11 VSOL 258/2017-111
24 ICm 3208/2013 11 VSOL 258/2017-111 (KSBR 24 INS 5101/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Karly Trávníčkové a JUDr. Táni Šimečkové ve věci žalobce JUDr. Karla Maláska, se sídlem v Tišnově, nám. Komenského č.p. 124, PSČ 666 01, insolvenčního správce dlužníka DAC Elektric s.r.o. zastoupeného Mgr. Miroslavem Lahodou, advokátem, se sídlem v Tišnově, Komenského 124, PSČ 666 01, proti žalovanému EM Brno s.r.o., identifikační číslo osoby: 645 07 301, se sídlem v Brně-Židenice, Jílkova 1537/124, PSČ 615 00, zastoupenému Mgr. Danem Schafferem, advokátem, se sídlem v Brně, Filipínského 1534/55, PSČ 615 00, o určení neúčinnosti právního úkonu, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 ICm 3208/2013, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka DAC Elektric s.r.o., identifikační číslo osoby: 282 85 298, se sídlem v Tišnově, Dvořákova 611, PSČ 666 01, o odvolání žalovaného ze dne 6.6.2017 proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. dubna 2017, č.j. 72/24 ICm 3208/2013 -77,

t a k t o:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I. a II. m ě n í tak, že žaloba, aby bylo určeno, že platby provedené společností DAC Electric s.r.o. ve dnech 4.3.2011, 7.3.2011 a 9.3.2011, ze kterých získal žalovaný prospěch v celkové výši 940.000 Kč jsou neúčinné a dále, aby isir.justi ce.cz (KSBR 24 INS 5101/2012)

žalovaný byl povinen vydat do majetkové podstaty dlužníka plnění z neúčinných právních úkonů ve výši 940.000 Kč, se z a m í t á.

II. Ve výroku VI. se rozsudek soudu prvního stupně m ě n í tak, že žalovanému se povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2.000 Kč n e u k l á d á.

III. Žalobce je povinen uhradit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 32.912 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta žalovaného.

IV. Žalobce je povinen uhradit žalovanému náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 10.228 Kč, ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám advokáta žalovaného.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně určil, že platby provedené společností DAC Elektric s.r.o. dne 4.3.2011, 7.3.2011 a 9.3.2011, ze kterých získal žalovaný prospěch v celkové výši 940.000 Kč, jsou neúčinné (výrok I.), zavázal žalovaného k povinnosti vydat do majetkové podstaty dlužníka DAC Elektric s.r.o. ve stanovené lhůtě částku ve výši 940.000 Kč (výrok II.), žalobu žalobce v části, kterou se domáhal určení, že platba provedená společností DAC Elektric s.r.o. dne 7.9.2011, ze které získal žalovaný prospěch ve výši 130.000 Kč, je neúčinná a že žalovaný je povinen tuto částku vydat do majetkové podstaty dlužníka DAC Elektric s.r.o., zamítl (výrok III. a IV.), zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci k rukám jeho advokáta ve stanovené lhůtě náklady řízení ve výši 20.570 Kč (výrok V.) a dále k povinnosti zaplatit na označený účet Krajského soudu v Brně částku 2.000 Kč, představující soudní poplatek (výrok VI.).

V důvodech soud prvního stupně uvedl, že žalobce v žalobě tvrdil, že z účetnictví dlužníka zjistil, že v posledním roce před zahájením insolvenčního řízení, a to dne 4.3.2011 dlužník uhradil žalovanému 400.000 Kč, dne 7.3.2011 částku 300.000 Kč a dne 9.3.2011 částku 240.000 Kč, kdy se mělo jednat o úhradu penále za blíže nespecifikované pozdní plnění , platby byly provedeny přímo vkladem finančních prostředků na účet žalovaného, vždy po výběru těchto částek z běžného účtu dlužníka. Dlužník dále 7.9.2011 zaplatil žalovanému 130.000 Kč jako částečnou úhradu faktury č. 111500606, vystavenou žalovaným 29.7.2011. Přitom již v srpnu 2010 byl dlužník dle výsledků insolvenčního řízení v úpadku z důvodu platební neschopnosti, jelikož měl více věřitelů, peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po splatnosti a tyto závazky očividně nebyl schopen platit. Uvedenými platbami se proto žalovanému dostalo na úkor ostatních věřitelů okamžitého uspokojení jeho pohledávek či části pohledávky za dlužníkem, tedy uspokojení vyššího, než by mu (KSBR 24 INS 5101/2012) jinak náleželo v konkursu; žalovaný byl proto zvýhodněn ve smyslu § 235 odst. 1 v návaznosti na ustanovení § 241 a též § 242 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ ). V průběhu řízení, v reakci na obranu žalovaného doplnil, že jelikož z žádných dalších listin existence nějaké pohledávky (pozn. z titulu půjčky) žalovaného vůči dlužníku nevyplývá, proto částka 940.000 Kč byla dlužníkem žalovanému vyplacena bez právního důvodu. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a namítal, že dlužníkovi nikdy nevyúčtoval žádné penále a pokud mu byla dlužníkem zaplacena částka 130.000 Kč, jako částečná úhrada faktury č. 111500606, pak se jednalo o běžnou reálnou zakázku. Co se týče částky 940.000 Kč, šlo o osobní půjčku mezi fyzickými osobami, a sice mezi jednatelem dlužníka Ing. Jiřím Kosteleckým a jednatelem žalovaného Ing. Václavem Husákem, kdy Ing. Husák tuto částku postupně půjčil Ing. Kosteleckému na základě žádosti posledně jmenovaného a jejich přátelského vztahu, jednalo se tedy o vrácení této půjčky ve třech splátkách.

Po zjištění, že usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3.10.2012, č.j. KSBR 24 INS 5101/2012-A-18 byl zjištěn úpadek dlužníka DAC Elektric s.r.o. a na jeho majetek prohlášen konkurs a že žalobce byl ustanoven insolvenčním správcem, dále na základě provedených důkazů (výslechem obou účastníků, svědka Ing. Slavoje Krulíčka, objednávek, dodacích listů, faktur, výpisů z účtů, výdajových a příjmových pokladních dokladů, seznamu neuhrazených závazků k 15.10.2011, z pokladní knihy dlužníka za říjen 2011, výběrních lístků vystavených Komerční bankou, a.s., pokladních dokladů vystavených Českou spořitelnou, a.s.), soud prvního stupně především dospěl k závěru, že z hlediska ustanovení 239 odst. 1, odst. 3 IZ byla žaloba podána osobou oprávněnou a včas a že předmětem zkoumání jsou úkony dlužníka k nimž došlo vůči žalovanému v období od 4.3.2011 do 7.9.2011 (§ 240 odst. 3, § 241 odst. 4 IZ).

Dále soud prvního stupně uzavřel, že platba dlužníka vůči žalovanému ve výši 130.000 Kč jako částečná úhrada faktury č. 111500606 (za dodávku motorů dle objednávky č. 001/11) není neúčinným právním úkonem dlužníka ve smyslu ustanovení § 241 odst. 5 písm. b) IZ, neboť mezi dlužníkem a žalovaným v tuto dobu déle jak rok probíhal oběžný obchodní styk a skutečnost, že dlužník hradil své pohledávky po splatnosti i několik měsíců, byla běžnou praxí a žalovaný si nikdy nenárokoval sankce za pozdní plnění. Proto soud prvního stupně v této části žalobu žalobce na určení, že se jedná o neúčinný právní úkon a že žalovaný by měl tuto částku vydat do majetkové podstaty dlužníka, zamítl.

Naproti tomu v případě zbývajících třech plateb dlužníka vůči žalovanému v celkové částce 940.000 Kč, soud prvního stupně dospěl k závěru, že bylo prokázáno, že ke dni 4.3.2011 byl dlužník v úpadkové situaci, přesto z jeho strany vůči žalovanému k těmto platbám došlo, a dle názoru soudu prvního k tomuto plnění došlo bez přiměřeného protiplnění (§ 235 ve spojení § 240 IZ). Tvrzení žalovaného, že se jednalo o půjčku mezi dvěma fyzickými osobami a nikoli o platby mezi společnostmi, nemá soud za prokázané. Obrana žalovaného byla stavěna pouze na výslechu Ing. Husáka jako účastníka řízení a svědka Ing. Krulíčka, ovšem tato (KSBR 24 INS 5101/2012) tvrzení byla vyvrácena výslechem účastníka Ing. Kosteleckého. I pokud by bylo prokázáno, že došlo k uzavření smlouvy o půjčce mezi fyzickými osobami, nic by to neměnilo na faktu, že provedené platby vůči žalovanému jsou neúčinnými právními úkony proto, že případné vrácení finančních prostředků mezi fyzickými osobami nemělo být totiž hrazeno přímo z účtu dlužníka ve prospěch žalovaného, nýbrž k rukám jednatele žalovaného, a hlavně od jednatele dlužníka. Jinak řečeno, i pokud by bylo prokázáno, že mezi jednateli žalovaného a dlužníka byla uzavřena smlouva o půjčce, žalované platby by i přes to bylo nutno z hlediska insolvenčního řízení považovat za neúčinné, když byly učiněny v době, kdy dlužník již byl v úpadkové situaci a platby byly prováděny přímo dlužníkem. Z těchto důvodů soud uzavřel, že se jednalo o neúčinné právní úkony dlužníka, a proto uložil žalovanému povinnost vydat částku 940.000 Kč do majetkové podstaty dlužníka. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně poukazem na ustanovení § 163 IZ v návaznosti na ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. a výrok o zaplacení soudního poplatku odůvodnil poukazem na ustanovení § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb.

Proti výroku I., II., V. a VI. rozsudku, podal žalovaný včasné odvolání. Namítal nesprávná skutková zjištění včetně nesprávného právního posouzení, neboť dle jeho názoru nelze vycházet z výpovědi Ing. Kosteleckého, protože se jedná o nedůvěryhodného svědka , kdy jako jednatel dlužníka byl osobou odpovědnou za vedení účetnictví. V účetnictví byla transakce ohledně 940.000 Kč vykázána s půlročním zpožděním oproti skutečnému datu provedení transakce, jako výběr a následná úhrada penále . Pokud by se jednalo o půjčku mezi oběma společnostmi (nikoliv fyzickými osobami), nebyl by důvod tuto skutečnost v účetnictví vykazovat (půjčil jsem si a řádně vrátil) . Stejně tak nebyl důvod tyto prostředky vybírat v hotovosti z účtu dlužníka a následně vkládat na účet žalovaného. Místo toho je v účetnictví dlužníka vykázána platba penále . Jediným důvodem pro takové jednání je snaha zakrýt pravý stav věci, kdy Ing. Kostelecký zjistil, že společnosti dlužníka chybí 940.000 Kč, kterou v hotovosti vybral. Pokud jednatel společnosti vybere jakoukoliv částku z účtu společnosti, je povinen v účetnictví doložit jak s ní naložil, event. ji společnosti vrátit zpět. Je tedy zjevné, proč Ing. Kostelecký uvedl, že se jednalo půjčku mezi společnostmi, v zásadě proto, že mu nic jiného nezbývalo, protože pokud by potvrdil, že hradil svou půjčku, kterou převzal jako fyzická osoba, byl by za takové jednání osobně odpovědný. Z těchto důvodů nelze z jeho výpovědi vycházet. Dále odvolatel zdůraznil, že pokud by se jednalo o půjčku mezi společnostmi, pak nebylo třeba složitě prostředky vybírat z účtu a vkládat na účet, když by postačil pouze příkaz k bezhotovostnímu převodu. Kromě toho žalovaný měl k datu 3.3.2011 uhradit dlužníku fakturu č. 002/2011 v celkové výši 1.440.000 Kč a mohl tedy pohledávku z půjčky započíst na tento svůj závazek. Žalovaný však svůj závazek z faktury uhradil dlužníku bezhotovostním převodem, jak bylo doloženo výpisy z účtu. Nehledě k tomu, že skutečnost, že prostředky, které byly vloženy na jeho účet 4., 5., a 7.3.2011, byly před tím vybrány v hotovosti z účtu dlužníka, se žalovaný dozvěděl až z podané žaloby. Je tedy přesvědčen, že vklady provedené Ing. Kosteleckým v uvedených dnech v celkové výši 940.000 Kč, nelze považovat za platbu provedenou dlužníkem a žalovaný ani na úkor dlužníka nezískal žádný majetkový prospěch. (KSBR 24 INS 5101/2012)

Podle ustanovení § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, že obsahuje způsobilé odvolací důvody dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř., přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v napadené části, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.) a po té, kdy věc u odvolacího jednání projednal a částečně zopakoval dokazování, dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

Předně odvolací soud přejímá správná zjištění z provedených důkazů, jak jsou uvedena v napadeném rozsudku, a v zájmu stručnosti na tato zjištění odkazuje.

U odvolacího jednání odvolací soud zopakoval důkaz následujícími listinami, z nichž zjistil:

-z faktury č. 002/11 vystavené dlužníkem jako dodavatelem vůči žalovanému jako odběrateli dne 1.3.2011 se splatností 3.3.2011, že dlužník fakturoval žalovanému za dodávku projektu synchronních motorů řady 6 NK celkovou částku včetně DPH 1.440.000 Kč s uvedením čísla svého účtu a s označením variabilního symbolu 00211;

-z výpisu z účtu dlužníka č. vedeném u Komerční banky, a.s. za období od 25.2. do 30.9.2011, že dlužník provedl výběr v hotovosti 4.3.2011 ve výši 400.000 Kč, 7.3.2011 ve výši 300.000 Kč, 9.3.2011 ve výši 240.000 Kč, dále že na tento účet byla dne 4.3.2011 z účtu žalovaného připsána částka 500.000 Kč, 7.3.2011 částka 400.000 Kč, 8.3.2011 částka 300.000 Kč a 10.3.2011 částka 240.000 Kč (celkem 1.440.000 Kč), vše s uvedeným variabilním symbolem 00211, od protiúčtu č.-EM Brno s.r.o. Jiné příchozí platby ze strany EM Brno s.r.o. z tohoto účtu nevyplývají, naproti tomu dne 7.9.2011 byla z tohoto účtu dlužníkem uhrazena na účet č.0181695170/06 s variabilním symbolem 111500606 částka 130.000 Kč (pozn. fakturovaná žalovaným dlužníku fakturou č. 111500606 ze dne 29.7.201, splatnou 26.8.2011 na celkovou částku 284.000 Kč včetně DPH, jak vyplývá již ze zjištění soudu prvního stupně).

Na základě těchto důkazů, včetně důkazů provedených již v řízení před soudem prvního stupně, vyšel odvolací soud z těchto pro danou věc právně významných skutkových zjištění: (KSBR 24 INS 5101/2012)

-mezi dlužníkem a žalovaným probíhal nejméně do září roku 2011 běžný obchodní styk a mezi jednatelem žalovaného Ing. Václavem Husákem a jednatelem dlužníka Ing. Jiřím Kosteleckým byl kladný (přátelský) vztah, počátkem roku 2011 Ing. Kostelecký požádal Ing. Husáka o krátkodobou půjčku;

-dle výpisu z běžného účtu žalovaného u GE Money Bank, a.s. ze dne 22.2.2011, č. výpisu 2011/36, číslo účtu došlo dne 22.2.2011 k výběru hotovosti jako čerpání úvěru ve výši 1.000.000 Kč;

-dle příjmového dokladu č. 410100029, opatřeného podpisem pokladníka, žalovaný přijal do pokladny od GE Money Bank, a.s., a dne 24.2.2011 zaúčtoval 1.030.000 Kč;

-dle výdajového pokladního dokladu č. 410300089 na 500.000 Kč, bylo žalovaným dne 24.2.2011 Ing. Václavu Husákovi vyplaceno 500.000 Kč, doklad je opatřen nečitelnými podpisy pokladníka a příjemce s poznámkou: z toho 400.000,-Kost. ;

-dle výdajového pokladního dokladu č. 410300102 na 540.000 Kč, bylo žalovaným dne 2.3.2011 Ing. Václavu Husákovi vyplaceno 540.000 Kč, doklad je opět opatřen nečitelnými podpisy pokladníka a příjemce s poznámkou celé půjčeno Ing. Kostelecký ;

-fakturou č. 002/11 vystavenou dlužníkem jako dodavatelem vůči žalovanému jako odběrateli dne 1.3.2011 se splatností 3.3.2011, dlužník vyfakturoval žalovanému za dodávku projektu synchronních motorů řady 6 NK celkovou částku včetně DPH 1.440.000 Kč s uvedením čísla svého účtu a s označením variabilního symbolu 00211;

-dle bankovních výpisů z účtu žalovaného u České spořitelny, a.s. č.ú. 995482/0800 a zadaných příkazů ke dni 3.3.2011, 4.3.2011, 7.3.2011 a 9.3.2011, z tohoto účtu žalovaného na účet dlužníka u Komerční banky, a.s. č. s variabilním symbolem 00211, odešly postupně platby ve výši 500.000 Kč, 400.000 Kč, 300.000 Kč a 240.000 Kč, které byly na uvedený účet dlužníka připsány 4.3., 7.3., 8.3. a 10.3.2011. Jiné platby ze strany žalovaného na uvedený účet dlužníka za celou dobu od 25.2.2011-30.9.2011 nejsou zaznamenány;

-dle výběrních lístků vystavených Komerční bankou, a.s. dne 4.3.2011 na částku 400.000 Kč, dne 7.3.2011 na částku 300.000 Kč a dne 9.3.2011 na částku 240.000 Kč, uvedené částky v těchto dnech vybral v hotovosti z účtu dlužníka (č.ú. Ing. Jiří Kostelecký a téhož dne tuto celkovou částku ve výši 940.000 Kč, vložil postupně ve dnech 4.3.2011, 7.3.2011 a 9.3.2011 na účet žalovaného u České spořitelny, a.s., č.ú. (KSBR 24 INS 5101/2012)

-dle listu č. 114.210 pokladní knihy dlužníka, až s datem 3.10.2011 zde byl zapsán výběr z účtu pod čísly dokladu 166, 167 a 168 ve výši 400.000 Kč, 300.000 Kč a 240.000 Kč, a s datem dne 4.10. bylo 3x zaznamenáno platba penále EM Brno ve stejných částkách, záznam je pod čísly dokladů 169, 170 a 171;

-dle výpovědi jednatele žalovaného Ing. Václava Husáka, jmenovaný již v minulosti poskytl Ing. Jiřímu Kosteleckému cca 5x finanční půjčku jako fyzické osobě, všechny nebyly dosud vráceny vzhledem k osobním problémům Ing. Kosteleckého, během února 2011 jej však Ing. Kostelecký opětovně požádal o krátkodobou půjčku, kterou mu začátkem března 2011 poskytl v celkové výši 940.000 Kč na základě ústní smlouvy, přičemž k tomu použil peníze z účtu své firmy (žalovaného); částku půjčil nadvakrát a oba se dohodli, že Ing. Kostelecký peníze vrátí budˇ osobně Ing. Husákovi nebo přímo na účet firmy žalovaného. Žalovaný nikdy neúčtoval svým obchodním partnerům penále za pozdní plnění;

-svědek Ing. Slavoj Krulíček-účetní ekonom žalovaného od roku 1997 uvedl, že Ing. Kosteleckého znal osobně a byl při tom, když se s Ing. Husákem dostavili do jeho kanceláře a dohodli se na krátkodobé půjčce, bylo dohodnuto, že svědek zajistí převod peněz z bankovního účtu žalovaného do pokladny firmy žalovaného, které pak byly vydány Ing. Husákovi jako jeho osobní prostředky (takto zaevidovány) a byl rovněž u toho, když si je Ing. Kostelecký na dvakrát od Ing. Husáka přebíral a když se domlouvalo , že Ing. Kostelecký vrátí peníze na účet žalovaného. Svědek měl dle pokynu platbu zaúčtovat jako závazek-vklad jednatele (účet 0365). Potvrdil, že Ing. Husák půjčoval Ing. Kosteleckému již v minulosti, takto velká částka byla jen jednou, dále potvrdil, že dlužníku se nikdy žádné úroky ani penále neúčtovaly;

-Ing. Jiří Kostelecký jako účastník řízení (jednatel dlužníka) potvrdil, že jeho vztah k Ing. Husákovi byl dobrý, ze strany žalovaného nebyly nikdy účtovány nějaké úroky z prodlení, dále potvrdil, že sporné finanční prostředky byly poskytnuty (půjčeny) někdy v roce 2011 nebo 2012, avšak jednalo se o krátkodobou půjčku mezi firmami, cca 1 mil. Kč, na podrobnosti si nepamatuje , domlouváno to bylo po telefonu, půjčené prostředky neobdržel v hotovosti, přišly na účet společnosti a byly použity na mzdy a odvody zaměstnanců, peníze byly vráceny na účet žalovaného, číslo účtu obdržel od Ing. Husáka. Nedokázal vysvětlit, proč byly prostředky vráceny tak, že byly nejprve vybrány z účtu dlužníka a následně vloženy na účet firmy žalovaného a proč neproběhla platba přímo z účtu na účet.

Podle ustanovení § 235 IZ, neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí (odst. 1). Neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak. (KSBR 24 INS 5101/2012)

Podle § 240 IZ, právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí právní úkon, jímž se dlužník zavázal poskytnout plnění bezúplatně nebo za protiplnění, jehož obvyklá cena je podstatně nižší než obvyklá cena plnění, k jehož poskytnutí se zavázal dlužník (odst. 1). Právním úkonem bez přiměřeného protiplnění se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku (odst. 2).

Podle § 241 IZ, zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu (odst. 1). Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku (odst. 2).

Odvolací soud vyhodnotil shora uvedená skutková zjištění v návaznosti na citovaná zákonná ustanovení a oproti soudu prvního stupně dospěl k závěru, že v daném případě se nejednalo o půjčku mezi žalovaným, jako věřitelem a dlužníkem, nýbrž že se jednalo o půjčku mezi fyzickými osobami, a to mezi Ing. Husákem, jako věřitelem (byť je jednatelem žalovaného) a Ing. Kosteleckým jako dlužníkem (byť je jednatelem dlužníka) a přestože k poskytnutí půjčky Ing. Husák použil prostředky ze své firmy. Tyto prostředky totiž oproti výdajovému dokladu od účetního na své jméno zcela legálně převzal a osobně je předal do výše 940.000 Kč (nadvakrát) Ing. Kosteleckému, přičemž není žádného důvodu nevěřit pravdivosti tvrzení Ing. Husáka, a potažmo i výpovědi svědka Ing. Krulíčka, že bylo dohodnuto, že Ing. Kostelecký peníze vrátí buď osobně v hotovosti Ing. Husákovi, nebo na účet žalovaného (tzv. splniště ). Závěru, že se nejednalo o půjčku mezi firmami, dále nasvědčuje prokázaný fakt, že tuto půjčku Ing. Kostelecký do účetnictví dlužníka vůbec nezaevidoval, že se nepotvrdilo (naopak výpisem z účtu dlužníka z inkriminovaného období bylo vyvráceno), že by půjčka byla poskytnuta přímo na účet dlužníka (bezhotovostně). V neposlední řadě nelze přehlédnout, jakým způsobem Ing. Kostelecký postupoval při vrácení půjčky, když peníze osobně vyzvedl z bankovního účtu dlužníka a osobně je vložil na sjednaný účet (splniště) žalovaného, aniž jednoduše, pokud vracel půjčku dlužník, zadal příkaz bance dlužníka k bezhotovostnímu převodu na účet žalovaného. Konečně pravdivosti tvrzení jednatele žalovaného nasvědčuje i skutečnost, že přestože Ing. Kostelecký finanční prostředky z účtu dlužníka vybral a na sjednaný účet půjčku vrátil již v březnu 2011, přesto až v říjnu 2011 do pokladní knihy dlužníka na list č. 114210 nepravdivě zapsal (případně nechal zapsat), že 3 výběry z účtu dlužníka v celkové výši 940.000 Kč byly uskutečněny 3.10.2011 a že dne 4.10.2011 byly použity k úhradě EM Brno , jako platba penále (tedy nikoliv půjčka). Jak sám Ing. Kostelecký potvrdil, vůči dlužníku ze strany žalovaného přitom žádné sankce (KSBR 24 INS 5101/2012)

(tedy ani penále) uplatňovány nebyly. Pro úplnost nutno opět přisvědčit námitce žalovaného, že pokud se jednalo o půjčku mezi ním a dlužníkem, pak nebylo nic jednoduššího než provést zápočet, neboť v tuto dobu měl žalovaný dlužníku proplatit fakturu na částku 1.440.000 Kč a tuto částku řádně dlužníku uhradil (viz 4 platby od 4.3.-10.3.2011).

Nutno proto uzavřít, že to byl Ing. Husák jako věřitel, který poskytl osobní půjčku Ing. Kosteleckému, jako svému dlužníku, nikoliv firmě dlužníka (bez ohledu na to, jak s těmito zapůjčenými prostředky Ing. Kostelecký naložil) a pokud Ing. Kostelecký vrátil peníze Ing. Husákovi na účet žalovaného, pak jen proto, že to takto bylo mezi ním a Ing. Husákem sjednáno. Vysvětlení žalovaného v tomto směru je nejenže logické, nýbrž má i oporu v provedeném dokazování. Pokud Ing. Kostelecký vrátil svou půjčku z prostředků firmy dlužníka, pak ani z toho žádný smluvní vztah mezi dlužníkem a žalovaným dovodit nelze, avšak ani to že by bylo plněno bez právního důvodu či bez přiměřeného protiplnění, případně že by se vůči žalovanému jednalo o zvýhodňující právní úkon.

Ze shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. a v napadené části, tj. ve výrocích I., II. a též ve výroku VI., napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil.

Vzhledem k změně napadeného rozhodnutí, odvolací soud nově rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2, § 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalovanému, který byl zcela úspěšný, vznikly náklady na právním zastoupení v řízení před soudem prvního stupně ve výši celkem 32.912 Kč (včetně DPH), a to za 8 úkonů právní služby po 3.100 Kč-převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě 25.10.2013, další vyjádření 9.2.2017, 19.4.2017, účast u jednání dne 17.10.2016, 9.1.2017, 6.3.2017 a 24.4.2017, dále 8x režijní paušál po 300 Kč, tj. 27.200 (§ 9 odst. 4 písm. c/, § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) + DPH 21%, které činí 5.712 Kč (137 odst. 3 o.s.ř.).

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalobci přiznal tyto náklady v celkové výši 10.228 Kč, které činí odměnu za 2 úkony právní služby advokáta po 3.100 Kč, 2x režijní paušál po 300 Kč (tj. odvolání, účast u odvolacího jednání-§ 9 odst. 4 písm. c/, § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. d/ a g/, § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tedy 6.800 + DPH 21% 1.428 Kč, celkem za právní zastoupení 8.228 Kč (včetně DPH), dále zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši 2.000 Kč.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má- (KSBR 24 INS 5101/2012)

li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Olomouci dne 8. listopadu 2017

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu