobcem (jako postupníkem) a společníkem dlužníka Ing. Konderlou (jako postupitelem), který měl za dlužníkem tvrzené pohledávky, z nichž část ve výši 5 mil. Kč (tj. v rozsahu sjednané kupní ceny) měl postoupit žalobci.

Shodně se soudem prvního stupně však odvolací dospěl k závěru, že toto postoupení pohledávky na žalobce ze dne 27.11.2008 nebylo učiněno platně. A to již z důvodů, které podrobně rozvedl soud prvního stupně, tj. z důvodů neurčitosti obsahu tohoto postoupení, přičemž k těmto správným závěrům nutno dodat, že na základě provedeného dokazování-smlouvou o postoupení ze dne 28.8.1996 (uzavřenou mezi Ing. Konderlou (postupitelem) a Josefem Kostou (postupníkem) bylo zjištěno, že Ing. Konderla měl na základě šesti v průběhu roku 1996 postupně (samostatně) uzavřených smluv o půjčce, vůči dlužníku pohledávky v celkové výši 42.140.920 Kč, když měl v období od ledna 1996 do dubna 1996 tuto celkovou částku dlužníku zapůjčit. Tyto své (jednotlivé) pohledávky ve zde uvedené celkové výši Ing. Konderla postoupil smlouvou ze dne 28.8.1996 Josefu Kostkovi, přičemž posledně jmenovaný všechny tyto pohledávky, avšak v rozsahu dosud neuhrazené celkové výši 42.117.657 Kč, převedl zpět na Ing. Konderlu (obě postoupeni byla dlužníku oznámena). Ze zpětného převodu těchto pohledávek na Ing. Konderlu tedy vyplývá, že z původní jistiny bylo dlužníkem uhrazeno 1.350.000 Kč, avšak není již z této smlouvy zjistitelné, na kterou z těchto půjček bylo dlužníkem plněno, případně, zdali vůbec dlužník určil, na kterou z těchto půjček plnil. Rovněž z postupní smlouvy ze dne 27.11.2008 mezi Ing. Konderlou a žalobcem nelze zjistit, která z těchto půjček (ze které smlouvy) nebyla dosud (byť v celkovém rozsahu pouze 6.844.394 Kč) uhrazena. Z uvedeného nutno učinit závěr, že měl-li Ing. Konderla pohledávky vůči dlužníku z vícero půjček a dlužník více samostatných závazků, byť vůči jednomu svému věřiteli, pak za situace, že Ing. Konderla žalobci nepostoupil všechny své zbývající pohledávky (jak byly identifikovány v postupní smlouvě ze dne 28.8.1996 či ve smlouvě ze dne 31.12.1997-na kterou smlouva o postoupení z 27.11.2008 výslovně odkazuje), pak v postupní smlouvě ze dne 27.11.2008 na žalobce, není postupovaná pohledávka identifikovaná řádně a jedná se o smlouvu neplatnou. Tato neurčitost nebyla zhojena ani odkazem na číslo účtu v účetní evidenci dlužníka č.ú. 365, ani tvrzením, že dlužník tuto pohledávku opakovaně uznal. Nebyla-li platně postoupena pohledávka vůči dlužníku na žalobce, pak ji nemohl žalobce využít k zápočtu ze dne 28.1.2009 a žalobcův závazek zaplatit kupní cenu ve výši 5 mil. Kč tak nezanikl. Již dnem 1.2.2009 se dostal žalobce do prodlení, přičemž kupní cenu nezaplatit ani přes výzvu likvidátorky dlužníka (v roce 2011), ani po té, kdy byla proti žalobci podána žaloba na její zaplacení a žalobce zůstal v prodlení i po datu 2.5.2012, kdy byl zjištěn úpadek dlužníka a prohlášen konkurs na jeho majetek. (KSOS 31 INS 5390/2012)

V intencích závěrů Nejvyššího soudu ČR, v jeho rozsudku ze dne 29.2.2016, č.j. 29 ICdo 70/2014, bylo nutno dále na danou věc (z hlediska posouzení práva žalovaného od této kupní smlouvy odstoupit, přičemž shodně se soudem prvního stupně odvolací soud opětovně uzavírá, že toto právo promlčeno nebylo) aplikovat ustanovení § 253 IZ. V označeném rozhodnutí, jehož právním názorem je vázán i odvolací soud, Nejvyšší soud uzavřel, že úprava § 253 insolvenčního zákona řeší otázku porušování povinnosti splnit smlouvu (jen) přede dnem a ke dni prohlášení konkursu. I po prohlášení konkursu na majetek dlužníka nemůže insolvenční správce dlužníka odstoupit od smlouvy pro prodlení druhé smluvní strany z doby před prohlášením konkursu jinak, než v režimu § 253 insolvenčního zákona. Úprava § 253 insolvenčního zákona však neřeší otázku, zda a za jakých předpokladů může insolvenční správce odstoupit od smlouvy o vzájemném plnění v důsledku toho, že druhá smluvní strana je v prodlení s plněním povinností podle smlouvy po prohlášení konkursu na majetek dlužníka. V těchto případech se posuzuje důvodnost odstoupení podle hmotného práva, jímž se smlouva řídí. Pro účely posouzení, zda za trvání konkursu na majetek dlužníka lze odstoupit od smlouvy o vzájemném plnění podle obecného právního režimu, se nepřihlíží k prodlení z doby do prohlášení konkursu na majetek dlužníka .

Při tomto hodnocení odvolací soud opět souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v daném případě bylo možno přihlížet k délce prodlení ze strany žalobce, které zde bylo (pokračovalo) až po zjištění úpadku dlužníka-2.5.2012, nicméně při tomto hodnocení nelze odhlédnout, že žalobce byl v prodlení již od 1.2.2009 a poprvé byl vyzván k úhradě kupní ceny již v roce 2011 (likvidátorkou dlužníka). Proto ve smyslu ustanovení § 517 občanského zákoníku ve znění účinném do 31.12.2013, nebylo již nutné, aby žalovaný žalobci výslovně a opětovně poskytoval jakoukoli další přiměřenou lhůtu, neboť lhůta, která uběhla do 16.6.2012, kdy bylo žalobci doručeno odstoupení, byla dostatečná. Neplatnost tohoto odstoupení nezpůsobuje ani fakt, že žalovaný v něm z důvodu písařské chyby uvedl, že odstupuje od kupní smlouvy ze dne 16.12.2009 (nikoliv ze dne 16.12.2008), neboť kupní smlouva mezi žalobcem a dlužníkem byla uzavřena pouze jedna, nehledě k tomu, že žalovaný předmět kupní smlouvy (tj. sporné nemovitosti) v tomto odstoupení řádně identifikoval i s tím, že se nachází na cizím pozemku a dále s upozorněním, že k zaplacení byl žalobce vyzván již likvidátorkou, což žalobce v řízení nezpochybnil. Žalobci tak muselo být zřejmé, o jakou kupní smlouvu v tomto odstoupení šlo, o čemž svědčí i obsah jeho odvolání, když se k žalovanému po odstoupení dostavil jeho zmocněnec s listinami. Jelikož odstoupení od kupní smlouvy bylo platné a tudíž schopné vyvolat právní účinky, tj. že zaniklo vlastnické právo žalobce, proto žalovaný oprávněně sporné nemovitosti do soupisu majetkové podstaty dlužníka sepsal jako jeho vlastnictví. Žalobci proto nesvědčí žádné právo, které by tento soupis vylučovalo.

Podle ustanovení § 3054 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který nabyl účinnosti 1.1.2014 platí, že stavba, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, přestává být dnem nabytí účinnosti tohoto zákona samostatnou věcí a stává se součástí pozemku, měla-li v den nabytí účinnosti tohoto zákona vlastnické právo k stavbě i vlastnické právo k pozemku táž (KSOS 31 INS 5390/2012) osoba. Ustanovení § 3055, věty první tohoto zákoníku dále stanoví, že stavba spojená se zemí pevným základem, která není podle dosavadních právních předpisů součástí pozemku, na němž je zřízena, a je ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku, se dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nestává součástí pozemku a je nemovitou věcí.

Jelikož sporné nemovitosti, které byl předmětem kupní smlouvy ze dne 16.12.2008, byly do soupisu majetkové podstaty dlužníka žalovaným sepsány již dne 19.6.2012 s poznámkou, že se nachází na cizím pozemku, o čemž byl žalobce vyrozuměn, a ke dni 1.1.2014 se tyto nemovitosti (dům a garáže) skutečně nacházely na cizím pozemku, pak tyto stavby po 1.1.2014 neztratily charakter samostatných věcí a předmětem tohoto sporu se proto nemohly stát a také nestaly pozemky, na kterých stavby stojí, přestože v mezidobí se žalobce (po 1.1.2014) stal i vlastníkem uvedených pozemků. V tomto směru nutno poukázat i na znění § 3028 přechodných (všeobecných) ustanovení k zákonu č. 89/2012 Sb.

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ustanovení § 219 o.s.ř. a napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ustanovení § 224 odst. 1, a § 142 odst. 1 o.s.ř., přičemž rovněž přihlédl k tomu, že úspěšný žalovaný se práva na náhradu i těchto nákladů výslovně vzdal.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Olomouci dne 8. listopadu 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu