11 VSOL 25/2014-104
27 ICm 2811/2012 11 VSOL 25/2014-104 (KSBR 27 INS 15008/2011)

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Heleny Myškové v právní věci žalobce: Miroslav Bodeček, bytem Glinkova 4, Brno, zastoupeného JUDr. Michaelou Voseckou Klečkovou, advokátkou se sídlem Ječná 29a, Brno, proti žalované: Mgr. Ivana Rychnovská, se sídlem Palackého třída 2203/186, Brno, insolvenční správkyni dlužníka RESIDENCE BRNO spol. s r.o., IČ: 263 13 162, se sídlem Novoměstská 2170/1a, Brno, zastoupené Mgr. Klárou Lukášovou, advokátkou se sídlem Palackého třída 2203/186, Brno, o určení popřené pohledávky, o odvolání žalobce a žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. května 2013, č. j. 27 ICm 2811/2012-57 (KSBR 27 INS 15008/2011-C8),

tak to:

Rozsudek krajského soudu se r u š í a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odův odně ní:

Krajský soud rozsudkem (označeným z neznámých důvodů v rozporu s vnitřním a kancelářským řádem pro okresní, krajské a vrchní soudy č. j. 55/27 ICm 2811/2012-57 , ač při nápadu věci byl návrh zapsán do rejstříku pod sp. zn. 27 ICm 2811/2012-proto odvolací soud v tomto rozhodnutí napadený rozsudek (KSBR 27 INS 15008/2011) označuje správnými evidenčními údaji) žalobu, že žalobce má za dlužníkem RESIDENCE BRNO, spol. s r.o. se sídlem Brno, Novoměstská 2170/1c, IČ: 263 13 162, v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR 27 INS 15008/2011 pohledávku ve výši 670.603 Kč a pohledávku 60.000 Kč pro předčasnost zamítl a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Po provedeném řízení zjistil, že žalovaná popřela v prvé řadě přihlášenou pohledávku žalobce pro neurčité vymezení předmětu plnění, který měl dlužník žalobci poskytnout (tedy prodeje bytu, garáže, garážového stání a sklepní kóje), přičemž sporný předmět plnění vymezuje smlouva ze dne 26. 3. 2008 včetně příloh, zejména projektové dokumentace, avšak úplnou smlouvu žalobce k přihlášce nepřipojil. Na tomto podkladě soud dospěl k závěru, že neúplná přihláška pohledávky nebyla způsobilá přezkumu, že přezkoumání sporné pohledávky u přezkumného jednání dne 28. 8. 2012 bylo předčasné a takto vadné přezkoumání přihlášky pohledávky nemůže mít za následek vyvolání incidenčního sporu, a žaloba je proto předčasná. Z těchto důvodů soud žalobu zamítl, aniž by se dále věcí meritorně zabýval s tím, že po právní moci tohoto rozsudku bude namístě, aby žalovaná nejdříve postupem podle § 188 odst. 2 IZ vyzvala žalobce k doplnění přihlášky pohledávky a podle výsledku tohoto doplnění v souladu s IZ dále ve věci postupovala. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodnil odkazem na ustanovení § 202 odst. 1 IZ.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání, odvoláním napadl rozsudek v celém rozsahu, včetně souvisejícího výroku o náhradě nákladů řízení, a namítal, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl důkazy označené žalobcem k prokázání jeho tvrzení a následně na základě vadného právního názoru nesprávně rozhodl, když nerozhodoval o meritu věci, ale žalobu zamítnul pro předčasnost. Zamítnutí žaloby pro předčasnost odůvodnil krajský soud skutečností, že přihláška žalobce do insolvenčního řízení nebyla úplná, neboť ke smlouvě o smlouvě budoucí nebyly připojeny veškeré přílohy, které dle textu smlouva obsahovala (mj. i plánky domu, bytu/projektová dokumentace) a insolvenční správce pochybil, když nevyzval žalobce k doplnění přihlášky. Dle jeho názoru tedy bude po právní moci rozsudku na místě, aby žalovaná vyzvala žalobce k doplnění jeho přihlášky. S uvedeným právním názorem soudu prvního stupně se žalobce nemůže ztotožnit z těchto důvodů: -žalobce již k podané žalobě připojil veškeré přílohy smlouvy o smlouvě budoucí. -žalobce již v rámci podané žaloby navrhoval důkaz připojením insolvenčního spisu, sp. zn.: KSBR 27 INS 15008/2011, kde jsou založeny všechny smlouvy o smlouvách budoucích, včetně jejich příloh. Zde Krajský soud v Brně insolvenční spis nepřipojil, k soudnímu jednání o určení pohledávek si připojil z daného spisu pouze a toliko přihlášku pohledávek žalobce. -sama právní zástupkyně v průběhu soudního jednání avizovala, že insolvenční správce má smlouvu o smlouvě budoucí včetně příloh k dispozici. K tomuto ovšem soud uvedl, že argumentace žalované v tomto (KSBR 27 INS 15008/2011)

směru neobstojí, neboť neúplnou přihlášku nelze přezkoumat a bude na místě výzva žalované žalobci k doplnění přihlášky. Soud však dle názoru žalobce nemá žádný nástroj k tomu, aby "donutil" žalovanou takový krok směrem k žalobci učinit, neboť dle ustanovení § 188 insolvenčního zákona insolvenční správce přezkoumá přihlášku zejména podle dodaných podkladů a účetnictví dlužníka a jeho evidence a pouze v případě, že nelze při hlášku dle těchto dokladů přezkoumat, vyzve věřitele k jejímu doplnění či opravě.

Je zřejmé, že v dané věci insolvenční správce neměl žádný důvod vyzývat věřitele k doplnění přihlášky, neboť stejnopisy smluv včetně příloh měl a má k dispozici přímo od dlužníka (jsou mj. založeny právě v insolvenčním spise). Výzva se tak jeví jako zcela nadbytečná a soud měl vydat ve věci meritorní rozhodnutí, tedy zabývat se otázkou, která je mezi stranami sporná. Tato sporná otázka je přitom čistě otázkou právní. Spornou mezi účastníky dle podané žaloby a následného vyjádření žalované zůstává otázka platnosti či neplatnosti smlouvy o smlouvě budoucí v souvislosti s tím, že při jejím podpisu nebylo do katastru nemovitostí vloženo prohlášení vlastníka. Z této skutečnosti žalovaná dovodila neplatnost smlouvy a nárok žalobce posoudila z titulu bezdůvodného obohacení s tím, že část jeho nároku uplatněného přihláškou (v rozsahu, v jakém potom byla podána žaloba na určení pohledávek), je promlčená. Soud prvního stupně žádnou z výše uvedených skutečností nevzal v úvahu, věc meritorně neposoudil a nerozhodl a výsledkem žaloby podané před téměř rokem je procesní, formalistické rozhodnutí bez faktického významu pro účastníky řízení.

S ohledem na uvedené skutečnosti žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, aby soud prvního stupně v dané věci rozhodl o meritu věci a provedl právní posouzení otázky mezi účastníky řízení sporné.

Proti rozsudku krajského soudu podala odvolání rovněž žalovaná a zaměřila je proti výroku o nákladech řízení (odstavec II. výroku). Nesouhlasila s právním názorem soudu prvního stupně týkajícího se nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků, neboť důvod, pro který soud prvního stupně nepřiznal náhradu nákladů řízení žalované, nemá oporu v zákoně. Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Dle § 202 odst. 1 IZ ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Náklady, které v tomto sporu vznikly insolvenčnímu správci, se hradí z majetkové podstaty, do níž náleží i náhrada nákladů řízení přiznaná insolvenčním správci. Žalovaná řádně a včas vyčíslila náklady řízení před soudem prvního stupně, a to svým písemným vyúčtováním doloženým soudu prvního stupně v soudem stanovené lhůtě podáním žalované ze dne 20. 5. 2013, v němž žalovaná požaduje úhradu nákladů řízení, a to celkem ve výši 5.600 Kč (2.500 Kč za převzetí (KSBR 27 INS 15008/2011) a přípravu zastoupení včetně první porady s klientem dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, 2.500 Kč za účast na jednání před soudem konaném dne 16. 5. 2013 dle § 11 odst. 1 písm. g) cit. vyhlášky a 2x režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 3 cit vyhlášky). Je tedy zcela proti ustanovením občanského soudního řádu, aby nebyly účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přiznány náklady právního zastoupení, jejichž vyčíslení bylo současně soudu účastníkem včas a řádně doloženo. Rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II. napadeného rozsudku týkající se náhrady nákladů řízení nemá oporu ani v zákonném ustanovení § 202 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, na něž soud prvního stupně ve svém odůvodnění odkazuje. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek krajského soud ve smyslu ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil v odstavci II. výroku tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované náklady právního zastupování ve výši 5.600 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované, a žádala též uhradit náklady odvolacího řízení. Shledá-li odvolací soud, že nejsou dány podmínky pro rozhodnutí dle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř., žalovaná navrhla, aby odvolací soud dle ustanovení § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. rozhodl tak, že se rozsudek krajského soudu v rozsahu výroku II. ruší a věc se vrací v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

K odvolání žalobce podala žalovaná vyjádření, v němž konstatovala, že přezkoumala přihlášku žalobce podle přiložených podkladů, přičemž žalobce nevyzvala k doplnění příloh ke Smlouvě o smlouvě budoucí, neboť stejnopis smlouvy o smlouvě budoucí včetně jejích příloh měla k dispozici v rámci účetnictví dlužníka, a tedy vyzývat věřitele k doplnění příloh smlouvy bylo v dané věci zcela nadbytečné. Žalovaná nadále zastává názor o neplatnosti smlouvy o smlouvě budoucí a je zcela zjevné, že by ani případné doplnění přihlášky pohledávky o přílohy ke smlouvě o smlouvě budoucí ze strany věřitele nemohlo na stanovisku insolvenční správkyně vůči přihlášené pohledávce žalobce, zejména pak stanovisku ohledně platnosti či neplatnosti smlouvy o smlouvě budoucí, nic změnit. Žalovaná má za to, že jako insolvenční správkyně v rámci přezkumného řízení postupovala správně a zcela v souladu s příslušnými ustanoveními insolvenčního zákona.

Insolvenční řízení ani řízení o incidenčním sporu vedeném v rámci insolvenčního řízení není řízením zahájeným podle občanského soudního řádu, ale podle insolvenčního zákona. V této věci se proto neuplatní (byť incidenční spor byl zahájen před 1. 1. 2014-žaloba byla podána 26. 9. 2012) přechodné ustanovení obsažené v části první, článku II. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a na odvolací řízení se přiměřeně aplikují ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána oprávněnými osobami včas a odvolání žalobce obsahuje odvolací důvody podle ustanovení § 205 odst. 2 (KSBR 27 INS 15008/2011) písm. d)-soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností-a písm. g)-rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci-o.s.ř.; odvolání žalované směřuje do části rozhodnutí o nákladech řízení, tedy do rozhodnutí procesní povahy, přezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 3 a 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvoláním nelze upřít důvodnosti.

Podle ustanovení § 188 odst. 2 IZ nelze-li přihlášku pohledávky přezkoumat pro její vady nebo neúplnost, vyzve insolvenční správce věřitele, aby ji opravil nebo doplnil do 15 dnů, nestanoví-li lhůtu delší. Současně jej poučí, jak je nutné opravu a doplnění provést. Přihlášky pohledávek, které nebyly včas a řádně doplněny nebo opraveny, předloží insolvenční správce insolvenčnímu soudu k rozhodnutí o tom, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží; o tomto následku musí být věřitel poučen.

Právní posouzení věci ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. je nesprávné, jestliže soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Závěry krajského soudu, že neúplná přihláška pohledávky žalobcem nebyla pro nedoložení kompletní smlouva ze dne 28. 3. 2008 způsobilá přezkumu, že přezkoumání této sporné pohledávky u přezkumného jednání dne 28. 8. 2012 bylo předčasné, že toto přezkoumání přihlášky pohledávky nemůže mít za následek vyvolání incidenčního sporu, a proto je žaloba předčasná, nejsou správné. Soud prvního stupně zcela ignoroval skutečnost, že do spisu byl založen stejnopis smlouvy o smlouvě budoucí včetně jejích příloh v rámci účetnictví dlužníka, tyto podklady měla žalovaná k dispozici při přezkumu pohledávky a bylo zcela nadbytečné vyzývat věřitele k doplnění příloh smlouvy. Sama žalovaná konstatuje, že přihlášku pohledávky přezkoumala a zastává názor o neplatnosti smlouvy o smlouvě budoucí a je zcela zjevné, že ani případné doplnění přihlášky pohledávky o přílohy ke smlouvě o smlouvě budoucí ze strany věřitele nemohlo na stanovisku insolvenční správkyně vůči přihlášené pohledávce žalobce, zejména pak stanovisku ohledně platnosti či neplatnosti smlouvy o smlouvě budoucí, nic změnit. Je tedy zřejmé, že incidenční žaloba nemůže být předčasnou, neboť žalobce nemá jinou možnost přezkoumat a případně zvrátit výsledek přezkumu své pohledávky. K posouzení důvodnosti žaloby ovšem krajský soud neprovedl ničeho.

Neprávně krajský soud rozhodl i o nákladech řízení mezi účastníky. Odvolací soud se zcela ztotožňuje s odvolacími námitkami žalované a na ně odkazuje. Lze jen zdůraznit, že ustanovení § 202 je lex specialis k obecné úpravě nákladů (KSBR 27 INS 15008/2011)

řízení v § 142 a násl. o.s.ř., přičemž nijak nevylučuje přiznat žalovanému a procesně úspěšnému insolvenčnímu správci náhradu jeho nákladů řízení.

Odvolací soud dále konstatuje, že krajský soud označil svůj rozsudek vadným číslem jednacím a učinil tak v rozporu s instrukcí Ministerstva spravedlnosti ze dne 3. prosince 2001, č. j. 505/2001-Org, kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soudy, ve znění změn a doplňků (dále jen VKŘ). Právní rámec tvorby a používání spisové značky a jednacího čísla představují zejména § 167 a § 169 VKŘ, které neupravují možnost po nápadu věci tyto údaje jakkoli modifikovat. Je proto povinností soudu označovat svá rozhodnutí, případně i jiné listiny v souladu s VKŘ.

Rozsudek krajského soudu je tedy vadným a pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelným, proto nezbylo, než jej podle § 219a odst. 1 písm. b) a odst. 2 o.s.ř. zrušit a podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Krajský soud v dalším řízení z důkazů zjistí skutkový stav věci, provede jeho vyhodnocení a přijme přiléhavé právní závěry o pravosti přihlášených a popřených pohledávek. O nákladech řízení pak rozhodne při respektování zásady procesního úspěchu ve věci a úpravy v § 202 odst. 1 IZ a §§ 142 a násl. o.s.ř. Současně bude při vyhotovování rozhodnutí, případně jiných listin respektovat jejich označení spisovou značkou přidělenou při nápadu věci.

Soud prvního stupně je vázán právním názorem odvolacího soudu (§ 226 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 237, § 239 o.s.ř.).

V Olomouci 8. srpna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu